Úterý 2. října 1990

Keď budujeme právny štát, musím zvážiť, nakožko podobná prax sa zhoduje s našou snahou budovať demokratický štát. V podobnom duchu ide o majetok násilne vysťahovaných karpatských a sudetských Nemcov. Tí, ktorí ho získali príklonom k Národnému frontu a jeho stranám - a vieme, ktorá strana z tohto majetku najviac získala - zákonmi vydanými po roku 1955 alebo prv, oň prišli. Teraz sa im má vrátiť. Povedzme aspoň dočasne, než sa otázka arizovaného majetku a majetku karpatských a sudetských Nemcov a niektorých vyhnaných Maďarov bude riešiť zásadne. Nemôžeme stavať jednu nespravodlivosť na iné alebo jednu spravodlivosť na iné nespravodlivosti. Nemôžeme tiež strkať hlavu do piesku, ale veci postupne riešiť zásadne. Aby sme, keď budeme vstupovať do Európy, sa vyhli nepríjemným otázkam. SRN bude istotne inakšie posudzovať náš nárok na odškodné, ktorý nám spôsobila tretia ríša, ako to urobila vzhžadom na Francúzsko, Požsko či Izrael. Nebudem sa týmto viac podrobnejšie zaoberať, ale upozorňujem, aby sme na tento historický aspekt krívd nezabúdali.

Je ich tu celá vrstva a každú vrstvu musíme postupne odkryť, posúdiť a čestne sa s ňou vysporiadať. Prosím, aby toto moje stanovisko bolo adekvátnym spôsobom zanesené do dôvodovej správy. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: I já děkuji panu poslanci Mlynárikovi. Nyní uděluji slovo členu předsednictva poslanci Mikulemu.

Poslanec SN V. Mikule: Vážené kolegyně a vážení kolegové, mám kritický názor k více ustanovením předloženého návrhu, nicméně předložím pouze dva pozměňovací návrhy, které by podle předběžného jednání neměly činit žádné potíže, a ještě doporučím navrhovateli uvážit některé otázky.

První pozměňovací návrh je tento: navrhuji, aby text § 1 byl doplněn takovým způsobem, že se k němu připojí věta, která zní: "Za odnětí vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona se považuje i přechod vlastnického práva na základě kupní smlouvy podle ustanovení § 4, odst. 1 a 2 vládního nařízení 15 z r. 1959 Sb." Návrh je odůvodněn tím, že tady jde o kupní smlouvu zcela specifického druhu, jejíž vznik a právní účinky jsou upraveny právě tímto nařízením č. 15/1959. Kupní smlouva totiž vyžadovala ke své platnosti schválení finančním odborem národního výboru a praktický postup byl takový - přečtete-li si § 4 vládního nařízení, je to vidět na první pohled:

Nejprve organizace, která věc užívala, mohla toho, kdo byl vlastníkem, vyzvat, aby uzavřel kupní smlouvu s tím, že mu hned předestřela, co ho čeká, jestliže smlouvu dobrovolně neuzavře, tzn., že během krátké doby bude vydáno rozhodnutí příslušného orgánu s eventuálními dalšími nepříznivými následky pro dosavadního vlastníka. Domnívám se tedy, že kupní smlouva, pokud byla ve smyslu § 4 odst. 1 a 2 vládního nařízení uzavřena, v žádném případě nemohla být uzavřena svobodně. Následky uzavření této smlouvy, tedy přechod vlastnictví, nebyl svobodný. Jde tedy o stejný případ, jako když došlo k odnětí podle rozhodnutí příslušného právního orgánu. To je první návrh.

Druhý návrh se týká § 25. Navrhuji, aby tento paragraf byl doplněn ještě dalším odstavcem: "Uzavřením dohody podle § 5 odst. 2 a nebo právní mocí rozsudku (§ 22 odst. 3) pozbývá platnost: rozhodnutí o odnětí věci vydané podle právních předpisů uvedených v § 1; stejně pozbývá platnosti i kupní smlouva podle ustanovení § 4 odstavec 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.". Návrh totiž přináší zvláštní situaci. V § 25 se uvádí, že vládní nařízení 15 z roku 1959 a zákon č. 71/1959 Sb., se ruší, ovšem nikoliv zpětně, tedy od samého počátku své platnosti a účinnosti, ale teprve dnem účinnosti tohoto zákona, pokud bude schválen. Aplikační rozhodnutí správních orgánů, která byla vydána zejména podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., mají svůj samostatný právní osud, tzn. zrušením vládního nařízení samotnéno nedochází k nějakému globálnímu zrušení všech individuálních rozhodnutí aktu aplikace tohoto nařízení, která byla vydána v době jeho platnosti.

Rozhodnutí budou dvojí povahy. Buď se budou týkat případu, kdy tzv. oprávněná osoba nepožádá o vrácení majetku, pak musí mít rozhodnutí nadále právní moc a vykonatelnost jako ji má dosud, jinak by dosavadní vlastník nebo organizace, která se považuje za vlastníka, která nabyla majetek podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., vlastně nebyla vlastníkem. Nebo požádá oprávněná osoba o vrácení, pak ovšem není možně připustit, aby se majetek vrátil někomu jinému (původnímu vlastníkovi nebo jiné oprávněně osobě), ale současně by tu platilo pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, podle kterého tento majetek patří státu nebo nějaké právnické osobě. Totéž platí, když došlo k přechodu vlastnického práva na základě kupní smlouvy podle vládního nařízení č. 15/59 Sb.. Tuto úpravu navrhuji proto, aby se alespoň trochu pročistila situace z právního hlediska.

Konečně dávám navrhovatelům v úvahu (neformuluji to přímo jako pozměňovací nebo doplňující návrh), aby v § 14 odst. 1 nahradili slova: "ve výši stanovené podle stavu ke dni odnětí, a to s použitím vyhl. ministerstva financí č. 73/1964 Sb." slovy "ve výši stanovené ke dni odnětí podle předpisů pro oceňování movitých a nemovitých věcí platných v době odnětí". Navrhovatelé zde totiž konstruují takovou zvláštní situaci, že věci nemovité by se oceňovaly podle vyhlášky č. 73/1964, která nebyla samozřejmě v platnosti

v roce 1959 respektive v době, kdy se vládní nařízení č. 15/1959 aplikovalo. Na druhé straně už několik desítek let není v účinnosti ani nyní. Potom by se ve svých důsledcích vlastně srovnávala jablka s hruškami.

Dále doporučuji navrhovatelům, aby uvážili v témže ustanovení slova "s připočtením 3 % úroků" vypustit nebo nějak upravit. O žádné prodlení nejde, takže výraz "úrok" je tu zcela neadekvátní. Byla-li tímto výrazem myšlena nějaká valorizace původní částky, mělo by se zcela jednoznačně říci, že jde o valorizaci s ohledem na inflaci a nemělo by se mluvit o úrocích. Jinak je to ustanovení zcela zavádějící.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Do rozpravy je dále připravený poslanec Juraj Gyimesi.

Poslanec SL J. Gyimesi: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, vo vinobranických oblastiach východného Slovenska začiatkom šesťdesiatych rokov bola bežná prax, že drobné vinice boli odnímané pôvodným majitežom s odôvodnením, že ich neobrábajú sami, ale využívajú - vykorisťujú iné pracovné sily. Tieto vinice boli potom dávané žudom, ktorí boli spätí s režimom, alebo do užívania štátu.

Pri uplatnení tohoto návrhu reštitučného zákona by mohlo dôjsť k tomu, že tieto vinice by sa vracali pôvodným majitežom, respektíve títo by za ne dostali náhradu, avšak od užívatežov, ktorí neprávom z titulu príslušnosti k elite totalitného režimu dostali tieto vinice za minimálny poplatok 60 halierov za m2 do vlastníctva.

Na tomto príklade chcem ukázať, že doterajšie znenie § 15 je nedokonalé. Preto plne podporujem pána poslanca Bendu na jeho zmenu. V danom prípade navrhujem, aby § 15 bol doplnený tým, že osoby, ktoré nadobudli neprávom odňatý majetok, zaplatia zaň v terajších cenách. (Myslím tým súkromné osoby.)

Poslanec SL J. Kovář: Pozemky nejsou předmětem tohoto zákona.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Do rozpravy je přihlášen poslanec Ladislav Roman a po něm poslanec Jurečka.

Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predsedajúci, vážené pani kolegyne, vážení páni poslanci, patrím k tej skupine poslancov, ktorí zmenili morálnu a právnu filozofiu návrhu zákona o zmiernení niektorých majetkových krívd v tom, že v danom prípade vládne nariadenie č. 15/1959 Zb. a zákon č. 71/1959 Zb. treba hodnotiť ako protiústavné a preto tu nejde o vrátenie vlastníctva, ale o vrátenie veci.

Ciežom návrhu zákona je zmiernenie niektorých krívd, ktorých sa dopustil čs. štát proti určitej skupine občanov, ktorým vládnym nariadením č. 15/1959 Zb. a zákonom čís. 71/1959 Zb. odňal niektoré nehnutežnosti, prípadne aj hnutežný majetok. Ale ani zmiernením tejto skupiny občanov návrh zákona plne nenahrádza vzniklé škody, ale len zmierňuje krivdy. Našou povinnosťou je, aby sme odsúhlasili také riešenie, ktoré by rovnako zmierňovalo krivdy tým občanom, ktorým sa vracajú stavby udržiavané, zhodnocované i znehodnocované. Preto som už vo výboroch ústavnoprávnych navrhol urobiť zmenu v § 10, 13 a 14 v znení variantu č. 1.

Nesúhlasím s návrhom spoločného spravodajcu výborov pre plán a rozpočet obidvoch snemovní pánom poslancom Senjukom, ktorý navrhuje naďalej v § 10 a v § 14 variant č. 2. Ak by sa prijal variant č. 2, problematiku budeme riešiť nespravodlivo. Tým, ktorým budeme vracať zhodnotené stavby, vznikne bezdôvodné obohatenie, naopak tí, ktorým budeme vracať znehodnotené stavby, budú poškodení vlastnícky i finančne.

Vychádzajúc z výsledkov hlasovania, ktoré sa uskutočnilo v predmetnej veci v ústavnoprávnych výboroch obidvoch snemovní, navrhujem schváliť u § 10 a 14 variant č. 1. Zároveň poznamenávam, že podporujem návrh, ktorý predniesol pán poslanec Benda. Je mi trochu žúto, že sa tu nerieši problematika tzv. vynúteného darovania. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já též děkuji. Dále hovoří pan poslanec Jurečka.

Poslanec SL J. Jurečka: Pan předsedající, dámy a pánové, jen dvě poznámky:

Za prvé - zaujala mě starost poslance Ransdorfa o to, že by měly být tomuto shromáždění předkládány návrhy pečlivě připravené. Chtěl bych pana poslance - ale vlastně nemám koho - informovat o tom, že výbor pro plán a rozpočet, jehož on je členem, 21.9. se po několik hodin právě u tohoto návrhu snažilo o takovou pečlivou přípravu; arci bez jeho účasti. Takže se pak nemůže divit, že zaznívají falešné tóny o tom, z jeho příspěvku, co bylo v návrhu nebo v jeho přípravách zanedbáno, co všechno jsme přehlédli, z čím jsme nekalkulovali.

A druhá poznámka se týká sporu o § 10. Poslanec Senjuk jako společný zpravodaj zde tlumočil názor výboru pro plán a rozpočet. To byla jeho povinnost. Současně však na základě včerejšího jednání klubu OF je všeobecně známo, že poslanci OF podporují variantu č. 1. Děkuji.

Poslanec SL O. Világi: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, chcel by som sa vyjadriť k pozmeňujúcemu návrhu pána Bendu. A prečo? Ja v tom vidím určitým spôsobom vytvorenie vežmi nebezpečného právneho precedensu. Týmto návrhom môžeme rušiť uzavreté zmluvy registrované štátnym notárom len z toho dôvodu, že títo žudia, ktorí jednali nie v dobrej vôli, nie bona fide, určitým spôsobom porušili zákon. Oni neporušili zákon, oni práve dodržali zákon, že konali podža platného právneho poriadku. Keď my vyhlásime teraz, že ten platný právny poriadok neplatí v určitých právnych prípadoch, tak vytvoríme precedens, na čo sa môžeme potom odvolávať. Títo žudia teda predložili návrh na registráciu kúpnej zmluvy štátnemu notárovi, ktorý podža platného právneho poriadku návrh posúdil a potom tieto zmluvy registroval. To znamená, že tam k porušeniu platného právneho poriadku nedošlo. Ako povedal pán Sacher, že je to analogický prípad k § 484 - vydanie dedičstva neoprávnenému dedičovi, to nie je pravda. Prečo? Lebo podža paragrafu Občianskeho zákonníka dedičstvo nadobúda dedič smrťou poručiteža. To znamená, že vlastnícky titul u dediča je podža platného Občianskeho zákonníka. Ale pokiaž by sme chceli porovnávať toto s týmto prípadom, tak by sme neobstáli. Lebo títo žudia, keď vtedy konali, predložili návrh zmluvy, mali list vlastníctva, kde bol uvedený československý štát, správa napr. ONV Bratislava I. To znamená, že vlastnícky titul bol daný.

Aby som to zhrnul: to znamená, že prijatím tohto pozmeňovacieho návrhu jednak poškodíme určitú skupinu občanov, ktorí si to nijakým spôsobom nezaslúžili a nezaslúžia a po druhé vytvoríme právny precedens, čo určitým spôsobom Federálne zhromaždenie ako najvyšší zákonodarný zbor ČSFR podža môjho názoru devalvuje, ale určitým spôsobom mu to neprislúcha. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji též. Do rozpravy se ještě přihlásili dva členové předsednictva; nejprve pan poslanec Ján Vosček.

Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, myslím, že pozmeňovací návrh pána poslanca Bendu skutočne má vytvoriť zásadný precedens, a síce v tom zmysle, aby bolo zachované originálne vlastnícke právo pôvodného vlastníka. Keď vládne nariadenie č. 15/1959 Zb. a zákon č. 71 /1959 Zb. odporujú Ústave z 9. mája 1948 tak, ako tu už bolo dosť podrobne zdôraznené - pôvodní vlastníci vlastnícke právo nemohli stratiť. A preto ďalší nadobúdatež mohol zmluvu uzavrieť. Myslím si, že to je prirodzené právo pôvodného vlastníka a my ho musíme chrániť. Preto aj ďalšie zákony, ktoré tu budeme prerokovávať a schvažovať, musia z tohto prirodzeného princípu vychádzať, pretože zodpovedá etickým zásadám, ktoré my v našom zákonodarstve budeme chcieť dodržiavať.

I keď v danom prípade nejde o plnú majetkovú reštitúciu, ale iba o napravenie, zmiernenie niektorých krívd, myslím, že to zmiernenie by malo byť maximálne možné, a nie také, že pripustíme ďalšie krivdy.

Ešte by som chcel reagovať na námietku pána poslanca Ransdorfa o právnej kultúre prerokovaného návrhu. Myslím, že nijaké konkrétne námietky, čo do právnej kultúry tohoto návrhu neboli predložené. Ale myslím si, že sa musíme zaoberať i etickými princípmi a aby aj tieto boli z toho zrejmé, dovožte, aby som zacitoval zo spoločnej spravodajskej správy k vládnemu naradeniu č. 15/59, ktoré sa prerokovávalo vo vtedajšom Národnom zhromaždení.

"Niet vhodných právnych predpisov, ktoré by umožňovali vykonať likvidáciu týchto nájomných pomerov k tým nemovitostiam, ktoré my teraz vlastne prerokovávame, tak by nebol príliš zaťažený štátny rozpočet a nebola nadbytočne zvyšovaná kúpna sila obyvatvatežstva." Myslím, že tento vtedajší možno porovnať a každý z nás si dokáže urobiť úsudok nielen o právnej, ale predovšetkým o etickej kultúre prerokovaných zákonných predlôh. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Dále je přihlášen poslanec Šimko.

Poslanec SL I. Šimko: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne, vážení kolegovia, vážení hostia, najskôr sa ospravedlňujem, za svoj hlas, ale momentálne iný nemám.

Kresťansko demokratické hnutie podporuje vo svojej politickej činnosti všetko, čo je morálne, čo je spravodlivé. Vieme, že všetky krivdy, ktoré sa v minulosti spáchali, sa nedajú odčiniť. Považujeme sa však zaviazaní tým, aby sme sa usilovali učiniť nápravu aspoň tam, kde sa to dá. Reprivatizácia bola súčasťou nášho volebného programu. Tento navrhovaný zákon považujeme za nevyhnutný, ak chceme novú demokratickú spoločnosť vytvárať aspoň ako tak s čistým svedomím. Preto tiež budeme podporovať návrh poslanca Bendu. Niekožko slov chcem povedať k vystúpeniu poslanca Ransdorfa.

Chápem, že pre komunistickú stranu nie je tento návrh zákona príjemný. Veď napráva to, čo ona spôsobila. Napriek tejto dojemnej snahe o to, aby v súvislosti s týmto zákonom nedošlo k novým krivdám, aby bola zachovaná právna istota, považujeme za pokryteckú. Právna istota tých, ktorí sa niečoho zmocnili nespravodlivo, nemôže byť nikdy právnou istotou. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Dále hovoří pan poslanec Novosad.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v intencích návrhu poslance Bendy, se kterým se ztotožňuji, doporučuji tento pozměňující návrh. V § 4 tisku 152 doporučuji toto znění:

"Vydání podle § 2 a 3 se týká věcí, které držely ke dni účinnost tohoto zákona právnické osoby s výjimkou podniků se zahraniční účastí. Právnické osoby, jejichž účastníky jsou pouze fyzické osoby, jak tomu rozumím já, jsou družstva spotřební a výrobní. Většina základních prostředků těchto družstev byla převedena státem a bezúplatně. Proto nevidím důvod, proč by se toto vlastnictví nebo tyto provozovny neměly vrátit svým bývalým vlastníkům" (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Posledním písemným přihlášeným je pan poslanec Antonín Blažek.

Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající, dámy a pánové, svévolné zásahy státu do vlastnických práv občanů v podobě zákonů z r. 1959, jejichž důsledky se dnes pokoušíme zmírnit, nepřinesly jen majetkovou újmu postiženým občanům, ale těžce postihly právní i mravní klima tehdejší společnosti, protože se v nich loupeží dostalo právní satisfakce. O to větší je význam naší dnešní snahy napravit tehdejší zvůli státu, protože vrácením alespoň části neprávem odňatého majetku obnovujeme ve společnosti důvěru v nadřazenost práva nad jakýmkoli státním či skupinovým zájmem. Je proto logické, že po desetiletích porušování základních lidských a občanských práv, které se často obhajovalo tzv. "společenským zájmem", musí naše úsilí patřit především takovým právním aktům, které upevní respekt k individuálním právům a jejich nedotknutelnosti. Sem patří i respekt k soukromému vlastnictví jako významné podmínce nezávislosti občana na státu a jeho moci. Odtud vychází i filozofie navrhovaného zákona o zmírnění některých majetkových křivd z období totalitní minulosti. Já tento návrh zákona podporuji a budu pro něj hlasovat, dovolte mi však upozornit na některé důsledky, které jeho uplatnění může vyvolat a které, jak se obávám, mohou jeho kladný vliv ve společnosti oslabit. Navrhovatelé zákona považovali původně za účelné odlišit v dikci zákona v § 10 odst. 3 tisku číslo 152, objekty, jejichž stavební charakter byl po vyvlastnění podstatně změněn, a navrhli, aby takové objekty nebyly vráceny původním vlastníkům, ale byla jim za ně vyplacena náhrada.

Já zde chci navrhnout, aby byl změněn mechanismus vracení objektů, jejichž účel a způsob využívání byly podstatně změněny, a to ve prospěch humanitárních aktivit, ve kterých se objektivně manifestuje veřejný zájem. Mám na mysli takové objekty, které byly původně vlastníkům odňaty podle zákonů 15 a 71 z r. 1959 a které jsou současnými vlastníky a uživateli využívány pro humánní nebo charitativní cíle, a po reprivatizaci by tento způsob jejich využití byl ztížen nebo dokonce znemožněn. Mám podrobné informace o konkrétním případu. Jde o objekt, který je využíván pro léčebně preventivní péči a splňuje ty podmínky, o kterých jsem mluvil.

Domnívám se, že takových případů může být více a měli bychom tedy pro jejich řešení vytvořit právní základ. Navrhuji proto, aby byl § 10 tisku 152 rozšířen o odst. č. 5 s tímto textem: "Jde-li o objekt, který prokazatelně slouží humanitárním účelům a oprávněná osoba v takové činnosti nemůže nebo nechce pokračovat, bude oprávněné osobě za takový objekt nabídnuta buď zvýšená finanční náhrada, nebo jí bude v rámci tzv. malé privatizace nabídnut k bezplatnému převzetí objekt podobného charakteru a hodnoty."

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP