Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Státní správu ochrany ovzduší vykonávají

a) ministerstvo životního prostředí České republiky,

b) Česká technická inspekce ochrany ovzduší,

c) okresní úřady,

d) orgány obce.

Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen "ministerstvo")

a) provádí vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší,

b) zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména k prognózám rozvoje jednotlivých oborů a odvětví,

c) stanovuje zvláštní imisní limity [§ 12 odst. 6 zákona č. /1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).]

d) schvaluje smogový varovný a regulační systém pro ochranu před silně znečištěným ovzduším, na jehož základě ostatní orgány ochrany ovzduší vyhlašují smogová varovná a regulační opatření,

e) zabezpečuje v rámci své působnosti výzkum, sleduje technicky rozvoj v rámci ochrany ovzduší a podporuje rozšiřování technologií omezujících znečišťování ovzduší,

f) plní další úkoly jako ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší.

/1/ Zřizuje se Česká technická inspekce ochrany ovzduší (dále jen "inspekce") jako orgán státní správy ochrany ovzduší, který je podřízen ministerstvu.

/2/ Inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. V čele inspekce je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí České republiky. V čele oblastního inspektorátu je vedoucí, kterého jmenuje a odvolává ředitel inspekce.

/3/ Inspekce je rozpočtovou organizací. Podrobnosti o organizaci inspekce upraví její statut, který schválí ministerstvo.

/1/ Inspekce kontroluje, jak jsou orgány státní správy, právnickými a fyzickými osobami dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí tykající se ochrany ovzduší. Přitom zejména kontroluje

a) množství vypouštěných emisí,

b) vedení provozní evidence u zdrojů a její údaje a ústřední evidenci o zdrojích a jejich emisích a vyhodnocuje získané údaje,

c) dodržování projektové dokumentace a podmínek, za nichž byly poskytnuty dotace nebo příspěvky ze státního rozpočtu na ochranu kvality ovzduší u investorů staveb a navrhuje příslušným orgánům opatření při zjištění nedostatků,

d) dodržování povinností provozovateli velkých a středních zdrojů znečišťování [§ 3 písm. a) a b) zákona o ovzduší.], a to včetně kontroly tmavosti kouře,

e) dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených orgánem obce, popřípadě okresním úřadem za smogové situace.

/2/ Inspekce dále

a) vydává souhlasy obsahující podmínky ochrany ovzduší [§ 6 zákona o ovzduší],

b) rozhoduje o úplatách za znečišťování ovzduší,

c) schvaluje návrhy změny technických podmínek pro zařízení k omezování znečišťování ovzduší,

d) schvaluje regulační řády pro provoz zdrojů znečišťování,

e) schvaluje nové technologie, výrobky a zařízení sloužící k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce,

f) uděluje oprávnění právnickým a fyzickým osobám k provádění měření emisí a imisí a kontroluje správnost jejich výsledků,

g) ukládá provozovatelům zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje [§ 7 zákona o ovzduší.],

h) ukládá provozovatelům zdrojů znečišťování, výrobcům a dovozcům mobilních zdrojů pokuty za porušení stanovených povinností [§ 16 zákona o ovzduší.], pokud je neukládá orgán obce,

i) ukládá tomu, kdo maří, narušuje nebo jinak ztěžuje výkon kontroly pořádkovou pokutu až do výše 1 000 Kčs, a to i opakovaně.

/3/ Inspekce při výkonu své činnosti též

a) spolupracuje s místně příslušnými orgány státní správy a s Českým hydrometeorologickým ústavem,

b) poskytuje technickou pomoc provozovatelům zdrojů znečišťování při řešení technických otázek ochrany ovzduší,

c) navrhuje ministerstvu technickoekonomické parametry pro zadávání úkolů technického rozvoje v oblasti ochrany ovzduší,

d) navrhuje ministerstvu stanovení zvláštních imisních limitů,

e) vyžaduje informace o znečišťování ovzduší a poskytuje výsledky Českému hydrometeorologickému ústavu, orgánům hygienické služby a ostatním orgánům.

/1/ Úkoly inspekce plní inspektoři. Inspektoři se prokazují průkazy inspekce.

/2/ Inspektoři jsou oprávněni ukládat ústně závazné příkazy k odstranění zjištěných závad a nedostatků a při vážném a bezprostředním ohrožení životního prostředí též závazné příkazy k zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování nebo jeho části, jakož i jiných činností způsobujících znečišťování ovzduší, a to v nezbytně nutném rozsahu. Závazný příkaz je inspektor povinen po ukončení kontroly zaznamenat do zápisu o kontrole.

/3/ Rozhodnutí inspekce, s výjimkou ústních závazných příkazů podle odstavce 2, vydává vedoucí oblastního inspektorátu.

/4/ O odvolání proti rozhodnutí vedoucího oblastního inspektorátu a inspektora rozhoduje ředitel inspekce.

/1/ Okresní úřad

a) je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany ovzduší, pokud není stavebním úřadem,

b) zpracovává koncepce ochrany ovzduší s přihlédnutím ke složení fondu paliv ve své územní působnosti,

c) navrhuje ministerstvu, po dohodě s dotčenými orgány obcí v oblastech mimořádně zatížených znečišťováním ovzduší, rozsah území, v němž bude provozován smogový varovný a regulační systém,

d) vyhlašuje v dohodě s dotyčnými orgány obcí a v souladu se schváleným smogovým varovným a regulačním systémem (§ 2 písm. d) za smogové situace varovná a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečišťování, které se na území okresu rozhodujícím způsobem podílejí na znečišťování ovzduší, pokud nebyla vyhlášena orgány obce, a kontroluje jejich dodržování: zjistí-li porušení povinností, informuje o tom inspekci a orgány obce,

e) vykonává dozor nad obecními úřady, jak zabezpečují ochranu ovzduší ve své působnosti.

/2/ V hlavním městě Praze vykonává působnost okresního úřadu podle tohoto zákona Magistrátní úřad hlavního města Prahy.

/1/ Obec je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany ovzduší, pokud není pověřena funkcí stavebního úřadu.

/2/ Orgány obce

a) mohou stanovit obecně závaznou vyhláškou městské zóny s omezením provozu zdrojů znečišťování,

b) vyhlašují v souladu se schváleným smogovým varovným a regulačním systémem /§ 2 písm. d)/ za smogové situace varovná a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečišťování, které se rozhodujícím způsobem na území obce podílejí na znečišťování ovzduší a kontrolují jejich dodržování,

c) kontrolují dodržování povinností provozovateli malých zdrojů znečišťování [§ 3 písm. c) zákona o ovzduší.]: pokud provozovatel nesplní opatření uložená při kontrole, mohou nařídit zastavení nebo omezení provozu zdroje,

d) kontrolují vypouštění tmavého kouře,

e) ukládají pokuty provozovatelům zdrojů znečišťování, kteří nesplní opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového varovného a regulačního systému [§ 16 odst. 1 písm. d) zákona o ovzduší.] a provozovatelům velkých a středních zdrojů ze překročení emisního limitu pro tmavost kouře [§ 16 odst. 1 písm. a) č. 1 a písm. b) zákona o ovzduší.], a to i v případech, kdy důvod pro uložení pokuty zjistila inspekce.

Inspektoři a pracovníci ostatních orgánů ochrany ovzduší jsou při plnění svých úkolů oprávněni vstupovat, popřípadě vjíždět v nezbytném rozsahu do zařízení a objektů provozovatelů zdrojů znečišťování, požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení, jakož i zhotovovat fotografické snímky a jinou dokumentaci, týkající se předmětů kontroly, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů [Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství.]

/1/ Úplaty a pokuty, které uloží inspekce, jsou příjmem Fondu ochrany ovzduší.

/2/ Pokuty, které uloží orgány obce, jsou příjmem rozpočtu obce.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem. . . . . . . . .

ČÁST OBECNÁ

Návrh zákona České národní rady o státní správě ochrany ovzduší navazuje na návrh zákona o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami.

Určuje působnost jednotlivých orgánů státní správy v souladu s uvedeným zákonem, úpravou působnosti ministerstva životního prostředí ČR a úpravami působnosti okresních úřadů a obcí tak, aby bylo zajištěno co nejefektivněji urychlené zlepšení jedné z nejvýznamnějších složek životního prostředí, a to ovzduší.

Společně s dalšími navazujícími právními úpravami (např. nařízením vlády ČR o úplatách za znečišťování ovzduší, návrhem úpravy emisních limitů atd.) by měl tento návrh zákona napomoci k dosažení sledovaného účelu.

Do systému orgánů státní správy se proto návrhem včleňuje nový orgán státní správy - Česká technická inspekce ochrany ovzduší. Inspekce není zcela novým orgánem - jako odborný a kontrolní orgán ministerstva plnila řadu úkolů spolu s Hydrometeorologickým ústavem, a to jak v oblasti měření, tak i při navrhování opatření ke zlepšení stavu ovzduší. Tím, že se včleňuje do systému orgánů státní správy a svěřuje se jí pravomoc kontrolní, rozhodovací a sankční, bude moci významněji ochranu ovzduší a jeho postupné zlepšování zajišťovat.

Realizace návrhu zákona České národní rady o státní správě ochrany ovzduší si nevyžádá nové nároky na státní rozpočet. Zvýšené požadavky na pracovní síly a materiální vybavení inspekce bude řešeno v rámci prostředků v působnosti ministerstva životního prostředí České republiky racionalizačními a organizačními opatřeními.

ČÁST ZVLÁŠTNÍ

K jednotlivým ustanovením

K § 1

V ustanovení je obsažen výčet orgánů, které v ochraně ovzduší vykonávají státní správu. Kromě ministerstva životního prostředí ČR, okresních úřadů a orgánů obcí je orgánem státní správy i Česká technická inspekce ochrany ovzduší.

K § 2

Ministerstvu životního prostředí ČR jako ústřednímu orgánu státní správy se návrhem zákona stanoví působnost v oblasti koncepční, zejména pokud jde o výzkum, technický rozvoj v ochraně ovzduší, prosazování technologií k omezení znečišťování ovzduší, a to i pokud jde o záměry, projekty a technologie jednotlivých oborů a odvětví na území ČR.

Ministerstvu rovněž přísluší výkon vrchního státního dozoru.

Ministerstvo, podle ustanovení § 2 písm. c) návrhu zákona ČNR o státní správě ochrany ovzduší stanovuje zvláštní imisní limity. Tyto limity budou stanoveny pro účely smogových varovných a regulačních systémů pro dobu nepříznivých meteorologických podmínek a zvýšeného znečištění ovzduší (§ 12 odst. 6 návrhu zákona FS o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami). Jestliže nastane smogová situace, resp. když úroveň znečištění překročí zvláštní imisní limit, budou vyhlášena varovná opatření a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

Zásady vytváření a provozu smogového varovného a regulačního systému podle § 17 písm. h) návrhu zákona FS o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, upraví prováděcím předpisem ministerstvo. V zájmu jednotné funkce smogového varovného a regulačního systému v České republice je nezbytné, aby podléhal schválení ministerstva. Ministerstvo přitom bude využívat podřízené organizace, tj. Českého hydrometeorologického ústavu, který bude vysílat signál upozornění a signál regulačních opatření.

Signál upozornění má za účel vyhlásit pokyn pro přípravu zdroje na případné vyhlášení regulace emisí. Signálem regulačních opatření se přímo vyhlásí příslušná regulace emisí na vybraných zdrojích, která bude probíhat podle předem schválených regulačních řádů pro provoz zdrojů. K jejich schválení je podle § 4 odst. 2 písm. d) návrhu zákona ČNR o státní správě ochrany ovzduší příslušná inspekce.

K § 3, § 4 a § 5

Česká technická inspekce ochrany ovzduší zabezpečuje jako další orgán státní správy (podřízený ministerstvu životního prostředí) nezávisle na ostatních orgánech státní správy, kontrolu dodržování právních předpisů a rozhodnutí příslušných orgánů vydaných na základě těchto právních předpisů.

Inspekce je organizována dvoustupňově (ústředí, oblastní inspektoráty). V ochraně ovzduší plní úkoly kontrolní (kontrola množství vypouštěných emisí, dodržování podmínek provozu znečišťovatelů ovzduší, dodržování regulačních opatření vyhlášených orgány obcí, popř. okresními úřady za smogové situace), má pravomoci rozhodovací (§ 4 odst. 2 a 3), zejména vydává souhlasy podle zákona FS o ovzduší, schvaluje nové technologie, výrobky a zařízení pro ochranu ovzduší, ukládá opatření k odstranění nedostatků a závad, včetně zastavení nebo omezení provozu velkých a středních zdrojů znečištění ovzduší, spolupracuje s místně příslušnými orgány státní správy, orgány hygienické služby a ministerstvem v otázkách zlepšení stavu ovzduší a v technických otázkách. Má rovněž na základě zákona FS o ovzduší sankční pravomoc (§ 4 odst. 2) - ukládá subjektům, které porušily povinnosti stanovené zákonem, pokuty, pokud je neukládají orgány obcí: kromě toho má právo ukládat pořádkovou pokutu do výše 1 000 Kčs (i opakovaně) subjektům, které neumožňují výkon kontrolní činnosti. Pokuty ukládají ve správním řízení oblastní inspektoráty, odvolacím orgánem je ústředí.

K § 6

Okresní úřady jako orgány státní správy v ochraně ovzduší

- zpracovávají koncepce ochrany ovzduší pro své správní území, navrhují ministerstvu v dohodě s orgány obcí rozsah území, v němž bude provozován smogový varovný a regulační systém,

- vykonávají dozor nad obecními úřady, zda zabezpečují ochranu ovzduší: v dohodě s orgány obcí v souladu se smogovým varovným a regulačním systémem vyhlašují za smogové situace varovná a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečištění (při nedodržení vyhlášených opatření informují inspekci a obce),

- jsou dotčenými orgány státní správy v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany ovzduší (pokud samy nejsou stavebními úřady).

K § 7

Pro jimi spravované území mají obce pravomoc kontrolovat provoz malých zdrojů znečištění a nařizovat provozovatelům zastavení nebo omezení provozu, pokud nedodržují podmínky, vyhlašují za smogové situace opatření k omezení emisí a kontrolují jejich dodržování, ukládají za podmínek zákona pokuty za nesplnění opatření orgánů státní správy vyplývající ze smogového regulačního systému a za překročení emisních limitů. Jestliže nesplnění opatření a překročení emisních limitů současně zjistila inspekce, pokuty i v takovém případě uloží orgány obce.

K § 8

V tomto ustanovení je upravováno pro pracovníky zabezpečující úkoly státní správy v ochraně ovzduší právo vstupu do objektů a zařízení znečišťovatelů ovzduší a právo požadovat informace, dokumentaci a další spolupráci kontrolovaných subjektů.

K § 9

Toto ustanovení upravuje otázku nakládání s pokutami zaplacenými subjekty za porušení povinností při ochraně ovzduší tak, že

- pokuty uložené inspekcí jsou příjmem Fondu ochrany ovzduší,

- pokuty uložené orgány obce jsou příjmem rozpočtu obce.

K § 10

Předpokládaným datem účinnosti je datum účinnosti zákona FS o ovzduší (tento návrh zákona byl projednáván vládou ČR dne 10. 4. 1991.

V Praze dne 17. 4. 1991

JUDr. Petr PITHART v. r.
předseda vlády České republiky

Ing. Ivan DEJMAL v. r.
ministr životního prostředí ČR

kterým se mění a doplňuje zákon č. 33/1965 Sb., o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví (o regresních náhradách)

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Zákon č. 33/1965 Sb., o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví (o regresních náhradách), se s působností pro Českou republiku mění a doplňuje takto:

1. V § 4 odst. 1 za slova "v opilosti" se na konci připojují tato slova: "anebo pod vlivem zneužití omamných prostředků".

2. V § 4 odst. 2 částka "10.000 Kčs" se nahrazuje částkou "20.000 Kčs", částka "20.000 Kčs" se nahrazuje částkou "40.000 Kčs" a za slova "v opilosti" se vkládá text "anebo pod vlivem zneužití omamných prostředků".

3. § 5 zní:

(1) Podklady pro rozhodování o regresních náhradách připravují a o regresních náhradách rozhodují s výjimkou uvedenou v § 12 odst. 1 okresní ústav národního zdraví, v hlavním městě Praze obvodní ústav národního zdraví (dále jen "ústav národního zdraví") a v případě zániku ústavu národního zdraví zdravotnická organizace určená okresním úřadem, v hlavním městě Praze obvodním úřadem (dále jen "okresní úřad").

(2) Místně příslušné k přípravě podkladů a k rozhodování o regresních náhradách jsou ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace, v jejichž obvodu došlo k poškození zdraví, které je důvodem povinnosti k regresní náhradě. U nemocí z povolání jsou místně příslušné ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace, v jejichž obvodu poškozený pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká; tato organizace projedná regresní náhradu co do povinnosti všech zúčastněných organizací (§ 2 odst. 4).

(3) Nelze-li místní příslušnost určit podle odstavce 2 nebo směřuje-li regresní náhrada proti místně příslušnému ústavu národního zdraví nebo proti místně příslušné určené zdravotnické organizaci nebo proti nadřízenému okresnímu úřadu, určí ministerstvo zdravotnictví České republiky, který ústav národního zdraví nebo která určená zdravotnická organizace regresní náhradu projednají; toto pověření nesmí být vzájemné.".

4. Za § 5 se vkládají nové § 5a až 5d, které znějí:

(1) O odvolání proti rozhodnutí ústavu národního zdraví nebo určené zdravotnické organizace rozhoduje regresní komise okresního úřadu.

(2) Regresní komisi jako zvláštní orgán zřizuje přednosta okresního úřadu, v hlavním městě Praze obvodní rada.

(1) Jestliže ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace při přípravě podkladů pro rozhodování o regresních náhradách zjistí podle výsledků provedeného šetření, že povinnost k regresní náhradě není dána, regresní náhradu neuplatní a věc odloží. Rozhodnutí se v odkládaných věcech nevydává.

(2) Dospěje-li ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace podle výsledků šetření k názoru, že občan nebo organizace jsou povinni k regresní náhradě, oznámí jim to písemně s konkrétním odůvodněním této povinnosti a výše požadované regresní náhrady. Zároveň je vyzve, aby do 15 dnů regresní náhradu zaplatili, popřípadě povinnost uznali co do důvodu i výše anebo aby v této lhůtě uplatnili námitky k požadavku a k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění.

(3) Neshledají-li ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace po přešetření námitek důvody k odložení věci, rozhodnou ve věci samé.

(4) Ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace vydají rozhodnutí o regresní náhradě také v případech, v nichž občan nebo organizace uznali povinnost k regresní náhradě písemně co do důvodu i výše, avšak regresní náhradu neplní.

Ústav národního zdraví, určená zdravotnická organizace a regresní komise okresního úřadu rozhodují též o snížení a prominutí regresních náhrad a o ukládání povinností k úhradě nákladů řízení o regresních náhradách.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se při rozhodování o regresních náhradách podle správního řádu. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)]".

5. V § 7 odst. 2 se slova "do jednoho roku" nahrazují slovy "do tří let".

6. § 8 odst. 1 zní:

"(1) S výjimkou regresních náhrad, které uplatňuje jiný orgán než ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace, platí se regresní náhrady okresnímu úřadu, jehož jsou příjmem.".

7. V § 8 odst. 2 se vypouštějí slova "spravovaného okresními národními výbory".

8. V § 8 odst. 3 se za slova "po slyšení" vkládají slova "okresní správy sociálního zabezpečení" a slova "a výrobního družstevnictví" se vypouštějí.

9. V § 10 odst. 1 se za slova "ústavu národního zdraví" vkládají slova "nebo určené zdravotnické organizaci".

10. V § 12 odst. 1 se na konci prvé věty připojují slova "a regresní náhrady z poškození zdraví příslušníků Sboru nápravné výchovy uplatňují orgány ministerstva spravedlnosti České republiky." a na konci druhé věty se připojují slova "v jejichž obvodě má sídlo orgán federálního ministerstva obrany nebo ministerstva spravedlnosti České republiky nebo federálního ministerstva vnitra nebo ministerstva vnitra České republiky, který je příslušný k uplatnění regresní náhrady.".

11. V § 12 odst. 2 se za slova "Ministerstvo národní obrany" vkládají slova "ministerstvo spravedlnosti České republiky".

12. V § 12 odst. 3 se za slova "orgány ministerstev národní obrany" vkládají slova "spravedlnosti České republiky" a za slova "ministerstva národní obrany" se vkládají slova "ministerstva spravedlnosti České republiky".

13. V § 12 odst. 4 se za slova "Ministerstvo národní obrany" vkládají slova "ministerstvo spravedlnosti České republiky".

14. V textu zákona se nahrazují názvy "okresní národní výbor" nebo "národní výbor" názvem "okresní úřad", název "Ústřední rada odborů" názvem "příslušný ústřední odborový orgán", název "orgány Revolučního odborového hnutí" názvem "příslušné odborové orgány", název "ministerstvo národní obrany" názvem "federální ministerstvo obrany", název "ministerstvo vnitra" názvem "federální ministerstvo vnitra nebo ministerstvo vnitra České republiky", název "Státní úřad sociálního zabezpečení" názvem "federální ministerstvo práce a sociálních věcí", název "ministerstvo financí" názvem "ministerstvo financí České republiky".

15. V textu zákona se slova "Socialistická" a "socialistických" vypouštějí.

Zrušují se položky 60 až 62 přílohy I a položky 41 a 42 přílohy II k zákonu České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Vláda České republiky schválila v prosinci 1990 nový systém zdravotní péče. Podle tohoto systému zdravotní péče budou postupně od 1. 7. 1991 podle stupně připravenosti zanikat okresní ústavy národního zdraví, které podle stávajících regresních předpisů jsou základním článkem regresního řízení a které zajišťují jak podklady pro rozhodování, tak i o regresních náhradách rozhodují v případech, v nichž výše uplatněné regresní náhrady nepřesahuje 35.000 Kčs. Vzhledem k tomu je třeba zabezpečit plynulý přechod regresní agendy na jiné organizace. Proto se navrhuje, aby o regresních náhradách po zrušení okresních ústavů národního zdraví rozhodovala a veškeré další úkoly ústavů národního zdraví v regresních věcech v každém okrese převzala a vykonávala zdravotnická organizace, kterou určí okresní úřad. Tyto určené zdravotnické organizace budou tedy mít v regresním řízení stejné postavení jako dosavadní okresní ústavy národního zdraví.

Navrhovaná právní úprava umožňuje, aby v přechodném období v prvním stupni o regresních náhradách rozhodovaly po dobu své existence okresní ústavy národního zdraví a po jejich zániku určené zdravotnické organizace, a to bez výše uvedeného omezení. Ve druhém stupni budou rozhodovat regresní komise okresních úřadů.

Pouze dílčí novelizace regresního zákona se navrhuje vzhledem k tomu, že nový systém zdravotní péče počítá se zavedením povinného zdravotního pojištění a se vznikem zdravotních pojišťoven, a to na základě zákona o zdravotním pojištění, který by měl být vydán k 1. 1. 1992. Zdravotní pojišťovna bude financovat služby lékařů a zdravotnických zařízení a kontrolovat množství, druh a účelnost výkonů a posuzovat zdravotní způsobilost k práci. Předpokládá se, že tyto pojišťovny vzhledem ke své náplni činnosti převezmou i postih vůči těm, kteří svým jednáním zavinili, že došlo u zdravotnických organizací k vyšším nákladům za poskytnutou zdravotní péči osobám, jež poškodily na zdraví, tedy převezmou regresní činnost.

Vzhledem k tomu, že platnost regresních předpisů je časově omezena, nenavrhuje se celková novelizace regresního zákona, i když jde o předpis z roku 1965. Pouze se navrhuje nově stanovit limit regresní náhrady, je-li k jejímu zaplacení povinen občan, a prodloužit lhůtu k vymáhání přiznané regresní náhrady.

V návaznosti na navrhovanou novelu zákona je třeba novelizovat prováděcí vyhlášku č. 34/1965 Sb. Vzhledem k tomu, že se jedná již o čtvrtou novelizaci této vyhlášky, bylo přistoupeno k vypracování jejího celého nového znění. Protože však stávající vyhláška je svým obsahem poplatná době svého vzniku a upravuje regresní řízení včetně odchylek od správního řádu, je nutné s ohledem na současné legislativní požadavky převzít ustanovení upravující regresní řízení do zákona; proto se navrhuje vedle změny § 5 též doplnit ustanovení § 5a až 5d.

Předložený návrh novely se nedotýká základních principů uplatňování regresních náhrad. Jeho obsah vychází z aktuální potřeby zabezpečit výkon regresní agendy po zániku okresních ústavů národního zdraví a to též s ohledem na finanční potřeby zdravotnictví. Z uplatňování regresních náhrad se totiž do příjmů okresních úřadů vrací značné finanční prostředky dosahované celkem minimálními náklady na regresní aparát. Příjem z regresních náhrad činí každoročně v České republice cca 180 miliónů Kčs. Tento výnos používají okresní úřady na účely stanovené regresními předpisy, které preferují potřeby zdravotnických zařízení. To odpovídá skutečnosti, že tato zařízení nesou největší výdaje spojené s léčením úrazů a s odstraňováním jejich následků.

Vzhledem k částečně rozdílné koncepci nového systému zdravotní péče realizované ve Slovenské republice je novelizace zákonné úpravy regresních náhrad, která vznikla v době unitárního státu, navrhovaná jen s působností pro Českou republiku.

Navrhované znění zákona neklade nároky na rozpočet republiky.