Poslanec Petr Lom: Pane místopředsedo, vzhledem
k tomu, že rozprava již nebyla otevřena, jsou
vyčerpány všechny pozměňovací
návrhy k zákonu ve znění společné
zprávy.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Budeme tedy hlasovat o návrhu jako celku.
Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona
České národní rady o zdravotní
péči v nestátních zdravotnických
zařízeních podle sněmovního
tisku 603 ve znění společné zprávy
výborů České národní
rady podle sněmovního tisku 646 a právě
schválených pozměňovacích návrhů,
nechť zvedne ruku. 120 Děkuji.
Kdo je proti? Nikdo.
Kdo se zdržel hlasování? 5 Děkuji.
Návrh zákona byl tedy přijat. (Potlesk.)
Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Dámy
a pánové, paní poslankyně a páni
poslanci, dovolte, abych vyjádřil své přesvědčení,
že tento zákon naplní očekávání
vaše, vašich voličů, pracovníků
ve zdravotnictví i pacientů. Nejbližší
měsíce ukáží, zda vše, co
v zákonu je zakotveno, bude vyhovovat potřebám
pacientů, pracovníků ve zdravotnictví
i nás všech. Doufejme, že život a naplnění
tohoto zákona nás přesvědčí
o tom, že to je zákon dobrý a životaschopný.
Ještě jednou děkuji za spolupráci.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Přeje si slovo pan kolega Lom?
Poslanec Petr Lom: Chci vyjádřit obdobné
poděkování všem, kteří
svojí aktivní účastí napomohli
tomu, že zákon doznal své konečné
podoby. Zejména cítím povinnost poděkovat
ústavně právnímu výboru. Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Já
také děkuji. Dámy a pánové,
dostal jsem zprávu, že je možné zahájit
přerušené jednání k volbě
členů Rady České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání. Prosím
poslance, který je pověřen skupinou ověřovatelů
České národní rady, aby nás
seznámil s výsledky volby. Prosím, paní
Stiborová.
Poslankyně Marie Stiborová: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, výsledky tajného
hlasování při volbě členů
Rady České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání jsou následující.
K volbě bylo ověřovateli převzato
200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno
140 hlasovacích lístků. Odevzdáno
bylo 138 platných lístků a 2 neplatné.
Počet nevydaných hlasovacích lístků
byl 60, neodevzdaných hlasovacích lístků
nula.
Pro navržené kandidáty byly odevzdány
hlasy takto: pro pana Jiřího Brože bylo odevzdáno
100 platných hlasů, pro Bohuslava Hanuše bylo
odevzdáno 60 platných hlasů, pro paní
Jiřinu Janšovou bylo odevzdáno 59 platných
hlasů, pro pana Josefa Josefíka 100 platných
hlasů, pro pana Tomáše Kejlu bylo odevzdáno
10 platných hlasů, pro pana Jiřího
Koubka bylo odevzdáno 96 platných hlasů,
pro pana Jaroslava Mihuleho bylo odevzdáno 60 platných
hlasů, pro pana Petra Pavlovského bylo odevzdáno
70 platných hlasů a pro pana Miroslava Píchu
bylo odevzdáno 90 platných hlasů.
Členy Rady České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání byli tedy voleni:
pan Jiří Brož, pan Josef Josefík, pan
Jiří Koubek a pan Miroslav Pícha. Znamená
to, že další dva členové teto Rady
musí být voleni ještě v dalším
kole voleb. Lístky budou připraveny v průběhu
asi 20 až 30 minut.
Pane místopředsedo, dovolte mi, abych zároveň
vyhlásila výsledky tajného hlasování
při volbě členů Správní
rady Všeobecné zdravotní pojišťovny
České republiky.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Je
to možné, pokud nejsou námitky z pléna.
Nejsou.
Poslankyně Marie Stiborová: K volbě
bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích
lístků, z toho bylo vydáno 140 hlasovacích
lístků, odevzdáno 138 platných hlasovacích
lístků a 2 neplatné. Nebyl žádný
z neodevzdaných hlasovacích lístků,
počet nevydaných hlasovacích lístků
byl 60.
Pro navržené kandidáty byly odevzdány
hlasy takto. pro pana Richarda Brabce bylo odevzdáno 6
platných hlasů, pro paní Boženu Hánovou
bylo odevzdáno 33 platných hlasů, pro pana
Rudolfa Havránka byl odevzdán 1 platný hlas,
pan Jiří Jílek neobdržel žádný
platný hlas, pro paní Ludmilu Jelínkovou
byly odevzdány 3 platné hlasy, pro pana Zdenka Kopeckého
byl odevzdán 1 platný hlas, pro pana Jiřího
Kučeru rovněž 1 platný hlas, pak Karel
Lipovský neobdržel žádný platný
hlas, pro pana Pavla Nechanického byly odevzdány
3 platné hlasy, pan Erich Novách neobdržel
žádný platný hlas, pro pana Milana Novotného
byl odevzdán 1 platný hlas, pro pana Miroslava Rašku
bylo odevzdáno 41 platných hlasů, pro pana
Milana Švendu nebyl odevzdán žádný
platný hlas, pro pana Josefa Vondráčka bylo
odevzdáno 98 platných hlasů a pro pana Karla
Vašíčka bylo odevzdáno 54 platných
hlasů. Poslední je Eduard Vízner, který
obdržel 5 platných hlasů.
Členem Správní rady Všeobecné
zdravotní pojišťovny byl dále zvolen pan
Josef Vondráček. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba
zvolit dva členy tohoto orgánu, opět budou
pokračovat volby v dalším kole, do kterého
postoupí dva kandidáti s nejvyšším
počtem hlasů - pan Vašíček a
pan Raška.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Jakmile
budou připraveny hlasovací lístky, budeme
pokračovat dalším kolem.
Dalším bodem je
Návrh byl rozdán jako sněmovní tisk
518 a společná zpráva výboru k němu
jako sněmovní tisk 632.
Prosím pověřeného člena vlády
pana ministra kultury Uhdeho, aby se ujal slova.
Ministr kultury ČR Milan Uhde: Vážený
pane místopředsedo, vážení členové
vlády, vážené poslankyně a poslanci,
v zájmu očisty právního řádu
navrhuje česká vláda zrušit některé
právní předpisy upravující
společenské vztahy v odvětví kultury.
Jde jednak o některé zákony prvorepublikové,
nesporně překonané dalším vývojem,
a o některé zákony poválečné.
Zejména se předpokládá zrušení
některých právních předpisů
z let padesátých, které místo aby
byly zárukou svobody kulturních aktivit, ji vesměs
z ideologických pohnutek podvazovaly. Jde například
o vyhlášku ministerstva školství, věd
a umění a ministerstva osvěty č. 153/1950
Sb. o úkolech a působnosti KNV v oboru školního
a osvětového filmu a diapozitivů, a především
o zákon č. 6/1957 Sb. o umělecké řemeslné
práci a lidové umělecké výrobě.
Jako modelový příklad uvádím
tento zákon jako typický příklad dobových
právních předpisů poplatných
starému systému. Citovaný zákon totiž
centrálně zajišťuje ideové řízení
lidové umělecké tvorby.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dámy
a pánové, prosím o klid a abyste případné
debaty odbývali mimo sněmovnu.
Je pochopitelné, že takový zákon je
v rozporu se svobodným soukromým podnikáním
a svobodou trhu.
Rovněž navrhujeme částečné
zrušení zákonů o koncertní a
jiné hudební činnosti a o estrádách,
artistických produkcích a lidové zábavě.
/Čl. II bod 7 a 8 osnovy./ Citované zákony
se svým obsahem nesporně přežily, nelze
je však zrušit celé, neboť obsahují
ustanovení, které zmocňuje ministra kultury
k vydání vyhlášky o veřejných
produkcích. Zmocňovací ustanovení
zůstane proto v platnosti do doby schválení
zákona České národní rady o
veřejných produkcích, který nahradí
nedokonalou vyhlášku o veřejných produkcích.
Podotýkám, že tato nedokonalost je dána
nedostatečným rozsahem zmocnění, které
neumožňuje preciznější úpravu
vyhláškou, ale dovoluje to upravit jen zákonem.
Diskusi patrně vyvolá návrh vlády
na zrušení zákonů divadelního
a osvětového. O divadelní činnosti
zejména v platném znění a v čl.
II bod 9 osnovy, která navrhuje zrušení
zákona 52/1959 Sb. o osvětové činnosti.
K divadelnímu zákonu uvádím, že
i divadelnická veřejnost, jak se ukázalo
při projednávání návrhu na
půdě českého sněmu, považuje
většinou jeho ustanovení za zbytečná.
Je totiž zřejmé, že tento zákon,
ani žádný jiný zákon nemůže
ochránit divadla před ekonomickou a jinou nepřízní.
Otázka existence divadla není administrativní,
nýbrž kulturní a ekonomická. Citoval
bych při této příležitosti výrok
největšího z žijících českých
režisérů, který pravil, že o existenci
divadla se rozhoduje především na jevišti.
V tomto smyslu nechť sněmovna znovu uváží,
zda torzo divadelního zákona, které pan zpravodaj
navrhne ponechat v účinnosti, bude českému
divadelnictví přínosem.
Pokud jde například o pravomoc ministerstva kultury
dávat zřizovateli souhlas se zrušením
divadla, zdůrazňuji, že ani při odepření
takového souhlasu nebrání nic zřizovateli,
aby propustil všechny divadelní umělce a budovu
uzavřel. Divadlo jako instituce bude existovat i nadále,
nic však zřizovatele divadla nenutí divadlo
skutečně provozovat. Je však pravda, a musím
z této tribuny poděkovat paní poslankyni
Marvanové, že bděle odhalila naše opomenutí,
že totiž divadelní zákon je odkazem v
živnostenském zákoně vázán
na tento zákon, takže jej nelze zrušit bez náhrady.
Pokud jde o osvětový zákon, vláda
se domnívá, že jde o jeden z nejideologičtěji
založených zákonů zcela poplatných
předchozímu politickému režimu. Jde
o zákon z roku 1956. Při jeho prostudování
všichni uznají, že politické deklarace
o prosazování vědeckého světového
názoru do právního řádu nepatří
a osvětové činnosti rozhodně nepřispívají.
Vláda současně zdůrazňuje,
že podporuje a vždy bude podporovat kulturní
aktivity, nikoliv však takovým nástrojem, jakým
je osvětový zákon z roku 1956. Vím,
že pan zpravodaj má v tomto směru určitý
návrh, který doporučí sněmovně
ke zvážení.
Domnívám se, že tímto úvodním
slovem je vyčerpáno všechno obecné,
co bych považoval za nutné ke zrušení
těchto zákonů říci. Všechno
ostatní může vyplynout z konkrétní
rozpravy, bude-li to sněmovna považovat za nezbytné.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím společného zpravodaje výborů
ČNR pana poslance Čecha, aby odůvodnil společnou
zprávu.
Poslanec Vladimír Čech: Vážený
pane předsedající, vážený
zbytku vlády, vážené kolegyně
a kolegové, vážení přítomní,
dříve než zahájím svou první
a poslední zpravodajskou zprávu v této sněmovně,
dovolte mi krátkou osobní poznámku.
Jako herec jsem velice rád, že se jako zpravodaj mohu
účastnit této likvidace spousty balastu,
který z větší části kultuře
a umění spíše škodí než
prospívá.
Jestliže se mám jako zpravodaj vyjadřovat k
vládnímu návrhu, musím podpořit
slova pana ministra. Z větší části
skutečně všechno co vláda navrhuje si
zaslouží být zrušeno. Výhrady,
které tady zazní a které pan ministr předeslal,
jsou zaneseny ve společné zprávě,
což je společná zpráva č. 632,
a částečně budou zahrnuty v usnesení
výboru pro vědu, vzdělání a
kulturu, který přečtu a který navrhnu
ke schválení. Usnesení se týká
konkrétně čl. 1, odst. 1 vládního
návrhu č. 518 a dále čl. II, odst.
9 stejného zákona. Chci předeslat, že
bez přijetí tohoto usnesení má výbor
pro vědu, vzdělání a kulturu výhrady
k tomu, aby tyto zmíněné články
a odstavce byly zrušeny bez náhrady, jak to vláda
navrhuje.
Teď mi tedy dovolte, abych zdůvodnil, proč
společná zpráva je tedy taková, jaká
je. Jestliže si vezmete společnou zprávu č.
232, já ji tady nebudu číst, předpokládám,
že ji všichni máte, navrhují dva výbory
- jednak ústavně právní, potom výbor
pro vědu, vzdělání a kulturu - k článku
I, bod 1 zrušení zmíněných paragrafů
až na ... Když byste si vzali ty původní
zákony, to znamená zákon divadelní
33 z roku 1978 a zákon 122, což je novelizace tohoto
zákona z roku 1989, zrušení všech paragrafů
s výjimkou pěti paragrafů.
Tady mi dovolte, než zdůvodním, proč
podle názoru výboru pro vědu, vzdělání
a kulturu tyto paragrafy mají být zachovány,
abych vás seznámil s genezí tohoto divadelního
zákona až do dnešního dne, abyste lépe
pochopili, jak k tomu všemu došlo a mohli tedy lépe
hlasovat.
Po nástupu do poslaneckých funkcí jsme zejména
s kolegyní Kolářovou, jak vyplývá
z naší profese, usilovali o to, aby divadelní
zákon v té podobě, v jaké existuje,
včetně novelizace, nějakým způsobem
zmizel ze světa. Ovšem chtěli jsme a požadovali
jsme po ministerstvu kultury, aby tento zákon nezmizel
ze světa jako celek, ale aby byl nahrazen čímsi
novým, co by zajišťovalo divadlům další
život a fungování ve změněných
podmínkách. Jelikož se dlouho nedělo
nic, chtěli jsme víceméně udělat
takový první vstřícný krok
a ve spolupráci s divadelní obcí, která
se velice angažovala v této souvislosti, jsme
svolali schůzi, které se - a to můžete
věřit - účastnili skutečně
prvotřídní odborníci ze světa
divadla. Tam jsme po takové rozpravě, kde jsme se
shodli na tom, že cosi by mělo tento divadelní
zákon nahradit, vzali stávající divadelní
zákon i tu jeho novelizaci a paragraf po paragrafu jsme
se zamýšleli nad tím, zda tyto paragrafy jsou
důležité, aby zůstaly zachovány
nebo ne. Vznikl z toho takový velice pracovní návrh
novelizace divadelního zákona, který si nečinil
žádné nároky na legislativní
čistotu, ale naopak, dával takový podnět
ryze na profesních základech, na základech
lidí, kteří této problematice dobře
rozumějí.
Uskutečnila se následná schůzka na
ministerstvu kultury za přítomnosti zástupců
legislativy ministerstva kultury, kde vznikla taková velice
dlouhá debata na dané téma. Nedá se
říci, že bychom dospěli k naprosto jednoznačnému
konsensu, ale nicméně jsme to brali jako námět
právě k dalším krokům, které
měly následovat. Když se velice dlouho nedělo
naprosto nic, octla se tato naše pracovní novelizace
ve výboru pro vědu, vzdělání
a kulturu patrně z aktivity divadelní obce. Na toto
jednání výboru se dostavili zástupci
legislativy ministerstva kultury. Musím pro naprostou objektivitu
říci, že se jednalo o zaměstnance, kteří
dnes už většinou na ministerstvu kultury nepracují,
a ti v podstatě tuto naši novelizaci smetli ze stolu,
rozcupovali, nenechali na ní nitku suchou a výbor
poměrně logicky tuto novelizaci neschválil.
A dál se nedělo nic, až do okamžiku, kdy
vláda přišla s tímto návrhem
518, který vlastně všechny tyto zákony
a vyhlášky atd., ale i zákon divadelní
rušil.
Výbor vyslovil určité pochybnosti o tom,
zda by jednak zrušení divadelního zákona
i zrušení zmíněného osvětového
zákona, o kterém budu mluvit později, nepřineslo
- pokud by se zrušily jako celek - jestli by to nepřineslo
více škody než užitku. Protože jsme
nedospěli k jednoznačnému závěru,
byla ustavena pracovní skupina, já jsem byl výborem
pověřen vedením této pracovní
skupiny, a tato pracovní skupina, ve které byla
ještě kolegyně Kantůrkova, kolegyně
Marvanová z výboru pro vědu, vzdělání
a kulturu a kolegyně Kolářová, která
je tedy v jiném výboru, ale profesně do této
skupiny patřila, tato skupina sezvala skutečně
nejreprezentativnější možnou účast,
jaká vůbec je v divadelním světě
možná. Proběhla tedy schůzka, které
se kromě zmíněných poslanců,
kromě zástupců ministerstva kultury a legislativy
ČNR účastnili zástupci divadelní
obce, herecké asociace, Konfederace umění
a kultury, ARTAMY, IPOSU, prostě byly tam všechny
možné organizace. Znovu jsme probrali divadelní
zákon jako celek, znovu jsme se zamýšleli nad
tím, jestli by zrušení nenatropilo více
škody než užitku a dospěli jsme k závěru
naprosto jednoznačnému. A já bych prosil
proto to celé tak sáhodlouze povídám
- abyste tuto schůzku vzali za bernou minci. Protože
já jsem byl čistě osobně přesvědčen,
že závěry této schůzky budu brát
jako směrodatné i pro své další
rozhodování. Tato schůzka prostě dospěla
k závěru, že divadelní zákon
prostě nelze zrušit jako celek, protože jsou
tam prostě určitá ustanovení, která
si zasluhují být zachována. A teď, prosím
vás, a to je velmi důležité - zachována
na to přechodné období, ve kterém
se momentálně nacházíme, na přechodné
období do přijetí dalších takových
legislativních ustanovení, která vůbec
umožní fungovaní divadla jako celku. Protože
objevily se samozřejmě mezery jak ve zmíněném
živnostenském zákoně, tak ve spoustě
dalších legislativních ustanovení, které
vlastně dnes jen tak pro zajímavost víceméně
brání soukromému podnikání
v oblasti divadla. Mám na to přímo
konkrétní příklad jedné soukromé
podnikatelky, mé kolegyně tady v Praze, která
se snaží soukromě podnikat v oblasti divadla
a naráží na takové legislativní
mezery, které jí vlastně tuto činnost
znemožňují.
Teď tedy konkrétně k jednotlivým
paragrafům, které navrhujeme zachovat a zároveň
tedy i bude pokračovat moje zdůvodňování,
proč vlastně chceme zachovat tyto paragrafy. Chceme
tedy ze zákona 33 zachovat § 2 odst. 1 a 2. Jde
tam tedy o zachování vůbec nějaké
zmínky o divadelní činnosti. Jde nám
o to, aby bylo prostě ze zákona jasné, že
divadlo - a toto nebezpečí by hrozilo při
úplném zrušení tohoto paragrafu - není
jenom budova, ale že samozřejmě kromě
toho, že je to budova, tak se jedná i o divadelní
činnost a o samotnou tvorbu. Z tohoto důvodu považujeme
zachování tohoto paragrafu, těchto dvou odstavců
za velice významné. Jak znovu zdůrazňuji,
shodli jsme se na tom i se zástupci ministerstva
kultury.
Za druhé, z novelizace č. 122 navrhujeme zachovat
§ 5, konkrétně z tohoto paragrafu 5 odst. 1,
3 a 4. Nevím, jestli mám tyto odstavce číst
v tom znění, možná by to bylo lepší.
Dobře, poslanec Šuman na mne kývá, že
by to bylo lepší, takže já ho poslechnu.
Vrátím se tedy k tomu odstavci 2. Odstavec dvě,
o kterém jsem hovořil před chviličkou,
který navrhujeme zachovat: § 2 se jmenuje Divadelní
činnost, v odst. 1 se zmiňuje o tom - a teď
jde o to, že ta dikce samozřejmě je dikcí
toho minulého překonaného systému,
to znamená, že se. tam třeba objevují
slůvka o socialismu apod. To nepovažujeme za tolik
závažné, protože to samozřejmě
nebude nikdo uplatňovat. Patrně na základě
těchto paragrafů nikdo nebude chtít obnovovat
socialismus v Československu nebo v České
republice. Ale jde nám o podstatu věci, takto to
tedy chápejte. Nemůžeme prostě provádět
novelizaci tohoto zákona, ale můžeme pouze
provést zachování určitých
paragrafů a odstavců v přesném znění
tak, jak tam jsou. To je jediné, co prostě můžeme
stihnout v časovém úseku, který nám
zbývá.
Takže tedy: § 2 Divadelní činnost odst.
1: "Divadelní činnost je veřejné
scénické předvádění
divadelního díla divadelními umělci
nebo divadelními ochotníky, a to i pomocí
loutek nebo ve spojení s audiovizuálními
prostředky, dále jen představení."
Odst. 2, který navrhujeme zachovat: "Za divadelní
dílo se považuje dílo dramatické, hudebně
dramatické, choreografické nebo pantomimické."
Teď tedy z té novelizace č. 122, § 5,
který se jmenuje Zřizování, řízení
a zrušování divadel. Navrhujeme zachovat odst.
1: "Divadlo je socialistická organizace s posláním
vykonávat divadelní činnost." (To je
to podstatné.)
Potom navrhujeme zachovat odstavec 3: "Národní
výbory, společenské organizace a kulturní
fond zřizují a zrušují divadla se souhlasem
ministerstva kultury České socialistické
republiky, dále jen ministerstva kultury." Já
se to snažím říkat proloženě,
aby bylo jasné, co považujeme za důležité.
A dále odst. 4: "Ministerstvo kultury a národní
výbory se zřizují vždy jako rozpočtové
a příspěvkové organizace." Odůvodnění.
Opět se jedná o zmínku o činnosti,
dále se nám jedná o to, že v tomto torzu
zákona zůstane zachována zmínka o
možnosti zrušit zejména divadlo jenom se souhlasem
ministerstva kultury. Tady jde o to, že zřizovatel
může samozřejmě rozpustit soubor, ale
bude muset zachovat divadlo pro divadelní činnost.
Jde o to, aby tam nezřídil třeba pěstování
žampiónů, protože pro to by taková
velká prostora sloužila velice dobře, opět
na přechodné období, než budou přijaty
další zákony, které jaksi umožní
existování divadla už normálně.
A dále je zmínka o rozpočtových organizacích.
Podle tohoto ustanovení byla divadla totiž zřízena
a není vůbec jasné, jak by se obce při
zrušení tohoto ustanovení k divadlům
chovaly. Je tady určitá obava, myslím, že
dost opodstatněná, že by to mohlo vést
k faktickému zrušení většiny divadel,
protože obce by na základě zrušení
tohoto odstavce, § 5 přestaly přispívat
na divadla vůbec, toto nebezpečí tady je.