Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

o změně názvu Československé socialistické republiky a o státních symbolech Republiky česko-slovenské

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:

Název "Československá socialistická republika" se mění na "Republika česko-slovenská".

Státními symboly jsou státní znak, státní vlajka, standarta prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

(1) Státní znak Republiky česko-slovenské tvoří čtvrcený štít, ve kterém v prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý řvoucí lev ve skoku v pravo hledící, se zlatými drápy, zlatým vyplazeným jazykem a zlatou heraldickou korunou.

Ve druhém a třetím červeném poli je stříbrný dvojitý kříž vztyčený na středním vyvýšeném vršku modrého trojvrší. Čtvrcení znaku je vyznačeno stříbrnou linkou.

(2) Vyobrazení státního znaku je v příloze 1.

(1) Státní vlajka Republiky česko-slovenské se skládá z horního pole bílého a dolního pole červeného, mezi něž je vsunut žerdový modrý klín do poloviny délky vlajky; poměr stran je 2:3.

(2) Vyobrazení státní vlajky je uvedeno v příloze 2.

(1) Vlajka a standarta prezidenta Republiky česko-slovenské je bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je vetkán znak Republiky česko-slovenské. Pod ním je na červené stuze stříbrný nápis "VERITAS VINCIT". Nad oběma konci stuhy jsou zlaté lipové snítky o třech listech Standarta prezidenta je čtvercového formátu.

(2) Vyobrazení standarty je v příloze 3.

(1) Státní peče. Republiky česko-slovenské tvoří státní znak s lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je kruhový nápis "Republika česko-slovenská".

(2) Pečetidlo státní pečeti uschovává prezident republiky.

(3) Vyobrazení otisku státní pečeti je v příloze 4.

Státní hymnu Republiky česko-slovenské tvoří hymna české republiky [Čl. IV ústavního zákona české národní rady č. .../1990 Sb., o státních symbolech České republiky.] a první sloka hymny Slovenské republiky [Čl. V ústavního zákona Slovenské národní rady č. .../1990 Sb., o názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a státní hymně Slovenské republiky.]; při hraní a zpěvu státní hymny se zachovává toto pořadí.

Používání státních symbolů upravuje zákon Federálního shromáždění.

Zrušuje se:

(1) článek 110 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky;

(2) zákon č. 163/1960 Sb. o státním znaku a státní vlajce.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Dopisem z 22. ledna 1990 jsem navrhl vypustit z úředního názvu obou národních republik i federace slovo "socialistická". Vzhledem k výsledku dalších složitých jednání a také vzhledem k ústavním zákonům přijatým v obou republikách o jejich názvech a státních symbolech jsem původní návrh dne 15. března t.r. pozměnil tak, ary název státu nadále zněl "Republika česko-slovenská". Tento název je třeba chápat jako výsledek diskusí, které proběhly v politických a odborných kruzích a na půdě zákonodárných sborů. Návrh je kompromisem přijatelným pro obě republiky a v současné situaci nejlépe vystihuje existenci České a Slovenské republiky ve společném federativním státě.

Vnějším projevem státní suverenity jsou státní symboly. Patří k nim především státní znak a státní vlajka a v širším smyslu i standarta prezidenta republiky, státní peče a státní hymna.

Státní symboly jsou upraveny v čl. 110 Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960 a zákonem o státním znaku a státní vlajce z roku 1960.

Dopisem z 22. ledna 1990 jsem podal návrh ústavního zákona o státních znacích Československé, České a Slovenské republiky. Tento návrh předpokládal existenci dvou malých státních znaků pro obě národní republiky a jednoho velkého znaku federálního. Tato maje zákonodárná iniciativa vyvolala řadu diskusí a sporů, především však iniciativu obou n.rodních republik, která vyústila v přijetí. ústavních zákonů obou národních rad o státních symbolech České i Slovenské republiky. Svůj původní návrh jsem proto dopisem z 15. března 1990 pozměnil v tom smyslu, že návrh ústavního zákona obsahoval pouze federální státní znak a navíc též standartu prezidenta a státní pečeť. Nyní se však jeví účelným sjednotit i po formálněprávní stránce úpravu všech státních symbolů; proto v dnes předkládaném znění návrhu jsou všechny obsaženy včetně státní vlajky a státní hymny. Právní úprava státních symbolů bude tak jednotná a přehledná.

Státní znak je všeobecně považován za významný oficiální symbol státu, který má svým výtvarným a heraldickým řešením ztělesňovat samu existenci státu, jeho historii, územní vývoj, státoprávní povahu, společenské uspořádání a další závažné skutečnosti. Také normy mezinárodního práva uvádějí výslovně státní znak jako symbol státu.

V souvislosti s přijetím nové ústavy a s prohlášením republiky za socialistickou v roce 1960 doznal značných změn i státní znak. Při jeho vytváření nebyly respektovány heraldické zásady tvorby státních znaků a byla akcentována především hlediska politická a ideologická. Český lev byl položen na pavézu, kterou používala nejen husitská vojska,ale i křižáci; pavéza se proto nemůže stát symbolem revolučních, tradic českého stá.tu. Český lev byl zbaven své heraldické koruny - symbolu suverenity státu, který byl nahražen pěticípovou hvězdou. Tradiční slovenský znak byl nahražen uměle vytvořeným symbolem Slovenského národního povstání - jakýmsi plamínky bez heraldického významu. Proti tomuto existujícímu státnímu znaku jsou vznášeny vážné státoprávní, historické, heraldické a estetické výhrady všeobecné mínění se sjednocuje v tom, že je třeba tento znak změnit.

Návrat k státnímu znaku z roku 1920 je ale v současné době nepřijatelný, protože tento znak je nerozlučně spjat s principem jednotného československého národa. Je proto jedinou možností zvolit státní znak nový.

Návrh ústavního zákona vychází ze skutečnosti, že obě národní republiky již přijaly ústavní zákony o svých státních symbolech. Návrh proto přejímá malý státní znak České republiky, t. j. tradičního českého dvouocasého lva s korunou, a slovenský znak, t.j. dvojitý kříž vztyčený na prostředním vršku modrého trojvrší. Text článku III vychází proto ze znění obou republikových zákonů.

Nejvhodnější řešení znaku Republiky česko-slovenské je tzv. znak čtvrcený, který má v heraldice dávnou tradici a vyjadřuje rovnoprávní a přátelský vztah obou našich národů. Obě znakové figury, t.j. český a slovenský znak jsou pak ve vyvážené kompozici umístěny ve čtyřech polích francouzského renezančního štítu.

Standarta prezidenta republiky se mění především v tom. smyslu, že uprostřed bílého pole je dosavadní státní znak nahražen znakem novým a dosavadní nápis PRAVDA VÍTĚZÍ latinskou verzí téhož textu. Důvod pro užití latinské verze hesla je především praktický, protože by bylo obtížné umístit na standartě tento nápis dvojjazyčně a při některých jeho specifických užitích (např. na dopisním papíru) by to bylo vyloučeno vůbec.

Vlastní text státní hymny se obsahově rovněž nemění, ale návrh přejímá v zájmu symetrie právní úpravy s novými úpravami obou národních republik státní hymnu České republiky a první sloku státní hymny Slovenské republiky.

Ústavní zákon předpokládá, že podrobnosti o používání státních symbolů Republiky česko-slovenské stanoví zákon Federálního shromáždění.

Pokud jde o ekonomické dopady navrhovaných změn názvu státu a státních symbolů, budou v rámci federace nepoměrně nižší než v národních republikách. Je tomu tak proto, že větší část resortů, které státních symbolů užívají především, je v oblasti působnosti národních republik. Přesné vyčíslení potřebných nákladů lze pro krátkost času provést jen obtížně. K částečné úhradě výdajů, spojených s výměnou státního znaku za nový byl otevřen u pobočky státní banky v Praze 1 účet č. 35-3520-001, na který docházejí částky od občanů i organizací a na kterém bylo např. ke dni 12.3.1990 370 tisíc 292 korun ke dni 22.3. již 434 tisíc 866 korun.

Návrh, který předkládám, představuje komplexní právní úpravu státních symbolů federace a jeho obsah je výsledkem četných a složitých jednání v rámci federace i obou národních republik. Doporučuji proto oběma sněmovnám, aby návrh ústavního zákona schválily.