Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. volební období

ministra vnitra ČSFR ing. Jána LANGOŠE podaná poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR JUDr.Vladimírem Mikule

Vážený pan Ing.

Ján Langoš,

federální ministr vnitra

Vážený pane ministře,

jako poslanec Sněmovny národů se na Vás ve smyslu ust. čl. 49 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, obracím s dotazem v níže uvedených věcech a prosím, abyste vzhledem k závažnosti problematiky odpověděl co nejdříve.

Jsem si vědom, že funkci federálního ministra vnitra vykonáváte teprve od 28. června 1990, takže problematika, na niž se táži, se zčásti týká období, v němž funkci federálního ministra vnitra vykonával Váš předchůdce pan dr. Richard Sacher, okolnosti mně však jiný postup nedovolují.

Federální shromáždění schválilo dne 9. května 1990 zákon o občanských komisích působících v resortech ministerstev vnitra a o změně a doplnění zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákonů č. 63/1983 Sb. a o č. 74/1990 Sb.

Návrh zákona byl výbory sněmovny doporučen ke schválení a sněmovnami schválen po jednáních, jejichž složitost byla výrazem složitosti a mimořádnosti problematiky. Ústavně právním výborům sněmoven bylo tehdy sděleno, že v rezortech ministerstev vnitra jsou po věcné stránce řešení prakticky připravena a očekává se jen potřebná právní úprava, aby tato řešení mohla být provedena (šlo zejm. o zrušení Státní bezpečnosti jakožto složky SNB a o navazující personální opatření).

Zákon především v čl. I stanovil, že v rezortech federálního ministerstva vnitra a ministerstev vnitra ČR a SR působí občanské komise jako iniciativní, poradní a kontrolní orgány pro otázky SNB a vojsk MV v působnosti FMV. Dále zákon stanovil, že "podrobnosti o vytváření působnosti a jednání občanských komisí stanoví federální ministr vnitra v dohodě s ministry vnitra ČR a SR". Vycházelo se tehdy z toho, že občanské komise byly sice již zřízeny rozkazem ministra vnitra ČSSR č. 22 ze 7. února 1990, jestliže však vyjádření občanské komise o nezpůsobilosti příslušníka SNB k výkonu služby v SNB má být důvodem propuštění příslušníka ze služebního poměru a jestliže služební orgán má mít povinnost z tohoto vyjádření občanské komise při rozhodování vycházet, musí být existence občanských komisí založena na zákoně. Současně se předpokládá, že "podrobnosti o vytváření působnosti a jednání občanských komisí" stanoví federální ministr vnitra - tentokrát již v rámci povinnosti uložené zákonem - neprodleně a bez průtahů, aby občanské komise jakožto regulérní státní orgány mohly splnit své úkoly podle zákona.

Podle informací, které jsem jako poslanec SN získal, které jsem si však nemohl v celém rozsahu ověřit, jste tyto "podrobnosti" (tedy vlastně principy vytváření působnosti a jednání občanských komisí) stanovil teprve někdy v polovině září 1990, členové občanských komisí však až dosud obsah tohoto "statutu" neznají, protože s ním nebyli seznámeni. Tento dosud nijak nevysvětlený průtah měl údajně za následek faktické i právní ochromení činnosti mnohých občanských komisí. Někteří členové komisí měli pochybnosti o svém postavení a vůbec o oprávnění komisí plnit úkoly podle zákona, dále např. chyběla úprava doplňování komisí, jestliže se počet jejich členů postupně zmenšil pod únosnou míru, chyběla úprava náhrady mzdy, která členům komisí ušla v souvislosti s výkonem jejich funkce, atd.

V resortu ministerstva vnitra Slovenské republiky údajně občanské komise dosud ani zřízeny nebyly, ačkoliv zákon s jejich existencí výslovně počítá i v resortech ministerstev vnitra republik, případně - pokud byly zřízeny - prakticky nepůsobily.

Citovaným zákonem bylo dále změněno ust. § 100 odst. 1 písm. a/ zákona č. 100/1970 Sb. tak, že důvodem propuštění příslušníka SNB ze služebního poměru mohly být napříště též zásadní organizační změny schválené vládou ČSFR (do té doby Radou občany státu). Při projednávání návrhu zákona byly ústavně právní výbory sněmoven informovány, že takové usnesení vlády ČSFR již existuje, popř. že je třeba provést jen určitá zpřesnění a doplnění, každopádně však že je otázka "zásadních organizačních změn" po věcné stránce v zásadě vyřešena.

Podle informací, které jsem jako poslanec SN získal, však ve skutečnosti vláda ČSFR zásadní organizační změny v SNB ve smyslu citovaného ustanovení bud dosud vůbec řádně neschválila, anebo je schválila pozdě, takže řádné rozhodnutí o propuštění z tohoto důvodu nemohlo být příslušníkům SNB oznámeno do 31. července 1990, tedy ve lhůtě, s níž ust. § 114a odst. 2 zákona č. 100/1970 Sb. ve znění zákona č. 169/1990 Sb., spojuje závažné důsledky (takto propuštění příslušníci SNB nemají nárok na odchodné, na platové vyrovnání ani na příspěvek za službu, pokud na jejich žádost a doporučení občanské komise nerozhodne služební orgán jinak). Kromě závažných problémů personální povahy (příslušníci SNB, jejichž služební poměr měl skončit nejpozději koncem srpna 1990, jsou nadále příslušníky SNB) jsou s tím údajně spojeny i velmi závažné důsledky ekonomické povahy, protože ust. § 114a odst. 2 cit. zák. se na později propouštěné příslušníky již nevztahuje (hovoří se neodůvodněných výdajích ze státního rozpočtu v rozsahu kolem jednoho sta miliónů Kčs).

Podle informací, které jsem obdržel, však došlo k závažným průtahům i u větší skupiny příslušníků SNB, o nichž se ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. g/ zákona č. 100/1970 Sb. ve znění zákona č. 169/2990 Sb. občanská komise vyjádřila, že nejsou způsobilí k výkonu služby v SNB. Také jim totiž muselo být rozhodnutí o propuštění oznámeno do 31. července 1990, jestliže mělo být dosaženo účinků uvedených v § 114a odst. 2 cit. zák. V řadě případů jim však údajně rozhodnutí v této lhůtě oznámeno nebylo, což má nepříznivé následky obdobné těm, které jsou uvedeny v předchozím odstavci.

Žádám Vás, vážený pane ministře, o laskavé objasnění této situace, na niž i veřejnost často poukazuje a často se na ni dotazuje, zvláště pak o odpověď na tyto otázky:

1. Kdo - zejména též kteří odpovědní pracovníci resortů ministerstev vnitra - odpovídá za to, že povinnost federálního ministra vnitra podle čl. I zákona č. 169/1990 Sb., tj. povinnost stanovit podrobnosti o vytváření, působnosti a jednání občanských komisí, byla splněna teprve po tak značném časovém průtahu, byla-li již vůbec splněna? Jaké důsledky personální i jiné byly nebo budou z těchto průtahů vyvozeny?

2. Je pravda, že v resortu ministerstva vnitra Slovenské republiky nebyly občanské komise vůbec zřízeny, popř. že tam tyto komise fakticky nepůsobily? Kdo za tento případný stav odpovídá?

3. Schválila již vláda ČSFR zásadní organizační změny ve Sboru národní bezpečnosti ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. a) cit. zákona, popř. kdy a jakým způsobem se to stalo? Pokud došlo k průtahům a následkům výše naznačeným, z jakého důvodu nastaly, kdo tyto průtahy zavinil a jaké nepříznivé důsledky pro státní rozpočet to bude mít?

4. Je pravda, že u velké skupiny příslušníků došlo k takovým průtahům při rozhodování o jejich způsobilosti k výkonu služby v SNB, že jim rozhodnutí o propuštění z důvodu uvedeného v § 100 odst. 1 písm. g/ zák. č. 100/1970 Sb. ve znění zákona č. 169/1990 Sb. nebylo oznámeno do 31. července 1990?

Je-li to pravda, o jaký počet příslušníků SNB se jedná, kdo tuto situaci zavinil a co z toho bylo nebo bude vyvozeno?

V Praze dne 12. října 1990