Pondělí 17. září 1990

S jejím definitivním skončením se otevírá perspektiva rovnoprávné integrace do celoevropské ekonomické struktury. Naše stanovisko k předloženému scénáři ekonomické reformy je určováno hlediskem, aby tento scénář a proces probíhal co nejefektivněji a s co nejmenšími sociálními dopady. Dnešní kroky vlády musí reagovat na dnešní dynamickou proměnlivou situaci.

Klub komunistických poslanců je však toho názoru, že návrh scénáře ekonomické reformy je na půli cesty. Poskytuje pouze základní představu o záměrech i o řazení jednotlivých kroků. S konkretizací postupů a s rozpracováním jeho obsahu se počítá až v dalším období. Přitom od nás, od poslanců, se požaduje rozhodnout o správnosti záměrů již nyní, aniž máme možnost posoudit provázanost, úplnost a koneckonců i možnou výslednost reformních kroků.

Dovolte mi, abych ocitoval jeden z dopisů, které nám chodí. Cituji: "Nechtěl bych být v kůži podnikového ředitele, který má se svým vedením rozhodovat o budoucí podnikatelské činnosti. Vždyť nemá jistá ani ta nejzákladnější pravidla. Zdá se mi, že nejistota tohoto druhu se přenesla do pracovních kolektivů a vytváří ten nejlabilnější prvek dnešní situace v podnicích. Je to stejně negativní prvek, jako když necháme ve funkci neschopného ředitele." Konec citátu.

Zásadní námitky proto máme zejména k absenci věcného stabilizačního programu pro přechodné období, tak, jak bylo přislíbeno vládou ve vládním programu. K nerespektování plurality a rovnoprávnosti vlastnických forem, postrádáme vymezení a zachování části státního vlastnictví, zejména v odvětvích, která mají zásadní vliv na plynulý chod celého hospodářství, to je zejména zemědělství.

Dále zůstávají nevyjasněny otázky privatizace a reprivatizace, nedoceněny jsou vhodné formy družstevního a skupinového vlastnictví. Neodmítáme privatizaci, je to cesta k oživení vlastnického vztahu, k vytvoření konkurenčního prostředí, k odčerpání části nerealizovatelné kupní síly, posílení tržní rovnováhy. Tyto požadavky, ale de facto preferovaná kuponová privatizace nezajišťuje a přináší řadu negativ, vznik privilegované kasty, inflační ohniska, spekulativní zisky, a z toho plynoucí následnou frustraci a demotivaci pracujících, případné stereotipy rentiérského chování.

Podle našeho názoru by bylo velmi vhodné se o šířce privatizace ještě jednou poradit s lidem naší země.

Chápeme princip liberalizace cen i tak, jak byl vysvětlen, ale ne tak, aby liberalizace zahraničního obchodu proběhla jednorázově, s tím není možné souhlasit, je potřeba po přechodné období chránit vnitřní trh, podniky musí mít šanci se adaptovat. Nelze vytvořit prostředí vedoucí k destrukci produktivního potenciálu země a ze stejných důvodů odmítáme jednorázové zavedení rovnovážného kursu, který může roztočit v našich podmínkách inflaci a vede k odčerpání národní práce ve prospěch zahraničí a zhorší platební bilanci státu.

Zároveň uvedená opatření vytváří překážky pro racionální chování domácích ekonomických subjektů a pro vstup zahraničního kapitálu do země. Obojí předpokládá prostředí, jehož změny lze racionálně předvídat. Uvedený postup znemožní strategickou orientaci domácích i zahraničních podnikatelů.

Komunistická strana Československa se domnívá, že předložený scénář nevytváří předpoklady pro základní podmínku našeho ekonomického otevření se světu. To je budování pro exportní struktury. Pracuje s příliš plošnými a rediferencovanými regulátory ekonomiky, a to objektivně povede k sestupné restrukturalizaci, k reprodukci těžké struktury národního hospodářství a ke zhoršování struktury vývozu. Malá pozornost je věnována antimonopolním opatřením. Z předpokládaných zákonů vzniká hrozba právního chaosu, který stíží vstup zahraničního kapitálu do země. Nepodcenitelná jsou rizika nezaměstnanosti, drastického pádu koupě schopné poptávky a sociálních otřesů. V této souvislosti je třeba připomenout, že vládní scénář neobsahuje aktivní sociální politiku, konsistentní s ekonomickou reformou, ani prostředky, jimiž lze vytyčených cílů v sociální ochraně dosáhnout. Chybí nám v něm vztah odborů a vlády. Projekt reformy nerespektuje sociální strukturu společnosti, přehlíží mechanismy společenské psychologie a reálnou motivaci lidí. Nebere vážně produktivnost plurality vlastnických forem a jejich soutěže. Jeho vyústění je postoj k národnímu vlastnictví jako konfiskátu a utažení opasku ve prospěch zahraničí. Z uvedených důvodů nemohou poslanci KSČ vládnímu scénáři reformy dát svou plnou podporu. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Dále vystoupí poslanec Anderko. Než mu dám slovo dovolte mi, abych přečetl ustanovení bodu 14 jednacího řádu: "V průběhu rozpravy se poslanec může přihlásit o slovo k faktické poznámce nebo odpovědi na ni. Bude mu neprodleně uděleno slovo."

Poslanec Senjuk se nehlásil po tom, když byla zahájena rozprava, ale hlásil se během zpravodajské zprávy, čili jsem mu slovo neudělil.

Poslanec SN A. Anderko: Vážený pán predsedajúci, vážené poslankyne, vážení poslanci, nutnosť zmeny riadenia ekonomiky nášho štátu nespochybňuje nikto u nás, ani v zahraničí, kto to s našou republikou myslí dobre. Celá pozornosť sa sústreďuje do spôsobov riešenia tejto nesmierne zložitej a náročnej operácie v podmienkach ČSFR. lde nám o to, aby prípadné obete obyvatežstva sa neutopili v chybách organizácie a riadenia celého procesu a pozitívne výsledky prosperity sa neodsúvali do stratena, alebo nedohžadna. Tieto obavy môžu platiť na adresu hospodárskeho centra i na adresu manažérov v podnikatežskej sfére.

Podža nášho názoru treba upresniť konkrétne východiská i v časovom horizonte, aj čo do očakávaných prínosov. Nesporne v najbližšom období dvoch až troch rokoch musí ísť o zásadnú zmenu chovania sa ekonomických subjektov a likvidáciu prebytkov dopytu nad ponukou. Vieme, že to chceme realizovať, cez liberalizáciu cien zahraničného obchodu, zmenitežnosti koruny a nastožovaním správnej zodpovedajúcej makroekonomickej politiky federácie i národných republík. Nepomôže nám, keď v sprievodných javoch určitého inflačného procesu alebo v čiastkovej nezamestnanosti budeme vidieť len strašiaka. Rýchle a efektívne ekonomické rozhodnutie musí tieto negatívne skutočnosti niekožkonásobne kompenzovať.

Uvediem príklad: Jedna zo svetových automobilových firiem predpokladá v Bratislavských automobilových závodoch niekožkonásobne vyššiu produkciu s nižším počtom zamestnancov ako ich je dnes, pričom by išlo o produkciu umiestnitežnú na svetových trhoch. Začiatok výroby sa predpokladá v roku 1992. Určite nejde o jediný prípad, ktorý čaká na pružné rozhodnutie. Pri takomto postupe by sme našli i riešenie pre krytie sociálnych programov, preškožovanie žudí, či rast dynamickej prosperity.

Súhlasíme s premiérom Čalfom, že federálna vláda pri realizácii zmien ekonomického systému bude rešpektovať všetky pozitívne pripomienky jednotlivých oponentov v scenári.

Pripomíname, že v podkladoch scenára nie sú dostatočne objasnené konkrétnejšie prístupy riešenia štrukturálnych zmien. Nezastupitežná je úloha centra v makroekonomických projektoch. Dobré je, že centrum nehodlá zvyšovať množstvo obeživa, nehodlá podžahnúť tlakom na zvyšovanie miezd. V oblasti rozhodovania a realizácie štrukturálnych zmien je treba konať rozhodne. Najnebezpečnejšia je nečinnosť a neriešenie efektívnych premien.

Podža aktivity v celom procese prestavby je treba vidieť i tempo pozitívnych obratov. Myslíme si, že rozhodujúce pozitívne obraty nie je možné vidieť v nedohžadne. Podža inovačných cyklov v technológiách know how a adaptácií na trhoch je treba stanoviť, že zásadné pozitívne vychodiská sa majú uplatniť už v najbližšom čase. Zásadná prosperita by sa mala prejaviť v spoločenskom živote do konca tohoto storočia. Sme si vedomí, že je to proces nepretržitý. lde o to, aby išiel správnym smerom. Pre reálny a konkrétny príťažlivý program je treba získať všetky vrstvy obyvatežstva prostredníctvom dobrej a objektívnej informovanosti.

Je žiadúce, aby vláda urýchlene venovala zvláštnu pozornosť tieňovej ekonomike a pritom z nepoctivých zdrojov predovšetkým v súvislosti so zneužívaním právomocí totalitných štruktúr. Ide o to, aby tieto prostriedky negatívne neovplyvnili proces privatizácie.

KDH podporuje scenár vlády a chce sa zúčastniť aktívneho vecného riešenia problémov spojených s realizáciou predloženého programu a odporúča podporiť snahu urýchlene prerokovať a schváliť zákon o majetkovej reštitúcii a malej privatizácii. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Mandler, připraví se poslanec Zukal.

Poslanec. SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, současné zasedání Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky nepochybně stojí ve znamení dvou významných reforem a myslím, že oběma je jako nejvyšší zákonodárné shromáždění tohoto státu povinno věnovat soustředěnou pozornost.

Pokud jde o první reformu, reformu národního hospodářství, tu, o které mluvíme, naléhavě jsme o ní již hovořili ve Federálním shromáždění na jaře a netrpělivě jsme očekávali až vláda předloží rozpracované její zásady (tzv. scénář). To se stalo.

Druhou reformou je navrhovaná změna našeho státního uspořádání a zejména kompetence federálních a republikových orgánů. Tato reforma přišla zčista jasna jako výsledek jednání všech tří vlád. Je samozřejmě důležité vědět, jaký je smysl obou reforem, do jaké míry se podporují, nebo naopak navzájem kříží, a co z tohoto vztahu vyplývá. Za tímto účelem se budu stručně oběma věnovat, a to výlučně z hlediska politického. Nejprve tedy poukáži na některé aspekty povahy obou reforem, poté se zmíním o jistých politických souvislostech ekonomické reformy a závěrem se soustředím na aktuální závěr, ke kterému nutně úvahy o ekonomické reformě a reformě federace vedou.

Především tedy mají obě reformy - i když mnozí z nás o tom nevědí, nebo nechtějí vědět - společné to, že vycházejí z neúnosného výchozího stavu. V prvním případě je to stav naší ekonomiky a ve druhém případě stav federace. O neúnosném stavu naší ekonomiky již dlouho málokdo pochybuje. Neúnosný stav federace je pro většinu z nás, aspoň ty, kteří žijí v Čechách, novinkou. Přitom je prosté, zřejmé a samozřejmé, že po čtyřiceti letech komunistické diktatury, vznikají ve všech národnostně smíšených státech střední a východní Evropy mocná hnutí za národní a regionální samosprávu. Tato hnutí jsou přirozenou reakcí na byrokratický centralismus posledních desetiletí a vyjadřují námitky vůči dosavadnímu uspořádání ve státě. V tom, že je opravdu nevyhovující, je výchozí stav obou reforem takřka totožný.

Méně se už podobají možnosti, které obě reformy před sebou mají. V oboru národního hospodářství je to zřejmé. Zborcené direktivní plánování hospodářství musí být vystřídáno svobodným hospodářstvím tržním s individuálním vlastnictvím a podnikáním, a tak se spory točily kolem tempa postupu, rozsahu a dosahu reformních kroků. Naproti tomu možností úpravy podoby státu je mnoho. Od úpravy federace přes konfederaci, až po spolkový stát, a na druhé straně k oddělení některé z částí dosavadního státu. Přesto, že odpůrci dávají ideologické obsahy řešením, která sami odmítají, jsou tato řešení jako možnosti reálná. Je přirozené, že v demokratickém státě nemohou být volena bez souhlasu obyvatelstva nebo dokonce proti jeho vůli. A to je ovšem velmi důležité tím více, že obě reformy, a to je jim opět společné, se nutně neobejdou bez značného společensky závažného odporu.

V prvním případě to vyvolává potřebu co nejrychlejšího postupu, jak je ostatně zřejmé z následujícího: kdyby byla ekonomická reforma ne snad jako ucelený systém, ale jako některé mechanismy (zejména ty na podporu soukromého podnikání apod.), tak to začala po novém roce, stalo by se tak v oné porevoluční době, kdy lidé ještě cítili odhodlání podstoupit námahu i oběti, v době dlouho před krizí v Perském zálivu, kdy vnější podmínky čs. ekonomiky byly příznivější než nyní. Bylo by to v době, kdy každý věděl, že za hospodářský marasmus může pouze a jedině systém komunistické diktatury. Dnes v září je nepochybné, že za dnešní marasmus můžeme také my, parlament, vláda, orgány demokratického státu. A tak je třeba právě dnes upozorňovat, že každý den prodlení představuje obrovskou škodu. Protože jde o ekonomickou reformu, zdůrazňují se ovšem hospodářské škody. Je však třeba připomenout, stále znovu připomínat, že ekonomická reforma má také velký význam obecně politický. Jde zejména o tyto faktory.

Nejprve faktor vlastnictví. Navrácení zkonfiskovaného majetku, je-li to po desetiletích vůbec ještě možné, nebo materiální a morální odškodnění tam, kde to možné není, je ekonomicky významné, protože z anonymních, vlastnicky nezakotvených věcí se stávají hodnoty, statky. Již to je ovšem politicky relevantní. Ale důsledným vyvlastněním vlastnictví rovněž naše dnešní realita poprvé navázala na majetkově právní tradice ne snad po převratové (po druhé světové válce, to znamená v době vyvlastňovacích dekretů), nýbrž na tradice první demokratické republiky. To usnadní vstup našeho státu do společenství evropských národů.

Uveďme další faktor s politickým obsahem, podnikání. Podnikatel nám všem nechybí jen z ekonomických důvodů, jsme všichni, od vědeckých pracovníků až po dělníky, státními zaměstnanci a naše společnost nese všechny záporné rysy toho, že je společností zaměstnanců závislých na státu. Že jí chybí ona politicky významná vrstva samostatných nezávislých lidí.

A ještě další faktor s výrazně politickým obsahem, faktor liberalizace. U nás proces odstátnění, jako ostatně všude ve východní Evropě, musí řídit a regulovat sám stát. Musí nejen uskutečňovat četné a dalekosáhlé zásahy, ale měl by rovněž kontrolovat a regulovat tyto zásady právě co do množství a dalekosáhlosti. Kdyby tyto zásady stát nekontroloval, mohlo by to vést nejen k poškození podnikatelů a k zmenšení jejich aktivity, ale také k udržení, ne-li k posílení monopolu, který dnes stát má ve svých rukou. To by se nepříznivě projevilo v oblasti lidských práv.

A nakonec faktor sociální. Přes všechna opačná ujišťování se zdá, že až dosud je podceňován, a to v tomto smyslu: jakmile se bude ekonomická reforma uskutečňovat v delším časovém období, zformují se a zorganizují tlaky všech a mnohých jednotlivců (a organizovaných jednotlivců), kteří se budou domnívat, většinou právem, že byli kroky reformy poškozeny. Tyto tlaky budou pochopitelně působit proti reformě, proti postupu svobodného tržního hospodářství, mohou reformu zpomalit nebo ji zdeformovat.

My, liberálně demokratická strana, se stavíme za maximální zkrácení doby, během níž se bude reforma uskutečňovat, a to v přesvědčení, že potíže tak vzrostou jen zdánlivě.

Obrovský všeobecně politický význam ekonomické reformy vyžaduje nepochybně soustředění všech politických a mocenských prostředků k její co nejdůslednější a nejrychlejší realizaci. Tento význam vyžaduje, aby ekonomická reforma z politického hlediska a z politických důvodů dostala nejvyšší prioritu. Místo toho však dostal prioritu projev jiné reformy, reformy uspořádání federace.

Zmínil jsem se již o tom, jak pochopitelné a přirozené jsou tlaky, které ho vyvolaly. Že se o těchto státoprávních otázkách muselo začít hovořit a jednat, to je zřejmé, ale: buďto hnutí bylo tak silné, že bylo opravdu třeba tyto státoprávní záležitosti uvést do pohybu, ale pak se tak nemělo stát bez souhlasu a přičiněním orgánu, který reprezentuje vůli národů, to znamená bez souhlasu parlamentu. Anebo hnutí, které zmíněný státoprávní pohyb vyvolalo, nebylo tak silné, aby bylo třeba okamžitě jednat, a pak bylo možno teprve vyčkat na zasedání a mínění zákonodárných sborů a práce na nové ústavě.

Zvolený postup, o kterém jsme dnes s velkým zpožděním byli informováni, staví parlament před hotovou věc a prakticky znemožní jiné ústavní řešení, než jaké je touto praxí fakticky prejudikováno.

Zřejmě se teď většina přítomných shodne na závěru, že náš stát potřebuje kromě silných republik také silnou federaci. Dobře. Mně by se to také líbilo, ale kdo bude silný v této federaci a kdo bude slabý? Jak se budou vyvíjet vztahy mezi ústavními orgány a činiteli? To má pro vývoj naší demokracie přece jen značný význam.

Dovolte mi proto závěrem otázku? Nemá snad také značný význam to, jakým způsobem zahájily vlády státoprávní reformu ČSFR? Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím poslance Zukala.

Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem předsedou jednoho z hospodářských výborů a mohu prohlásit, že během dvou dnů intenzívních jednání jsme se v podstatě shodli na základě scénáře a souhlasili jsme s ním. Vláda skutečně věnovala scénáři maximální pozornost. Poslanci diskutovali, někdy kvalifikovaně, někdy méně kvalifikovaně, podle jejich zaměření a došli jsme k určité dohodě.

Shodli jsme se na tom, že reforma musí začít okamžitě, musí být radikální, a tak vyřeší mnohé věci třeba v oblasti nacionální. Dojde-li k rychlé privatizaci, musím vás ujistit, že mnohé nacionální požadavky, ať z České nebo ze Slovenské republiky, budou odbourány. Řeknu vám praktický příklad. Soukromí podnikatelé z Čech a ze Slovenska se dohodli a neměli mezi sebou žádné národnostní rozpory. Kapitál totiž nezná národnost. A to nám pomůže. Já sám za sebe osobně se domnívám, poněvadž jsem se zúčastnil některých jednání komisí, že ze strany národních vlád dochází, řekl bych k protiobjektivnímu procesu, že se snaží na sebe strhnout některé řízení, které je pak duplicitní. Přátelé, spočtěme si, kolik máme dohromady ministerstev a srovnejme si to se světem. Mně nejde o to, co ta ministerstva stojí, ale mně jde o to, jak tato ministerstva budou brzdit tuto reformu.

S velkým potěšením jsem si poslechl pana prezidenta i pana premiéra Čalfu, jak dnes hovořili o federaci, a prosím federální vládu, aby v oblasti ekonomické - podtrhuji slovo v oblasti ekonomické - dbala důsledně efektivnosti, poněvadž je to ve prospěch obou republik. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nedoporučoval bych, abychom pokračovali v praxi, kterou zahájil poslanec Zukal tím, že by věcné stanovisko přednášel do mikrofonů, které jsou určeny pro faktické poznámky. Prosím další diskutující, aby mluvili z řečniště.

Slovo má poslanec Tomis.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, nejsem ekonom, pracuji v hospodářském výboru a i tam jsem přednesl některé připomínky, které mám z expertíz, těch pěti, co objednalo Federální shromáždění, jednu objednalo naše hnutí a jednu jsem si objednal já. Chtěl bych přesto říci některé připomínky, že vláda předložila Federálnímu shromáždění scénář ekonomické reformy, s kterým souhlasím, uznávám, že je nutné, aby se realizoval a určitě je přínosem. Ale tento mj. uvažuje i o další devalvaci československé koruny. Co přinesla devalvace v první části letošního roku, dobře víme, například podle toho, jak nás vykupují občané Rakouska, Německé spolkové republiky a jde údajně o několikamiliardové ztráty.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP