Čtvrtek 13. září 1990

Na záver môjho krátkeho spravodajského vystúpenia, v snahe zvýrazniť našu slobodnú vôžu vstúpiť do týchto významných medzinárodných finančných a bankových organizácií a úspešne realizovať našu ekonomicků reformu, žiadam vás, aby ste súhlasili s dohodami, uvedenými v parlamentnej tlači číslo 63 a s prístupom Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky k týmto dohodám.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Martinu Kontrovi. Ptám se, zda má někdo nějaký příspěvek do rozpravy? Chce někdo vystoupit k této problematice? Prosím, pan ministr Klaus.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Mohu-li promluvit jako poslanec Federálního shromáždění, nikoli jako ministr, tak dnešní jednání považuji za mimořádné zadostiučinění, protože v roce 1984, kdy celý svět oslavil 40 let existence těchto institucí, jsem si dovolil v Československu zorganizovat oslavný seminář těchto institucí a požadoval jsem, abychom do nich vstoupili. Strávil jsem řadu dní vyšetřováním na Státní bezpečnosti, že jsem něco takového propagoval. Proto chci zdůraznit, že dnešní jednání považuji opravdu za velké zadostiučinění. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Také děkuji panu ministrovi. Je vidět, že časy se mění, pane ministře. (Smích v sále.)

Není-li další hlas do rozpravy, přistoupíme k hlasování. Při starém zařízení bylo vidět, kolik poslanců je přítomno. Nyní to nemohu zjistit, ale protože stav se viditelně nezměnil, myslím, že je nadpoloviční většina poslanců přítomna. A přejdeme k hlasování. Hlasujeme o návrhu schvalovacího usnesení, které je uvedeno v parlamentním tisku č. 63.

Prosím nejprve o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s návrhem tohoto usnesení, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je to naprostá většina. Děkuji.

Sněmovna lidu tento návrh schválila.

Prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo je pro návrh tohoto usnesení? (Hlasuje se.)

Také naprostá většina. Děkuji.

Pro jistotu se táži, kdo je proti tomuto návrhu? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nezdržel.

Sněmovna národů také schválila návrh usnesení.

Dovolím si konstatovat, že vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven, Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s Dohodou o Mezinárodním měnovém fondu sjednanou dne 22. 7. 1944, s Dohodou o Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj sjednanou 22. 7. 1944, s Dohodou o Mezinárodní finanční korporaci, sjednanou dne 25. 5. 1955, s Dohodou o Mnohostranné agentuře pro rozvoj a investiční záruky, sjednanou 11. 10. 1985, s Dohodou o Mezinárodním sdružení pro rozvoj, sjednanou 26. 1. 1960. Všechny byly sjednány ve Washingtonu.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 19, SL č. 45, SN č. 46)

Děkuji poslancům za dosavadní výkon a nyní přednesu několik poznámek. Mnoho poslanců není zapsáno v prezenčních listinách, prosím, aby tak učinili. Jinak konstatuji, že za chvíli uděláme přestávku, během níž by se řada poslanců měla sejít v některých výborech. V každém případě, protože očekáváme příchod a vystoupení prezidenta Mitterranda, měli bychom nejpozději v 16.15 hodin sedět na svých místech. Prosím, abychom jako důkaz slušného vychování tentokrát zaujali místa včas.

Pokud jde o využití času v této přestávce, žádám poslance Kučeru, Mohoritu, Bendu, Viktorína, Bártu, Morice, Duraye a Poslúcha, aby se dostavili do místnosti č. 026, kde by se měl projednat návrh na šestičlenné komise, určené k vypracování návrhu na usnesení ke scénáři ekonomické reformy a ke zprávě ministra vnitra o bezpečnostní situaci ve federaci.

Je zde další požadavek, aby poslanci výborů hospodářských a výborů pro plán a rozpočet se dostavili do místnosti č. 209 k jednání výborů. Čas je poměrně dostatečný a bylo by dobré využít ho k tomuto předjednání.

Vyhlašuji přestávku s tím, že zde všichni v 16.15 hodin budeme.

(Jednání přerušeno v 14.16 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.30 hodin.)

(Řízení schůze převzal předseda FS A. Dubček)

Předseda FS A. Dubček: Vážené Federálne zhromaždenie, vážený pán prezident Václav Havel, vážení hostia, dovožte, aby som privítal na pôde najvyššieho zastupitelského zboru Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky vzácneho hosťa, prezidenta Francúzskej republiky, pána François Mitterranda.

(Potlesk.)

Pán prezident Mitterrand je známy celej našej širokej verejnosti ako predstavitež priatelskej a s nami historicky a kultúrne spätej krajiny, ako významný politik a vzácny dlhoročný priatež obidvoch národov našej vlasti. Dovožte, aby som z jeho bohatého a pohnutého života pripomenul jeho účasť v boji proti fašizmu počas II. svetovej vojny, väznenie a útek zo zajateckého tábora a nové zapojenie do odboja. Ideály demokracie a sociálnej spravodlivosti ho priviedli po vojne do aktívnej politiky v lavicovom hnutí. Je jedným z tvorcov socialistickej strany, ktorá sa pod jeho vedením stala najsilnejšou politickou stranou Francúzska. Celý rad rokov zastával funkciu námestníka predsedu Socialistickej internacionály. Od r. 1946 bol poslancom Národného zhromaždenia, mnohokrát bol členom vlády, senátorom. V r. 1981 bol po prvý raz zvolený za prezidenta Francúzskej republiky. V r. 1988 bol touto dôverou voličov poctený po druhýkrát.

Osud François Mitterranda sa tak do značnej miery stáva obrazom Francúzska tejto epochy. Mimoriadny zmysel pre politickú realitu a spravodlivosť urobili z François Mitterranda politika uznávaného na celom svete. Neoblomného obhajcu práv a slobôd človeka. Poznali sme to i v r. 1968 v jeho zásadovom postoji k osudu pražskej jari. V postoji, ktorý prezident Mitterand priniesol v r. 1988 pri oficiálnej návšteve Československa tvárou v tvár totalitnej moci vtedajším vládnúcim činitežom, otvorene povedal: "Iste viete o značnom ohlase, ktorý vo Francúzsku vyvolalo to, čo bolo pomenované "Pražskou jarou" a o morálnej prestiži, ktorej sa u nás tešili činy a osoby, ktoré v našich očiach predstavovali hodnoty, v ktoré veríme".

Hlboko žudský postoj pána François Mitterranda pokračuje i naďalej; dokresžuje ho pozvanie ťažko chorému bývalému predsedovi Národného zhromaždenia Josefovi Smrkovskému v r. 1972 na liečenie do Francúzska. I keď pre obštrukcie totalitného režimu nebolo jeho liečenie vo Francúzsku povolené, patrí aj pri tejto príležitosti pánovi Mitterandovi naše úprimné poďakovanie, i keď sa Josef Smrkovský týchto dní nedožil. Dovožte mi, prosím, pri tejto príležitosti tiež osobnú spomienku.

V roku 1978 François Mitterrand pri návšteve Československa poraňajkoval s vtedajšími disidentmi Václavom Havlom, Jiřím Dienstbierom, Milošom Hájkom, Vladislavom Lisom, Václavom Malým a Petrom Uhlom. Chcel sa zísť i so mnou. Vtedajšie mocenské štruktúry a ŠtB však tomu zabránili. O to radostnejšie bolo moje stretnutie s pánom prezidentom Mitterandom pri rozhovore v Paríži 5. marca t. r.. Som rád, že sa splnilo moje prianie a môžem dnes s radosťou privítať pána prezidenta Mitterranda v našej vlasti na pôde Federálneho zhromaždenia. Preto som dvojnásobne rád, pán prezident, že Vás môžem privítať v novej Českej a Slovenskej Federatívnej Republike, ktorá sa vracia medzi európske krajiny. Chceme sa zaradiť svojím demokratickým a humanistickým úsilím, hospodárskou snahou, sociálnou a morálnou spravodlivosťou medzi vyspelé krajiny, ku ktorým sme v minulosti patrili.

Vieme, že táto cesta bude dlhodobejším procesom a nie bez ťažkostí. Ak sa môžeme dnes oprieť aj o priatežstvo Francúzska, ktoré stálo pri kolíske zrodu nášho štátu, a o Vašu osobnú podporu nášmu integračnému postupu, pán François Mitterrand, potom som presvedčený, že dosiahneme svoj ciež.

Vážené Federálne zhromaždenie, Francúzsko prinieslo a prináša svoj originálny vklad do procesov zjednotenia Európy. Hžadalo a hžadá také prístupy, v ktorých sa nestráca jeho vlastná tvár, čím sa obohacuje celoeurópska identita. Je to práve osobnosť pána François Mitterranda, demokrata, socialistu, humanistu, ktorý, verný odkazu Vežkej francúzskej revolúcie, naďalej napĺňa tieto celoeurópske a všežudské ideály.

Vážený pán prezident Mitterrand, buďte srdečne vítaný na pôde Federálneho zhromaždenia. (Potlesk.) Prosím, aby ste sa ujali slova.

Prezident Francouzské republiky F. Mitterand: Pane prezidente, dámy a pánové. Zdá se možná zdvořilostí, ale přece to řeknu. Jsem šťasten, že se dnes mohu poprvé obrátit ke svobodně zvoleným zástupcům českého a slovenského lidu. Vaše volby probíhaly za mimořádně vysoké účasti voličů, což dodává vašemu shromáždění obrovskou prestiž, zákonnost. Navíc k tomu přispívá hluboká úcta k osobě a činnosti pana předsedy Dubčeka.

Obnova pluralitního režimu v Československu je záležitostí nedávnou a vaše dávné tradice a vaše demokratická praxe bezpochyby vysvětlují vskutku příkladný vývoj vaší revoluce - velké revoluce - té revoluce, která asi před rokem vám vrátila svobodu. Čím jste se řídili a s vámi váš národ, jehož jste mluvčími? Čím jiným, než mravním vědomím, a ideálem ve spravedlnost. V onom mimořádném podzimu minulého roku jste si sami zvolili svou cestu, čímž jste se připojili k demokratickým národům světa a zvláště Evropy.

Tímto způsobem jste opět navázali na hodnoty zakladatelů republiky z roku 1918, samozřejmě v prvé řadě Tomáše Masaryka. Cituji: "pro něho politika mohla spočívat pouze v mravních základech". Po dvacet let v utýrané Evropě, kde všude kolem vás vládly arogantní, agresívní, autoritativní režimy, Československo dokázalo zůstat místem stability, kultury a humanismu, dříve než přišly černé hodiny pro vás i pro nás. Hájili jste čest své země, za války i po ní. Vzpomínáme na to, co bylo nazýváno Pražským jarem, než bylo zlomeno násilím a milovali jsme a obdivovali jsme se těm z vás, kteří po dlouhá léta odmítali, aby jejich svědomí bylo umlčeno. Vzdávám hold těm známým či neznámých, více bylo neznámých než známých, kteří izolovaně bojovali, přičemž byli perzekuováni a štváni jako ztracenci a kteří se mohli domnívat, že jsou ztraceni tak dlouho, než váš lid v obrovském a důstojném hnutí učinil sen realitou.

Říkal jsem panu prezidentovi Václavu Havlovi, kterého mám velké potěšení zde pozdravit, říkal jsem mu tedy u oběda, že jsme s vámi prožívali celou tuto historii, v období mezi dvěma světovými válkami, společně až k tragickým dnům rozbití vztahů, či odchodu od nich, a zanechalo to stopy. Připomínám si, že když jsem byl studentem a vojákem, byl jsem připraven, stejně jako lidé mé generace, se účastnit od prvního dne nové války. Vzpomínám si, že v oné době jsem poprvé začínal psát do jedněch novin a byl jsem pyšný na to, že budu publikován. Chtěl jsem říci, co si myslím o této urážce, o tomto zločinu proti právu, kterým byla celá řada akcí spáchaných v této části světa až do Mnichova.

To, co následovalo poté, to se zapsalo rovněž do logiky dějin. Dnes vám můžeme říci, že vzešla nová éra, nová éra pro náš kontinent. Vy, národy, které zde ve středu a na východě Evropy jste realizovaly tu největší lidovou revoluci, ke které došlo od dob Francouzské revoluce, od roku 1789, čili dvě století poté, vy jste dosáhly tohoto obrovského vítězství. A je nyní na vás, abyste je spravovali, a dovedu si představit, že to zdaleka nebude jednoduché. Věřte mi, i kdyby to mělo trvat nějakou dobu, aby se znovu vybudoval právní stát a zdravá ekonomika a život srovnatelný s tím, který byste byli mohli poznat a prožít, zkrátka, abyste jej poznali sami a svým dětem mohli darovat ten způsob života, který si mnohé jiné národy, kterým se více poštěstilo, uchovaly v historii v jiných částech Evropy. Může to nějakou dobu trvat, ale přicházím sem, abych podal svědectví jménem své země a některých jiných, svědectví toho, že budeme s vámi, aby se vám toto úsilí dařilo. A nejsou to prázdná slova hozená do vzduchu, neboť máme před sebou celou řadu perspektiv, o jejichž uskutečnění je nyní třeba se usilovně snažit, neboť by bylo nesprávné a dokonce by to zdaleka nebylo povzbuzující, kdyby se hovořilo, když jde o Československo, v takových termínech, jako že je třeba leccos dohonit, nebo že docházelo ke zpoždění v té, pro vás tragické, době. Ne, dochází k novým věcem a když je to nové, tak je k tomu třeba přistupovat v novém duchu. Je tedy třeba rychle jednat a dosáhnout toho, oč usilujete.

Tváří v tvář velkým problémům dneška vy i my máme stejné otázky, stejné naděje. A je na nás, abychom dle možností zvolili společné ty cesty, které povedou k Evropě transformované, přetvořené pro všechny národy tohoto kontinentu, které budou rovnocennými partnery, naprosto suverén- ními, přičemž budou schopny přijímat samostatně usnesení a řídit se jimi.

Západní část Evropy, ta část, jež nebyla obětována, abych tedy historické události zjednodušil, i když toto není historicky tak naprosto přesné, nuže tato západní část, která zahrnuje aspoň jednu zemi, která je nejvíce na východě i na jihu - vidíte tedy jak je třeba být, když hovoříme, přesní, když se třeba řekne "východní Evropa". Mám dojem, že vy jste spíš ve středu, ale trvale potřebujeme zrevidovat své geografické znalosti podle politiky. Tedy my se angažujeme, my ze své strany po druhé světové válce, když válka skončila, uprostřed smutku, obrovských škod; angažovali jsme se do bezpříkladné akce, jejímž cílem bylo usmíření, překonání antagonismů, a to nakonec dospělo k "Evropě šesti", "Evropě devíti, deseti, dvanácti", k Evropě dneška.

Postačilo k tomu pouhých devíti let. Je to krátká doba, krátké období pro tak velkolepé dílo. Nuže, toto společenství dnes existuje, je to realita. Seskupuje 340 miliónů obyvatel. Je to největší obchodní mocnost světa. A také by mohla být v prvních řadách z hlediska celé řady technologických oblastí, ekonomických a samozřejmé i kulturních. V nastávajících měsících a letech by mohlo docházet k novému rozvoji. Počínaje prosincem letošního roku budeme debatovat o ekonomické a měnové jednotě a zároveň budeme jednat i o naší politické jednotě. Na této cestě se střetneme se spoustou překážek. Nic není získáno předem. Ale každá z těchto etap zatím byla šťastně překročena. Takže prvního ledna 1993 - hranice, jež nás nyní dělí - zmizí. Dovedete si jisté představit rozsah této sázky, to riziko, vzhledem k různorodosti situací mezi jednotlivými národy, uvnitř každého národa jsou různé sociální skupiny, profesní skupiny, anebo regiony. Uvnitř takového společenství máme třeba Lucembursko, Portugalsko a ty mají stejná základní práva jako takové země, jako třeba Německo, Velká Británie, Itálie, Španělsko či Francie. Jejich veto má stejnou sílu jako naše. A tam už jsou realizovány podmínky k důstojnosti, k rovnosti a suverenitě svrchovanosti, o níž jsem hovořil před chvílí. Je to obtížný úkol. Neustále máme dojem, že zakopáváme o neuskutečnitelné, a přesto od roku 1957 jsme neustále kráčeli kupředu. A nepřestávali jsme postupovat. Jsme nuceni interpretovat lepší realitu, která velí našemu rozumu a našim citům, aniž bychom to vždy věděli, jak kdyby to bylo určité předurčení,,jako kdyby v tom byla nějaká Platónova myšlenka, která by říkala, jakým způsobem se má chovat, jakým způsobem má jednat Evropa, aby se vyléčila z těchto dramat. Po tisíciletí krvavé historie i velikosti i rozervání. Bylo to těžké mezi Německem a Francií, za třičtvrtě století jsme jen taktak vyšli z třetí války. A dvě poslední války způsobily nepředstavitelné hrůzy a škody. Tři roky po válce, v roce 1948, jsme nesli smutek a počítali jsme prolitou krev a mrtvé, kvůli těm, kteří seděli na tom shromáždění v Haagu, na svých sedadlech vedle. Dnes jsme spojenci. Máme dokonce smlouvy vojenského rázu, uzavřené mezi námi. Zcela nedávno, jako kdyby to bylo včera, jsme se zúčastnili podepsání smlouvy, která opět dává Německu jeho jednotu. A každý dobře ví, že je třeba jednou pro vždy, definitivně, překročit staletí, jež přiváděla Evropu k její vlastní destrukci. No, a teď, začínáme znovu. Postupujeme dopředu druhou nohou, ale zůstáváme věrni historii a jejím hodnotám. Je francouzská kultura, ano, je německá kultura, zajisté, anglická kultura, o tom nepochybujeme, španělská kultura - ta je veliká a mohl bych takto pokračovat v dlouhém seznamu. Ale rovněž máme společnou kulturu. Náš duch je formován na základě disciplín, kterým jsme se učili u velkých spisovatelů, velkých hudebníků, velikých umělců, nezávisle na tom, zda se zrodili v Drážďanech, či se narodili v Londýně, v Polsku, nebo v Salamance, nebo v Paříži. Mohl bych dále rozšiřovat toto přemýšlení, tyto úvahy a rozšířit je na všechny země, které si dovedete jenom představit. Zkrátka vedoucí představitelé Evropy se nyní ocitli v rozhodujícím období a domnívám se, že v Československu - cituji nyní - duchovní křižovatce Evropy, je vás mnoho, kteří sdílíte tento pocit, o kterém jsem často mluvíval s panem prezidentem Havlem - zda-li pak jsme připraveni vstoupit společně do toho obratu v evropské historii, to je otázka, kterou kladu, jednou k tomu musíme dospět, vy a my. Společenství dvanácti velice rychle pochopilo, že aniž by se vzdávali cílů sjednocení, které jsme si stanovili, já jsem říkal 1993 a poté, stejně svou ekonomickou moc a svou jednotu musí dát do služeb té druhé Evropy, od níž je tak blízko, té Evropy, která utrpěla jiné škody, jejichž původ je ideologického charakteru a rovněž byla vystavena vojenské síle a válce.

Tolik národů pozbylo svou svobodu a poté tyto národy sestupovaly po všech stupních, které nakonec nevyhnutelně vedly k vážné ekonomické krizi.

To všechno jsem říkal ani ne před rokem před Evropským parlamentem ve Strasburku, kde jsem vyzýval národy druhé Evropy, mezi jinými i váš k tomu, aby definovaly a společně s námi načrtly novou cestu pro Evropu.

Nebudu tady uvádět celý katalog těch svazků, které nyní pojí Evropu, společenství dvanácti a Střední Evropu, zejména Československo. Evropská rada v dubnu roku 1990 se usnesla, že povede jednání s dotyčnými evropskými zeměmi o uzavření nových smluv o přidružení.Tím se předvídá institucionární rámec pro politický dialog. Pokud se týče Československa, jednání začíná už na podzim letošního roku. Kromě obchodních opatření, dámy a pánové, vypracujme si určitý způsob budování naší Evropy, Evropy zeměpisu a historie, Evropy kultury. Máme již k tomu nástroje. Nedávno jsme vytvořili Banku pro obnovu a rozvoj Východní Evropy. Její vytvoření bylo navrženo Francií. V prosinci r. 1989 bylo rozhodnuto Evropskou radou ve Strasburku splnit tento úkol. Vím, jaká byla úloha československé delegace. Tehdy jsem se s ní setkal. Československá delegace měla významnou úlohu při úvodní konferenci této banky. Vaše země je plným členem této evropské instituce. Myslím, že z této spolupráce budeme moci mít užitek všichni.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP