Čtvrtek 29. března 1990

Chápeme z istého hžadiska rozpaky českej strany, ktoré sa týkajú pejoratívneho názvu ich časti. Ale mnohí z nás, napríklad popri tom aj ja, máme také ťažké meno, že ho nikto v tejto repubilke nevie napísať. Ale si ho vážime preto, že sme ho zdedili, že je to pamiatka na našu vzácnu dedovizeň.

Som trošku sklamaný poslancami z českej strany, ktorí v jednom čase hlasovali za federáciu takmer všetci, na 90 % jednotne. V priebehu jedného dňa obrátili kartu na druhú stranu. Poslancovi Fišerovi: keď sa budeme vracať dozadu 100, 200, 300 rokov, prídeme k dá tumu, kedy ani jedného ani druhého národa ešte nebolo.

Dohovorme sa. Apelujem na vás tou vetou, ktorú povedal Václav Havel - neberte to tak, ako že vytrhávam z kontextu - ale apelujem na rozumovú časť národa českého. Ja verím, že sme obidva národy národ vysoko vyspelý, vysoko kultúrny. My sme sa dohodli v omnoho ťažších situáciách. Dohodnime sa i teraz. Ja tomu verím. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Habovštiakovi. Prosím poslance Malého, připraví se poslanec Hruška.

Poslanec SL M. Malý: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, již delší dobu probíhají více než živé diskuse o novém názvu republiky. Množí se návrhy a protinávrhy, kompromisní řešení, což přispívá k stoupající vlně emocí a projevům nacionalismu. Mám pocit, že tyto emoce vyvolává někdo, kdo nechce dohodu Čechů, Slováků, ale i Moraváků. Jedině společným úsilím všech našich národů máme naději na vytvoření nové ekonomiky, na vytvoření silného právního a demokratického státu. O rovnoprávnost našich národů se musíme zasadit my všichni, zněním nových zákonů, vzájemnými vztahy a naší ekonomikou. Název republiky by měl být symbolem těchto vzájemných vztahů. Musíme však brát zřetel i na naše postavení i jméno ve světě. Připomeňme si dobu, kdy závody Škoda, dodávající své výrobky do celého světa, byly přejmenovány na závody V. I. Lenina. Tato změna měla okamžitě negativní dopad na naše mezinárodní obchodní vztahy, a tak se světoznámé jméno muselo vrátit na své místo.

Vzpomeňme na dobu, kdy naši vědci vymýšleli draze a namáhavě něco, co jinde již dávno fungovalo. Převzít to bylo tehdy nesocialistické.

Neodvažuji se domyslet, co by nás stálo vymýšlení něčeho nového, nepřirozeného, změna toho, co vymysleli naši dědové v čele s panem Tomášem Garriguem Masarykem. Naši otcové bojovali v druhé světové válce za Československo. Pan prezident Václav Havel vrátil v americkém kongresu zpět do Evropy i světa zase Československo. Pro dobré vztahy mezi našimi národy musíme dát předpoklady našimi zákony a ekonomikou, ale hlavně naším vzájemným chováním, a to jak na ulici, tak v parlamentě. Proto nevím proč přenášíme emoce i se zvyšováním hlasu právě sem, když je nechceme na ulici.

Mluvíme neustále o tom, že bychom se měli poučit z chyb našich sousedů. Nechceme přece po naší revoluci takové emoce a nacionalismus, který probíhá po revoluci u našich sousedů právě teď v Rumunsku! Musíme si uvědomit ještě předtím, než zvedneme ruku to, že zde pokládáme základy nové republiky. Poučme se tedy před tímto hlasováním z chyb sousedů, dodržme tradici a zdůrazněme vztahy nejen Čechů a Slováků, ale i Moraváků a ostatních národů. Toto poučení pak můžeme fyzicky projevit svým hlasováním o Československé federativní republice. A hlavně nezapomeňme, že název republiky je začátek, a jestliže bude špatný začátek, bude špatný i konec. Já osobně nechci špatný konec a tím tedy ani začátek. Proto chci, abychom byli Československou federativní republikou jak názvem, tak našimi vzájemnými vztahy. Připomeňme si naši známou pověst o lámání prutů. Jeden lze zlomit, ale budeme-li spolu, jako ty tři pruty, nezlomí nás nikdo. Zapomeňme tedy alespoň na chvíli na svou národnost i politickou příslušnost a nenechme se zlomit. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Malému. K faktické poznámce se přihlásil poslanec Šabata, potom má slovo poslanec Hruška.

Poslanec SL J. Šabata: Pan poslanec Habovštiak tu řekl větu, ze které by mohlo vyplynout, že jsme ze dne na den, nebo dokonce z hodiny na hodinu obrátili a svůj postoj podivně změnili, tak trochu bezcharakterně. Aby bylo jasno o co šlo : několik dnů se uvažovalo o názvu Federace České a Slovenské republiky. Věděli jsme, že je to název těžkopádný a nemotorný. Ale věděli jsme, že je více nebo méně přijatelný pro velkou část, respektive větší část české strany a pro značnou část, také možná větší část slovenské strany: tedy, že je to východisko. Tento návrh v určitém okamžiku přestal být aktuální, tj. v okamžiku, kdy pan prezident upozornil na to, že existuje mnohem jednodušší, prostá, srozumitelná varianta téhož principu, tedy federativního principu, a to v podobě názvu Česká federativní republika (Hluk v sále) ; Československá federativní republika; předtím se hovořilo o České a Slovenské republice, odtud ta chyba.

Z průběhu této diskuse je tedy jasné, že nešlo vůbec o změnu stanoviska, tím méně o zásadní změnu stanoviska a nebo o změnu zásadního stanoviska. Šlo o vyjádření jednoho a téhož stanoviska v jiné podobě. Já bych rád, kdybychom se na této prosté změně, na tomto prostém obratu, na názvu Československá federativní republika začali nyní ujednocovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Hruška. Připraví se poslanec Filkus.

Poslanec SN M. Hruška: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve svém povolání na mých rozhodnutích závisí zdraví a někdy i životy mých kamarádů horníků. Je ironií osudu, že dnes pociťuji podobnou situaci, co by poslanec Federálního shromáždění. Domnívám se totiž, že je dnes bezpodmínečně nutné naprosto rozhodně ukončit rozpoutávající se vášně v naší zemi způsobem, který bude přijatelný pro všechny strany. Tento způsob vidím v přijetí názvu státu Československá federativní republika, i když ještě začátkem týdne jsem si naprosto nepřipustil jiný název než Československá republika. Dnes pod tíhou obrovské odpovědnosti svoje původní rozhodnutí odvolávám.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Hruškovi. Prosím poslance Filkuse. Připraví se poslanec Kočtúch.

Poslanec SL R. Filkus: Vážené Federálne zhromaždenie, ja v mojom vystúpení chcem urobiť dve veci: jednak nechcem byť indiferentný pri návrhoch na zmenu názvu našej republiky a za druhé nechcem narábať s historickými a jazykovednými argumentami. Chcem sa obmedziť na argumenty, súvisiace so súčasnou politickou situáciou.

Z charakteristiky súčasnej situácie mi vyplýva, že v našom konaní, dianí, presadzovaní sa, musíme ísť naďalej s vežkým nadšením, ale súčasne ruka v ruke s týmto nadšením musíme sa prezentovať ozajstnou autoritou rozumu. Táto autorita bude vežmi potrebná najmä pri tom, aby sme sa v ekonomike dostali dopredu a aby sme naše sily koncentrovali na rozhodujúce východiská, ktoré bezprostredne ovplyvňujú náš najbližší sociálno-ekonomický rozvoj spoločnosti.

Z tohoto aspektu je uplatňovanie autority rozumu prvoradé. V tejto súvislosti za najvýznamnejšieho predstaviteža nielen autority rozumu, ale aj ducha v našej republike považujem prezidenta Václava Havla.. Najmä z tohto pohžadu plne rešpektujem a akceptujem aj jeho návrh na zmenu názvu našej republiky. Pravda, porovnávam návrh prezidenta a návrh skupiny poslancov. Skupina poslancov sa nijako neurazí, keď v takýchto súvislostiach som úplne jednoznačne za návrh prezidenta, ktorý navrhol zmenu názvu na Republika československá. V rámci môjho apelu, aby aj ostatní poslanci sa pripojili k tomuto návrhu, nemám väčší argument ako ten, že ho podáva rozhodujúca autorita tohto štátu s argumentami, ktoré sú pre súčasnú politickú situáciu rozhodujúce. Ďakujem za vašu pozornosť.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. K faktické poznámce se přihlásil poslanec Kocáb, potom má slovo poslanec Kočtúch.

Poslanec SL M. Kocáb: Vážení přítomní, chtěl bych jenom upřesnit, že návrh skupiny poslanců se shoduje s druhým návrhem prezidenta republiky. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím poslance Kočtúcha.

Poslanec SN H. Kočtúch: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené pani poslankyne, vážení poslanci, žijeme v dobe vežkých paradoxov. Mne sa nesmeirne páči návrh pána prezidenta; ktorý sa ukázal nielen ako vežký dramatik, ale i mocný filozof. Touto problematikou československej vzájomnosti sú pretkané naše dejiny, vyše 150-ročné a ide o to, aby sme, zúžitkujúc ozveny, echá, ktoré v nás rezonujú ako potomkov, ako generácií, ako štafiet, aby sme všetko, čo je v nás najschopnejšie, najtvorivejšie, ako povedal v svojom, dalo by sa povedať, testamente Karel Čapek, v práci "Na břehu dnů" z roku 1938 urobili, lebo máme jedinú šancu: sme čo do počtu malé národy na malom priestore. Našu malosť, dá sa povedať, malú početnosť, môžeme vykompenzovať jedine všestranným rozvojom, kvalitatívnym, tým, že zo seba dostaneme to najkvalitnejšie, najtvorivejšie. Keď sa pozrieme na prítomný zápas a keď si uvedomíme, že v programových bodoch Občianského fóra a Verejnosti proti násiliu bol aj bod z našej novembrovej rezolúcie práva národov na sebaurčenie a snažíme sa ho fialozoficky vidieť v rovine všestrannej identity češstva a slovenskosti, zisťujeme, že tlač, masmédiá, ale aj mv sa vežmi prehrešujeme vo vzťahu k tomuto kategorickému imperatívu. Ja súhlasím v mnoho s pánom Milošom Zemanom, však ako ekonómovia si v mnohom rozumieme. Chcel by som ale k tej otázke názvu povedať niečo. Ide nám o dobré meno Čechov a Slovákov. Nie o prekrstenie. Shakespeare svojho času napísal nádherný myšlienkový kontext: "Dobré jméno, můj pane, jest našich duší poklad největší. Kdo krade mi měšec, krade tretku, byl můj, teď jeho jest. A otrokem byl tisícům. Však ten, kdo krade mi mé dobré jméno, mi vezme to, čím nezbohatne on, a bez čeho jsem já jenom ubožák."

My, Slováci, pristupujeme teda k názvu československého štátu, k federácii, z tohto historického kontextu. Je také porekadlo, že iba hlupák se potkne dva razy na tom istom pníku. Pokusov riešenia v tom historickom 150 ročnom období bolo celkom päť. Nejde ani o nacionalizmus, ani o separatizmus. Ide o bohatstvo národnej identity oboch našich národov.

Vežký Čech Felix Xaver Šalda pri zrode prvej republiky v r. 1919 dal do vienka nášmu novo sa rodiacemu štátu túto myšlienku, toto krédo: "Neboť nesmí být v našem státě člověka, který by vinou naší na duši své újmy trpěl. Nesmí být chuďasa, který by prodával sílu svého těla a s ní sílu svého ducha. Nesmí být rabstva ni duševného, ni tělesného. Říši bratrství a svobody musí být cele a úplně tento nový stát. A ten, kdo se zpronevěří tomuto poslání svému, vyťat buď z kořene a prach jeho rozmeten po tváři vší země." Keď vezmeme do úvahy výsledky nášho súžitia, zisťujeme, že sme nenaplnili to, čo na nás v autentickej federácii ešte čaká, "říší bratrství a svobody musí být cele a úplně tento náš nový stát". Aspoň tak rozumiem odkazu predkov našich spoločných predkov. Aspoň tak rozumiem poukazom na autentickosť našej federácie, ktorú pán prezident Havel niekožkokrát manifestoval.

Šalda ďalej pokračuje: "Má byť tento náš štát centralistický alebo decentralizovaný? Má sa centralizovať, alebo má byť jeho jednotlivým častiam priznaný život, pokiaž možno, samostatný? Má to byť vožná federácia krajín, alebo jednoliaty štát? To posledné by som si vôbec neželal." Hovorí Šalda: "V Prahe bude naozaj silný ideový a kultúrny život len a iba vtedy, ak bude svojím samostatným a výrazným životom čo najbohatšie žiť každá, i tá najvzdialenejšia krajina na obvode ríše".

Teda ak sa vraciame, a my vežmi veža čerpáme zo Šaldovského odkazu, vaše češstvo, vážení priatelia českí poslanci, nás naučil chápať Václav Černý, nám otvoril oči, ako máme chápať svoju slovenskosť. Ale máme aj zlé skúsenosti z tejto spoločnej histórie. Klement Gottwald, keď sa vracal z exilu, povedal doslova: "Vežkorysosť a štátnická múdrosť nám, Čechom, dnes velí, aby sme upustili od všetkých zjavných i skrytých fíglov, aby nám Slováci už nikdy nemohli povedať, že ich Česi znova ošmekli." Ak vezmem túto proklamáciu na začiatku a všimnem si vývoj, ktorý tu bol za ďalšie roky, tak táto proklamácia vychádza ako, dá sa povedať, dejinný žart, ktorý by nebol schopný napísať ani taký spisovatežský formát, akým je Milan Kundera.

Chcel by som vás teda poprosiť, vychádzam z názoru a návrhu pána prezidenta Havla, aby náš spoločný štát, naše dobré meno Čechov a Slovákov, nieslo názov Republika česko-slovenská. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní promluví poslanec Šašek, připraví se poslanec Kanis.

Poslanec SL J. Šašek: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté, dovolte mi, abych se pokusil trochu uklidnit tuto vypjatou situaci. Zatéká nám střechou, máme špatné základy a my leštíme firmu, dohadujeme se o názvu tohoto státu. Prosím vás - vždyť přece vývěsní štít není to rozhodující. Rozhodovat budou naše vzájemné vztahy. Jestliže jsme dobří Češi a dobří Slováci, tak žádný spojovník nepotřebujeme. Jestliže jsme špatní Češi a špatní Slováci, tak žádný spojovník naše vzájemné vztahy neurovná. Třicet let se tato republika jmenovala "socialistická" a všichni víme, co nám socialismus přinesl. To jsme zjistili, když se před nedávnem projednával státní rozpočet. Nechci zlehčovat váhu toho co dnes projednáváme, ale je před námi moře úkolů. Nikdy je nezvládneme, jestliže si tady budeme dokazovat, že Slováci na spojovníku trvají. Kdybych směl mluvit jen za svoji vlastní osobu, řekl bych, že pro mne je dostačující Československá republika. Protože však vím, že situace je taková, jaká je, budu podporovat návrh Československá federativní republika. Prosím vás, nenechme se nějakým spojovníkem rozdělit. Nevyjádří naše vztahy. Nebudou-li dobré, žádný název to nespraví. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Kanis.

Poslanec SL P. Kanis: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci. dámy a páni, ja som Slovák a narodil som sa v Prahe, takže mám oba národy rád. Naše rodiny sú pretkané česko-slovenskými vzťahmi. Keď rozprávame o tomto probléme, ktorý tu vzniká, a z ktorého sa začína vyvíjať závažný politický problém, vidím pred sebou predovšetkým rodinných príslušníkov českých a slovenských, pretože tieto rodiny žijú v usporiadaných a kultúrnych vzťahoch.

My sme tu však politická reprezentácia dvoch národov a preto skutočné emócie musia ísť bokom a musíme túto otázku riešiť zodpovedne politicky. V tomto parlamente sa doposiaž hralo predovšetkým na jednu bránku. Tento parlament pripomína ihrisko, ktoré malo jednu bránku. Tá bránka bola komunistická strana a do nej sa striežali góly. Pri tomto probléme sa ukazuje, že i na tomto ihrisku treba mať viac brániek, že bránku má parlament, vláda i prezident, a že bránky majú i jednotlivé politické strany a do všetkých brániek je možné striežať góly, peknejšie, alebo menej pekné. Musím to povedať preto, že samotná história okolo názvu nášho spoločného štátu začína otvárať vážne problémy vzťahu trojuhožníka - parlament, prezident - vláda, to, čo sa deje okolo týchto názvov, vo mne vzbudzuje otázku, či sa vyvíjame k demokracii, alebo k nejakému inému charakteru zriadenia, nejakej monarchii bez monarchu, padol tu už i názor o prvom rozume.

Domnievam sa, že teda nebudeme prijímať ani v budúcnosti ako oficiálny názov "vaše blahorodie" alebo "vaše veličenstvo". Bolo by to v príkrom rozpore s tým, čo sa urobilo v novembrovej demokratickej revolúcii, i keď bola namierená proti našej strane.

K problému názvu, ktorý by uspokojil obidva národy: domievam sa teda, že hovoríme vežmi peknými, vzletnými slovami, za ktorými sa skrýva podstata problému. O čo ide? Ide o to, že slovenskému národu nevyhovuje názov, ktorý sa začína "česko-". Prečo? A prečo slovenskí poslanci tu vyjadrovali súhlas predovšetkým s názvom Republika česko-slovenská? Slováci reagujú na skrátenie názvu Československa podráždene už desaťročia. Škoda, že tu nie je pán minister Klaus, ale jeho výroky, že existujú české peniaze, pobúrili celý slovenský národ.

Keď sa tu stavia otázka, aký názov prijať, som za to - a hovorím za seba - aby tento názov začínal podstatným menom "republika" alebo "federácia". Preto sa prikláňam k návrhu pána prezidenta, ktorý znie Republika česko-slovenská.

Domnievam sa, že tu boli otvorené vežmi vážne problémy, pričom značná časť poslancov nechce pochopiť, že výraz Československá republika nie je v žiadnom prípade prijatežný pre slovenských zástupcov. Keď sa tu hovorilo o tom, že náš názov má byť postavený na historickej tradícii, potom je treba jednoznačne povedať, že absolútne odmietame historickú tradíciu čechoslovakizmu. Keď sa striežalo do bránky komunistickej strany, je treba tiež striežať do bránky tých politických strán, ktoré svoju ideológiu zakladali na čechoslovakizme za prvej republiky a nedokázali sa po desaťročia tejto ideológie zbaviť.

Ešte k problému názvu a vzťahu našich národov. To nie je len prípad pomlčka, to je prípad vyjadriť svojbytnosť a rovnoprávnosť našich národov.

Druhý problém, ktorý chcem naznačiť: zaznievajú tu názory, ktoré spochybňujú význam presného názvu našej republiky. Súhlasím s poslancom Zemanom, že možno úsmevne pôsobí názov Lýbia, ale mohol by som uviesť i oficiálny názov Vežká Británia, ktorý je postavený na takej logike, ako bol napr. požadovaný návrh Federácia Českej a Slovenskej republiky a nikto nepochybuje o tom, že v tej Vežkej Británii je to názov, ktorý obsahuje takú logiku väzby, že by to bol nezmysel.

Keď hovoríme, že máme prijať názov, ktorý vydrží historickú skúšku, chcel by som povedať: nech Boh chráni národy, ktoré majú takých poslancov a parlament, ktorí berú názov štátu ako niečo, čo môže byť provizórne a za rok to zmení. Prvý názov Československá republika trval 42 rokov bez doby vojny. Názov ČSSR trval 30 rokov. Pýtam sa, čo je to za logiku, keď niekto stavia problém tak, že môžeme prípadne prijať kompromisný názov, ktorý zmeníme po vožbách v novom parlamente? Mali by sme mať omnoho väčšiu úctu k názvu vlastného štátu.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP