Česká národní rada 1990 – 1992

Účelem zákona je ochrana zvířat před bolestí, utrpením, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez přiměřeného důvodu, pokud byly způsobeny, byt i z nedbalosti člověkem.

(l) Zakazuje se týrání zvířat jak volně žijících tak i chovaných v lidské péči.

(2) Zakazují se všechny formy propagace týrání zvířat.

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) chovatelem každá právnická nebo fyzická osoba, která chová zvíře nebo zvířata za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů, obchoduje se zvířaty, provozuje jatky anebo provádí pokusy na zvířatech;

b) zvířetem obratlovec kromě člověka, nikoliv však plody (féty) nebo embrya;

c) pokusným zvířetem zvíře, které je použito k pokusným účelům; je s ním manipulováno a jsou vytvářeny podmínky a navozovány procesy, které v přirozených podmínkách neexistují;

d) volně žijícím zvířetem zvíře, které se vyskytuje v přírodě a není v přímé péči člověka;

e) zvířetem v zájmovém chovu zvíře, u kterého hospodářsky efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti nebo osobní spotřebě;

f) zvířetem v lidské péči zvíře, jež je přímo závislé na bezprostřední péči člověka;

g) nebezpečným zvířetem jakékoliv zvíře, které může za určitých podmínek ohrozit zdraví nebo život člověka;

h) utrpením stav zvířete, který dlouhodobě převyšuje jeho schopnosti a způsobuje mu neobvyklou zátěž fyzickou nebo psychickou a který zvíře nemůže změnit nebo z něj uniknout;

i) nepřiměřenou bolestí bolest neodpovídající povaze potřebného zákroku;

j) hospodářským zvířetem zvíře využívané k hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, hrabavá a vodní drůbež, lichokopytníci, králíci, kožešinová zvířata a ryby;

k) chovným zařízením zařízení v němž jsou chována zvířata pro pokusné účely;

l) dodavatelským zařízením zařízení, které dodává za úplatu zvířata určená k pokusným účelům;

m) uživatelským zařízením zařízení, v němž jsou zvířata používána k pokusným účelům;

n) projektem základního výzkumu soubor pokusů na zvířatech zaměřeny na získávání nových poznatků;

o) testací přesně popsané standardní techniky, které se periodicky neměnně opakují;

p) vyhledávacím výzkumem pokusy na zvířatech sloužící k ověření vědecké domněnky;

r) bezpečnostními zárukami pokusné ověření vlivu

1. prostředků určených ke klinickým zkouškám v humánní a veterinární medicíně,

2. prostředků určených ke spotřebě lidí a zvířat,

3. prostředků a přírodních sil, které mohou přímo nebo nepřímo ovlivňovat životní prostředí;

Za týrání se považuje

a) nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly;

b) podrobit zvíře výcviku nebo je použít k veřejnému vystoupení či podobným účelům, pokud je pro ně spojeno s bolestí, utrpením nebo poškozením;

c) z jiných než zdravotních nebo pokusných důvodů

1. omezovat výživu zvířete,

2. podávat zvířeti potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují,

3. omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete;

d) vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení;

e) podávat zvířeti dopingové látky s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled;

f) cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti, používat jiných živých zvířat jako lákadel, štvát zvířata proti sobě, aniž by to vyžadoval lov nebo lovecký výcvik, jehož podmínky upravují zvláštní předpisy [Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 143/1991 Sb., zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, vyhláška č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti, a vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se provádí zákon o rybářství.]) anebo příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody;

g) kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat a z jiných, než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby kočkovitých šelem;

h) používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat;

i) podávat zvířeti bez souhlasu odborně způsobilého veterinárního pracovníka [§ 25 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči,ve znění zákona č. 239/1991 Sb..] veterinární léčiva a přípravky [Zákon č. 87/1987 Sb. ve znění zákona č. 239/1991 Sb., a vyhláška č. 86/1989 Sb., o povolování ověřování, výroby, dovozu a uvádění do oběhu, používání a kontrole veterinárních léčiv a přípravků.] (dále jen "přípravky") s výjimkou přípravků, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky a injekční aplikace, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou [§ 25 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči,ve znění zákona č. 239/1991 Sb..], nejde-li o pokusy na zvířatech;

j) vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy;

k) chovat zvířata tak, aby si vzájemně způsobovala utrpení;

l) zasahovat do průběhu porodu způsobem, který zvyšuje bolest anebo poškozuje zdraví matky i mláděte;

m) nakládat se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání;

n) používat k vázání zvířete za krk prostředky, které způsobují jeho poranění;

o) usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest.

(l) Nikdo nesmí bez přiměřeného důvodu zvíře usmrtit.

(2) Přiměřeným důvodem je zejména porážka zvířat určených ke spotřebě a usmrcení zvířat

a) při výkonu práva myslivosti a rybářství,

b) škodlivých nebo nebezpečných,

c) pokusných zvířat při pokusech (§ 15).

Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.

(1) S výjimkou pokusů na zvířatech se mohou vykonávat zásahy, které způsobují bolest, jedině po celkovém nebo místním znecitlivění zvířete veterinárním lékařem.

(2) Znecitlivění se nepožaduje

a) jestliže se při srovnatelných zákrocích na lidech znecitlivění neprovádí,

b) pokud podle úsudku veterinárního lékaře není znecitlivění proveditelné nebo nutné anebo by způsobilo bolest větší než zákrok sám.

(3) Znecitlivění se rovněž nepožaduje při

a) kastraci telat, selat, kůzlat, jehňat a králíků samčího pohlaví mladších 8 týdnů, kteří netrpí nějakou anatomickou vadou,

b) odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat ve stáří do 8 týdnů,

c) krácení ocasu u selat, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,

d) odstraňování ostruhy kohoutů během prvního dne života,

e) označování zvířat zejména jejich tetováním a vrubováním uší a jestliže je zákrok prováděn osobami odborně způsobilými [§ 25 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči,ve znění zákona č. 239/1991 Sb..].

Chovatel je povinen umožnit pracovníkům orgánů ochrany zvířat provádějícím dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona a obecně závazných právních předpisů vydaných na jeho základě vstup do objektů chovu, do objektů, v nichž je provozována obchodní činnost se zvířaty, porážena hospodářská zvířata a nebo prováděny pokusy na zvířatech.

Při chovu hospodářských zvířat je zakázáno

a) chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují zvláštní předpisy [Zákon č. 87/1987 Sb. ve znění zákona č. 239/1991 Sb., a vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat.];

b) chovat zvířata v tak velkých nebo v tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách,

l. ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení,

2. které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči,

3. ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví.

Dojde-li k poškozování zdraví zvířat prokazatelně v důsledku nevhodné technologie, je chovatel povinen tuto technologii upravit nebo změnit; jde-li o technologické zařízení a stavby, stanoví lhůty a způsob jejich úpravy nebo změny ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen "ministerstvo").

Chovatel je povinen mít pohotově k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu či náhlém onemocnění a vlastní vyprošťovací nářadí odpovídající druhu chovaných zvířat a používané technologii, jakož i nástroje k okamžitému omráčení a vykrvení zvířete nacházejícího se v nevyléčitelných bolestech či nevyléčitelném stavu.

(1) Porážení hospodářských zvířat vykrvením může byt prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno.

(2) Výjimky z ustanovení odstavce 1 může povolit ministerstvo pro potřeby náboženských společností, jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat.

(l) Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete.

(2) Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené.

(3) Chov nebezpečných zvířat mimo zařízení zoologických zahrad registrovaných státem podléhá schválení okresní nebo městské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete.

(1) Je zakázáno lovit zvířata, nejde-li o výkon práva upravený zvláštním i předpisy [Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 143/1991 Sb., zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, vyhláška č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti, a vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se provádí zákon o rybářství.],

a) pomocí želez, ok a tluček,

b) pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování,

c) do jestřábích košů a pomocí lepu,

d) pomocí výbušnin a elektrických agregátů.

(2) Odchyt a usmrcování volně žijících zvířat, patřících do skupin karanténních škůdců, se řídí zvláštními předpisy [Zákon č. 87/1987 Sb. ve znění zákona č. 239/1991 Sb., a vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat.], [Vyhláška č. 80/1965 Sb., o ochraně volně žijících živočichů.].

(3) Provozovatel odchytových zařízení je musí provozovat tak, aby odchycená zvířata nebyla týrána.

(1) Za pokusy na zvířatech (dále jen "pokusy") se považují zákroky na živých zvířatech nebo manipulace s nimi za účelem

a) ověření vědecké domněnky a získání nových poznatků,

b) stanovení diagnózy,

c) vývoje a ověřování biologického produktu včetně zjištění jeho účinku a získání výrobku tohoto charakteru,

d) testace,

e) použití zvířete v rámci pokusného zkoumání jeho reakcí,

f) výuky.

(2) Pokusy se smějí provádět jen v uživatelských zařízeních, kterým bylo Ústřední komisí pro ochranu zvířat (dále jen "ústřední komise") uděleno oprávnění (dále jen "akreditace"), mají potřebné odborně způsobilé pracovníky a zařízení vyhovující pro příslušný druh a množství pokusných zvířat.

(3) Pokusy mohou být povoleny pouze po ověření, že při současném stavu nelze zajistit poznatky nebo jejich využití jiným i metodami nebo postupem,a to je-li předpokládaná bolest, utrpení nebo poškození pokusných zvířat s ohledem na cíl pokusů eticky opodstatněna a jsou nezbytné z důvodů

a) předcházení, poznání nebo léčení nemocí, utrpení, poškození zdraví, tělesných nesnází nebo k poznání ovlivnění fyziologických stavů a funkcí člověka nebo zvířete,

b) poznání poškození životního prostředí,

c) základního výzkumu a vyhledávacího výzkumu,

d) ověřování nezávadnosti látek nebo výrobků pro zdraví člověka nebo zvířete anebo jejich účinnosti proti škůdcům,

e) výroby sér, očkovacích látek, diagnostik, jiných biologických materiálů a léků,

f) zachování nebo rozmnožování živého materiálu pro vědecké účely,

g) výuky na středních a vysokých školách, v postgraduálním studiu nebo celoživotním vzdělávání občanů [§ 22 a 24 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.], především v oblasti medicíny a přírodních věd, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

(4) Pokusy na zvířatech musejí být prováděny přednostně na zvířatech k těmto účelům chovaných, odpovídajících kvalitou, definovaných a standardizovaných z hlediska genetického, zdravotního stavu a podmínek jejich životního prostředí.

Právnické a fyzické osoby provádějící pokusy na zvířatech jsou povinny

a) zabezpečit, aby zvířeti nebyla působena bolest, utrpení nebo poškození nad rozsah nevyhnutelný vzhledem k účelu, který se pokusem sleduje,

b) provádět pokusy, které způsobí větší než nepatrné bolesti jen za místního nebo celkového znecitlivění, ledaže by účel pokusu znecitlivění vyloučil,

c) používat k pokusům působícím bolest nebo utrpení zvířata pouze jedenkrát, pokud opakování není součástí pokusů,

d) zajistit přiměřenou péči o pokusná zvířata, zejména jejich vhodný chov, výživu, napájení, přiměřený prostor a mikroklima, a veterinární péči pro ně,

e) připravovat a plánovat pokusy předem, používat pouze přiměřených metod a vhodných zvířecích modelů a tak snižovat množství používaných zvířat,

f) při používání jiných než pro pokusné účely chovaných zvířat dodržovat zásady ochrany přírody a ochrany ohrožených druhů,

g) provádět usmrcování pokusných zvířat a zvířat vyřazených z pokusů bez utrpení a bolesti.

Řídit a kontrolovat pokusy na zvířatech jsou oprávněni lékaři, veterinární lékaři a osoby s jiným vysokoškolským vzděláním biologického směru, pokud se během studia, postgraduálního studia nebo dalšího celoživotního vzdělávání občanů [§ 22 a 24 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.] prokazatelně seznámili s metodami chovu a práce na pokusných zvířatech a kterým bylo uděleno osvědčení příslušným orgánem ochrany zvířat.

(l) Chovná a dodavatelská zařízení jsou povinna vést záznamy

a) o počtu a druhu prodaných zvířat a datu jejich prodeje s uvedením jména, příjmení a adresy příjemce,

b) o počtu a druhu uhynulých zvířat.

(2) Uživatelská zařízení jsou povinna

a) ustavit v rámci zařízení osobu odpovědnou za péči o pokusná zvířata,

b) zajistit veterinární péči o pokusná zvířata a jejich ošetření,

c) vést záznamy o všech používaných pokusných zvířatech, zejména o počtu a druhu pokusných zvířat, jejich původu a datu přijetí. Tyto záznamy musí být uchovávány nejméně po dobu tří let.

(3) Uživatelská zařízení zřizují odborné komise, které

a) kontrolují plnění povinností stanovených v odstavci 2,

b) vyjadřují se k navrhovaným projektům základního výzkumu, vyhledávacího výzkumu, testacím a bezpečnostním zárukám a předkládají je příslušnému státnímu orgánu (§ 24),

c) povolují pracovníkům uživatelského zařízení provádění pokusů na zvířatech,

d) ověřují odbornou způsobilost pracovníků se středoškolským vzděláním a ošetřovatelů pokusných zvířat a vydávají o tom osvědčení,

e) podávají souhrnné zprávy o činnosti podle písmene a) až d) příslušnému státnímu orgánu (§ 24).

(4) V každém chovném, dodavatelském nebo uživatelském zařízení musí být psi, kočky a subhumánní primáti označeni trvale identifikační značkou, dříve než jsou odstaveni od matky, s výjimkou případů kdy tako zvířata jsou před odstavením převedena z jednoho zařízení uvedeného v odstavci 1 do jiného a není z praktických důvodů možno zvíře předem označit; v tomto případě je přijímací zařízení povinno uchovat všechny údaje zejména o matce až do označení zvířete.

(5) Ze záznamů každého zařízení musí vyplývat podrobnosti o identitě a původu každého psa, kočky a subhumánního primáta.

(l) Orgán příslušný k registraci [§ 6 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb.] vydá oprávnění k provozování chovného nebo dodavatelského zařízení, k podnikatelské činnosti v chovu zvířat určených pro zájmové chovy a k obchodu s nimi pouze na základě osvědčení okresní nebo městské veterinární správy příslušné podle místa výkonu činnosti.

(2) Okresní nebo městská veterinární správa udělí osvědčení podle odstavce 1, jestliže

a) žadatel předloží svůj průkaz odborné způsobilosti, popřípadě průkaz způsobilosti odpovědného zástupce,

b) jsou zabezpečeny takové životní podmínky zvířat, které vylučují jejich týrání.

(3) Okresní nebo městská veterinární správa může navrhnout orgánu příslušnému k registraci změnu nebo odnětí oprávnění, jestliže se změnily nebo odpadly podmínky, za nichž bylo uděleno.

(l) Orgány ochrany zvířat jsou

a) ministerstvo,

b) ústřední komise,

c) orgány veterinární správy [§ 8 zákona ČNR č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky,ve znění zákona č. 437/1991 Sb.],

d) ústřední orgány státní správy pokud do jejich působnosti spadá řízení právnických osob, jejichž předmětem činnosti je provádění pokusů na zvířatech a Československá akademie věd (dále jen "příslušné státní orgány").

(2) Na úseku ochrany zvířat vykonávají též ve vymezeném rozsahu působnost obce.