Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací vznesených na členy vlády ČR na 19. schůzi České národní rady. Texty interpelací se řídí stenografickým záznamem.

19. I01 Interpelace poslance Vladimíra Čecha na ministra spravedlnosti ČR Leona Richtera ve věci trestního postihu za poškození kulturních památek

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, přednesu dvě interpelace, které obě budou stručné a obě mají širší než lokální charakter. První interpelace je určena ministru spravedlnosti.

Kvůli přebarvení smíchovského tanku je stíhán student David Černý. Podstatou stíhání je jednak § 202 - tedy výtržnictví - a jednak to, že tank je vyhlášen národní kulturní památkou.

Co se týká výtržnictví, je to věc diskuse a soudu, mne ale zajímá ta skutečnost, týkající se poškození národní kulturní památky. Máme-li chápat natření tanku Balakrylem jako poškození, má to svoji logiku a jsem pro. V tom případě ovšem žádám ministra spravedlnosti, aby okamžitě zahájil šetření a následné trestní stíhání proti všem činitelům bývalého režimu, kteří jsou přímo odpovědni za katastrofální a leckdy již nenahraditelnou devastaci národních kulturních památek stejné a vyšší kategorie, než je zmíněný stroj na zabíjení. Tito činitelé mají konkrétní jména a dají se jasně a nedvojsmyslně vypátrat.

Do té doby, než bude takovéto trestní stíhání zahájeno, je ovšem postih Davida Černého v této souvislosti nespravedlivý a žádám, aby byl zastaven.

19.I02 Interpelace poslanců Vladimíra Čecha, Josefa Pavely a Josefa Bezděka na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Vopěnku a ministra financí ČR Karla Špačka ve věci tíživé hospodářské situace krytých koupališť a bazénů

Interpelace je určena dvěma ministrům, jednak ministru školství, mládeže a tělovýchovy a jednak ministru financí.

Vážení páni ministři, obracím se Vás jako dlouholetý a částečně i současně aktivní sportovec. Jde doslova o zoufalou situaci, ve které se ocitly kryté bazény a koupaliště prakticky v celé ČR. Je mi naprosto jasné, že peníze na věci zbytné nejsou a nebudou. Chápu to, a souhlasím i s tím, že si všichni musí pomoci sami a hledat cesty, jak si na sebe pokud možno vydělat. Obávám se však, že v případě krytých bazénů to nebude možné.

Zvýšení cen energií postavilo tato už tak prodělečná zařízení do situace, kdy je bude postupně nutno všechny uzavřít, vzhledem k tomu, že peníze na jejich provoz nejsou a zdánlivě neprodukují nic, co by mělo pro společnost význam. Ale přesto je tu něco, co význam má a pro co by měly být bazény zachovány. Jde o plaveckou výuku dětí. Ročně utone v ČR zhruba 500 lidí. Pro srovnání - při silničních nehodách je to asi kolem 1500 lidí. Pokud budou zrušeny bazény a zastaví se plavecká výuka, dá se očekávat, že počty utonulých se budou dále zvyšovat.

Ani privatizace, která připadá v úvahu, nic zřejmě nevyřeší, protože se dá očekávat, že podnikatelé budou bazény využívat spíše jinak, než jako již zmíněné vysoce prodělečné podniky.

Prosím Vás proto, vážení páni ministři, abyste našli způsob, jak jednak sami a jednak ve spolupráci se zřizovateli bazénů a koupališť tuto situaci řešit. Věřím, že se řešení najde. Naše děti by si to určitě zasloužily.

Tolik interpelace. Ještě bych chtěl z tohoto místa apelovat na starosty všech obcí, které mají tyto bazény, na eventuální sponzory, aby se tuto činnost pokusili vyřešit teď hned. Je pravděpodobné, že do budoucna se bazény leckde projeví jako lukrativní zajímavé podniky, ale momentálně jsou opravdu v tíživé situaci a bylo by, myslím, velkým luxusem, kdyby většina z nich padla a byla uzavřena.

19.I03 Interpelace poslance Pavla Duška na ministra financí ČR Karla Špačka ve věci pronikání zahraničních podnikatelských subjektů do oblasti sázkových her

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená Česká národní rado. K následující stručné interpelaci mne vede skutečnost, že pronikání zahraničních podnikatelských subjektů operujících v oblasti sázkových her se zřejmě vymklo z podkontroly naší státní správy. Jen tak si lze vysvětlit, že dochází jednak ke světové raritě, jednak k několikavrstvenému poškození společnosti. K raritě v tom smyslu, že žádný stát nedovoluje na svém území podnikat zahraničním podnikatelům v oblasti sázkových her, která je tradičně lukrativní.

Je zcela absurdní představa, že československým sázkovým kancelářím by bylo umožněno podnikat třeba v Rakousku nebo ve Švédsku, zatímco rakouští, švédští a další zahraniční podnikatelé u nás otevírají nejen kasina a herny s hracími automaty, ale už i binga. Dokonce hodlají podnikat i v oblasti kursových sázek, což už je zcela nepřijatelné. Nepřijatelné proto, že zákon je tu obcházen tzv. leasingem, při němž do zahraničí odchází poskytovatelům strojů a tzv. know-how až 50% zisku. Tyto stroje však lze při dnešní vnitřní konvertibilitě koruny zakoupit bez nejmenších problémů, zatímco dostatečné know-how mají i domácí podnikatelé. Protože zákon stanoví, že ze zisku je nutné odvádět určitý díl i na veřejně prospěšnou činnost, trpí kromě jiných i příjemci tohoto příspěvku, tedy vesměs humanitární organizace, kulturní, sportovní, ekologická a jiná sdružení. Netřeba připomínat, že právě zmíněné organizace, hnutí a iniciativy nemají v současnosti právě na růžích ustláno a podobné příspěvky pro svou činnost naléhavě potřebují.

Z mnoha různých ohrožení vyvolaných povolováním sázkových her za účasti - ať už nepokryté či právě prostřednictvím zmíněného leasingu - zahraničních subjektů je nutné konstatovat především praktické vystavení pozvánky mezinárodní mafii. Různé společnosti, kterým byly odebrány licence i doma, míří nyní právě do ČSFR. Mezi zvlášť dravé patří Korak, Admiral a pod.

Domnívám se, že situace nazrála k razantnímu zákroku proti popsanému stavu, a proto podávám tuto stručnou interpelaci na ministra financí České republiky se žádostí o rychlou nápravu. Děkuji za pozornost.

19.I04 Interpelace poslankyně Evy Kalousové na ministra vnitra ČR Tomáše Sokola ve věci dodávek prvků počítačové sítě

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi přednést interpelaci na ministra vnitra ČR Dr. Tomáše Sokola ve věci dodávek prvků počítačové sítě

Podle informací, které jsem dostala od starostů okresu Svitavy, měla být prostřednictvím Svazu měst a obcí Praha firmou Garancia Praha s ručením omezeným dodána počítačová síť s počítačem typu DPX/2-200 s příslušenstvím. Objednávka starostů byla osobně předána dne 19. 12. 1990 této firmě a měla být vykryta v rámci programu PHARE v průběhu prvního pololetí letošního roku.

Bohužel, jak jsme se v posledních týdnech dověděli, firma Garancia zanikla a některé závazky převzala firma POPS. Ale co je podstatné, slibovaný program, v rámci kterého měla být města a obce vybavena počítači, byl podstatně redukován a jeho realizace je nejistá. Nicméně byla v rámci programu PHARE uskutečněna část dodávky počítačových systémů do ČSFR /údajně jde o 3 kamiony/, avšak tato realizovaná dodávka má být dle sdělení Svazu měst a obcí rozdělena mezi okresní úřady.

Tento postup považuji za nesprávný, neboť právě samosprávné obce jsou těmi subjekty, které počítačové vybavení potřebují nejnaléhavěji. Představují totiž první linii řízení společnosti a jejich technická zaostalost po převzetí zaniklých národních výborů je všeobecně známa.

Proto se obracím na pana ministra s prosbou, aby v tomto smyslu bylo podáno vysvětlení, jaký postup bude při rozdělování této techniky uplatněn. Děkuji za pozornost.

19.I05 Interpelace poslance Františka Kozla na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Vopěnku ve věci financování školství a školní inspekce

Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, omlouvám se, že budu možná hovořit déle, ale snažil jsem se využít jak hodiny s vládou, tak zasedání výboru, ale nedostalo se mi uspokojivé odpovědi. Moje interpelace bude poněkud nezvyklá - směřuje na ministra školství, mládeže a tělovýchovy, pana Petra Vopěnku.

Většina z nás jistě vzpomíná na projednávání zákona o státní správě a samosprávě ve školství v prosinci minulého roku i na vzrušenou atmosféru v učitelské veřejnosti již při přípravě vládního návrhu tohoto zákona. Z požadované základní charakteristiky odvětvovosti řízení školství vyplývaly tehdy dva zásadní požadavky. Jednak to byla adresnost financování škol prostřednictvím školských úřadů, která měla zabránit zneužití peněz určených na školství k jiným účelům, a potom tvorba od základu nových, na okresních úřadech zcela nezávislých školských úřadů pak měla zabránit tomu, aby se prostě přemalovaly firmy bývalých odborů školství ONV. Oba tyto sliby zůstaly nesplněny.

Jak vyplynulo z jednání našeho výboru pro vědu, vzdělání a kulturu s panem náměstkem Koutským, byly veškeré finanční prostředky na školství pro tento rok dány do globálních rozpočtů okresních úřadů, které je již rozhodnutím shromáždění starostů rozdělily po svém, takže nyní při delimitaci na školské úřady přijde školství o částku, kterou pan náměstek předběžně odhadl řádově na sta miliónů.

Můj první dotaz tedy zní, proč nebyla do globálních rozpočtů okresních úřadů dána jen poměrná část rozpočtu školství, jak o tom bylo uvažováno v prosinci.

Druhý nesplněný slib týkající se školských úřadů znamená, že nyní čerstvě zřízené školské úřady "vznikly" prostým převodem všech fyzických pracovníků referátu školství, včetně pracovně právních vztahů.

Důvodem, proč tato situace nastala je podle vyjádření pana náměstka Krásenského před naším výborem to, že ministr vnitra přes opakované žádosti ministra školství nedal včas výpovědi příslušným pracovníkům referátů školství okresních úřadů.

Můj druhý dotaz tedy zní - jaké důvody uvedl pan ministr vnitra pro to, že k těmto výpovědím nedošlo. Další základní a proti minulosti novou charakteristikou státní správy a samosprávy ve školství je právě samospráva, postavená co do významu na stejnou úroveň jako státní správa. Zákon jasně říká, o čem rozhodují na jedné straně státem placení úředníci a na druhé straně jaké rozhodovací pravomoci mají volení zástupci učitelské i neučitelské veřejnosti. Jasně je v zákoně definován potřebný prvek, nezbytný v demokraticky fungujícím systému, to je nezávislá inspekce. To, jak je tento zákon uváděn do života však připomíná systém řízení osvícené monarchie.

Ve čtvrtek 16. května na hodince s vládou jste, pane ministře, uvedl, že místa vedoucích inspektorů na úrovni okresů jsou obsazena jen z poloviny a prohlásil jste, že bez inspektorů to rok vydržíme. To je poněkud zneklidňující, protože si nedovedu představit, že by demokratická společnost měla např. rok vydržet bez fungující kontroly nebo soudnictví. Rovněž si myslím, že nelze prostě o rok odsunout realizaci části čtvrté zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Za velmi problematickou je možno považovat současnou situaci, kdy po svém zřízení, spojeném s delimitací fyzických osob, zaměstnávají školské úřady inspektory. Tyto osoby, ale nemohou plnit úkoly školní inspekce, protože ze zákona inspektor nemůže být zaměstnán školským úřadem. Znamená to, že od okamžiku zřízení školských úřadů neexistuje školní inspekce, to je stav, který naše školství nepamatuje asi 200 let, tj. od zavedení povinné školní docházky za Marie Terezie. V této republice nejsou školní inspektoři.

Můj třetí dotaz tedy zní - jaké jsou, pane ministře, představy o fungování školství bez školní inspekce, co budou dělat ti inspektoři, kteří jsou v rozporu se zákonem zaměstnáváni školskými úřady, a kdy vznikne Česká školní inspekce a začne plnit úkoly, vyplývající z § 18 a 19 zmíněného zákona.

O tom, jak vznikly školské úřady jsem již hovořil v obecné rovině, dovolte mi - přesto, že bylo řečeno konkrétnosti sem nezatahovat - abych se zastavil u jednoho konkrétního případu, u něhož se totiž odrážejí negativní tendence při ustavování školských úřadů, dané způsobem rozhodování ministerstva.

Jak vyplynulo ze sdělení pana náměstka Krásenského při jednání našeho výboru, v sedmi okresech České republiky, mezi nimi i v Jičíně, nedošlo ke jmenování ředitelů školských úřadů, ale pouze k pověření vedením. Na zmíněné poslední hodince s vládou jste řekl, že v případech, kdy bylo pořadí stanovené konkursní komisí jednoznačné, bylo provedeno jmenování, a pouze tam, kde neprošel ani jeden uchazeč, bylo provedeno pověřování. Důvodem proč o této situaci hovořím je to, že v případě Jičína však komise určila pořadí jednomyslně a uchazečku na 1. místo paní Polanskou doporučila do funkce ředitelky školského úřadu. Svým dopisem ze dne 8. dubna jste jí ostatně tuto skutečnost také sdělil i vy sám s tím, že jmenovací dekret jí bude předán ke dni zřízení školského úřadu v termínu závislém na ukončení delimitace. Shodou okolností právě téhož dne sdělil ředitel odboru 43, že požadovaný delimitační protokol byl předán v pořádku a v okrese Jičín je možno zřídit školský úřad. Dne 25. dubna jste však paní Polanské poslal druhý dopis, ve kterém jí v naprostém rozporu se svým předchozím dopisem pouze pověřujete řízením školského úřadu. Ani v nejmenším vám, pane ministře, nechci upírat právo dané zákonem, že při rozhodnutí o jmenování ředitele školského úřadu ministerstvo vychází z výsledků konkursního řízení. Jde mi o morální stránku tohoto rozhodování, při kterém nejde jen o úřad, ale i o lidi. V tomto případě vaše dva vzájemně si zcela odporující dopisy během 10 dnů v očích veřejnosti zcela zpochybnily důvěryhodnost řady lidí. Vy sám jste zásadní změnu svého postoje k osobě paní Polanské nikomu nezdůvodnil. Na to máte samozřejmě právo, ale myslím si, a není to jen můj názor, že v tomto případě je využití tohoto práva poněkud nemorální. Vaší blíže nevysvětlenou změnu rozhodnutí je možné si vykládat různě, ale vždy jedině tak, že se to dotýká cti konkrétních osob, buď doporučené kandidátky, nebo členů komise, případně všech dohromady, ale rozhodně to vše nezvyšuje důvěru v rozhodování ministerstva. K této důvěře nepřispěl také z hlediska funkčnosti zcela zbytečný a z hlediska obsahu zcela nepravdivý dopis vašeho náměstka přednostovi okresního úřadu v Jičíně.

Můj čtvrtý dotaz tedy zní - jestli v zájmu ochrany cti zainteresovaných osob můžete vysvětlit náhlé změny vašeho názoru na paní Polanskou a proč byl školský úřad v Jičíně zřízen měsíc poté, kdy byly splněny všechny podmínky jeho vzniku.

Poslední věc, o které chci hovořit se do značné míry dotýká mě osobně, omlouvám se, že o tom tedy budu hovořit zde ve sněmovně, ale zároveň se dotýká i České národní rady, přesněji řečeno výboru pro vědu, vzdělání a kulturu. Dne 4. března t. r. jste, pane ministře, na poradě vedení ministerstva, cituji zápis, informoval o jednání náměstků v České národní radě, kde byly projednány i některé otázky způsobu řízení ministerstva a na základě toho budou provedeny i změny v ministerstvu. Konec citátu. Tyto změny jste také hned na místě oznámil. Odvolal jste slovně všechny své poradce kromě ing. Hlaváčka. Jsem si plně vědom, že jmenování a odvolání vašich poradců, tedy včetně mě, je zcela ve vaší pravomoci a také to respektuji. Vím také, že při tom nemusíte uvádět žádné důvody. Nemohu však respektovat, že když se rozhodnete nějaké důvody uvést, že to jsou důvody vymyšlené a nepravdivé. Nevím, kdo dal popud ke schůzce vašich náměstků s částí vedení výboru pro vědu, vzdělání a kulturu dne 28. února v budově České národní rady, faktem ale je, že neexistuje z tohoto jednání žádný zápis, nemohlo být samozřejmě přijato žádné usnesení nebo doporučení. Paní předsedkyně Moserová před výborem jednoznačně prohlásila, že se jednalo o ryze informativní setkání, tudíž nemůže být ani řeči o tom, že by takovéto jednání mohlo být základem pro provádění jakýchkoliv změn v ministerstvu. Chci zdůraznit, že mě ani v nejmenším nejde o to zůstat ve funkci vašeho poradce, třeba snad dokonce z finančních důvodů, ale jde mi o to, že nemohu jen přihlížet k tomu, jak vy, jako ministr, činíte nekorektní rozhodnutí na základě mylných, či dokonce záměrně mylných informací některých svých podřízených. O tom, že původně nekvalitní rozhodnutí ze 4. března nebylo náhodné, svědčí dle mého názoru i to, že vaše slovní odvolání mé osoby mělo být realizováno spisem 11-35-91/10 až měsíc po tom, avšak celý spis je postavený na zcela nepravdivých údajích. A to je důvod, proč o těchto věcech mluvím zde na plénu. Rozhodování vaše i ministerstva by nemělo mít charakter černé skříňky, když pozorovatel zvenčí, kterého se vše týká neví, co se děje uvnitř.

Polopravdy či nepravdy by neměly být tou pověstnou holí, která se vždy najde, když se chce pes anebo případně Kozel bít. Velmi často mluvíte o morálce a o boji proti starým strukturám, ale uvedené příklady svědčí spíš o tom, že částečně nové struktury pracují starými metodami, kdy nikdo neví, jaké informace a jakým způsobem vedou k rozhodování o lidech.

Slovně jste slibovali nové školské úřady, slovně jste slibovali novou školskou inspekci, slovně jste slibovali nové financování škol, slovně jsem byl také já odvolán 4. března, ale kromě dvou pokusů o podvod ze strany některých úředníků se nic nestalo a já jsem již dvanáctý týden do dnešního dne stále de jure vašim poradcem.

Můj poslední dotaz tedy zní - myslíte si, že tento způsob rozhodování je šťastný? Na odpovědi na poslední dotaz netrvám, omlouvám se za delší řeč a děkuji za pozornost.

Rád bych navrhl sněmovně, jestli by bylo možné v případě prvních čtyř dotazů zkrátit lhůtu na odpověď, protože se velmi vážným způsobem dotýká současného chodu školství. Myslím, že by byla přiměřená doba 15 dní. Děkuji za pozornost.

19.I06 Interpelace klubu Občanské demokratické strany přednesená poslancem Petrem Koháčkem na vládu ČR ve věci rozhlasového a televizního vysílání

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl interpelaci klubu Občanské demokratické strany na vládu ČR ve věci rozhlasového a televizního vysílání.

Vážený pane premiére, obracím se na Vás jménem klubu poslanců Občanské demokratické strany ve věci rozhlasového a televizního vysílání. Usnesením ČNR č. 128 ze dne 13. března 1991 bylo uloženo vládě České republiky jednat s vládou České a Slovenské Federativní Republiky ohledně zajištění odpovědného vedení Československé televize a opravdu nezaujatého zpravodajství. Vzhledem k tomu, že i přes vydání zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků se situace kvalitativně nezměnila, žádáme vládu České republiky, aby důrazně intervenovala vládu České a Slovenské Federativní Republiky v této věci a konkrétně se zasadila o personální změny ve vedení státních sdělovacích prostředků a dala příležitost mladým novinářům nezatíženým starým uvažováním. Zároveň brala na vědomí, že je třeba perspektivně změnit celý systém fungování státních sdělovacích prostředků.

Zároveň žádáme vládu České republiky, aby se obrátila na vládu ČSFR ve věci urychleného předložení zákona o televizním a rozhlasovém vysílání, který by na tomto úseku umožnil a právně upravil existenci nezávislých rozhlasových a televizních stanic. Jsme přesvědčeni, že zkvalitnění v této oblasti může přinést konkurence více subjektů. Existence nezávislých rozhlasových a televizních společností může garantovat objektivitu zpravodajství a působit na zkvalitnění programové náplně. Navrhujeme vytvořit odbornou komisi složenou z pracovníků ministerstva spojů ČSFR a nezávislých odborníků s cílem prověřit kapacity volných frekvencí. K přidělování rozhlasových a televizních licencí by měly být vytvořeny nezávislé komise. Stávající situaci považujeme za nadále neudržitelnou, a proto žádáme o maximální rychlost při jejím řešení."

19.I07 Interpelace poslance Petra Dudeška na předsedu vlády ČR Petra Pitharta, ministra financí ČR Karla Špačka a ministra zdravotnictví ČR Martina Bojara ve věci úprav ve financování zdravotní péče

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený česky sněme, interpelace jsou dvě a jsou určeny panu předsedovi vlády a příslušným ministrům České republiky.

Vzhledem k neuspokojivému stavu rozpočtů dotací pro zdravotnictví v naší republice navrhuji zavedení možnosti účinnějšího finančního postihu či případné zavedení placení léčení nemocí ze závislosti na drogách, tedy například léčení alkoholiků, pobyt na záchytných protialkoholních stanicích, léčení osob v souvislosti s požíváním drog, za zneužívání lékařské pohotovostní služby a podobně. Zatím stále doplácejí poctiví občané na lidi nepoctivé a příživníky a tím zdravotnictví přichází o vysoké finanční částky tolik potřebné pro lidi opravdu nemocné.

19.I08 Interpelace poslance Petra Dudeška na předsedu vlády ČR Petra Pitharta a ministra zdravotnictví ČR Martina Bojara ve věci letecké záchranné služby

Protože se stále více rozšiřuje činnost letecké záchranné služby vrtulníky, která může mít dosah do budoucna, zvláště v pohraničních oblastech našeho státu i mimo hranice naší vlasti, interpeluji, aby příslušní ministři ČR a ČSFR vyvinuli iniciativu pro úpravu zákonů a předpisů týkajících se možné přepravy vrtulníkem československých pacientů z území sousedních států zpět na území ČSFR, a totéž umožnit našim sousedům o obdobných případech. V době, kdy se velmi rozmáhá cestovní ruch s okolními sousedními státy, je tento návrh a jeho realizace více než potřebná a pomůže nejen zmírnit utrpení pacientů, ale více než humánním způsobem udělá další krůček do společné Evropy.

19.I09 Interpelace poslance Jaromíra Kapusty na ministra dopravy ČSFR Jiřího Nezvala ve věci sanování ČSD

Jelikož se uvedená problematika dostala pro řešení mimo kompetenci vlády ČR, obracím se znovu s interpelací, tentokrát na federálního ministra dopravy pana ing. Nezvala. Vznáším dotaz, proč je odmítáno převzetí záruky splátek z leasingu na léta 1992-95 u dohody uzavřené mezi naší vagonkou a rakouskou leasingovou společností CAC, i když je jisté, že zajištění vozového parku je zoufale potřebné pro československou železnici. Stávající park je starý více než 20 let. Ve všech vyspělých státech sanuje stát potřeby státní železnice z cca 30§, V ČSFR stát sanuje potřeby železnice v rozsahu cca 5.5%. Mám za to, že taková finanční politika vlády ČSFR k ČSD a tím i k výrobcům kolejových vozidel je naprosto nedobrá a v budoucnosti i škodlivá.