Středa 2. května 1990

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Olej: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, doteraz platné základné trestnoprávne predpisy, to znamená Trestný zákon a Trestný poriadok, platili v tom podstatnom už takmer 30 rokov. Aj keď boli niekožkokrát novelizované, vždy išlo viacej-menej o čiastkové novely, ktoré sa nedotkli ich základných ustanovení, hoci legislatívne práce na ich podstatnej modernizácii prebiehali vyše 17 rokov.

V konfrontácii so spoločenskou realitou, a to obzvlášť po dynamických zmenách v posledných mesiacoch, je nanajvýš zrejmé, že je nutné ich širšie novelizovať, a to v dvoch smeroch: po prvé, zvýrazniť postavenie občana v kontexte práv deklarovaných medzinárodnými normami a po druhé, zohžadniť zrovnoprávnenie foriem vlastníctva.

Aj keď predloženým novelám je možné vyčítať viaceré nedostatky, treba ich chápať ako normy dočasného charakteru. Je nepochybné, že po schválení novej Ústavy bude prijatie nových trestnoprávnych predpisov v krátkom časovom slede vežmi potrebné. Preto je treba už teraz aktívne a rozhodne postupovať v prípravných prácach na novej koncepcii Trestného zákona a Trestného poriadku.

Podobné platí aj pre zákon o výkone trestu odňatia slobody, u ktorého zaostávanie za celoeurópskym priemerom kvality a úrovne demokratických zásad je snáď najzretežnejšie.

Za štvrťstoročie prešli teória a prax väzenstva, najmä v Európe, búrlivým vývojom, ktorý sa odrazil i v podstatne modernejších právnych úpravách týchto otázok v ich právnych poriadkoch.

Ďalšie trvanie trestnoprávnych predpisov v nezmenenej podobe by, podža môjho názoru, bolo už neudržatežné. Preto podporujem prijatie vládnych návrhov zákonov, ktorými sa mení Trestný zákon, Trestný poriadok i zákon o výkone trestu odňatia slobody.

Všetky tri návrhy boli podrobne prerokované vo všetkých výboroch. Výsledkom prerokúvania je spoločná správa výborov, ktorú máte k dispozícii (tlač 434).

Nakožko je pomerne rozsiahla, upozorním na tie zmeny oproti zneniu vládnych návrhov, ktoré považujem za najpodstatnejšie.

1. Trestnosť prípravy na trestný čin sa obmedzuje len na obzvlášť závažné trestné činy, t. j. trestné činy uvedené v § 41 odsek 2 Trestného zákona.

2. Možnosť zníženia trestu odňatia slobody pod dolnú hranicu trestnej sadzby v zmysle § 40 Trestného zákona sa rozširuje i na pokus trestného činu.

3. Novou úpravou § 72 odsek 4 podža návrhu výborov pre sociálnu politiku sa pri výkone ochranného liečenia posilňujú prvky, smerujúce k intenzívnejšiemu záujmu páchateža na jeho úspešnom priebehu.

4. Niektoré konkrétne trestné činy sa upravujú a vypúšťajú tak, aby zodpovedali súčasným podmienkam a zároveň aby právna úprava sa dostala do súladu s medzinárodnoprávnymi záväzkami, ktoré na seba prevzala naša republika.

5. Ďalej sa Trestný zákon prehlbuje tým, že sa do neho vkladajú trestné činy proti civilnej službe, čiastočne upravené tak, aby zodpovedali pozmeneným trestným činom vojenským, resp. proti brannosti obdobnej povahy.

6. Pokiaž ide o Trestný poriadok, v spoločnej správe výborov je zrejmý smer ďalšieho posilnenia práv a zákonných záruk obvineného a obhajoby. To je charakteristické pre úpravu § 33, 36, 41, 88, 107 a ďalších. V diskusii o tomto zákone sa vyskytli i ďalšie návrhy na prehĺbenie demokratizačného procesu v trestnom konaní. Ich uspokojenie bude možné len po prekonaní súčasnej situácie v našom súdnictve. Platí to najmä o ponechaní riadenia pred samosudcom, ktoré ústavnoprávne výbory nepovažujú za vhodné a správne, avšak zakotvenie zásady senátneho rozhodovania bez výnimky už teraz by zrejme v našom súdnictve spôsobilo neriešitežné ťažkosti.

7. Pokiaž ide o návrh novely zákona o výkone trestu odňatia slobody, upozorňujem na tie body spoločnej správy výborov, v ktorých sa odstraňujú mnohé zbytočné obmedzenia odsúdených a na druhej strane sa zvýrazňujú ich oprávnenia oproti vládnemu návrhu. Ide o nové znenie základných ustanovení § 1 a 2 tohto zákona, o častejšie možnosti návštev blízkych osôb, o zvýraznenie pojatia samosprávy, o čiastkovú humanizáciu disciplinárneho postihu, o zakotvenie zásady rovnosti v pracovných podmienkach, v pracovnom čase a podobne pre všetkých odsúdených s ostatnými pracovníkmi.

Čo sa týka ústavno-právnej stránky vládnych návrhov zákonov, je v poriadku. Podža ustanovenia čl. 37 odsek 2 ústavného zákona č. 143/1968 Zb., o československej federácii, v znení neskorších ústavných zákonov, Federálne zhromaždenie výslovne prijíma Trestný zákon, Trestný poriadok i zákon o výkone trestu odňatia slobody a, samozrejme, teda aj ich novely.

Ako spoločný spravodajca výborov Snemovne národov odporúčam vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa Trestný zákon (tlač 325), zákona, ktorým sa mení a dopĺňa Trestný poriadok (tlač 326) a zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon o výkone trestu odňatia slobody (tlač 327) schváliť, a to v znení spoločnej správy výborov oboch snemovní.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji společnému zpravodaji výborů.

Za výbory Sněmovny lidu společnou zpravodajskou zprávou byl pověřen a výbory schválen pan poslanec Leo Dvořák. Uděluji mu slovo.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec L. Dvořák: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, připojuji se jako společný zpravodaj Sněmovny lidu ke zpravodajské zprávě poslance Oleje. Je však mojí povinností seznámit plénum s několika pozměňovacími návrhy, které byly vzneseny členy ústavně právních výborů a které se stávají právně relevantními při použití § 99 odst. 3 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění.

Pozměňovací návrhy byly ústavně právními výbory řádně projednány, ale nezískaly, bohužel, potřebnou většinu. Hlavním důvodem byla absence poslanců, tedy důvod technický. Jde však o velice závažné připomínky, které si zasluhují, aby o nich rozhodlo samotné plénum. Připomínám, že k těmto pozměňovacím návrhům se nemusí znovu scházet ústavně právní výbor, neboť jsou legislativně - technicky dostatečně precizovány a projednány už byly.

Pozměňovací návrh č. 1: V § 241 odst. 1 snížit spodní hranici sazby na dva roky. V současnosti je spodní hranice trestní sazby tři roky. Takováto sazba sama o sobě technicky vylučuje, aby v odůvodněných případech mohl soud uložit trest odnětí svobody a podmíněně odložit.

V celkovém kontextu novely trestního zákona se dosavadní sazba jeví jako nepřiměřeně represivní. I nadále zůstane velice široké rozpětí trestní sazby, tj. od dvou do osmi let, které lépe umožní vystihnout konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti pachatele.

Použití ustanovení § 40 odst. 1 trestního zákona není v těchto případech zcela vhodné, neboť toto ustanovení je konstruováno a myšleno spíše na výjimečné případy i přesto, že novelou trestního zákona je částečným způsobem řešeno spektrum jeho použití. Lze se tedy domnívat, že jeho nové znění, pokud bude přijato, se v praxi prosadí až za delší dobu, po jeho mentálním přijetí u soudců, kteří doposud mají návyk přesně opačný.

Pozměňovací návrh č. 2: V § 165 odst. 1 trestního řádu vynechat zbytek věty za druhým středníkem. Toto ustanovení pojednává o účasti obhájce na vyšetřování. Současně platná právní úprava umožňuje odepřít účast obhájce na vyšetřovacích úkonech, byť pouze v závažných případech. Posuzování, co je a co není závažný případ, je však pouze subjektivním hlediskem vyšetřovatele a prokurátora. V zájmu posílení práv obviněného a obhájce v trestním řízení je potřeba eliminovat subjektivismus v rozhodování na co nejmenší možnou míru.

Z tohoto důvodu se navrhuje vypustit možnost vyšetřovatele a prokurátora nepřipustit obhájce k vyšetřovacím úkonům. Toto je stanovisko i výborů České národní rady.

Pozměňovací návrh č. 3: Vypustit v trestním řádu § 314 e) a následující, to jest možnost rozhodnout v trestním řízení trestním příkazem. Toto ustanovení umožňuje rozsudkem odsoudit člověka, aniž by stál před soudem, jen na základě písemných materiálů z přípravného řízení.

Samotný institut trestního příkazu je v rozporu s mezinárodními dokumenty, např. článkem 14 mezinárodního paktu o občanských a lidských právech, kde se výslovně říká:

"Každý má úplné a stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nestranným soudem, který rozhoduje o jeho právech a povinnostech nebo o jakémkoliv trestním obvinění. vzneseném proti němu."

Rovněž tak je tento institut v rozporu se základními zásadami našeho trestního řízení, tj. například se zásadou ústnosti, zásadou bezprostřednosti, zásadou veřejnosti, zásadou zjištění objektivní pravdy, zásadou presumpce neviny apod.

Je rovněž třeba připomenout psychologicko-výchovný aspekt, kdy trestní příkaz se vydává ve věcech méně závažných a na prvotrestné nepůsobí výchovně a snižuje autoritu soudů v očích těchto osob a samozřejmě i v jejich okolí. Jde vlastně pouze o jakési kvazi administrativní rozhodnutí a nikoliv o klasické trestní řízení.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu doporučuji vládní návrh zákonů, kterými se mění a doplňuje trestní zákon, trestní řád a zákon o výkonu trestu odnětí svobody s výše uvedenými připomínkami schválit, a to ve znění společné zprávy výborů sněmoven.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Můžeme tedy zahájit rozpravu. Zatím jsem obdržel písemné přihlášky poslanců Lubomíra Fanty, Emanuela Mandlera, Miroslava Jansty, Imricha Takácse, JUDr. Petra Tomana a Jiřího Šaška.

Chtěl bych se dotázat přihlášených poslanců, zda chtějí přednést pozměňovací návrh, protože v tom případě má jejich přihláška podle jednacího řádu Federálního shromáždění přednost: poslanec Fanta (Ne.), poslanec Mandler (Ne.), poslanec Jansta (Ne.), poslanec Takács (Ne.), poslanec Toman (Ano.), poslanec Šašek (Ne.).

Takže prosím pana doktora Tomana o slovo.

Poslanec SL P. Toman: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl bych jednak vystoupit s podporou pozměňovacího návrhu, který zde přednesl zpravodaj Sněmovny lidu pan poslanec Dvořák a jednak bych vystoupil s vlastním pozměňovacím návrhem. Protože oba dva případy jsou vlastně téhož druhu, jak podpora prvého pozměňovacího návrhu, tak můj vlastní pozměňovací návrh, odůvodnil bych oba dva naráz.

Nejprve bych chtěl vystoupit se samostatnou podporou pozměňovacího návrhu pana poslance Dvořáka, týkajícího se snížení trestní sazby u trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona.

Znásilnění je samozřejmě velmi závažný trestný čin, ovšem jsem názoru, že trestní sazba 3-8 let a především její spodní hranice ve výši 3 roky, která neumožňuje podmíněný odklad k výkonu trestu, je v mnoha případech značně neodpovídající a značně přísná. Vím, že zvláště mezi ženskou částí poslaneckého sboru proti této části budou pravděpodobně výhrady, proto bych vás dnes chtěl svým vystoupením získat na svou stranu. Nikterak nevyvracím, že trestní čin znásilnění je závažný a v případě, že se jedná o skutečné naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, je nutná důsledná a přísná sankce, důsledné a přísné potrestání pachatele. Myslím, že horní hranice 8 let, která zůstává nezměněna, je dostatečně přísná a odpovídající. Jsou však přesto případy, které znám ze své vlastní praxe, kdy znaky skutkové podstaty jsou skutečně naplněny, kdy trestní čin znásilnění byl skutečně spáchán, žena byla znásilněna ve smyslu trestního zákona, ale přesto jsou zde jisté okolnosti, které nasvědčují tomu, že uložení trestu 3 roky pro muže, který se tohoto trestného činu dopustil, je značně přísné. Kdy se jedná o tuto možnost? Dochází k takovým situacím při různých zábavách, v hospodách atd. Jsou některé ženy, které bývají často podnapilé, k mužům se chovají vyzývavě, mají pověst, která naznačuje (nebojím se říci, že potvrzuje), že by žena nebyla proti případnému pohlavnímu styku, resp., že nikdy není proti pohlavnímu styku. Přesto právě v tomto případě proti němu je. Muž za dané situace špatně rozezná, kdy se jedná o odpor předstíraný a kdy se jedná o odpor skutečný. Přistoupí-li k tomu ještě složitost důkazní situace, kdy na rozdíl od mnoha jiných trestných činů přihlíží mnoho svědků a jsou i jiné důkazy, při těchto většinou žádný jiný důkaz nebývá. Pak je zde pouze otázka objasnění, zda mluví pravdu obžalovaný nebo žena. Při posuzování věrohodnosti její výpovědi hraje svou roli to, že se to po vesnici nebo po městě roznese a žena najednou nemůže změnit svou výpověď, nemůže najednou říci, že to s tím násilím nebylo vlastně tak hrozné a nikdy už neřekne, že s tím vlastně souhlasila. Zbývá zde pouze spodní hranice 3 roky pro muže, který sice naplnil skutkovou podstatu, ale doufám, že se mnou budete souhlasit, že za této výjimečné situace jsou 3 roky příliš přísným trestem pro člověka, který je poprvé v životě trestán.

Proto vystupuji s podporou návrhu, aby sazba byla snížena na 2 roky. Sazba 2 roky bude pamatovat na případy (připouštím, že zcela výjimečné), které život přináší a bude možné trest za této situace uložit s podmínečným odkladem.

Chtěl bych tento trestný čin přirovnat k jinému trestnému činu - k trestnému činu pohlavního zneužívání, kdy za pohlavní zneužití osoby mladší patnácti let zákon připouští trestní sazbu od jednoho do osmi let a za pohlavní zneužití osoby v situaci, kdy pachatel zneužívá její závislosti (např. dědeček svou vnučku), připouští trestní zákon sazbu dvou až deseti let. Myslím, že trestný čin pohlavního zneužití i trestný čin znásilnění je za této situace zcela srovnatelný. Společenská nebezpečnost je přibližně stejně vysoká, a přesto u pohlavního zneužití možnost podmíněného odkladu je dána na rozdíl od trestného činu znásilnění.

Myslím, že tato záležitost si zaslouží vaši pozornost. Žádám vás o podporu tohoto návrhu.

Nyní k mému vlastnímu pozměňovacímu návrhu. Jedná se o trestný čin loupeže podle § 234 trestního zákona. Rovněž zde trestní zákon podle mého názoru připouští sazbu značně přísnou, a to v rozmezí tří až deseti let. Pod pojmem "loupež" si lidé obvykle představí poštu přepadenou jakýmsi maskovaným pachatelem se zbraní v ruce. Ano, to je loupež a zde je sazba tři až deset let zcela na místě. Avšak trestný čin loupeže říká "kdo jiného násilím nebo pod pohrůžkou bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci" atd. Stačí tedy pohrůžka násilí v pouhém úmyslu zmocnit se věci. Zde opět dochází ke konkrétnímu případu. Jeden učeň např. přijde za druhým, stiskne ho pod krkem a řekne "hele, naval svačinu nebo dostaneš". Ten druhý má strach a svačinu dá. Tím se tento pachatel dopustil trestného činu loupeže. Použil pohrůžky bezprostředního násilí, poškozený měl strach a dokonce vydal požadovanou věc - svačinu v hodnotě 1,50 Kčs. Cena v tomto případě nerozhoduje. I to je zcela výjimečný případ. Soud má možnost uložit pouze trest odnětí svobody ve výši tří let bez možnosti podmíněného odkladu.

Žádám vás o podporu mého pozměňovacího návrhu, aby i u tohoto trestného činnu byla snížena spodní hranice trestní sazby na dva roky. Horní hranice deset let zůstává nezměněna a tudíž zůstává nezměněna i možnost přísnějšího postihu a možnost spravedlivého potrestání pro skutečné pachatele, jak znásilnění, tak loupeže.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. S dalším návrhem se přihlásil poslanec Glezgo. Připraví se poslanec Fanta.

Poslanec SN Š. Glezgo: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, dovožte mi predložiť doplňovací návrh k § 175 odsek 2 Trestného poriadku. Paragraf 175 odsek 2 Trestného poriadku dovožuje prokurátorovi požiadať odbor VB o uskutočnenie operativnych pátracích úkonov. Prokurátor nemá právo vykonávať dozor nad týmito úkonmi. Zatiaž platí zákon o ZNB, ako aj § 158 a § 159 Trestného poriadku, v zmysle ktorých je možné vykonávať operatívne pátraciu činnosť orgánov v ZNB, pričom dozor nad zákonnosťou úkonu nevykonáva prokurátor, ale výlučne len náčelník príslušnej súčasti ZNB.

V záujme posilnenia záruk zákonnosti bude účelné, aby v prípadoch, keď podnet k operatívne pátracej činnosti podá prokurátor, by vykonával dozor na touto aktivitou orgánov ZNB.

Preto navrhujem doplniť § 175 odsek 2 Trestného poriadku o vetu: "Pritom vykonáva dozor nad zákonnosťou postupu orgánov ZNB pri plnení jeho pokynov." Paragraf 175 odsek 2 Trestného poriadku by potom znel: "Prokurátor je oprávnený uložiť orgánom ZNB uskutočnenie takých úkonov, ktoré sú tieto orgány oprávnené uskutočniť a ktorých je treba pre objasnenie veci alebo zaistenie páchateža. Pritom vykonáva dozor nad zákonnosťou postupu orgánov ZNB pri plnení jeho pokynov".

Tento doplňovací návrh sme prerokovali s obidvoma spravodajcami, ktorí s ním vyslovili súhlas.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Bude hovořit poslanec Fanta. Prosím, aby se připravil poslanec Mandler.

Poslanec SL L. Fanta: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, omlouvám se za svou nepozornost, ale i v mém diskusním vystoupení bude jeden doplňující námět, nebo jeden materiál k zamyšlení.

Předkládané trestní novely jsou kvalitně a kvalifikovaně zpracovány, cítím však potřebu vyjádřit se ke dvěma nejaktuálnějším problémům, které souvisejí nejen s jejich obsahem, ale mají i širší dopad. Jedná se o existenci či neexistenci trestu smrti a o problematiku recidivy.

V prvém případě je pro nás odpověď na otázku "ano či ne" rozhodně ne. Trest smrti jako oficiální usnesení člověka je podle našeho názoru atavistickým přežitkem. Filosofie typu oko za oko, zub za zub mohla fungovat ve středověku, ale nikoliv ve středoevropském civilizovaném státě koncem 20. století. Toto stanovisko samozřejmě může být nepopulární, ale Československá strana socialistická je zastává již od jara 1989, kdy podpořila iniciativu československé církve evangelické, která již tehdy požadovala jeho zrušení. Domníváme se, že pro trest smrti hovoří spíše argumenty emotivní a proti němu argumenty rozumové. Několik slov na vysvětlenou.

Nejčastěji je operováno s vraždami sexuálně motivovanými, provedenými obzvláště brutálním způsobem.

První emotivní reakce snad každého člověka je život za život. Jenomže problém je v tom, že právě tyto zločiny páchají ve velké míře lidé nemocní duševní chorobou, která jim brání v rozumovém posouzení svého jednání. Může být takový člověk potrestán? Nemůžeme potrestat člověka za jeho chorobu a už vůbec ne jej usmrtit. To je však i problém medicínský, který je nutné řešit i z tohoto hlediska např. doživotní izolací, jak je tomu v mnoha jiných zemích.

Velmi frekventovaný argument je odstrašující funkce tohoto trestu. Nemylme se. Člověk, který vraždí, vraždí většinou v takovém afektu, že si aspekt trestu vůbec neuvědomuje. Ba, naopak - někdy vraždí právě proto, že se trestu bojí a v oběti vlastně likviduje svědka svého činu, který by jej mohl usvědčit. Mám dojem, že existují i statistické údaje o vlivu zrušení trestu smrti v některých státech na trestnou účinnost závažného charakteru a myslím, že výsledky jsou pozitivní. Tyto informace stojí, domnívám se, za přezkoumání.

Nevýhodou trestu smrti, pomineme-li jeho barbarský charakter, je jeho definitivnost. Tento aspekt se projevuje jednak v souvislosti s možností justičního omylu, ke kterému docházelo a dochází, a jednak ve vazbě na následky morálního a etického charakteru. Dojde-li k vraždě, zpravidla je poškozeno více lidí - jsou to, řekněme, členové rodiny, přátelé a pod. Někteří z nich mohou mít i určité majetkové nároky vůči vrahovi. Jedná se o výživné, náhrady škody apod. Jsou to většinou nároky dlouhodobé, které, když je pachatel zbaven života, nemohou být uspokojeny. Nehledě k tomu, že pachatel tak získává příležitost uvědomit si následky svého činu do všech důsledků.

Předkládám zde racionální argumenty. Dovolím si předložit také jeden citový, nebo chcete-li, etický argument. Existence trestu smrti předpokládá existenci lidí, kteří rozhodnou o usmrcení, a lidí, kteří toto rozhodnutí vykonají. Když si uvědomíme, že takovéto věci vykonává někdo jako svou profesi, nemáme asi nejlepší pocit. Domnívám se, že i rozhodování o usmrcení není pro člověka jednoduchou záležitostí, nebo by alespoň nemělo být.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP