Středa 28. února 1990

V posledním období se na území Československa, zejména však v jižních Čechách, ale i v Praze, velmi aktivně projevovala činnost představitelů hnutí greenpeace, zaměřená proti československému jadernému programu. Tato činnost významně ovlivňuje názory části nedostatečně informované veřejnosti. Je mi známo, že v řadě západoevropských zemí a obzvláště v USA greenpeace už proti budování a provozu jaderných elektráren aktivně nevystupují nebo rozhodně ne s intenzitou, jakou předvádějí v Československu.

Chci se proto zeptat pana předsedy vlády, na základě jakých dohod je umožněno rakouským občanům, představitelům greenpeace, provádět tuto názorově překonanou kampaň u nás. Otevírání se světu je jistě správná cesta, ale využívat tohoto trendu pro propagandu, zaměřenou na napadání energetické politiky suverenního státu, do rámce spolupráce nezapadá. Argumenty používané zástupci hnutí greenpeace, jako "stop ČSSRBYL" nebo "jaderné elektrárny - smrtelná jistota" jsou neseriózní. Je všeobecně známo, že v Československu budované a provozované jaderné elektrárny jsou zcela jiného typu než byla elektrárna černobylská. Československé jaderné elektrárny jsou provozovány na bezpečnostní úrovni plně srovnatelné se zahraničím. Není to jen moje osobní přesvědčení, ale i oficiální stanovisko Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, která na pozvání československé vlády provedla prostřednictvím mezinárodního týmu expertů OSARI analýzu úrovně bezpečnosti a provozu na jaderné elektrárně Dukovany. Ve zprávě je jednoznačně uvedeno, že dukovanská jaderná elektrárna je dobře provozována, má kompetentní vedení a zkušený personál. Výpustě radioaktivních látek z jaderné elektrárny do okolí byly velmi nízké a jsou jen malým zlomkem předepsaných limitů. Radiační expozice zaměstnanců byla extrémně nízká, což řadí v tomto ohledu jadernou elektrárnu Dukovany mezi nejlepší na světě. Tato komise bude přizvána i k vyhodnocení výstavby jaderné elektrárny Temelín.

Není pochyb o tom, že v Československu provozované jaderné elektrárny náležejí k nejbezpečnějším průmyslovým zařízením z hlediska pravděpodobnosti výskytu velké havárie. Úroveň přípravy personálu, jak dokládá i zpráva mise OSARI a komplexní systém zajištění kvality a provozních kontrol vybraných zařízení československých jaderných elektráren je nesrovnatelně vyšší než v kterémkoliv odvětví národního hospodářství.

I pro naši nejstarší jadernou elektrárnu V - 1 v Jaslovských Bohunicích, o které byla řeč, platí tato skutečnost. Kromě toho je připraven rozsáhlý program úprav technického charakteru, které zajistí úroveň jaderné bezpečnosti i na této elektrárně odpovídající zvýšeným nárokům postulovaným později v souladu s úrovní celosvětového technického poznání.

Mimo to podotýkám, že ona zmíněná havárie na této jaderné elektrárně nebyla havárií, která by měla něco společného s jadernou bezpečností, ale jednalo se o záležitost technickou. Došlo tam k zahoření oleje.

Nemohu ve svém vystoupení rozebírat všechny aspekty jaderné a radiační bezpečnosti provozu jaderných elektráren. Předpokládám však, že nejen poslanci, ale i veřejnost sleduje denní tisk a sdělovací prostředky, kde se objevují fundovaná vystoupení československých odborníků, ale i představitelů občanských iniciativ jako je Atomfórum. Tyto informace mohou významně napomoci k vytvoření si reálného a fám zbaveného názoru.

Jaký je však dosavadní výsledek akcí představitelů greenpeace v minulých týdnech? Pozastavení výstavby dvou bloků jaderné elektrárny Temelín. Toto rozhodnutí v souvislosti se skluzem ve výstavbě jaderné elektrárny Mochovce a zpochybněním předpokládaných lokalit výstavby dalších jaderných elektráren může mít v nedaleké budoucnosti velmi negativní dopad na energetickou bilanci a může vést k dalšímu zhoršování životního prostředí. Co mne k tomuto konstatování vede? V současné době v průmyslově a ekonomicky vyspělých zemích roste podíl výroby elektrické energie z jaderných elektráren a paralelně s tím klesá podíl výroby z elektráren spalujících fosilní paliva. Nakolik se jaderná energie stala součástí moderního světa dokumentuje fakt, že Francie vyrábí z jaderných zdrojů 75 % , Belgie 70 % , západní Německo 35 %, Švédsko 50 % své energie. Pro srovnání - v Československu je to ke dni 31. 12. loňského roku 27,5 %.

O tom jaký je stav našeho životního prostředí bylo v posledním období řečeno již hodně. A o vlivu klasických energetických zdrojů rovněž. Nebudu hovořit o kyselých deštích, jako důsledku spalování našeho nekvalitního uhlí, úniku radioaktivních produktů z procesu spalování a úletu těžkých kovů v nezachyceném popílku. Tyto problémy jsou dnes ve světové praxi technicky zvládnutelné, ale za ceny značně vysoké. Například náklady na zařízení pro cca osmdesáti procentní odsíření 5500 MW instalovaných v tepelných elektrárnách v Severočeském kraji jsou odhadovány asi na 10 mld. Kčs. Za 13 mld. Kčs lze postavit jeden blok jaderné elektrárny o výkonu 1000 MW. Relace je odvozena z rozpočtová ceny jaderné elektrárny Temelín (údaj z roku 1989) .

Technicky neodstranitelná, a tím i závažnější se jeví zatím emise oxidu uhličitého. Cesta ke snížení jeho tvorby a úniku je pouze v radikálním omezení spalování fosilních paliv. Je sice pravda, že při spalování plynu vzniká na jednotku vyrobené energie menší množství oxidu uhličitého než při spalování uhlí, zato však nelze ignorovat tu skutečnost, že při jeho přepravě uniká v průměru asi 1 % celkového objemu do ovzduší přímo. Přičemž metan, který tvoří hlavní složku zemního plynu je 32krát účinnější než oxid uhličitý při vytváření skleníkového efektu.

Je známo, že řada států souhlasila s doporučením světové energetické konference snížit produkci oxidu uhličitého do roku 2005 nejméně o 20 %. Mimoto jsou na půdě OSN předkládány i návrhy na řízení provozu tepelných elektráren spalujících fosilní paliva přímo touto organizací.

V souvislosti s úvahami o zabezpečení čs. energetických zdrojů, je nezbytné si uvědomit i následující fakt. Trendy spotřeby elektřiny ve vyspělých státech jasně ukazují, že její absolutní spotřeba, i přes šetření, neklesá, ale zvyšuje se.

Snížila se, případně se dále snižuje, lokální spotřeba prvotních energetických zdrojů, ale ne spotřeba elektrické energie. Budeme-li modernizovat náš průmysl, zvýší se i u nás stupeň jako elektrifikace. Bude-li stoupat životní úroveň obyvatelstva, v což pevně doufám, zvýší se výrazně i spotřeba elektřiny v terciální sféře.

Domnívám se, že i na základě mého stručného a do určité míry schématického výčtu důvodů lze dojít k závěru, že chceme-li nebo ne, jsou jaderné elektrárny pro ČSSR jediným perspektivním, spolehlivým a ekonomickým zdrojem energie. Rezervy jsou v optimalizaci investiční výstavby jaderných elektráren a těm je třeba věnovat přednostní pozornost.

Je tedy naprosto zřejmé, že je nezbytné přistupovat velice rozvážně k otázce zastavení nebo omezení výstavby jaderných elektráren u nás.

Uvítala jsem souhlasné stanovisko pana předsedy vlády, obsažené v projednávané zprávě k nezbytnosti dalšího rozvoje jaderné energetiky. Přesto bych se chtěla zeptat, jakými zdroji bude nahrazena elektrická energie, kterou měly produkovat uvažované jaderné elektrárny v případě, že budeme nadále zpomalovat nebo pozastavovat výstavbu a jaká budou přijata opatření k případnému urychlení jejich výstavby. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslankyni Moltašovej. Slovo má poslanec Malý. Pripraví sa poslanec Kmeť.

Poslanec SL M. Malý: Michal Malý, OF, obvod 64, pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, pokud nebudu stručný a konkrétní, buďte tak laskaví a zvedněte ten můj plakát. Dovolte mi šest bodů za pět minut.

Připojuji se plně k návrhu poslance Michaela Kocába. Všem je nám známo, jaké ekologické škody byly sovětským vojskem naší republice způsobeny. Existují doklady o tom, že byly sovětským občanům pronajímány byty 3 + 1 za 50,- Kčs měsíčně, což měla být úhrada za nájem, teplo i světlo. Osobně považuji z morálního hlediska dohodu o vstupu spojeneckých vojsk na naše území za neplatnou. Ptám se tedy, zda jsou platné dohody o směšně nízkém nájemném, zvláště, když si uvědomíme, že každý občan naší republiky, důchodce a novomanželé), platí měsíčně 12 až 15 násobek této částky. Ten, kdo poškodil, je dle zákona povinen poškozené opravit nebo škodu uhradit. Proto navrhuji, aby odchod vojsk Sovětského svazu byl spojen s nápravou, popř. s úhradou škod, které sovětská strana naší zemi způsobila. Zároveň si však uvědomuji, že náš východní soused prožívá v této době politické a ekonomické otřesy. Jsou to logické důsledky revoluce, pro kterou vytvořil podmínky i nám a která nyní probíhá v jeho zemi. Musíme mu tedy poskytnout čas na jejich řešení. Kladným přístupem k vzájemným sporným otázkám by však sovětská strana vytvořila podmínky pro naši další dobrou spolupráci.

K názvu republiky, přes předchozí vysvětlení, dovolte jedinou větu: Většina národa nechce v názvu republiky slovo socialistická a já nevidím žádný důvod, proč bychom o vypuštění tohoto slova nemohli rozhodnout dnes. (Potlesk.)

Druhou větu mi dovolte k návrhu poslanců Tomana a Bakšaye: Plně se ztotožňuji s tím, že by KSČ měla jít příkladem ve financování nápravy škod, které sama způsobila a zavinila.

Dámy a pánové, dovolte mi zastavit se krátce u Severočeského kraje. Vím, že vláda i parlament mají mnoho práce, je jí tolik, že se nemohou zabývat lokálními problémy. Jsou ale problémy, které se zdají být lokálními a přitom se týkají celé naší republiky. Hovořím zde o kraji, který je energetickou základnou tohoto státu, o kraji a jeho obyvatelích doslova zdeklasovaných bývalou komunistickou totalitou. Hovořím o kraji, který zatím ještě je energetickým uzlem naší republiky, ale který jím přestane být, pokud jeho problémy budeme považovat za lokální, pokud jej budeme obětovat tak, jak ho obětovala bývalá vláda a bývalý parlament. Žádám proto vládu a navrhuji parlamentu a jeho výborům, aby se zcela vážně a odpovědně tomuto kraji a jeho potřebám věnoval, jak si zasluhuje a jak je pro naši republiku nezbytné. Tento kraj totiž bez jakéhokoliv dramatizování hrozí celé naší republice kolapsem svého nemocného srdce. Připomínám tímto interpelaci severočeských poslanců.

Závěrem mi, dámy a pánové dovolte, abych se s vámi podělil o mé první dojmy z Federálního shromáždění. Jsem poslancem teprve od 30. 1. tohoto roku. Přesto nebo právě proto mi dovolte, abych byl k některým z vás, kteří zde zasedáte déle než já, kritický. Po včerejším zasedání obou sněmoven mám pocit, že se parlament konečně stává parlamentem v pravém smyslu tohoto slova. Myslím si ale, že bychom měli být ve svých vystoupeních sebekritičtější a hlavně struční a konkrétní. Měli bychom hovořit pouze o dané problematice, drobné problémy a nejasnosti musíme prodiskutovat ve svých klubech a výborech a ne na půdě sněmovny. Vrátím se ale zpět k 20. 2. a tomu, co mne tento den nemile překvapilo. Nechápu, jak je možné, že výbor pro životní prostředí, jehož jsem členem, zahájilo 28 poslanců, ale v 15 hodin nás zůstalo v místnosti pouze 8, takže jsme nebyli usnášení schopni a nemohli jsme tedy odhlasovat náš návrh, který se týkal právě Severočeského kraje. Nevšiml jsem si, že by ve vestibulu této budovy byly umístěny tzv. píchačky. Je s podivem, že i většina kolegů ze Slovenska zůstala spolu s námi na svých místech, ale ostatní spěchali na autobus či na nákupy. Je paradoxem, když nás o správném způsobu hlasování musela poučit přítomná redaktorka. Je naprosto nepochopitelné, jak někteří z nás mohou hazardovat s veřejným míněním.

Jeden z mých přátel o Občanském fóru Kadaně řekl 20. 11. na náměstí: "40 let jsme skládali bobříka mlčení, teď musíme složit bobříka odvahy". Svojí odvahou, úsilím a nadšením jsme tedy jako poslanci OF chtěli po 30. 1. v parlamentu nahradit naši profesionální nezkušenost. Nač je nám ale naše odvaha a úsilí, když návrh poslanců Severočeského kraje, kterým tomuto kraji chtěli pomoci, nemohl být pro nedostatek poslanců odhlasován. K této budově vzhlížela v minulých letech většina národa s nedůvěrou a někdy s opovržením. Jak se na ni národ bude dívat dál, záleží pouze na nás. Jsme poslanci, to znamená, že máme jakési poslání, které nesmíme zaměňovat za povolání. Z této budovy můžeme odejít teprve tehdy, když dokončíme svoji práci a ne při zahoukání pomyslné sirény.

Do svobodných voleb nás čeká ještě mnoho práce a na svých hodinkách si můžeme ověřovat pouze to, jak málo času nám do června zbývá. Žádám proto některé kolegy poslance, aby do budoucna udělali vše pro to, aby se za nás naše děti nemusely stydět, až si v učebnicích dějepisu budou číst kroniku sametové revoluce.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem i ja poslancovi Malému za podnetné vystúpenie a odovzdávam slovo poslancovi Kmeťovi. Pripraví sa poslanec Trško.

Poslanec SL ź. Kmeť: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, vážené poslankyne, poslanci, vážení hostia, dovožte, aby som vašu pozornosť obrátil k otázkam, ktoré sú v popredí záujmu širokej verejnosti a ktorých riešenie si vyžiada sústredené úsilie mnohých orgánov, organizácií a inštitúcií.

Nikto z nás nepochybuje o tom, že štrukturálne zmeny v národnom hospodárstve sú nutné. Je to záležitosť známa rad rokov a teraz pri otváraní našej ekonomiky svetu, je to úloha dňa. S tým úzko a bezprostredne súvisí problém zamestnanosti. Zaujíma predovšetkým pracovníkov tých odvetví, ktorých sa štrukturálne zmeny majú dotknúť najskôr, a najviac, t. j. baníkov, hutníkov, strojárov, pracovníkov ťažkej chémie a ďalších. Nebude ťažké pochopiť oprávnenosť ich znepokojenia, pretože práca je ich jediným zdrojom obživy pre nich samých i pre ich rodiny. Baník zo Sokolova, hutník z Košíc či chemik z Bratislavy bude sotva úspešne a dochvížne hžadať prácu mimo svojej profesie, fortielu i dlhodobých pracovných návykov, tým skôr v blízkosti svojho rodinného zázemia.

V mnohých besedách i vyhláseniach sa hovorí o tom, že prevod pracovníkov bude možný predovšetkým do terciárnej sféry. S tým možno súhlasiť, ale žudia chcú vedieť, kožko táto sféra približne pojme žudí. Podporujeme preto prijatie zákona o rozvoji individuálnych foriem podnikania, najmä remesiel v oblasti služieb.

Ďalšie námety hovoria napríklad o možnosti skrátenia pracovnej doby a v tej súvislosti s predĺžením dovolenky o jeden týždeň, o pracovných úžavách matiek s malými deťmi, i keď sme boli včera informovaní predsedom federálnej vlády pánom Čalfom, že terajší vývoj národného hospodárstva nedáva tomu momentálne predpoklady.

Domnievam sa, že by bolo užitočné, aby pracovníci ministerstva práce a sociálnych vecí tieto námety prepočítali a aby sme boli o výsledkoch informovaní. Prospelo by to pracujúcim, podnikom i ďalším organizáciám a verím, že by to bol vhodný príspevok k pokojnému a dôstojnému priebehu volieb, na ktorých máme všetci záujem.

Ďalšia vzrušene diskutovaná otázka je inflácia. Padajú otázky, či je, či bude alebo nebude. Iste je možné tvrdiť, že inflácia je a bude! Pôjde len o to, aby sme sa poučili z vývoja u našich susedov v Požsku, Maďarsku, Juhoslávii a riadili chod národného hospodárstva tak, aby sme udržali inflačný vývoj na takej úrovni, aký sa zaznamenáva v priemere vo vyspelých štátoch, t. j. 3 až 5 %, čo zodpovedá aj nášmu doterajšiemu vývoju.

Pokiaž máme možnosť sledovat, výraznejšie úsilie vlády smeruje prednostne do oblasti znižovania neproduktívnych výdavkov zo štátneho rozpočtu, pretože deficitný štátny rozpočet je jedným zo zdrojov inflácie. Znižujú sa náklady na armádu, bezpečnosť, štátny aparát a niektoré inštitúcie. Široko je diskutovaná otázka štátnych dotácií a najmä zápornej dane z obratu. To však úzko súvisí s cenovou tvorbou a priamym dosahom na životnú úroveň širokých vrstiev pracujúcich i dôchodcov. Zrejme tu budú potrebné vežmi uvážené a prepočítané konkrétne opatrenia. Ak možno pozitívne hodnotiť úsilie o zhospodárnenie, nemali by sme východiská hžadať len v obmedzovaní výdavkov, ale zároveň venovať, a snáď rozhodujúcu pozornosť, rastu samotných príjmov do štátneho rozpočtu, organizovať výrobu a stabilizovať jej riadenie s jednoznačnou požiadavkou odbornej kvality riadiacich kádrov.

Pokles výkonnosti ekonomiky je nakoniec jedným z najzávažnejších inflačných rizík. Z mnohých publikovaných informácií, televíznych besied i z vyhlásenia niektorých členov vlády je zrejmé, že prechod na trhové hospodárstvo, pri súčasnej deformácii hodnotových hžadísk tvorby cien, bude zložitý a bude mať mnohé negatívne dôsledky.

Len zreálnenie kurzov a prechod na svetové ceny zvýšia nákladové vstupy do ekonomiky cca o 18 %. Samotný dovoz surovín z krajín, zapojených do RVHP, a predovšetkým zo ZSSR bude drahší o viacej než 40 mld. Kčs ročne. To sú signály, ktoré opodstatnene vzbudzujú obavy z reťazovej reakcie v raste cien a z poklesu reálnych príjmov pracujúcich.

V zahraničnom obchode budeme musieť hájiť dobré meno seriózneho dodávateža i odberateža. Radi sme prijali ubezpečenie Federálneho ministerstva zahraničného obchodu, že Čínska žudová republika nereagovala na súkromnú návštevu dalajlámu u nás obmedzením obchodu s nami tak, ako zazneli niektoré varovné hlasy.

Sovietsky zväz chápe naše úsilie o lepšie fungovanie RVHP a verme, že nám bude i naďalej dodávať ropu, plyn a iné suroviny za prijatežné ceny. Umožní nám to plynulejší prechod na náročné podmienky svetového trhu.

Za tú dobu sa iste naučíme rozoznávať, kto z početných návštevníkov z jednotlivých vyspelých štátov sveta nám chce ponúknuť čestné partnerstvo a čestný obchod a kto sa nás snažil okradnúť.

Nesmieme však robiť také kroky do neznáma, ktoré potom majú značné negatívne dôsledky. Otvorenie hraníc s Rakúskom umožnilo predvianočnú inváziu našich občanov k nim, a dnes nám naši susedia "pomáhajú" plniť maloobchodný obrat, dokonca i tých potravín, ktoré oprávnene kritizujeme čo do kvality. Z rôznych prameňov sme sa mohli dozvedieť o značných, dokonca stámiliónových stratách. Iste je tu namieste prijať účinné opatrenie, ktoré by malo prispeť k tomu, aby doterajšie starosti a problémy pracovníkov cestovného ruchu, vnútorného obchodu a colnej správy sa nestali starosťami a problémami celej spoločnosti.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP