ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1990

VI. volební období

91

Návrh

poslanců České národní rady Dagmar Burešové, Václava Žáka, Michala Krause, Jana Kasala, Zdeňka Malíka, Jaroslava Ortmana, Jana Kalvody, lva Palkosky, Karla Holomka a Ivany Janů

na vydání usnesení,

kterým Česká národní rada navrhuje Federálnímu shromáždění, aby přijalo ústavní zákon o základních právech a svobodách.

Podepsaní navrhují, aby se Česká národní rada usnesla takto:

Usnesení

České národní rady

z ..... října 1990

k návrhu ústavního zákona o základních právech a svobodách.

Ústavní zákon z ........ 1990

o základních právech a svobodách

Federální shromáždění na základě iniciativy České národní rady a Slovenské národní rady

vycházejíc se svrchovanosti České a Slovenské republiky,

navazujíc na humanitní hodnoty dosavadní historie lidstva a na demokratické tradice v dějinách našich národů,

vycházejíc z trpkých zkušeností z doby, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,

uznávajíc svrchovanost práva a neporušitelnost přirozených práv člověka a občana,

vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila po bok států ctících tyto hodnoty a

skládajíc naděje na zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů

usneslo se na tomto ústavním zákoně:

Hlava první

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Čl. 1

/1/ Člověk je svobodný. Nikomu nesmí být bráněno v tom, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit něco, co zákon neukládá.

/2/ Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, jejž zákon stanoví.

Čl. 2

Základní práva a svobody jsou nezadatelné. Nikdo je nemůže zcizit nebo být jich zbaven.

Čl. 3

/1/ Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyku, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

/2/ Výkon základních práv a svobod nemůže být jejich nositelem na újmu.

Čl. 4

/1/ Povinnosti mohou být ukládány na základě zákona a v jeho mezích jen při zachování základních práv a svobod.

/2/ Jakákoli zákonná omezení základních práv a svobod musí platit obecně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

/3/ Meze lidských práv a základních svobod mohou být za podmínek stanovených tímto ústavním zákonem upraveny pouze zákonem.

Čl. 5

/1/ Mezinárodní smlouvy o základních (občanských a politických) právech a svobodách, které Česká a Slovenská Federativní Republika ratifikovala a které jsou řádně vyhlášeny, mají na jejím území stejnou závaznost jako její ústavní zákony.

/2/ K ratifikaci mezinárodních smluv, uvedených v odstavci 1, dává Federální shromáždění souhlas stejným způsobem jako k přijetí ústavního zákona.

Hlava druhá

LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY

Oddíl první

Základní lidská práva

Čl. 6

Každý má způsobilost k právům.

Čl. 7

/1/ Každý má právo na život.

/2/ Nikdo nesmí být usmrcen vyjma případy, kdy trestní zákon vylučuje protiprávnost takového činu.

/3/ Trest smrti se nepřipouští.

Čl. 8

/1/ Nedotknutelnost osoby je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

/2/ Nikdo nesmí být podrobován mučení ani krutému, nelidskému nebo ponižujícímu trestu nebo zacházení.

Čl. 9

/1/ Osobní svoboda je zaručena.

/2/ Nikdo nemůže být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

/3/ Vyjma případy přistižení při trestném činu je zadržení přípustné jen na písemný odůvodněný příkaz soudu, ledaže věc nesnese odkladu a příkaz nelze předem opatřit. Jen na příkaz soudu je přípustné zatčení obviněného.

/4/ Každý kdo je zadržen nebo zatčen, musí být neprodleně seznámen s důvody zadržení nebo zatčení a nejpozději do 24 hodin odevzdán soudu. Soud musí zadrženou nebo zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.

/5/ Nikdo nemůže být vzat do vazby, leč v případech stanovených zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Vazba v přípravném řízení trestním může jen výjimečně trvat déle než dva měsíce, nejdéle však jeden rok a v řízení před soudem jen nezbytnou dobu, přiměřenou okolnostem případu.

Čl. 10

/1/ Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

/2/ Toto ustanovení se nevztahuje na

a/ práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody,

b/ vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,

c/ službu vydanou na základě zákona v případě živelních pohrom nebo havárií, které ohrožují životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,

d/ jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Čl. 11

/1/ Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

/2/ Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného blaha smí být jen ve vlastnictví státu nebo určených právních osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

/3/ Vlastnické právo nesmí být zneužíváno na újmu práv jiných anebo společnosti. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad nezbytnou míru.

/4/ Vyvlastnění nebo jiné nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě za náhradu, pokud nejde o trest vyslovený soudem.

Čl. 12

/1/ Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

/2/ Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

/3/ Každý má právo na ochranu údajů o své osobě před neoprávněným zveřejněním nebo jiným zneužitím.

Čl. 13

/1/ Domovní svoboda a nedotknutelnost obydlí je zaručena.

/2/ Do tohoto práva lze zasáhnout pouze v případech a způsobem, jež stanoví zákon.

/3/ Domovní prohlídka pro účely trestního řízení je přípustná jen na písemný odůvodněný příkaz soudu. Příkaz musí být doručen před provedením domovní prohlídky a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin po jejím provedení.

Čl. 14

Nikdo nesmí porušovat tajemství dopisů ani jiných písemností, ať chovaných v soukromí, ať zasílaných poštou nebo jiným dopravním prostředkem, leč v případech a způsobem, jež stanoví zákon. Obdobně je chráněno tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

Čl. 15

/1/ Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

/2/ Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo se na něm svobodně pohybovat a zvolit si na něm místo pobytu a svobodně je opustit.

/3/ Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky.

/4/ Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku nebo ochranu práv a svobod druhých anebo v jiném veřejném zájmu.

/5/ Občan nemůže být vyhoštěn. Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem nebo podle mezinárodního práva. Hromadné vyhošťovaní cizinců je nepřípustné.

Čl. 16

/1/ Svoboda smýšlení, svědomí a vyznání je zaručena. Každý má právo změnit vyznání nebo být bez vyznání.

/2/ Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu proti svému svědomí; podrobnosti stanoví zákon.

Oddíl druhý

Práva politická

Čl. 17

/1/ Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

/2/ Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem a svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

/3/ Cenzurní zásahy veřejné správy jsou nepřípustné.

/4/ Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejnou bezpečnost.

Čl. 18

/1/ Každý má právo sám nebo společně s jinými se obracet na státní orgány a orgány místní samosprávy se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejných nebo jiného společného zájmu /petice/.

/2/ Výkon tohoto práva nesmí být na újmu práv druhých.

Čl. 19

/1/ Svoboda pokojně se shromažďovat je zaručena.

/2/ Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromažďování však nesmí být podmiňováno povolením orgánu veřejné správy.

Čl.20

/1/ Svoboda sdružování je zaručena. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat též politické strany a hnutí a sdružovat se v nich.

/2/ Výkon tohoto práva lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jde-li o opatření, které je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

/3/ Politické strany a hnutí i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

Čl. 21

/1/ Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí buď přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.

/2/ Volby se musí konat ve lhůtách, nepřesahujících pravidelná volební období, stanovená zákonem.

/3/ Volební právo je všeobecné, rovné a přímé a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.

/4/ Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Čl. 22

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

Hlava třetí

PRÁVA NÁRODNOSTNÍ

Čl. 23

/1/ Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

/2/ Příslušnost ke kterékoli národnosti nebo jiné etnické skupině nesmí být nikomu na újmu.

Čl. 24

/1/ Občanům, tvořícím národnostní a jiné etnické menšiny, se zaručuje právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich jazyku a právo spolčovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.

/2/ Občanům, příslušejícím k národnostním menšinám a jiným etnickým skupinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též

a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

b) právo užívat jejich jazyku v úředním styku.

/3/ Výkon práv příslušníky národnostních menšin a jiných etnických skupin nesmí být na újmu práv ostatního obyvatelstva.

Hlava čtvrtá

HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA

Čl. 25

/1/ Každý má právo svobodně si volit povolání a přípravu k němu včetně práva na podnikání a jinou hospodářskou iniciativu.

/2/ Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.

/3/ Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto své právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

Čl. 26

/1/ Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.

/2/ Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví.

/3/ Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

/4/ Právo na stávku je zaručeno; podmínky stanoví zákon.

Čl. 27

Zaměstnanci mají právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Zákon zajišťuje zejména

a) právo na odměnu za práci dostatečnou k tomu, aby jim zabezpečila důstojnou životní úroveň,

b) ochranu proti svévolnému propouštění,

c) ochranu bezpečnosti a zdraví při práci,

d) nejvýše přípustnou délku pracovní doby,

e) přiměřený odpočinek po práci,

f) nejkratší přípustnou dobu dovolené na zotavenou.

Čl. 28

/1/ Ženy, mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.

/2/ Mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a pomoc při přípravě k povolání.

/3/ Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 29

/1/ Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.

/2/ Každý, kdo je v sociální nouzi má právo na pomoc pro zajištění základních životních podmínek.

/3/ Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 30

Občané mají právo na ochranu zdraví, bezplatnou léčebnou péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

Čl. 31

/1/ Manželství, mateřství a rodina jsou pod ochranou státu. Ženám v těhotenství a mateřství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.

/2/ Péče o děti a jejich výchovu je právem a povinností jejich rodičů. Nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen na základě rozhodnutí soudu.

/3/ Rodiče vychovávající děti mají právo na zvláštní péči a pomoc státu. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.

/4/ Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.

/5/ Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 32

/1/ Každý má právo na vzdělání podle svých schopností. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.

/2/ Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách a podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.

/3/ Zákon stanoví, za jakých podmínek lze zřizovat a provozovat jiné školy než státní, jakož i způsob státního dozoru nad nimi. V jiných školách než státních se může vzdělání zajišťovat za úplatu.

/4/ Studenti mají právo na státní podporu při studiu za podmínek stanovených zákonem.

Čl. 33

/1/ Svoboda vědeckého bádání a umění je zaručena.

/2/ Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.

Čl. 34

/1/ Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů.

/2/ Všechny církve a náboženské společnosti mají rovné postavení.

/3/ Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce bez zásahů státních orgánů.

/4/ Podmínky vyučování náboženství na státních školách stanoví zákon.

/5/ Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Čl. 35

Každý je povinen při výkonu svých práv dbát, aby nepoškozoval ani neohrožoval životní prostředí, přírodní zdroje a kulturní památky pokud nejde o činnost povolenou na základě zákona.

Hlava pátá

PRÁVO NA SOUDNÍ OCHRANU

Čl. 36

/1/ Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu a v případech stanovených zákonem u orgánu veřejné správy.

/2/ Každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím nebo opatřením orgánu veřejné správy, se může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí nebo opatření, nestanoví-li zákon jinak; provedení upravuje zákon.

/3/ Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím státního orgánu nebo nesprávným úředním postupem.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP