Pátek 20. dubna 1990

3. den - pátek 20. dubna 1990

(Pokračování schůze v 9.30 hodin)


Přítomno: 176 poslanců Sněmovny lidu
64 poslanci Sněmovny národů zvolení v České republice
65 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Bartončík, Bubeník, Černý, Doležal, Hadačová, Harenčár, Jankovič, Jendrejčáková, Kalmárová, Kontríková, Kubinský, Kučera B., Ládr, Mandler, Petrželková, Sommer, Urban, Világi, Vrba

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Fabián, Foltýnová, Glac, Hadrava, Kukrál, Muraško, Pithart, Řehková, Svoboda, Vacek, Vlček

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Duray, Kováč, Kulan, Micovčin, Popély, Posluch, Šádek, Škoviera, Vitézová, Zán


(Řízení schůze převzal předseda FS A. Dubček.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené Federálne zhromaždenie, na dnešnej schôdzi je prítomných 149 poslancov Snemovne žudu, 50 poslancov Snemovne národov zvolených v Českej republike a 50 poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej republike. Sme teda uznášania schopní.

Vážené Federálne zhromaždenie, členovia vlády, vážení predstavitelia Českej a Slovenskej vlády, vážení hostia, schádzame sa dnes na spoločnej schôdzi Snemovne žudu a Snemovne národov, aby sme pripísali jednu významnú kapitolu do histórie našej krajiny, rovnoprávneho federatívneho štátu Čechov a Slovákov, aj ostatných spoluobčanov, aby sme ukončili dlhé rozporné rokovania o názov našej spoločnej republiky, prijatežný pre reprezentáciu národných orgánov a pre rozhodujúcu väčšinu našich občanov.

Tieto otázky ma už dlhší čas znepokojovali ako i mnohých z vás. Celý svoj život som zasvätil československej vzájomnosti, jednotnej československej štátnosti, a preto som ťažko niesol, že sa medzi naše národy vkráda nedôvera, ktorá by ich mohla z extrémnych tendencií, ktoré sú cudzie ako slovenskému, tak českému žudu, od seba oddežovať.

Ale sú tu a nemali by sme ich prehliadať predovšetkým pri takom štátnickom rozhodnutí, akým nesporne je názov našej republiky.

Dejinné poučenia a súčasné stretnutia s pracujúcimi ma utvrdzujú v tom, že spolunažívanie Čechov a Slovákov v spoločnom štáte je správnym východiskom, ktoré zodpovedá obidvom tak blízkym našim národom.

Vždy, keď bola naša vlasť ohrozená, trpeli obidva naše národy.

A pretože nechceme znova poznať skúsenosť, nechceme ju ani zabudnúť.

Výsledok posledného spoločného zasadnutia obidvoch snemovní k názvu republiky nebol prijatý s uspokojením ani v českej, ani v slovenskej verejnosti.

Vytýkala sa mu dvojobsahovosť, poukazovalo sa na komplikácie, ktoré by vznikli pri jeho používaní.

Vytýkalo sa mu, že nevyjadruje jednoznačne podstatu nášho federatívneho štátu ako štátneho spojenia dvoch suverénnych republík, aj nerovnosť v pomere k ústavnému zákonu.

Vzhžadom na situáciu, ktorá vznikla, považ val som za nevyhnutné posúdiť spolu s predstavitežmi národných republík a federácie otázky, týkajúce sa zmeny názvu republiky.

1. apríla som za účasti podpredsedu Federálneho zhromaždenia Jozefa Stanka a ďalších účastníkov rokoval s predsedom vlády Slovenskej republiky Milanom Čičom a ďalšími.

Prerokovali sme otázky, obsiahnuté vo vyhlásení SNR a vlády Slovenskej republiky ako aj postup ich realizácie.

Na toto rokovanie nadviazalo moje stretnutie s vedením SNR 2. apríla.

Konzultoval som to aj s vedením ČNR a vlády Českej republiky. Bolo dohodnuté, že otázku názvu republiky je potrebné riešiť uvážlivo a v súlade s princípami štátnosti obidvoch národných republík v spoločnej federácii.

S prihliadnutím na to som zvolal poradu predsedov a podpredsedov národných rád a vlád republík, vrátane Federálneho zhromaždenia a federálnej vlády, i predsedu dohodovacej komisie.

Vzhžadom na to, že pôvodná iniciatíva k zmene názvu našej republiky vzišla od prezidenta, považoval som za svoju povinnosť informovať ho o tomto postupe a hžadaní východiska.

Pán prezident prejavil záujem a ochotu byť nápomocný tejto porade.

Vzhžadom na krátkosť času po jeho operácii sa stretnutie vedúcich predstavitežov republík i federácie neuskutočnilo vo Federálnom zhromaždení, ale v Lánoch. Vyšlo o tom publikované komuniké.

Dospelo sa tu k jednotnému názoru odporučiť poslancom Federálneho zhromaždenia, ČNR a SNR názov "Česká a Slovenská federatívna republika".

Na druhý pracovný deň som spolu s pánom Stankom informoval o tom predstavitežov politických strán a hnutí, aby o tomto informovali svoje predsedníctva.

Skupina poslancov vypracovala k tomu iniciatívny návrh zákona, ktorý je vám dnes predložený.

Návrh názvu republiky bol tiež prerokovaný na spoločnom zasadnutí predsedníctiev Federálneho zhromaždenia, Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady 10. apríla a nasledovne vo všetkých politických kluboch poslancov a vo výboroch obidvoch snemovní.

Dnes pristupujeme k tomu, aby sme rozhodli aj my, poslanci Federálneho zhromaždenia, s vedomím plnej a nedelitežnej zodpovednosti o názve republiky.

Jednotiaci návrh názvu republiky, tlač č. 371, prerokovali aj Predsedníctvo ČNR a SNR, všetky ich výbory, obidve národné i federálna vláda a zhodne odporučili predložený návrh názvu republiky schváliť.

To sú významné postoje, ktoré nás utvrdzujú v tom, že v danej chvíli je to dôležitý politický jednotiaci faktor slovenskej a českej vzájomnosti.

Všetci dnes skladáme politickú skúšku štátnosti a preukazujeme, že ideály, ktoré naše ponovembrové hnutie presadzuje - ideály rovnoprávnosti a demokracie, žudskosti a porozumenia by sa mali stať neoddelitežnou súčasťou nášho života. Skladáme skúšku pred očami našej i svetovej verejnosti, sympatie ktorej sme získali hlboko žudskými a mravnými hodnotami nášho hnutia.

Skončila sa doba podmanenia našich národov a nás všetkých totalitnou mocou. Naše národy, aj my všetci, sme slobodní.

Dosiahli sme čiastkový, i keď neobyčajne významný úspech na dlhej a zložitej ceste k víťazstvu demokracie, humanity, pravdy a sociálnej spravodlivosti.

Na tejto ceste nám nesmie prekážať národnostná nevraživosť, vášne a výčitky, ktoré by znevažovali naše dlhoročné spolunažívanie a samu existenciu spoločného štátu.

Nech našu cestu osvetlí rozum, bratstvo, spolupráca, pretože spoločný štát Čechov a Slovákov je naším dedičstvom, ktoré stálo príliš veža úsilia a obetí, než aby sme ho spochybňovali a stavali úzko národné, politické či osobné záujmy nad záujmy spoločné.

O to viac v dnešných dňoch, keď sa nám otvárajú nové možnosti demokratického vývoja a keď myšlienka spolupráce medzi národmi a štátmi ďaleko presahuje hranice štátov.

Prijali sme rad významných zákonov - viete o tom vežmi dobre, i naša verejnosť - ktoré dávajú zmysel nášmu rokovaniu a kladú základy právneho štátu.

Čaká nás však toho ešte oveža viac. Myslime na budúcnosť. Myslime na ňu s rozvahou a uvážlivosťou, pretože len tak sa môžeme vyvarovať ťažko napravitežných chýb.

Prajem sám sebe, vám a všetkým žuďom dobrej vôle, ktorí žijú v tejto krajine a pre túto krajinu, aby dnešný deň bol úspešným vstupom do nového obdobia spolunažívania obidvoch našich národov a ostatných národností.

Aby prešli víchrice hnevu a vášní a opäť zavládlo porozumenie, ktoré bolo hnacím motorom našej novembrovej revolúcie.

Aby zvíťazilo porozumenie nad nenávisťou, solidarita nad sebeckosťou a spolupráca nad nevraživosťou.

Preto prosím poslankyne a poslancov, aby v záujme bratského spolunažívania obidvoch našich národov schválili predložené návrhy o názve štátu a štátnych symboloch.

Potrebujeme, vážené poslankyne a poslanci, my, Česi a Slováci, jeden druhého. Potrebujeme cítiť plecia pri sebe, potrebujeme cítiť - úprimne poviem - vzájomné teplo. Nezabudnime na odkaz našich predkov, ako žahko sa zlomí jeden prút, ale nie je možné ich zlomiť, keď sú pospolu. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Na programe máme

18

Návrh ústavného zákona o zmene názvu Česko-slovenskej federatívnej republiky, tlač 371.

Návrh odôvodní poslanec Snemovne žudu pán Peter Kučera.

Poslanec SL P. Kučera: Pane předsedající, vážení přítomní, těžko mohu dodat něco ke slovům, která tady zazněla. Plně se s nimi ztotožňuji a myslím, že byla pochopena i vámi se vší vážností a naléhavostí, stejně jak byla vyslovena.

Mám-li hovořit o změně názvu státu, potom je to pro mě úkol velmi nesnadný. Tuto otázku posuzuje toto Federální shromáždění už poněkolikáté. A všechny argumenty pro, proti, všechna stanoviska byla řečena, argumentována, objasňována. Chtěl bych říci několik konkrét, týkajících se názvu státu, který používáme, který je platný, který jsme přijali na našem minulém jednání. V jaké atmosféře se název státu rodil, víte sami nejlépe. Jednali jsme v dobré víře, jednali jsme pod tlakem času, možná i únavy a je třeba říci, že jsme udělali chybu. I já se k odpovědnosti za tuto chybu přihlašuji. Řekl bych, že nebyla vlastně udělána chyba jedna - bereme-li to podrobně - ale chyby tři. První, svého druhu procedurálního charakteru byla ta, že dvojjazyčný název republiky, tak jak byl později zdůvodňován v důvodové zprávě nebo zprávě dohodovacího výboru, že tento dvojjazyčný název nebyl v jednom zákonu. To, proč tomu tak bylo, by znamenalo znovu podrobně osvětlovat celý proces nejenom vytváření situace tady ve sněmovně, ale i v dohodovacím výboru, v klubech i ve výborech se o tom hovořilo později podrobně. Tímto také došlo k určitému zmatení poslanců při vlastním hlasování. Část poslanců se domnívala, že hlasuje o celku, to znamená nejenom o původním tisku, o původním návrhu, ale že hlasuje vlastně i o názvu ve slovenštině, názvu s pomlčkou, který byl výsledkem jednání dohodovacího výboru. Tím si lze také vysvětlit, proč tento návrh, opakované hlasování, prošlo v české části Sněmovny národů pouze o jediný hlas, byť v předchozím hlasování, které bylo o samotném původním návrhu v tisku, bylo podpořeno naprostou většinou poslanců z České republiky. To je jedna chyba, která má víceméně procedurální charakter.

Faktem je, že jsme přijali název, název v češtině, název, který by musel mít své adekvátní vyjádření ve slovenštině ve zvláštním zákoně, v zákoně o užívání názvu státu a státních symbolů.

Při rozpracování problematiky byla ustavena komise, která zjišťovala, jaké komplikace samotný fakt užívání tohoto dvojjazyčného názvu přinese. Tato komise také poukázala na vážný fakt, který byl potvrzen - konkrétně i při našem jednání se slovenskými partnery, ať už tady nebo na Slovensku. Totiž to podstatné, třetí základní chyba vedle komplikovanosti, kterou konstatovala komise (těžké proveditelnosti v praxi) - třetí chyba naprosto závažná. Totiž - upozornil na to pan předseda Dubček - že v té podobě nejde v pravém slova smyslu o dvojjazyčnost, ale o dvojvýznamnost. Protože (pro techniku vyjádření budu používat pojem celistvý název Československá federativní republika), je chápán jinak velkou částí tohoto státu, než název Česko-slovenská federativní republika, který měl být upravován užívacím zákonem.

Fakt, že proti tomuto názvu, proti těmto chybám, které byly učiněny, se jednoznačně vyslovily všechny ústavní orgány Slovenské republiky, je závažný a symptomatický. Při projednávání východiska, u kterého jsem byl také přítomen, byl eliminační metodou hledán a nalezen název nový, nebo řekněme modifikovaný, který lépe vyjadřuje subjektivitu dvou částí této federace, tohoto federativního státu: Česká a Slovenská Federativní Republika. Při diskusi už o tomto názvu bylo konstatováno, že hledání dokonalého východiska, které by naprosto vyhovovalo všem - znovu opakuji, který by vyhovoval všem - není v našich daných podmínkách možné. Od toho chápu - a byl jsem při těch diskusích přítomen - i námitky kolegů a přátel, kteří namítají, že název státu a jeho projednávání by mělo být odloženo. Já se nejen nedomnívám, že by to byl správný postup, ale domnívám se, že by to byl zásadně chybný postup, a to ze dvou důvodů.

Důvod první: Odkladem bychom dali argumenty těm silám, které jsou menšinové, nicméně hlasité, těm silám, které možná mají radost z toho, že ne vždy naše práce jde dopředu plynule a že děláme na té cestě i chyby. Zejména chápu obavy slovenských přátel, že nerozhodnost parlamentu, která by vedla k odložení řešení tohoto problému, by mohla vážným způsobem destabilizovat situaci na Slovensku. Ale nedělejme si iluze - je otázka jen několika dnů, kdy by se problém přelil i do druhé části státu.

Druhý důvod, který mne vede k tomu, abych odmítl odložení je ten, že se domnívám, že chybu má napravit ten, kdo ji učinil. Jestliže jsme chybu učinili, potom ji napravme. Myslím, že pro sebevědomí tohoto parlamentu, pro jeho autoritu je daleko lepší, jednoznačně lepší, jestliže prokáže sílu, že je schopen chyby napravovat, než že bude strkat hlavu do písku nebo svalovat rozhodnutí a odpovědnost na jiné.

Soužití je možné jen v demokratickém státě. Ale k tomuto demokratickému státu neodmyslitelně patří i rovnoprávné postavení obou národů. Chápala to Česká národní rada, chápala to Slovenská národní rada, chápaly to všechny vlády tím, že podpořily nový název státu, který je vám dnes předkládán.

Chci upozornit na to - aniž bych chtěl nad rámec dramatizovat situaci - že ten, kdo nechápe, že při hlasování o názvu státu jde v pravém slova smyslu o jeho jednotu, bere si na sebe enormní odpovědnost. Musí být připraven nést všechny důsledky před veřejností, před oběma národy.

Dovolte mi na závěr, abych přečetl úryvek z dopisu, který přišel Koordinačnímu centru Občanského fóra, a který napsal vnuk Vojty Beneše, bratra bývalého prezidenta Eduarda Beneše. Ve svém dopise píše: "Je nutné udělat vše pro to, aby název státu byl pojmem, pro který budou ochotny - bude-li 'nedej bože' potřeba - tisíce Čechů, Slováků, ale i Francouzů, Angličanů i dalších národů položit své životy, aby tato země byla vizitkou prosperity, vlastní demokracie a svobody. Podaří-li se nám dosáhnout tohoto cíle, podaří-li se to všem národům a národnostem žijícím na území našich domovin, pak budeme hrdě vyslovovat název naší země, ať bude jakýkoliv bez ohledu na to, že jsme Čechy, Slováky, Poláky, Maďary, Němci, Rusíny, či Rómy a Židy nebo příslušníky jiných národů." Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánovi Kučerovi.

Návrh ústavného zákona prerokúvali všetky výbory obidvoch snemovní, okrem výborov mandátového a imunitného. Prosím spoločného spravodajcu, poslanca JUDr. Zdenka Masopusta, aby za výbory Snemovne žudu predniesol spoločnú spravodajskú správu.

Spravodajcami, ktorí boli pôvodne určení, bolo dohodnuté, že spravodajské správy ďalej nebudú predkladané. Zhodne odporúčali návrh prerokovať a schváliť, ako o tom bolo rokované vo výboroch.

Preto pristupujeme k rozprave. Ako prvý sa do rozpravy prihlásil Stanislav Hanák, pripraví sa Jaroslav Jenerál.

Poslanec SN S. Hanák: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, poslanecký Klub Československé strany lidové podporuje nový návrh názvu našeho státu v zájmu zachování bratrských vztahů mezi našimi národy a naší další společné cesty k demokracii, materiální, kulturní i mravní prosperitě. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má pán Jenerál a pripraví sa pani Hyková.

Místopředseda FS J. Jenerál: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, minulý týden, i na svém zasedání v úterý 17. dubna se Klub komunistických poslanců stejně jako kluby ostatních politických stran a hnutí opět velmi obšírně zabýval otázkou názvu naší republiky, jejími symboly.

Chci otevřeně říci, že diskuse to byla obtížná a dopracovat se ke shodnému názoru většiny členů klubu nebylo jednoduché. Zazněla oprávněná obava o to, zda několik týdnů trvající diskuse v široké občanské veřejnosti nad různými variantami názvu naší společné vlasti, společného státu Čechů a Slováků a ostatních národů a národností, žijících spolu s námi, přináší jeho upevnění, vytváří dobré podmínky pro náš vstup do nové Evropy. Byly vysloveny pochybnosti o tom, zda všichni její účastníci právě tak k nim přistupují, zda všichni v tomto směru sledujeme shodné cíle.

Rázná výhrada se ozvala na adresu různých vyhlášení pro sdělovací prostředky o tom, jaký název, kolik procent hlasů apod. poslanci přijmou. To skutečně neprospívá již tak pošramocené autoritě Federálního shromáždění, ani tolik potřebné věcné atmosféře. Přesto se převážná většina shodla na tom, že podpoří nový návrh názvu tak, jak vznikl na jednání představitelů zákonodárných sborů a vlád federace a republik u pana prezidenta, jak se pozitivně k němu vyjádřila předsednictva a většina výborů Federálního shromáždění, České a Slovenské národní rady a je obsažen v návrhu iniciativní skupiny poslanců, a to Česká a Slovenská Federativní Republika.

Které hlavní důvody nás k tomuto stanovisku vedly? Nebudu hovořit o těch, které vyplývají z otázek historických, filozofických, jazykovědných či jiných obdobných důvodů, o těch už toho bylo v průběhu diskuse vysloveno mnoho a často v protichůdných podobách.

Je skutečností, že rozhodnutí přijaté na 26. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů se ukázalo jako rozhodnutí obtížně přijatelné, a to jak vzhledem k vážným překážkám bránícím harmonickému soužití uvnitř našeho státu jako státu plně rovnoprávných republik České a Slovenské i národů a národností v něm žijících, tak i ke způsobu, jakým s ním byla občanská veřejnost seznámena. Že zdaleka nejen za okrajové můžeme hodnotit růst nacionalistických, separatistických nálad, které od samého počátku diskuse vyvolává a které si jako další záminku vzaly právě způsob projednání i přijaté závěry na našem minulém zasedání. Názor, že ti, kteří chtějí republiku oslabit, jsou málo početná skupina na okraji společnosti, navíc podporovaná ze zahraničí, nelze lehkovážně převzít a podcenit možný negativní dopad jejich akce.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP