Středa 14. března 1990

Poslanec Muraško - zrušit základní vojenskou službu pro posluchače středních a vysokých uměleckých škol. Dovolte mi argument, který vás asi také napadá. Kdyby se to zastavilo jen u této skupiny lidí, že by to šlo. Ale žijeme v období, kdy sport je populární, po pravdě řečeno sportovci mají dnes přece jen větší výhody než studenti uměleckých směrů. Já bych vznesl jeden argument. Nevím, proč pan poslanec neuvedl třeba takovou skutečnost, nevím přesně kolik vychází absolventů vysokých škol uměleckého směru, mohu jen říci, že v Československé armádě existuje dost profesionálních souborů s dobrou úrovní, kde se uplatní většina z nich. Pro vaši informaci - minimálně každoročně 250 těchto posluchačů vykonává základní vojenskou službu v těchto profesionálních souborech. Nevím, kolik jich zůstává nepokryto.

Distancuji se od názoru, který říkal pan poslanec Glac, a znovu se vracím k vojenským katedrám. Nikdo z nás netvrdí, že vojenské katedry jsou tou nejúčinnější přípravou studentů. Dovolte mi jeden argument, který bude možná trochu tvrdší, ale je pravdivý. Jestli dnes totiž mají studenti jakousi povinnost zúčastňovat se výuky na vojenské katedře vysokých škol, pak je tedy třeba říci, že v té podobě, jak jsme studentům navrhli, už je to pouhá kamufláž, což hovoří pro to, abychom časem třeba ministerstvům školství doporučili, aby od těchto vojenských kateder upustili. Posuďte sami nevím, zda všichni tyto skutečnosti znáte. Ze 600 hodin, kdy se po dobu vysoké školy vojenská příprava prováděla, jsme navrhli a uskutečňujeme 300 hodin. Tedy zhruba - jestli se nemýlím jeden a půl měsíce, když počítáme 6 hodin na jeden pracovní den nebo den výuky. Navrhli jsme, aby studenti nechodili v uniformách, které jako absolventi měli.

Dále jsme navrhli, aby těch 300 hodin bylo soustředěno do bloků, které studentům vyhovují. Zrušili jsme požadavek, aby se vyučovala pořadová příprava, která pro ně byla zvláště nedůstojná, a taktická příprava. Když to řeknu z druhé strany, chceme, aby přišli trochu předpřipraveni a znali teoreticky a snad i trochu prakticky zbraň, u které budou sloužit podle toho, jak máme připravenou výcvikovou základnu. Pan poslanec Bubeník se zmínil o tom, že jsem se možná nelichotivě vyjádřil, že připravenost absolventů vojenských kateder vysokých škol není na potřebné úrovni. Znovu přiznávám částečný podíl vojáků, ale opětovně se dovolávám toho, že ani poměr studentů není vždy nejlepší. Nyní si představte, jak to bude vypadat, když bude pouze jakási samopříprava, jestliže se bude muset sám naučit zbraň (tank, bojové vozidlo pěchoty nebo cokoliv jiného), tak mu to zabere více času než když si poslechne výklad a provede nějaké praktické práce k osvojení. To je náš názor, možná mylný.

Myslím si, že řada z vás, poslanců, by mohla některým jednostranně vykládaným názorům podlehnout a hlasovat proti novele branného zákona. Nejde jen o zájem ČSLA. Novelou branného zákona sledujeme, aby se legalizovalo to, po čem lidé mnohdy volali. Zůstávají tam však ještě nedořešené věci. Všude na světě, i v armádách NATO, je ten, kdo se má stát důstojníkem v záloze (to předpokládáme téměř u všech vysokoškoláků) připravován lépe a kvalitněji, a to bohužel znamená někdy i delší dobu. Vojenská služba vysokoškoláků v NSR: "absolventi civilních vysokých škol vykonávají vojenskou základní službu v plném rozsahu 15 měsíců bez jakéhokoliv omezení. Nástup vojenské základní služby jim může být na základě žádosti odložen až do věkové hranice 27 let." "Na základě dobrovolnosti se mohou stát důstojníky na čas trvání 3-15 let, čekatelé absolvují základní a úplný výcvik společně s ostatními povolanci v trvání 18 měsíců".

Absolventi našich vojenských kateder na civilních školách absolvují v podstatě jakýsi měsíc přijímaček.

Mohl bych uvádět další příklady. Dovolte citovat příklad z Francie: "Absolventi civilních vysokých škol vykonávají vojenskou základní civilní nebo náhradní službu ve stejné délce jako ostatní povolanci". Příklad z Rakouska: Vojenská základní služba je krátká, trvá 6 měsíců, ale opět pro důstojníky v záloze stejně jako pro ostatní.

Příklad ze Švédska, které je neutrálním státem: Neexistují stálé jednotky a vojenská příprava vojáků a velitelů je permanentní, uskutečňovaná formou navazujících zdokonalovacích kursů. Příprava k získání první důstojnické hodnosti poručíka trvá 72 týdnů.

Vojáci ve Švédsku slouží 7,5 měsíce, avšak má-li být někdo velitelem družstva, slouží 10 měsíců a jestliže má být velitelem čety, slouží 12-15 měsíců. Více argumentů momentálně nemám a také vás nechci zdržovat.

Ještě se odvolávám na poslance Bubeníka, i když jde možná o spor, který bych nemusel vyvolávat. Prosil bych, aby páni poslanci byli tolerantnější k mým výrokům. Oni je totiž překrucují. Pan poslanec Bubeník řekl, že jsem se vyjádřil asi tak, že to bylo zdeformováno, že jsou to přežitky totalitního systému. Já jsem se vyjádřil jinak, a tím vám také zdůvodňuji, proč studenti mimo jiné nenávidí vojenskou přípravu (kromě důvodů, které jsem uváděl). Je to mimo jiné tím, že v předchozím období ministři školství a jejich aparát využívali vojenských kateder k tomu, aby zjednali jakýsi pořádek tam, kde na to jinak nestačili. Šlo o banální záležitosti. Pochybuji, že by se někdo nechal politicky v rámci vojenské přípravy zmanipulovat. Šlo o tak nepopulární věci, jako že se dožadovali, aby vojáci z povolání zabezpečili ostříhání studentů, aby zabezpečili to, aby studenti chodili slušně oblečení a jiné a jiné věci. To, že se k tomu naši důstojníci propůjčili, byl další poměrně silný impuls k tomu, aby tento ne zrovna nejlepší vztah vznikl.

Pan poslanec Balgavý - přičlenit vojenské katedry k vysokým vojenským školám. Otázka: co když v místě vysoká vojenská škola není? To budou dojíždět?

Vzniká řada problémů, které je možné posoudit a které posoudíme, ale ne všechno bude možné realizovat.

Poslední otázkou, která zazněla ve vystoupení poslance Fišery, ale i jiných je, omezení práva vojáků v činné službě na politickou příslušnost se zdůvodněním, k čemu by to bylo dobré. Mám-li vyjádřit svůj názor, musím především říci, že by to nemělo být řešeno v branném zákoně, ale to posuďte sami. Jsou tu lidé právnicky vzdělaní. Přesto bych si dovolil na to odpovědět, protože jsem byl v některých výborech, kde jsem obhajoval novelu branného zákona a s těmito názory jsem se setkal. Já si myslím, že je to jedna z možných variant. Proč se stále hledá možnost, jak omezit občanská práva vojáků z povolání a proč se to nevztahuje na širší okruh lidí, dejme tomu na státní zaměstnance. Já jako voják mohu říci proč učitel, který vychovává mládež, může být příslušníkem některé politické strany? Já na to samozřejmě nežádám odpověď. Nechci tím kritizovat to, co bylo přijato a co se týká pasivního volebního práva. Dovolte mi, abych vás při této otázce zdržel krátkými citacemi. Mám zmapováno, jak to s touto věcí vypadá v ostatních sousedních armádách. Jde o poměrně obsáhlý materiál, proto mi dovolte jen krátké citace.

V západoněmecké armádě, v Bundeswehru, je členství a aktivní činnost jejích příslušníků v politických stranách, v civilních, odborových a jiných organizacích povolena za předpokladu, že příslušníci ozbrojených sil vystupují pouze jako soukromé osoby. Vojáci mají aktivní i pasivní volební právo. Je zde citováno, jak se to udělá, je-li třeba voják v činné službě zvolen poslancem.

Ve francouzských ozbrojených silách je sice zakázáno vojákům v aktivní službě vstupovat do seskupení a spolků politického charakteru, ale vojáci mohou být kandidáty do všech volitelných veřejných funkcí. V takovém případě je zákaz vstupu do politické strany na dobu volební kampaně přerušen, vojáci z povolání a vojáci sloužící na základě smlouvy, kteří jsou zvoleni a přijmou mandát, jsou postaveni do pozice odvelení podle jakéhosi článku 54 zákona, čímž je řečeno, že je sice proklamována apolitičnost v tom smyslu, jak se o ní hovoří, ale když je to třeba, může být členem politické strany, může být volen a je mu přerušen výkon aktivní služby.

Pokud jde o rakouské ozbrojené síly, jsou jejich příslušníkům zachována práva občana státu podle čl. 7 odst. 2 rakouského ústavního zákona ve stejném rozsahu jako jiným občanům státu. Stanoví se tam také, že spolková armáda musí stát stranou veškeré stranické a politické činnosti. Organizačně jsou u nás tyto předpoklady vytvořeny rovněž. Je samozřejmé, že některé tendence nám přetrvávají, ale řešíme je.

Rakouská armáda se tedy neliší od zásad platných v západoněmecké armádě.

Rovněž pro příslušníky švýcarské armády platí shodná politická i občanská práva. Z toho si tedy můžeme udělat názor.

Dovolte mi poslední poznámku - jak to bylo řešeno za první republiky v naší armádě. Z pramenů, které mám, mohu říci, že to v podstatě nebylo řešeno. Branný zákon republiky Československé ze dne 19. 3. 1920 č. 193, ani jeho novela ze dne 26. 2. 1934 otázky spojené s politickou příslušností vojáků z povolání výslovně neřeší.

V roce 1930 vstoupil v platnost nový předpis Š/III-1 - "Mravní výchova vojska", kde byly zakotveny hlavní zásady organizace obsahu výchovy a bylo tam stanoveno - "... při poučení se velitel musí vyvarovat všeho, co by mohlo být jen zdáním stranickosti..." To je všechno, co se mi podařilo zjistit k otázkám apolitičnosti.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji ministru národní obrany ČSSR generálplukovníkovi Vackovi za jeho odpovědi. O slovo se přihlásil předseda ústavně právního výboru poslanec JUDr. Masopust.

Poslanec SL Z. Masopust: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik slov o tom, jak jednání k tomuto bodu na společné schůzi ústavně právních výborů probíhalo. Probíhalo, jak už bylo naznačeno, za účasti pana ministra národní obrany a jeho odborného doprovodu; probíhalo tak, že je možno ho označit za velice věcné, svědomité a velice zodpovědné.

Chtěl bych z tohoto místa říci, že tuto charakteristiku je možno plně vztáhnout i na představitele armády, kteří se tohoto jednání zúčastnili. Jak pan ministr, tak i jeho doprovod vystupovali velice konstruktivně, velice otevřeně vůči kompromisům, velice odpovědně, aby vyhověli jak tomu, co by bylo možno nazvat oprávněné požadavky jejich resortu, tak pochopitelně oprávněným požadavkům poslanců různých politických stran, různých věkových kategorií, různé profesní orientace.

Myslím, že z tohoto hlediska byla velice serióznímu zamyšlení podrobena i otázka vojenské přípravy vysokoškoláků.

Chtěl bych vás v tuto chvíli jen upozornit, že před námi neleží koncisní, ucelený protinávrh tisku, který máme v lavicích. Požaduje se "A" aniž by bylo řečeno "B". Prosím, abych nebyl podezírán z podjatosti. Skončil jsem v roce 1961 vysokou školu, jenomže s ohledem na nějaké reformy jsem odsloužil dva roky, stejně jako mí vrstevníci. Vojenské katedry jsou formou, kterou se vyrovnává snížení doby činné služby u vysokoškoláků.

Jestliže vojenské katedry nebudou, dostává se celá otázka do polohy, která mně jako občanu i jako právníku přestane být snadno pochopitelná... Dostane se do polohy, kdy se někomu dává základní vojenská služba kratší, aniž by se jednoznačně formulovala kritéria - komu. Absolventu vysoké školy. Promiňte, že v této chvíli třeba zapadnu do neparlamentní řeči.

Osobně jsem v životě potkal mnoho neobyčejně schopných, vysoce kvalifikovaných, talentovaných, technicky zdatných atd., atd. lidí, kteří za celý svůj život o vysokou školu nezavadili. A měl jsem, žel, ve všech věkových kategoriích možnost poznat řadu velmi nekvalitních, nekvalifikovaných, neschopných lidí, ozdobených tituly vpředu a vzadu...

Odbourávám-li vyrovnání v podobě vojenských kateder, které mají být určitou formou přípravy kompenzující absenci v činné službě, pak se dostávám do roviny velice formálních kritérií. Chtěl bych znovu upozornit, že k tomu, abychom mohli o této věci hlasovat, museli bychom mít - a tady už mluvím jako předseda ústavně právního výboru a právník - koncistně formulovaný protinávrh, který řeší otázku z obou konců. Zatím takový protinávrh není.

Sdílím stanovisko, k němuž dospěl náš výbor a které bylo vyjádřeno ve zpravodajských zprávách, přičemž mluvě o zpravodajské zprávě poslance Balgavého, mám na mysli jeho zpravodajskou zprávu první.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci JUDr. Masopustovi. Ještě se přihlásil poslanec Fišera.

Poslanec SL I. Fišera: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, první moje otázka - znovu se vracím k tomu, jakým způsobem vlastně pracuje náš aparát, náš parlament, a jak jsou vlastně respektovány připomínky z jednotlivých výborů.

Seděli jsme ve výboru pro kulturu a výchovu poměrně dosti dlouho. Diskutovali jsme, myslím, velice odpovědně.

Ptám se, jakým způsobem se vlastně v ústavně právním výboru a ve výboru branném a bezpečnostním tyto otázky projednávaly, když jsme např. navrhovali vypustit v § 1 slova "a jednotu", protože jsme si nedovedli představit. že budeme bojovat, když se jedna část republiky rozhodne pro samostatnost. Navíc je tam slovo "celistvost". To se nedostalo do výborů?

Ženy mají odvodní a služební povinnost jen v době mimořádných opatření branného stavu, jak je to navrženo. Navrhovali jsme, aby ženy pracovaly jen ve funkcích organizačních, hospodářských a zdravotních. pokud je nepřevzaly dobrovolně. Dlouho jsme o této věci diskutovali. Považovali jsme to za odpovědné též proto, že jsme dospěli k závěru: Pokud se ženy dobrovolně rozhodnou chránit vlast se zbraní v ruce, je to jejich věc, a je přirozené že toto právo také mají jen jako možnost.

Dále bych chtěl reagovat na pár věcí, které zde byly řečeny. Nikdy jsem nepatřil mezi ty, kteří by byli proti tvrdé obraně této země. Neprožil jsem Mnichov. Prožil jsem jenom jedno takové trauma v životě, a nechci ho prožít nikdy znovu.

Myslím si, že Masarykova koncepce obrany tohoto státu byla dostatečně pevná a chtěl bych říci na adresu pana ministra Vacka, že si ho z řady důvodů osobně velice vážím. Současně chci říci, že chceme-li vytvořit opravdu rozumnou obranu této vlasti, potřebujeme vytvořit v této historické situaci, ve které se nacházíme, takový stav naší armády, aby byla celá demokraticky důvěryhodná.

Nemůžeme srovnávat v tuto chvíli s jinými státy, když nemůžeme srovnávat ani jiné věci, jako je délka vojenské služby. Musíme respektovat tuto historickou situaci.

Souhlasím s tím, že může být myšlenka o apolitičnosti armády, kterou jsme dávali, zakotvena v jiném zákoně.

Pokud se týká vojenských kateder, jen velmi stručnou poznámku: osobně jsem přesvědčen, že vysokoškolák má být velmi odpovědně a kvalifikovaně vycvičen, že to je to, co chceme.

Jenom se domnívám z našich zkušeností, které máme, že vojenské katedry, a v tom se shodujeme, tomu opravdu doposud neposloužily. Z diskusí se studenty jsem pochopil, že oni jsou ochotni k prodloužení vojenské služby o měsíc jenom proto, aby příprava vysoce kvalifikovaná mohla být. Myslím, že žádný vysokoškolák, který se připravuje na to, aby sloužil dnes v národním hospodářství vysoce účinně, nezískává žádnou zvláštní výhodu tím, že se jeho vojenská služba zkrátí.

A pokud jde o to, že ti lidé, kteří nemají tituly, bývají často kvalifikovanější a schopnější než ostatní - promiňte, jak se dělal výběr na vysoké školy za posledních 40 let? Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Fišerovi. O faktickou poznámku se přihlásil poslanec Bakšay.

Poslanec SL J. Bakšay: Ja by som, ak dovolíte, pánovi ministrovi trochu oponoval v tom zmysle, že tu použil pojem, že som kvalifikoval, že nemá brannú povinnosť Lichtenštajnsko a Island. Mám tu zápis z môjho prejavu a Lichtenštajnsko a Island som nespomínal v žiadnom prípade, ani nemám o tom informáciu. Navyše zo 17 štátov, ktoré sú na prehžade časopisu WUI, sú jediné tri štáty, ktoré majú 18 a viac mesiacov. Je to Taliansko, ktoré má 12 a 18 mesiacov, Portugalsko má 18 mesiacov a Grécko, ako tu spomenul pán minister, ale Grécko je oddelené, pretože 24 mesiacov majú bezdetní, 18 mesiacov s jedným dieťaťom a 12 mesiacov majú s dvoma deťmi. Teda zo 17 štátov sú to len tri. Všetky ostatné ma jú nižšiu taxatívnu zložku. To len ako faktická pripomienka na výčitku pána ministra.

Z hžadiska námietky pána Masopusta, ja som v mojom návrhu povedal aj a, aj b. Bod a) znel zrušiť vojenské katedry vysokých škôl a bod b) obsahoval spôsob, ako túto záležitosť vyriešiť. Teda zabezpečiť, aby Federálne ministerstvo národnej obrany v spolupráci s miestnymi vojenskými správami dalo študentom k dispozícii to, čo sa majú naučiť. Čo je vlastne účelom a úlohou vojenskej katedry? Úlohou vojenskej katedry bolo pripraviť odborne študenta na výkon poddôstojníckej, alebo neskôr dôstojníckej funkcie, teda čo sa má ten študent naučiť? Odborne zvládnuť danú techniku. Študent, ktorý 5 rokov je zvyknutý učiť sa a vstrebávať do svojho mozgu množstvo poznatkov najvyššej kvality, samozrejme dokáže vstrebať aj to, čo potrebuje pre výkon poddôstojníckej a dôstojníckej funkcie sám. Nepotrebuje na to vojenskú katedru. Pre praktický účel, teda aby teóriu dokázal aplikovať do praxe, mu úplne stačí mesačné pôsobenie na danom útvare, kde intenzívnou prácou sám na sebe v spolupráci s odborníkmi z vojenskej oblasti, dokáže danú techniku zvládnuť. Ďalších 8 mesiacov potom môže vykonávať vojenskú službu tak, ako to vyžaduje ministerstvo národnej obrany.

Takže bolo tu povedané aj a, aj b. Nevidím dôvod, že by sme my, ako poslanci, nedokázali vložiť do hranného zákona, ktorý má pojednávať o všetkých brancoch tejto republiky, i tieto doložky.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP