Ministr obrany ČSFR L. Dobrovský:
Dámy a pánové, sliboval jsem vám,
že to bylo poslední vystoupení, ale zřejmě
jsem to špatně odhadl. Teprve toto bude moje poslední
vystoupení.
Chtěl bych se zmínit jen o jakési
formální stránce věci. Myslím,
že situace je taková, že Federální
shromáždění se ve skutečností
novelou zákona o občanské výchově
vlastně nezabývalo a novela tak, jak byla předložena,
se stala podnětem svébytné zákonodárné
aktivity Federálního shromáždění.
Je li tomu tak, pak samozřejmě nemám důvod,
abych se k tomuto návrhu jakýmkoliv způsobem
vyslovoval, ani ho podporoval, ani ho odmítal. Z toho,
co tady bylo řečeno, i ze zpráv obou zpravodajů,
i z vystoupení obou pánů poslanců
se mi zdá být zřejmé, že je to
tak, jak jsem řekl.
Novela zákona, jak byla vládou
předložena, projednána ve skutečnosti
nebyla a vznikla nová zákonodárná
iniciativa. K tomu se ovšem já teď v této
chvílí nemohu vyjadřovat. Děkuji.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Prajú si vystúpiť
spravodajcovia? (Ne.) Navrhujem teda, aby sme tlač 611
prerokovali ako komplexný pozmeňovací návrh
a hlasovalo sa o ňom ako o prvom.
V prípade, že tlač 611
bude schválená, nebude treba hlasovať o tlačí
468. V prípade, že sa tak nestane, nechám hlasovať
aj o tlačí 468. Súhlasia spravodajcovia s
týmto postupom? (Zpravodaj poslanec K. Stome: Já
za svou osobu ano.) Ďakujem, pán poslanec Jégl
tiež? (Ano.) Prosím, posaďte sa, pristúpime
k hlasovaniu.
Na prijatie tohto návrhu zákona
je potrebná nadpolovičná väčšina
poslancov prítomných v obidvoch snemovniach. Začneme
hlasovaním v Snemovni ľudu.
Konštatujem, že je prítomných
89 poslancov Snemovne ľudu a snemovňa je schopná
sa uznášať. Budeme hlasovať o texte tlače
611 návrhu uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov
k vládnemu návrhu zákona, ktorým sa
mení a doplňuje zákon č. 79/1973 Zb.,
o brannej výchove (tlač 468). Podstatou návrhu
je text tohto znenia: "O zrušení zákona
č. 73/1973 Zb., o brannej výchove v znení
opatrení Predsedníctva Federálneho zhromaždenia
č. 17/1976 Zb., § 10 zrušuje zákon č.
73/1973 Zb., o brannej výchove odstavca 2 článok
3 zákonného opatrenia Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia č. 17/1976., ktorým sa mení
a doplňuje zákon o ochrane ČSFR, zákon
o pôsobnosti federálnych ministerstiev a zákon
o brannej výchove, § 2: Tento zákon nadobúda
účinnosť dňom 1.7.1991."
(Hlasování ve 12.12 hodin.)
Budeme teda hlasovať o tlači 611 a začíname
v Snemovni ľudu. Pýtam sa poslancov Snemovne ľudu,
či súhlasia s predloženým návrhom
uznesení (tlač 611)? Kto súhlasí,
nech zdvihne ruku a stisne tlačidlo! (Hlasuje se.) (Osmdesát
jeden.) Osemdesiatjeden. Ďakujem.
Kto je proti? (Nikdo.) Nikto. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Jedenáct.)
Jedenásť. Ďakujem.
Teraz budú hlasovať spoločne
obidve časti Snemovne národov. Konštatujem,
že Snemovňa národov je schopná uznášať
sa. Kto súhlasí s predloženým návrhom
uznesení tlače 611, nech zdvihne ruku a stisne tlačidlo!
(Hlasuje se.) (Sedmdesát šest.) Sedemdesiatšesť.
Ďakujem.
Kto je proti? (Nikdo.) Nikto. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (Čtrnáct.)
Štrnásť. Ďakujem.
76 za, nikto proti, 14 sa zdržalo hlasovania.
Dovoľte mi teda konštatovať,
že súhlasným uznesením obidvoch snemovní
Federálneho zhromaždenia Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky schválilo zrušenie zákona
č. 73/1973 Zb., o brannej výchove v znení
opatrení Predsedníctva Federálneho zhromaždenia
č. 17/1976 Zb.
(Poznámka redakce: usnesení
FS č. 128, SL č. 207, SN č. 207)
Skôr, ako vyhlásim prestávku,
niekoľko oznámení. Poslanci, ktorí majú
vycestovať na budúci týždeň do
USA, nech sa bezprostredne po vyhlásení prestávky
dostavia k podpredsedovi Snemovne národov pánovi
Sokolovi, má im niečo oznámiť.
Po vyhlásení prestávky
sa zídu podpredsedovia výborov ústavnoprávnych,
predsedovia výborov hospodárskych a výborov
pre životné prostredie a spravodajcovia výborov
snemovní v miestnosti č. 026 na prerokovanie návrhu
uznesení k vládnemu návrhu zákona
o patentových zástupcoch (tlač 526 a 607).
Schôdza klubu poslancov KSČM
bude v budove federálnej rady 30 minút po skončení
spoločnej schôdze. Ďalšie oznámenia
budú nasledovať neskôr. Ďalší
bod po prestávke bude prerokovanie návrhu poslanca
Miloša Zemana na zmenu zákona č. 167/1990 Zb.,
o štátnych sviatkoch.
Poslanec SN M. Tahy: Vzhľadom na to,
že komisia určená na dopracovanie návrhu
zákona o pôde ešte dnes po obede pokračuje
v činnosti a tlač o svojom rozhodnutí poskytne
zrejme po 15.00 hodine, budú hospodárske výbory
o tomto probléme rokovať zajtra po ukončení
pléna v miestnosti 209.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Vyhlasujem prestávku do 14.00
hodiny.
(Jednání přerušeno
ve 12.16 hodin.)
(Jednání opět zahájeno
ve 14.02 hodin.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Vážené Federálne
zhromaždenie, vážené poslankyne a poslanci,
budeme pokračovať v našom rokovaní. Ďalším
bodom programu je
14
návrh poslanca Miloša Zemana na
zmenu zákona 167/1990 Zb., o štátnych sviatkoch,
o dňoch pracovného kľudu a o pamätných
a významných dňoch (tlač 300) a návrh
uznesení Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač
620),
ktoré podľa § 39 odstavec
4 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia
predkladajú výbory ústavnoprávne.
Prosím kolegu pána poslanca
Miloša Zemana, aby svoj návrh odôvodnil.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dovolte mi úvodem jednu stručnou osobní poznámku.
Dnes je to zhruba rok, co ideu, která je předmětem
dnes překládaného návrhu zákona,
jsem předložil tehdejšímu parlamentu formou
pozměňovacího návrhu a tento návrh
nebyl kvalifikovanou většinou přijat. Upřímně
řečeno, nevím jestli to více vypovídá
o tom návrhu, nebo tom parlamentu, ale osobnost poznámky
spočívá v tom, že George Peter ve své
knize Princip nekompetence rozdělil lidi do dvou skupin.
V první skupině jsou ti, kteří,
když se jim něco nepovede, jdou od toho, v té
druhé skupině pak jsou ti, kteří,
když se jim něco nepovede, tak to zkoušejí
znova a znova. If you don't succeed try try again. A protože
patřím do druhé skupiny, dovoluji si vám
po roce opět předložit tento návrh.
A teď bych přešel k vlastnímu
tématu. Chtěl bych opravit sám sebe a pana
předsedajícího a poděkovat legislativnímu
odboru, který mne upozornil, že ve skutečnosti
předkládám, jak také máte v
tisku uvedeno, návrh na novelizaci zákona, který
byl přijat v roce 1951, nikoliv v roce 1990. Protože
právě v roce 1951 tehdejší Národní
shromáždění vyhlásilo 9. květen
státním svátkem, a to jako Den osvobození
Československa Rudou armádou. Počínaje
rokem 1945 vedly se dost rozsáhlé diskuse o tom,
který z květnových dnů má státním
svátkem být. Prezident Beneš tehdy navrhoval,
aby to byl 5. květen, den zahájení Pražského
povstání. Já sám bych z pragmatických
důvodů doporučoval, abychom jakékoliv
povstání slavili nikoliv na základě
data jeho začátku, ale data jeho konce, když
tedy víme, jak ono povstání ve skutečnosti
dopadlo. A tak se i skutečně stalo, ovšem s
tím, že den ukončení tohoto povstání
byl fakticky posunut.
Dovolte mi proto, abych vás zhruba
5 - 7 minut zdržoval historií. Co se vlastně
v oněch posledních květnových dnech
stalo?
7. května byla v Remeši podepsána
kapitulace německých branných sil. Kapitulační
akt vstoupil v platnost 8. května. Na tom nic nemění
fakt, že na nátlak Stalina, který se z prestižních
důvodů nespokojil s tím, že ho v Remeši
zastupoval pouze málo známý generál
Susloparov si vynutil opakování podpisu kapitulačního
aktu v Berlíně za přítomnosti maršála
Žukova. To za prvé.
Za druhé došlo k tomu, že
8. května byla v Praze podepsána generálem
Toussaintem, což vzdor francouzskému jménu
byl velící generál Wehrmachtu, kapitulace,
kde se generál Toussaint zavazoval, že do 8. května
odpoledne německá armáda opustí Prahu,
složí na okraji města těžké
zbraně a zavazuje se potlačit případné
zbytky odporu zfanatizovaných jednotek SS. Dokument z dobového
tisku jsem dal všem kolegům v dispozici, originál
tohoto kapitulačního protokolu je ve Vojenském
historickém archivu.
Můžeme tedy považovat za
prokázané, že k osvobození Československa
od fašismu došlo 8. května, budeme-li právě
den kapitulačního aktu považovat jako tento
termín. Pokud ne, tak bych doporučoval, abychom
tento svátek slavili 11. května, neboť tehdy
u Milína došlo k poslední bitvě v českých
zemích, kdy byly likvidovány jednotky SS prchající
do amerického zajetí, ale chtěl bych varovat
před tímto kritériem, protože jeho aplikace
např. na japonská válčiště,
by vedla k tomu, že válka v Tichomoří
by skončila v roce 1983, kdy se poslední zbloudilí
japonští vojáci, bojující ve
Filipínských džunglích, vzdali filipínské
armádě.
Jestliže tedy zachováme princip
této dotace podpisem kapitulačního protokolu,
pak samo datum je jasné. Teď se ještě
musíme ptát, proč došlo k 9. květnu.
Jak známo, americká armáda byla 5. května
na úrovni Plzně a Rokycan, tedy 60 - 70 km od Prahy.
Generál Patton, jak připomíná ve svých
pamětech, chtěl na Prahu postupovat, byl by tam
za 6 hodin. Důkaz je velice jednoduchý, spojovací
jednotky generála Pattona pronikly 6. května do
Prahy a navázaly styk s pražskými povstalci,
aniž by jim v postupu na spojovací cestě mezí
Plzní a Prahou kdokoli bránil. V Praze na barikádách
zahynulo 3 700 lidí. Zahynuli mimo jiné i proto,
protože na Stalinův příkaz maršál
Antonov odmítl Eisenhowerův návrh, aby americká
vojska obsadila Prahu. S poněkud pošetilým
zdůvodněním, že by došlo k promíchání
vojsk, třebaže tam v té době sovětská
vojska ještě nebyla, protože začala pochodovat
až 7. května.
Je na naší představivosti,
jak málo chybělo k tomu, aby se z Prahy stala druhá
Varšava, aby se k těm 3 700 lidí, kteří
bohužel do značné míry padli zbytečně,
nepřidaly ještě desítky tisíc
dalších včetně civilních obyvatel.
Jedním z pozitivních, i když
vcelku nahodilých faktorů, které tomu zabránily,
bylo mimo jiné i úsilí armády generála
Vlasova opatřit si na poslední moment alibi, ať
už předchozí kolaborantskou minulost této
armády hodnotíme jakkoliv. Došlo tedy k tomu,
že se začala vytvářet osvoboditelská
legenda, která do jisté míry přispěla
k modifikaci psychologických postojů československého
obyvatelstva, usnadnila i Únor 1948, usnadnila i předchozí
volební úspěch komunistické strany
v roce 1946, která nám byla každoročně
9. května připomínána a velice výrazně
nám byla připomenuta i 21. srpna 1968 a ve dnech
následujících.
Tato legenda tedy byla mnohonásobně
zneužita, třebaže se neopírala o historické
skutečnosti. Ostatně, jak dopadli velitelé
Pražského povstání a jeho politická
reprezentace v čele s profesorem Albertem Pražákem?
Za komunistického režimu prakticky všichni skončili
ve vězení, mnozí v dlouholetém vězení
jako např. generál Kutlvašr, mnozí byli
popraveni, jako např. štábní kapitán
Nechanský. Na Pražské povstání
se mělo zapomenout. Mělo být téměř
vymazáno z historie nebo měla být jen nedůležitou
předehrou před tím, než sovětské
tanky byly uvítány v Praze.
Chtěl bych zdůraznit, že
to, co zde říkám, nemá nic společného
s laciným antikomunismem nebo s laciným antisovětismem.
Vážím si hrdinství sovětských
vojáků stejně jako jakýchkoliv jiných
vojáků, kteří padli na našem
území. Není jejich vinou, ale vinou jejich
vedení, že došlo k tomu, k čemu došlo
a že k tomu v mnoha případech došlo zbytečně.
Skončil bych tedy tím, že
nenavrhuji nic jiného než vrátit se k historické
pravdě, ať už je jakákoli, bez ohledu
na momentální politické konjunkturální
nálady. V závěru mně zbývá,
i když se o to částečně pokusím
v závěrečném slově, reagovat
na některé argumenty, které byly proti tomuto
návrhu až dosud vznášeny.
Jak vám ještě patrně
sdělí kolegové zpravodajové, Česká
národní rada tento návrh podporuje, Slovenská
národní rada zaslala vyjádření,
že se nevyjadřuje, federální vláda,
jak jsem byl na ústavně právním výboru
informován, prý nemá námitky proti
této změně, ale současně doporučuje
další novelizaci tohoto zákona v jiných
směrech, což ovšem není můj problém,
sociální a kulturní výbor byl proti,
jeden z ústavně právních výborů
byl pro a druhý hlasováním v počtu
sedmi hlasů pro, žádný proti a 7 se
zdrželo se de facto tímto remízovým
výsledkem vyjádřil proti.
Budu reagovat pouze na tři argumenty,
které zazněly nejčastěji. První
argument - zrušme 9. květen vůbec.
Vážení kolegové,
všechny by nás mohl smést hněv našeho
pracujícího lidu, kdybychom mu v naší
nepříliš utěšené ekonomické
situaci sebrali další den pracovního volna.
Druhý důvod - vždyť, jak je to ve skutečnosti
jinde? Jinde je to samozřejmě různé.
Francie slaví den ukončení 2. světové
války 7. května, protože Remeš, jak známo
je ve Francii, kde se kapitulace 7. května podepsala. Velká
Británie slaví Victory Day 8. května, Sovětský
svaz a jeho satelity 9. května a většina ostatních
zemí s výjimkou asi dvou nebo tří
tento svátek neslaví vůbec, což je jejich
svaté právo. Pro nás by to ale mělo
a mohlo symbolizovat návrat do Evropy, lépe řečeno
jeden z četných návratů, který
jsme v naší historii podstoupili.
Poslední, to znamená třetí
argument, který mě obzvlášť dojal.
Vždyť my jsme si zvykli na 9. květen a proč
bychom měli cokoliv měnit. Padl dokonce návrh,
slavme dál 9. května a nezdůvodňujeme
proč to slavíme právě devátého.
Představte si jakéhokoliv žáka, který
se ptá učitelky, co se stalo 9. května a
ona mu může odpovědět, že sovětské
tanky vjely do Prahy. Dobový tisk píše, že
sovětské tanky byly přivítány
v osvobozené Praze. To není nic antisovětského,
to je pouze konstatovaná skutečnost.
Nejsem pro to, abychom zatáhli záclonky
a dělali, že jedeme. Nejsem pro to, aby učitelé
nemohli svým žákům pravdivě odpovídat.
Jsem pro to, abychom ani v maličkostech nežili ve
lži. Proto se domnívám, že je můj
návrh oprávněný a vřele ho
doporučuji přízni tohoto Federálního
shromáždění. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi
Zemanovi. Trochu som zahanbený poznámkou, že
som zle citoval zákon pri novelizácii, kde som spoluúčinkoval
ako spravodajca svojho času. Ide o zákon 93/1951.
Tak je to myslím správne.
Návrhy prerokovali ústavnoprávne
a výbory sociálne a kultúrne obidvoch snemovní.
Prosím teraz spoločnú spravodajkyňu
výborov Snemovne ľudu Zuzanu Tvrdú, aby predniesla
svoju spravodajskú správu.
Společná zpravodajka výborů
SL poslankyně Z. Tvrdá: Vážený
pán predsedajúci, vážené kolegyne
a kolegovia, návrh zákona, ktorým sa mení
a doplňuje zákon č. 93/1951 Zb., o štátnych
sviatkoch, dňoch pracovného voľna a o pamätných
a významných dňoch v znení neskorších
predpisov prerokovali a zaslali svoje stanoviská Česká
národná rada, Slovenská národná
rada, vláda Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky, výbory sociálne a kultúrne a výbory
ústavnoprávne Federálneho zhromaždenia.
Môžem konštatovať, že
s výnimkou Českej národnej rady a ústavnoprávneho
výboru Snemovne ľudu všetci zaujali k tomuto
návrhu negatívne stanoviská.
Vzhľadom na to, že ide o otázku,
u ktorej je potrebné, aby sa z vecného hľadiska
vyjadrili historici, bola zvolaná k tejto veci porada expertov.
K tejto otázke sa vyjadrila Československá
akadémia vied a Ústav pre súčasné
dejiny ČSAV, konkrétne dr. Viliam Prečna,
ktorý vo svojom znaleckom posudku neodporučil prijať
tento návrh, a teda ani zmenu z 9. na 8. mája. Okrem
vedeckých argumentov uvádza vo svojom posudku v
bode č. 2 skutočnosť, že v Československu
v historickej pamäti českej a slovenskej verejnosti
je koniec vojny a oslobodenie od fašizmu spojené s
dátumom 9. máj. Založiť tradíciu
štátneho sviatku slávením 8. mája
by v Československu nemalo oporu v spoločenskom
povedomí, ktoré je rozhodujúce pre také
akty, ako je štátny sviatok.
Na výboroch sociálno-kultúrnych
bolo prečítané stanovisko historického
ústavu Slovenskej akadémie vied, konkrétne
dr. Michala Barnovského a dr. Ivana Kamenca. Toto stanovisko
je zhodné so zamietavým stanoviskom Československej
akadémie vied. V tomto stanovisku sa argumentovalo, že
presun z 9. a 8. mája je neprijateľný a pokiaľ
má byť tento sviatok oslavovaný ako štátny
sviatok, tak nech sa oslavuje naďalej 9. máj, čo
sa zhoduje aj s argumentáciou, ktorú uvádzal
aj dr. Prečan z ČSAV.
Pre úplnosť treba dodať,
že sme tiež dostali aj vyjadrenie dr. Václava
Kurala - ide však iba o telefonickú informáciu,
ktorú zaznamenal pracovník Kancelárie Federálneho
zhromaždenia - nejde teda o oficiálny znalecký
posudok dr. Kurala.
Pre rôznosť názorov na túto
otázku sme si vyžiadali stanovisko z Federálneho
ministerstva zahraničných vecí, aby sme vedeli,
akým spôsobom je ukončenie druhej svetovej
vojny oslavované v iných krajinách. Z tohto
stanoviska vyplynulo, že sa v týchto krajinách
oslavuje tento sviatok rôzne. Napríklad v Rakúsku
oslavujú tento sviatok 9. mája. Švajčiarsko,
ktoré nebolo účastníkom vojny, si
pripomína koniec vojny tiež 9. mája. V Nemecku,
ktoré z pochopiteľných dôvodov koniec
vojny neoslavuje, je 9. máj cirkevným sviatkom.
Vo Francúzsku si pripomínajú tento sviatok
dňom 8. mája ako Deň víťazstva
a koniec vojny. Ďalšie krajiny, ktorých výpočet
by bol dlhý, oslavujú tento sviatok v rôzne
dni. Napríklad 5., 8., 9. mája. Celkove sa však
dá povedať, že sa tento sviatok oficiálne
neoslavuje ako štátny sviatok.
Vážené dámy, vážení
páni, ako spoločná spravodajkyňa Snemovne
ľudu som povinná vás informovať, že
výbor ústavnoprávny ako garančný
výbor Snemovne ľudu tento návrh zákona
odporúča prijať tak, ako vám je predložený
v parlamentnej tlači 620. Podotýkam, že výbory
ústavnoprávne sa návrhom zaoberali bez vecnej
rozpravy. Ďakujem vám za pozornosť.
Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz dávam slovo
spoločnému spravodajcovi výborov Snemovne
národov poslancovi Michalovi Horskému.
Společný zpravodaj výborů
SN poslanec M. Horský: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, vážené dámy a páni,
navrhovaná zmena zákona 93/1951 Zb., o štátnych
sviatkoch, o dňoch pracovného pokoja a o pamätných
dňoch v znení zákona č. 65/1965 Zb.,
zákona č. 56/1975 Zb., zákonného opatrenia
Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č.
141/1988 Zb. a zákona č. 167/1990 Zb. predpokladá
v § 1 zmenu iba dvoch slov - namiesto slov ''9. máj''
nahradiť slovami ''8. máj''. Je to nepochybne jedna
z najstručnejších zmien zákona, aký
sme v našej histórii zatiaľ posudzovali a schvaľovali.
Preto i moja správa bude veľmi stručná.