Čtvrtek 29. března 1990

Chcel by som upozorniť len na jeden problém. Kto komu ustupuje? Myslím, že si musíme uvedomiť práve v prebiehajúcom procese integrácie v Európe, že možnosti spolunažívania našich národov sú tri: federácia, konfederácia a dva vlastné samostatné štáty. Kto si neuvedomuje túto historickú tendenciu, alebo možnosti, pristupuje nezodpovedne i k názvu. Keď hovoríme, aby bola vyjadrená federácia, vyjadrujeme sa i k tomu, že sme pre takú formu spolunažívania a nekoketujeme s tendenciou, ktorá smeruje ku dvom samostatným štátom. Domievam sa, že i ohžad na tieto integračné procesy i zodpovednosť za budúcnosť by mali rozhodovať o tom, že by sme mali prijať názov, ktorý vyhovuje práve tomuto kritériu v budúcnosti.

Ja by som hlasoval za názov pána prezidenta, ktorý znie: Republika česko-slovenská. Domnievam sa, pani poslankyne a páni poslanci, že je na vás rozhodnúť skutočne zodpovedne o názve republiky, o takom, ktorý by naše národy spojoval i na dlhší historický čas. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Šremer. Připraví se poslanec Mesík.

Poslanec SL P. Šremer: Vážené Federální shromáždění, jsem Čech žijící na Slovensku. Srdce mi krvácí z některých příspěvků, které tady slyším. Mám rodinu, kde část je slovenská a část česká. Je třeba konečně najít určitou politickou odpovědnost, určitou snahu dohodnout se. Já apeluji na českou část poslanců, na ty z nich, kteří se domnívají, že například Československá republika by stačila, tak je jasné, že to za současného stavu není možné, tím bychom urazili slovenský národ.

Na druhé straně apeluji na slovenské poslance. Uvědomte si zase, že ta pomlčka vlastně uráží značnou část českého národa. Domnívám se, že je potřeba, že je skutečně potřeba najít kompromis už proto, že toto je k nám uměle vnášeno. Temné síly v pozadí se nám smějí, tomu, jak se zde vadíme. Temné síly na obou stranách. Apeluji znovu na vás. Myslím, že to zde nebylo řečeno, resp. v některých vystoupeních poslanců je to špatně interpretováno, že ten poslední návrh prezidenta Havla - Československá federativní republika - by byl takový kompromis, na kterém bychom se, alespoň většina z nás, mohli domluvit.

Mluvil jsem se spoustou prostých lidí. Říkají jak v Praze, v Bratislavě i jinde na Slovensku: "Prosím vás, už se tam dohodněte, už to trvá příliš dlouho." To je myslím nejdůležitější. Před námi je spousta různých materiálů. Máme zde haldy materiálů. Všechno co máme projednávat v hospodářské sféře a dalších. Za sebe vidím ty strašné nedostatky, které máme v životním prostředí apod. A my se tady budeme dohadovat o tomto a blokovat naší další práci.

Proto vás žádám o skutečně odpovědný přístup a ještě jednou o zvážení toho, pro co se rozhodneme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Mesík. Připraví se poslanec Zelenay.

Poslanec SN J. Mesík: Vážený pán predseda, dámy a páni, dovožte mi, aby som vás oslovil menom skupiny poslancov Strany zelených. Situácia je vážna. Všetkým nám je jasné, že jej prekonanie vyžaduje politickú triezvosť a nie ultimatívne kričanie požiadaviek ktoroukožvek zainteresovanou stranou, niekedy s ciežom získať lacnú popularitu. V čase, kedy sa naša ekonomika nachádza vo vežmi ťažkej situácii, kedy naše lesy masovo hynú na Slovensku i v Čechách, kedy sú naše rieky mŕtve stoky na Slovensku i v Čechách, kedy sú deti oboch národov choré a žudia predčasne umierajú, kedy sa rozpadá naše kultúrne historické dedičstvo, je neprípustné ďalšie predlžovanie tejto diskusie. Našou vrcholnou úlohou je obhajovať záujmy našich národov; dnes ide predovšetkým o ich existenčné záujmy.

Chcel by som sa ako Slovák vyjadriť k otázke medzinárodného postavenia Slovenska. I keď by som to nechcel nejako bagatelizovať, musíme si my, Slováci, uvedomiť naše medzinárodné postavenie, to, ako Slovensko bude znieť v ušiach vežkých národov. To nezáleží na pomlčke. Jedine tvrdá práca na záchrane a rozvoji našej krajiny a kultúrnej identity nás môže priviesť do povedomia sveta. Najväčšou hrozbou našej kultúrnej identite dnes nie sú, ani v budúcnosti vonkoncom nebudú Česi, či iné malé európske národy, ale iné nesmierne silné tlaky konzumnej západnej civilizácie, aj masovej kultúry. Naopak, len zomknutosť a kultúrna spolupráca malých národov Európy môžu ubrániť ich ducha pred týmito tlakmi a byť tak zárukou národných programov hnutia strán, ktoré povedú k záchrane dedovizne našich otcov.

Preto sa skupina poslancov Strany zelených s plnou zodpovednosťou stavia za jedinú alternatívu názvu, ktorá je momentálne prijatežná pre všetky národy našej krajiny, t. j. Československá federatívna republika. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Zelenay, připraví se poslanec Lux.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, kolegyne, kolegovia, drahí hostia, musím povedať, že dlho som sa pripravoval na to, či vystúpiť alebo nie, uvažoval som o tom, čo povedať, a ako povedať, lebo je sledované každé naše slovo. A nechcel som, aby sa mi stalo to, čo Michalovi Kocábovi, môjmu srdečnému priatežovi, ktorý si zabudol poslednú stranu.

Nakoniec som si povedal, že budem hovoriť to, čo cítim, to, čo si myslím. Vždy som to tak hovoril, a vždy to tak hovoriť budem. Minulý režim ma neprinútil, aby som hovoril iné veci, ako si myslím, a táto demokracia je, myslím, práve preto demokraciou, aby sme mohli povedať slobodne a vožne svoje názory.

Demokracia znamená aj to, že si vypočujeme názory druhých a neznamená to, že sú našimi nepriatežmi, alebo protivníkmi. Jednoducho spoločne diskutujeme. A hžadáme spoločné východisko. Už som mojim kolegom poslancom na Kube hovoril, a musím to tu zopakovať, že sme ako manželstvo. Aj v manželstve sa stáva, že jeden je dominantný a jeden je podriadený. Pre toho dominantného je vždy problémom pochopiť moment, keď ten, ktorý je trošku niž- šie, raz povie: už dosť, a teraz chcem byť rovnocenný. Ale aj pre toho, ktorý je nižšie, je zase problém, aby to vedel povedať tak, aby sa toho druhého partnera nedotkol.

Padli tu tvrdé slová na oboch stranách. Najprv by som k tomu chcel zaujať stanovisko. Hovorilo sa tu v rámci Klubu VPN a OF dosť kritických slov na to, ako sme hlasovali. Prečo sme hlasovali. Ja by som tu chcel prehlásiť za všetkých poslancov Verejnosti proti násiliu, aj tých, ktorí mali tie kritické slová, že my považujeme Občianske fórum a všetky demokratické sily v Čechách za našich spojencov a bratov. A od toho neodstúpime. To je prvá vec. (Potlesk.)

Druhá vec, čo sa tu hovorilo už priamo ohžadne názvu. Sú tu apely, že názov nášho štátu nie je dôležitý, že sú iné dôležitejšie veci, i že parlament zaháža. S plnou zodpovednosťou hovorím za seba a za mojich priatežov, ktorí mi dali tento kredit, aby som toto povedal. Že parlament pracuje tožko, nakožko má sily. Môj priatež Jožko Kučerák už povedal: pracujeme tak rýchlo, ako nám zákony dávajú. A tieto zákony tak rýchlo, ako je potrebné, schvažujeme. Náš parlament spravil tožko za tri mesiace, ako nespravili predchádzajúce parlamenty za 42 rokov, a spravili sme tožko práce, kožko niektoré parlamenty v buržoáznych demokraciách robia 5, 6, 8 i 10 rokov.

Tak si nemyslím, že náš parlament pracuje zle. Myslím si priam opačne. Tak momentálne je tu problém názvu. Otázka identity štátu je rovnako dôležitá, ako ekonomické zákony. A toto si tak isto myslím. Reprezentuje nás navonok. Tieto symboly nás reprezentujú voči celému svetu.

Poslanec Kanis tu spomenul bránku. Ja by som ho trošku parafrázoval. Je škoda, je faktom, pravdou, že sme striežali góly hlavne do komunistickej bránky. Musím ale povedať, že to nebolo našou chybou, že bránka bola taká vežká, že zahrnula všetky ostatné. Ja by som želal aj komunistickej strane, aby sa dokázala tak očistiť, a pracovať tak, aby tie iné bránky mohli existovať samostatne. Zatiaž neviem ešte, či sa nám to podarilo. Keď bude skutočná demokracia po vožbách, potom určite áno.

Teraz sa vrátim k samotnému názvu. Československo malo dvoch vežkých prezidentov. Pána Masaryka a pána Havla. Obidvaja títo prezidenti sú podpísaní pod jedným názvom republiky. Mám tu iks dokumentov, ktoré by som mohol ukázať, väčšina poslancov ich pozná, včera som ich ukázal v televízii, že je to pravda. Pôvodný názov tejto republiky je Republika česko-slovenská, je to tak uvedené v medzinárodných dohodách, a tu by som si dovolil spomenúť jeden fakt, že tieto medzinárodné dohody z roku 1918, o ktorých nám bolo argumentované, že už sú zastaralé, historické a neplatné, že boli platné a poplatné. Oni boli v 1946 roku zobraté ako celok pri mierových dohodách v Paríži. Tie dohody majú, okrem toho, historický, lingvistický aj emotívny význam pre nás všetkých.

Hovorili sme tak isto, a to budeme vždy hovoriť, a to je nový kvalitatívny moment v rámci našej diskusie, že musíme diskutovať na jednej rovine, a tú rovinu si musíme určiť spoločne. Nemôže jeden hovoriť o histórii a druhý o práve, tretí emotívne a štvrtý jazykovedne. Takto nikdy nenájdeme společný bod. A tu by som tiež chcel povedať, že nám sa to aspoň čiastočne podarilo. A to je gró v našich vzťahoch.

Ďalej je potreba povedať, že, samozrejme, pri manželstve by v bratskom zväzku dvoch národov, alebo viacerých, pri zväzku dvoch národných suverénnych a svojbytných republík to vždy bude otázka určitého kompromisu. Niektorí sa boja toho slova, ale ja ho umyslne používam. Ako vyzeral kompromis do dnešných dní? Kompromis vyzeral nasledovne. Slovo "kompromis" sa rovnalo ústupok jednej strany. My chceme, aby tento kompromis znamenal nájdenie spoločnej cesty oboma stranami. Nehovorím, ktorej. To záviselo od obdobia, záviselo od momentu, ktorý bol. Ale skutočne to takto bolo. Čiže chceme dosiahnuť novú kvalitu.

Osobne budem hlasovať za návrh pána prezidenta Havla, jeho návrh je pre mňa vežmi cenný. Vážim si ho o to viac, že dokázal povedať to, čo pred ním máloktorý Čech dokázal povedať. Chcel som ho pôvodne citovať, ale nechcem predlžovať. Myslím si, že toto je správny názov pre naše budúce spolužitie. Toto má navonok odzrkadžovať pred všetkými to, čo my chceme dosiahnuť. Chceme ísť spoločne do novej Európy, ale ako dve suverénne a svojbytné republiky. Chceme ísť spoločne do Európy a je pravdou, že spojovník či bez spojovníka, ale prosil by som, aby ste verili, že pre tých Slovákov ten spojovník je skutočne vežmi dôležitý, a v momentálnej situácii má svoj význam. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Lux, připraví se poslanec Šulka.

Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, dámy a pánové, domnívám se, že problém, který stojí před českým a slovenským národem, vyjádřený v této diskusi o názvu našeho státu, je projevem určité sobeckosti, zdůrazňující pouze svůj návrh, svůj problém, své já. Jakoby jsme pozapomněli na to, co nás spojovalo a hrozíme konfrontací. Přiznejme si, že nás reakce veřejnosti, ale i reakce naše, trochu zaskočila. Chtěl bych zdůraznit, že jsme poslanci nejvyššího zákonodárného sboru tohoto státu a jako takový se chovejme. Dokažme opustit úkoly a závazky, které se nám snaží vnutit různé skupiny lidí či stran, a tím vytvářet nezodpovědné konfrontační ovzduší. Dokažme, že jsme hodni svého poslaneckého mandátu a zdůrazněme jeho státoprávní aspekt.

Jsme všichni naplněni svými pocity, názory a jsme odhodláni je prosazovat. Dokažme se v tomto kvapíku, který se rozjel, zastavit, zamyslet se, ztišit se, zajít na hlubinu. Odložme to, co nás naplňuje, a zdá se již, jako bychom to nedokázali pojmout a zvládnout. Odložme to. Jen tak uděláme každý v sobě, ve svém nitru prostor pro myšlenky toho druhého, pro myšlenky dopisu pana prezidenta, pro hledání skutečného dobra, skutečného řešení. Pokusme se o to. Pak zkusme nalézt trochu pokory a zodpovědnosti a teprve potom jednejme.

Já, i poslanci Československé strany lidové, považujeme za řešení návrh pana prezidenta, přednesený iniciativní skupinou poslanců a budeme hlasovat pro název Československá federativní republika. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Luxovi. Slovo má poslanec Šulka, připraví se poslanec Konečný.

Poslanec SN F. Šulka: Vážený pán predsedajúci, vážený pán predseda. vážené Federálne zhromaždenie, na poslednom výbore som dostal otázku od českého kolegu, ako chce Slovensko vstúpiť do budúcej zjednotenej Európy, či samostatne alebo spoločne s českým národom. Nedá mi, aby som zopakoval odpoveď: Slovensko bude môcť vstúpiť do zjednotenej Európy až vtedy, keď Európa a svet budú o Slovensku a o slovenskom národe vedieť. Do dnešného dňa Európa a svet o Slovensku nevie.

Som toho názoru, že návrhy, ktoré sú predkladané a historicky odôvodnené, či už to je návrh pána prezidenta - Republika česko-slovenská, alebo Československá federatívna republika ako alternatívny návrh - sú dobré. Verím, že Federálne zhromaždenie prijme taký návrh názvu republiky, ktorý začne písať novú éru vzťahov českého a slovenského národa. Nielen proklamovaných dvoch bratských národov, ale skutočných bratov. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Konečný, připraví se poslanec Kovář.

Poslanec SL J. Konečný: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené shromáždění, dámy a pánové, do naší mladé demokracie se vráží klín, který nás má rozdělit. Dejme si otázku: Komu slouží náš spor, koho rozděluje? Nevěřím, že pojem Československo je pojmem, který nadřazuje jeden národ nad druhým. Je to název dvou rovnoprávných národů. Je to pojem, v jehož obsahu je humanitní a demokratický princip zakotven. Je smutné, když na prahu dne, ve kterém jsme vystoupili z temnoty zpět do světla, bezradně tápeme.

Vážení přítomní, jsme ještě příliš zasaženi totalitou a místo toho, abychom sytili tuto společnost novou nadějí a této naději dávali konkrétní podobu, vracíme se do romantického nacionalismu 19. století. Jde přeci o obsah naší společnosti, o duchovní i materiální bohatství, kterým tento obsah naplníme.

Chci zde připomenout zajisté velkého slovenského politika dr. Ivana Böhrera. Tento politik byl až do své smrti zastáncem jednotného suverénního státu, svobodného státu Čechů a Slováků, a před jeho rozbitím nějakou pochybnou federací důrazně varoval. Po celý svůj život trval na stanovisku jednoty našeho státu, jednotné Československé republiky.

Slyším tady často pojem "čechoslovakismus". Nevím, co mnozí lidé o tomto pojmu vědí v historických souvislostech. Tito lidé používají pojem čechoslovakismus jako nadávku. Je to nesprávné a nedůstojné.

Často se dnes opět hovoří o T. G. Masarykovi, ale jeho humanitní poselství lidské sounáležitosti a také sounáležitosti národů mezi sebou nechceme pochopit. Nikdy jsem nebyl a nebudu nacionalistou, ale také nechci, aby tzv. "spojovník" vytvořil jakousi zeď mezi dvěma národy, kterou až budoucnost opět zboří.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP