Středa 28. února 1990

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem panu Kocábovi. V rozprave ďalej vystúpi poslanec Šabata, pripraví sa poslanec Mohorita.

Poslanec SL J. Šabata: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, mám poněkud ztížený úkol; v krátkém čase se musím dotknout dvou témat. Jedno vyvstalo dnes ráno. Mám čest a milou povinnost, abych vám sdělil, že se ustavilo sdružení poslanců Federálního shromáždění zvolených v moravských krajích a že toto sdružení si klade za úkol - dovolte, abych se vyjádřil poněkud hovorově - chytit býka za rohy, to je zabývat se otázkou, která se na Moravě diskutuje stále vzrušeněji a která se zatím do našeho shromáždění nedostala v takové podobě, v jaké by se dostat měla. Mohu vás přitom ubezpečit - mám ten mandát - že budeme posuzovat otázky moravské samosprávy nanejvýš uvážlivě, v rámci perspektivy skutečně demokratického a samosprávního rozvoje celého našeho státu, že chceme a budeme postupovat ruku v ruce se všemi Čechy, tedy Češi na Moravě s Čechy z království, jak se říkalo za starých časů, že v žádném případě nebudeme podporovat žádné separatistické nálady, neboť si uvědomujeme, v jakém světě žijeme; žijeme ve světě, v němž probíhají hluboké, široké integrační procesy, a to nikoliv náhodou, ale protože žijeme v hlubokém civilizačním zlomu. V tomto duchu chceme řešit pochopitelně i vztahy mezi Čechy a Slováky. Jsme přitom přesvědčeni, že úsilí o plnou svébytnost a rozvoj slovenského národa, jakož i národa českého a v rámci České republiky úsilí o samosprávu Moravy nikterak nemůže tomu, co chápeme pod pojmem integrační procesy, škodit, nýbrž právě naopak. Mohl bych uvést pro toto své stanovisko dost důkazů, ale není to třeba zde, když činím tak říkajíc jen slavnostní prohlášení.

Bezprostředně v návaznosti na toto téma bych se chtěl dotknout tématu, které je vnitřně velmi spřízněno, byť se to může jevit jinak. Pan poslanec Michael Kocáb, který hovořil přede mnou, vyjádřil stanoviska tří výborů k otázce odchodu vojsk. V závěru vyslovil jisté obavy. Už včera byly vysloveny určité obavy. Padla zde dokonce věta, že pokud budou sovětská vojska, resp. jakákoli sovětská vojska na našem území, nebudeme mít svobodné volby. Takovou větu bychom mohli také interpretovat tak, že bychom volby nemuseli vůbec konat, chceme-li svobodné volby. A ještě řada jiných otázek či otazníků by se mohla v takovéto souvislosti vynořit.

Jestliže se snažíme uvažovat o otázkách naší federace, o státoprávních otázkách státnicky, musíme uvažovat státnicky i v této otázce. Nesmíme se nechat vláčet - dovolte to slovo - starými pocity úzkosti malého a utlačovaného národa, musíme se nechat ovládnout pocitem národa sebevědomého, který si bere svou svobodu, kterému nikdo svobodu nedává a který ví na základě toho, jak vývoj v Evropě probíhá, že volby v červnu budou, že k nim půjdeme jako svobodní občané, resp. půjdeme k nim natolik jako svobodní občané, nakolik v sobě dokážeme ducha svobody vypěstovat.

Máme před sebou velké cíle, cíle, o kterých uvažoval prezident Masaryk od počátku první světové války, cíle spojené s pojmy Evropy, spojených národů, spojených států, evropské federace, evropské unie atd. Pan premiér Čalfa upozornil na to, že dosáhnout těchto cílů nelze pochopitelně jedním skokem. Dospějeme k nim jen celou řadou mezistupňů. Jakými mezistupni, to dnes nevíme, ale víme, že k tomuto cíli na konci 20. století spějeme naprosto neodvolatelně. Na tomto pozadí je v podstatě jedno, jestli sovětští vojáci odejdou do května tohoto roku nebo do června příštího roku. Jde o to, že musíme vytvářet celým svým postupem, který má na zřeteli nejen zájmy našeho státu, ale zájmy celého mezinárodního společenství (i zájmy progresívních sil v Sovětském svazu), politické poměry, které další postup k demokracii na našem kontinentě - a pochopitelně i v naší zemi - zajistí způsobem naprosto nezvratným.

Snad bude tato výzva pochopena správně, snad bude pochopena tak, že duch této výzvy nesmí uvíznout jen ve stěnách tohoto shromáždění, ale že by měl prodchnout celou naší společnost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Šabatovi. Slovo má poslanec Mohorita. Pripraví sa poslanec Kužílek.

Poslanec SL V. Mohorita: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, především chci říci, že zpráva, přednesená včera panem Mariánem Čalfou může být dobrým východiskem pro další práci vlády národního porozumění. Princip národního porozumění nezdůrazňuji proto, že jsem tento název pro ni oné prosincové noci navrhl - a jsem rád, že se ujal - ale především proto, že princip národního porozumění nás od té doby vedl i při rekonstrukci tohoto parlamentu a je dobře, že se projevil i při našem včerejším rozhodování o velice závažných zákonech.

Za naši stranu mohu slíbit, že jej budeme ctít i nadále a nadále hledat to, co nás spojuje v zájmu lidu této země.

Pokud se mám vyjádřit k té části zprávy, která hodnotí současný stav, chtěl bych pouze upozornit na zkušenost naší strany, že sklon vidět věci černě nebo bíle vždy působí škody. Čtyřicet let života našich lidí nelze podle mého názoru soudit jednostranně. Tedy už vůbec ne jako jeden velký úspěch, jak se toho dopouštěla KSČ, ale ani jako jeden a pouze morální a kulturní úpadek, který podlomil celé naše národní hospodářství.

Jestliže dnes děláme dělící čáru mezi současností a minulostí, jestliže dnes uzavíráme jeden účet a otevíráme nový, pak bychom měli i v rámci porozumění a spravedlivého hodnocení našich budoucích činů objektivně charakterizovat i podmínky, v nichž začínáme znovu.

Rád bych vyslovil svůj názor. Celý vývoj naší republiky po válce byl určován mimo jiné velmi silným vlivem zahraniční orientace Československa i jeho geografickou polohou. Vývoj po válce byl dán nejen rokem 1948, ale své kořeny má už deset let před tím. Mnichov a role, jakou v něm sehráli naši tehdejší spojenci i některé naše politické strany, byl také důvodem, proč tolik lidí této země začalo po jejím osvobození možná až naivně více věřit v jiné pořádky, než které platily za první republiky. To, že se nenaplnila tehdejší očekávání lidu, není jen vinou československých komunistů. Jen jednou v poválečné historii se naše strana a společnost pokusily vymanit ze všemocného vlivu Sovětského svazu - a výsledek je dobře znám.

Proto se dnes nechceme vzdávat povinnosti maximálně napomoci k obnově země, chápat princip národního porozumění jako závazek, aktivně se podílet na jejím dalším rozvoji, na její skutečné demokratizaci, humanizaci, na jejím příspěvku k vytváření nové Evropy. Plně chápeme, že to znamená i otevřít se světu, ale při respektování našich národních zájmů. Z tohoto hlediska samozřejmě očekáváme příslušné záruky, například mezinárodní garance hranic budoucího sjednoceného (jak je už nepochybné) Německa.

Zpráva vlády tam, kde hovoří o budoucnosti naší země, je závazkem i pro nás. Naše programové záměry se z převážné většiny kryjí se stanovisky tohoto vládního dokumentu. Avšak například v otázkách privatizace sotva budeme moci souhlasit s tím, aby se při tak závažných rozhodnutích vzdal parlament své pravomoci a přenechal ji jakémukoliv vládnímu úřadu. Stejně tak budeme pozorně sledovat vývoj tak citlivých záležitostí, jakými jsou zaměstnanost, ceny, mzdy a dosažené sociální jistoty lidí.

Proces obnovy ekonomiky není a nebude pro vládu národního porozumění jednoduchý, stejně jako pro tento parlament, který bychom mohli nazvat stejně. Za naši stranu mohu zodpovědně slíbit, že půjdeme cestou dohod a vzájemného porozumění bez jakýchkoliv mocenských plánů. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Mohoritovi. Ďalej bude hovoriť poslanec Kužílek, pripraví sa poslanec Bagín.

Poslanec SL O. Kužílek: Vážené Federální shromáždění, já jsem se dostal do situace, kterou jsem nepředpokládal. Myslel jsem totiž, že už přede mnou se federální vláda dostane do palby ekonomických a koncepčních připomínek, avšak nestalo se tak. Tím pádem můj krátký příspěvek měl být pronesen v poněkud jiném kontextu, týká se totiž jen aspektů.

V části zprávy federální vlády o kultuře je pouze jeden konkrétní údaj, který tu včera vyvolal mírný šum, jako kdyby tato věc byla jasná. Šlo o to, že vlastně i já jsem jedním z těch kulturních pracovníků, na kterého asi přispíváme 70 tisíc Kčs ročně, ačkoliv tvořím vlastně v bídných podmínkách oblastního divadla. I když věřím, že to tak není míněno, přece jen to pro širokou veřejnost bude vypadat, že kultura je trochu luxusní záležitostí. To, že zpráva neuvádí, zda se výdaje na kulturu zvýší, zůstanou nebo klesnou, ve mně vzbuzuje vážnou obavu zvláště proto, že zpráva naopak uvádí tyto údaje v oblasti školství a v oblasti zdravotnictví.

Já osobně v nejbližším období nepředpokládám jen částečnou ekonomickou krizi, ale spíše krizi morálně ekonomickou, jejíž příčinou je také kulturní krize. Jedním z hlavních rysů dnešních proměn je to, že na odpovědná místa mají přijít a přicházejí profesionálové. Profesionalita sama o sobě má několik aspektů, několik součástí. Vedle potřebné znalosti konkrétních pracovních postupů a vztahů je velmi důležitá, a to v jakémkoliv oboru, ekonomický nevyjímaje, profesionální schopnost přesáhnout obzor své odborné činnosti a řešit věcné problémy s bystrým vnímáním a intuicí, která jediná je schopna proniknout skořápku smrtelnosti, k níž jsme schopni rozumem dohlédnout. Rozvíjet tyto účinné a profesionálně potřebné lidské dovednosti umí prakticky jen kultura, a nejvíce jen umění. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Kužílkovi. Slovo má poslanec Pavol Bagín, pripraví sa poslanec Zán.

Poslanec SL P. Bagín: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, mám pripravené dva okruhy otázok, ale rešpektujem dohodu, a preto vyberám to, čo je závažnejšie.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, dnes sme si vypočuli správu predsedu vlády, v ktorej naznačil konkrétne úlohy vlády ČSSR v najbližšom období.

V mojom volebnom obvode sú predovšetkým podniky so špeciálnou výrobou, ako ZŤS, ZVS v Dubnici nad Váhom a EVÚ Nová Dubnica, ktorých sa priamo dotýka konverzia špeciálnej techniky, o ktorej sa pán predseda vo svojom vystúpení iba čiastočne zmienil. Štruktúra výrobných programov týchto podnikov bola v minulom období formovaná celospoločenskými požiadavkami, z vežkej časti výrazne orientovaná na zabezpečenie obranyschopnosti štátu a krajín RVHP.

V podniku ZVS podiel špeciálnej výroby predstavoval za posledných 10 rokov viac ako 85 % z celkovej výroby podniku, čím bola determinované prísne direktívne riadenie celého reprodukčného procesu. Špeciálne investičná výstavba za posledných 10 rokov bola financovaná bez štátnych príspevkov z vlastných zdrojov a úverom, pričom tento mal byť podnikom splácaný v budúcich rokoch výrobou špeciálnej techniky na úrovni projektových kapacít. Z uvedeného výplýva, že podnik budoval nové výrobné kapacity podža direktív z viac ako 50 % na úver, pričom odvádzal vlastný zisk až na 90 % do štátneho rozpočtu. Splátky špeciálnych úverov zasahujú investičných úverov na budovanie jednoúčelových kapacít špeciál až ku koncu 90-tych rokov, preto som toho názoru, aby splátky nej výroby prevzal štát.

Ďalej je potrebné urýchlene prehodnotiť zastaralé predpisy a podmienky mobilizačných plánov, ktoré obmedzujú celý komplex otázok, spojených s konverziou špeciálnej výroby a jednoznačne určiť spôsoby finančnej náhrady negatívnych dôsledkov aplikácie týchto predpisov na ekonomiku podnikov. S týmto súvisí aj cenotvorba nových výrobkov špeciálnej techniky.

Konverzia špeciálnej techniky je zložitý proces, ktorý vyplýva zo zmien štátnej a zahraničnej politiky. Jej priebeh začal v roku 1988, výrazne sa prehĺbil v roku 1989 a tento proces stále pokračuje. Z tohto dôvodu už v roku 1989 vyplývalo výrazné zníženie zamestnanosti v týchto podnikoch, a to prevažne v kategóriách vysoko kvalifikovaných robotníkov a technikov. Ide približne o 4000 výrobných robotníkov v roku 1989 a 4600 v roku 1990.

Tento sociálny problém sa riešil a rieši na úrovni podnikov a národných vlád jednak náhradnými výrobami dočasného charakteru, ale hlavne reštrukturalizáciou výrobného programu, orientovaného na civilnú výrobu. Tu by som chcel oceniť osobný prístup pána predsedu vlády SSR akademika Čiča veci riešiť.

V nadväznosti na uznesenie vlády ČSSR č. 385/1989 podniky zpracovali aktualizácii pôvodného konsolidačného programu za účelom riešenia dôsledkov konverzie špeciálnej techniky. Z tohto konsolidačného programu vyplýva, že pre hospodársku konsolidáciu je potrebná účasť centra.

Vzhžadom na vysoké prínosy do štátneho rozpočtu z výsledkov výroby podnikov ZŤS a ZVS v predchádzajúcom období - do vzniku konverzie - požiadavka na účasť štátneho rozpočtu pri riešení dôsledkov konverzie je plne opodstatnená.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, v závere by som rád centru pripomenul, že osobitne treba pripraviť žudí, ktorých sa nový vývoj v tomto smere bezprostredne dotýka. Nesmieme pripustiť, aby žudia so zmenami neboli včas a seriózno zoznámení, aby se pre nich vytvorili optimálne podmienky pre takéto zmeny. Je logické a nevyhnutné, že budú vznikať aj konfliktné situácie, sociálne napätia, najmä vtedy, keď napríklad nové pracovné miesto neposkytne takú zárobkovú úroveň, aká by zodpovedala predchádzajúcemu zaradeniu.

Som presvedčený, že ak vytvoríme seriózne podmienky prechodu na všestrannú intenzifikáciu hospodárstva a v súvislosti s tým na prechod k plnohodnotnej zamestnanosti, ozdravíme tak nielen ekonomiku, ale zvýšime aj životnú úroveň žudí statočnej práce.

Úplne na záver môjho vystúpenia chcem dodať: vzhžadom na to, že problematika riešenia konverzie špeciálnej techniky je tak závažná, rozhodol som sa, vážené Predsedníctvo Snemovne žudu, v zmysle § 62 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia Československej socialistickej republiky zo dňa 22. 3. 1989 interpelovať vládu Československej socialistickej republiky vo veci riešenia problému konverzie špeciálnej techniky. Plné znenie interpelácie predkladám predsedovi Snemovne žudu pánu Bartončíkovi na ďalší postup. Ďakujem.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Bagínovi. Odovzdávam slovo poslancovi Zánovi. Pripraví sa poslanec Bakšay.

Poslanec SN J. Zán: Vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, som za volebný obvod 141 - Prešov a hovorím za Klub komunistických poslancov.

Federálna vláda vo svojom programovom vyhlásení z 19. 12. 1989 nás ubezpečila, že bude dôsledne zabezpečovať ciele pre najbližšie obdobie, a to vyberám: udržať životnú úroveň, uskutočňovať protiinflačnú politiku, usilovať sa o plnú a efektívnu zamestnanosť, rozvíjať sociálne záruky. Vieme, že ide o vežmi zložitý okruh problémov a úloh, ktoré chce vláda riešiť vo väzbe predovšetkým s prechodom na trhový mechanizmus.

Je potrebné oceniť v tejto súvislosti to, že vláda neráta so žiadnym okamžitým nárazom, ktorý by mohol vyvolať výrazné zvýšenie cien i vysokú nezamestnanosť. Uvedomujeme si, že nezvládnutie tejto situácie by mohlo viesť k výrazným inflačným javom vo všetkých jej negatívnych dôsledkoch. Hovoril o tom nakoniec aj predseda vlády pán Čalfa 15. 2. tohto roku na stretnutí s predstavitežmi nezávislých odborových zväzov. V podstate túto skutočnosť zdôraznil aj na včerajšom vystúpení.

Otázky inflácie však zostávajú naďalej otvoreným problémom. V tejto súvislosti aj minister Klaus upozornil, že jedným zo zdrojov inflačného vývoja je deficitnosť v rozpočte a jeho prehĺbenie sa pre rok 1990 - prehlbuje sa vplyvom zostatku z roku 1989.

Treba vysoko oceniť snahu vlády dosiahnuť reálnu prebytkovosť tohto rozpočtu už v roku 1990. Cesta k tomuto by ale nemala byť prevažne krokmi v obmedzovaní jeho výdavkovej stránky, ale predovšetkým krokmi ku zvýšeniu príjmu cestou zvyšovania výkonnosti, efektívnosti ekonomiky.

Výkonnosť a efektívna ekonomika je základným predpokladom prekonania inflačných rizik. K tomu musí prispievať i mzdová politika. To je - nepripustiť rast miezd, nepodložených výkonnosťou a nielen v hospodárskej sfére, ale všade tam, kde sa to dá merať i hodnotiť.

Doterajšie informácie naznačujú, že vývoj vo výrobe a znižovaní produkcie za posledné mesiace nezodpovedá tejto požiadavke a plne sa stotožňujem so slovami pána Čalfu, že ďalší takýto vývoj by mohol zásadným spôsobom ohroziť ekonomiku nášho štátu, životnú úroveň i maximálnu snahu vlády o stabilizáciu národného hospodárstva.

Vyzývam preto aj vládu, aby terajší tzv. prechodný stav alebo prechodné obdobie, charakterizované predovšetkým poklesom pracovnej aktivity a personálnymi zmenami, bol čo najkratší, a teda sa výrazne urýchlil. Chcem sa preto v tejto súvislosti spýtať, ako vláda mieni v ďalšom období zabezpečovať plynulý chod ekonomiky, ale najmä aký systém regulácie mzdového vývoja chce pre jej riešenie prijať. Ďalšou vežmi diskutovanou otázkou je zrušenie zápornej dane z obratu a najmä jej vplyv na maloobchodné ceny hlavne potravín a spotrebného tovaru.

Predseda vlády pán Čalfa nás ubezpečil vo svojom vystúpení, že v najbližšom období nepripravuje a nezrealizuje žiaden program zvyšovania alebo zásadných úprav maloobchodných cien. ("Ak som tomu dobre rozumel z jeho vystúpenia").

Myslím si, že nie som sám, ktorý toto vyhlásenie pána predsedu vlády chápe tiež aj v súvislosti s pripravovanými vožbami či už do zákonodarných zborov alebo do národných výborov.

Pre nás je však rozhodujúce, aká celková filozofia sa pripravuje pre oblasť cien najmä z pohžadu inflácie a reálnych príjmov obyvatežstva.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP