Středa 19. září 1990

Několikrát se tu mluvilo o Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, i pan poslanec Sacher narazil na to, že tam vzniká jakési koncentrování moci. To je podle mého názoru také věc, která se týká parlamentu. Všichni jistě víme o tom, že tento Úřad by měl být pod kontrolou parlamentu právě proto, aby nedocházelo k takové koncentraci moci, o jaké se tu mluvilo. Je to otázka toho, kdy tento návrh projde vládou a naším předsednictvem a dostane se do parlamentu. My musíme vymyslet takové kontrolní mechanismy, abychom tento Úřad mohli kontrolovat takovým způsobem, aby nedošlo ke zneužívání moci, jaké známe z minulosti.

Jde tedy o tyto dvě základní věci:

1. bezpečnostní sbor musí být profesionální, nemohou to být dobrovolníci, musí jít o lidi zdatné, vyškolené;

2. záleží jen na parlamentu, jak bude vypadat Úřad na ochranu ústavy a demokracie.

Říkám to z toho důvodu, že ve vystoupení mnoha poslanců jsem slyšela spíše velkou kritiku toho, že situace není dobrá, i kritiku pana ministra. Musíme si však uvědomit, že klíč k řešení těchto otázek máme my. Všichni se musíme zamyslet nad tím, co pro to můžeme udělat. Myslím, že všichni poslanci, kteří o to mají zájem, mohou chodit do našeho branného a bezpečnostního výboru a tam předkládat různé návrhy. Jak jsem pochopila z předchozích jednání s ministrem vnitra, on má zájem, abychom mu s řešením situace pomáhali, abychom mu dávali návrhy, jak ji řešit. Situace na federálním ministerstvu vnitra opravdu není dobrá; podle mého názoru souvisí s jeho předchůdcem. Pokud jde o mou osobu, já novému federálnímu ministrovi vnitra naprosto důvěřuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pani poslankyni, ako ďalší vystúpi poslanec Haško.

Poslanec SN A. Haško: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, poslankyňa Petrová ma predbehla asi s polovicou môjho príspevku, takže budem stručný.

Voláme po znížení kriminality, nevidíme však, že na nižších stupňoch riadenia ministerstva vnútra, na okresných a krajských správach Verejnej bezpečnosti sa nič nezmenilo. Dovožujem si povedať, že pri formálnych previerkach, ktoré sa uskutočnili na jar, si niektorí funkcionári iba vymenili stoličky a sedia tam naďalej. My sa na to, bohužiaž, môžeme len pozerať. Myslím, že iniciatíva musí vychádzať od nás, my by sme mali informovať ministerstvo vnútra. Vieme, že kriminalita stúpa, pretože niekedy to týmto žuďom v podstate vyhovuje. Ide o staré štruktúry, ktoré majú tým pádom argument, že sme to zavinili my, že to zavinila naša revolúcia. Nemôžeme dopustiť, aby to takto pokračovalo. Moja druhá pripomienka sa týka volania po potrestaní bývalých funkcionárov strany a štátu. Sedem hodín sme pred dvoma týždňami počúvali pána ministra v branných a bezpečnostných výboroch. Odpovedal nám na 90% otázok. Na niektoré odpovedať nemohol, to je pochopitežné. Ani dnes nebude môct odpovedať na všetky otázky.

Otázka potrestania bývalých funkcionárov je z hžadiska ministerstva vnútra uzavretá. Pán minister nám to vysvetlil tak, že orgány, vyšetrujúce trestnú činnosť bývalých funkcionárov svoju činnosť uzavreli a všetko odovzdali prokuratúre. Boli sme svedkami toho, že bývalí funkcionári už boli vo väzbe. Boli tam 2 alebo 3 dni alebo i týždeň, ale potom sa vrátili domov. Pán minister to zdôvodnil tak, že prokuratúra nebola ochotná nechať ich vo väzbe dlhšie, pretože im nebola dokázaná ekonomická vina na devastácii našej spoločnosti. Ja sa však pýtam: politická a morálna vina nestačí? Pýtam sa prokuratúry, nepýtam sa ministra vnútra.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Haškovi, ďalej sa prihlásil poslanec Jégl.

Poslanec SL P. Jégl: Dámy a pánové, dříve než se obrátím zde k ministrovi vnitra se svým dotazem, dovolte mi, abych zde připomenul vystoupení poslance Ransdorfa, poslance za komunistickou stranu. Jeho vystoupení, řekl bych, poněkud zapadlo. Tento poslanec zde vznesl požadavek, respektive zvážení možnosti zavedení trestu smrti. Chtěl bych připomenout, že tento požadavek vznesl poslanec za komunistickou stranu, která již v minulosti tento trest mnohokrát zneužila k odstraňování svých politických odporů. Já se na rozdíl od něj domnívám, že trest smrti by neměl být rozhodně předmětem nějakého všelidového referenda tak, jak to prezentoval tento poslanec. Je to především záležitost morálního přístupu nás poslanců. A vedle toho tento trest, uvědomme si, že byl ve většině evropských zemích zrušen nebo se již nevykonává. Navíc vedle toho neexistuje žádná statistika, která by dokazovala, že zrušení trestu smrti vedlo v nějaké zemi k poklesu závažných trestných činů. (Odhlédneme-li tedy od Číny a některých islámských zemí, ale tam snad se nechceme dostat.)

A nyní tedy již k vlastnímu meritu naší rozpravy. Pan poslanec, myslím, že pan poslanec Minka, se zmiňoval zde o vojácích ministerstva vnitra. Já si tedy na rozdíl od něho nemyslím, že problém naší bezpečnosti lze řešit na základě branné povinnosti. Uvědomme si, že vojska ministerstva vnitra spadají pod ozbrojené síly a jsou vyzbrojována na úrovni motostřeleckých útvarů. K této věci, myslím, že by bylo dobré, kdyby se vyjádřil pan ministr. Já bych mu tedy položil asi dvě otázky tohoto znění: Jaký bude další osud vojsk ministerstva vnitra? Počítá se s jejich zrušením a jestliže ano, tak kdy?

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, do diskusie je prihlášen pán poslanec Černý.

Poslanec SL A. Černý: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Já bych chtěl jenom v krátkosti upozornit na jeden aspekt k projednávané bezpečnostní situaci. Působil jsem zhruba asi 15 let coby právník. Mám pocit, že z hlediska mých zkušeností za toto období se nezměnilo téměř vůbec nic v oblasti, kterou nazývám oblastí úcty k zákonu a právu vůbec. Myslím si, že bezpečnostní situace, kriminalita je jevem, který má přímou úměru ke stavu úcty k zákonům, ke stavu k právnímu vědomí obyvatel a úcty k právu jednak svým a ostatních vůbec. Myslím si, že to je otázka, kterou by se FS mělo zabývat. Mělo by se s ní zabývat ve všech úrovních, do kterých tato otázka nějakým způsobem zapadá. Já si dovolím tvrdit, že lze sledovat v neztenčené míře na místo respektu despekt vůči právu a dokonce někdy až projevy arogantního despektu vůči právu a zákonu. Myslím si, že tento despekt lze sledovat a vidět na nejrůznějších úrovních od obyvatel počínaje až po státní správu konče, na různých úrovních této správy. Specifickou oblastí je samozřejmě oblast justice. Já si dovolím tvrdit, že jsme samozřejmě převzali z bývalého režimu organizaci soudů, organizaci prokuratury, která vlastně byla budována na stalinských principech. Myslím si, že zásada nezávislosti soudů bohužel realizována zatím není a k nezávislosti soudů povede velmi dlouhá cesta. Myslím si, že v rámci bezpečnostní situaci bychom se měli zabývat otázkou, zda si nenecháme předložit například zprávu Generální prokuratury o stavu zákonnosti, dříve, jak se říkávalo, socialistické zákonnosti, protože prokuratura je ochráncem zákonnosti v tomto státě, zatím. Myslím si, že ochráncem zákonnosti ve státě by měly být především nezávislé soudy. Ale přesto bychom měli jako poslanci trvat na tom, abychom znali stav v této oblasti, abychom věděli a znali i možné příčiny stavu, o kterém tady dnes hovoříme. Typický stav je například v oblasti hospodářské kriminality, kde víte, že se dlouhá léta prosazovalo heslo "Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu", a myslím si, že poznenáhlu a potajmu se tato hesla vztahovala i na ostatní oblasti zákona, nebo na ostatní oblasti právní ochrany. Navrhuji tedy, aby předsednictvo FS zvážilo, zda by nebylo potřebné nechat si předložit například od Nejvyššího soudu a od Generální prokuratury jakousi analytickou situaci v této oblasti a považovat tuto zprávu za doplnění bezpečnostní situace a na základě ní činit velice rychle kroky i v této oblasti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, s faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Michal Malý. Ja sa teraz zeptám, než dojde k mikrofonu, či sa do sálu dostavili pán poslanec Mlynárik a pán poslanec Klokner. Myslím, že ne.

Poslanec SL M. Malý: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátkou poznámku. Jsem členem branného a bezpečnostního výboru. Otázka bezpečnosti je mi známá, několikrát jsme ji prokonzultovali s panem ministrem, nebudu s tím zde zdržovat. Ale chtěl bych se vrátit k jednomu tématu. Někteří z nás zde hovořili o tom, že v některých resortech na určitých místech jsou bývalí příslušníci Státní bezpečnosti. A zamýšleli jsme se nad tím, co s tím uděláme. Já si myslím, že to není otázka práva, ale otázka etiky a morálky. Ale dovolte mi jednu otázku. V tuto chvíli, v této místnosti jsou lidé, o kterých je všeobecně známo, že byli dlouhodobými pracovníky Státní bezpečnosti. Navíc mají ještě poslaneckou imunitu. Dovolte mi tedy otázku, co uděláme s těmito lidmi a dovolte mi otázku, k těmto lidem. Jak dlouho ještě budou snižovat kredit tohoto parlamentu? Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec Tomis.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já mám dvě věci a sice jednu tu, že jsme šli v pondělí nebo v úterý po Václavském náměstí, stálo tam šest příslušníků, z toho dva v takové polní uniformě a se psem a měli rozhovor s nějakým mladým hochem. Přiběhl tam nějaký člověk, který řval, že je třetí den propuštěný z vězení a na příslušníky, kteří tam stáli použil ty nejvulgárnější výrazy, vyrval jim toho člověka, mladíka, kterého vyšetřovali, nebo zjišťovali a pak jim strašně nadával a oni byli zcela nečinní. Jedna paní tam začala plakat a říkala manželovi "To snad není možné, tohle si nechají líbit, když je jich šest" a on znovu se rozběhl na ně a říkal, že je všechny povraždí a jeho kumpáni ho chytli a za strašného nadávání ho odvlekli. Já si myslím, že to je skutečně strašně špatné, když takováto situace je, lidé to vidí a ani nezakročí.

Druhou věc, kterou jsem měl, je ta, že naši příslušníci na rozdíl od příslušníků v jiných státech, jsou nějak zcela bezradní. Vím, že například na Ostravsku zastaví polského příslušníka, on jim řekne nemám peníze, dělej co chceš. Oni nemohou od něj vybrat pokutu, tvrdí, že nemají možnost, pravomoc, aby jej někam dotáhli a dostali z něho příslušné peníze. Oni ty peníze mají, mají stovky, ukazují, že je mají. I tedy taková otázka by se měla vyřešit. Vím, že například můj kolega přijel z Maďarska, kde zaplatil tisíc forintů pokutu a nikdo se s ním nebavil. Obdobné je to v Polsku, kde ho seberou nebo odvezou do Varšavy, a tam to s ním vyřídí. Myslím, že naši příslušníci jsou nějak nerozhodní, nebo snad k tomu nemají pravomoci.

Také na poslaneckém dnu odeznělo, že příslušníci SNB jsou tak omezeni ve své pravomoci, že když vidí pachatele utíkat do bytu, že tam nesmí překročit práh. Když uživatelé řeknou že ne, tak musí odejít. Ptám se pana ministra, zda-li je to pravda.

Poslední dotaz? V poslední době prý vyšel zákon, že když vězňové ve věznici prohlásí, že nechtějí pracovat, že pracovat nemusí. V Ostravě prý již není jediná kazeta, kterou by neviděli, chtěli by, aby se dovážely odjinud, mají stále k dispozici televizi. Když má někdo z vězňů platit výživné, stačí potvrzení od náčelníka věznice, aby manželka mohla jít pro přídavky na národní výbor. Voliči chtějí vědět, zda takový zákon je či není. Pokud je, naprosto s ním lze souhlasit.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Konštatujem, že toto nebola technická poznámka, ale diskusný príspevok, pretože to bolo v priebehu rokovania.

Ako posledný sa prihlásil predseda FZ A. Dubček. Prosím, aby sa ujal slova.

Předseda FS A. Dubček: Chcel by som sa vyjadriť k dvom problémom, ktoré súvisia s prerokúvanou otázkou. Jednak je to úloha, miesto a postavenie našej bezpečnosti a politický odraz, ktorý to má v spoločnosti z hžadiska toho, aby bezpečnosť stála na ochranu našej demokracie.

Zo správy, ktorú predniesol pán minister Langoš je vidno, že stav na úseku bezpečnosti nie je uspokojivý a to z dvoch strán: Jednak zo stúpajúcej kriminality, jednak z toho, že i naďalej prebieha akýsi proces, ktorý nie je dokončený z hžadiska skvalitnenia ZNB a budúcich zámerov - akú chceme mať v novej terminológii políciu. Prikláňal by som sa k tým diskutujúcim, ktorí tu vystúpili a ktorí i naďalej vravia o tom, že očista bezpečnosti by mala naďalej pokračovať a že by sa mala vzťahovať na tie orgány a inštitúcie bezpečnosti, ktoré je treba očistiť v prvom rade, vrátane reorganizácie. Myslím si, že mali na mysli to isté čo aj ja, že sa to týka predovšetkým tej časti bezpečnosti, ktorú sme nazývali štátnou. Spomínam túto vec preto, že tie vystúpenie, ktoré tu k tomu odzneli, by som chcel podporiť preto, aby skutočne v týchto orgánoch a inštitúciách nemali miesta tí, ktorí ešte nedávno vyvíjali vežkú iniciatívu pre to, aby potlačovali všetko to, čo sa tu objavovalo v pokusoch o novú demokratickú cestu. Spomínam to preto, aby som mohol povedať aj o druhej stránke veci, ktorá s tým súvisí. Snáď ma nikto nebude podozrievať z toho, že by som chcel zoslabiť kritiku voči postaveniu bezpečnostných orgánov. Nie, ale prikláňam sa tiež k tým stanoviskám, ktoré hovoria o tom, že je nutné posilňovať bezpečnosť novými pracovníkmi, a tým, ktorí zostali, dať podporu zo strany zákona, spoločnosti a nás všetkých. Hovorím o tom preto, lebo si myslím, že budete so mnou súhlasiť, keď poviem, že opodstatnené a oprávnené volanie po očiste hlavne Štátnej bezpečnosti, ale aj iných inštitúcií, ktoré sa neblaho zapísali do militaristického násilia, ktoré tu bolo predtým, že je to správne, že je to opodstatnené. Hovorím k tým, ktorí zostali v bezpečnosti po previerkach, prípadne po ďalších prácach ešte zostanú, že sa práca bezpečnostných orgánov neobíde bez toho, aby nepocítili, že zákon, spoločnosť stoja za nimi. Každá demokracia potrebuje aj orgány, ktoré stoja na stráži tejto demokracie. Ak je toto pravda, tak potom tí príslušníci, ktorí v bezpečnosti zostali a budú i naďalej v nej pracovať potrebujú našu všestrannú podporu. To, čo tu pred chvížkou povedal pán Tomis, to nie je ojedinelý príklad. Viem, že sme museli v prvom rade urobiť určitú reorganizáciu a deštrukcie a zmeny určitej časti štátnej bezpečnosti, aby sa premenil skutočne celý tento policajný zbor na zbor, ktorý bude slúžiť tomuto žudu. Ale aj napriek tomuto tlaku je tu vo vzduchu niečo, čoho je nutné si všímať, že príslušníci bezpečnosti nasadzujú životy pri riadení dopravy, pri stíhaní rôznych zločincov a v najrôznejších priestupkoch a trestných činoch, ale je vežmi málo počuť, aby sa tieto pozitívne javy, ktoré v bezpečnosti sú, objavovali v našich postojoch, v televízii, aby bolo vidieť, že sú príslušníci bezpečnosti ochotní nasadiť i svoj život za to, aby chránili demokraciu, verejný poriadok, aby chránili to, čo sa tu nové rodí.

Hovorím o tom preto, že som to pocítil sám na sebe - nie je tu čas, aby som rozprával o tom, čo som ja zažil za tých 20 rokov, alebo moja manželka, deti, keď sa oženili, tak aj nevesty. Musel som túto overtúru použiť preto, aby som mohol povedať, že musíme k bezpečnosti nájsť nový pomer a vybudovať ju tak, aby stála v službách tejto novej demokracie. Ja myslím, že neslúži veci, aby sme k bezpečnosti zaujímali aj naďalej pozíciu plošnej zodpovednosti, potom sa bude opakovať to, čo spomínal pán Tomis, keď, sa necíti dostatočná opora k tomu, ako vykonať zákrok alebo dobrý čin. Myslím, že by sme si mali všímať aj túto stránku veci.

Zúčastnil som sa pred dvomi mesiacmi na prísahe nových príslušníkov polície, teda ešte Zboru národnej bezpečnosti. Bolo to v Nových Zámkoch, alebo v Galante. Cítil som tam, že títo žudia skutočne potrebujú pevné slovo k tomu, čo sa od nich žiada, a tiež to, že budeme za nimi stáť. Áno, čo tam nepatrí, nech ide preč. Ale to, čo tam slúži a bude aj naďalej, to potrebuje našu morálnu podporu, aby sa ženy nebáli chodiť po ulici večer, a aby sa nebáli toho, čo bolo povedané tu o Ostravsku, alebo iných miestach. Myslím, že aj tejto stránky by sme si mali všímať. Spomínam to preto, lebo je nutné postaviť bezpečnosť na nové základy. Prikláňam sa tiež k názoru, čo povedal pán Šilhan, že nestačí akási čiastková úprava, ale postavenie bezpečnosti, súdov, prokuratúry a justície, to bude všetko treba postaviť na nové základy tak, aby slúžili skutočne tejto novej demokratickej ceste. To je vežmi dôležité pre ochranu tohto novo budovaného kurzu demokracie, ktorá by mala v tomto štáte zavládnuť.

Dovožte mi ešte jednu poznámku k tomu, čo s tým súvisí, a to s naším verejným životom a politickým ovzduším. Aby sme mohli dať podporu i tým, ktorí budú chcieť aj naďalej vstupovať do ZNB a poctivo slúžiť, k tomu je potrebná i dobrá politická atmosféra, rovnako ako je potrebná politická stabilizácia s hžadiska podnikatežstva a všetkého, o čom hovoríme, že by nás malo sprevádzať na ceste do Európy. Prečo o tom hovorím? Pretože veža prúdov, ktoré vedeli, že na ceste k novej demokracii stojí militaristické postavenie bašty, ktorá tu vtedy bola reprezentovaná vedením KSČ. Krok za krokom sa tieto veci riešili. Raz som použil tento termín a nerobím chybu, keď ho zopakujem. Táto Bastilla musela padnúť, aby rozšírila cestu k demokracii. Ale čo je dôležité? Rovnako ako v bezpečnosti, tak v ostatných oblastiach by naša ďalšia cesta nemala viesť k plošnej zodpovednosti každého a všetkých. Prečo o tom hovorím?

Je vežmi dôležité politické ovzdušie. Nechcem sa ospravedlňovat a nie je ani tožko času, aby som mohol reagovať na všetky veci, na ktoré budem musieť i tu v parlamente odpovedať. Ale keď už mám slovo, nemôžem nereagovať, i keď na to nereagoval nikto z poslancov, nemôžem obísť jednu myšlienku, ktorá je výsostne politická, ktorá by podža môjho názoru nemala mať ďalej miesto, nie aby nebola vyslovovaná, ale aby nenašla široké uplatnenie na našej novej demokratickej ceste. To je to, čomu hovorím plošná zodpovednosť. Siaha sa na tých, voči ktorým uplatňovali násilie a obracia sa to i proti tým, ktorí neváhali nasadiť život, aby sa pokúsili pred 20 rokmi to zmeniť. Keď sa povie, že to bolo červené a toto ružové, že je to to isté, tak ja, ako vtedajší predstavitež, ktorý stál na čele toho kurzu, to nemôžem mlčky prejsť. Nikomu neupieram právo a nie je to ojedinelý hlas, ktorý znie v tom zmysle. Ale mňa by sa to dotklo, nemohol by som spať, keby som na to nereagoval, preto, keď sa povie, že ani heslo o žudskej tvári a kroky, ktoré sa vtedy robili, nič nemení na tom, čo je spojené so slovom socializmus. Prečo sa toho dotýkam? Pretože to môže byť nová vlna, ktorá rozhradí nielen tieto nové demokratické občianské hnutia, ale zanesie nás hlbšie do politickej nestabilizácie. Už som počul také slová o žudskej tvári, tvrdé slová a bolo mi povedané: "A što eto za rozum? Socializmus čelovečeskym licom". Obrátil sa mňa a hovorí: U nas kakoje? A ja odpovedám: My si upravujeme svoju tvár a spoločnosť a neposudzujeme tvár iných. Prečo sa toho dotýkam? Aby som to pripomenul tým, ktorý majú slabšiu pamäť, že za štyri a pol mesiaca nielen Horákovú a ostatných, ktorí s tým boli spojení, ale 35 tisíc prípadov sme v tom malom štáte stačili za tú dobu rehabilitovať. Stačili sme zlikvidovať cenzúru, stačili sme otvoriť priestor pre to, aby nová demokracia aspoň začala lámať žad, ktorý tu predtým bol. Keď niekomu vadí slovo socializmus, tak by som ho chcel ubezpečiť, že tu nešlo o akúsi kozmetickú úpravu. Keď sa tu hovorí o tom, že na našej ďalšej ceste, citujem "budeme plne využívať svoje špecifické možnosti k nadviazaniu kontaktov so socialistickými, mierovými a demokratickými silami kapitalistických a rozvojových krajín", tak možno dnes sa to zdá byť málo. Možno, že keď sme si mysleli, že máme zmeniť kurz na ten sociálny pohon, ktorý má perspektívu, že to bolo predtým málo. Ako sme boli vytrestaní, všetci dobre viete. Ale mnohí predstavitelia, počínajúc Gonzálesom v Španielsku cez Vranitzského v Rakúsku a ostatných, ktorí sú v demokratickom západnom svete, predsa len našli svoje uplatnenie.

Chcel by som povedať tým, ktorí si mysleli, že to bola len kozmetická úprava, že tak tvrdo trestaní sme boli nielen my, ktorí sme boli pri kormidle, ale obidva naše národy, náš žud, ktorý bol hrubo urazený. Práve preto, že v tomto období stál jednotne s vedením tohto štátu a práve preto, že vedel, kam ide. źud to vycíti. Neverte tomu, že nevedel o tom, kam ideme.

Spomínam na to len preto, že keby sa mala v ďalšom období vyvolávať takáto psychóza, že by sa tu opäť vyvolala nedôvera - keby tí žudia mali také možnosti ako dnes, určite by išli ďalej. Ale nebolo toho málo, čo sa v tomto období urobilo, uznáva to celý demokratický svet, nie socialistický, ale demokratický svet, ktorý v tom videl počiatok novej nastúpenej cesty k zbližovaniu národov v Európe a všetko, čo s tým súvisí.

Nejde o mňa, ale o širšie pojatie ďalšieho nášho demokratického kurzu, ktorý tu bude. Aby sme nevyvolávali v spoločnosti to, čoho sa mnohí obávajú. Keby tu bola jedna totalita, nastolíme inú. Myslím, že tí, ktorí by chceli mať "demokraciu" len sami pre seba a vyvolávajú atmosféru, ktorá by viedla k plošnej zodpovednosti a, nedaj Bože, aj k tomu, aby sme túto kultúru a inteligenciu, ktorú sme doteraz vložili do zmeny politického kurzu, premenili na stav, ktorého sme svedkom v Rumunsku alebo Bulharsku, tak si myslím, že je to začiatok i koniec demokratickej cesty. Myslím, že ďalšie obdobie vyžaduje jednoznačný smer. Áno, nech ide preč všetko, čo tam nemalo byť. Ale vieme, aké pôsobivé bolo heslo, ktoré nevzniklo dnes ani včera, že "nemôže mať úspech revolúcia, ktorá začne požierať vlastné deti". Pracujme tak, aby vlastné deti nepožierala. (Potlesk.)

Ide o to, aby sa dala možnosť všetkým tým, ktorí sa chcú zapojiť. Pozrite sa, keď mi vtedy povedali: skrátime o jeden pracovný deň týždeň, čo sa môže stať? Čo to znamená pre toto hospodárstvo? Kožko je to desiatok ton, váhy, množstva výroby… Nemajte obavu. Ak nič nezmeníme, žudia to urobia v piatich dňoch. Urobili. Neboli ani 4 mesiace, a bolo to v pokladnici. Za 20 rokov nebol prekonaný výsledok tejto práce. Jeden deň v týždni a štyri dni v mesiaci, to je vožačo. Pracovalo sa poctivo, necelého trištvrte roka. Čo by bolo, keby sa poctivo pracovalo celých 20 rokov… Tak by sme si otvárali ďalej cestu. Samozrejmá vec - neplatí, "čo by bolo". Boli sme tvrdo strestaní. Keď som pri tejto spovedi a budem tu ďalej ešte stáť, raz sa vám vyspovedám ešte hlbšie.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP