Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

/1/ Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem [Zákon č. /1991 Sb., o životním minimu] /dále jen "částky životního minima"/ a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.

/2/ Možnost zvýšit si příjem se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a/ poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu,

b/ občana staršího 65 let,

c/ rodiče /osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna/ celodenně osobně pečujícího alespoň o jedno dítě do tří let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí do deseti let věku, nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,

d/ nezaopatřeného dítěte [§ 49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení].

/3/ Příjem občana [§ 4 a 5 zákona č. /1991 Sb.]se zjišťuje za posledních šest kalendářních měsíců před podáním žádosti o dávku sociální péče, popřípadě dojde-li k podstatné změně sociálních poměrů občana, ke dni podání žádosti.

Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného orgánu státní zdravotní správy zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem [§ 3 odst. 2 zákona č. /1991 Sb.]se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 500 Kčs měsíčně.

/1/ Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem [§ 3 odst. 3 zákona č. .../1991 Sb] odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

/2/ Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti, kterou užívá k přiměřenému trvalému bydlení.

/3/ Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže je umístěn v ústavu sociální péče s celoročním pobytem, v psychiatrické léčebně, v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo v jiném obdobném zařízení.

/4/ Nedosahuje-li příjem občana částek životního minima proto, že není v pracovním nebo obdobném poměru ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, nepovažuje se za sociálně potřebného, jestliže není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání [7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti] splnění této podmínky se nevyžaduje u občanů uvedených v § 1 odst. 2.

Občanu, který se považuje za sociálně potřebného, náleží jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů spojených s dietním stravováním, a to ve výši rozdílu mezi jeho příjmem a částkami životního minima, popřípadě částkami zvýšenými podle § 2 nebo § 3 odst. 1.

/1/ Nezaopatřenému dítěti [§ 49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení], které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba neplní vyživovací povinnost, náleží příspěvek na výživu do výše částek, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb stanovených zvláštním zákonem [§ 3 odst. 2 zákona č. .../1991 Sb.]. Žije-li toto nezaopatřené dítě ve vlastní domácnosti, přihlíží se též k částce potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovené zvláštním zákonem [§ 3 odst. 3 zákona č. .../1991 Sb].

/2/ Je-li výživné upraveno rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu ve výši upraveného výživného, nejvýše však v částkách uvedených v odstavci 1; pokud je výživné upravené rozhodnutím soudu nižší než částky uvedené v odstavci 1 a dítě je nadále sociálně potřebné, náleží příspěvek na výživu do výše těchto částek.

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyužívají peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo peněžité dávky věcná dávka.

/1/ Občanu, který se stane sociálně potřebným z důvodu celodenní péče o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let, náleží peněžitý příspěvek. Peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje o jinou než blízkou osobu za předpokladu, že žijí ve společné domácnosti.

/2/ Peněžitý příspěvek náleží též rodiči nebo prarodiči, popřípadě jiné osobě, která zabezpečuje péči nahrazující péči rodičů, stanou-li se sociálně potřebnými z důvodu péče o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči a není umístěno v zařízení pro takové děti s týdenním nebo celoročním pobytem.

/3/ Při posuzování sociální potřebnosti občanů uvedených v odstavcích 1 a 2 se nezkoumá, zda si mohou zvýšit příjem vlastním přičiněním nebo zda mají vůči nim manžel /manželka/ nebo děti vyživovací povinnost.

/7/ Občanům uvedeným v odstavcích 1 a 2 náleží peněžitý příspěvek měsíčně do výše částky důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci [§ 54 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 306/1991 Sb. § 2 odst. 1 zákona č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1991.], zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek [Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění pozdějších předpisů.], jestliže pečují o jednu osobu; pečují-li o dvě nebo více osob, náleží peněžitý příspěvek měsíčně do výše částky důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován manželské dvojici [§ 54 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 306/1991 Sb. § 2 odst. 1 zákona č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1991.], zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek [Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění pozdějších předpisů.].

/1/ Od osoby povinné vyživovat [§ 92 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 180/1990 Sb.] příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kčs měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500 Kčs měsíčně, o částku rozdílu mezi částkou 1500 Kčs a příjmem této osoby.

/2/ Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

/3/ Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.

Částka stanovená v § 2 se neprodleně zvýší, jestliže průměrné náklady na dietní stravování vzrostou od předchozího stanovení této částky alespoň o 10%. Částku zvýšení stanoví zvláštní zákon.

Zrušují se

1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a § 50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,

2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ....................

Obecná část

Návrh zákona České národní rady o sociální potřebnosti byl zpracován v návaznosti na návrh zákona FS o životním minimu.

Doposud jsou hranice sociální potřebnosti upraveny ve vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. V souladu s čl. 22 písm. e/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění ústavního zákona č. 556/1991 Sb., náleží nyní tato právní úprava do působnosti republik. S ohledem na čl. 30 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterých každý, kdo je v hmotné nouzi má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, přičemž podrobnosti má stanovit zákon, musí být hranice sociální potřebnosti upraveny zákonem ČNR. Ze stejného důvodu se navrhovaným zákonem ČNR upravuje poskytování dávek sociální péče podmíněných sociální potřebností. Tato právní úprava byla dosud obsažena ve vyhlášce ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.

Východiskem pro stanovení sociální potřebnosti je životní minimum stanovené zákonem o životním minimu. Za sociálně potřebného se považuje občan, jehož příjmy nedosahují životního minima a nemůže si svůj příjem zvýšit vlastním přičiněním. Životní minimum je těmto občanům garantováno poskytováním dávek sociální péče.

Zvláštní část

K § 1

Za sociálně potřebného se považuje občan, jehož příjmy nedosahují částek životního minima. Podmínkou však je, že občan si nemůže zvýšit příjem vlastním přičiněním, zejména vlastní prací. Tato podmínka se považuje vždy za splněnou u některých osob, zejména s ohledem na jejich věk, zdravotní stav nebo sociální situaci.

Příjem rozhodný pro posouzení sociální potřebnosti se zjišťuje za posledních šest měsíců před podáním žádosti o dávku sociální péče. Pokud však dojde k podstatné změně poměrů /např. ztráta zaměstnání, skončení pobírání peněžité pomoci v mateřství apod./, zjišťuje se příjem ke dni podání žádosti, zohledňuje se tedy momentální sociální situace občana.

K § 2

U občanů, kteří mají na základě lékařského doporučení podstatně vyšší náklady na výživu v souvislosti s nákladnými dietami, se při posuzování sociální potřebnosti částka stanovená zákonem o životním minimu jako potřebná k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb, zvyšuje paušálně o 500 Kč. Při stanovení této částky se vycházelo z orientační kvantifikace denní stravy diabetika.

K § 3

Zákon připouští uznat občana za sociálně potřebného i tehdy, jsou-li jeho příjmy vyšší než částky životního minima, vzhledem k nezbytným vyšším nákladům na uspokojování životních potřeb, např. v souvislosti se zdravotním stavem, potřebou dietního stravování, které je natolik nákladné, že nepostačuje částka podle § 2, zvýšenými náklady na bydlení apod.

Naopak zákon umožňuje v situacích, kdy sice příjmy občana nedosahují částek životního minima, ale celkové majetkové poměry dávají předpoklady pro uspokojování základních životních potřeb, občana za sociálně potřebného nepovažovat. Jedná se zejména o případy, kdy občan vlastní majetek, z kterého nemá výnosy a neprojeví se proto v jeho příjmech při zjišťování sociální potřebnosti. Jedná se o majetek takového druhu /např. nemovitosti/, kdy lze na občanu žádat, aby jej zpeněžil a zajistil si tak základní životní potřeby.

Za sociálně potřebného se nepovažuje občan, který je umístěn v zařízení sociální péče nebo zdravotnickém zařízení, kde je mu poskytováno komplexní zaopatření.

Podmínka vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, s výjimkou občanů, u kterých se možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním nezjišťuje, má zabránit zneužívání dávek sociální péče.

K § 4

Sociálně potřebným občanům je garantováno životní minimum poskytováním dávek sociální péče. Jednorázovou nebo měsíčně se opakující peněžitou nebo věcnou dávkou se příjem sociálně potřebného občana doplňuje do výše částek životního minima, event. zvýšených podle § 2 nebo § 3 odst. 1.

K § 5

Příspěvkem na výživu se zabezpečují sociálně potřebné děti v případech, kdy rodič /osoba povinná výživou/ se vyhýbá plnění vyživovací povinnosti. Je-li výživné upraveno rozhodnutím soudu, poskytuje se příspěvek na výživu dítěte ve výši výživného, upraveného rozhodnutím soudu, jinak do částek potřebných k zajištění výživy a ostatních potřeb, pokud je dítě sociálně potřebné. Tato úprava je v souladu se zákonem o rodině, který příspěvek na výživu upravuje, přičemž předpisy o sociálním zabezpečení stanoví podmínky poskytování.

K § 6

Praxe ukazuje, že řada občanů nevyužívá dávky sociální péče ve prospěch dětí, kterým byly poskytnuty. Poskytnutí dávky věcné místo peněžité dávky má zabránit zneužívání těchto dávek a sleduje zajištění výživy dětí. Věcnou dávkou v těchto případech je např. zakoupení potravin, zaplacení obědů ve školní jídelně apod.

K § 7

Úpravou tohoto příspěvku se umožňuje, aby občané ve větší míře než dosud mohli celodenně pečovat o blízké osoby a popřípadě též o jiné osoby, pokud žijí ve společné domácnosti. Tyto osoby nebude nutné umisťovat v zařízení sociální péče, rovněž nebude nutné těmto osobám poskytovat pečovatelskou službu, která se tak bude moci především zaměřovat na osamělé občany.

Zákon umožňuje poskytovat příspěvek též rodiči, prarodiči nebo jiné osobě, která zabezpečuje péči nahrazující péči rodičů, pokud důvodem sociální potřebnosti je péče o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči a není umístěno v zařízení pro takové děti. Poskytování příspěvku by mělo napomoci tomu, aby i postižené děti mohly vyrůstat v rodinném prostředí a vytvářet si tak přirozené citové vazby na blízké osoby. Z hlediska státního rozpočtu je umístění dítěte v ústavu sociální péče nákladnější než poskytování dávek sociální péče jeho rodiči. V ústavu sociální péče pro mládež s celoročním pobytem činí náklady na jedno lůžko 3500 Kčs měsíčně a lze očekávat jejich nárůst.

K § 8

Pro úpravu úhrady nákladů dávek sociální péče se při stanovení částky příjmu povinného občana vycházelo z průměrné mzdy v ČSFR za 1. čtvrtletí 1991.

K § 9

Obdobně jako návrh zákona o životním minimu předpokládá valorizaci částek životního minima v případě vzrůstu životních nákladů, navrhuje se za stejných podmínek zvyšovat i částku na dietní stravování.

K § 10

Zrušují se některá ustanovení vyhlášky MPSV ČR č. 182/1988 Sb., upravující dosud poskytování dávek sociální péče podmíněných sociální potřebností. S ohledem na čl. 30 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod musí být jejich poskytování upraveno zákonem.

Dále se zrušuje ustanovení zákona o sociálním zabezpečení, které vymezovalo pojem sociálně potřebného občana.

K § 11

Zákon ČNR o sociální potřebnosti by měl nabýt účinnosti současně se zákonem o životním minimu vzhledem k tomu, že zákonem o životním minimu má být zrušena dosavadní právní úprava sociální potřebnosti obsažená ve vyhlášce FMPSV č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.

Ekonomický dopad

Na základě růstu životních nákladů v I. pololetí roku 1991, včetně zvýšení cen paliv, s přihlédnutím k předpokládanému vývoji životních nákladů do konce letošního roku, lze i přes očekávaný růst mezd, zvýšení důchodů v roce 1991 a zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku k 1. 7. 1991 očekávat, že v České republice bude pod hranicí životního minima 580 - 650 tis. domácností, t. j. 1,6 - 1,8 mil. osob. Půjde přitom zejména o rodiny s dětmi.

Měsíční výdaje na dávky sociální péče by za tohoto předpokladu činily 250 - 260 mil. Kčs. Rozpočet dávkových výdajů okresních úřadů a pověřených obecních úřadů by v návaznosti na to bylo v roce 1992 třeba posílit o cca 3,1 mld. Kčs.

Realizace zákona si vyžádá rovněž posílení počtu pracovníků dávkové agendy okresních a zejména pověřených obecních úřadů, změnu jejich kvalifikační struktury a s tím související posílení mzdových prostředků a věcných výdajů a výdajů na vybavení cca 400 pověřených obecních úřadů nezbytnou výpočetní technikou.

I když zákon o sociální potřebnosti nabude podle předpokladů účinnosti až v r. 1992, bude třeba personální a materiální podmínky pro jeho realizaci vytvořit už v letošním roce. Již ke dni účinnosti zákona by počet pracovníků měl být ve srovnání se současným stavem o 1000 osob vyšší.

Příprava podmínek pro realizaci zákona si již v letošním roce vyžádá posílení mzdových prostředků až o 12,8 mil. Kčs, věcných výdajů až o 17,2 mil. Kčs a dále cca 24 mil. Kčs investičních prostředků na vybavení nezbytnou výpočetní technikou.

Uvedený počet pracovníků není však zdaleka dostačující, cílovým stavem by měla být situace, kdy na jednoho pracovníka bude připadat cca 100 případů. To by ovšem znamenalo šestinásobné zvýšení stávajícího počtu pracovníků. Takové posílení lze realizovat pouze postupně, neboť vedle finančních prostředků je limitujícím faktorem umístění těchto pracovníků. V roce 1992 by při postupném naplňování počtu pracovníků na 6000 a průměrné mzdě 3500 Kčs činil finanční dopad 126 mil. Kčs na mzdy a cca 54,6 mil. Kčs na věcné výdaje. Přehled možného finančního dopadu na rozpočty okresních úřadů a obcí je uveden v připojené tabulce.