Pondělí 17. září 1990

Kto je proti? (11)

Zdržal sa niekto hlasovania? (14)

Aj Snemovňa žudu návrh schválila.

Musíme ešte oznámiť, v ktorých miestnostiach budú poslanecké kluby zasadať. Súčasne by som vás prosil, až zasadnú poslanecké kluby, aby ste tiež vzniesli návrhy na zloženie návrhovej komisie k správe ministra vnútra pána Lángoša, ktorá bude v našom programe nasledovať, aby sme k tomu mohli prijať príslušné uznesenie.

Předseda FS A. Dubček: Vážené poslankyne, vážení poslanci, v miestnosti č. 209 bude Klub VPN, Občianske fórum bude tu, v miestnosti 274 Klub KSČ, v Klube na 1. poschodí Spoločnosť pre Moravu a Sliezsko, v miestnosti 534 Slovenská národná strana, na druhom poschodí Spolužitie, v knižnici KDH a v miestnosti č. 214 KDÚ.

Ďakujem. Ešte malé upozornenie. Po skončení práce prosím predsedov jednotlivých klubov, aby svoje návrhy predložili predsedajúcemu ešte pred započatím schôdze.

(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.40 hodin.)

(Řízení schůze převzal první místopředseda FS Z. Jičínský)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat. Dovolte mi, abych než začneme vlastní jednání, učinil jednu procedurální poznámku. Myslím, že i dopolední zasedání bylo poznamenáno neukázněností, která se projevovala i při nedostatečné přítomnosti při projevu prezidenta republiky a obdobně to bylo i při projevu premiéra.

Myslím, že bychom si měli vzít za své, že určité věci, které máme v jednacím řádu, které jsou dohodnuty, budeme dodržovat. Víte, že v novinách se na naši adresu píší různé velmi nelichotivé poznámky, ale pokud nebudeme sami respektovat vnitřní pravidla, to znamená, když se dohodne, v kolik schůze začíná a my nejsme s to tu schůzi začít, myslím, že tímto nelichotivým poznámkám dáváme za pravdu.

Doporučuji tedy, abychom skutečně, jestliže jsme zvolili předsednictvo, které má řídit schůzi, abychom respektovali vnitřní řád, protože nemůžeme pracovní program jinak splnit. A víte, že věcí, které máme na této schůzi na programu, je velmi mnoho.

V té přestávce se sešly poslanecké kluby a bylo dohodnuto předběžné složení komisí, které by měly navrhnout usnesení k projednání scénáře ekonomické reformy. Nechci nikoho omezovat v jeho právech, jenom bych doporučil, vzhledem k tomu, že určitá pravidla se tvoří v procesu naší činnosti, abychom, pokud skutečně nebudete mít principiální námitky ke složení této komise, která, jak znovu zdůrazňuji, byla dohodnuta s vedením poslaneckých klubů, abychom složení komise schválili tak, abychom mohli přejít k obsahovému jednání, aby procedurální problémy nás nezatížili víc, než odpovídá jejich významu.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s upraveným složením komise, kterou má zvolit Sněmovna národů, a komise, kterou má zvolit Sněmovna lidu, s tím, že se předpokládá, že návrh usnesení bude společným cílem obou těchto komisí.

Za Sněmovnu národů je do této komise navržen za Občanské fórum poslanec Štern a poslanec Skalický, za KSČS poslanec Ransdorf, za Hnutí za samosprávnou demokracii Morava - Slezsko poslanec Tomis, za Veřejnost proti násilí poslanec Kočtúch a za Slovenskou národní stranu poslanec Šedovič.

Pokud jde o komisi ze Sněmovny lidu, za Občanské fórum je do ní navržen poslanec Kroupa a poslanec Jurečka, za Veřejnost proti násilí poslanec Világy, za Křesťanskodemokratické hnutí poslanec Petrovič, za Spolužití poslanec Niedoba.

Jsou nějaké připomínky k navrženým komisím?

Hlas z pléna: Ve Veřejnosti proti násilí též došlo k změně. Místo poslance Világyho je navržen poslanec Michal Kováč ze Sněmovny lidu.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Ještě jsou nějaké připomínky? (Nebyly.) Nejsou.

Mám přečíst jmenný seznam ještě jednou nebo není třeba?

Za Sněmovnu lidu poslanec Kroupa, poslanec Jurečka, poslanec Kováč, poslanec Petrovič, poslanec Niedoba.

Za Sněmovnu národů poslanec Štern, poslanec Skalický, poslanec Ransdorf, poslanec Tomis, poslanec Kočtúch, poslanec Lux - omlouvám se, toho jsem před tím zřejmě nečetl - a poslanec Šedovič.

Jsou nějaké další připomínky? (Nebyly.) Nejsou. Můžeme přistoupit k hlasování? (Nebylo námitek.)

Ptám se poslanců ze Sněmovny národů, zda souhlasí se členy navrženými do této návrhové komise. Obě části Sněmovny národů hlasují společně. Kdo je pro? (Hlasuje se.) Děkuji.

Kdo je proti? (Hlasuje se.) Děkuji.

Zdržel se někdo hlasování? (Dva.) Dva.

Poslanci Sněmovny národů tuto komisi schválili.

Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny lidu.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem tak, jak byl přečten, nechť zvedne ruku (Hlasuje se.) Děkuji.

Kdo je proti? (Nikdo.) Děkuji.

Konstatuji, že návrhová komise k tomuto bodu byla schválena ve složení, které jsem přečetl.

(Poznámka redakce: usnesení SL č. 43, SN č. 67)

Dostávám tady technickou připomínku od pana místopředsedy Stanka, který mi dnes pomáhá v řízení schůze, protože, jak víte, s aparaturou byly jisté komplikace, takže jsem ho požádal o jistou asistenci, a upozorňuji na to, že někteří poslanci zřejmě nemačkají. Je to jejich právo nehlasovat, ale hlasovat by měli, ať hlasují jakkoliv. Pokud tedy někdo z vás nemačká knoflík v době, kdy je vyzván k hlasování, aby toto opomenutí v příštích příležitostech, kdy se bude hlasovat, napravil. Na výsledek hlasování to ovšem nemělo vliv.

Komise byla schválena. Prosím ji, aby se po zpravodajských stanoviscích sešla, aby zahájila svou práci.

Scénář ekonomické reformy, který byl obsahem vystoupení předsedy federální vlády, byl projednán pěti výbory našich sněmoven. Byly to výbory pro plán a rozpočet, výbory hospodářské, výbory sociální a kulturní, výbory pro životní prostředí a výbory sociálně právní. Výbory připravily společnou zprávu (tisk 113), která je předmětem projednávání.

Přednesením zpravodajských zpráv byli pověřeni poslanci Zeman a Bakšay. Nyní udělím slovo poslanci Miloši Zemanovi za Sněmovnu národů, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec M. Zeman: Pane předsedo pane předsedající, vážené Federální shromáždění, máte před sebou společnou zprávu našich výborů, která vznikla v průběhu dvoudenní intenzívní diskuse. Chtěl bych s radostí konstatovat, že v průběhu této diskuse se podařilo i zastáncům různých názorů nalézt společné stanovisko a společný závěr, který je v této zprávě vyjádřen. Do tohoto stanoviska byly samozřejmě plně zahrnuty i závěry dalších výborů, které scénář ekonomické reformy rovněž projednávaly a tyto závěry bych v rámci své zpravodajské zprávy přečetl.

Je samozřejmé, že toto projednávání se neomezilo pouze na několik dní v parlamentu. Předcházelo mu studium stovek stran základních materiálů a v některých případech i tisíců stran materiálů doplňkových. A toto jednání vlastně začalo už v době tzv. parlamentních prázdnin, které pro některé z nás byly prázdninami pouze fiktivními. Dovolte mi proto, abych s pocitem jisté úlevy a jisté radosti se odchýlil od poměrně formálního, křečovitého a oficiálního podávání zpravodajské zprávy.

Jsem v parlamentě od konce ledna tohoto roku a poněkud mě enervovaly korpulentní poslankyně, které přicházely k tomuto řečnickému pultu a křečovitě předčítaly zpravodajské zprávy se strachem zvednout oči od papíru a vyjádřit svůj konkrétní názor. Domnívám se, že by bylo vhodné začít účelem - proč k projednávání scénáře došlo a co jsme si od tohoto projednávání slibovali.

Vycházeli jsme z toho, že podle platného jednacího řádu má před projednáváním paragrafovaného znění zákona probíhat jednání o zásadách těchto zákonů a kdybychom tento postup důsledně dodržovali, znamenalo by to nežádoucí zpomalení naší práce. Společné zasedání jsme mimochodem udělali právě proto, že jsme se snažili ušetřit čas. Došlo k tomu, že jsme se shodli na základní akceptaci scénáře ekonomické reformy, ocenili jsme tento scénář jako nesmírné užitečný materiál. Domnívám se, jak jsem řekl již na začátku zasedání výboru, že je třeba vládě za tento materiál poděkovat, ale současně se domnívám, že vláda by naopak měla poděkovat parlamentu, že ji svým způsobeni přinutil, aby tento scénář zpracovala.

Sledovali jsme, jak se v průběhu zpracování vládního návrhu scénáře postupně sbližují stanoviska jejich členů a je samozřejmé, že o takové sblížení, které neznamená naprostou totožnost názorů, jsme usilovali i my v parlamentních výborech, i když vzhledem k rozsahu a heterogenitě Federálního shromáždění je to samozřejmě o něco obtížnější než ve vládě. Proto jsme zvolili další inovaci. Výbory hospodářské a výbory pro plán a rozpočet zvolily dva zpravodaje, kteří svým způsobem vyjadřují některé dílčí problémy a rozporná hlediska. Činíme tak proto, abychom demonstrovali to, že tato různost hledisek naprosto není překážkou přijetí scénáře ekonomické reformy, což se ve společném usnesení projevuje. Je možné, že se některým bude stýskat po monolitní jednotě a že by raději odlišná hlediska neviděli. Ale domnívám se, že bude dobré, když si něco o těchto věcech řekneme již nyní, protože potom se k tomu budeme znovu vracet při projednávání návrhu jednotlivých ekonomických zákonů.

O scénář žádalo Federální shromáždění federální vládu původně začátkem března tohoto roku. Dostali jsme odpověď pana ministerského předsedy, ve které se navrhovalo posunout termín odevzdání scénáře na konec dubna. Bohužel, z důvodů, které jistě dokážeme pochopit, tento scénář v průběhu minulého funkčního období parlamentu nebyl zpracován. Vznikla tak poněkud paradoxní situace. Projednávali jsme dílčí návrhy dílčích ekonomických zákonů, aniž bychom my a mnohdy i navrhovatel měli dostatečně hlubokou kontextuální představu, tedy představu jejich souvislosti. Přijali jsme například zákon o soukromém podniku a domnívali jsme se, že okamžitě soukromé podnikání u nás začne vzkvétat. Totéž se týkalo zákona o akciových společnostech, o státním podniku a řady dalších zákonů. Po těchto zkušenostech ve svém usnesení nové Federální shromáždění požádalo federální vládu o zpracování scénáře ekonomické reformy do prvního září s tím, že základní ekonomické zákony bude projednávat teprve po projednání tohoto scénáře.

Domnívám se, že dříve než přistoupím ke komentáři jednotlivých bodů našeho usnesení, by bylo vhodné udělat něco, čemu v matematice říkají "vytknutí před závorkou", abychom zcela jasně oddělili principiální problémy od problémů technických a relativně podružných, i když tyto technické problémy se mnohým z nás, kteří jsme jimi zaujati, mohou zdát jako dominantní.

Vycházíme v podstatě ze dvou možných představ o přechodu k tržní ekonomice. První představa například říká, že liberalizace cen je možné dosáhnout teprve tehdy, až se podaří přibližné rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Kdybychom přijali tuto představu, tak se musíme ptát k čemu by vlastně cenový mechanismus - jediný mechanismus, který skutečně vede k vytvoření této rovnováhy - byl zapotřebí. Je zde představa, která říká, že ke konvertibilní měně můžeme dospět teprve poté, až dosáhneme konvertibility našeho zboží. Zapomínáme však na to, že v uplynulých čtyřiceti letech právě konvertibilita měny může být jedním z faktorů, jak konvertibility zboží dosáhnout. Vycházíme z toho, že stát by měl paternalisticky pečovat o své podniky, a že by je měl privatizovat teprve v době, kdy se tyto podniky stanou efektivní a konkurence schopné. Musíme se ovšem zeptat, proč se takovými nestaly v uplynulých čtyřiceti letech. Musíme patrně vycházet z toho, že privatizace je opět jedním ze základních faktorů k dosažení skutečné konkurenceschopnosti a skutečné efektivity našich podniků už s tím, že tyto podniky budou mít neanonymního vlastníka, soukromého vlastníka, zainteresovaného na možnostech jejich rentability a zisku. Toto a pouze toto, tato obrácená, nebo skutečná kauzalita, je podle mého názoru základní dělící linkou mezi dvěma chápáními přechodu k tržní ekonomice, k přechodu státně paternalistického, který v podstatě obnovuje a lehce kosmeticky modifikuje existující mechanismy a k přechodu, který má charakter určitého legislativního šoku a snaží se vytvořit efektivní, tržní a k tomu odpovídající institucionální prostředí.

Rád bych tento rozdíl ilustroval jen jedním osobním příkladem. Jsem vřelým odpůrcem metody kupónové privatizace, která je ve scénáři jako jedna z použitelných technik doporučována. Jsem nicméně vřelým zastáncem pojetí tzv. fondu národního jmění. Ale kdybych se v parlamentě setkal s tím, že by proti sobě stály dvě varianty, z nichž jedna by doporučovala fond národního jmění jako novou Státní plánovací komisi, paternalisticky bdící nad státními podniky a řídící je, pak bych se zaťatými zuby hlasoval pro kupónovou privatizaci. Domnívám se, že tyto rozdíly bychom měli odlišovat.

A nyní bych už přešel k tématům, která vyplývají z citované společné zprávy našich výborů. Mimochodem, dovolte mi drobnou technickou poznámku. Jak jsem se dozvěděl, jsem společným zpravodajem Sněmovny národů za výbor pro plán a rozpočet, hospodářský výbor, výbor sociální a kulturní a výbor pro životní prostředí. Ústavně právní výbor SL a SN hlasoval proti dvěma původně navrženým kandidátům. Jsem samozřejmě pevně přesvědčen, že to nemá nic společného s mým známým "přátelským" vztahem k ústavně právním výborům, o nichž stále soudím, že by měly být zrušeny. Protože však ústavně právní výbor nenavrhl vlastního zpravodaje, předpokládám, že jeho představitelé zde vystoupí a budou mít samozřejmě plnou možnost projevu.

Kolega - poslanec Bakšay, který bude v rámci zpravodajského vystoupení interpretovat i odlišné stanovisko, to znamená stanovisko nakloněné kupónové privatizaci, mě požádal, abych necitoval první část usnesení s tím, že si ji vezme na starost sám. Chtěl bych proto jen konstatovat, že jsme se přihlásili k nutnosti zdůraznění hluboké devastace naší ekonomiky v minulých 40 letech, devastace, která byla v poněkud euforických vystoupeních počátkem tohoto roku někdy podceňována a která se projevovala i hlubokým vnitřním zadlužením. Domnívám se, že už zmizela lacině optimistická prohlášení o tom, že v naší ekonomice nedojde k inflaci a že si hlouběji než kdy jindy uvědomujeme, skutečnou intenzitu krize, do níž byla neracionálním hospodařením naše ekonomika v uplynulých 40 letech vržena.

Chtěl bych konstatovat, že ve všech ostatních bodech jsme vycházeli rovněž z nezvyklého stimulu naší práce, který nám sice jednací řád umožňuje, ale který jaksi v minulosti výbory příliš nevyužívaly. Vyžádali jsme si totiž vzhledem k důležitosti tohoto materiálu expertní stanoviska, a to od těch institucí, které by se z povahy věci především měly ke scénáři ekonomické reformy vyjádřit, to znamená od nejdůležitějších ekonomických institucí, jako jsou Ekonomický ústav ČSAV, Vysoká škola ekonomická, Československé ekonomické fórum, a protože máme přemýšlet i o předpokládaných důsledcích tohoto scénáře, i od dvou našich Prognostických ústavů. Jak už na naší společné poradě konstatoval pan místopředseda vlády Valeš, a jak nyní řekl premiér Čalfa, bude při rozpracovávání konkrétních návrhů zákonů těchto expertních požadavků využito a předpokládáme, že tento styl práce budeme aplikovat i nadále.

Mimochodem, v dnešních Lidových novinách je velmi instruktivní tabulka srovnávající stanoviska jednotlivých expertů k nejdůležitějším projednávaným bodům.

Chtěl bych zde jen poznamenat, že konkrétní experty jsme samozřejmě nevybírali my, ale vedení těchto pracovišť, protože je to v jeho odpovědnosti.

Onen nejspornější (a já bych dokonce řekl, že téměř jediný sporný bod) se projevoval právě v první oblasti, to znamená v oblasti technik privatizace. Dovolte mi, abych vám naši dohodu, kterou doporučujeme přijmout, citoval: "Výbory doporučují v oblasti privatizace využít všech dostupných privatizačních postupů (prodej za hotové, kupónová metoda, prodej na dlouhodobý úvěr, zaměstnanecké akcie), bez předčasného preferování žádného z nich a při přípravě privatizačního zákona zvážit časovou následnost jednotlivých postupů."

O co v tomto sporu, který - jak znovu zdůrazňuji - se netýká ani tak vlastního scénáře ekonomické reformy jako spíše budoucí diskuse o zásadách jednotlivých zákonů, šlo? V podstatě o preferenci určitých konkrétních privatizačních procedur.

Promluvím nyní za tu stranu (na rozdíl od kolegy Bakšaye, který bude mluvit jako další zpravodaj), která doporučuje spíše privatizaci formou dlouhodobých splátek a privatizaci formou zaměstnaneckých akcií. Nebudu zneužívat skutečnosti, že úplatná privatizace byla doporučena prakticky ve všech expertních posudcích. Nebudu dokonce ani příliš citovat uznávané ekonomické veličiny (jako je János Kornai), které se k metodě kupónové privatizace vyjádřily kriticky, protože jsem si samozřejmě vědom toho, že jako v každém odborném sporu i zde bychom našli autory, kteří mají opačné mínění. Vyjdu naopak dosti paradoxně z citace těch autorit, které plně uznává druhá strana.

Milton Freedman při své nedávné návštěvě Československa ocenil kupónovou privatizaci a současně zdůraznil, že se nejedná pouze o aktiva, ale i o pasiva, a že tedy vedle státního vlastnictví by měl být rozdělen i státní dluh. Na rozdíl od tržních ekonomik je u nás ovšem státní dluh podle mého názoru daleko méně průhledná kategorie. Objem privatizovatelného vlastnictví v závislosti na míře veřejně prospěšných podniků lze odhadnout velmi zhruba na dva bilióny Kčs. Dluhová kniha odhaduje, že na nápravu našeho životního prostředí bude v příštích 15 letech nutné vynaložit přibližně 700 mld. Kčs. Řádově shodné částky budou zapotřebí v oblasti školství a v oblasti zdravotnictví, abychom neumírali o 7 let dříve než naši západní sousedé.

Vzniká zde přirozená otázka (i když ji můžeme označit jako poetickou licenci), zda i toto není součástí našeho neviditelného státního dluhu a pokud ano, kde na to vezmeme prostředky.

Zde je několik možností. Za prvé: nemusíme dělat nic. Můžeme se spokojit s takovým privatizačním postupem, který nám žádné, nebo téměř žádné prostředky nepřinese. Pak ovšem např. v oblasti ekologie můžeme zřídit deset Federálních výborů pro životní prostředí, dojatě si setřít slzu z oka, jak jsme té ekologii pomohli, ale bohužel bez disponibilních finančních prostředků a samozřejmě bez programů, do nichž budou tyto prostředky investovány, životnímu prostředí nijak nepomůžeme.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP