Česká národní rada 1990 – 1992

(1) Nemůže-li pronajimatel, který vypověděl nájem bytu s přivolením soudu, nebo ten, v jehož prospěch byla rozhodnutím soudu stanovena jiným osobám povinnost vyklidit byt, zajistit bytovou náhradu [§ 712 občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník (dále jen občanský zákoník)], může požádat o zajištění této náhrady u obce, na jejímž území je byt, který má být vyklizen. Stejně postupuje pronajimatel, jestliže stavební úřad povolil odstranění stavby [§ 88 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)].

(2) O zajištění bytové náhrady může požádat též ten z rozvedených manželů, který podle rozhodnutí soudu má po zrušení společného nájmu dosavadní byt dále užívat jako nájemce.

(1) Obec zajišťuje bytovou náhradu tím, že uzavře smlouvu o nájmu bytu, popřípadě místnosti v domě, který je v jejím vlastnictví, anebo tím, že bytovou náhradu zajistí v domě nebo bytě jiné právnické nebo fyzické osoby.

(2) Zajišťování bytové náhrady patří do samostatné působnosti obcí.

(1) Obec určí pořadí žádostí o bytovou náhradu podle naléhavosti.

(2) Obec může stanovit pro určení pořadí podrobnější kriteria obecně závaznou vyhláškou [§ 16 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)].

O tom, že je zajištěna bytová náhrada, která je způsobilá k nastěhování a k řádnému užívání, vydá obec tomu, který o bytovou náhradu žádal, potvrzení.

Obec, v níž je vyklizovaný byt, může zajistit bytovou náhradu v jiné obci na základě dohody s touto obcí jen za podmínek stanovených v § 711 odst. 1 písm. c) a d) a § 712 odst. 2 občanského zákoníku.

(1) Zanikne-li nájem bytu sjednaný na domu určitou, má nájemce právo na bytovou náhradu v případě, že nájem skončil před uplynutím sjednané doby z důvodů uvedených v § 711 odst. 1 písm. a), b), e) a f) občanského zákoníku.

(2) Právo na bytovou náhradu má nájemce v případě uvedeném v odstavci 1 jen po dobu, na kterou byl nájem původně sjednán.

(1) Služební byty jsou:

a) byty v domech a jiných objektech určené pro ubytování osob, které mají v těchto bytech bydlet ze služebních důvodů proto, že by jinak byl ohrožen provoz objektů nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání,

b) byty vystavěné z vlastních prostředků právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků,

c) byty ozbrojených složek, za něž se považují:

1. byty v domech výhradně určených pro ubytování vojáků z povolání a občanských pracovníků vojenské správy, pracovníků federálního ministerstva vnitra ministerstva vnitra České republiky a příslušníků Federálního policejního sboru, vojsk federálního ministerstva vnitra, Federální bezpečnostní informační služby, Sboru hradní policie, Policie České republiky a Sboru nápravné výchovy České republiky

2. jednotlivé byty v domech ve vlastnictví obce nebo státu, které získaly federální ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra, Federální bezpečnostní informační služba, Sbor hradní policie, ministerstvo vnitra České republiky a ministerstvo spravedlnosti České republiky ze státní bytové výstavby pro ubytování vojáků z povolání a příslušníků ozbrojených složek uvedených v odstavci 1 písm. c) bod 1, jestliže jsou jimi užívány ke dni účinnosti tohoto zákona; tyto byty pozbudou své povahy, jestliže nájemce není nebo přestal být vojákem z povolání nebo příslušníkem ozbrojené složky.

(2) Smlouvu o nájmu služebního bytu uvedeného v odstavci 1, písm. a) a b) lze uzavřít, jestliže se nájemce zavázal zajišťovat práce, na které je nájem tohoto bytu vázán.

(3) Smlouvu o nájmu bytu ozbrojených složek lze uzavřít na základě písemného doporučení orgánů ozbrojených složek a ministerstev uvedených v odstavci 1 písm. c).

(1) Byty zvláštního určení jsou byty zvlášť upravené pro ubytování zdravotně postižených osob.

(2) Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajimatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, pokud si to vyhradil. Pokud byl byt zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze tuto smlouvu uzavřít jen na doporučení okresního úřadu.

(1) Byty v domech zvláštního určení jsou byty v domech s pečovatelskou službou. [§ 49 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení]

(2) Smlouvu o nájmu bytu v domě zvláštního určení může pronajimatel uzavřít jen na základě písemného do poručení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil. Pokud byl byt v domě zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze tuto smlouvu uzavřít na doporučení okresního úřadu.

O návrhu na předběžný zákaz zřejmého zásahu do pokojného stavu a o uložení povinnosti obnovit předešlý stav [§ 5 občanského zákoníku] rozhodují pověřené obecní úřady.

Státním orgánem příslušným k registraci nadace [§ 20b občanského zákoníku], je okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít nadace sídlo.

(1) Orgánem příslušným k přijetí nalezené věci od nálezce je kterýkoliv obecní úřad [§ 135 odst. 1 občanského zákoníku].

(2) Nedošlo-li k nálezu v územním obvodu obce, jejíž obecní úřad nález přijal, je tento obecní úřad povinen vyrozumět o nálezu obecní úřad obce, v níž k nálezu došlo.

(1) Správní řízení zahájená podle zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, se dnem 1. ledna 1992 zastavují. Rozhodnutí o zastavení řízení se v těchto případech nevydává, vyznačí se ve spise a účastníci se o tom pouze vyrozumí.

(2) Podle tohoto zákona se postupuje i u žádostí o přidělení náhradního bytu, které byly podány do 31. prosince 1991.

Zrušují se:

a) § 2 a 3 zákona ČNR c. 120/1983 Sb., o stanovení působnosti národních výborů při provádění některých ustanovení občanského zákoníku a notářského řádu,

b) vyhláška č. 66/1979 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku upravující poskytování služeb,

c) vyhláška č. 177/1964 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty,

d) nařízení vlády České republiky č. 205/1990 Sb., kterým se stanoví další případy, kdy lze přidělit byt ve státním zájmu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Dne 5. listopadu 1991 byla přijata novela občanského zákoníku, která nabude účinnosti dne 1. ledna 1992. Touto novelou byl současně zrušen zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Novela občanského zákoníku stanoví, že zákony národních rad upraví některé otázky, které s realizací novely souvisí. Jde zejména o zajišťování bytových náhrad, vymezení pojmů služebních bytů, bytů zvláštního určení a bytů v domech zvláštního určení, jakož i podmínek, za nichž lze smlouvu o nájmu těchto bytů uzavřít.

Předpokládaný návrh zákona České národní rady tuto oblast upravuje. Návrh zákona neřeší však otázky spojené s ochranou bytového fondu /např. užívání bytů k jiným účelům než k bydlení/ ani další problémy vyplývající ze zásad státní bytové politiky, které byly schváleny usnesením vlády České republiky č. 171 z 29. května 1991.

Současně je třeba řešit neodkladně i založení působnosti orgánů místní správy v rozhodování o předběžném zákazu zásahu do pokojného stavu, při registraci nadací a přijímání nálezů ztracených věcí.

K části první

Zajišťování bytové náhrady

Za současných podmínek nelze zajištění bytové náhrady ponechat pouze na pronajimateli nebo na tom, v jehož prospěch má být byt vyklizen, neboť uplatnění tržního hospodářství v oblasti nájmu bytů se bude prosazovat postupně po dobu několika let.

Vlastníky největšího počtu bytů jsou dnes obce; proto jim připadá v procesu zajišťování bytových náhrad nejdůležitější úloha, jejíž význam se bude s rozvojem trhu s byty postupně oslabovat. Zásadou v tomto přechodném období bude, že bytové náhrady má především zajišťovat ten, v jehož prospěch se byt vyklízí. Jenom v případech, kdy pronajimatel nemůže bytovou náhradu zajistit, může požádat o zajištění této náhrady obec, na jejímž území je byt, který má být vyklizen.

V případech rozvedených manželů je třeba připustit, aby o zajištění bytové náhrady mohl požádat ten z rozvedených manželů, který se na základě rozhodnutí soudu stal výlučným nájemcem bytu.

Pokud jde o zajištění bytové náhrady v případech, kdy stavební úřad nařídil vyklizení stavby, bude nadále postupováno podle ustanovení § 96 odst. 1 stavebního zákona s tím, že tuto náhradu bude - na základě požadavku stavebního úřadu - zajišťovat obec.

Stanovení podrobnějších kritérií pro pořadí žádostí je fakultativní a předpokládá se ve větších obcích. V těch případech potřeba veřejné kontroly vyžaduje, aby kritéria byla zveřejněna.

Obec zajišťuje bytovou náhradu s využitím uvolněných bytů ve vlastnictví obce. Může však využít i uvolněných bytů v domech jiných vlastníků. Nejde již o přidělovací princip. Zajištění bytové náhrady tímto způsobem předpokládá souhlas vlastníka domu, v němž má být bytová náhrada zajištěna. Toho lze do budoucna dosáhnout např. tím, že obec bude přispívat vlastníkům na stavbu, rozsáhlejší opravu nebo modernizaci domu a vlastník se recipročně zaváže svěřit dispozici s částí bytů v domě na určitou dobu a za dohodnutých podmínek obci.

Při zajišťování bytové náhrady obec zkoumá, zda bytová náhrada splňuje základní předpoklady požadované občanským zákoníkem pro konkrétní případ. O zajištění náhrady obec vydá potvrzení, které slouží oprávněné osobě v případném exekučním řízení. V řízení bude soudem posuzováno, zda zajištěná bytová náhrada odpovídá podmínkám stanoveným občanským zákoníkem.

Z taxativně uvedených důvodů připouští občanský zákoník zajištění bytové náhrady i v jiné obci. Bylo proto nutné stanovit podmínky, za kterých může být náhrada v jiné obci zajištěna.

Jestliže byl nájem bytu sjednán na dobu určitou, má nájemce, z důvodů v zákoně taxativně uvedených, právo na bytovou náhradu a to pouze po dobu, na kterou byl původní nájem sjednán.

K části druhé

Zákon vymezuje pojmy služebního bytu, bytu zvláštního určení a bytu v domě zvláštního určení a současně stanoví, za jakých podmínek nájem k tomuto bytu vzniká. Vzhledem ke skutečnosti, že u těchto bytů nevzniká společný nájem bytu manžely a přechod nájmu bytu, bylo nutné přihlédnout k těmto zvláštnostem i při vzniku nájmu. Navrhované vymezení pojmů těchto bytů odráží především změny provedené v organizaci ozbrojených bezpečnostních složek.

Charakter domů s byty zvláštního určení v současné době splňují domy s pečovatelskou službou; i v těchto domech - na rozdíl od zařízení a ústavů sociální péče - se budou uzavírat smlouvy o nájmu těchto bytů.

K části třetí

V této části se stanoví působnost orgánů státní správ při provádění některých ustanovení občanského zákoníku.

Rozhodování podle § 5 občanského zákoníku náleželo dosud do působnosti všech obcí. Poznatky i praxe však ukazují, že ne vždy šlo o jednoduché případy, neboť často bylo obtížné posoudit, zda se jedná o zřejmý zásah do práva. Tyto obtíže nemůže zcela odstranit ani novela § 5 občanského zákoníku, neboť i po jejím vydání lze předpokládat, že bude často obtížné posoudit, zda se skutečně jedná o zásah do pokojného stavu. Proto se nejeví vhodným rozhodování o těchto návrzích svěřit orgánům všech obcí. Na druhé straně však by ani nevyhovovalo, aby v prvém stupni v těchto věcech rozhodovaly okresní úřady a v důsledku toho v odvolacím řízení pak příslušný ústřední orgán státní správy, když smyslem cit. ustanovení občanského zákoníku je rychlé, ale svým charakterem jen předběžné řešení sporné situace. Navíc by toto řešení neodpovídalo stávající koncepci přenést výkon státní správy na územní orgány nižších stupňů. Jako optimální se tedy jeví, aby k rozhodování v prvém stupni byly příslušné pověřené obecní úřady. Protože stanovení působnosti při výkonu státní správy v republikách náleží zákonům národních rad, je možné tímto zákonem stanovit příslušnost i pověřeného obecního úřadu, i když v ust. § 5 občanského zákoníku se výslovně hovoří o orgánu státní správy. Navrhované řešení je i v souladu s usnesením České národní rady č. 150 z 26. dubna 1991, aby pověřené obecní úřady rozhodovaly ve správních věcech v prvním stupni.

Příslušný k přijetí nalezené věci od nálezce by měl být kterýkoliv obecní úřad. Nelze totiž požadovat na nálezci, aby za účelem odevzdání věci musel cestovat do vzdálenějšího místa. Nálezce nebude mít vždy možnost odevzdat věc obecnímu úřadu příslušnému pro katastrální území, kde věc nalezl. Je však žádoucí, aby nalezená věc byla uložena u obecního úřadu v místě, kde došlo k nálezu a tedy obvykle i ke ztrátě a kde většinou bude vlastník ztracenou věc hledat.

K části čtvrté

V souvislosti se zrušením zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, je nutno upravit postup orgánů místní správy, popř. ústředního orgánu státní správy, v těch případech, kdy do počátku účinnosti novely občanského zákoníku neskončí správní řízení zahájené podle uvedeného zákona. Jde zejména o přidělování bytů včetně náhradních, povolování jejich výměn a rozhodování o dalších otázkách. V návrhu se proto věc řeší ustanovením o zastavení správního řízení. Zákon výslovně neřeší otázku realizace práv a povinnosti, které vyplývají z již pravomocných správních rozhodnutí, neboť řešení občanskoprávních vztahů této povahy nepatří do působnosti národních rad.

Současně je třeba zrušit některé prováděcí předpisy k zákonu č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Kromě vyhlášky č. 177/1964 Sb. je nutno bez náhrady zrušit i nařízení vlády České republiky č. 205/1990 Sb., podle něhož bylo možno přidělovat byty ve státním zájmu. V návrhu zákona nebylo však možné stanovit přednostní zajišťování bytů pracovníkům některých státních orgánů ani tím, že by se pro tento účel rozšířila kategorie bytů služebních, popř. bytů zvláštního určení. Takovéto řešení by odporovalo charakteru a poslání těchto druhů bytů.

Zároveň je třeba zrušit i některá ustanovení zákona ČNR č. 120/1983 Sb., o stanovení působnosti národních výborů při provádění některých ustanovení občanského zákoníku a notářského řádu, vzhledem k tomu, že se působnost upravuje nově.

Vyhláška č. 66/1979 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku upravující poskytování služeb, se navrhuje zrušit, neboť je již překonaná v důsledku zásadních změn na úseku poskytování služeb v souvislosti s postupným přechodem na podmínky tržního mechanismu. Dosavadní úprava je i v rozporu s ustanoveními hlavy čtvrté novely občanského zákoníku, pokud tato upravuje smlouvy o dílo a zvlášť pak zhotovení věci na zakázku a smlouvy o opravě a úpravě věci.