Poslanec SL J. Šlápota: Pane předsedo, pane
předsedající, dámy a pánové,
každý podnik plánuje a každé společenství
řídí a odhaduje, co se asi bude dít.
Myslím, že tady dochází k jednomu omylu.
Toto ministerstvo se tady prezentuje některými poslanci
tak, že to bude uzavřené společenství
150 lidí, kteří vydají svůj
rozum a ten budou vnucovat vládě a budou ji tlačit
k tomu, aby ho schvalovala.
Předpokládám, že toto ministerstvo bude
dávat k různým situacím různé
prognózy. Že to nebude centrum 150 mozků a
že nikdo jiný do struktur nebude moci hovořit.
Proč si myslím, že bude dobré, aby toto
ministerstvo existovalo: kdyby bylo toto ministerstvo existovalo
a my dostávali připomínky k otevření
hranic a toto ministerstvo nás varovalo, že to bude
stát 10 mld. korun, tak by asi pan ministr, který
prosazoval otevření hranic a sundávání
drátů, zvažoval tento čin. To jsou krátkodobé
plány. Dlouhodobě to znamená vědět,
zda omezíme ropu tím, že budeme stavět
jaderné elektrárny atd. K tomu by se vláda
měla vyjadřovat na zasedaní vlády,
kde tento návrh přednese ministr a mělo by
se zaznamenat, který ministr je pro tu variantu a kdo pro
jinou. Potom by případně takový ministr
odstoupil, protože nesouhlasil se strategií a mýlil
se. Když slyšíme různé prognózy
od časopisů, jako je "T", nemusí
se ani k ministrům dostat a nejsou pro ně závazné.
Jinak jsem rád, že jsem se dnes dozvěděl,
jak vypadá dračí vejce. Myslím, že
někteří kolegové, kterým pan
Zeman šlápl na kuří oko, mají
strach, že by se mohl stát ministrem v tomto oboru.
Jejich příspěvky mi připadají
tak trochu naladěné. Děkuji za pozornost.
Poslanec SN I. Němec: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Nebudu zde opakovat argumenty
poslanců, kteří zde mluvili proti tomuto
zákonu. Též jejich obavy sdílím.
Ale jelikož si uvědomuji, že jsou zde dva důležité
paragrafy, které bychom neměli opomenout, dávám
tento přehled:
Vypustit paragraf 1 až 8, § 9 přečíslovat
na § 1, který zní:
"Zrušovací ustanovení: zrušuje se
1. zákon č. 67/1989 Sb., o národohospodářském
plánování,
2. nařízení vlády ČSSR č.
89/1989 Sb., o povinném projednávání
dodavatelskoodběratelských vztahů a konkretizaci
závazných výstupů státního
plánu a dodávek produkce.
§ 10 přečíslovat na § 2. Účinnost:
tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. 1. 1991."
Jedině po přijetí mého pozměňovacího
návrhu budu moci hlasovat pro tento zákon.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Němcovi, odovzdajte
to spravodajcovi, pretože je to vaša povinnosť.
Poslanec Němec bol posledným prihláseným
do rozpravy. Kto sa hlási ďalej? Pán poslanec
Kroupa a ďalej sa prihlásil poslanec Šilhán.
Poslanec SL D. Kroupa: Vážený pane předsedající,
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění. Pro tvorbu strategického
plánování a prognóz je třeba
mít jakousi základní filozofickou koncepci.
Ať už zamlčenou, nekontrolovatelnou, anebo vědomě
kontrolovanou. Přesto vás naléhavě
všechny prosím, abyste nepřipustili ustavení
ministerstva pro filozofický rozvoj, ani žádného
zákona, který by jeho činnost reguloval
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Prosím, pán poslanec
Šilhán.
Poslanec SL V. Šilhán: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
jsem jeden z těch, který je podepsán pod
návrhem zákona o strategickém plánování.
Nechci se zde zastávat toho, co zde bylo řečeno
tou nebo onou skupinou poslanců, která buď
neguje návrh, nebo ho podporuje. Chci upozornit: toto je
jeden z nejkratších zákonů, který
byl předložen. Poslanec Němec navrhuje ještě
kratší, jak jsem si všiml. Ovšem varuji
před jednou věcí: znám lidi, kteří
neznají nic jiného než skepsi a negaci. Tady
se také demonstrovali.
Chci říci - ke skepsi nepotřebuji nic vědět.
To je totiž nejjednodušší pozice v životě.
Nechci věcně argumentovat, tak jak argumentoval
kolega Komárek. Řekl toho velmi mnoho a řekl
podstatné věci. Chci jenom upozornit, že jakákoliv
vláda, ať už federální nebo národní,
se nepřestane zabývat hospodářstvím,
nepřestane se zabývat společností,
její vzdělaností, ekologií a že
všechny tyto problémy mají nějaký
vývoj. A jestli chceme tento vývoj postihnout v
práci instituce, kterou nazýváme ministerstvem
pro strategické plánování, tak to
můžeme i změnit. Proč ne? Podobnou práci
mohou dělat i jiné instituce. Ale problém
nám tím nespadne se stolu. Myslím si, že
vláda musí mít centra poznávací
a informační, která by dodávala dostatek
informací k tomu, aby mohla ovlivňovat hospodářství,
život obyvatelstva, ekologii, sociální infrastrukturu
směrem, který si společnost sama ještě
v daném okamžiku neuvědomuje, ale na který
ona musí být upozorněna. Jsem pro jakékoliv
změny, které se týkají přesností
formulací, elegance vyjadřování a
něco podobného, ale v každém případě
budu hlasovat pro tento zákon.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Šilhánovi, kto
sa ešte chce vyjadriť v rozprave? S technickou poznámkou
sa hlási poslanec Magyar.
Poslanec SL F. Magyar: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, dámy
a páni, myslím si, že všetci poznáte
žart zo série "Jerevanského rozhlasu":
"Eto pravda, no nado nemnožko utočniť."
Je tiež treba trochu upresniť správu pána
spravodajcu Bakšaya, totiž v ústavnoprávnom
výbore Snemovne ľudu bol návrh prijatý.
Síce tesnou včšinou 11, 0, 1, ale bol doporučený.
Vo výbore ústavnoprávnom Snemovne národov
sa traja zdržali hlasovania, a preto v pomere 8, 1, 3 bola
dosiahnutá len minoritná včšina. Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Tieto skutočnosti sú
uvedené v spravodajskej správe, len boli upresnené
číslami. Ďalej bude hovoriť pán
poslanec Dostál. Prosím.
Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dovolte mi pár
obyčejných poznámek od člověka
z úplně jiného oboru.
V souvislosti s projednáváním tohoto zákona
mne napadá, že se neustále mluví o naší
odpovědnosti, ale že přitom v podstatě
neneseme žádnou odpovědnost za naše rozhodnutí.
Odpovědnost je na jiných. My svou odpovědnost
řešíme tak, že když se nám
něco nelíbí, tak vypochodujeme ze sálu.
Já si myslím, že to není správné.
Ta budoucnost, o které se tady dnes mluví, by se
nás zítra mohla zeptat, co jsme udělali.
A my na to odpovíme - my jsme vypochodovali ze sálu.
To je takový laický názor. Ale abych se pokusil
zachránit z moci poslance tento zákon, já
navrhuji, abychom přerušili jednání
o tomto zákoně, abychom pozvali pana premiéra
Čalfu, který by nám vysvětlil, proč
vláda tento zákon potřebuje.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Dostálovi,
kto sa chce ďalej vyjadriť v rozprave? Prosím,
pán poslanec Novitzký.
Poslanec SN V. Novitzký: Budem veľmi stručný.
Chcem hovoriť o jednom odbore, o informatizácii. Nechcem
analyzovať situáciu, v akej je naša zem v tejto
oblasti. Rozhodne bez jednotnej koncepcie informatizácie
celej našej zemi, ktorá je založená na
potrebnom prieskume trhu, na potrebných informáciách
z celého sveta atď., čo môže práve
toto ministerstvo dodať a doporučiť jednotlivým
organizáciám, nie je možné túto
oblasť dať do poriadku. Práve preto budem hlasovať
za tento zákon.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Kto chce ďalej vystúpiť v rozprave?
Prosím, pán poslanec Zeman.
Poslanec SN M. Zeman: Vážení kolegové,
nejsem, nebyl jsem a nebudu úslužný úředník,
a proto jsem nejméně vhodný z těch,
kdo by se pokusil nalít olej na rozbouřené
vody, více vás nepodráždit a snažit
se prosadit přijetí tohoto zákona. Tím,
co řeknu, některé z vás podráždím
ještě více a předvídám,
že ti někteří nejpozději tak
po mé dvacáté větě začnou
bušit do lavic. Doporučuji jim, aby si k tomu zuli
střevíc. Je to osvědčená technika.
Protože jsem neměl důvod, abych se obával
jakýchkoliv názorů v minulosti, dovolte mi,
abych si tento postoj zachoval. Udivilo mne sice, že ani
poslanec Skalický, ani poslanec Němec se k tomuto
problému nevyjádřili ve výboru pro
plán a rozpočet, jehož jsou členy a
pravděpodobně pilným studiem se mezi tím
seznámili s některými základy prognostiky
a dospěli k názoru, že tento zákon je
špatný, což pokládali za nutné
sdělit na plénu. Nehodlám rovněž
reagovat na formulace typu "skrytý záměr
zákona" nebo "dračí vejce",
příliš mně to připomíná
pana Dolejšího z Expresu. Pokud jsem reagoval na Expres,
nevidím důvod, proč bych se neopakoval.
Pokusím se přejít pouze k věcným
argumentům, byly-li jaké řečeny. Za
prvé, formulace o magické víře ve
smysluplnost plánovaného hospodářství.
Uznávám, že zde dochází k démonizaci
pojmů. Nechtěl bych se teď dotknout členů
komunistického klubu, ale přesto mi dovolte, abych
demonstroval na příkladě jejich volebního
symbolu. Jedl jsem vždycky velice rád třešně,
dokonce tak rád, že jsem je požíval i
v průběhu volební kampaně. Nezávisle
na tom, že si komunistická strana zvolila třešně
jako předvolební symbol, bude to i nadále
moje oblíbené ovoce. Kdyby si tato strana zvolila
jako předvolební symbol Lolobrigidu v mladších
letech, nevidím důvod, proč my ostatní
bychom se kvůli tomu měli stát impotenty.
Přesně tak je to s pojmem plánování.
Lidé, kterým Bertold Brecht říká
nízkočelí, se samozřejmě domnívají,
že pojem plánování existuje pouze v
této bývalé jediné socialistické
třetině. Chtěl bych vás upozornit,
že jeden z nejprestižnějších časopisů,
který existuje v mém oboru, je časopis Long
Range Planning. Je to časopis vydávaný ve
Spojených státech. Čili démonizace
pojmu plánování je bohužel nic víc
a nic méně, než projev nevědomosti v
daném oboru. Každý z nás je v nějakém
oboru nevědomý. Lišíme se pouze tím,
zda si to umíme přiznat, anebo ne.
Poslanec Bratinka zde mluvil o predikabilitě jevů,
o předvídatelnosti vynálezů. Chtěl
bych citovat výrok Solly Priceho, který říká,
že předpovědět objev znamená
tento objev učinit... Ano, základní vynálezy
jsou skutečně nepředvídatelné.
Problém je pouze v tom, že existuje perioda difúze,
kdy se laboratorní objev transformuje do užití,
která často trvá desítky let, už
předvídatelná je, ale to je směr,
který prognostika řeší už desítky
let.
Než abych vás zdržoval reakcí na jednotlivé
kritické poznámky, nebo abych poslouchal výzvy
k odchodu ze sálu, mám dojem, že odchod ze
sálu tu už jednou byl při projednávání
jiného návrhu zákona, vám docela poctivě
a stručně řeknu, oč v tomto parlamentu
usiluji. O tři věci.
Aby byl prosazen jakýkoliv zákon, který umožní
parlamentu zabývat se budoucností. Dělám
to prostě proto, že jsem prognostik a snažím
se i tady naplňovat svou profesi.
Za druhé, aby v tomto parlamentu vznikl parlamentní
institut a dodával poslancům informace umožňující
jim seriózně ocenit důsledky vlastních
činů.
Za třetí, aby v Československu vznikla pobočka
římského klubu, což se už ostatně
daří.
Toto je součásti mého usilování.
Pouze vykládám karty na stůl.
Nebudu reagovat na kritiku Japonska, protože jsem si nevšiml,
že by kolega Bratinka byl naším významným
japonologem, stejně tak jsem neviděl jeho jméno
ani v jednom článku ze seznamu prognostické
literatury.
Nedávno jsem se setkal s panem Jungkem. Je to osmdesátiletý
pán (možná ho budete znát podle jeho
prací: Jasnější než tisíc
sluncí...). Samozřejmě, v Československu
ho zakázali publikovat, protože to byl místopředseda
výboru pro pomoc čs. politickým uprchlíkům.
Mluvil jsem s ním o tomto zákonu, o jeho koncepci.
Mluvil jsem s ním o tom, čemu říká
dílny budoucnosti. Nejde o nic jiného, než
vytvořit situaci, v níž se lidé mohou
aktivně podílet na tvorbě své budoucnosti.
Pokud tuto možnost nemají, jsou sevřeni do
jedné ekonomické dimenze a do krátkodobých
horizontů. Pak se chovají přesně jako
Miroslav Štěpán, kterého jsem zde kdysi
připomínal. Jsou schopni odhadnout pouze na týden
dopředu. A i to je svědectví o politické
inteligenci.
Tato dílna budoucnosti by zde navrhovaným zákonem
měla být vytvořena. Ne kvůli tomu,
že je to ministerstvo, ale v době, kdy se patrně
zruší ČSAV, v době, kdy lidé
okouzleni vidinou neviditelné ruky A. Smithse, si neuvědomí,
že tržní principy jsou skvělou věci,
ale že je extenzí pojmu aplikovat je do oblasti vědy
a výzkumu, zvláště základního,
stejně jako do oblasti životního prostředí
nebo do oblasti sociální, kulturní nebo zdravotní.
Jestliže na lásku, vážení kolegové,
aplikujeme tržní kritéria, nevyjde nám
z toho nic jiného než prostituce. Z toho vyplývá,
že je nutné najít instituci, která v
této dosti nešťastné zemi, bude pomocí
odborníků, nikoli pomocí ministerských
úředníků, pokračovat ve výzkumu
budoucnosti.
To ministerstvo je pouze deštník. To, že ve Spojených
státech existují stovky prognostických prosperujících
firem, by vyžadovalo delší výklad, a už
to do značné míry říkal prof.
Komárek. Chtěl bych skončit tím -
a po mně bude mluvit kolega Jurček - který
vás patrně uklidní, protože není
takový provokatér jako já. Chtěl bych
skončit tím, že diskusi o tomto zákoně
pokládám v podstatě za diskusi o relevanci
budoucnosti v našich úvahách a o odpovědnosti
parlamentu za budoucnost, protože zatím žádný
jiný zákon o budoucnosti jsme zde nepřijímali
a patrně už ani nepřijmeme.
Když jsem přišel do parlamentu, byla to pro mne
inkognita. Z vystoupení některých poslanců
se mně to inkognito projasňuje. Občas mě
přepadá zoufalství nad bojem s inteligencí,
která dosahuje rozměrů velkokapacitních
poslaneckých skříněk... Děkuji
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zemanovi, ďalej o slovo
požiadal prvý námestník ministra pre
strategické plánovanie M. Jurček. Prosím,
aby sa ujal slova.
První náměstek ministra pro strategické
plánování M. Jurček: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, stojím zde ve velmi
obtížné roli, abych se pokusil obhájit
předložený návrh. Nejsem tak brilantní
řečník jako byli mí předřečníci,
a proto se soustředím na suchá fakta, suché
argumenty.
K celkovému pojetí zákona. Byly názory
jednoznačně pro. Názory jednoznačně
proti strategickému plánování.
Řekl bych fakta, jak je strategické plánování
upraveno ve světě. Myslím západní
Evropu, Asii, Ameriku. Prakticky ve všech těchto státech
existují dvě základní formy strategického
plánování. V první skupině
zemí strategického plánování
jako takové není upraveno speciálním
legislativním opatřením - např. zákonem
- a není vykonáváno speciální
institucí. Je to příklad SRN, Anglie apod.
Ale i v těchto státech strategické plánování
v rámci určité instituce existuje. Řeknu
příklad SRN, v ministerstvu hospodářství,
které má mimochodem 1 650 lidí, existuje
velmi silný útvar pro strategické plánování.
Na druhé straně je skupina zemí, kde strategické
plánování je upraveno speciálním
legislativním předpisem a existuje speciální
úřad pro plánování. Do skupiny
těchto zemí patří zejména Francie,
Jižní Korea, Japonsko a další. Konkrétně
vám řeknu příklad Francie. Ve Francii
existuje generální komisariát pro plánování.
Má 180 pracovníků. Dále existuje národní
plánovací rada, což je podobný orgán
jako naše Hospodářská rada.
Bylo zpracováno celkem 10 plánů. V současné
době ve Francii je 10. plán na léta 1989
a 1992, který je přijímán zákonem
Národního shromáždění.
Legislativně je plánování určováno
dvěma základními zákony. Zákonem
z roku 1982 - o reformě plánování
a zákonem z r. 1988 - upravujícím plánovací
proces. Říkám plánovací proces,
protože je to analogie našeho předkládaného
zákona.
V obsahu zákona je velmi důležité, že
zákony mají dvě základní funkce.
Nezabývají se jednotlivostmi. Nezabývají
se detaily. Zabývají se strategií celkového
vývoje ekonomiky. Ony se z věcného charakteru
(třeba francouzské plány) zabývají
celkovým tempem růstu, tím, jaká bude
předpokládaná míra inflace, jaká
bude předpokládaná míra zaměstnanosti
či nezaměstnanosti, jaký bude systém
zapojení Francie do evropských společenství,
mezinárodních institucí a podobně.
Velmi důležité tam je, že to nezkoumají
jednotlivě, ale ve vzájemných souvislostech.
To je velmi důležité a velmi podstatné
i pro naši současnou situaci.
Druhým základním podstatným faktem
ve francouzském plánování je, že
klade velký důraz na konsensus, to znamená,
aby se nejen vláda, ale i ostatní občanské
iniciativy, podnikatelé, odbory apod. dohodly, že
toto je určitá projekce vývoje ekonomiky
a ne jiná.
Já si myslím (beru to i jako kritiku na naše ministerstvo), že my jsme skutečně tento velmi důležitý aspekt dosahování konsensu podcenili i při projednávání ve Federálním shromáždění. Kdybychom daleko více se věnovali organizování konsensu, tak by tu možná dnes mnohé názory ani nezazněly.
Ještě ve stručnosti k Japonsku a Jižní
Koreji. V Japonsku existuje Úřad pro ekonomické
plánování. Má 530 pracovníků.
V čele stojí státní ministr. Bylo
zpracováno celkem 10 plánů. V současné
době je ekonomika orientována jedenáctým
celostátním plánem, který se jmenuje
"Hospodářské řízení
v globálním kontextu". Z toho samotného
zase vyplývá charakter strategického plánování.
Zákon je schvalován usnesením vlády.
Je široce publikován v tisku.
Nakonec ještě příklad Jižní
Koreje. Tam je Ekonomický plánovací úřad.
Má 1 500 pracovníků, šéfem je
místopředseda vlády. Tam je trochu specifická
situace, poněvadž součástí tohoto
plánovacího úřadu je také státní
rozpočet, který je vyčleněn z ministerstva
financí. Nicméně také tam zpracovávají
v tom duchu, jak už jsem říkal, plány.
V současné době je tam šestý
plán na léta 1986 - 1990, který opět
klade důraz na celkové rámce.
Velmi důležité, jak v plánu Jižní
Koreje, tak Japonska, je dosahování konsensu s ostatními
občanskými iniciativami a odbory, aby to byl skutečně
plán celkové ekonomiky.