Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. v. o.

ze dne ......... 1990

o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

1) Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "kancelář") zajišťuje obstarávání věcí spojených

a) s výkonem funkce prezidenta republiky vyplývající z ústavy, ústavních zákonů, zákonů a jiných právních předpisů,

b) s politickou a veřejnou činností prezidenta republiky.

2) Záležitosti související s výkonem funkce prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil zajišťuje vojenská složka kanceláře.

3) Kancelář spravuje Pražský hrad s přidruženými objekty a pečuje o ně jakožto o sídlo prezidenta republiky a významnou historickou památku.

§ 2

1) Vedoucí pracovníky kanceláře jmenuje a odvolává prezident republiky; současně stanoví jejich tituly.

2) Pracovník stojící v čele kanceláře je oprávněn se zúčastnit schůzí vlády České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 3

1) Vnitřní organizaci kanceláře a jejích účelových zařízení, jakož i okruh pracovníků, na něž se vztahuje § 2 odst. 1, stanoví prezident republiky v organizačním řádu kanceláře.

2) Při obsazování míst v kanceláři je třeba dbát zastoupení občanů obou republik.

§ 4

1) K plnění svých úkolů může kancelář od státních orgánů vyžadovat zprávy a vysvětlení ve věcech spadajících do oboru její působnosti.

2) Pracovníkům kanceláře nepřísluší vystupovat jménem prezidenta republiky, pokud k tomu nejsou výslovně zmocněni; nemohou ho zastupovat při plnění funkcí podle § 1 odst. 1 písm. a).

§ 5

1) Zrušuje se zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři prezidenta Československé socialistické republiky.

2) Vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, zůstává nedotčeno.

§ 6

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení.

Kancelář prezidenta republiky byla zřízena z podnětu prezidenta T. G. Masaryka a na návrh vlády zákonem č. 654/1919 Sb., o zřízení Kanceláře prezidenta republiky. Tento, ač co do svého obsahu a vymezení působnosti Kanceláře velmi skoupý zákon platil až do roku 1968, kdy byl nahražen zákonem č. 176/1968 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. Tento zákon se na rozdíl od předchozí platné úpravy pokusil o podrobnější vymezení působnosti Kanceláře a zavedl také nový titul pro pracovníka, stojícího v čele Kanceláře (státní tajemník prezidenta republiky). V souvislosti s federalizací státu zakotvil novou zásadu zastoupení občanů obou republik při obsazování míst v Kanceláři. Tento zákon byl pak zrušen zákonným opatřením Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři prezidenta Československé socialistické republiky, které úpravu postavení Kanceláře opět poněkud zúžilo. Tento dosud platný právní předpis již ve své nynější podobě nevyhovuje změněným poměrům a pro řádné fungování Kanceláře se jeví nezbytné jej novelizovat.

Návrh nového zákona o Kanceláři vychází ve své koncepci působnosti tohoto úřadu z původního pojetí zákona z roku 1919 rozšířeného poněkud ve smyslu zákona z roku 1968 a vymezuje tak působnost Kanceláře z hlediska současných potřeb přesněji. Návrh opět zavádí zásadu zaměstnávání občanů obou republik a znovu též přebírá ustanovení zákona z roku 1968 o oprávnění pracovníka, stojícího v čele Kanceláře, zúčastnit se schůzí vlády. Návrh zákona rovněž nově vymezuje postavení dosavadní vojenské kanceláře, kterou nadále navrhuje charakterizovat jako vojenskou složku Kanceláře. Beze zbytku se ponechává ustanovení o správě Pražského hradu a přidružených objektů. Návrh zákona nestanoví výslovně tituly a funkční označení vedoucích pracovníků Kanceláře a ponechává je na rozhodnutí prezidenta, což odpovídá původnímu pojetí z roku 1919. Novým upřesňujícím normativem je ustanovení § 4 odst. 2 návrhu zákona, které se zabývá otázkou zastupování prezidenta pracovníky Kanceláře.

Návrh zákona o Kanceláři prezidenta v této nově navrhované podobě bude lépe než stávající právní předpis vytvářet předpoklady pro kvalitní a řádné fungování úřadu a jeho schválení se proto jeví velmi potřebným. Schválení návrhu si nevyžádá žádné dodatečné finanční náklady ze státního rozpočtu. Vzhledem k jednoduchosti právní úpravy se předkládá rovnou paragrafované znění zákona, aniž by byly projednány jeho zásady.