FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
150
Zákon
ze dne . . . . . . . . . . . 1990
o státních technických normách
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Státní technické normy
(1) státní technické normy (dále jen "státní normy") se zpracovávají, projednávají a schvalují podle tohoto zákona; jejich schválení a vydání se oznamuje způsobem stanoveným tímto zákonem.
(2) Státní normy je zakázáno bez souhlasu Federálního úřadu pro normalizaci a měření (dále jen "Úřad") rozšiřovat nebo pořizovat jejich kopie.
§ 2
Obsah státních norem
Obsahem státních norem je určení všeobecně technických věcí a stanovení požadavků na výrobky a na technické a technicko-organizační činnosti, pokud je to nezbytné zejména z hlediska jakosti výroby a výrobků, ochrany zdraví a života občanů, bezpečnosti práce a technických zařízení, požární ochrany, tvorby a ochrany životního prostředí a ochrany majetku.
§ 3
Závazná ustanovení státních norem
Právnické a fyzické osoby (dále jen organizace) [§ 1 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.] a orgány státní správy jsou povinny řídit se při své činnosti těmi ustanoveními státní normy, která jsou označena jako závazná.
§ 4
Zpracování a projednání návrhu státní normy
(1) Technicky a ekonomicky odůvodněný návrh na zpracování návrhu státní normy může Úřadu podat kterýkoliv orgán státní správy, organizace, popřípadě občan.
(2) Návrh státní normy zpracovává organizace nebo občan, s nimiž to Úřad dohodl, popřípadě Úřad (dále jen "zpracovatel").
(3) Návrh státní normy projedná zpracovatel s účastníky, jimiž jsou ty ústřední orgány státní správy a organizace, které se jako účastníci přihlásí u zpracovatele do 45 dnů od zveřejnění oznámení o zahájení zpracování návrhu státní normy a o tom, kdo je zpracovatelem, ve Věstníku Federálního úřadu pro normalizaci a měření (dále len "Věstník Úřadu"), nebo, které zašlou svá stanoviska ke zveřejněnému návrhu státní normy. Obsahuje-li návrh státní normy ustanovení týkající se zdraví lidu, potravin, tvorby a ochrany životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení, požární ochrany, výbušnin, výstavby, jaderné bezpečnosti jaderných zařízení, technické způsobilosti dopravních prostředků, dopravních zařízení a dopravních cest, jsou účastníkem vždy ústřední orgány zajišťující výkon státní správy v uvedených oblastech nebo jimi pověřené orgány (dále jen "neopomenutelní účastníci").
(4) Návrh státní normy zasílá zpracovatel v průběhu řešení vždy Úřadu a má-li zpracovatel pochybnosti o tom, zda návrh nezasahuje do práv chráněných ochrannou známkou nebo zapsaným označením původu, zašle jej k posouzení Federálnímu úřadu pro vynálezy.
(5) Účastníci a neopomenutelní účastníci sdělí zpracovateli stanoviska k návrhu státní formy formou konkrétních připomínek nebo vyjádřením souhlasu nebo odůvodněného nesouhlasu s obsahem návrhu ve lhůtě stanovené zpracovatelem nebo ve lhůtě stanovené ve zveřejněném návrhu státní normy; stanovená lhůta nesmí být kratší než 30 dnů od doručení nebo zveřejnění návrhu. Uplatněná stanoviska nebo vyjádření nesouhlasu projedná zpracovatel s účastníky a s neopomenutelnými účastníky.
§ 5
Schvalování státních norem
(1) Úřad posoudí, zda návrh státní normy byl projednán stanoveným způsobem a zda odpovídá požadavkům stanoveným tímto zákonem a podmínkám dohodnutým mezi Úřadem a zpracovatelem, a návrh schválí, popřípadě upraví nebo vrátí k dopracování nebo jej zamítne. Pokud vznikne rozpor s neopomenutelným účastníkem o obsah ustanovení státní normy, který je oprávněn upravit obecně závazným právním předpisem, Úřad rozhodne tak, aby nebyla dotčena pravomoc neopomenutelného účastníka. Vznikne-li rozpor s účastníkem, rozhodne jej Úřad.
(2) Schválení státní normy oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu. Toto oznámení a vydání státní normy úředním tiskem je podmínkou platnosti státní normy.
§ 6
Výjimky a odchylky od závaznosti státních norem
(1) Výjimku ze závazného ustanovení státní normy povoluje na žádost organizace Úřad. V případech, ve kterých to vyžadují zájmy obrany České a Slovenské Federativní Republiky, povoluje výjimku ze závazného ustanovení státní normy federální ministerstvo obrany, a v případech, ve kterých to vyžadují potřeby bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky, federální ministerstvo vnitra. Výjimku ze závazného ustanovení státních normy týkajícího se poživatin a surovin na jejich výrobu povoluje federální ministerstvo hospodářství. Výjimku ze závazného ustanovení státní normy týkajícího se technické způsobilosti dopravních prostředků, dopravních zařízení a dopravních cest povoluje federální ministerstvo dopravy. Výjimku ze závazného ustanovení státní normy, kterým je občan povinen se řídit podle rozhodnutí správního orgánu, povoluje správní orgán, který rozhodnutí vydal.
(2) Žadatel v žádosti o povolení výjimky uvede:
a) návrh na znění výjimky,
b) období nebo rozsah činnosti, na kterou má být výjimka povolena,
c) jak náhradní řešení zabezpečí účel státní normy přiměřeně k podmínkám daného případu a k ochraně zdraví a života osob,
d) stanoviska orgánů, které byly neopomenutelnými účastníky při zpracování návrhu státní normy.
(3) Žádost o povolení výjimky musí být projednána se všemi orgány a organizacemi, které budou povolením výjimky dotčeny jejich stanoviska žadatel přiloží k žádosti o povolení výjimky.
(4) Výjimku lze povolit jen tehdy
a) zabezpečuje-li žadatelem navrhované řešení účel státní normy přiměřeně podmínkám daného případu,
b) předloží-li žadatel kladné stanovisko orgánu, který byl neopomenutelným účastníkem při zpracování návrhu státní normy.
(5) Povolení výjimky může být vázáno na splnění podmínky
Výjimka může být omezena dobou i objemem výroby, popřípadě rozsahem činností, na něž se vztahuje. V těchto případech lze výjimku povolit opakovaně jen, nastanou-li nové skutečnosti.
(6) Orgán oprávněný k povolování výjimek rozhodne o výjimce do 30 dnů od podání žádosti. Je-li třeba před rozhodnutím o výjimce doplnit žádost nebo si vyžádat stanoviska, běží nová 30denní lhůta ode dne doručení požadovaných dokladů.
(7) Bez udělení výjimky se mohou organizace odchýlit od ustanovení státních norem, která jsou označena jako závazná:
a) u výrobků určených pouze pro účely vývoje, výzkumu nebo zkoušení, u zařízení přímo souvisejících s uvedenými činnostmi a u stavebního experimentu,
b) u výrobků vyvážených, pokud to nevylučuje závazek z mezinárodní smlouvy,
c) jde-li o výrobky určené jako náhradní díly, pokud však jejich vlastnosti odpovídají vlastnostem stanoveným státní normou účinnou v době, v níž byl dodán výrobek, pro který jsou tyto náhradní díly určeny,
d) jde-li o výrobky, jejichž jakost je lepší než jakost stanovená v závazných ustanoveních státní normy.
§ 7
Změna nebo zrušení státní normy
(1) Návrh na změnu nebo zrušení státní normy se zpracovává a schvaluje obdobným způsobem jako návrh státní normy. Projednává se však s organizacemi, které byly účastníky při zpracování této státní normy, popř. s organizacemi, které se na výzvu zpracovatele jako účastník přihlásí. Technicky se ekonomicky odůvodněný návrh na změnu nebo zrušení státní normy může podat Úřadu kterýkoli ústřední orgán státní správy nebo organizace. Schválení změny nebo zrušení státní normy oznámí úřad ve Věstníku Úřadu. Toto oznámení a vydání změny úředním tiskem je podmínkou platnosti změny, popřípadě zrušení státní normy.
(2) Zjistí-li Úřad, že se závazné ustanovení státní normy dostalo do rozporu s obecně závazným právním předpisem nebo se závazným ustanovením jiné státní normy, zruší nebo změní takovou státní normu po projednání s neopomenutelnými účastníky. Zjistí-li ústřední orgány státní správy nebo organizace tento rozpor, jsou povinny tuto skutečnost oznámit Úřadu.
§ 8
Zavádění mezinárodních norem do soustavy státních norem
(1) Mezinárodní normou se pro účely tohoto zákona rozumí technická norma vydaná celosvětovou nebo regionální organizací, popřípadě technická norma uznávaná obecně v mezinárodním obchodu.
(2) Pro projednávání, popřípadě zpracovávání návrhu mezinárodní normy, která má být po schválení v mezinárodní organizaci zavedena jako státní norma, platí přiměřeně ustanovení o projednávání, popřípadě zpracování návrhu státní normy.
(3) Po projednání s neopomenutelnými účastníky, jejichž působnosti se obsah mezinárodní normy týká, může Úřad v souladu se zájmy Československé ekonomiky schválit zařazení mezinárodní normy do soustavy státních norem.
(4) Vyžaduje-li to plnění závazku z mezinárodní smlouvy, vyhlásí úřad mezinárodní normu jako státní normu.
§ 9
Úkoly Úřadu
(1) Úřad je ústředním orgánem státní správy České a Slovenské Federativní Republiky pro oblast technické normalizace.
Úřad řídí jeho předseda, jmenovaný vládou České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Úřad:
a) sestavuje po projednání se zúčastněnými ústředními orgány státní správy program tvorby státních norem a jejich změn,
b) koordinuje, metodicky řídí a zajišťuje v součinnosti s ostatními ústředními orgány státní správy účast ústředních orgánů státní správy a organizací na plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv a z činnosti mezinárodních organizací v oblasti technické normalizace a zajišťuje úkoly vyplývající z členství České a Slovenské Federativní Republiky v mezinárodních organizacích zabývajících se technickou normalizací, pokud tato povinnost nepřísluší podle zvláštních předpisů jiným ústředním orgánům státní správy,
c) vydává Věstník Úřadu a zveřejňuje v něm oznámení o schválení státních norem, jejich změn a zrušení, popřípadě jiné dokumenty oblasti technické normalizace; zveřejňuje též přehledy zpracovávaných návrhů státních a mezinárodních norem,
d) zabezpečuje vydávání státních norem a jejich změn,
e) zabezpečuje informační služeb v oblasti státní a mezinárodní normalizace,
f) zabezpečuje vydávání seznamů státních norem a mezinárodních norem mezivládních organizací, ve kterých zastupuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku,
g) vydává metodické pomůcky pro tvorbu technických norem.
(3) Úřad zastupuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku v mezinárodních organizacích zabývajících se technickou normalizací, pokud tato pravomoc nepřísluší podle zvláštních předpisů jiným ústředním orgánům státní správy.
§ 10
Úkoly ústředních orgánů státní správy
Ústřední orgány státní správy v rámci své působnosti navrhuji úkoly do programů tvorby státních norem, podílejí se na tvorbě státních norem a na jejich uplatňování v souladu se stanovenými koncepcemi rozvoje příslušných odvětví a oborů. V součinnosti s Úřadem se zúčastňují prací mezinárodních normalizačních organizací a účastní se vybraných normalizačních jednání.
§ 11
Vztah ke správnímu řádu
Na řízení podle tohoto zákona se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 12
Platnost a závaznost technických norem schválených před účinností tohoto zákona
(1) Ustanovení státních norem schválených před účinností tohoto zákon a se považují do 31. prosince 1992 za závazná, pokud Úřad do této doby nezveřejní změnu jejich závaznosti nebo pokud z jejich obsahu nevyplývá, že jde o ustanovení doporučená. Po tomto datu jsou tyto státní normy nezávazné, pokud podle tohoto zákona nebude rozhodnuto jinak.
(2) Ustanovení oborových norem schválených před účinností tohoto zákona se považují do 31. prosince 1992 za závazná ustanovení státních norem, pokud nebudou zrušeny organizací, která je schválila nebo ústředním orgánem, do jehož působnosti tato organizace patří, popřípadě Úřadem.
(3) Oborové normy schválené před účinností tohoto zákona pozbývají platnosti nejpozději dnem 31. prosince 1992.
§ 13
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
- § 10 odst. 3 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů,
- zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci,
- vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 97/1964 Sb., kterou se provádí zákon o technické normalizaci.
§ 14
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. Obecná část
Dosavadní zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci je poplatný době svého vzniku, neboť vychází z pojetí direktivního řízení s absolutní závazností technických norem. Tento stav nevyhovoval ani koncepci tzv. přestavby hospodářského mechanismu. Proto bylo rozhodnuto zpracovat nový zákon, jehož zásady byly projednány v období září - říjen 1989 ve výborech České národní rady, Slovenské národní rady a Federálního shromáždění.
Tyto zásady však nevyhovovaly současné potřebě radikální reformy československého národního hospodářství, a proto v souladu s již přijatými nebo připravovanými legislativními akty a v souladu se stanovisky vedoucích ústředních orgánů k připravovanému návrhu zákona, musel být tento návrh přepracován tak, aby odpovídal změněným vnitrostátním podmínkám a především aby umožňoval pružnou harmonizaci státních norem s normami mezinárodními.
Při přípravě návrhu se přihlíželo ke stavu technické normalizace v průmyslově vyspělých státech, pro které je charakteristické, že se v nich technická normalizace rozvíjí činností nevládních normalizačních organizací, které vydávají technické normy mající charakter doporučení, které jsou však výrobou respektovány zejména tam, kde v národních normách jsou transformovány normy mezinárodních organizací, a které se závaznými v některých případech stávají na základě zvláštních aktů vydávaných orgány státní správy. Technická normalizace v těchto státech většinou není upravena zákonem. Výjimkou jsou některé státy, např. Francie, Japonsko, Republika Korea a Rakousko. Bez ohledu na tuto skutečnost však část "národních norem" je v některých státech závazná. Např. oficiální údaje uvádějí, že v Rakousku to je 14%, ve Finsku 20% apod. Z dosud získaných informací však lze dojít k závěru, že v těch státech, kde technická normalizace není upravena zákonem, popř. kde "národní normy" nejsou závaznými, jsou oprávněné zájmy státu a jeho občanů hájeny jednak jinými právními nástroji, např. zvláštními druhy první odpovědnosti výrobce za výrobek, který svými vlastnostmi způsobí uživateli újmu na zdraví nebo škodu na majetku, zákony o ochraně spotřebitelů, protimonopolními opatřeními apod., jednak působením trhu. To v našem státě dosud není zabezpečeno.
Předkládaný návrh zákona, který nezahrnuje vzhledem k současným změnám již neúčelnou úpravu technické normalizace jako celku, ale pouze úpravu státních norem, proto vychází ze skutečnosti, že současná a pro nejbližší dobu předpokládatelná situace národního hospodářství nedovoluje reformovat právní úpravu procesu tvorby státních norem a právní úpravu jejich závaznosti radikálně ihned tak, aby vznikl stav odpovídající stavu ve státech s tržní ekonomikou, ale že je potřeba připravit řešení ve dvou postupných krocích.
Prvním krokem je předkládaný návrh zákona, který je zejména v úpravě závaznosti státních norem konstruován flexibilně tak, aby státní normy mohly pružně reagovat na postupné změny vedoucí k přechodu na tržně orientovanou ekonomiku. Předpokládá se proto zachování závaznosti státních norem v ustanoveních týkajících se právem chráněných zájmů, jakými jsou např. ochrana života a zdraví, životního prostředí apod., a dále v ustanoveních, která budou ochranou spotřebitelů proti monopolnímu postavení výrobců, a to do doby než budou působit v tomto směru jiná protimonopolní opatření, včetně působení vnitřního i mezinárodního trhu.
Druhým krokem by v budoucnu mělo být plné přizpůsobení ke stavu, který je běžný ve státech s tržní ekonomikou. Cílovým řešením je zde vydávání nezávazných Československých norem plně harmonizovaných s evropskými normami a harmonizačními dokumenty Evropského výboru pro normalizaci CEN (Comité europeén de normalisation) a Evropského výboru pro elektrotechnickou normalizaci CENELEC (Comité européen de normalisation électrotechnique), které navazují na závazné Směrnice Rady Evropských společenství.
Realizace zákona si nevyžádá zvýšení rozpočtových prostředků nad rámec, který je v současné době poskytován ze státního rozpočtu na státní a resortní technickou normalizaci jednotlivým ústředním orgánům a Úřadu.
Návrh zákona předpokládá soustředit prostředky poskytované dosud ze státního rozpočtu na zabezpečení normalizační činnosti do rozpočtové kapitoly Úřadu.
Tato změna umožní organizovat a financovat rozvoj technické normalizace a navazujících činností z jednoho místa s návazností na přímou odpovědnost za dosažené výsledky ve společenském zájmu. Zejména bude umožněna na tomto úseku koordinace finančního a devizového zajištění mezinárodní spolupráce.
Ze státního rozpočtu budou financovány pouze normalizační činnosti zaměřené na celospolečenské potřeby. Normalizační činnosti prováděné z hlediska zájmů výrobních a jiných sfér (část předmětových norem apod.) budou hrazeny z jejich nákladů.
II. Zvláštní část
K § 1
Vymezení pojmu státní normy je provedeno stanovením podstatných pojmových znaků tak, aby nemohlo docházet k záměně s jinými předpisy.
Ochrana před neoprávněným rozmnožováním a rozšiřováním státních norem je nutná jednak proto, aby nedocházelo ke snižování příjmů státního rozpočtu z tržeb za jejich prodej, jednak proto, aby došlo v případě převzetí mezinárodních a zahraničních norem jako norem státních k souladu se stavem ve státech s tržní ekonomikou, a to vzhledem k autorskoprávní ochraně mezinárodních a zahraničních norem.
K § 2
Vymezení obsahu státních norem je provedeno obecně tak, aby odpovídalo obsahu norem mezinárodních organizací, které budou do státních norem postupně přebírány v zájmu stanovení jednotných technických pravidel nezbytných pro odstraňování technických překážek mezinárodního obchodu.
K § 3
Dosavadní právní úprava závaznosti státních norem negativně ovlivňuje jejich úroveň, protože z povahy této závaznosti plyne, že nelze schválit normu, její ustanovení by nebyla splnitelná většinou organizací. Tím dosud státní normy dostatečně aktivně nemohou podporovat zvyšování jakosti a technické úrovně výrobků a zabezpečovat pružné přejímání technického pokroku specifikovaného v mezinárodních a zahraničních normách.
Návrh vychází z toho, že bude zachována dosavadní povinnost organizací řídit se státními normami především v oblastech nesporného celospolečenského zájmu, jakými jsou např. hygienické, bezpečnostní a protipožární požadavky; jako závazná však lze stanovit i další ustanovení, upravující např. vlastnosti důležitých výrobků zejména tam, kde dočasně převažuje poptávka nad nabídkou, zejména u spotřebního zboží, kde obchodní organizace nemají možnost výběru apod. Takové státní normy, popř. jejich příslušná ustanovení, budou v tomto směru jednoznačně označeny.
Od ustanoven státních norem, která nebudou označena jako závazná, bude možno se odchýlit. To bude realizováno postupně tak, jak to budou umožňovat podmínky trhu. Tím se rovněž vytvářejí předpoklady pro to, aby státní normy mohly odpovídat mezinárodním technickým normám a normám průmyslově vyspělých států, které jsou v podstatě nezávazné, které však jako kodifikace technických pravidel oborů mající charakter komunikačního zvyku či obchodního obyčeje mají zásadní význam pro rozhodování soudů.
Vymezení subjektů, které budou povinny řídit se závaznými ustanoveními státních norem, je provedeno tak, že tato povinnost vzniká jen v souvislosti s podnikatelskou nebo hospodářskou činností.
K § 4
Upouští se od dosavadního direktivního stanovování nositelů normalizačních úkolů (tj. ústředních orgánů) státním plánem a jimi zakládané povinnosti organizací zpracovávat návrhy státních norem a přechází se na způsob, ve kterém budou návrhy státních norem zpracovávat subjekty, s nimiž to Úřad dohodne. Mimo to se vychází z toho, že návrhy státních norem bude zpracovávat též Úřad, který k tomu bude využívat jím ustavené technické komise složené z předních odborníků zastupujících zainteresované zájmové sféry společnosti. Takový způsob se uplatňuje v mezinárodních organizacích a západoevropských státech.
Obecní vymezení subjektů, s nimiž musí bát návrh státní normy projednán, je provedeno tak, aby na tvorbě státní normy se mohly podílet všechny subjekty, kteří budou mít zájem na účasti při řešení daného úkolu. Podmínkou pro to bude zveřejnění informace o nově řešených úkolech tvorby státních norem ve Věstníku Úřadu nebo zveřejnění zpracovaného návrhu státní normy. Okruh neopomenutelných účastníků, jimiž jsou ústřední orgány, které mají pravomoc vydávat o otázkách řešených v návrhu státní normy obecně závazné právní předpisy, je vymezen tak, aby nemohlo docházet ke kolisím mezi státními normami a právními předpisy. Zasílání návrhů Úřadu je nezbytné pro plnění koordinační úlohy Úřadu v oblasti tvorby norem.
Základní principy projednávání návrhů státních norem jsou ve srovnání s dosavadními principy zjednodušeny především v zájmu urychlení procesu tvorby norem a tím i k urychlenému zavádění výsledků vědy a techniky do praxe.
K § 5
Schvalování státních norem přísluší jako dosud výlučně Úřadu. Stanoveny jsou jednak úkoly Úřadu, jednak jeho pravomoc při řešení rozporů v podstatě tak, že vznikne-li rozpor s neopomenutelným účastníkem, je Úřad vázán jeho konečným stanoviskem, pokud řešení dané otázky je svěřeno zákonem do pravomocí neopomenutelného účastníka. Řešení rozporů vzniklých při projednávání návrhu státní normy v jiných otázkách nebo s jiným než s neopomenutelným účastníkem se podstatně zjednodušuje a vzhledem ke změnám v působnosti odvětvových ústředních orgánů se soustřeďuje do Úřadu.
Vyhlašování státních norem je dosud upraveno v § 10 odst. 3 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb. S ohledem na to, že zákon č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů, řeší nově hen otázku vyhlašování právních předpisů, je účelné tuto problematiku řešit navrhovaným zákonem. Státní norma nebude platná, nebude-li vydána oficiálně tiskem a nebude-li zveřejněno její schválení ve Věstníku Úřadu. Tím je určen i publikační zdroj.
K § 6
Řešení odpovídá dosavadní právní pravě a stanoví případy, ve kterých je možno se odchýlit od závazného ustanovení státní normy. Jedná se jednak o případy vymezené obecně zákonem a dále o případy týkající se individuálně určeného žadatele. Povolování výjimek se soustřeďuje u Úřadu kromě případů týkajících se potřeb obrany a bezpečnosti státu, poživatin a surovin pro jejich výrobu a technické způsobilosti dopravních prostředků, dopravních zařízení a dopravních cest, kde se tato pravomoc přenáší z důvodu účelnosti na pří slušné ústřední orgány, a dále s výjimkou případů, ve kterých závaznost státní normy pro daný subjekt není stanovena navrženým zákonem, ale vyplývá z rozhodnutí správního orgánu (např. stavebního úřadu vůči individuálnímu stavebníkovi). Současně se zdůrazňuje mimořádnost institutu výjimek a stanoví se obecné podmínky pro ladné vyřízení žádosti o výjimku.
K § 7
Pro návrhy změn a zrušení státních norem se stanoví podobně jako v nynějších předpisech povinnost jejich projednávání s účastníky a s neopomenutelnými účastníky; aby však bylo možno urychlen+ zrušit nebo změnit státní normu, která působí škodlivě, např. která se dodatečně dostala do rozporu s právními předpisy nebo jinými státními normami nebo která již neodpovídá znalostem vědy a techniky, stanoví se nově pravomoc řadu umožňující přijmout pružnější opatření.
K § 8
Mezinárodními normami se zde rozumí jednak ty, které schvalují celosvětové organizace jako ISO, IEC apod., jednak ty, které působí jen mezi některými státy a které jsou nazývané v normalizační praxi jako normy regionální, např. evropské normy (EN).
Z hlediska potřeb mezinárodního obchodu je žádoucí, aby státní normy byly v nejširší míře shodné s obecně uznávanými normami mezinárodními. K tomu je především účelná účast čs. zástupců při zpracovávání a projednávání návrhu mezinárodní normy v pracovních orgánech příslušných mezinárodních organizací. Proto se stanoví postup pro získání kvalifikovaného vnitrostátního stanoviska, které je možno v uvedených pracovních orgánech uplatňovat, a to v podstatě shodně se základními principy postupu při projednávání návrhu státní normy.
K vytvoření předpokladů pro postupný přechod k cílovému stavu, jímž je pružné přejímání mezinárodních norem do soustavy státních norem, se stanoví potřebná pravomoc Úřadu.
K § 9
Úkoly Úřadu doplňují a podrobněji konkretizují vymezení úkolů pro Úřad ve smyslu § 108 zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy obsažené v § 1 až § 16 a § 18 cit. zákona a dále v § 117 a § 118 tohoto zákona.
Stanovení těchto úkolů je nezbytné z hlediska tvorby státních norem a zapojení do mezinárodní normalizační činnosti.
K § 10
Rozsah a charakter úkolů ústředních orgánů je oproti dosavadnímu stavu podstatně omezen. Úkoly jsou stanoveny v souladu s novým pojetím úlohy ústředních orgánů.
K § 11
Pro upřesnění se vylučuje působnost obecných předpisů o správním řízení pro proces tvorby technických norem a pro povolování výjimek z jejich závaznosti. Odpovídá to dosavadní praxi a pro dané řízení je to účelné, vzhledem k normativnímu charakteru státních norem.
K § 12
Úprava řeší přechod závaznosti dosavadních státních norem, v nichž není jejich závaznost vyznačena, na nově koncipovanou povinnost organizací řídit se závaznými ustanoveními státních norem. Pro případ, že by nedošlo do konce roku 1992 ke změně závaznosti některých těchto norem, stanoví se, že povinnost organizací řídit se jejich ustanoveními zaniká uplynutím stanovené doby. Takové státní normy budou platné, ale nebudou obsahovat závazná ustanovení.
Úprava dále vychází z předpokladu, že dosavadní oborové normy nelze zrušit ke dne nabytí účinnosti navrženého zákona např. proto, že upravují závazně otázky bezpečnosti při práci, ochrany zdraví apod. Jejich závaznost proto bude omezována postupně, a to tak, že nebudou-li výslovně zrušeny do 31. 12. 1992, přestanou po této době platit.