Úterý 27. března 1990

Prvým z týchto zákonov je návrh zákona o združovaní občanov. Návrh zákona zásadným spôsobom zakotvuje právo občanov na združovanie. Táto sloboda je vyjadrená tým, že občania sami rozhodujú, s kým, ako a kedy sa združujú. Štátny orgán ich združenie iba registruje, nerozhoduje o ňom, respektíve rozhoduje len v taxatívne vymedzených prípadoch.

Združenia podža tohto zákona vznikajú registráciou na republikových ministerstvách vnútra. Návrh na vytvorenie združenia môžu podať najmenej traja občania. Ak ministerstvo vnútra zamietne registráciu ohláseného združenia, ako som uviedol, môže ju zamietnuť iba v taxatívne vymedzených prípadoch, občania, ktorí požiadali o registráciu združenia môžu podať opravný prostriedok proti zamietavému rozhodnutiu ministerstva vnútra na najvyšší súd republiky. Najvyšší súd republiky rozhoduje konaním podža Občianskeho súdneho poriadku, preskúmava rozhodnutia ministerstva vnútra a ak nenájde dôvody pre zamietnutie registrácie združenia, rozhodnutie ministerstva vnútra zruší.

Združenia založené podža tohto zákona môže zanikať buď dobrovožným rozpustením, alebo rozpustením ministerstva vnútra, avšak toto rozhodnutie ministerstva vnútra opäť podlieha súdnej kontrole.

Návrh zákona o združovaní občanov je všeobecnou právnou normou o združovaní a v tomto zmysle zahŕňa aj právo občanov združovať sa do odborových organizácií. Táto koncepcia zákona je v súlade s článkom 22 Medzinárodného paktu o politických a občianskych právach, ktorý taktiež pojíma v jednom ustanovení právo občanov na združovanie a zároveň právo občanov na zakladanie odborových organizácií.

Na námietky, ktoré zazneli v tlači k tejto koncepcii zákona chcem uviesť tožko, že ide o všeobecný zákon, ale v prípade, keď by pracujúci založili odborové organizácie a bol by vydaný osobitný zákon o zakladaní odborových organizácií, tento osobitný zákon by sa považoval za lex specialis - špeciálný zákon, ktorý by rušil ustanovenia tohto všeobecného zákona, alebo, inými slovami, platil by špeciálny zákon a až v druhom rade by platil tento všeobecný zákon.

Z toho dôvodu zahrnutie aj odborových organizácií do tohto návrhu zákona na združovanie občanov neruší odborovú slobodu pracujúcich a nie je v rozpore s medzinárodnými paktami.

Tožko chcem uviesť do úvodu rozpravy k tomuto zákonu. Koniec-koncov vo výboroch Federálneho zhromaždenia poslanci sa s návrhom zákona dôkladne zaoberali, vzniesli viaceré pripomienky, ktoré boli pojaté v spravodajskej správe. Keby boli nejaké otázky, rád ich zodpoviem.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji prvnímu místopředsedovi vlády ČSSR panu Čarnogurskému.

Návrhy projednaly všechny výbory obou sněmoven, kromě výborů mandátových a imunitních.

Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny národů poslance Zoltána Sidó, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec Z. Sidó: Vážené Federálne zhromaždenie, právo na združovanie spolu s právom zhromažďovacím a petičným, tvoria komplex občianskych práv, ktoré sú nosným prvkom každej demokratickej spoločnosti. Súčasná Ústava toto právo zakotvuje vo svojom článku V. Vznik a postavenie dobrovožných organizácií spoločne so základnými otázkami doteraz upravuje zákon č. 68/1951 Zb., o dobrovožných organizáciách a zhromaždeniach, ktorý bol vydaný ešte za platnosti Ústavy 9. mája. Postupom času bol tento zákon so svojimi vykonávacími predpismi - sú to vyhlášky ministra vnútra č. 320/1951., a č. 158/1957 - prekonaný spoločenským a právnym vývojom.

Základný nedostatok zákona č. 68/1951 Zb. je v jeho filozofii, ktorá úplne obchádza postavenie a úlohu spolkov v štáte. Uvedený zákon ako najvyššiu formu združovania jednoznačne preferoval dobrovožné organizácie, ktorých základným poslaním je činnosť, zameraná predovšetkým na upevnenie žudovodemokratického zriadenia a na podporu úsilia o výstavbu socializmu. V dôsledku tejto zmeny v právnom pojatí združovacieho práva sa ťažisko združovania presunulo z oblasti spolkov do oblasti väčšinou celoštátnych masových dobrovožných organizácií, ktoré potlačovali identitu občanov a vo väčšej miere eliminovali - vzrastom politickosti týchto organizácií - vlastnú záujmovú činnosť členov.

Zákon z roku 1951 bol založený na povožovacom princípe, t. j. ponecháva na vožnej úvahe správneho orgánu, či organizačný poriadok dobrovožnej organizácie schváli či nie. De facto tak obmedzoval byrokraticko-politickými nástrojmi právo na združovanie, upravené Ústavou. Nový návrh, naopak, vychádza z registračného princípu, kedy pre výkony združovacieho práva sa nevyžaduje povolenie štátneho orgánu. Ciežom predloženého návrhu je dosiahnuť toho, aby právna úprava dobrovožného združovania občanov bola daná výhradne formou zákona, nie teda formou ďalších podzákonných noriem, ktorý by komplexne upravil všetky otázky združovacieho práva.

Návrh zákona bol prerokovaný vo všetkých výboroch snemovní Federálneho zhromaždenia s výnimkou mandátových a imunitných výborov. Výsledky tohoto rokovania sú formou pripomienok a návrhov zmien zhrnuté v spoločnej správe - parlamentná tlač 329 - ktorú máte k dispozícii.

Dňa 24. 3. 1990, t. j. v sobotu, obdržali ústavno-právne výbory stanovisko Nezávislých slovenských odborov a Konfederácie odborových zväzov na Slovensku.

V tomto stanovisku sa uvádza požiadavka, aby sa odborových organizácií zákon o združovaní občanov netýkal, ďalej požadujú možnosť odborového združovania vojakov v činnej službe, príslušníkov Zboru národnej bezpečnosti a Zborov nápravnej výchovy. Ako dôvod uvádzajú rozpor s Medzinárodným paktom o hospodárskych, sociálnych a kultúrnych právach s Dohovorom o odborovej slobode a ochrane odborového práva. Obdohné stanovisko vyjadrila i Československá konfederácia odborových zväzov.

K tejto problematike uvediem nasledovné: pre výkon združovacieho práva nie je treba povolenie štátneho orgánu. K vzniku združenia je potrebná len registrácia. Registrácia združenia môže byť zamietnutá len v zákonom výslovne stanovených prípadoch. Toto obmedzenie pripúšťa i článok 8 spomenutého Medzinárodného paktu o hospodárskych, sociálnych a kultúrnych právach.

Pokiaž ide o námietku, že podža článku 4 Dohovoru o odborovej slobode a ochrane odborového práva nepodliehajú odborové organizácie rozpusteniu, alebo zastaveniu činnosti administratívnou cestou, je treba zdôrazniť, že podža predloženého návrhu zákona je pre konečné rozhodnutie o rozpustení združenia oprávnený súd, a nie správny orgán.

Ďalej reagujem na námietku Československej konfederácie odborových zväzov, že návrh zákona zakladá podriadenie odborových organizácií štátu. Návrh zákona o združovaní upravuje všeobecné podmienky pre výkon združovacieho práva, ktoré musia byť jednotné pre všetky subjekty, teda aj pre odborové organizácie.

Osobitné postavenie odborov, kedy v zmysle čl. 5 Ústavy môžu byť na spoločenské organizácie prenesené niektoré úlohy štátnych orgánov, napr. kontrola nad dodržiavaním pracovno-právnych predpisov, kontrola bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, výkon štátnej správy v odbore nemocenského poistenia zamestnancov a pod. zostáva nedotknuté. O tom svedčí i návrh skupiny poslancov Federálneho zhromaždenia na vydanie zákona o zabezpečení plurality odborov, ktorý ste obdržali. Ide o parlamentnú tlač 328. Úprava je v súlade s čl. 8 ods. 2 Medzinárodného paktu o hospodárskych, sociálnych a kultúrnych právach, ktorý stanovuje, že možno uložiť zákonné obmedzenia pri výkone práv odborových organizácií pre príslušníkov ozbrojených síl, alebo polície.

Domnievam sa, že táto problematika je dostatočne vysvetlená v dôvodovej správe k návrhu zákona o združovaní občanov, a preto odporúčam neprihliadnuť k týmto pripomienkam.

Po dnešnom prerokovaní návrhu zákona o združovaní v ústavnoprávnych výboroch odporúčam zmenu § 2 ods. 4 v tomto znení: "Vojaci v činnej službe nemôžu vytvárať odborové organizácie a združovať sa v nich. Rozsah oprávnenia odborových organizácií, združujúcich príslušníkov Zboru národnej bezpečnosti a Zborov nápravnej výchovy pri uplatňovaní a ochrane ich sociálnych záujmov stanoví zvláštny zákon."

Odkaz 3 má správne znieť: § 244 až 250 zákona č. 99/1963 Zb., Občiansky súdny poriadok, namiesto uvedeného § 50.

V § 11 ods. 2 je treba špecifikovať, u ktorého súdu je možné podať opravný prostriedok. Ide o najvyššie súdy republík.

§ 12 ods. 3 písm. a) - odporúčam terminologicky zjednotiť s dikciou § 1 ods. 3. Ide o doplnenie "politickým stranám a politickým hnutiam", ako je to v prvom paragrafe.

Znenie toho istého paragrafu ods. 4 navrhujem po prerokovaní s predsedom Najvyššieho súdu ČSSR v ústavnoprávnych výboroch upraviť takto: "Pri preskúmaní rozhodnutia podža § 11 ods. 2 a § 12 ods. 3 postupuje súd podža ustanovení Občianskeho súdneho poriadku o preskúmaní rozhodnutí iných orgánov. Opravný prostriedok má odkladný účinok; ak sú pre to závažné dôvody, môže súd na dobu do právnej moci svojho rozhodnutia činnosť združenia pozastaviť. Po túto dobu smie združenie vykonávať len činnosť, nevyhnutnú pre plnenie svojich povinností, podža zákona. Súd rozhodnutie ministerstva zruší, ak neboli dané dôvody k rozpusteniu združenia."

Po tejto úprave je odsek 5 nadbytočný a je treba ho vypustiť, tomu prispôsobiť číslovanie odsekov a vypustiť odkaz na odsek 5 v súčasnom odseku 6.

Ďalej odporúčam v § 7 a 10 vypustiť slovo "socialistická" v názvoch republík vzhžadom na prijaté názvy Česká republika a Slovenská republika.

Z ústavnoprávneho hžadiska uvádzam, že úprava združovania a spolčovania zákonom Federálneho zhromaždenia je daná článkom 37 ods. 3 ústavného zákona č. 143/1968 Zh., o československej federácii.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, ako spoločný spravodajca výborov Snemovne národov odporúčam schváliť predložený návrh zákona s úpravami, uvedenými v spoločnej správe výborov Snemovne žudu a Snemovne národov a v spravodajskej správe.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Sidó. Slovo má společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec ing. Tomáš Hradílek.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec T. Hradílek: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, vážení přítomní, dovolte mi, abych se jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu připojil se souhlasem ke zpravodajské zprávě společného zpravodaje výborů Sněmovny národů pana poslance Sidó, týkající se vládního návrhu zákona o sdružování občanů.

Právo sdružovat se, zaručené přijetím tohoto zákona, se tak stane přirozenou součástí života našich národů, což je možné považovat za další krok na cestě k vytvoření demokratické společnosti.

Náš právní systém se přijetím zákona o sdružování občanů opět přiblíží k dosažení souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a se závazky, vyplývajícími z přijetí mezinárodního paktu o občanských a politických právech a mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

K otázce odborových organizací tak, jak byla v těchto dnech nastolena, je možno odkázat na důvodovou zprávu a na to, co zde bylo před chvílí panem poslancem Sidó řečeno.

Samostatným problémem je možnost odborového sdružování příslušníků SNB a SNV. Osobně jsem také obdržel několik podnětů z řad těchto příslušníků. Zúčastnil jsem se posledního jednání ústavně právních výborů a domnívám se, že závěry jednání vyúsťují ve změnu znění § 2 odst. 4 přijímaného zákona tak, jak jste s ním byli seznámeni, pro tuto chvíli přijatelným způsobem problematiku řeší.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu doporučuji schválit předložený návrh zákona s úpravami, uvedenými ve společné zprávě výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Hradílkovi. Písemně se do rozpravy přihlásil poslanec Jan Šolc a poslanec Lubomír Fanta. Uděluji slovo poslanci Šolcovi. Připraví se poslanec Fanta.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, na programu našeho 26. společného zasedání je tucet zákonů.... Pan prezident za své americké cesty spočítal, že nás a naše pokračovatele čeká ještě 600 zákonných iniciativ.

Dovolte, abych využil práva a pohovořil k vám. Jsem k tomu zavázán výzvou hned dvou okresních policejních organizací, a to jak liberecké, tak i jablonecké. Během uplynulého týdne, včera i dnes přišly do Federálního shromáždění četné připomínky a dotazy, urgence. Naše Bezpečnost byla znepokojena. Mám v rukou několik dálnopisů z Českých Budějovic, Prievidze, z Brna, Východoslovenského kraje, kde jsou příslušníci, cituji, hluboce pobouřeni jednáním ústavně právních výborů.

V této chvíli si myslím, že v rozpravě, aby jsme také o tom hovořili na Klubu, polemicky některé hlasy zaznívaly. Jeden naprosto nekvalifikovaný (byl mimo rámec našeho Klubu), že totiž ti, kteří nám zbili na Národní třídě děti, nemají právno na odborovou organizaci... V jistém odstupňování potom odezněl názor kvalifikovanějších, že není zvykem, aby ozbrojené složky se formovaly do odborových organizací... Ani to neobstojí.

Sociologie jasně vymezila obsah pojmů v rámci ozbrojených složek - policie a armáda. Z tohoto hlediska není k tomu co dodávat. Chci říci jenom, že v tuto chvíli, kdy naši staří příslušníci Bezpečnosti, doufejme zapomínají na temné postavy jako byly Jagoda, Ježov nebo Karel Vacílek, zatímco mladí je vůbec neznají, že vítáme jejich iniciativní cesty k našim sousedům jak do Spolkové republiky Německa, tak i Rakouska, aby se nově orientovali nezvyklým směrem. Myslím, že tak, jak oba zpravodajové vymezili jejich zájem, že bude formulován v zákoně č. 100 o služebně právních poměrech příslušníků SNB, je naprosto pro příslušníky v celé naší Bezpečnosti přijatelný.

Dámy a pánové, domnívám se, že Bezpečnost, která se stále více vlastní zásluhou mění v policii a je v tom obsaženo to, co je v pojmu profesně imponující, že stále zatím ještě nemá naši důvěru. Musíme jim ale popřát podporu na každém demokratizačním kroku, který dělá.

Vyzývám vás, abyste při následném hlasování o tomto návrhu hlasovali nejen pro jeho plný obsah, ale zvlášť i pro právo příslušníků naší policie odbory zakládat a pracovat v nich. Děkuji vám.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Šolcovi. Slovo má poslanec Lubomír Fanta. Připraví se poslanec Balgavý.

Poslanec SL L. Fanta: Pane předsedo, pane předsedající, paní poslankyně, pánové poslanci, zákon o sdružování občanů velmi úzce souvisí s právem shromažďovacím a právem petičním. Dovolte, prosím, abych spojil tyto tři úzce spjaté okruhy a svoje vystoupení věnoval těmto velice důležitým politickým zákonům.

Jako člen Klubu poslanců Československé strany socialistické se musím alespoň stručně zmínit o některých podstatných skutečnostech souvisejících s projednáváním těchto politických zákonů.

Naše strana už v září loňského roku předložila a zveřejnila návrhy tézí zákonů o právu shromažďovacím a spolčovacím. Zásady velmi demokratické a troufám si tvrdit, že ve svém pojetí šly nad rámec nyní předkládané právní úpravy. Co se stalo s těmito návrhy? Byly odmítnuty. Na naše iniciativy navazovaly intenzívní práce na návrhu zákona o petičním právu. V této oblasti jsme byli, tak říkajíc, předstiženi federální vládou, která však disponuje přece jenom většími možnostmi než my.

Při předložení prvních pracovních návrhů vlády jsme byli zaraženi úvodními koncepcemi, které nejenom že nekorespondovaly s našimi návrhy, ale svou nedemokratičností a nepochopením základních pravidel výkonu lidských práv vůbec neodpovídaly našim představám o politickém a veřejném životě. Předložili jsme tedy vyjádření, která jasně formulovala absolutní nedostatečnost atributů demokracie a praktickou nepoužitelnost v původní podobě těchto předložených návrhů. Postupem času se naše stanoviska přibližovala, leč koncens není nadále úplný.

Nejmenší rozdíly v náhledech a tedy i nejmenší připomínky máme vůči návrhu zákona o právu petičním. V zásadě máme námitky pouze proti široké zmocňovací formulaci v § 7. Myslíme si, že zákonem by měly být dány alespoň základní podmínky pro sjednocení přístupů k přijímání, projednávání a vyřizování petic státními orgány tak, aby bylo zaručeno vyřízení skutečně kvalifikované. To má svůj význam při zajišťování právních jistot. Jinak s návrhem zákona o právu petičním souhlasíme.

Podstatně horší je to však s návrhem zákona o právu shromažďovacím. Obsahuje z hlediska výkladu mnoho širokých ustanovení, kterých lze velmi zneužít k zákazu shromáždění. V zákoně je nedostatečně vymezen pojem nesvolaného shromáždění a tato vlastně nejsou nijak výrazně znevýhodněna oproti legálně svolaným shromážděním.

Další závažný nedostatek jsme spatřovali v absenci ustanovení, které by chránilo nerušený výkon činnosti zastupitelských, soudních a případně i jiných orgánů jakéhokoliv shromáždění v určitém okruhu od sídel těchto orgánů. Upozorňujeme, že obdobná právní úprava je zcela v souladu s mezinárodními právními dokumenty, je obsažena v právních systémech všech evropských zemí.

Nově navrhovaný zákaz shromáždění v okruhu sto metrů od budov zákonodárných sborů nebo míst, kde tyto sbory zasedají, považujeme za první krok v této oblasti. Obdobná situace se opakuje v návrhu zákona, upravujícím sdružování. Široké pojetí ustanovení vymezujících neumožnění založení organizace je překážkou vzniku subjektů, které by se někdy eventuálně znelíbily orgánům provádějícím registraci. Tento zákon by se dal úspěšně použít při jakékoliv změně ve státě, a to jakýmkoliv směrem.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP