Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Tento zákon upravuje platové poměry soudců okresních a krajských soudů a Nejvyššího soudu České republiky, stáních notářů, justičních a notářských čekatelů (dále jen "čekatel").

(1) Soudcům a státním notářům náleží

a/ základní plat ve výši odpovídající jejich zařazení do platové skupiny a platového stupně,

b/ příplatky podle tohoto zákona.

(2) Předsedům a náměstkům (místopředsedům) okresních a krajských soudů, předsedům senátů a soudcům krajských soudů, kteří rozhodují jako samosoudci, předsedům kolegií a senátů Nejvyššího soudu České republiky a vedoucím státním notářům náleží též funkční příplatek.

(3) Předsedovi Nejvyššího soudu České republiky náleží pevný plat ve výši 18.000 Kčs měsíčně, místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 15.000 Kčs měsíčně.

(1) Soudci okresních soudů a státní notáři se zařazují do platové skupiny I, soudci krajských soudů do platové skupiny II a soudci Nejvyššího soudu České republiky do platové skupiny III.

(2) Soudci a státní notáři se zařazují do dvanácti platových stupňů podle doby započitatelné praxe.

Základní plat soudců a státních notářů v jednotlivých platových skupinách a platových stupních činí měsíčně Kčs:

(1) Do doby praxe rozhodné pro zařazení do příslušného platového stupně (započitatelná praxe) se započítává:

a/ doba přípravné služby čekatele,

b/ doba výkonu funkce soudce a státního notáře,

c/ soudcem nebo státním notářem prokázaná doba jiné právní praxe po získání úplného vysokoškolského právnického vzdělání.

(2) Doba, po kterou soudce nebo státní notář nemohl vykonávat tuto funkci z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně [§ 21 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích], se posuzuje jako doba právní praxe podle odstavce 1 písm. b).

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může ministr spravedlnosti České republiky započíst jiné doby do doby započitatelné praxe.

(4) Do doby započitatelné praxe podle odstavce 1 písm. b) a c) se započítává také doba

a/ výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby,

b/ další mateřské dovolené,

c/ pracovního volna bez náhrady mzdy nepřesahující dobu tří měsíců v kalendářním roce.

(5) Soudce a státní notář může postoupit z prvního do druhého platového stupně, jen vykonával-li skutečně funkci podle odstavce 1 písm b) nejméně po dobu dvou let, do níž se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 4 písm. a) a b).

(1) Funkční příplatek náleží:

a) předsedovi okresního soudu s nejvýše 10 senáty ve výši 1 600 Kčs měsíčně, s 11 až 25 senáty ve výši 2 000 Kčs měsíčně, s více než 25 senáty ve výši 2 400 Kčs měsíčně,

b/ náměstkovi (místopředsedovi) okresního soudu s nejvýše 10 senáty ve výši 800 Kčs měsíčně, s 11 až 25 senáty ve výši 1 200 Kčs měsíčně, s více než 25 senáty ve výši 1 500 Kčs měsíčně,

c/ předsedovi krajského soudu ve výši 3 200 Kčs měsíčně,

d/ náměstkovi (místopředsedovi) krajského soudu ve výši 1 800 Kčs měsíčně,

e/ předsedovi senátu krajského soudu ve výši 1 000 Kčs měsíčně,

f) soudci krajského soudu, který rozhoduje jako samosoudce, ve výši 500 Kčs měsíčně,

g/ předsedovi kolegia Nejvyššího soudu České republiky ve výši 2 200 Kčs měsíčně,

h/ předsedovi senátu Nejvyššího soudu České republiky ve výši 1 400 Kčs měsíčně,

i/ vedoucímu státnímu notáři státního notářství s nejvýše 10 státními notáři 1 000 Kčs měsíčně, s 11 až 25 státními notáři 1 400 Kčs měsíčně, s více než 25 státními notáři ve výši 1 600 Kčs měsíčně.

(2) V případě souběhu náleží soudci pouze ten funkční příplatek, který je pro něho výhodnější.

Soudcům okresních a krajských soudů a státním notářům státních notářství, určených ministerstvem spravedlnosti České republiky, náleží pro výrazně ztížené pracovní podmínky k výkonu funkce příplatek ve výši 500 až 800 Kčs měsíčně.

Soudcům a státním notářům pověřeným výchovou čekatelů náleží po dobu výkonu funkce školitele příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně.

(1) Soudci a státní notáři mají v kalendářním roce, v němž pracovali v těchto funkcích nejméně po dobu devíti měsíců, nárok na jeden plat navíc, a to ve výši platu stanoveného podle § 3, 4, 6 až 8, popřípadě ve výši pevného platu podle § 2 odst. 3.

(2) Plat podle odstavce 1 je splatný ve výplatním termínu stanoveném pro výplatu platu za měsíc listopad.

(3) Vznikne-li nárok podle odstavce 1 až v prosinci je plat podle odstavce 1 splatný ve výplatním termínu stanoveném pro výplatu platu za měsíc prosinec.

(1) Po dobu dočasného přidělení náleží soudci dosavadní plat.

(2) Byl-li soudce dočasně přidělen nebo státní notář přeložen za účelem zastupování nepřítomného soudce nebo státního notáře, vykonávajícího vyšší funkci, náleží mu příplatek za zastupování (§ 11).

(1) Zastupuje-li soudce na příkaz předsedy soudu nebo státní notář na příkaz předsedy krajského soudu nepřítomného soudce nebo státního notáře, vykonávajícího vyšší funkci, v plném rozsahu jeho činnosti po dobu delší než čtyři týdny, náleží mu od počátku zastupování funkční příplatek (§ 6) zastupovaného.

(2) Zastupuje-li soudce za podmínek uvedených v odstavci 1 předsedu nebo místopředsedu Nejvyššího soudu České republiky, náleží mu od počátku zastupování příplatek ve výši 15% dosavadního platu.

(3) Příplatek za zastupování nenáleží, je-li zastupování součástí pracovních povinnosti soudce nebo státního notáře.

V základním platu soudců a státních notářů se přihlíží k případné práci přesčas. To neplatí o práci přesčas v noci nebo v den pracovního klidu [§ 91 odst. 1 zákoníku práce], za kterou náleží soudcům a státním notářům příplatky podle zvláštního zákona [§ 116 a 117 zákoníku práce].

Za každou hodinu pracovní pohotovosti náleží soudcům odměna podle zvláštního předpisu [výnos ministerstva spravedlnosti ČR ze dne ......... 1991 č. j. .........../91-pers. o nařizování a odměňování pracovní pohotovosti soudců z povolání krajských a okresních soudů].

(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce z důvodu, že jeho zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti, náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu stanoveného podle § 3 až 9, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní důchod, nebo na plný invalidní důchod.

Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán.

(2) Jestliže byl soudce na svou žádost zproštěn funkce nebo uvolněn z funkce, v níž mu náležel funkční příplatek (§ 6), anebo v níž mu náležel pevný plat (§ 2 odst. 3), náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání ve výši rozdílu mezi dosavadním a novým platem.

(1) Čekatelům náleží

a/ v prvních šesti měsících přípravné služby plat ve výši 3 500 Kčs měsíčně,

b/ od počátku sedmého měsíce přípravné služby do nástupu do funkce soudce nebo státního notáře plat ve výši 4 500 Kčs měsíčně.

(2) Čekatelům, kterým byla do doby přípravné služby započtena doba nejméně tří let předchozí právnické činnosti, náleží od počátku plat podle odstavce 1 písm.

(3) Ustanovení § 7, 12 a 13 platí pro čekatele obdobně.

(1) Základní plat ve vyšším platovém stupni náleží soudci nebo státnímu notáři od prvého dne měsíce následujícího po dni, v němž dosáhl stanovené doby započitatelné praxe; je-li tímto dnem první den v měsíci, již od tohoto dne.

(2) Příplatek podle § 6 náleží soudci nebo státním notáři ode dne jmenování do příslušné funkce.

(3) Příplatky podle § 7 a 8 náležejí soudci nebo státnímu notáři od prvého dne měsíce následujícího po dni, v němž vznikl nárok na ně.

Do doby započitatelné praxe se započítávají ke dni účinnosti tohoto zákona všechny doby započítané podle předchozích předpisů.

Snížit základní plat soudce lze jen na základě pravomocného rozhodnutí podle zákona o kárné odpovědnosti soudců.

Platy stanovené podle tohoto zákona se v důsledku růstu životních nákladů upravují v souladu s obecně přijatými zásadami.

Zrušuje se:

1. výnos ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 810/90-org., kterým se vydává pro soudce z povolání, státní notáře, justiční a notářské čekatele platový řád, jehož vydání bylo oznámeno pod č. 293/1990 Sb.,

2. výnos ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 810/90-000, kterým se vydává platový řád pro soudce z povolání Nejvyššího soudu České republiky, jehož vydání bylo oznámeno pod č. 70/1991 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem .......................... 1991

I. Obecná část:

Jedním z hlavních předpokladů obnovy a rozvoje demokracie a konstituování demokratického právního státu je obnova a upevnění soudní moci, jejího postavení a funkcí.

V demokratických politických systémech založených na vyvážených vztazích a přísné, vzájemně respektované dělbě kompetencí mezi třemi rovnocennými složkami státní moci - zákonodárnou, výkonnou a soudní, přísluší soudní moci a jejím orgánům zvlášť významná a nezastupitelná úloha. Jen soudy jsou povolány k tomu, aby jako zcela nezávislé a nestranné orgány garantovaly a chránily občanská práva a svobody, jakož i zákonem chráněné zájmy fyzických a právnických osob.

Pro totalitní režim - jako pro každou diktaturu - byla nezávislá soudní moc nežádoucí "přítěží a brzdou" v prosazování monopolní politické zvůle, a proto jím byla zasažena zvlášť citelně. Oslabil její význam, postavení a autoritu, zpochybnil princip nezávislosti soudu a jeho záruky, deformoval právní vědomí společnosti a podlomil její důvěru v rozhodování soudů. Přezíravý postoj k soudní moci a úsilí o její podřizování exekutivě uvrhly výkon soudnictví, soudy a soudce do takových podmínek, v nichž nemohli v plném rozsahu plnit svou ústavní úlohu.

S tímto tíživým dědictvím vstoupily soudy do období svobody, demokracie a budování právního státu, v němž je společnost potřebuje více než jindy. Nejde jen o to, aby nezávisle, nestranně a spravedlivě rozhodovaly v souladu se svou dosavadní působností. Stojí totiž před zcela novými, rozsahem a povahou nebývalými úkoly spojenými zejména s návratem demokratických zásad, svrchovanosti zákona, práva a spravedlnosti do života občanské společnosti, s nápravou minulých křivd, s rozsáhlými procesy transformace naší ekonomiky v ekonomiku tržní, s uplatňováním Listiny základních práv a svobod a s integrací našeho státu a právního řádu do evropských demokratických právních struktur.

Na velikost a naléhavost těchto úkolů nejsou soudy a soudci dostatečně připraveni a v jejich kvalitním a včasném plnění jim brání mnoho překážek, od zcela nedostatečného počtu soudců až po nedostatečné finanční a materiálně technické zajištění činnosti soudů. Soudci konají svou náročnou a odpovědnou práci v nevyhovujících podmínkách a prostředí, při zcela nedostatečném hmotném zabezpečení a pod psychickým tlakem existenční nejistoty. Nadto postrádají mnohdy podporu veřejnosti a naopak jsou vystavováni projevům nevážnosti, urážkám, výhrůžkám a útokům. Zejména prohlubující se rozpor mezi objektivní potřebou soudců, odpovídající rychlému růstu agendy a postupnému rozšiřování pravomoci soudů, a jejich trvale klesajícím počtem stále důrazněji signalizuje nebezpečí ochromení činnosti soudů a rozpadu justice.

Odvrácení tohoto nebezpečí a zajištění plynulého fungování soudní moci vyžaduje rychlou realizaci řady opatření, v prvé řadě novou právní úpravu platových poměrů soudců (a spolu s tím i státních notářů a justičních a notářských čekatelů). Personální situace u soudů i státních notářství je totiž krajně neuspokojivá. Stále se nedaří dosáhnout ani takových počtů soudců a státních notářů, které by odpovídaly rozsahu agendy z roku 1989, tím méně pak počtů, které by odpovídaly jejímu růstu a rozšiřování pravomoci soudů. Např. v prvním čtvrtletí roku 1991 pracovalo u okresních a krajských soudů pouze 1 351 soudců místo 1 645 a 386 státních notářů místo 586. Přitom seriózní odhady nezbytného personálního posílení soudů v důsledku růstu agendy a rozšiřování pravomoci soudů kalkulují s potřebou až dvojnásobku nynějšího počtu soudců. V průběhu roku 1990 a prvního čtvrtletí roku 1991 zvolila Česká národní rada celkem 203 nových soudců, ale v téže době jich 217 ze svých funkcí odešlo.

Hlavní příčinou pokračujícího odchodu soudců z jejich funkcí spočívá v zcela nedostatečném platovém ohodnocení jejich práce, které je v zjevném rozporu jak s úlohou soudu a soudce v demokratickém právním státě a s požadavkem jejich nezávislosti, tak i s realitou vysoké nabídky pronikavě výhodnějšího pracovního uplatnění zejména odborně zdatných soudců v podnikatelské sféře (jako advokátů, komerčních právníků, právních poradců obchodních společností apod.).

Se zřetelem k těmto skutečnostem uložila vláda České republiky dne 8. 5. 1991 - na základě projednání "Zprávy o stavu a úkolech české justice" - ministru spravedlnosti České republiky, aby do 15. 6. 1991 předložil návrh zákona České národní rady o platových poměrech soudců, státních notářů a justičních a notářských čekatelů. K témuž úkolu zavázala ministra spravedlnosti České republiky také Stálá pracovní komise předsednictva České národní rady pro otázky justice.

Návrh tohoto zákona sleduje garantování skutečné soudcovské nezávislosti, zvýšení prestiže soudcovské profese a zájmu o ni, jakož i vytvoření předpokladů pro stabilizaci kvalifikovaných pracovníků a kvalitativní rozvoj výkonu soudnictví. Vychází z požadavku, že sytém a úroveň odměňování soudců musí odpovídat

- postavení soudu a soudce v demokratické společnosti,

- náročnosti a složitosti jeho práce a přípravy k ní,

- míře odpovědnosti a veřejné kontroly spojené s výkonem funkce soudce a

- neslučitelnosti výkonu této funkce s jinou výdělečnou činností (která neplatí pro jiné funkce a povolání).

Výrazné změny ve srovnání s nynějším stavem jsou nejen v navrhované výši platů soudců, státních notářů a čekatelů, ale také v jejich struktuře. Koncepce návrhu je totiž založena na tom, že výše platu soudce musí být závislá - na rozdíl od výše platů v jiných profesích - zásadně jen na kriteriích a podmínkách objektivního rázu (s minimalizací možností jejího ovlivňování na základě subjektivního hodnocení práce soudce jmenovitě ze strany státní správy soudů). Z toho důvodu se upouští zejména od institutu tzv. osobního příplatku.

Kvalifikační předpoklady a struktury funkcí stanoví zákon, který upravuje organizaci a činnost soudů a právní postavení soudců.

Při zpracovávání návrhu zákona byly využity jednak poznatky a zkušenosti ze systému a praxe v odměňování soudců v demokratickém Československu, jednak poznatky o právní úpravě a praxi v odměňování soudců v některých jiných zemích středoevropského regionu, a to jak vyspělých demokratických zemí (Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky), tak i zemí, které prošly obdobným vývojem a řeší obdobné problémy jako my (Maďarské republiky a Polské republiky). Tyto poznatky a zkušenosti svědčí také - spolu s postavením soudní moci jako samostatné složky státní moci - jednoznačně ve prospěch úpravy odměňování soudců odděleně od úpravy odměňování pracovníků vykonávajících státní správu.

Předchozí totalitní režim deformoval i úlohu a postavení státních notářů, a to jak v oblasti rozsahu jim svěřené činnosti, tak i v jejich organizačním uspořádání a společenském postavení, včetně finančního ocenění jejich práce. Jako významná součást obnovy fungování demokratického právního státu je proto připravována právní úprava, která zásadním způsobem změní úlohu a postavení státních notářů a předpokládá jejich privatizaci již v průběhu roku 1992. Do této doby je však potřebné dočasně respektovat vytvořené úzké sepjetí soudů a státních notářství, včetně shodného systému finančního ocenění a proto se považuje za nezbytné, aby právní úprava platových poměrů navrhovaná tímto zákonem se vztahovala i na státní notáře.

Předpokládaný dopad realizace navrhované právní úpravy do rozpočtové sféry (do oblasti mzdových prostředků) lze vyjádřit částkou 78 600 tis. Kčs ročně. Z této částky připadá na soudce 58 173 tis. Kčs, na státní notáře 14 724 tis. Kčs a na čekatele 5 703 tis. Kčs ročně. Její výpočet vychází ze skutečných počtů soudců, státních notářů a čekatelů k 1. 5. 1991, z jejich zařazení do navrhovaných platových stupňů, a z uvažovaného zvýšení jejich platů. Po předpokládané privatizaci státních notářů se uvažovaný dopad navrhované právní úpravy do rozpočtové sféry adekvátně sníží.

V porovnání se skutečnými průměrnými platy soudců a státních notářů a justičních a notářských čekatelů ve druhém pololetí roku 1990 včetně odměn, představují platy podle navržené právní úpravy indexový nárůst u soudců okresních soudů 1,60, u soudců krajských soudů 1,58, u soudců Nejvyššího soudu České republiky 1,87, u stáních notářů 1,61 a u justičních a notářských čekatelů 1,67.

K tomu se pro ilustraci uvádí, že rozpočtové výdaje civilní části resortu ministerstva spravedlnosti České republiky představovaly v roce 1990 celkem 446,550 mil. Kčs, prokazatelné rozpočtové příjmy dosahované organizacemi resortu celkem 462,801 mil. Kčs. Připočtou-li se k nim však i příjmy z plateb soudních poplatků kolkovými známkami ve výši 176,621 mil. Kčs (podle odhadu opřeného o sledování plateb soudních poplatků kolkovými známkami u soudů v obvodu městského soudu v Praze), činily by celkem 639,482 mil. Kčs. Z tohoto vyplývá, že faktické aktivní saldo ve prospěch příjmů civilní části resortu ministerstva spravedlnosti České republiky v roce 1990 reprezentuje částka cca 192,932 mil. Kčs.

II. Zvláštní část:

K § 1:

Úvodní ustanovení návrhu vymezuje okruh subjektů, jejichž platové poměry mají být zákonem upraveny (osobní působnost zákona). Počítá se s tím, že se zákon bude vztahovat na soudce soudů všech stupňů, které tvoří soustavu soudních orgánů České republiky, na státní notáře a na justiční a notářské čekatele. V případě státních notářů a notářských čekatelů půjde jen o opatření dočasné (do privatizace notářství, s níž se uvažuje v průběhu roku 1992).

K § 2 a 3:

Plat soudce nebo státního notáře nebude podle návrhu napříště záviset na výsledku hodnocení jeho práce orgánem státní správy soudů, ale jen na objektivních kriteriích stanovených zákonem. K nim patří jednak zařazení soudce do některé ze tří platových skupin podle soudu, na němž působí (okresní soud, krajský soud, Nejvyšší soud České republiky), jednak na jeho zařazení do jednoho z dvanácti platových stupňů podle počtu let započitatelné praxe. Státní notář může být zařazen - se zřetelem na organizaci státního notářství, která začíná a končí na úrovni okresu - pouze do první platové skupiny.

Vedle základního platu budou soudci nebo státnímu notáři náležet některé příplatky, a to funkční příplatek (§ 6), příplatek za výkon funkce u určených soudů a státních notářství (§ 7) a příplatek za výchovu čekatelů (§ 8), jakož i příplatky za zastupování (§ 11) a za práci přesčas (§ 12). Tyto příplatky mají - za předpokladu splnění podmínek stanovených zákonem - nárokový charakter.

Určitou výjimku z těchto zásad představuje způsob odměňování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky pevným platem, k němuž nemohou být připočítávány žádné z uvedených příplatků; toto řešení respektuje ústavní povahu jejich funkce.

K § 4:

Navrhovaná výše základních platů soudců a státních notářů vychází zejména z postavení a úlohy soudní moci, z principu soudcovské nezávislosti, z náročnosti a složitosti práce soudce, z jeho odpovědnosti a z toho, že soudci je zakázáno - na rozdíl od jiných povolání - zastávat jinou placenou funkci nebo vykonávat jinou výdělečnou činnost. Sleduje se jí také alespoň částečné zastavení odchodu soudců z jejich funkcí, stabilizace a zkvalitňování soudcovského sboru. V úvahu byly vzaty i platové relace vyplývající z poznatků o odměňování soudců v některých jiných zemích.

Diference mezi platovými skupinami (v průměru cca o 10%) koresponduje zejména s požadavkem vyšší odbornosti soudců u soudů vyšších stupňů, zvolená časová řada v platových stupních má zajistit perspektivu přiměřeného růstu základního platu. Výraznější zvýšení základního platu při postupu z prvého do druhého platového stupně je motivováno jednak tím, že po absolvování prvních let praxe si soudce již osvojil znalosti a zkušenosti potřebné k dobrému výkonu funkce soudce, jednak snahou o podchycení trvalého zájmu mladých soudců, kteří představují podstatnou část současného soudcovského sboru, o soudcovskou profesi a o vytvoření předpokladů pro plynulý růst nové soudcovské generace.

K § 5:

Do doby praxe rozhodné pro zařazení do příslušného platového stupně se započítává především doba přípravné služby čekatele (upravená nyní zákonem o organizaci soudů a o volbách soudců, později připravovaným zákonem o soudech a soudcích), doba výkonu funkce soudce a státního notáře a prokázaná doba jiné právní praxe po získání úplného vysokoškolského právnického vzdělání.

Pokud nemohl soudce nebo státní notář v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vykonávat tuto funkci proto, že jeho pracovní nebo služební poměr skončil z důvodu politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 21 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích), posuzuje se tato doba ze zákona jako doba výkonu funkce soudce nebo státního notáře.

K odstranění event. tvrdosti opravňuje návrh ministra spravedlnosti České republiky, aby z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti započetl i jiné doby do doby započitatelné praxe. Tímto ustanovením je pamatováno i na takové případy, kdy soudce nebo státní notář ve své předchozí funkci nebo povolání realizoval své vysokoškolské právnické vzdělání, ačkoliv pro tuto funkci nebo povolání není výslovně předepsáno, například v podnikatelské sféře.

Návrh čelí tomu, aby doba započitatelné praxe spočívající ve výkonu funkce soudce a státního notáře, která umožňuje postup z prvního do druhého platového stupně, byla převážně pokryta dobou výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby, anebo dobou další mateřské dovolené. Z tohoto důvodu se požaduje, aby soudce nebo státní notář skutečně vykonával - před postupem do druhého platového stupně - funkci (práci) soudce nebo státního notáře nejméně po dobu dvou let.

K § 6:

Účelem funkčního příplatku je ocenění vyšší míry náročnosti a odpovědnosti při výkonu některých funkcí; jmenovitě v případě předsedů soudů a jejich náměstků (místopředsedů) se přihlíží k jejich úkolům na úseku státní správy soudů.

U soudů prvního stupně a státních notářství se ve výši funkčního příplatku zohledňuje též velikost pracoviště, která nepochybně zvyšuje nároky na řídící činnost.

O náměstkovi, popřípadě místopředsedovi okresního a krajského soudu se v návrhu mluví z toho důvodu, že nynější zákon o organizaci soudů a o volbách soudců zná funkce náměstků předsedů okresních a krajských soudů, zatímco připravovaný zákon o soudech a soudcích funkce místopředsedů okresních a krajských soudů.

Vzhledem k očekávané změně ve věcné příslušnosti soudů a k tomu, že též krajské soudy mají napříště rozhodovat v některých věcech samosoudcem, zavádí se funkční příplatek i pro soudce krajských soudů, kteří budou rozhodovat jako samosoudci.

Event. kumulaci funkčních příplatků návrh vylučuje.

K § 7 a 8:

Nová právní úprava předpokládá, že příplatek za výkon funkce u určených soudů a státních notářství bude stimulovat výkon funkce soudce a státního notáře ve výrazně ztížených pracovních podmínkách. Nepřejímá dosavadní právní úpravu, která umožňovala ministru spravedlnosti České republiky, aby přiznal základní plat vyššího stupně soudcům a státním notářům, kteří jsou v rámci rozvrhu práce pověřeni vyřizováním zvlášť náročné agendy, anebo prokázali svými pracovními výsledky zvlášť vysokou odbornou úroveň.

Účelem příplatku za výchovu čekatelů (rovněž nového příplatku) je přiměřeně ohodnotit podíl pověřených zkušených soudců a státních notářů na odborné přípravě čekatelů, které se věnují vedle plnění svých povinností, zvýšit jejich zájem o účast na odborné výchově čekatelů, a tak i zvýšit úroveň této výchovy.

K § 9:

Na místo dosavadních mimořádných odměn zahrnujících v sobě možnost subjektivního hodnocení práce soudce či státního notáře, zakládá návrh nový nárok na jeden plat navíc. Tento nárok je podmíněn tím, že soudce nebo státní notář skutečně pracoval v příslušném kalendářním roce nejméně po dobu devíti měsíců.

K § 10:

Navrhované ustanovení upravuje odměňování soudců při dočasném přidělení v zájmu zajištění řádného chodu soudnictví (nyní podle zákona o organizaci soudů a o volbách soudců, později podle zákona o soudech a soudcích). Po dobu dočasného přidělení zůstává soudci dosavadní plat při zachování možnosti postupu v základním platu.

U státních notářů se nejedná o dočasné přidělení, ale o přeložení, které je upraveno zákoníkem práce.

Je-li důvodem dočasného přidělení nebo přeložení zastupování jiného pracovníka v konkrétní funkci, náleží zastupujícímu příplatek za zastupování.

K § 11 a 12:

Při zastupování v rámci téhož soudu nebo státního notářství náleží zastupujícímu za podmínek stanovených zákonem k jeho základnímu platu funkční příplatek zastupovaného.

V případech zastupování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky, kteří mají platy určené pevnými částkami (bez funkčního příplatku), náleží zastupujícímu příplatek ve výši 15% jeho dosavadního platu; to odpovídá způsobu stanovení příplatku za zastupování podle jiných mzdových předpisů.

Vzhledem k povaze funkce soudce a státního notáře je možnost přiznání příplatku za práci přesčas omezena na práci v noci a ve dnech pracovního klidu.

K § 13:

Navrhované ustanovení vyplynulo z potřeby zajistit plnění nových povinností soudců podle připravované novely trestního řádu (rozhodování o zadržení, o vazbě a o nařízení domovní prohlídky), která v tomto směru vychází z přijaté Listiny základních práv a svobod (čl. 8 odst. 3 a 4 a čl. 12 odst. 2 Listiny). Pracovní pohotovost spočívá v tom, že se soudce musí zdržovat ve svém bydlišti nebo na jiném dosažitelném místě. Podmínky a způsob odměňování pracovní pohotovosti upraví na základě zmocnění zákoníku práce resortní předpis, a to v souladu s ustanovením § 95 zákoníku práce.

K § 14:

V návrhu tohoto ustanovení se upravuje nárok soudce na platové vyrovnání po dobu tří měsíců v případech, kdy k jeho zproštění z funkce, popřípadě uvolnění z funkce došlo z jiných než disciplinárních důvodů.

K § 15:

Zvýšení platů soudců a státních notářů vyvolává z obdobných důvodů též potřebu zvýšení platů čekatelů; sleduje se jím především oživení zájmu absolventů právnických fakult o soudcovské a notářské povolání.

Plat je stanoven v závislosti na délce přípravné služby; od nástupu do přípravné služby do konce šestého měsíce jejího trvání činí 3 500 Kčs měsíčně, od počátku sedmého měsíce této služby do nástupu do funkce soudce nebo státního notáře 4 500 Kčs měsíčně.

Ustanovení odstavce 2 přihlíží k tomu, že do funkcí čekatelů mohou nastupovat (a nastupují) též pracovníci s dřívější delší právnickou praxí v jiných orgánech a organizacích.

Úprava příplatků za výkon funkce u určených soudů a státních notářství a za práci přesčas, jakož i úprava odměny za pracovní pohotovost platí pro čekatele obdobně.

K § 16 a 17:

Navrhovaná ustanovení upravují v souladu se zásadou ochrany nabytých práv zápočet dříve započtených dob do doby započitatelné praxe a upřesňují vznik nároku na základní plat ve vyšším platovém stupni a na příplatky podle § 6 až 8 zákona.

K § 18:

Se zárukami soudcovské nezávislosti koresponduje úprava možnosti snížit základní plat jen na základě pravomocného rozhodnutí kárného senátu podle zákona o kárné odpovědnosti soudců.

Tato úprava se nevztahuje na státní notáře, jejichž pracovní vztahy se řídí pouze zákoníkem práce.

K § 19:

Jde o důležité ustanovení, které v souladu s generální dohodou vlád, podnikatelských svazů a sdružení a odborových svazů pamatuje na zvyšování platů soudců, státních notářů a čekatelů v závislosti na růstu životních nákladů.