Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Zrušují se:

1. zákon České národní rady č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon), ve znění zákona č. 122/1989 Sb., zákona č. 127/1990 Sb. a zákona č. 425/1990 Sb.,

2. vyhláška ministerstva kultury České socialistické republiky č. 75/1978 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení divadelního zákona, ve znění vyhlášky č. 198/1989 Sb. a zákona č. 127/1990 Sb.,

3. výnos ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 26. února 1979, č. j. 10.890/79-Ia/1, kterým se stanoví síť divadel (registrováno v částce 10/1979 Sb.),

4. směrnice ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 30. 7. 1971, čj. 11 822/1971-III., vydaná v dohodě s ministerstvem školství České socialistické republiky, pro výuku náboženství přihlášených žáků základních devítiletých škol (registrováno v částce 22/1971 Sb.), ve znění výnosu ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 10. 6. 1988 čj. 9 822/1988-VII., vydaného v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky (registrováno v částce 27/1988 Sb.).

S platností pro území České republiky se zrušují:

1. zákon č. 547/1919 Sb. z. a n., o vybudování a udržování "Akademického domu v Praze",

2. zákon č. 226/1920 Sb. z. a n., o zřízení fondu Denisova,

3. zákon č. 245/1920 Sb. z. a n., o připočítání válečných let kněžím z duchovní správy v minulé válce k vojenské službě povolaným,

4. zákon č. 96/1925 Sb. z. a n., o vzájemných poměrech náboženských vyznání,

5. ustanovení § 10 zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem,

6. zákon č. 56/1957 Sb., o umělecké řemeslné práci a o lidové umělecké výrobě,

7. ustanovení § 1 až 3, 4 odst. 1, písm. a) a c), , 9, 10, 12, 13 a 16 až 18 zákona č. 81/1957 Sb., o koncertní a jiné hudební činnosti, ve znění zák. č. 146/1971 Sb. a zákona č. 425/1990 Sb.,

8. ustanovení § 1, 2, 3 písm. a) až e), 4 až 6, 9, 11, 12 a 15 zákona č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě, ve znění zák. č. 146/1971 Sb. a zákona č. 425/1990 Sb.,

9. zákon č. 52/1959 Sb., o osvětové činnosti (osvětový zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb.,

10. vládní nařízení č. 101/1950 Sb., o zrušení osvětových rad a přenesení jejich působnosti na národní výbory,

11. vládní nařízení č. 121/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro laické učitele náboženství, ve znění zákona č. 54/1956 Sb.,

12. vládní nařízení č. 46/1951 Sb., o zrušení knihovních rad,

13. vyhláška ministerstva školství, věd a umění a ministerstva a osvěty č. 153/1950 Ú. l. o úkolech a působnosti krajských národních výborů v oboru školního a osvětového filmu a diapozitivů,

14. vyhláška ministerstva školství a kultury č. 99/1958 Ú. l., o povolování veřejných koncertních a jiných hudebních produkcí, veřejných produkcí estrádních a artistických, podniků lidové zábavy, některých divadelních představení, výstav, přednášek a filmových představení a o výhradném oprávnění ochranných organizací autorských, ve znění zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 33/1978 Sb., vyhlášky č. 117/1991 Sb. a vyhlášky č. 241/1991 Sb.,

15. vyhláška ministerstva školství a kultury č. 149/1961 Sb., o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění, ve znění vyhlášky č. 39/1966 Sb. a zákona č. 146/1971 Sb.,

16. vyhláška ministerstva školství a kultury č. 73/1962 Sb., o inzerci v tisku, ve znění vyhlášky č. 105/1967 Sb.,

17. vyhláška ministerstva školství a kultury č. 23/1965 Sb., o soutěžním řádu pro díla výtvarných umění,

18. zásady Ústřední rady odborů k činnosti a hospodaření kulturních zařízení ROH, schválené usnesením Ústřední rady odborů ze dne 8. 6. 1983 (registrováno v částce 5/1984 Sb.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

V odvětví kultury bylo v uplynulých desetiletích, nejen po II. světové válce, ale i v období I. ČSR, vydáno množství předpisů k zabezpečení státní péče a státního dozoru. Řada těchto předpisů, byť i dříve vydaných, dosud plní účel, pro který byla zpracována, existují však některé, jejichž použitelnost je zpochybněna. Příčinou toho je faktické neužívání po dlouhá léta, zánik některých společenských vztahů, které bylo v minulosti třeba právem reglementovat, nová právní úprava společenských vztahů, která nepamatovala na zrušení právních norem dřívějších a konečně i změna politických poměrů po listopadu 1989, vyjádřená v legislativě požadavkem na důsledné odideologizování práva a prosazení principů právního státu. Mezi tyto principy patří i povinnost státu pečovat o přehledný a jasný právní řád.

Ministerstvo kultury proto přistoupilo k rozsáhlé prověrce právních předpisů v minulosti v odvětví kultury vydaných a připravilo návrh zákona, jímž dochází ke zrušení několika desítek právních norem, u nichž nejsou politické, ekonomické ani právní důvody jejich další platnosti.

Současně - v důsledku dřívější legislativní nepřesnosti - je navrhováno provést změny v předpisech, které v minulosti derogovaly vyhlášku č. 99/1958 Ú. l.

K čl. I, bod 1. - 3.:

Divadelní zákon a prováděcí předpisy k němu upravovaly postavení divadel v systému regulované kulturní činnosti. Vedle výrazně ideologických odkazů a direktivních zásahů do divadelní činnosti zakotvovaly i některá ochranná ustanovení. Ta však vzhledem ke změně ekonomické situace státu a vlastnických poměrů, jakož i jejich posílením na úkor užívacích práv ztratila praktický efekt. Charakter divadelní činnosti a některé specifické společenské vztahy při ní vznikající budou upraveny ustanoveními zákona o veřejných produkcích.

K čl. I, bod 4.:

Předpisy o výuce náboženství na základních školách byly vydány v období zcela jiného postoje státu ke svobodě vyznání a jejich další platnost není odůvodněna.

K čl. II, bod 1. - 4.:

První skupinu zrušovaných předpisů tvoří právní normy z první republiky, které lze již dnes považovat za obsoletní a jejich praktické uplatnění nepřichází v úvahu. Požadavek čistoty a přehlednosti právního řádu pak vyžaduje, aby byly formálně zrušeny. Patří sem zákon č. 547/1919 Sb. z. a n., o vybudování a udržování "Akademického domu v Praze", zákon č. 226/1920 Sb. z. a n., o zřízení fondu Denisova, zákon č. 245/1920 Sb. z. a n. o připočítání válečných let kněžím z duchovní správy v minulé válce k vojenské službě povolaným a zákon č. 96/1925 Sb. z. a n., o vzájemných poměrech náboženských vyznání.

Platnost těchto předpisů je navrhováno zrušit toliko pro území České republiky. Je tomu tak proto, že zmíněné právní normy byly sice platné v den, kdy nabyl účinnosti ústavní zákon č. 143/1968 Sb. o československé federaci, ale upravují věci, které nepatří do působnosti federace (čl. 144 ú. z. č. 143/1968 Sb. v platném znění) a jejich zrušení zákonem Federálního shromáždění se nelze domáhat. Je proto třeba, aby Česká národní rada vlastním zákonem vyjmula z platného právního řádu České republiky i zákony na jejím území formálně platné, i když zjevně jejich použití prakticky nepřicházelo a nepřichází zde v úvahu (tak zejména zák. č. 290/1920 Sb., který upravuje mj. některé právní poměry týkající se církve řeckokatolické).

K čl. II, bod 6. - 9.:

Druhou skupinu tvoří zákony, vydané v padesátých letech. Jde o zákon č. 56/1957 Sb. o umělecké řemeslné práci a o lidové umělecké výrobě, zákon č. 52/1959 Sb. o osvětové činnosti (osvětový zákon), zákon č. 81/1957 Sb. o koncertní a jiné hudební činnosti a zákon č. 82/1957 Sb. o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě.

Hlavním cílem zákona č. 56/1957 Sb. bylo zajišťovat centrálně ideové a odborné řízení řemeslné práce a lidové umělecké výroby. Ustanovení zákona jsou v současné době v rozporu s podporou soukromého podnikání, provozování výroby, obchodu a poskytování služeb na úseku umělecké řemeslné práce a lidové umělecké výroby, zejména tím, že předpokládají výběr pracovníků, jejich ideové vedení a hospodářské zabezpečení pomocí zvláštních odborných organizací pro tato odvětví. Dodává se, že další osud takto zřízených dvou organizací bude řešen privatizačními postupy.

Zákon č. 52/1959 Sb. (osvětový zákon) upravuje deklaratorním způsobem organizaci, řízení a kontrolu osvětové činnosti v podmínkách centrálního řízení a státní regulace této činnosti. Obsahuje také již zastaralou úpravu právního postavení, organizace a způsobu hospodaření osvětových zařízení národních výborů, která je v rozporu s platnou právní úpravou zřizování a činnosti rozpočtových a příspěvkových organizací, zejména se zákonem ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice a vyhláškou ministerstva financí ČR č. 205/1991 Sb., o hospodaření příspěvkových a rozpočtových organizací.

Zákon č. 81/1957 Sb., o koncertní a jiné hudební činnosti vytvářel pevný organizační řád pro zajištění státní péče i státního dozoru nad koncertní a jinou hudební činností. Zákonem ČNR č. 127/1990 Sb., o některých opatřeních souvisejících s vydáním zákona o soukromém podnikání občanů, došlo ke zrušení těch ustanovení, která omezovala agentážní činnost a pořadatelství a platná ustanovení již v podstatě nic neupravují.

Podobně je tomu se zákonem č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě. Posláním zákona bylo ideově i organizátorsky upravit státní péči a státní dozor na tomto úseku. Uplatnění zákona po zrušení ustanovení omezujícího agentáž a pořadatelství jako v předchozím případě není praktické ani žádoucí.

U obou těchto zákonů je proto navrhováno ponechat - a to na přechodnou dobu - v platnosti toliko ustanovení, která odůvodňují existenci dnes platné vyhlášky ministerstva kultury ČR č. 117/1991 Sb., o veřejných produkcích. Připravovaný zákon o veřejných produkcích, jehož zásady by měly podle legislativního plánu být předloženy vládě ČR do konce t. r., by měl definitivně odstranit i tuto provizorní úpravu.

K čl. II, bod 5.:

Dílčí novelizací zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem by mělo být odstraněno ustanovení, které zakotvilo dozor státu nad majetkem církví a náboženských společností a požadovalo předchozí souhlas státní správy ke zcizení jejich majetku.

K čl. II, bod 10. - 13., 15. - 18.:

Předpisy zde uvedené byly vydány (kromě bodu 17. a 18.) k provedení dnes již zrušených zákonů, resp. vůbec bez zmocnění (bod 13.). V praxi nejsou užívány a jejich další platnost není odůvodněna.

Jistou výjimkou je vyhláška č. 149/1961 Sb. (bod 15.), která vznikla jako po zrušení vyhlášky č. 91/1958 Sb., upravující podobnou problematiku. Účelem těchto právních norem bylo administrativně vymezit monopolní postavení Českého fondu výtvarných umění na úseku distribuce výtvarných děl žijících autorů a organizacím stanovit možnost nákupu a zadávání výtvarných děl prostřednictvím fondů. Zdánlivě byla motivována snahou o udržení vysoké umělecké úrovně zadávaných a zprostředkovaných děl a bojem proti komerci, ve skutečnosti však sloužila k prosazování úzkých mocenských zájmů stranické i svazové oligarchie. Vyhláška dnes představuje toliko administrativní brzdu, protože výjimky z ní jsou běžně povolovány. Zmocnění k vydání vyhlášky bylo obsaženo v ustanovení § l zákona č. 272/1949 Sb., o řízení výroby a distribuce v oboru působnosti ministra informací a osvěty. Vzhledem k tomu, že tento zákon byl zrušen zákonem č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, je nutno vyhlášku zrušit předkládaným zákonem.

Z vyhlášky o inzerci v tisku č. 73/1962 Sb. (bod 16.) zbylo po novelizaci vyhláškou č. 105/1967 Sb. toliko vymezení pojmu (§ 1), ustanovení o rozsahu dovolené inzerce (§ 3 ve znění novely) a ustanovení zakazující získávání inzerce soukromými zprostředkovateli za úplatu (§ 13). Jediným důvodem pro další existenci vyhlášky (vydané ostatně na základě dvou již zrušených předpisů) mohou být důvody daňové a rozdíly v zatížení inzertních tiskovin daní z obratu na rozdíl od ostatních periodik. S ohledem na to, že pojem "inzertní tiskovina" předmětná vyhláška stejně nevymezuje, není zřejmě důvodu pro její další platnost.

Vyhláška č. 23/1965 Sb., o soutěžním řádu pro díla výtvarných umění, vydaná podle zmocnění § 508 občanského zákoníku (ve znění zák. č. 131/1982 Sb., kteréžto zmocnění ostatně není již v souladu s platným ustanovením čl. 139 ú. z. č. 143/1968 Sb., o československé federaci) je svou podstatou zčásti metodickým návodem, a zčásti výrazem snahy o reglementaci společenských vztahů v těch sférách, kde současná společnost direktivní řízení administrativního centra odmítá a kde i z objektivních důvodů není potřebné.

K čl. II, bod 14.:

Předkládaného návrhu zákona bylo využito i k nápravě legislativně nesprávných derogačních klauzulí ve vyhláškách č. 117/1991 Sb. a č. 241/1991 Sb., které legislativně technicky chybně postupně zrušily vyhlášku č. 99/1958 Ú. l. Nelze mít totiž za to, že ke zrušení předpisu dojde implicite tím, že jsou postupně rušena jeho jednotlivá ustanovení, takže nakonec z předpisu nezbývá než jeho platná identifikace (název, číslo) a někdy ustanovení o účinnosti. Je v souladu s požadavkem čistoty právního řádu, aby - má-li dojít ke zrušení předpisu - se tak stalo způsobem vylučujícím jakoukoli pochybnost.

V praxi totiž - a to zejména s ohledem na stále se rozšiřující automatizované systémy přehledů právních předpisů vznikaly pochybnosti jednak o tom, zda vyhláška je zrušena skutečně celá a jednak pochybnosti souvisící s tím, že šlo o předpis bývalé unitární ČSR.

V této souvislosti je třeba pro úplnost poukázat i na to, že zákonem SNR o verejných kultúrnych podujatiach (zák. č. 96/1991 Sb.) byla zrušena řada předpisů unitárních (§ 9, bod 1., 2., 3., 6. a 7.) bez toho, že by zánik platnosti byl expressis verbis omezen na území Slovenské republiky.

Navrhovaný zákon si neklade nároky na pracovní síly a nemá ani dopad na státní rozpočet.

S ohledem na to, že některé předpisy, které jsou navrhovány ke zrušení, představují - jak bylo zdůvodněno - administrativní bariéry pružnému výkonu státní správy či soukromému podnikání, je navrhováno, aby zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení.