Úterý 18. února 1992

Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, překračujete svůj čas.

Poslanec SN Marián Kováč: Ospravedlňujem sa, ale chcel by som povedať ešte tri vety.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Tři věty vám dovoluji.

Poslanec SN Marián Kováč: Ďakujem. Potom vzniká iný smer vyšetrovania osôb z udalostí 17. novembra 1989. Aj toto je moment, ktorý ma neuspokojuje, tak ako celá správa. A tá ostáva dlžná odpoveď predovšetkým mladej generácii, ktorá si november 1989 kedysi vzala za svoj. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byl pan poslanec Marián Kováč. Slovo má nyní pan poslanec Hubálek.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane přesedající, dámy a pánové. Před chvílí jsem se vrátil od generálního prokurátora České republiky, protože mi byl dnes doručen fax od pana Marečka, který hladoví. Jednal jsem samozřejmě i s komisí, nechci ji obcházet, ale chtěl jsem dnes vystoupit kvůli záležitosti Komise 17. listopadu, jejímž jsem byl členem. A rád bych pár kritických připomínek vlastně i na svou a na naši adresu jako poučení z toho, co jsme doposud dělali. A to, co doposud děláme, souvisí s prací komisí i té komise humanitní pro záležitosti pana Marečka - ono se v tom vyskytuje hodně společných rysů a bohužel dost formality a potíží, které jsou pro naši společnost běžné. Snad bych měl až na závěr říci, že jsme se potýkali s tím, co dnes prezentuje dost lidí - s předstíranou ztrátou paměti, s nechutí vypovídat. Řekl jsem nedávno novinářům, že po výslechu jednoho z protagonistů těch událostí - nedávno stál před soudem - jsem nelitoval toho, že nejsou padesátá léta. Protože kdyby byla padesátá léta, tak ten pán nám nepřišel v norském svetru k výslechu, přišel by zubožený a od výslechu by se vracel bez zubů, měl by je tam rozsypané po podlaze a my věděli víc, než jsme vědět chtěli. Tak to totiž vypadalo a na to se dnes zapomíná. Ono je to čtyřicet let dozadu a zaplať pánbůh.

Víte, další omluvu pro nedokonalou, ne tak jak jsme si ji představovali, práci komise, je příměr na vraždu prezidenta Kenedyho. To se stalo v zemi, která je jistě daleko demokratičtější a dá se říci technicky vyspělejší, konsolidovanější a dodnes tam kolují různé, neověřené, nepodložené zvěsti, jak vlastně ten atentát probíhal. Když vezmeme v úvahu naše možnosti i úkoly navíc, které komise měla, myslím, že jsme se snažili odevzdat kus práce. Vy to tu hodnotíte všichni kladně - závěry, které vyvracejí domněnku různých spiknutí. Chceme být právní stát, usilujeme o to a proto je na místě, aby všechno, co se tvrdí, se prokázalo. Ovšem v podvědomí lidí jakákoliv nepodloženost může vyvolávat odůvodněná podezření. A my bohužel, vzhledem k tomu, co jsem řekl už úvodem, jsme nemohli donutit příslušníky, aby nám přiznali to, nač nebyly písemné doklady, které se mezitím podařilo skartovat, aby nám, jak se říká "kápli božskou". Proto i na straně 67 zprávy, která vám byla předložena jako tisk 1236 se dočtete o situaci, kdy nynější prezident pan Václav Havel dal seznam lidí, kteří by se měli 21. listopadu sejít v Činoherním klubu za účelem založení a práce Občanského fóra. Tady, jak vyplývá z těch materiálů, celá ta záležitost byla pečlivě sledována státní bezpečností formou odposlechu a kdo pamatuje ta nejkrutější, ale i pozdější léta, tak jaksi musí kroutit hlavou nad tím, že ta analýza, která pak to všechno se snažila posunout do poloh daleko ještě dramatičtějších a dá se říci i s jakousi apokalyptickou a nedobrou fašistickou vizí - já to nazvu tak, jak to je - že nutně bude i v budoucnosti vyvolávat mezi našimi lidmi pochybnosti.

Když už mluvím o té analýze - jako bývalý politický vězeň jsem se seznámil po roce 1989 s autorem této analýzy. Když jsem ji četl, tak jako mnoho mých spoluvězňů jsme panu Dolejšímu vytýkali to, co z té analýzy čišelo, řekněme jako fašistické, rasistické a nesnášenlivé a v závěru i potom navozující pesimistický duch pro lidi, jako by vše bylo ztraceno, jako by vše bylo špatné. Není to dobré, ale není to také tak špatné. My se k tomu dobrému, doufám, dopracujeme. A to byl také důvod, proč jsem žádal jak Konfederaci vězňů, tak komisi, aby se prošetřila důkladně celá záležitost oné analýzy. Bohužel, to se nám nepovedlo docela a souhlasím zde s některými řečníky, že daleko důležitější než samotná minulost je si z minulosti vzít poučení a nedovolit aby se něco podobného teď opakovalo.

Samozřejmě, že jsme se zajímali o osobu pana Dolejšího, protože dílo má vždycky svého mistra a kdo se snaží v životě vnímat, ví, že člověk s osobními vlastnostmi, které nejsou zrovna v určitém směru nejlepší, se tak bude chovat ve všech vrstvách společenského postavení. A pokud někdo chce lidem kázat vodu, tak by sám neměl pít víno. Jestliže žádá čistotu v jednání u druhých, měla by ta čistota být u něho také.

Nám se zde podařilo prokázat jak v případě paní Dražské, tak v případě pana Dolejšího, že tito lidé prosazovali svou osobnost, zájem o svou osobnost za cenu fabulace i lhaní. Tyto materiály, ať jsou z pramenů pod ochranou § 102 o státním tajemství, tak i získané cestou ze zdrojů neutajovaných, o tom hovoří jasně.

Ale utíká mi čas a já bych během těch dvou, tří minut chtěl končit poučením, co pro mne znamenala práce v Komisi 17. listopadu a co by měla znamenat pro všechny z nás - že jako zákonodárný sbor bychom měli usilovat o co nejlepší zákony a nevázat síly poslanců na funkce vyšetřovatelů a analytiku operativy, jak se všechny ty bezpečnostní profese nazývají. Samozřejmě, že si cením toho, co jsme loňského roku přijali, a to je kontrolní pravomoc poslanců. Ta by ovšem měla spočívat v kontrole fundovaných orgánů, ať je to prokuratura, ať je to bezpečnost a kdekoliv jinde. Neříkám, že to byla marná práce. Osvětlila mnoho, pomohla i tomu diskreditovanému lustračnímu zákonu, ale kdyby byli všichni, kteří po listopadu 1989 křičeli "Nejsme jako oni" a oni, kterých se to týkalo, velkoryse přijali nabízenou dlaň ke spolupráci, nemusel být lustrační zákon a mohlo to mezi námi vypadat líp než hodnotila kritická slova poslance Kačera. Přátelé, dalo by se o věci mluvit ze široka.

Já bych prosil jenom o jedno do zbytku našeho volebního období: Jednejme férově, nehleďme na osobní zájmy. Já vím, že se to snadno říká, že se to proklamuje na volebních shromážděních, ale uvědomte si: Ne všichni jsme tu před důchodovým věkem a povím vám to, co jsem už chtěl říci kolikrát. Jako poslanec České národní rady jsem navštěvoval domovy důchodců a občas tam zajdu i teď. A potkám tam lidi, kteří kdysi něco znamenali a kteří jsou dnes rádi, když za desetikorunu jim někdo strčí mísu, aby mohli vykonat svou potřebu. A tohle je všechno dáno stavem ve společnosti. Pokud ta společnost bude chladná, technická, konzumní, vypočítavá, tak tohleto může potkat každého z nás. A prosím vás, nejsem bigotní křesťan, ale pamatujte na to, co kdysi stálo psáno: Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim. A my tady máme možnost, abychom věcnými, zákonnými postupy pomáhali navodit v naší společnosti atmosféru odpovědnosti, práva, vlídnosti, aby ta společnost byla lidštější.

Promiňte, že jsem možná hovořil trochu od věci, ale už jsem dávno toto tady chtěl říci. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já děkuji také panu poslanci Hubálkovi. Prosil bych teď pana poslance Kováče Ladislava, aby se ujal slova. Chci poslance upozornit, že limit deset minut nemusí být vyčerpán, není-li to krajní potřebou. Prosím, pane poslanče.

Poslanec SN L. Kováč: Vážený pán predseda. Ja sa budem držať vášho usmernenia a tých desať minút nevyčerpám.

Vážené kolegyne, kolegovia, vážení hostia, my, ktorí vystupujeme až dnes, pretože na začiatku 20. schôdze na nás už čas nevyšiel, a medzi tých patrím aj ja, sme v určitej nevýhode voči svojim kolegom predrečníkom. Mnohé myšlienky a asociácie sa totiž už následne publikovali v tlači či v rozhlase. Ale ani to mi nebráni, aby som neprejavil aspoň torzo svojho pôvodného názoru.

Keď som naposledy vystupoval k podobnej tematike, jedna kolegyňa poslankyňa SDŠ dostala Lazarov syndróm. Dúfam, že už dnes ju moje vystúpenie neprekvapí a nebude sa musieť vracať zo záhrobia. Za totality sme vedeli, že noviny nepíšu pravdu, televízia prináša skreslené správy, rozhlas šíri nezmysly a nepravdy. Ale že sa to bude aj po viac ako dvoch rokoch od nežnej revolúcie diať znovu, som nepredpokladal. Typickým prípadom a príkladom je i causa vyšetrovacia komisia 17. novembra, či causa Kavan. Aj keď televízia natočila predmetný šot v decembri minulého roku, čakala s uverejnením na prednesenie správy komisie 17. novembra v parlamente, či na vtedy prebiehajúcu Konferenciu o bezpečnosti a spolupráci v Európe. Je to náhoda, alebo taktické dôvody? Je to súčasť predvolebnej kampane, ktorú vyprovokovali spolupracovníci ŠtB v televízii po ich čiastočnej identifikácii v tlači, či termínovaná objednávka pri World Monitoru a zdiskreditovaná práca komisie 17. novembra a parlamentu? Odpoveď nechám na váš úsudok!

Správa komisie je tŕňom v oku mnohých. Bolo to vidieť už v čiastočných správach či pri tzv. lustračnom zákone. Vždy sa rozvinula kampaň v tlači a v televízii, ale na to si asi budeme musieť zvyknúť, pokiaž budú tajní spolupracovníci a agenti v týchto masmédiách. Ale tomu snáď čiastočne pomôže aj tzv. lustračný zákon. Pokiaž očista nenastane do volieb, tak to môže mať nepredstavitežné dôsledky.

Ale predsa sa len vrátim k správe. Na rozdiel od kolegu Uhla nedýcha na mňa čistým stalinistickým duchom, ale skôr vidím za ňou množstvo hodín práce, ktorú môže posúdiť len ten, kto už v podobnej komisii pracoval.

Jednu vec by som však komisii vytkol. Ide o problém šiestich vytrhnutých stránok v registri zväzkov spolupracovníkov ŠtB pod číslami 31 031 až 31 060. Problém, ktorý bol vežmi málo publikovaný a ani poslanci neboli dôsledne informovaní o rekonštrukcii chýbajúcich stránok a osôb. Škoda, že tá informácia neprišla komplexne v predchádzajúcom období. Predpokladám, že mnohé politické problémy s referendom, ústavami či zmluvami by boli už dávno za nami.

Aj cez tento nedostatok by som chcel poďakovať všetkým, aj tým, ktorí po dobu jej činnosti komisiu 17. novembra opustili, či už z psychických, osobných alebo rodinných dôvodov. Odviedli kus poctivej práce, ktorej výsledok budeme môcť posúdiť až po rokoch. Aj cez to, že je snaha touto causou vrhnúť špatné svetlo na komisiu a celú jej prácu, ja svoje názory nemením a dokážem to aj pri hlasovaní, keď budeme hlasovať za uznesenie. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byl pan poslanec Ladislav Kováč. Dále je na řadě paní poslankyně Nazari-Buřivalová. Připraví se pan poslanec Petr Kučera.

Poslankyně SL M. Nazari-Buřivalová: Vážené předsednictvo, vážené kolegyně a kolegové, neměla jsem původně v úmyslu vystupovat v diskusi ke zprávě komise 17. listopadu. Svůj projev politické vůle jsem dala zřetelně najevo svým souhlasným hlasováním v době vzniku komise 17. listopadu a k překládaným průběžným zprávám i hlasováním k lustračnímu zákonu.

Jsem přesvědčena na základě závěrečné písemné zprávy, že komise učinila to, co jí tento parlament uložil. A nebyl to úkol zrovna lehký. Tento úkol převzala komise za většinu z nás. Většina z nás totiž dostala mandát v tomto parlamentě, poslance bývalé KSČ nevyjímaje, k tomu, aby byl zahájen proces demokratizace. Tento parlament měl položit legislativní základy právního systému, měl odstranit deformace, ideologii uplynulých let. Měl vytvořit či alespoň zahájit právní rámec k tomu, aby se naši spoluobčané, za jejichž daně tento parlament funguje, dočkali toho, že slovo svoboda není prázdný pojem. Abychom se dočkali toho i za cenu počátečního uskromnění, že ekonomika začne fungovat, že voda, vzduch a potraviny budou kvalitnější, že zdravotnictví, školství, kultura a umění dostanou opět své místo na žebříčku hierarchie hodnot. Jinými slovy, abychom zachovali a rozvinuli co bylo dobré a k čemu jsme se vzdor uplynulého, komunistickou ideologií deformovaného období dopracovali, co bylo špatné, jsme měli odstranit a nahradit novým.

Komise 17. listopadu právě jeden díl toho špatného přešetřila a předložila nám i spoluobčanům výsledek své práce. Že nebyl pro některé příjemný, je logické tak, jako 17. listopad 1989 nebyl příjemný všem. Od tohoto dne se mnoho nového událo, ale mnoho starého zůstalo u moci, používá se mnoho starých metod. Řekla bych, že zde nyní prožíváme období, kdy se shazují masky a každý z nás začíná být tím, kým byl a kým je. Stačí jen sledovat verbální projevy k jednotlivým tématům. A to je důvod, proč jsem vystoupila. 30. ledna 1992 jsem se v závěru rozpravy ke zprávě komise 17. listopadu přihlásila s faktickou poznámkou. To proto, že jsem stále přesvědčena, že parlament se má zabývat věcmi obecnými ve prospěch občanů, kteří nám dali důvěru, a ne osobními spory poslanců či budováním osobní kariéry na troskách minulosti.

Proto jsem řekla, cituji ze stenografického zápisu: "Mluvívám v tomto parlamentě velmi málokdy, ale dovolte mi na závěr technickou poznámku. Když pominu to, že pan kolega Dostál si zřejmě spletl prkna, která znamenají svět s parlamentem, tak bych chtěla upozornit jen na to, že je s podivem, kolik péče se věnuje spisu kolegy Kavana, jehož spis cestoval někam do Anglie. Stálo by za to, abychom se zamysleli, proč právě tento spis vyvolává tolik zájmu, emocí a pozornosti, zda to není právě práce kolegy Kavana." Tolik citace.

Pan poslanec Fišera na moji technickou poznámku reagoval emočně záporně podbarvenou a nepravdivou poznámkou, cituji: "Paní kolegyně, paní lékařko, to není případ, to je člověk." Pan poslanec se dotkl mé profesní medicinské cti, protože mi vložil do úst něco, co jsem neřekla a posluchačům přímého přenosu z parlamentu do uší něco, co mě profesně poškozuje. Přirovnám to kvalitativně k tomu, jako bych řekla zde ve sněmovnách - a to si prosím vymýšlím - že pan poslanec Kavan nebo pan poslanec Fišera má AIDS. Jistě by to bylo více než vyzrazení lékařského tajemství.

Nejsem a nikdy jsem nebyla lékařka, která udělá z člověka případ. Byla jsem naopak natolik korektní, že jsem pana poslance Kavana, přestože byl pozitivně lustrován, nazvala kolegou. To proto, že to pokládám za věc jeho svědomí, že ctím rozdílnost politického přesvědčení, které ovšem neztotožňuji s nepřátelským postojem k jeho nositelům a tím se řídím i zde.

Pan poslanec Fišera jako sociolog je si jistě vědom této profesní rány pod pás. Tyto projevy vědomého podsunutí lži jistě k politické kultuře nepatří a právě od něho bych to nejméně čekala. Věřím, pane poslanče Fišero, že se mi před sněmovnami omluvíte, aniž bych vás musela o to podle jednacího řádu žádat. Děkuji za pozornost.

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Stank.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pani poslankyni Nazari-Buřivalovej. S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, paní poslankyně, pokud si dobře vzpomíná, řekl jste, že se případu Kavan věnujeme příliš mnoho. Vy jste hovořila o případu Kavan, já jsem vás jen upozornil na to, jako lékařku, že nejde jen o případ, ale že jde o člověka. Na tom není za co se omlouvat.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pani poslankyňa Buřivalová.

Poslankyně SL M. Nazari-Buřivalová: Pane kolego Fišero, vyprošuji si, abyste mě znovu vsouval do úst něco, co jsem neřekla. Mám před sebou stenografický záznam, který jsem si celý vybrala.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán poslanec Wagner, pán poslanec Dostál sa hlásil.

Poslanec SN P. Dostál: Promiňte, ale paní doktorka minulé vystoupení ukončila technickou poznámkou na mně, na mou civilní profesi. Říkala, že bych si neměl plést parlament s prkny, která znamenají svět. Ano, ale já nevím, čím by argumentovala paní doktorka v tom případě, kdybych byl třeba gynekolog.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Necháme to nezodpovedané. Ďakujem poslancovi Dostálovi. Budeme pokračovať v rozprave. Ešte sa hlási s faktickou poznámkou pán poslanec Wagner.

Poslanec SL J. Wagner: Potom obveselení to bude obtížné, dámy a pánové. Paní kolegyně, rád bych zodpověděl vaši otázku, proč se právě hovoří o panu kolegovi Kavanovi. Mnozí z nás vešli do této jednací síně jako nepopsaný list papíru. To je velmi jednoduchá pozice. Jiní sem vešli se svou vlastní osobní historií v politice dosti dlouhou. Dovolím si vás , přátelé, seznámit s něčím, co o panu Kavanovi nevíte, to je hodnocení pana poslance Kavana z doby, kdy právě přestal být tím, čím asi nikdy nebyl, ale za koho ho komise musela z logiky našeho usnesení označit. Ale tady je psáno to, čím kdysi byl, skutečně byl. Ti, kteří se dnes hlásí jako lidé pravé vůle, mohou vzít na vědomí, že takto označila mašinerie komunistického režimu v dokumentu sice ne prvořadého, ale druhořadého významu, protože prvořadé bylo tzv. Poučení z krizového vývoje a toto bylo poučení pouze ze sféry mládeže a studentského hnutí. Tady říkají o panu Kavanovi mimo jiné, že byl protisocialistický, protisovětský, pravicový atd., atd., a jeden citát si dovolím celý: Nejagresivněji vystupovala opoziční pravicová skupina funkcionářů, v níž byli Jiří Miler, Luboš Holeček, Zdeněk Pinc, Jan Kavan, Karel Kovanda, Mirek Tyl. Z těch, kteří mohou doložit osobním svědectvím z této doby, jsme v tomto sboru dva - Mirek Tyl a já. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďalej žiada o faktickú poznámku pán poslanec Šolc.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, nikdo jistě vědomě nehanobí vlastní zařízení, natož taková, jako je třeba archiv FS. Ten má mít jistou váhu a respekt. Po tom, co Karol Stome, kterého znám už nějaký čas a nemohu ho podezírat ze zlého úmyslu, vyslovil podezření, že se ztratil tak významný dokument jako je materiál o tzv. pendrekovém zákonu, jsem vyjel nahoru do archívu a nechal jsem si předložit to domnělé torzo.

Chci vás ujistit, že spis č. 129 a 130 je kompletní, tak ho shledal také dozor prokuratury mgr. Hon, když vyšetřoval v archivu. Co tedy se mělo ztratit? Jediný list, údajná presenční listina, o níž ze 13 poslanců, kteří se údajně podíleli na formulaci tohoto zákona, jsou dva z nich na pochybách, že snad byla či nebyla, ale nemohou to potvrdit. Proto navštívil Dr. František Cigánek bývalého předsedu FS Aloise Indru, neboť nechyběly důkazy, že s sebou při opouštění FS vezl i spisový materiál v neohraničeném množství. Po půlhodinovém rozhovoru odcházel dr. Cigánek od bývalého předsedy parlamentu s tím, že skutečně nic nemá, co by ho zajímalo, že mu tedy nemá co předložit.

Moje vystoupení má jediný smysl, abych napravil dojem, že v archivu FS se ztratil tento významný materiál. Chybí jen domnělá prezenční listina, o níž musím dodat - tento list do archívu nikdy ze sekretariátu sněmovny nedošel. Nic se tedy neztratilo.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Šolcovi. Budeme pokračovať v rozprave, keď dovolíte, vážené kolegyne a kolegovia. Ďalej je do rozpravy prihlásený Petr Kučera. Dávam mu slovo, pripraví sa pán poslanec M. Hruška.

Poslanec SL P. Kučera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, několikrát již v diskusi ke zprávě komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu zaznělo, že neobsahuje nic podstatně nového, že je dokonce prázdná. Určitě to budou konstatovat i mnozí občané, kteří se budou moci se zprávou seznámit.

Ten, kdo očekával senzační odhalení či alespoň úvahy o rozsáhlých spiknutích vážících se k datu 17. listopadu, musí být nutně zklamán. Nic takového skutečně zpráva komise neobsahuje. Je to totiž, a to zdůrazňuji, dobrá a v mezích možností a časů dobře udělená zpráva. Tím, že konstatuje fakt zhroucení starého přežilého režimu, dělá věc nad míru záslužnou. V atmosféře, kdy bují podezřívavost, kdy je slyšen spíše nekvalifikovaný hlas těch, kteří démonizují naše problémy, kteří nemají mnohdy daleko k paraoidnímu pohledu na věci nedávné i současné, v atmosféře odsudku vůči moci staré a nedostatečné důvěry k moci nové, má střízlivý tón zprávy hodnotu nemalou.

Ne, páni Dolejší, Zifčákové, Žákové, ale i někteří rádoby novináři, diskžokejové, prostě pivní kritici všeho, naše trable nebyly v minulých dvou letech výsledkem působení kdejakých temných sil, ale dědictvím mizerné minulosti a naší celkovou nedostatečností. Nedostatečností či malou způsobilostí jednat demokraticky a se znalostí věci.

Zpráva dostatečně jasně rozbíjí mýtus o připraveném převratu, odhaduje ubohost minulého režimu, kterému doslova vypadla moc z rukou. To, že se našly síly, které tuto moc dokázaly zvednout, je pochopitelné. Neboť ani ony nespadly z čistého nebe. Její působení bylo výsledkem dlouhého předchozího zrání. Společnost byla vcelku na změnu připravena, a proto také mohl být přechod moci tak plynulý a nekonfliktní. Pochopitelně, ve zprávě by se našly drobné záležitosti, které by se jí daly vytknout. Uvědomuji si, že tuto náročnou činnost nepodnikal profesionálně školený zpravodaj, analytik nebo historik.

Za všechny ty drobnosti bych uvedl pouze jednu věc, týkající merita zprávy. Mám dojem, že zejména při líčení událostí tří kritických dnů mezi 17. až 19. listopadem, zpracovatelé dávají najevo, že nebyli příliš zasvěceni do průběhu oněch událostí. Jen tak si lze vysvětlit, že při vcelku správném hodnocení vztahu disentu k demonstraci 17. listopadu nebylo odpovědněji prozkoumáno a posouzeno chování této skupiny aktivních občanů. Soustředění sil disentu

k přípravě demonstrace 10. prosince, tedy ke Dni lidských práv, bylo skutečností. Každý z aktivnějších lidí však věděl, že to bude i z hlediska dožívající moci příležitostí ke konfrontaci, která nemusí dopadnout jednoznačně.

Daleko větší naděje se upírala k oslavám svatořečení Anežky, připadající na 25. listopad. Jen tak masové vystoupení občanů, které bylo možno očekávat, mohlo demaskovat bezmocnost mocných, tváří v tvář statisícům lidí.

Příklad sousední NDR, kde narůstání počtu demonstrujících fakticky eliminovalo použití represívních prostředků, názorně ukázalo následky takového vývoje. Ukázalo, že není-li moc schopna represí zvládnout protesty obyvatelstva, obavy před ní mizí, lidé se přestávají bát, a tím je s konečnou platností o osudu této moci rozhodnuto.

Tyto a jiné drobnosti by bylo možné zprávě vytknout. Ale, jak jsem již řekl a jak řekl i kolega Uhl, něco musí zůstat také historikům, protože ti tento okamžik v našich novodobých dějinách znovu určitě velice odpovědně a pečlivě posoudí.

Členové komise k tomu položili základ velice solidní, a já bych jim chtěl upřímně poděkovat. Rád bych tímto konstatováním končil, ale nemohu.

Musím se vyjádřit taktéž k jedné skutečnosti, rovněž zde velice diskutované. Jestliže jsem konstatoval zaslouženou chválu na adresu komise při zpracovávání zprávy, nemohu přejít fakt, že prestiž a dobré jméno komise je vážně poškozeno. Smutné je to, že těmi, kdo celou situaci zavinili, podle mého názoru jsou někteří členové samotné komise.

Při diskusi v plénu, které předcházelo jednání Federálního shromáždění, bylo jednoznačně konstatováno, že okamžikem schválení usnesení č. 123 byli zproštěni členové vyšetřovací komise mlčenlivosti ve vztahu k deseti respektive jedenácti poslancům, u kterých konstatovala komise, že byli vedeni v registru svazků bývalé Stb. A to zbaveni mlčenlivosti s patřičným omezením v odstavci 2.

Z diskuse však zároveň jednoznačně vyplynulo, že materiály soustředěné a poskytnuté komise byly a jsou nadále tajné, a nelze s nimi proto veřejně nakládat. To konstatovalo předsednictvo znovu, po projednání celé záležitosti, 30. ledna t.r. Přístup k spisům a nahlížení do nich není umožněn v žádném případě neposlancům, tedy třetím osobám.

V této souvislosti nutno považovat jednání některých členů komise za protiprávní a je třeba ho se vší náležitostí objasnit. Tito poslanci porušili předně dobré jméno komise. Při natáčení reportáže ČST o této záležitosti jsem charakterizoval toto jednání uvedených poslanců jako skandální. Na svém hodnocení trvám, neboť inkriminované porušení práva, kterého se dopustili, poškozuje i moji pověst jako poslance, poškozuje jméno tohoto zastupitelského sboru.

Kdo jiný než poslanec by měl jít totiž spoluobčanům příkladem při dodržování právních norem? Pohrdání právem je nebezpečné dvojnásobně, týkalo-li by se osoby tak exponované, jakou je ředitel FBIS. Opět se ptám, kdo jiný by měl zacházet s utajovanými informacemi v souladu s právní úpravou pečlivěji než šéf informační služby?

Představuji si opravdu paradoxní situaci, kdyby ku příkladu šéf CIA nebo adept této funkce nezabránil tomu, aby třetí osoby, dokonce cizí státní příslušníci, měli možnost nahlížet do utajovaných spisů. Taková osoba by se stala nezpůsobilou pro výkon své funkce.

Vycházím z toho i já. Obracím se na pana poslance Štefana Bačinského, aby vysvětlil své chování při natáčení záběrů amerického televizního týmu v místnostech vyšetřovací komise. Měl by přesvědčivým způsobem zdůvodnit, proč tomuto počínání nezabránil, popřípadě jaké kroky podnikl poté, co zjistil, že došlo k nezákonnému nakládání s utajenými materiály.

Jestliže pan poslanec Bačinský uspokojivě nevysvětlí svoje chování, stane se ve své funkci ředitele FBIS osobou přinejmenším nežádoucí. Obrátím se na Federální shromáždění, aby navrhlo jeho odvolání z funkce. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP