Česká národní rada 1990 – 1992

(1) Zřizuje se Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jen "Fond").

(2) Fond je právnickou osobou. Fond spravuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen "správce Fondu").

(3) V čele Fondu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr kultury České republiky (dále jen "ministr").

(4) Za hospodaření s prostředky Fondu odpovídá ministr.

(1) Poradním orgánem ministra pro hospodaření s prostředky Fondu je Rada Fondu.

(2) Předsedu a členy Rady Fondu jmenuje z významných osobností kultury a peněžnictví ministr po projednání s organizacemi a sdruženími tvůrců, zaměstnavatelů a pracovníků působících v oblasti české kinematografie a odvolává je. Členství v Radě Fondu je čestné a nezastupitelné.

(3) Náklady spojené s činností Rady Fondu nese Fond.

(4) Podrobnosti o organizaci a činnosti Rady Fondu upraví statut Fondu.

Rada Fondu doporučuje ministrovi způsob a výši čerpání prostředků Fondu a posuzuje:

a) zásadní otázky tvorby a užiti prostředků Fondu,

b) návrh ročního rozpočtu příjmů a výdajů Fondu a návrh závěrečného účtu Fondu,

c) žádosti o podporu Fondem.

(1) Správce Fondu sestavuje pro každý rozpočtový rok návrh rozpočtu příjmů a výdajů, přehled pohledávek a závazků a závěrečný účet Fondu, které předkládá ministerstvu financí České republiky ve lhůtách stanovených pro sestavování státního rozpočtu České republiky (dále jen "státní rozpočet") a státního závěrečného účtu České republiky (dále jen "státní závěrečný účet").

(2) Návrh rozpočtu Fondu tvoří přílohu návrhu státního rozpočtu a závěrečný účet Fondu tvoří přílohu státního závěrečného účtu.

(3) Se závěrečným účtem Fondu předkládá správce Fondu vyhodnocení použití prostředků Fondem vynaložených.

(4) Fond vede účetnictví podle zvláštního předpisu [Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví] a zpracovává účetní závěrku, kterou ověřuje auditor. Náklady s tím spojené hradí Fond.

Finančními zdroji Fondu jsou:

a) výnosy z majetkových účastí České republiky na podnikání právnických osob ve filmovém průmyslu,

b) výnosy z cenných papírů nabytých od jiných subjektů,

c) úvěry od právnických osob,

d) splátky úvěrů a půjček poskytnutých Fondem žadatelům,

e) úroky z prostředků Fondu uložených u peněžního ústavu a z úvěrů a půjček poskytnutých Fondem žadatelům,

f) smluvní pokuty placené žadateli v případech, ve kterých prostředky Fondu nebyly použity podle stanovených podmínek (§ 9, odst. 5),

g) dary a dědictví pro Fond,

h) výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných Fondem,

i) sjednané podíly na příjmech z kinematografických děl, na které byly poskytnuty prostředky Fondu (§ 9 odst. 2),

j) dotace ze státního rozpočtu,

l) příjmy z využití filmových děl [§ 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb. (úplné znění č. 247/1990 Sb.)], pokud byly na Fond převedeny

m) další zdroje stanovené zvláštními právními předpisy.

(1) Účastník veřejné produkce kinematografického díla se vstupným zaplatí k ceně vstupného příplatek ve výši 1 Kčs.

(2) Příplatek podle odstavce 1 vyúčtuje a odvede pořadatel veřejné produkce Fondu do 15 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí. Správce Fondu je oprávněn přezkoumat správnost vyúčtování.

(3) Vláda České republiky může s přihlédnutím ke změnám životních nákladů stanovit nařízením jinou výši příplatku.

(1) Prostředky Fondu lze poskytnout na tyto projekty:

a) výrobu českého kinematografického díla (dále jen "dílo"),

b) distribuci díla,

c) propagaci české kinematografie,

d) technický rozvoj a modernizaci české kinematografie.

(2) Prostředky Fondu se poskytují jako účelové dotace, půjčky nebo úvěry.

(3) Fond může peněžnímu ústavu poskytnout záruku za úvěr nebo za půjčku poskytnuté žadateli na projekty uvedené v odstavci 1.

(4) Prostředky z Fondu lze poskytnout jen do výše jedné poloviny nákladů plánovaných žadatelem. To neplatí, poskytují-li se prostředky Fondu jako půjčka nebo úvěr.

(5) Na poskytnutí prostředků Fondu není právní nárok. Prostředky Fondu nelze poskytnout ke krytí ztráty z činnosti právnických nebo fyzických osob.

(1) Žadatelem o poskytnutí prostředků Fondu může být právnická osoba se sídlem nebo fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky. Je-li žadatelem československá právnická osoba s majetkovou účastí zahraničních osob [§ 24 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku], lze prostředky Fondu poskytnout, jen pokud je podíl majetkové účasti zahraniční osoby nižší než padesát procent.

(2) Žadatel podává žádost písemně správci Fondu. V žádosti žadatel uvede označení a bližší charakteristiku projektu, o jehož podporu se uchází, předpokládanou výši nákladů, údaj o případné zahraniční účasti, požadovanou formu podpory a její výši, případně označení pohledávky, o jejíž zajištění žádá. Správce Fondu může žadateli uložit povinnost doplnit žádost o další údaje rozhodné pro její posouzení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

(3) Současně s podáním žádosti složí žadatel na úhradu nákladů spojených s jejím posouzením na účet Fondu nevratnou částku stanovenou podle charakteru předkládaného projektu diferencovaně statutem Fondu, nejvýše však deset tisíc Kčs. Tuto částku je povinen správce Fondu žadateli vyúčtovat ve lhůtě podle § 9 odst. 1. pokud náklady spojené s posouzením žádosti převýší složenou částku, hradí se rozdíl z prostředků Fondu.

(4) Nedoplní-li žadatel žádost podle odstavce 2 nebo nesloží-li částku podle odstavce 3, hledí se na žádost, jako by nebyla podána.

(1) O poskytnutí prostředků Fondu rozhoduje ministr na návrh Rady Fondu do tří měsíců ode dne doručení žádosti nebo jejího doplnění (§ 8 odst. 2). Rozhodnutí ministra obsahuje:

a) označení projektu, který má být Fondem podpořen,

b) označení žadatele,

c) formu podpory,

d) výši poskytnutých prostředků nebo označení pohledávky, která má být zajištěna,

e) dobu splatnosti, pokud jde o poskytnutí úvěru nebo půjčky.

(2) Ministr může v rozhodnutí stanovit, do jaké výše se Fond podílí na příjmech plynoucích z projektu podle odstavce 1.

(3) Na rozhodování podle odstavce 1 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(4) Na základě rozhodnutí ministra a v souladu s ním uzavře Fond se žadatelem do 30 dnů od doručení rozhodnutí podle odstavce 1 smlouvu o výši a podmínkách poskytnutí prostředků Fondu nebo o poskytnutí záruky podle § 7 odst. 4 a o případném podílu Fondu na příjmech plynoucích z projektu. Nedojde-li k uzavření smlouvy v této lhůtě z důvodů na straně žadatele, rozhodnutí podle odstavce 1 zaniká a na žádost se hledí, jako by nebyla podána.

(5) Prostředky poskytnuté z Fondu lze použít výhradně ke stanovenému účelu; budou-li použity jinak, zaplatí žadatel Fondu pokutu ve výši a způsobem stanoveným ve smlouvě podle odstavce 4, a to až do celkové částky poskytnutých prostředků. Povinnost vrátit Fondu prostředky užité v rozporu se smlouvou tím není dotčena.

(6) Podrobnosti o nakládání s prostředky Fondu upraví statut Fondu.

Zůstatek finančních prostředků Fondu se převádí do následujícího kalendářního roku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Obecná část:

V procesu současných hospodářských přeměn vzrůstá v souvislosti s odstraněním administrativně direktivních zásahů státu do kultury význam ekonomických nástrojů státního ovlivňování kultury, do které bezesporu patří i kinematografie.

Filmové umění nelze s ohledem na relativně nepočetnou diváckou obec pojímat jako odvětví kultury, které je objektivně schopné samostatné ekonomické existence založené na nestátních zdrojích pocházejících výlučně z tuzemského soukromého sektoru, tj. bez státní podpory. Současně je s ohledem na - ve srovnání se světovým průměrem - nižšími výrobními náklady vynaloženými na výrobu kinematografického díla předmětem zájmu zahraničních podnikatelů ochotných a schopných do kinematografie investovat.

Je pochopitelné, že kinematografická produkce financovaná ze zahraničí bude svým žánrovým zaměřením a obsahem podřízena především zájmům investorů. Nastává reálné nebezpečí vzniku situace srovnatelné s vývojem v Polské republice a v Maďarské republice, ve kterých se národní charakter polské nebo maďarské kinematografie pod tlakem zájmů zahraničních investorů především z amerického kontinentu vytrácí.

Zániku národní identity české kinematografie je proto nezbytné poskytnout účinné ekonomické bariéry a vytvořit jí příznivé podmínky pro další existenci a rozvoj.

Do zrušení bývalého Ústředního ředitelství československého filmu, tj. federálně řízené výrobně hospodářské jednotky, (nařízení vlády ČSFR č. 429/1990 Sb., kterým se ruší vládní nařízení č. 13/1962 Sb., o nové organizaci Československého filmu), se financování československého filmu soustřeďovalo na financování činnosti jednotlivých organizací, tedy bývalých součástí VHJ Československy film. V rámci VHJ docházelo k přerozdělovacím procesům.

Posláním Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie je vytvořit institucionální základ pro tvorbu zdrojů, ze kterých bude možné financovat vybrané projekty v oblasti české kinematografie. Finanční prostředky Fondu budou využívány nikoliv k podpoře či přímému financování činnosti jednotlivých subjektů podnikajících v kinematografii, nýbrž toliko a výlučně k financování, přesněji řečeno k podpoře konkrétních projektů českých kinematografických děl nebo akcí, které slouží k podpoře a rozvoji české národní kinematografie.

Z hlediska tvorby zdrojů Fondu je kladen důraz na mnohost zdrojů s maximálním možným vyloučením dotace ze státního rozpočtu České republiky jako základního zdroje Fondu. Předpokládá se, že stávající státní organizace českého filmového průmyslu budou transformovány na akciové společnosti, ve kterých stát podrží ve vlastnictví určitý počet akcií (cca 30%). Výnos z těchto akcií se jeví jako perspektivní zdroj prostředků pro Fond.

Finanční prostředky soustředěně ve Fondu budou poskytovány v různých formách tak, aby i žadatel o podporu Fondu byl finančně, vynaložením vlastních prostředků, zainteresován na úspěšnosti investice.

Osnova předpokládá, že správcem Fondu bude ministerstvo kultury ČR; bude nutné je posílit o jedno systemizované místo a tomu odpovídající mzdové prostředky.

Předběžný propočet ukazuje, že náklady spojené s činností Rady Fondu nebudou přesahovat ročně sto tisíc Kčs.

Zvláštní část:

K § 1:

Návrh zákona ČNR o Státním fondu pro podporu české kinematografie vychází ze zákona ČNR čís. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), který v ustanovení části třetí upravuje postavení státních fondů. S ohledem na zaměření Fondu jej bude spravovat ministerstvo; Fond bude nadán samostatnou právní subjektivitou.

K § 2:

Pro rozhodování o podpoře především projektů kinematografických děl nelze nalézt objektivní kritéria uměleckého nebo kulturního charakteru, která lze vtělit do právní normy. Kultura a umění včetně umění filmového jsou kategorie právem zásadně neuchopitelné. Objektivní hlediska, jako je především komerční úspěšnost podporovaného projektu, nejsou s ohledem na nezbytnost podporovat národní charakter kinematografie jediná, na která bude brán zřetel.

Pri rozhodování o prostředcích Fondu tak vzniká riziko subjektivistického přístupu správce Fondu, kterým je ústřední orgán státní správy. Současně ovšem nelze se zřetelem na odpovědnost správce Fondu a ministra kultury České republiky za hospodaření s prostředky Fondu (které budou z části také finančními prostředky státu), svěřit rozhodování o nich jinému subjektu.

Ministru se proto ukládá povinnost zřídit poradní orgán. Zákon současně upravuje způsob jeho vytváření s tím, že podrobnosti o jeho činnosti budou předmětem úpravy statutem Fondu. Členství v poradním orgánu se konstituuje jako čestné a nezastupitelné.

K § 3:

Zákon taxativním způsobem vymezuje působnost Rady Fondu tak, aby měla dostatek možnosti pro realizaci své poradní funkce. Vedle koncepčních otázek půjde především o posuzování jednotlivých žádosti o podporu Fondu.

K § 4:

Povinnosti správce Fondu sestavit pro každý rozpočtový rok návrh rozpočtu příjmů a výdajů Fondu, přehled jeho pohledávek a závazků a závěrečný účet Fondu vyplývají z rozpočtových pravidel republiky. V jediném ustanovení se pro přehlednost tyto povinnosti správce Fondu deklarují. Stanoví se také povinnost zpracovat účetní závěrku, ověřovanou auditorem.

K § 5:

Základním zdrojem Fondu budou předpokládané výnosy majetkových účastí státu na podnikání obchodních společností kinematografického průmyslu, které vzniknou v procesu odstátnění existujících dosud státních organizací filmového průmyslu, případně dalších subjektů, na jejichž podnikání v české kinematografii se bude stát podílet majetkovým vkladem s tím, že stát podrží v odstátňovaných organizacích zhruba třicetiprocentní majetkovou účast.

Důležitým zdrojem Fondu bude rovněž podíl na příjmech z kinematografických děl, na které budou jeho prostředky použity.

Příjmová základna Fondu je stanovena tak, aby do budoucna byla otevřena cesta pro případné další příjmy plynoucí do Fondu. K tomu by však bylo zapotřebí vydání jiných právních předpisů.

Majetek Fondu národního majetku ČR, na který přechází majetek privatizované organizace, netvoří podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona čís.92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby součást státního rozpočtu republiky a lze jej použít jen k účelům stanoveným zákonem. Podle ustanovení § 46 odst. 1 citovaného zákona může zákon České národní rady stanovit, ve kterých případech lze majetku Fondu národního majetku ČR použít k jiným účelům než k privatizaci. Takovým zákonem je především zákon ČNR čís. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, který v ustanovení § 18 odst. 2 stanoví (a to nad rámec ustanovení § 12 odst. 2 zákona čís. 92/1991 Sb.) další účely, ke kterým lze užít majetku Fondu národního majetku ČR mimo vlastní privatizaci (např. posílení zdrojů bank a spořitelen určených k poskytování úvěrů - ust. § 18 odst. 2 písm. e) zákona čís. 171/1991 Sb.).

Rovněž navrhovaný zákon o Fondu jako právní předpis stejné právní síly jako zákon čís. 171/1991 Sb., může stanovit další okruh případů, ve kterých se majetek Fondu národního majetku ČR (jehož součástí by jinak výnosy z majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob byly) nepoužije k privatizaci, nýbrž k podpoře české kinematografie. Fond národního majetku ČR pak nebude muset vykonávat za stát práva a povinnosti akcionáře, k čemuž nemá ani dostatečně možnosti.

K § 6:

Zvlášť upraveným zdrojem Fondu je příplatek k ceně vstupného placeny účastníkem veřejné produkce kinematografického díla. S ohledem na zatížení vstupného příslušnou daní a místním poplatkem ze vstupného (srov. ust. § 6 zákona čís. 565/1990 Sb., o místních poplatcích) nelze vstupné podrobit další dávce. Příplatek se proto platí nad rámec vstupného pořadateli veřejné produkce kinematografického díla, který jej odvádí Fondu. Protože jde o právní povinnost účastníka veřejné produkce příplatek platit, je nezbytné konstituovat tuto povinnost zákonem a nikoliv pouhým podzákonným předpisem.

Pořadateli veřejně produkce se současně ukládá povinnost předložit správci Fondu vyúčtování odváděného příplatku a správce Fondu se opravňuje správnost vyúčtování přezkoumat.

Bude-li stanovena výše příplatku ke vstupnému 1,- Kčs, lze očekávat s ohledem na počet prodaných vstupenek na filmová představení v r. 1990, kterých bylo 36,361.230 (v r. 1988 byl tento počet 51,852.120 a v r. 1989 51,452.520) výnos z placení příplatku ke vstupnému ve výši cca 35 milionů Kčs.

Správce Fondu je současně zmocňován k vydání prováděcího předpisu, jímž by podle ekonomické situace valorizoval výši příplatku.

K § 7:

Zákon stanoví taxativním výčtem okruhy případů, ve kterých lze prostředky Fondu použít.

Prostředky Fondu budou pro výrobce českých kinematografických děl pouze druhotným zdrojem finančních prostředků potřebných pro výrobu českého kinematografického díla, resp. pro realizaci jiného projektu, na který lze podle tohoto ustanovení prostředky Fondu vynaložit. Bude totiž možné podpořit projekt jen do výše jedné poloviny předpokládaných nákladů na realizaci projektu. Správce Fondu přezkoumá výši plánovaných nákladů včetně předpokládané finanční úspěšnosti projektu především v případech, ve kterých se prostředky Fondu budou poskytovat formou nenávratné subvence a Fond se bude podílet na příjmech z šíření kinematografického díla, na jehož výrobu Fond prostředky poskytne.

K § 8:

Okruh potencionálních žadatelů je omezován censem pobytu či sídla. Jde výlučně o podporu české národní kinematografie a je-li proto žadatelem o prostředky Fondu podnik se zahraniční majetkovou účastí, nesmí být podíl zahraničního účastníka, resp. zahraničních účastníků většinový.

V obecné rovině, v důsledku vyloučení správního řádu, se upravují obecné náležitosti žádosti o podporu, stanoví se její písemná forma i adresát, kterým je správce Fondu.

Zakládá se povinnost žadatele složit přiměřenou částku, jejíž horní hranici zákon stanoví. Diferenciaci upraví statut podle druhu projektu, o jehož podporu bude žádáno. Částka má sloužit k náhradě nákladů, spojených s odborným posouzením žádosti. Nevyužitá částka bude vyúčtována a vrácena žadateli, případně vyšší náklady budou zúčtovány k tíži Fondu.

Správci Fondu se ukládá zákonem povinnost žádost odborně přezkoumat, především výši plánovaných nákladů a vytvořit tak solidní podklad pro jednání Rady Fondu o žádosti.

K § 9:

S ohledem na postavení ministra kultury České kultury jako člena vlády a subjektu odpovědného za hospodaření s prostředky Fondu přísluší právo rozhodovat o použití prostředků Fondu ministru kultury ČR. V zájmu omezení subjektivního přístupu k jednotlivým žadatelům o prostředky Fondu rozhoduje ministr o poskytnutí prostředků na návrh Rady Fondu.

S ohledem na nenárokovost, omezení výše finančních prostředků, kterými Fond bude disponovat a se zřetelem na zásadní změnu v přístupu státu k financování kultury včetně kinematografie není namístě při rozhodování o žádostech o prostředky Fondu postupovat podle předpisů o správním řízení (zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení - správní řád).

Protože se rozhodování o žádostech o poskytnutí prostředků Fondu nerozhoduje podle správního řádu, nebyl by ministr vázán při rozhodování řádnou lhůtou. Protože však je žadatel při svém rozhodování o realizaci projektu, na kterou žádá finanční prostředky Fondu, podmiňován vědomostí o tom, zda s podporou Fondu může počítat, stanoví se pro rozhodnutí o jeho žádosti přiměřená lhůta.

S ohledem na postavení ministra jako člena vlády a subjektu odpovědného za hospodaření s prostředky Fondu vládě přísluší právo rozhodovat o použití prostředků Fondu jemu. V zájmu omezení subjektivního přístupu k jednotlivým žadatelům rozhoduje ministr na návrh Rady Fondu. Zákon stanoví obligatorní náležitosti rozhodnutí a současně umožňuje, aby s ohledem na druh poskytnuté podpory byla zajištěna alespoň částečná návratnost prostředků Fondem poskytnutých.

Obsah rozhodnutí ministra o poskytnutí podpory se stanoví obligatorní součástí smlouvy, kterou uzavírá Fond, jednající prostřednictvím ministerstva se žadatelem. Pro případ, že žadatel nebude podmínky rozhodnutí akceptovat, se zakládá fikce o zpětvzetí žádosti. Současně se ze zákona rozhodnutí zrušuje.

Součástí smlouvy je i ustanovení o smluvní pokutě, kterou zaplatí žadatel, pokud prostředky užije jiným způsobem. Současně je povinen vrátit neoprávněně užité prostředky.

K § 10:

Prostředky Fondu se na konci rozpočtového roku nevracejí státnímu rozpočtu.

K § 11:

Je navrhováno, aby zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení; je veřejný zájem, aby Fond začal neprodleně plnit svou funkci.@LH 6.

Zpracovatel: JUDr. Aleš Dvouletý, zástupce ředitele odboru právního a legislativního ministerstva kultury České republiky