Čtvrtek 13. září 1990

Snažme se tyto instituce rozmnožit. Zvykněme si na to, že budeme pracovat společně. Nedívejme se na veřejné právo a na konstituční právo jako na právo, které se vytváří za pomoci sekery. Snažme se uvědomovat si, jaká je realita. Nesnažme se omezovat se na národní duch, snažme se přijímat opatření, která by mohla sloužit jako nástroje, které nám umožní vytvořit Evropu.

Hovořil jsem o společenství dvanácti. Je to proto, abych vám řekl, že tam existuje určitá Evropa, která je organizována, která každý den musí přinášet důkazy o své existenci. Chtěl bych, abychom na Západě i u nás, co nejdříve začali jednat o jakékoli formě, o jakýchsi paktech, asociacích, sdruženích, aby už neexistovaly jen řady národů, které by neměly žádnou moc. Jde o to, abychom zároveň mohli jednat různým způsobem o potížích a bídách, které existují na stejném kontinentě. Je třeba, aby společenství postupovalo v tomto směru. Nemůžeme pochopitelně okamžitě přistoupit ke smlouvám a k jednáním. Už mnoho let jsme však byli svědky postupného rozšiřování, které mělo za cíl to, že i československý lid byl považován za jeden z nejstarších národů Evropy. Musíme si uvědomit, že jednoho dne, pokud možno co nejdříve, musíme pochopitelně tyto věci studovat, rozumně na základě zkušeností, musíme si uvědomit, že jednoho dne budeme ve stejných strukturách. My už jsme ve struktuře toho, čemu se říká Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, neboli KEBS. Tato konference se bude konat v listopadu. Víme, jaký význam měla Helsinská dohoda před několika lety z hlediska dvou vojenských bloků. Bylo to místo, kde jsme se mohli setkat, i když jsme pocházeli ze dvou bloků, ze dvou stran. Okamžitým cílem bylo diskutovat o odzbrojení a snažit se zachránit mír, který byl mnohokrát ohrožen. Na základě toho se hovořilo o hospodářství a nebylo možné hovořit o tom, jestliže jsme se také nevyjadřovali o filozofii lidských práv. Nemůžeme ale postoupit ještě dál? Naše země je skutečně hlavní zemí ze summitu v Paříži. K čemu mají směřovat všechny iniciativy? Mají směřovat k vytvoření struktury pro celou Evropu v různých formách, s různými názvy. Tato myšlenka už našla svou cestu do Prahy, Varšavy, Paříže. Cituji jen několik zemí, které připojily své vlastní koncepce, jež jsou možná různé. Hovořil o tom také pan Gorbačov, když mluvil o společném domě. S tím se bude připravovat budoucnost nového typu, budoucnost nové organizace, která umožní všem zemím našeho kontinentu, aby se angažovaly v demokratickém vývoji a aby byly vybaveny reprezentativním systémem. Umožní to také, aby se tyto země setkávaly se stejnými právy a diskutovaly o společných problémech, jako je životní prostředí, doprava, technologie, kultura a přitom se budou horizonty rozšiřovat. Na jedné straně je společenství dvanácti, které budeme rozvíjet a pochopitelně rozšiřovat. Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě je jediným místem, kde se setkávají všechny země světa. Momentálně se ocitá v situaci, kterou jsme ještě nikdy nepoznali. Východ a Západ se usnesly, že již nemůžeme hovořit v termínech bloků, v termínech Varšavského paktu. Co zbylo z tohoto paktu? Nekladu tuto otázku vám. Je třeba také změnit obsah. Konstatuji, že je velice obtížné nemít nepřátele, ale musíme si na to zvyknout, přizpůsobit se tomu. Nemít nepřátele určité lidi dezorientuje. Nemohli bychom si také představit, že to v podstatě souvisí s rozsahem lidské inteligence? Nemohli bychom si představit, že by bylo možné vytvořit dohodu mezi přáteli, mezi bývalými nepřáteli, kteří se usmířili?

Kromě existujících struktur a společenství, kromě Evropské rady, je třeba si také začít představovat fin de siécle tak, že evropské země by se zbavily problémů se zbrojením a jiných, které stále ještě dominují ve vzájemných rozhovorech. Mohla by se realizovat kontinentální dohoda, která by byla zahájena permanentním dialogem, pokud by takový dialog byl možný. Byl by možný tehdy, pokud by existovaly permanentní struktury.

Dejme tomu později. Mysleme na to. A to mne vedlo k tomu, že před chvílí jsem řekl, při setkání, na které jsem byl pozván panem prezidentem, že by bylo velice užitečné, kdyby se mohli setkávat muži a ženy ze všech evropských zemí, z různých svobodných sdružení, aby mohli společně diskutovat při slavnostních zasedáních, diskutovat o tom, čím by se mohla stát tato Evropa. Tato Evropa - osvobozená z veškerého poručnictví, Evropa, ve které by každý byl přirozeně svobodný a mohl by mít své privilegované přátele. A při takových setkáních, které si toužebně přeji a opakuji, že jim bych říkal evropská konfederace - každý ovšem může používat svého názvu, který může preferovat. Pan prezident Havel hovořil o stejném tématu, ale ne se svými slovy, ale v podstatě vyjádřil stejné cíle.

Návrhy tohoto typu vyšly také z Polska. Seznam se stále rozšiřuje a týká se těchto cílů. A vzhledem k tomu, že jsem se zmínil o kongresu v Haagu v roce 1948, vzhledem k tomu, že jsem řekl, že bylo zapotřebí 9 let, abychom vybudovali skutečně permanentní struktury, které by měly politický charakter, proč bychom tedy nyní otáleli a proč bychom si nemohli představit, že příští rok by došlo k široké diskusi mezi Evropany veškerých kultur, kteří patřili k různým blokům, kteří prožívali boj a kteří jsou konečně šťastni, že se mohou setkat, aby společně vybudovali - a já jsem řekl vašemu prezidentovi republiky v souvislosti s geografickou historickou situací, že mi připadalo, že Praha by byla dobrým střediskem pro organizování těchto jednání. V každém případě já budu takto pracovat a uvidím, jakým způsobem budete vy na to reagovat.

Půl století po Mnichovu - vlastně trochu více, méně než rok - po návratu Československa ke svobodě, proč osudy našich dvou zemí by nemohly být opět úzce spojeny? O to více, že jestliže můžeme učinit určitou bilanci veškerých úspěchů získaných v poslední době a uklidnění, které jsme zaznamenali v dějinách, usmíření překvapivého charakteru - a nechci pochopitelně předbíhat - odstraňování antagonismu mezi Západem a Východem, dějiny světa najednou získávaly úplně jiné osvětlení. Nejsou to antagonismy tyto rivality, které v podstatě oživovaly mnoho konfliktů ve světě. Proto tyto antagonismy, které zakazovaly Radě bezpečnosti OSN nebo bránily této Radě dosáhnout dohod z důvodů různých vlivů jsou v regulu a poměru sil. A nyní tato překážka najednou mizí. Vidíme to na základě posledních rozhodnutí Rady bezpečnosti, které se týkají hlavně Středního východu. Má 5 stálých členů - Spojené státy, Velká Británie, Francie, Sovětský svaz hlasovaly pro stejnou rezoluci, týkající se také poslední rezoluce, takže OSN, již není pouze velkým právním orgánem, který definuje mezinárodní normy, ale je to obrovský organismus, který se vybavil prostředky, které umožňují respektovat zákony.

A Čína? Přijala pozitivní praktiku, to znamená, že nepoužila svého práva veta. Takže poprvé toto obrovské mezinárodní shromáždění rozhodlo využít prostředků, které umožní zajistit, aby tato rozhodnutí byla respektována. Kdo by si toto mohl představit např. v souvislosti s událostmi na Kubě, nebo v souvislosti s berlínskou zdí, které vedly ke studené válce, k oživené válce, nebo v souvislosti s konflikty, které se zdály v podstatě neodvratitelné. Vše se zdálo stále horší a najednou jsme v této situaci. Myslím si, že to nám umožňuje být skutečně optimisty z hlediska lidského charakteru.

Jestliže mohu vyjádřit určitý názor, můžeme alespoň být optimisty z hlediska toho, co ovlivňuje dějiny. Existuje pochopitelně tento konflikt v Perském zálivu. Francie zde jedná tak, že plní rozhodnutí OSN a prezentuje je také ve formě přítomnosti vojenských sil vedle přítomnosti sil dalších zemí. Situace je tak obtížná, můžeme si klást otázku, zda všechny šance míru závisí opravdu pouze na embargu, které pochopitelně bude provázeno bídou a bolestmi. A přesto je to to, co je nutné udělat. Je třeba, aby mezinárodní právo získalo zadostiučinění, pokud je to možné, bez návratu k válce. Ale jestliže se to nepodaří, jaké východisko bude možné? A tady si uvědomujeme, do jaké míry se objevuje nová úloha OSN, že je opět nalezena prestiž OSN. OSN může vyjadřovat právo, a že tato schopnost se může stát rozhodujícím prvkem ochrany míru ve světě při respektování mezinárodního práva.

Když jsem citoval tento příklad, zůstal jsem u aktuální události, ale toto uvažování bychom mohli dále rozšířit. OSN mnohdy dekretovala tu či onu rezoluci a nebyla vyslyšena. Čili přijala spoustu nespravedlností. To je třeba říci. Ale není to proto, že včera bylo možné páchat nespravedlnosti, že kvůli tomu je třeba se nyní radovat v takovou chvíli, kdy náhle spravedlnost má převahu. Ale já, já se budu opět radovat, když budu vidět, že Československo hraje svou úlohu a stále více a pevněji zaujímá své místo v koncertu národů ve službách práva, svobody, spravedlnosti a míru. A mám dojem, že když to říkám, interpretuji dosti přesně, co říkáte vy sami, nebo co slyším přicházet z Prahy. (Potlesk.)

Dámy a pánové, my z Francie jsme sledovali tak bedlivě a s takovou láskou události, které jste prožívali, tak dlouho. Prožívali jsme s vámi rok 1968 i my s bolestí. Už jsem to říkal, obdivovali jsme se odvaze, statečnosti všech, kteří symbolizovali vlastenecký boj, boj Čechoslováků. Domníváme se, že jste stále ještě nevyčerpali své rezervy hrdinství a vlastenectví. Nejprve je aplikujete na sobě samých a není to tak snadné překonat vnitřní rivalitu nebo etnické rivality.

Když budeme vytvářet Evropu, očekávám nyní od Československa, že vystoupí do popředí dějin, přičemž bude respektovat své různorodosti, ale zachová si svou jednotu.

Postačí tak málo, my sami se musíme toho ještě mnoho učit. Od doby těch černých let, o kterých jsem hovořil, doby, kdy sama Francie bývala rozdělená, byla okupována, rozervána. To jsou naše tvrdé, hořké zkušenosti.

Dámy a pánové, vyvoďme z toho co nejlepší. Já nikomu nehodlám udílet lekce. Je na nás, abychom je dostávali my. Vyměňme si tedy své zkušenosti navzájem! Pracujme, představujme si, budeme snít.

A teď - vystoupíme vpřed stejným krokem na stejné cestě, abychom, jak doufám, vybudovali tentýž dům, abychom se v něm cítili dobře, tak, jak je to vůbec možné, když má člověk domov svobody. Děkuji vám. (Bouřlivý potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené Federálne zhromaždenie, dovožte, aby som i v mene vašom poďakoval pánovi prezidentovi F. Mitterrandovi za jeho priatežské slová. Vytvárajú ďalšie puto, ktoré spája naše spriatelené národy a dáva našej spolupráci nový zmysel. Dodáva nové podnety nášho úspešného napĺňania spoločenskej a hospodárskej prestavby v našej vlasti a jej čestného a dôstojného zapojenia do zjednocujúcej sa Európy, kam sa radi vraciame.

Francúzska republika a Vy, pán prezident, podporou, ktorú ste nám poskytovali a poskytujete, staviate naše vzájomné vzťahy na novú, vyššiu úroveň.

Vážený pán prezident Mitterrand, Vám patrí naša úcta a tiež uznanie za Váš prínos do procesu integrácie v Európe.

Ďakujem vám a končím zasadanie Federálneho zhromaždenia.

(Potlesk.)

(Řízení schůze převzal místopředseda FS a předseda SL R. Battěk)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi ještě na závěr několik informací.

Pokračovat v jednání budeme 17. září v 10.00 hodin v této zasedací místnosti. Dále bych vás chtěl informovat, že zítra se konají schůze poslaneckých klubů, schůze ústavně právních výborů od 8.00 hodin. Výbory sociální a kulturní a ústavně právní se sejdou k projednávání tisku 88 a 144 v pondělí 17. září večer.

Dnešní jednání výborů se nekoná. Hlásí se ještě poslanec Štern.

Poslanec SN J. Štern: Ještě mi dovolte technickou připomínku. Jde o to, že výbory pro plán a rozpočet se sejdou ještě nyní, aby se domluvily v místnosti č. 209 na dalším postupu. Děkuji.

(Schůze přerušena v 17.40 hodin.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP