Středa 19. září 1990

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Adamovi. Pretože minister vnútra stále ešte nie je prítomný, pýtam sa poslanca Michálka, či môže vystúpiť so svojím príspevkom, ktorý označil ako nezrozumitežnosť reči. Týka sa to brannobezpečnostnej situácie, a preto pri tom nemusí byť pán minister. Prosím.

Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, chtěl bych poukázat na jednu věc, na práci našeho nejvyššího zákonodárného sboru. Myslím, že myšlenková rozpolcenost v našem myšlení nám neumožňuje účinně postupovat v naší práci vpřed. Je to důsledek dialektického myšlení naší společnosti a z toho vyplývající i krizová situace, ve které se dnes nacházíme. Myslím, že nám to znemožňuje společně se soustředit a formulovat konečné výsledky naší činnosti.

Toto matení pojmů se nám dostalo i do Písma. V podobenství o marnotratném synu nám moderní překlady poukazují na to, že marnotratný syn prohýřil své jmění s nevěstkami. V původních překladech bylo toto znění: "Marnotratný syn prožral své jmění s nevěstkami. . .".

V minulých letech jsme byli informováni o mnohých politických i vojenských záležitostech v určitých směrech: např. sestřelení korejského letadla bylo označováno jako zastavení letu. Vraždy, zločiny, popravy byly označovány jako porušení socialistické zákonnosti.

Při inspekci ministra vnitra Karola Bacílka v Leopoldově byl na nás vznesen dotaz - jaké máte přání či stížnost? My jsme odpověděli jednoznačně, že máme hlad. Údiv na tváři pana ministra se změnil v tato slova: Hlad - to snad ne. Snad zvýšenou chuť k jídlu. To ano. Ale hlad snad ne… toto jsou důsledky toho, že my, i když mluvíme česky nebo slovensky, nemůžeme se sjednotit, a toto bude velmi nebezpečné pro naši další práci, pokud v naší legislativní činnosti budeme v tomto dialektickém myšlení pokračovat.

Pokud se týká, např. zásahu 17. listopadu - byl to zásah přiměřený, nepřiměřený nebo brutální. Toto si musíme jasně stanovit. Proto: Pravda nechť zůstane pravdou, lež ať zůstane lží, zločin ať zůstane zločinem…

Jen tak při vyhodnocení těchto pojmů dojdeme k našemu konečnému cíli, tj. upevnění demokracie, i když demokratická vláda je podle slov Churchilla špatná vláda, ale zatím si lidstvo lepší systém nevytvořilo. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Prosím poslankyňu Novákovú.

Poslankyně SL E. Nováková: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dovoluji si předložit konkrétní návrh na zlepšení činnosti našeho bezpečnostního aparátu. Možná, že bude naivně ženský. Navrhuji, aby mladí muži, kteří nastupují do prezenční služby, měli možnost zvážit, zda by nechtěli tuto službu vykonávat u bezpečnosti. Myslím, že po krátkém zaškolení by mohli být platnými pomocníky. Nebylo by to finančně náročné a navíc se domnívám, že řada z nich by potom v těchto sborech našla i své budoucí povolání.To je jeden konkrétní návrh.

Dále bych vás chtěla vyzvat k tomu, když zde využíváme svých možností a tážeme se vysokých státních činitelů na konkrétní kroky, které dělají k tomu, aby se zlepšila bezpečnostní situace, myslím, že bychom neměli zapomínat, že stejná práva máme i ve svých regiónech - abychom vyžadovali od zodpovědných činitelů ve svých místech informace o tom, co konkrétně dělají, aby se situace v místě zlepšila a žádali je tedy k zodpovědnosti.

Myslím si, že bychom neměli zapomínat také na to, že velkým zdrojem kriminality je alkohol. V našich zařízeních RaJ, mám dojem, že kontrola v tomto směru je velmi neurčitá a pouze formální. Měli bychom žádat zodpovědné činitele, kteří mají o toto dbát, jak jsou dodržována zákonná opatření, jak je dodržován pořádek, zda skutečně v tomto směru i práci zodpovědně vykonávají. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pekne. Poslanec Pospíšil sa vzdáva svojho slova. Slovo teraz udelujem poslancovi Chýlkovi.

Poslanec SL S. Chýlek: Dámy a pánové, rád bych, abychom se zamysleli nad bezpečnostní problematikou ještě z poněkud jiného zorného úhlu. Říkáme, že nám narostla obrovským způsobem kriminalita, zejména násilné trestné činy. Hledáme společně s panem ministrem cesty, jak záležitosti vyřešit.

Společně si uvědomujeme, že tady řešíme konec řetězce, že chceme zvyšovat represi, což asi bude namístě. Do jisté míry chceme provádět preventivní kroky, ale zdaleka ještě nejsme na začátku řetězce příčin a následků.

Zamysleme se nad tím, jak je možné, že najednou máme tak obrovský nárůst. Je možné, že by oněch 10 měsíců rodící se demokracie nám stačilo vytvořit ze slušných lidí zločince v tak obrovském počtu? Určitě to možné není. Kořeny sahají mnohem dále a hlouběji. Pokud se jich dotkneme, obnažíme je a budeme se snažit je řešit, uděláme asi hodně. Kořeny - podle mého soudu - sahají hluboko do 40letého období deformací. Do období, kdy pravda byla trestána a lež a nepravda byla odměňována. Do období, kdy došlo k tak hlubokému mravnímu rozvratu celé této společnosti. Bylo to právě to období, ovládnuté komunisty, které nás přivedlo tam, kde dnes stojíme. Deset měsíců rodící se demokracie znamenalo jen to, že povolil krunýř represívních opatření do jisté míry, který se jen ztenčil, nepůsobí tak silně jako působil a propuklo to, co propuklo. Neberte to jako laciný politický argument. Říkám to proto, abychom se dobrali kořenů, abychom věděli, kam sáhnout a co udělat hluboce preventivně. Uvědomme si, že v tom období byla potlačována jakákoliv začínající hluboce nápravná činnost, že bylo potlačeno náboženství, filozofie, že bylo potlačeno vše, co mohlo tuto společnost zlepšovat, a proto nám to všechno v takové míre propuklo. Domnívám se, že máme-li udělat něco zásadního pro budoucnost, že musíme myslet právě na tyto kořeny, že musíme uvolnit cestu těm silám, které budou řešit to, co jsem naznačil. Musíme vrátit pozici náboženství, musíme vrátit svobodu filozofiím, musíme vrátit ty hodnoty, o které jsme byli okradeni, nesmíme se bát a stydět hovořit o křesťanské lásce, když jsme tak dlouho museli hovořit o třídní nenávisti. To jsou oblasti, které musíme spravit. Já vím, že tím dnes příliš panu ministrovi nepomohu, ale přesto to říkám v tomto zákonodárném shromáždění, protože pokud si tyto skutečnosti budeme vždy uvědomovat, když budeme jednat o zákonech, které budou hovořit o rodině, o výchově, o školství, i když školství patří resortem do národních sfér, o sociální oblasti, o kultuře, vždycky bychom měli mít na paměti tyto oblasti a ty pozitivní hodnoty, které formují člověka, těm bychom měli ve všech zákonodárných krocích pomáhat.

Znovu říkám, že asi nepomohu panu ministrovi, ale doufám, že bychom tím pomohli některým z jeho nástupců. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem poslancovi Chýlkovi. O slovo sa prihlásil poslanec Klokner. Nie je prítomný v sále, poprosím pana poslanca Kobylku.

Poslanec SN J. Kobylka: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekl tři poznámky. Možná předešlu ještě jednu obecnou. Jakoby cosi visí ve vzduchu, a my to neumíme dobře pojmenovat, nebo rozeznat. Pokusím se to artikulovat.

První poznámka je tato: Napadlo mne, proč se učíme u západních Němců, Italů a Japonců o metalurgii, o počítačových sítích, o tom, jak vyrábět auto, eventuálně pěstovat kuřata. Proč se neučíme, jak denacifikovat. To je dost zajímavé, že nás to nenapadlo, že sousedé mají tak bohaté a nedávné zkušenosti s tím, jak to všechno dělali. Proč si znovu neuvědomíme, co znamenaly norimberské procesy, jak postupoval první parlament, co dělala jejich první vláda. Jistě s tím měli starosti Japonci, Italové i západní Němci. Možná, že by to bylo nějakým způsobem inspirující.

Proč mluvím o Italech, Japoncích a západních Němcích? Spojitost je zcela jasná. Mluvím o tom proto, že tady něco visí ve vzduchu a že se dostáváme do potíží, které nás nějakým způsobem brzdí, svazují a ne příliš tomu rozumíme. Například se snažíme naroubovat jakousi novou legislativu na něco velice patologického, na něco, co tady bylo 50 nebo 42 let, já to neodděluji, a hrozně se divíme, že nám to nejde. Pokusme se nějakým způsobem říci, co to bylo za minulost, v čem spočívala její patologie, aby nám to bylo jasné. Když to neuděláme, tak se bojím, že bychom mohli po několika letech zpětně, možná už jako staříci, nebo v kriminálech si uvědomit, že jsme skončili jako Rumunsko. Já bych se tohoto momentu trochu bál. To byla druhá poznámka. Učit se od západu ještě něco jiného a uvědomit si některé věci.

Třetí poznámka je možná pro kolegy z támhle toho rohu. Představme si škálu, kde na jednom pólu je absolutní liberalismus až libertinství a na druhém pólu absolutní totalita, kterou velmi dobře známe. Padesát let jsme v ní žili. Já se domnívám, že demokracie leží někde nejen na této škále, ale prostorově jinde. Jednak čerpá z obou těchto pólů, to znamená, že když se dohadujeme o tom, jak to bude, tak je to liberální, protože každý může říci téměř cokoliv, kromě hrubých urážek někoho jiného, ale když se na tom jednou dohodneme, tak se objeví prvky až autoritativní, to znamená, bude to tak, jak se to dohodlo.

Nebezpečí hrozí demokracii z obou těchto pólů a demokracie musí být ofenzívní. Demokracie nemůže být pasívním zíráním na svět, co s námi ti, či oni udělají, musí být ofenzívní. To je trochu něco jiného. Demokracii musíme bránit a budeme ji muset bránit asi i tady. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, prosím pán poslanca Prokopa.

Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové, bezpečnostní problematika není problematikou, kterou bych se zabýval a původně jsem vůbec vystoupit nechtěl. Avšak jedno z vystoupení, které tady dopoledne odeznělo, mne přimělo k tomu, abych vyšel na tuto tribunu a začal hovořit.

Byl to fakt, že ve vystoupení kolegy Valtra zazněly některé názory, které považuji za mírně řečeno nebezpečné a proto si troufám s nimi velmi krátce polemizovat.

O faktu, na který narážím, se už zmínila kolegyně Sándorová. Já bych jej trochu rozšířil.

Domnívám se, že je znepokojujícím faktem, že ve vystoupení, které bylo věnováno bezpečnostní politice se objevila problematika, která se týká něčeho takového, jako je svoboda slova, svoboda kulturního vědomí a svědomí. Zavání to totalitou. Všichni jsme byli svědky v poměrně nedávné minulosti toho, že řada lidí, kteří měli odlišné mínění od konformního smýšlení, byli kriminalizováni a na základě této kriminalizace soudní cestou stíháni. Nemohu se zbavit pocitu, že tento způsob totalitního smýšlení v nás, nebo alespoň v některých z nás, zůstal. Vystoupení kolegy Valtra mne k tomu podnítilo. Myslím, že fakt, že názory, které na příkladu časopisu "VOKNO" jsou prezentovány, jako názory nekonformní, které se někomu z nás nelíbí a já jsem přesvědčen o tom, že se názory tohoto typu líbí vždy jen určitému úzkému okruhu lidí, že jsou tyto názory jiné, než které vyznáváme my, není a nemůže a dokonce ani nesmí být v žádném případě důvodem k tomu, aby se tato problematika dostávala do souvislosti s bezpečností a s bezpečnostní politikou státu. Jinak bychom se dostali tam, odkud jsme, doufám, 17. listopadu definitivně vykročili směrem ven. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, prosím poslanca Minku.

Poslanec SL J. Minka: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, mnohí rečníci predo mnou konštatovali, aká je zlá situácia bezpečnosti, aká je zlá situácia vo vybavení polície, v kádroch atď. Nechcem sa o tom zmieňovať, to by bolo zbytočné, ale mám dva návrhy v tejto súvislosti. Chcel by som sa ospravedlniť pani kolegyni Novákovej, že keď ona vystúpila, už som to mal napísané, čo teraz prednesiem, ale je to trošku konkretizované.

V minulosti existovali, a možno, že existujú vojská ministerstva vnútra. Pokiaž existujú, bolo by dobré im dať aspoň z časti inú náplň. A preto navrhujem vybrať do zvláštnych jednotiek ministerstva vnútra mladíkov, teda odvedencov, ktorí majú maturitu, majú dobrú telesnú zdatnosť a predpísanú telesnú výšku. Prvý mesiac by mali normálnu základnú prípravu, t. z. "prijímač", ako sa tomu hovorí na vojne. Po prísahe by mali 5-mesačnú policajnú prípravu, kde by sa jednak naučili zákony, potom, pochopitežne, strežba, ovládanie, sebaobrana atď. A potom ako poddôstojníci by boli zaradení do hliadkovej služby vo vežkých mestách. Chodili by, pochopitežne, spolu s príslušníkmi Verejnej bezpečnosti, dajme tomu cez deň jeden príslušník polície a dvaja títo vojaci, v noci dvaja príslušníci bezpečnosti a jeden vojak. Tým by sa do určitej miery pokryl nedostatok policajtov, hlavne vo vežkých mestách, v ktorých sú, pochopitežne, kasárne. Títo vojaci by mohli naďalej žiť normálnym vojenským životom. Ďalšou výhodou by bolo to, že medzi týmito vojakmi by sa iste našli takí, ktorí by u bezpečnosti naďalej chceli zostať. Tí by potom prešli normálnym výcvikom a školením ako profesionálni policajti.

Treba povedať, že tento návrh musíte podrobiť kritike z hžadiska zákonov. Neviem, či by to naše zákony povožovali.

Druhý návrh je podmienený prvým. Naši policajti by mali vykonávať hliadkovú alebo pochôdzkovú službu, lenže nikto ich nekontroluje. Každá hliadka by mala mať svoj obvod, v ktorom by sa mala pohybovať, a aby bolo možné hliadky v týchto obvodoch kontrolovať, navrhujem namontovať kontrolné hodiny, na ktorých by si označili svoju identifikačnú kartu. Zvýšila by sa tým aj disciplína policajtov a hlavne by sa zvýšil pocit istoty občanov, že polícia skutočne chráni ich bezpečnosť.

Nakoniec poznámku: Vežmi sa prihováram za to, aby sa zmenil názov našich bezpečnostných zborov. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Minkovi. Pýtam sa, či je v sále už prítomný pán poslanec Klokner. (Nebyl.) Nie je. Tak volám do diskusie pána poslanca Tejkla.

Poslanec SL M. Tejkl: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, dovolte, abych položil několik otázek. Patřím, jak vidíte, i do takového určitého sboru, který má právo nosit zbraň a dokonce i vybírat blokové pokuty, samozřejmě ne v městech, ale v lesích. Tady bych položil otázku: Troufl by si někdo z vás v hlubokém lese předložit pokutu skupině vandalů při tělesné hmotnosti 55 kg? Pakliže nemají u sebe dopravní prostředek, abyste si mohli napsat státní poznávací značku, nijakým způsobem je nedonutíte, aby vám předložili občanský průkaz, v horším případě dostanete pár, jak se říká, někam a oni utečou. Tyto případy z vlastní praxe znám mnohokrát.

Proto bych žádal pana ministra, aby nám objasnil ta kritéria, za kterých budou noví příslušníci do sboru přijímáni. Padla tady už zmínka o tělesné výšce. Samozřejmě, že tělesná výška je výhodou i optickou výhodou k zastrašení protivníka, ale hlavní je chuť a určitý pocit statečnosti.

Já se obávám, že kritéria, která dřív platila pro přijímání do sboru, z veliké části zavinila snížení prestiže tohoto sboru. Jestli jsou mezi námi přítomní učitelé základních škol, jistě mi potvrdí, jací jejich absolventi byli k policejním sborům přijímáni. Nechci se jich dotknout. Znám konkrétní příklad, kdy již ne začínající příslušníci, ale příslušníci, kterým šlo o hodnosti důstojnické, potřebovali maturitu. Přihlásili se tudíž k přijímacím pohovorům na gymnázium. Většina jich u přijímacích pohovorů nesplnila požadované předpoklady, ale do prvního ročníku nastoupili všichni a maturitu mají všichni. To všechno snižuje prestiž policejního sboru. Každá prestiž každého sboru je závislá na kvalitě a výkonu jeho jedinců.

Já bych proto žádal, aby tato kritéria byla nám objasněna a aby v nich na neposlední řadě stála chuť a statečnost každého jedince. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pekne. Konštatujem, že mám na stole ešte štyri písomné prihlášky do diskusie, ale ako sa dívam po sále, traja prihlásení v sále chýbajú.

Teraz požiadam o diskusný príspevok pána poslanca Horníka a zároveň prosím príslušníkov politických klubov, ktorých sa to týka, aby svojich kolegov upozornili, že sa majú dostaviť do diskusie. Ide o poslankyňu Petrovou, poslanca Kloknera a poslanca Mlynárika. V prípade, že nebudú včas v sále, tak ich diskusné príspevky zrejme prepadnú.

Prosím, pán poslanec Horník.

Poslanec SN J. Horník: Vážený pán predseda, vážený predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, chcem vysloviť niekožko poznámok. Prebieha u nás súdna aj mimosúdna rehabilitácia, jedna aj druhá, je vežmi pomalá a liknavá. O tejto otázke však nechcem hovoriť.

Zmienim sa o vežmi vážnom probléme, ktorý je na východnom Slovensku. Tento problém trápi mnohých občanov východného Slovenska, a to je osud žudí, ktorí v jarných mesiacoch roku 1945 boli násilne, bez právnych podkladov, odvlečení do Sovietského zväzu a tam prežili niekožko rokov v sovietskych táboroch a väzeniach. Mnoho z týchto žudí sa vôbec nevrátilo.

Mám otázku na pána ministra vnútra, či ministerstvo vnútra se touto problematikou, osudom týchto žudí zaoberá, a či v tejto otázke spolupracuje s Federálnym ministerstvom zahraničných vecí.

Ďalej k tejto problematike by som mal ešte jednu otázku. Či sovietske archívy sú prístupné, aby naši historici a žudia, ktorí touto problematikou sa chcú odborne zaoberať, mohli v týchto archívoch študovať? To by bola prvá moja poznámka.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Prepáčte, pán poslanec, že vám skáčem do reči, ale myslím, že tuto problematiku je potrebné adresovať ministrovi spravodlivosti, nie ministrovi vnútra.

Poslanec SN J. Horník: Aká je záruka, že bývalí pracovníci ŠTB, ktorí sa znovu vrátili do služieb ministerstva vnútra, nezneužijú svoje postavenie? Neverím žuďom, ktorí ma vyšetrovali a dnes sú považovaní za čestných a statočných žudí. Ako kresťan by som im chcel veriť, ale mali by najprv ukázať že dobre a statočne pracujú na obnove a rozvoji našej demokratickej spoločnosti.

Nechcem hovoriť o zbraniach a žuďoch, ktorí držia zbrane, už o tom hovorili poslanci predo mnou. Na záver mojich poznámok by som chcel poďakovať všetkým dobrým a čestným príslušníkom našej bezpečnosti i pánovi ministrovi vnútra za to, čo dobrého vykonali pre upevnenie bezpečnosti našich občanov. Do ďalšej práce prajem pánovi ministrovi i všetkým čestným členom bezpečnosti veža úspechov a šťastnú ruku pri znižovaní kriminality v našej spoločnosti. Obnova našej spoločnosti by však mala pokračovať v tradíciách našich národov. Dokiaž neobnovíme svätováclavskú a cyrilo-metódsku tradíciu a nevrátime sa k nej, bude naša mravná obnova pomalšia a problematickejšia. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem poslancovi Horníkovi, dávam slovo poslankyni Petrovej.

Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, chtěla jsem původně mluvit o otázce undegrandu, o níž se tu zmínil už můj předřečník, ale otázku, o které hovořil, už tu vysvětlil poslanec Prokop. I když jsem ho přímo neslyšela, naprosto souhlasím s tím, že nemůžeme v této chvíli míchat dvě věci, které k sobě nepatří.

Jeden poslanec tu navrhl, abychom k řešení bezpečnostní situace, která není v pořádku, čehož jsme si všichni vědomi, zřídili jakési skupiny dobrovolníků, které by byly složeny z demokraticky smýšlejících občanů a pomáhaly řešit otázku bezpečnosti. Já jsem toho názoru - a myslím, že většina z nás - že náš bezpečnostní sbor musí být profesionální. Dobrovolníků, které jsme tu měli, už bylo mnoho. Lidové milice jsme nedávno sami rušili, a to také byli dobrovolníci. Nedá se dobře definovat, podle jakého klíče by se dobrovolníci měli vybírat. Náš sbor musí být profesionální a náš parlament k tomu musí vytvořit podmínky. Je to otázka systemizace, otázka financí. Národní ministři vnitra ani federální ministr vnitra nemají příliš dobré podmínky k tomu, aby mohli zvyšovat počty příslušníků. My jim k tomu musíme vytvořit podmínky.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP