Poslanec SN P. Pánis: Pokiaľ ide o poslanca Romana,
na našom poslaneckom klube sme sa rozhodli, že to bude
poslanec Roman. Keď pred chvíľou hovoril zástupca
moravsko-sliezskeho zastúpenia, pýtal ste sa, či
to bolo po dohovore. Oni povedali, že áno. Ja hovorím,
že je to po domluve Slovenskej národnej strany. Bol
by som rád, aby ostatní poslanci boli tolerantní
voči Slovenskej národnej strane, keď sa takto
rozhodla.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já se domnívám, že naše skupinové
politické sympatie a antipatie by měly být
v tomto případě potlačeny, protože
jde o určitou dohodu mezi politickými kluby a zástupce
této strany má z morálně politického
hlediska oprávnění, aby byl zastoupen v komisi.
Děkuji za porozumění.
(Technická poznámka: Omlouvám se, ale v předsálí
jsou poslanci ČNR, kteří se na mně
obrátili s tím, že nemohou vejít na
galerii, že je jim v tom bráněno. Já
se domnívám, že to není základ
dobrých vztahů mezi Federálním shromážděním
a ČNR a že by o tom měl rozhodnout někdo
kompetentní.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Jediní kompetentní jsme bohužel my.
(Technická poznámka: Tak navrhuji, aby jim byl umožněn
přístup na galerii. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Prosím organizační skupinu, která
zařizovala přístup na galerii, aby podle
možnosti umožnila přístup poslancům
ČNR, pokud je tam místo. Obávám se,
že tam mnoho místa není.
Vzhledem k tomu, že čas pokročil, odsunujeme
hlasování v této otázce až po
projevu premiérky Velké Británie. Přerušuji
naše jednání. Prosím, abyste zůstali
na místech a vyčkali jejího příchodu.
(Jednání přerušeno v 9.07 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 9.28 hodin.)
(Vchází do sálu ministerská předsedkyně
Velké Británie paní Margaret Thatcherová
doprovázená prezidentem republiky V. Havlem a předsedou
FS A. Dubčekem. Poslanci ji vítají potleskem.)
Předseda FS A. Dubček: Vážené
Federálne zhromaždenie, vážený
pán prezident Václav Havel, vážení
hostia, mám dnes príležitosť privítať
v najvyššom zastupiteľskom zbore Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky významnú
návštevu - ministerskú predsedníčku
Veľkej Británie - pani Margaret Thatcherovú.
(Potlesk.)
Poznáme Vás, pani Thatcherová, ako politickú
predstaviteľku, ktorá všetky schopnosti a sily
dáva rozvoju svojej krajiny.
Váš intelektuálny potenciál, zmysel
pre koncepciu a realizmus Vás predurčili pre štátnickú
politickú prácu. Ste významnou činiteľkou
britskej Konzervatívnej strany, do čela ktorej vás
zvolili roku 1975.
Pani Margaret Thatcherová pracovala v celom rade vládnych funkcií a od roku
1979 dodnes na mieste ministerskej predsedníčky.
V histórii Veľkej Británie je prvou ženou,
ktorá zastáva túto funkciu a s obdivom treba
konštatovať, že sa stala prvou ministerskou predsedníčkou,
ktorá v tomto storočí trikrát zvíťazila
vo voľbách. (Potlesk.) Pani Thatcherová vykonáva
funkciu ministerskej predsedníčky nepretržite
11 rokov.
My všetci vieme, aká náročná
a zodpovedná je táto práca. S veľkým
uznaním oceňujeme Vašu činnosť.
Viem, že vo Vašej činnosti a práci v záujme
ľudu Veľkej Británie, v záujme odzbrojovania,
integrácie Európy a mieru vo svete bolo treba neraz
byť nekompromisnou, čo je spojené s postavením,
ktoré vyplýva z funkcie ministerskej predsedníčky.
Ja osobne - i náš ľud - Vás poznáme
ako milú dámu, významnú štátničku
a cítime k Vám veľké sympatie. Buďte
nám srdečne vítaná, milá pani
Margaret Thatcherová. (Potlesk.)
Prvá návšteva ministerského predsedu
Vašej krajiny v našich dejinách nesporne urobí
bodku za mníchovským diktátom.
Vzťahy medzi našimi krajinami sú priateľské.
Stali sme sa koaličnými spojencami proti hitlerovskému
fašizmu. Počas druhej svetovej vojny sa Veľká
Británia stala útočiskom našej zahraničnej
vlády a mnohých utečencov pred nacizmom.
Naši vojaci, v prvom rade letci, našli možnosť
vo Veľkej Británii aktívne sa zapojiť
do protifašistickej vojny.
Nadväzujeme na tieto hodnotné tradície. Veľká
Británia poskytuje nám, ktorí vstupujeme
do nového obdobia našej republiky, celý rad
poučení a skúseností.
Mnohé sú pre nás veľmi cenné
a uľahčia nám hľadanie správnej
cesty. Chceme našu spoluprácu ďalej prehlbovať
a rozvíjať, aby sme, bohatší o skúsenosti
Veľkej Británie aj o podporu, ktorú nám
poskytuje, ľahšie prekonali naše ťažkosti
a zaradili sa dôstojne medzi vyspelé európske
krajiny.
Ešte raz Vás srdečne vítam, pani ministerská
predsedníčka Margaret Thatcherová a prosím
Vás, aby ste sa ujali slova. (Potlesk.)
Ministerská předsedkyně Velké Británie
M. Thatcherová: Pane prezidente Havle, pane předsedo
Dubčeku, Vaše Excelence, členové Federálního
shromáždění. Děkuji vám
za vaše vřelé přijetí a za to,
že jste mi umožnili promluvit k Federálnímu
shromáždění.
Nejdříve bych ráda řekla pár
slov jako řadový člen parlamentu. Svobodný
parlament a právní stát jsou podstatou řádu,
který my nazýváme demokracií. Británie
má to štěstí, že se jím
těší již asi 800 let. Naše svobody
se rozvíjely postupně v průběhu století
a někdy nám lichotí, když nás
nazývají "Matkou parlamentů".
Historie vašeho Shromáždění je
poněkud jiná. Nezdědili jste svobodu. Usilovali
jste o to, aby nebyla úplně zadušena nejprve
nacistickou tyranií a později komunistickou diktaturou.
(Potlesk.)
Slunce vám občas ukázalo svou tvář.
Bylo to Pražské jaro roku 1968, v němž
jste vy, pane předsedo, sehrál tak významnou
úlohu předtím, než byla naděje
tak krutě zlikvidována. Výjevy onoho odvážného
pokusu se nám nesmazatelně zapsaly do paměti
a naše neschopnost pomoci vám stále tíží
svědomí svobodného světa. Později
jsme obdivovali nebojácnost, s níž jste pane
presidente odhaloval a kritizoval prostřednictvím
svých her faleš a nespravedlnost totalitního
systému a s níž jste se svými druhy
z Charty 77 postavil proti obrovské přesile na obranu
základních lidských práv. Byl to dlouhý
a tvrdý a vítězný boj, který
vydláždil cestu vedoucí ke svržení
komunismu a útlaku, k oněm několika krátkým
týdnům na podzim minulého roku, kdy lid Československa,
nespoléhaje se na pomoc zvenčí, ale na své
nezničitelné odhodlání, kdy konečně
získal zpět svoji svobodu. Upřímně
jsem vás obdivovala, nyní vám mohu gratulovat
k obnově svobodného parlamentu a k návratu
vaší země do rodiny evropských demokracií,
kam bezpochyby patříte. (Potlesk.)
Jako britská ministerská předsedkyně
vám také mohu říci, jak velmi záleží
Británii na tom, aby mohla znovu pohlížet na
Československo jako na svého partnera a přítele.
Naše vztahy mají dlouhou historii. President Masaryk
vystopoval jejich začátek až v roce 1382 ke
svatbě našeho krále Richarda II. s českou
princeznou Annou. Ale již tehdy nešlo pouze o dynastické,
nýbrž i o praktické styky. V polovině
13. století přišli do Anglie, zřejmě
z Čech, horníci ze stříbrných
dolů předvést své umění
- dalo by se říci, že to byla tehdejší
forma fondu know-how. (Potlesk.)
Svazky mezi našimi filosofy, historiky, spisovateli byly
vždycky silné - počínaje Janem Husem
a Komenským a konče mnoha československými
vzdělanci a vědci, kteří v průběhu
klidného století našli domov na britských
universitách.
V umění vůči vám máme
obrovský dluh. Uvedu jen jeden příklad: Nejdokonalejší
zobrazení Londýna z doby před velkým
požárem v roce 1666 lze nalézt mezi rytinami
vašeho slavného umělce Václava Hollara.
Obdivujeme hudbu Dvořáka, Janáčka
i Smetany, v níž zaznívají nejhlubší
city vaší země a vašeho lidu.
V tomto století byly osudy našich dvou národů
spojeny ještě pevněji: Dva velcí státníci,
Masaryk a Beneš, položili základy nezávislého
Československa během svého exilu za 1. světové
války v Londýně. Masaryk pohlížel
vždy s vlídností na svůj adoptivní
domov a ve svých pamětech napsal: "Anglickou
kulturu považuji za nejpokrokovější a
nejlidštější..... Ne, že bych si
myslel, že všichni Angličané jsou andělé
či svatí. Ale Anglosasové vyjádřili
všelidský ideál nejprecizněji teoreticky
a uplatnili jej v praxi lépe, než kterýkoli
jiný národ".
Pane předsedo, obávám se, že jsme nedokázali
tomuto projevu úcty vždy dostát. Zklamali jsme
vás v roce 1938, kdy tragická politika usmíření
umožnila Hitlerovi zlikvidovat vaší nezávislost.
Churchill rychle odmítl uznat Mnichovskou dohodu, ale my
na ni stále vzpomínáme s pocitem studu. Naštěstí
jsme se od roku 1939 řídili radou presidenta Beneše,
který napsal: "Když se rozhoduje o osudu dynastií,
režimů, států nebo národů,
nikdy nejsou a nebudou k užitku polovičatá
rozhodnutí a kompromisy". (Potlesk.)
Za vlády Churchilla jsme povstali proti tyranii a útlaku
a bojovali jsme od prvního do posledního dne 2.
světové války, té války, během
které mnozí českoslovenští letci
a vojáci přišli do Británie a odvážně
bojovali po našem boku. Byla to pro nás čest
a velká radost, že někteří z
těchto odvážných mužů -
nebo jejich vdovy - byli nedávno v Británii na oslavách
Bitvy o Británii. Díky vaší revoluci
se mnohým z nich dostalo nyní uznání
I v jejich vlastní zemi, a to poprvé. Byla jsem
také hrdá, když jsem včera mohla položit
věnec k památníku některých
našich vojáků, kteří bojovali
a požili své životy ve vaší zemi.
Vaše rozhodnutí oslavit toto naše válečné
spojenství a přejmenovat jedno náměstí
ve vašem krásném městě po Winstonu
Churchillovi bude trvalou památkou na naše tehdejší
přátelské vztahy, které chováme
v úctě a které nejlépe vyjadřovaly
skutečného ducha obou našich národů.
A právě v tomto duchu vám chce Británie
pomoci překonat nadcházející obtížné
období, během něhož byste měli
obnovit svobodné instituce a svobodné hospodářství.
Když váš prezident přijel v březnu
do Británie na svou velice úspěšnou
návštěvu, řekl. že Československo
potřebuje nápady, spolupráci a investice
spíš než dobročinnost. Právě
tyto věci vám můžeme poskytnout a poskytneme.
První krok v tomto směru vyl již učiněn
formou fondu know-how.
Doufám, že moje návštěva povzbudí
naše podnikatele, aby k vám přijeli a investovali
zde. Budou si vědomi obrovských rezerv, které
zde existují v oblasti schopností a podnikavosti
a díky nimž bylo Československo ve 30. letech
jednou z průmyslových mocností Evropy. Rezervy,
které budou muset být zmobilizovány, abyste
obnovili svou sílu.
Ale nejvíce ze všeho nás, pane předsedo,
těší, když vidíme, jak se Československo
- i Polsko a Maďarsko - znovu vrací na své
právoplatné místo v Evropě.
V roce 1948, kdy jsme sledovali, jak se spouští železná
opona, hovořil Winston Churchill o nutnosti nové
jednoty v Evropě, z niž nebude možné vyloučit
natrvalo žádný stát. Po celá
léta studené války jsme nikdy nepřijali,
že by východní Evropa měla zůstat
trvalým vyhnancem, přestože nikdo z nás
- včetně mě - neočekával, že
se stane svědkem tak náhlého a dramatického
zhroucení komunismu. Nyní, když byly bariéry
odstraněny, když je studená válka mrtvá,
nesmíme ztrácet čas. Musíme využít
setrvačné síly, která přinesla
svobodu vám, aby byla využita ke znovusjednocení
Evropy.
Evropská společenství nemohou teď říci,
že se zabývají jen svým vlastním
rozvojem, musíme mít dlouhodobou perspektivu, musíme
využít příležitost, kterou nám
dávají tyto poslední události ve východní
Evropě, a začít budovat úplně
znova.
Měli bychom také vzdát hold odvaze prezidenta
Gorbačova, bez jehož předvídavosti by
se tyto události nikdy nestaly. Vítězství
ovšem neznamená konec, nýbrž začátek.
Nejprve je třeba, aby demokracie zapustila kořeny.
Nejde jen o ustavení parlamentního systému.
Pravomoci vlády je třeba přesně vymezit,
založit právní stát na pevných
základech a lidé si musí znovu zvyknout přijímat
osobní zodpovědnost.
Ve Vašem slavném novoročním projevu
jste, pane prezidente, řekl - a nikdo by to nemohl říci
výmluvněji - že: "Sebelepší
vláda na světě, sebelepší parlament,
ani sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou.
A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou
nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená
přece spoluúčast a tudíž i spoluodpovědnost
všech." (Potlesk.) A to bude teprve ta skutečná
zkouška a já jsem přesvědčena,
že lid Československa se svou dlouhou demokratickou
tradicí je na ni dobře připraven.
Druhým nezbytným krokem je tržní hospodářství.
Období, které uplynulo od poslední války,
nás poučilo o tom, že direktivně a centralisticky
řízené hospodářství
nevede k prosperitě. Pouze obyčejní podnikaví
lidé, mají-li možnost chovat se přirozeně
v prostředí svobodných tržních
vztahů, mohou dosáhnout prosperity jak pro sebe,
tak i pro svou zemi. Československo si zvolilo tuto cestu
a my obdivujeme smělé ekonomické reformy,
které jsou možná ve svých krátkodobých
důsledcích bolestivé. Ale účinná
reforma obvykle bývá bolestivá. Lidé
dokáží vždy vytrvat a snášet
obtíže, pokud pochopí, že to vede k lepšímu
životu. Když uvidí, jak lidé žijí,
jaké svobodě a prosperitě se těší
v zemích, které v praxi uskutečňují
svobodnou hospodářskou politiku, jistě si
uvědomí, že lepší budoucnost jejich
dětí stojí za určité oběti.
(Potlesk.)
Vaši přátelé vám pomohou. Minulý
týden přijel do Prahy pracovní tým
z Británie, aby vám poradil, jak postupovat při
privatizaci na základě našich pozitivních
zkušeností z posledních jedenácti let.
Byli jsme v tomto směru průkopníky a mohu
vám říci, že to skutečně
funguje. (Potlesk.)
Ale pokud byste z toho, co jsem tady řekla, měli
usuzovat, že sjednocující se Evropa od vás
a ostatních východoevropských států
žádá, abyste nesli veškerou tíhu
tohoto procesu, zatímco západní Evropa bude
čekat ve svých pohodlných křeslech,
musím vás ujistit, že tomu tak být nemůže
a také nebude. Před několika týdny
jsem ve Spojených státech navrhla - a dnes to opakuji
- aby Evropské společenství jednoznačně
prohlásilo, že je připraveno přijmout
za členy všechny státy východní
Evropy, pokud tomu tak samy chtějí, jakmile bude
jejich hospodářství dostatečně
silné a až demokracie v jejich zemích zapustí
kořeny. Dohody o přidruženém členství
představují přechodné opatření,
ale musíme mít před sebou perspektivu plnoprávného
- a myslím tím plnoprávného a ne druhořadého
- členství pro všechny evropské země,
které si budou přát připojit se k
nám.
Stejně tak jako v 70. letech podalo společenství
pomocnou ruku Řecku, Španělsku a Portugalsku
v podobě nabídnutého členství,
tak v 90. letech bychom měli být připraveni
otevřít dveře zemím východní
Evropy. To ovšem znamená, že my musíme
vytvořit takové společenství, k němuž
byste se vy a další státy východní
a západní Evropy skutečně chtěli
připojit. Evropské společenství, které
bude spravedlivé, otevřené, které
zachová rozličnost a národní charakter
každého svého člena.
Nikdo nemůže cestovat východní Evropou,
aniž by si neuvědomil sílu národního
cítění a touhu zbavit se byrokracie a direktivního
řízení. K tomu existuje jedna velice příhodná
historická paralela. Když se v roce 1848 projednával
ve Frankfurtu projekt sjednocení všech německy
mluvících národů, český
historik František Palacký, který se odmítl
tohoto setkání zúčastnit, řekl:
"Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm."
Šlo by to nyní opakovat, ale poněkud v jiném
kontextu téměř doslova: Češi
a Slováci existovali před komunismem a budou tady
ještě dlouho potom... (Bouřlivý potlesk.
Shromáždění za bouřlivého
potlesku povstává.)
Další instituce, která nám může
pomoci sjednotit Evropu, jsou helsinské dohody. Pro vás
znamenaly naději a Západu daly právní
podklad, na jehož základě mohl trvat na tom,
aby komunistické vlády dostály svým
závazkům v oblasti dodržování
lidských práv.
Politické reformy postupují v současné
době tak rychle, že bychom měli posílit
a rozšířit helsinský proces. Za prvé
- abychom upevnili tato práva a za druhé, abychom
rozšířili politické rozhovory na celou
Evropu a také na Spojené státy a Sovětský
svaz. Kdo by si před rokem mohl pomyslet, že bych
tady mohla stát a říkat právě
toto?
Pane předsedo, navrhla jsem, aby byla na schůzce
na nejvyšší úrovni letos na podzim v Paříži
přijata evropská Magna Charta. Stejně jako
její slavný předchůdce z roku 1215
by byla mezníkem oddělujícím svobodu
od tyranie a zárukou základních svobod. Doufám,
že se jí ve východní Evropě dostane
široké podpory.
Podaří-li se nám vytvořit rozsáhlou
oblast demokracie rozkládající se od západního
pobřeží Spojených států
až k sovětskému Dálnému východu,
byla by to pro nás všechny ta nejlepší
záruka bezpečnosti, protože demokracie spolu
neválčí. (Potlesk.)
Helsinský proces je jediným orgánem spojujícím
všechny evropské země i Spojené státy
a Sovětský svaz. A my bychom jej mohli přetvořit
v instituci, která by byla místem pravidelných
politických konzultací, nejenom o evropských
problémech, ale i o problémech celosvětových.
Měli bychom také hledat stálá sídla
helsinských institucí. Vaše nabídka
hostit jednu z nich v Praze je vítaná a já
osobně bych byla velice šťastná, kdyby
byla přijata.
Podle mého názoru KEBS nepředstavuje pro
Evropu systém obrany. Bezpečnost není založena
pouze na ideálech, ale na ochotě a schopnosti je
bránit nezbytnými vojenskými prostředky.
A v tomto ohledu se budeme my na Západě dále
spoléhat na NATO, který prokázal svou hodnotu.
To ovšem neznamená, že musíme trvat na
statu quo. Červnová londýnská schůzka
na nejvyšší úrovni narýsovala změny
ve strategii NATO a ve struktuře sil, stejně jako
další rozsáhlé snižování
v oblasti konvenční výzbroje.
Hlavním cílem těchto snah, což Československo
velice dobře ví, je zabránit tomu, aby kterákoli
země na našem kontinentě disponovala neúměrnou
vojenskou silou. Omezení útočných
sil učiní z Evropy bezpečnější
a stabilnější místo pro nás pro
všechny.