K § 31
Navrhovaná úprava vyjadřuje specifické
potřeby daňového řízení,
pro něž jsou typická rozhodnutí (výzvy,
opatření) předcházející
stanovení daňového základu a daně,
jako např. výzva k podání přiznání,
výzva k doplnění přiznání,
výzva k odstranění vad a pochybností,
výzva k doložení uváděných
údajů (specifikací) atd.
V náležitostech rozhodnutí je kromě
obvyklých náležitostí upravených
správním řádem nutno zavést
některé další náležitosti,
specifické pro vznik daňové povinnosti (např.
částka, lhůta splatnosti, bankovní
spojení).
Součástí rozhodnutí o stanovení
daně není odůvodnění, neboť
buď je daň stanovena ve shodě s daní
poplatníkem přiznanou, nebo s poplatníkem
v průběhu vyměřovacího řízení
bylo, na základě výzev, o daňovém
základu a dani podrobně jednáno a v obou
těchto případech jsou poplatníkovi
důvody vyměřené daně důvěrně
známy, a šlo by tedy o zcela nadbytečný
údaj.
Pro případ, že vyměřená
daň se odchyluje od daně vypočtené
poplatníkem v přiznání (hlášení),
nebo od daně, která byla v průběhu
vyměřovacího řízení
jako výsledek dokazování poplatníkem
i správcem daně souhlasně uznána,
je zde dána poplatníkovi možnost požádat
v odvolací lhůtě nejprve o vysvětlení,
resp. odůvodnění těchto odchylek,
a teprve pak se proti rozhodnutí případně
odvolat.
Vyloučení odůvodnění v prvoinstančním
řízení nemůže tedy ani v těchto
případech způsobit poplatníkovi újmu
z nedostatku odůvodnění. Také obecné
vyloučení odkladného účinku
daňových rozhodnutí je zcela tradiční
a je vyvoláno potřebou vyloučit spekulativní
využívání opravných prostředků
jenom z důvodu odkladu plnění platebních
povinností.
K § 32
Podchycení všech daňových subjektů
správcem daně patří k základním
předpokladům řádného výkonu
správy daní. Registrační povinnost
se bude vztahovat na všechny podnikatelské subjekty
a na určitou část občanů, kteří
podnikatelskými subjekty nejsou. Část daňových
subjektů zaregistruje správce daně sám
z moci úřední. Daňovému subjektu
bude přiděleno daňové identifikační
číslo složené z předčíslí,
které vyjádří, u kterého správce
daně je subjekt registrován, a z kmenového
čísla, kterým bude buď rodné
nebo identifikační číslo přidělené
podnikatelskému subjektu statistickým orgánem.
K § 33
Vedle vztahů daňových subjektů ke
správcům daně a v souvislosti s těmito
vztahy vznikají ke správcům daně i
práva a povinnosti třetích osob. V zájmu
právní jistoty zákon vymezuje okruh třetích
osob a rozsah jejich konkrétních práv a povinností
k daňovým orgánům. Součinnost
třetích osob se správci daně je vedle
součinnosti samotných daňových subjektů
k řádnému, ale i k hospodárnému
výkonu správy daní nezbytná. Součinnost
spojů, vydavatelů, bank a veřejných
přepravců slouží zejména k přesné
identifikaci daňových subjektů v případech,
kdy daňový subjekt řádně neplní
své povinnosti vůči správci daně.
K § 34
Pro řádné zabezpečení příjmů
státního rozpočtu je třeba, aby správce
daně učinil při likvidaci nebo jiném
zániku daňových subjektů nezbytné
úkony k úhradě inkasa daní, nedoplatků
apod. a zároveň je třeba zajistit, aby daňový
subjekt byl nucen vyrovnat své závazky vůči
správci daně. Daňový subjekt požádá
správce daně o vydání písemného
potvrzení.
K § 35
Vyhledávací činnost je nedílnou součástí
správy daní, která se bude, zejména
v současných podmínkách, dostávat
do popředí činnosti správce daně
a bude zahrnovat stále větší rozsah
skutečností, které bude nutno prověřit
tak, aby bylo možné zjistit pokud možno veškeré
příjmy podléhající zdanění.
Proto je nezbytné ustanovení o vyhledávací
činnosti zakotvit v zákonu o správě
daní jako samostatné ustanovení a správce
daně vybavit stejným oprávněním,
jaké má při provádění
daňové kontroly.
K § 36
V této zásadě jde o vynucení plnění
důležitých povinností v daňovém
řízení; jejich nedbání nemůže
být ponecháno bez přiměřené
sankce. Obdobná ustanovení obsahuje i současná
právní úprava.
K § 37
Jedná se o zcela nový institut, který byl
doporučen zástupci Mezinárodního měnového
fondu. Jeho využíti se předpokládá
hlavně v oblasti nepřímých daních.
Této sankci předchází nejprve uplatnění
mírnějšího postihu ve formě pokuty.
Pokud však daňový subjekt ani po prvním
postihu nenapraví svůj postoj k daňové
povinnosti a opakuje stejné porušení právní
povinnosti, je nezbytné použít tvrdšího
postihu. Vlastnímu pozastavení činnosti předchází
výzva, která umožní daňovému
subjektu ve stanovené lhůtě odstranit toto
opakované porušení povinnosti a nepřipustit
tak vlastní pozastavení činnosti. Při
výkonu tohoto postihu se uzákoňuje policii
povinnost spolupráce.
K § 38
Správci daně musí být ponechána
možnost vyžádat si pro správné
stanovení základu daně v některých
případech podrobnější podklady
než ty, které by bylo možno jinak získat
na základě obecně závazných
právních předpisů. Jedná se
např. o denní záznamy o příjmech
a výdajích, vedení evidence motorových
vozidel, vedení evidence základních prostředků
apod.
K § 39 a § 40
Ustanovení vycházejí z nezbytného
požadavku na úplnost a jednoznačnost skutečností
potřebných pro řádné stanovení
daní. Proto nelze jako zahájení řízení
připustit jiný způsob než podání
na tiskopisu ministerstva financí České republiky,
který uvedené požadavky zabezpečí.
I když je zákonná povinnost k podání
daňového přiznání nebo hlášení,
nelze ponechat samotné zahájení řízení
jen na tomto podání, ale musí zde být
rovnocenná možnost zahájení řízení
pro správce daně, a to případně
i proti vůli povinného subjektu. Je v zájmu
řádné správy daní umožnit,
z hlediska lhůt pro předložení daňových
přiznání, aby tato přiznání
mohla být daňovými poradci řádně
přezkoumána. Současně se daňovému
subjektu umožňuje opravit chyby, které ve svém
daňovém přiznání sám
zjistí. Tato okolnost má kladný vliv na případnou
výši sankce. Úprava je běžná
ve většině zemí Evropského společenství.
K § 41
Zavádí se nový institut - Přiznání
k majetku. Přiznání k majetku bude podléhat
movitý i nemovitý majetek včetně úsporných
vkladů, cenných papírů apod., kromě
majetku, který bude výslovně od přihlášení
osvobozen. Neuvažuje se např. vztahovat přihlašovací
povinnost na bytová zařízení, včetně
šatstva, prádla, obuvi apod., pokud slouží
k osobní potřebě toho, kdo je povinen majetek
přihlásit, dále umělecká díla
ve vlastnictví autora atd. Vzhledem k tomu, že se
předpokládá zejména do r. 1995 velký
pohyb ve vlastnických vztazích, navrhuje se zpočátku
podávat přiznání k majetku po dvou
letech, dále pak ve tříletých intervalech.
Cenou obvyklou pro ocenění movitých věcí
se rozumí cena, za kterou by bylo možno na trhu tuto
věc koupit nebo prodat. Tento pojem běžně
užívá jak občanský, tak i obchodní
zákoník. Důvodem zavedení tohoto ustanovení
je v plné šíři postihnout veškeré
příjmy daňového subjektu, tj. např.
i ty, které byly získány z nelegálních
zdrojů apod. Zavedení tohoto nového institutu
je podmínkou řádné daňové
správy a jeho zavedení bylo usneseno vládou
ČSFR dne 14. 11. 1991.
K § 42
Smyslem této fáze řízení je
odstranit zřejmé i eventuální vady
podání, které je činí nezpůsobilým
k projednání. Jedná se tedy i o vady, jejichž
existence je sice předpokládána, ale není
jistá a dalším řízením
vyvratitelná.
K § 43
Řádné vyměření daně
nemůže být závislé pouze na povinné
součinnosti daňového subjektu se správcem
daně. V případech, kdy daňový
subjekt svou povinnost spolupůsobit nesplní, by
to znamenalo znemožnění stanovení daně,
neboť potřebné údaje a doklady k nim
má k dispozici jenom daňový subjekt. Proto
zde musí být umožněno správci
daně, aby mohl daň stanovit nikoliv za užití
řádných důkazních prostředků,
ale za použití jemu dostupných pomůcek,
tj. na základě kvalifikovaného odhadu. Tato
zásada je převzata ze současné právní
úpravy a je obvyklá v daňovém řízení
v sousedních vyspělých zemích.
K § 44
Nelze připustit, aby v rámci daňového
řízení byla zpochybněna určitost
daňového subjektu tím, že by docházelo
ke smluvnímu převodu daňové povinnosti.
Důsledky by ovlivnily celý charakter daňového
procesu.
K § 45
Ustanovení upravuje vlastní postup při vyměření
a předepsání daně a dále deklaruje
právo správce daně kdykoliv, před
uplynutím prekluzívní lhůty stanovené
pro vyměření daně, uložit dodatečně
daň, která byla v předchozím řízení
stanovena nesprávně nižší.
K § 46
Zde stanovené prekluzívní lhůty odpovídají
lhůtám obvyklým v daňových
systémech jiných vyspělých zemí,
a to včetně možnosti přerušení
jejich běhu.
K § 47 až 49
Navrhovaná úprava je vyjádřením
zásady dvojinstančnosti řízení.
Dává daňovým subjektům široké
možnosti se odvolat ovšem za předpokladu, že
v předchozím řízení plnil svou
zákonnou povinnost řádně v daňovém
řízení spolupůsobit. Je též
vyjádřením zásady jednoduchosti a
neformálnosti řízení, která
je např. vyjádřena v rozšíření
možnosti rozhodovat o odvolání v rámci
autoremedury. Podrobně je rozveden postup správce
daně i odvolacího orgánu. Instituty, které
navržená zásada obsahuje, jsou převzaty
z procesních daňových předpisů,
které byly u nás uplatňovány do roku
1949 a z procesních předpisů vyspělých
právních států.
K § 50
Jde o specifický institut daňový, který
zajišťuje obranu poplatníka vůči
plátci daně při uplatňování
srážkové daně, kde daňovou povinnost
stanovuje plátce bez přímé účasti
poplatníka nebo správce daně. Věcně
stejná úprava je uplatněna i v současnosti
u daně ze mzdy.
K § 51
Byla převzata věcně stejná dosavadní
úprava, která se osvědčila.
K § 52
Jde o zvláštní opravný prostředek
ve stádiu placení daně, který daňovému
dlužníkovi umožňuje napadnout taková
rozhodnutí správce daně, na která
nejsou daňovému dlužníkovi vydávaná
formalizovaná rozhodnutí. Jde o institut zavedený
již v zákoně o přímých
daních z r. 1927.
K § 53 a § 54
V zásadě se vychází z toho, že
obnova řízení je přípustná
nejen, jde-li o rozhodnutí vydaná ve vyměřovacím
či odvolacím řízení, ale i
v ostatních daňových věcech. Jde o
mimořádný opravný prostředek,
který má umožnit nápravu skutkových
zjištění, z nichž se při vydání
napadeného rozhodnuti vycházelo. Navržená
zásada vychází z obdobné úpravy
obsažené v zákoně o správním
řízení.
K § 55
Jde o právo správce daně na žádost
nebo z úřední povinnosti provést rychlou
opravu zřejmých nesprávností a početních
chyb, kterou by jinak musel provést odvolací orgán.
Toto ustanovení je vyjádřením zásady
neformálnosti a hospodárnosti daňového
řízení.
K § 56
Vymezené základní pojmy vycházejí
z dosavadní osvědčené právní
úpravy. Odlišuje se zde pojem daňového
subjektu a daňového dlužníka.
K § 57
K odstranění pochybností, co lze rozumět
pod pojmem "příslušenství daně",
je tento pojem vymezen. Současně se stanoví,
že dojde-li např. k prominutí daně,
promíjí se i příslušenství
daně, např. penále, nestanoví-li správce
daně jinak. Rovněž tento institut je převzat
z dosavadní právní úpravy, která
se v praxi osvědčila.
K § 58
Ustanovení upravuje povinnost platit daně v čs.
korunách, což v dosavadní právní
úpravě chybí. Dále stanoví
několik možných způsobů placení
daní tak, aby povinné subjekty mohly své
daňové povinnosti splnit bez problémů.
Předpokládá se, že podnikatelské
subjekty budou platit daně v zásadě bezhotovostně.
V praxi by tento postup neměl činit problémy
a značně by usnadnil správu daní.
K § 59
Navrhovaná úprava umožňuje v odůvodněných
případech odložit placení daně
obdobně, jako je tomu v dosavadní právní
úpravě. K zamezení zneužívání
tohoto institutu a na základě doporučení
daňových expertů z mezinárodních
organizací (MMF a ES) se zakládá právo
uplatnit úrok z odložených plateb.
K § 60
V návaznosti na zkušenosti ze současného
vybírání daní zachovává
se dosavadní vymezení "dne platby". Současně
se nově stanoví nejzazší lhůty,
v nichž musejí být platby převedeny
peněžními ústavy na účty
správců daní. Při očekávaném
rozvoji bankovní sítě je třeba zajistit
včasný přísun prostředků
státního rozpočtu. Nově, ve srovnání
s dosavadní právní úpravou, se zakotvuje
povinnost ručení peněžních ústavů
vůči daňovým správcům
v případech, kdy neprovedou včas převod
peněžních prostředků z jiných
důvodů než z nedostatku finančních
prostředků na účtě dlužníka.
Přednostní úhrada daňové pohledávky
před jinými úhradami odráží
celospolečenský význam daní jako zdroje
financování celospolečenských potřeb.
K § 61
Jde o osvědčený systém, jehož
uspořádání pomocí poukazů
a záznamů o nich, zaručuje nezbytnou kontrolu
správnosti evidence. Příslušné
poukazy jsou vnitřními rozhodnutími, která
mají oporu v řádných daňových
rozhodnutích.
K § 62
Ve srovnání se současnou úpravou se
navrhuje zvýšit sankce, a tím preventivně
působit na řádné a včasné
plnění daňových povinností.
K § 63
Toto ustanovení vymezuje pojem "přeplatek"
a stanoví způsob nakládání
s ním, a to v souladu s dosavadní právní
úpravou. Nově se počítá s uplatněním
úroku z přeplatku, který zavinil správce
daně. Souvisí to se zpřísněním
sankcí spojených s daňovými nedoplatky.
K § 64
Ustanovení je vyjádřením rozdílu
mezi prominutím daně a mezi prominutím daňového
nedoplatku, který se v současné právní
úpravě nepromítá, což činí
v praxi problémy. V daném případě
daňová povinnost trvá a pominou-li důvody,
pro které byl prominut daňový nedoplatek,
trvá povinnost poplatníka daň zaplatit.
K § 65
Toto ustanovení, převzaté z dosavadní
právní úpravy, je vyjádřením
zásady hospodárnosti daňového řízení.
Současně zaručuje vymožení daňového
nedoplatku, změní-li se okolnosti, za nichž
bylo o jeho odpisu rozhodnuto.
K § 66
Zálohou je platba na daň, kterou povinný
subjekt platí v průběhu zdaňovacího
období, kdy skutečná výše daně
za toto období není ještě známa.
Uvedený postup zaručuje plynulý a rovnoměrný
přísun finančních prostředků
státnímu rozpočtu.
K § 67
Navrhované opatření, převzaté
z dosavadní právní úpravy, sleduje
preventivní výchovné působení
na daňové poplatníky.
K § 68
Vybírání daně srážkou
je i v současné době užívaný
institut, který umožňuje vybírat daň
úsporným způsobem a omezuje možnosti
daňových úniků. Návrh upravuje
nejzazší lhůtu pro odvedení sražených
částek příslušnému správci
daně.
K § 69
Stanovení promlčecí lhůty v souvislosti
s vymáháním nedoplatků na dani se
navrhuje na šest let. Objektivní prekluzívní
lhůta se navrhuje dvacetiletá. Zvlášť
se upravuje promlčení v případě
zajištění nedoplatku zástavním
právem.
K § 70
Opatření k zajištění daní
jsou navrhována pro krajní případy,
např. vyhýbá-li se poplatník soustavně
placení daně, často mění bydliště,
okolnosti nasvědčují tomu, že hodlá
natrvalo odjet do ciziny nebo že v době splatnosti
daně nebude mít peněžní prostředky
na její zaplacení. Opatření k zajištění
daně před její zákonnou splatností
je úspornější než vymáhání
nezaplacené daně po termínu splatnosti. Konkrétní
výši, v jaké se budou uskutečňovat
srážky, bude možné stanovit až v
paragrafovaném znění, a to až po schválení
daňových sazeb v daňových zákonech.
K § 71
Zástavní právo ze zákona bylo dosud
upraveno pouze v § 21 zákona č. 143/1961 Sb.,
o dani domovní. Na základě dlouholetých
poznatků z praxe je třeba rozšířit
možnost využívat tento institut u všech
daní a poplatků. Navrhuje se proto, aby zástavní
právo vzniklo přímo na základě
tohoto zákona.
K § 72
Vymáhání splatných daňových
nedoplatků je zřízeno pro veškerý
majetek a majetková práva, která mohou být
předmětem exekuce.
K části sedmé
Tato část v jednotlivých hlavách zahrnuje
úpravu, která doplňuje hmotněprávní
zákony v oblasti daní navržené k přijetí
Federálnímu shromáždění.
Hlava třetí, která navazuje na daň
z příjmů, je dále dělena na
oddíly k daním z příjmů fyzických
osob, právnických osob a společná
ustanovení pro oba typy daní.
K hlavě první
K § 73
Řádná evidence subjektů daně
z přidané hodnoty, originální daňová
identifikační čísla, která
jsou základní podmínkou pro řádnou
správu této daně a pro omezení případných
daňových úniků.
K § 74
Podle předběžných odhadů dojde
zavedením daně z přidané hodnoty k
několikanásobnému zvýšení
počtu daňových subjektů. To je spojeno
se značnými nároky na daňovou správu.
Podle zkušeností zahraničních expertů
je navrhovaný způsob vybírání
daně z přidané hodnoty nejefektivnější.
Uplatňuje se zatím především
v zemích, které zavedly uvedenou daň v nedávné
době (např. v Portugalsku, Itálii, Španělsku
a dalších) a v ostatních ekonomicky vyspělých
zemích se snaží na uvedený způsob
vybírání daně přejít.
Československým bankám bude navržena
možnost, provádět tuto službu ve prospěch
čs. státu, a to za ekvivalentní protihodnotu,
která by měla spočívat v přínosu
z úroků z vybrané daně, kterou si
peněžní ústav ponechá na svém
účtě po dobu stanovenou v prováděcím
předpise.
K hlavě druhé
K § 75
Kontrola výroby a oběhu lihu, vč. jeho zdaňování
je, s ohledem na zvláštní charakter tohoto
produktu a jeho velmi vysoké daňové zatížení,
předmětem speciálních kontrolních
postupů, prováděných správci
daně. Výše uvedené instituty jsou dosud
upraveny ve vyhlášce federálního ministerstva
financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby
a oběhu lihu, vydané na základě 19
odst. 1 písm. a) zákona č. 73/1952 Sb., o
dani z obratu a podle § 7 zákona č. 63/1953
Sb., o úpravě hospodaření s tabákem,
solí a lihem a o zrušení státních
finančních monopolů. Současně
se zavedením daně z přidané hodnoty
bude zrušen zákon o dani z obratu. Předmětná
úprava patří do působnosti republiky.
S ohledem na zvláštnost úpravy, platné
pro omezený okruh daňových subjektů,
navrhujeme upravit v zákoně o správě
daní tyto otázky jen rámcově a podrobnosti
upravit v prováděcí vyhlášce.
K hlavě třetí
Oddíl první
§ 76 až 87
Daň z příjmů fyzických osob,
která bude zahrnovat tři dosud platné daně,
tj. daň ze mzdy, daň z literární a
umělecké činnosti a daň z příjmů
obyvatelstva, jež hlediska správy daně a řízení
specifická a komplikovaná oblast. Tato specifika
vyplývají zejména z toho, že u daní
z příjmů ve smyslu čl. 12 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve
znění pozdějších předpisů,
se upravuje zákonem Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
pouze okruh poplatníků, předmět a
základ daně, výchozí daňové
sazby a rozsah možných odchylek v konstrukci daní.
Ostatní ustanovení patří pak do působnosti
národních rad. Z těchto důvodů
se jeví jako nejvhodnější, a pro poplatníky
nejsrozumitelnější, upravit tuto oblast v zákoně
o správě daní a poplatků jako samostatný
oddíl navazující na návrh zákona
Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
o daních z příjmů. Specifické
pro tuto daň jsou podmínky pro přiznání
k dani, zavedení minimální výše
daně, způsob placení daně, zejména
u příjmů ze závislé činnosti
a z funkčních požitků, způsob
zaokrouhlování, odpovědnost plátců
dání atp.
Oddíl druhý
§ 88 až 89
Daň z příjmů právnických
osob nahrazuje dosavadní odvod ze zisku, důchodovou
daň a zemědělskou daň ze zisku. Daň
(odvod) z objemu mezd bude nahrazena pojistným na sociální
(důchodové), nemocenské a zdravotní
pojištění. Přechod na formu kapitálových
společností i nová úprava přináší
zároveň zásadní změnu spočívající
v tom, že subjekt, který se dostane do ztráty,
ji může v následujících letech
umořovat. Nový daňový předpis
přináší zásadní zjednodušení
dosavadních finančních předpisů.
Zákon o dani z příjmů se upravuje
zákonem Federálního shromáždění.
Je v něm vymezen okruh poplatníků, předmět,
základ a sazba daně. Ostatní ustanovení
patří do působnosti národních
rad. Z toho důvodu se navrhuje zapracovat tato ustanovení
do zákona o správě daní a poplatků.
Jedná se především o specifika, jako
například placení záloh daně
z příjmů právnických osob,
splatnost daně, způsob vybírání
daně srážkou. Ostatní procesní
ustanovení týkající se daňového
řízení ve věci daně z příjmů
právnických osob jsou obsažena v obecných
částech návrhu zákona.
Oddíl třetí
§ 90
Navrhované ustanovení bylo doplněno na základě
rozhodnutí vlády České republiky.
Jde o ustanovení, které zahrnuje pouze ty daňové
subjekty se sídlem v České republice, u nichž
nemá právo rozhodnout o úlevách federace.
Jedná se o ustanovení, které nebylo do federálního
zákona o dani z příjmů zapracováno
s ohledem na nové postavení daní v tržní
ekonomice a s ohledem na právo poplatníků
započítat si do základu daně ztrátu
z minulých let.
K hlavě čtvrté
§ 91 a 92
U této daně bylo nutno upravit odchylně podávání
daňových hlášení a omezit tuto
povinnost pouze na případ změn rozhodných
skutečností. Současně byl převzat
dosavadní způsob osvědčený
u domovní daně při vzniku a zániku
daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího
období a při změně daňových
subjektů.
K hlavě páté
§ 93 a 94
Jde o daň, která v dosud platné daňové
soustavě nebyla uplatňována a vzhledem k
jejím specifickým požadavkům bylo nutno
upravit odchylně od obecných částí
předpisu způsob vyměření a
placení a současně stanovit povinnost řidičů
vozidel, mít u sebe doklad o zaplacení daně.
K části osmé
§ 95 až 106
Společná, zmocňovací, přechodná
a závěrečná ustanovení upravují
vztah návrhu zákona ke správnímu řádu,
další postup v zahájených daňových
řízení, přechodná opatření
v přeregistrování daňových
subjektů a platnosti kolkových známek. Současně
zrušují dosud platný procesní předpis,
ustanovení v zákoně o přestupcích,
které dosud umožňovalo u občanů
postihovat přestupek při neplnění
povinností vůči správcům daní,
a příslušná ustanovení v zákoně
o územních finančních orgánech,
která by vzhledem k nově vymezené místní
příslušnosti byla nadbytečná.
Účinnost zákona se předpokládá
k datu zahájení působení nové
daňové soustavy.