Úterý 27. února 1990

Za největší klad navrhovaného zákona pokládáme princip poměrného zastoupení. Jde o otázku nanejvýš diskutovanou, otázku, která byla a je na jedné straně příznivě přijímána a na druhé straně negativně odmítána. Většinový systém, který byl jednou z alternativ, by skutečně přivedl do parlamentu větší osobnosti, ale na druhé straně jeho průvodním znakem je skutečnost, že např. politická strana, pro kterou by v souhrnu bylo odevzdáno více hlasů, ve skutečnosti by měla menší zastoupení. To by ale samo o sobě nebylo nejhorší. Daleko závažnější je skutečnost, že většinový systém výrazně omezuje tolik potřebnou názorovou a v tomto smyslu i zájmovou pluralitu. Proto naše strana jednoznačně za tímto principem stojí, neboť jej pokládá za princip, který v současné etapě vidí nejnosnější.

Všichni víme, že předkládaný volební zákon je pouze zákonem pro tyto volby. Volební období pro Federální shromáždění, které vzejde z voleb v tomto roce, bude pouze dvouleté. Mimo vší pochybnost se v tomto období podstatně prohloubí diferenciace politického života. Domníváme se, že příští volební zákon by nepochybně větší měrou mohl akceptovat potřebu volby výrazných osobností.

Vůbec nelze říci, že příští dva roky budou obdobím, kdy se budeme reálně učit demokracii, kdy postupně poroste individuální odvaha říci jasně ano či ne, kdy v závěru zřejmě dojde k určitému ustálení politického života. Pro nové volby budou nepochybně vytvořeny podmínky, aby byly vytvořeny nové způsoby výběru členů zastupitelských sborů.

Z uvedeného důvodu pokládá Klub poslanců naší strany navržený zákon o volbách do Federálního shromáždění za optimální řešení a staví se za jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Hovořit bude JUDr. Stome, připraví se poslanec Michalski.

Poslanec SN K. Stome: (Za Občanské fórum Plzeň-sever, Rokycany.) Pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, vážení hosté, chtěl bych se obrátit k tomu, co zde říkal pan předseda Dubček a pan předseda vlády Čalfa. Jeden z nich hovořil o úsporném programu a druhý o demokratické a politické kultuře.

Chtěl bych to obrátit na práci našeho Federálního shromáždění. Řada návrhů zde odezněla v podstatě proto, že široká veřejnost nebyla informována o té práci, která se na návrhu zákona, na zákonné předloze, ještě předtím než šla do výborů, vlastně udělala a dokonce nebyla informována ani o té práci, která byla ve výborech. Tyto práce znamenaly zjišťování pro a proti k řadě otázek, které zde odeznívají teprve nyní. Tyto otázky, často dubované, reprezentují potom potíže a v podstatně znamenají určité zpoždění. Nejsou to jediné potíže, potíže jsou i jiné, ale domnívám se, že přesto nejsou nevýznamné. Pro neinformovanost nás i veřejnosti vznikají. Myslím, že máme informovat lidi a že to máme za povinnost, zvláště když jde o převrat společnosti k demokracii, jak se na republikový stát sluší a patří. Informace ve 20. století se podávají způsoby 20. století, tedy rovněž televizí. Hovořil jsem o práci, tedy ne o sezení parlamentu nebo o jeho zasedání. Mám na mysli jeho práci, což není jen plenární zasedání, ale i jiná práce. Informovat občany o práci parlamentu ve výboru a v komisích znamená této práci rozumět, zajímat se o ni a nezveřejňovat pouze proklamace a odhlasované zákony, tedy až výsledek této práce, případně zasedání plén. Poslanci pracují, i když nezasedají. Jinak by nebylo o čem zasedat, a pracují dokonce, i když nejsou ve výboru ani v komisích, jinak by nebylo o čem zasedat ani tam. Podávají a připravují k projednání návrhy poslanců, vlády a pana prezidenta. Kdyby nepracovali, nevěděli bychom v plénu, zda návrh je opodstatněný, zda je řádně vybavený podklady a zda zapadá do právního systému státu.

Volební zákon prošel celkem osmnácti výbory obou sněmoven. To proto, aby byl kvalitní i ve své předloze a abychom neodhlasovali zmetky. O této práci se neví a veřejnosti často potom uniká podstata demokratického mechanismu zákonodárné činnosti. My všichni se to musíme učit respektovat. Je to požadavek především na kvalitní rozhodování. Proto res publica, jako státní zřízení dávající šance na nejlepší život národa, před mnoha staletími vznikla.

Zákonné předlohy jsou často ve vazbě na jiné sněmovny, na Českou národní radu, i na sněmovnu Slovenské národní rady. Nelze je tedy projednat bez projednání tam. Bylo by to nedemokratické, nezákonné, nekvalitní a poškodilo by to zájem nás všech.

Vracím se tedy k televizi: je-li státní, ať pro stát a jeho občany pracuje! Chápu, že při nízké úrovni zpravodajské činnosti je snažší udělat zasedání - záběr na předsednictvo, závěr zleva doprava a opačně a konec, případně velký či malý detail a dále komentář na úrovni sdělení, že se projednává volební zákon a jsou neshody v otázce volebních krajů. Nedomnívám se, že tím však je vše vyčerpáno. Komentář řádně fundovaný je slyšet málokdy. Proč měli poslanci jednotlivé námitky proti těm či oněm řešením, které potom se znovu a znovu vyskytují, čeho se obávali při navrhovaných návrzích a proč, zda technicky lze návrhy provést, které přišly od veřejnosti, to už se obvykle ve zpravodajství nedovídáme; aspoň ne včas. Potom podněty docházejí opožděně, docházejí opožděně i do parlamentu, protože veřejnost je informována jinými kanály, mnohem pomalejšími, zprostředkovaně a rozhodně hůře, než živým a přímým obrazem. Nepřimlouvám se jenom za přímé vysílání, za přímý záběr, ale domnívám se, že by měly být i kvalifikované komentáře. Snad není takovým obtížným řešením to, aby na výbor sněmovny přišel někdo, kdo práci sněmovny rozumí.

Tím se všichni zdržujeme. Vzpomínám si na maličkost, což byla velká lekce. Projednával se zde zákon o hospodářském zabezpečení církví a zrušení souhlasu s výkonem duchovenské činnosti. Deset minut poté, co se o této předloze zde rozhodovalo, tak pan nuncius Francesco, kardinál Colassuono se zajímal o schválený text, aby ho dostal, mohl přeložit, a aby o něm věděli ve Vatikánu. Je to lekce z informatiky, na kterou těžko můžeme zapomenout.

Podíváme-li se na komentář k tomuto zákonu v našich hromadných sdělovacích prostředcích, tak kromě noticek fundovaný komentář jsme neviděli nikde, ani v televizi. Navrhuji proto výboru pro kulturu, aby se otázkou činnosti v obou sněmovnách, pokud jde o tento druh činnosti Československé televize zajímal, případně i ustavením komise. Pokud jde o volební zákon jsem pro v jeho předloze i v jeho pozměněném znění, jak jste zde dnes slyšeli. Domnívám se, že všechny argumenty, které jsme zde slyšeli, už byly slyšet ve výborech. Pokud někdo přišel až na plenární zasedání s návrhem, který se ve výborech neprojednával, tak je to možné, ale každopádně to nedává možnost řádného projednání, ani řádné analýzy. Domnívám se, že je na nás, abychom zákon v té podobě, jak je navrhován, se změnou na administrativní kraje, všichni schválili. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Michalski, připraví se pan poslanec Zelenay.

Poslanec SL K. Michalski: Michalski Karel, člen KSČ, polské národnosti. Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění. Chtěl bych dnes říci několik slov o polské národnostní menšině, žijící u nás na Těšínsku, a to proto, že nastal čas, abychom se seriózně zabývali i těmito otázkami.

Těšínsko, ale i Slezsko vůbec, je území, na kterém se od středověku až po dvacáté století střídaly politické vlivy, sféry zájmů, které měly státní příslušnost této země. Patřilo ke království polskému, českému, a nejdéle pak k habsburské monarchii. V roce 1920 bylo posléze rozděleno mezi nově vzniklé Československo a Polsko. Taková je rovněž geneze žijícího zde autochtonního obyvatelstva. Tato bouřlivá, plná zvratů, historie, vyvolávala spíše vlastně projevy netolerance, vzájemného nepochopení.

Dnes, kdy chceme budovat společný evropský dům, musíme toto dílo začít u sebe a tedy přehodnotit i vzájemné vztahy, jejichž fundament musí tvořit vzájemná úcta, tolerance, ale také ústavní zajištění práv. Česko-polské dějiny nám dávají mnoho příkladů, na nichž je možno rozvíjet kvalitativně nové vztahy; jde přece o slovanské národy, které vyrostly z jednoho kořene, národy, jež na samém začátku svých dějin si podaly ruku sňatkem kněžny Doubravky s polským knížetem Měškem. Tento stisk ruky trval i za Jagellonců, kdy Jan Žižka pomáhal bránit polskou státní suverenitu u Grunwaldu. Husitské Čechy pak nabízely královský trůn Jagellonské dynastii. Přijal ho Vladislav a po něm jeho syn Ludvík, kteří vládli rovněž v Uhrách. Plán prezidenta pana Havla má tedy hluboké kořeny. Může se opřít rovněž o velkolepý symbol sbratření, jakousi tisíciletou paralelu k Doubravce a Měškovi, vyjádřenou i papežem - Polákem Janem Pavlem II., který přijede i k nám na jaře na návštěvu.

Na takových a podobných příkladech musíme stavět nové Československo. Tehdy bude stejným domovem pro každého. Těšínsko a zde žijící polská národnostní menšina chce být něčím, co integruje sousední slovanské národy, co je sbližuje a umožňuje jim lepší poznání. V nesnadných obdobích dějin obou národů se vždy chovala loajálně a nedávala příčinu ke konfliktům. Uvědomovala si to, a to platí i o dnešku, že její situace je přímým odrazem vztahu mezi Československem a Polskem. Proto chce přispívat k tomu, aby byly vztahy co nejlepší, aby už nikdy se neopakoval rok 1919 a 1938 v dějinách obou národů. Současné procesy dávají velkou naději na takovouto perspektivu. Na to, že polská národnostní menšina se stane subjektem, to znamená, že bude moci v mnohem větší míře než tomu bylo, rozhodovat o svých problémech, o tom, co je nejdůležitější pro její existenci a vývoj. Zde bychom mohli vyjmenovat celou řadu námětů, které ostatně byly již poskytnuty československým orgánům a institucím.

Jeden z nich je však nanejvýš důležitý v kontextu blížících se voleb. Domnívám se, že je nutno vytvořit takovou volební organizaci, aby národnostní menšiny měly své představitele také v nejvyšších orgánech, ve Federálním shromáždění a v jednotlivých národních radách.

Zde navrhuji, abychom vytvořili komisi složenou z poslanců obou sněmoven, doplněnou o poslance České a Slovenské národní rady pro řešení problémů národnostních menšin, jak o tom mluvil zpravodaj poslanec Masopust a poslanec Sidó, s tím, že tato komise by neměla být jenom jednorázová, jak navrhoval poslanec Sidó, ale měla by pracovat při Federálním shromáždění či jeho předsednictvu. Není možno připustit situaci, aby demokracie majorizovala slabé, kteří se stanou ještě slabšími, když nebudou mít svou reprezentaci. O to tu přece nejde. Myslím si, že nastal čas, abychom se i nově podívali na ústavní zákon o národnostních menšinách a v této souvislosti nastoluji i problematiku mateřských jazyků a jejich funkčnosti. V zájmu demokracie je zapotřebí udělat vše, aby nedocházelo k násilné asimilaci, k degradaci národnostního školství a kultury, aby národnosti měly podmínky pro vlastní vědecké sebepoznání, které jim umožní volit takové formy činnosti, jež budou zárukou života a ne stagnace.

V ohromné většině národa, rovněž v polské národnostní menšině je teď velká naděje na nový život, život sice ne bez problémů, ale ve vzájemné úctě a pochopení i národní spravedlnosti. Chceme být spojnicí mezi dvěma přátelskými slovanskými národy, mezi Československem a Polskem. Proto budu hlasovat pro návrh přednesený panem profesorem Jičínským. Děkuji.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji panu poslanci Michalskému, prosím poslance Zelenaye, připraví se pan ing. Zeman.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci, vážené pani kolegyne, vážení páni poslanci, pred chvížou vystupovali naši priatelia, poslanci maďarskej národnosti. Teraz to vyzerá tak, že - prepáčte za výraz - ide požský útok, lebo ja mám takisto požskú národnosť.

Som Zelenay, predstavitež VPN volebný obvod Vranov nad Topžou. Naša nežná revolúcia začala pred pár mesiacmi. A keď si dobre pamätáme, išli sme tam pod dvoma heslami, ktoré boli hlavné: chceli sme zvrhnúť totalitu jednej strany a chceli sme získať slobodné vožby. Na toto čakal a čaká celý národ. A podža nás, podža mňa i mojich priatežov, toto je priorita, ktorej musíme podriadiť všetko, keď to chceme dosiahnuť.

Počúval som mojich predrečníkov. A k tomu by som chcel povedať jedno: mali sme vežmi bohaté diskusie vo výboroch. Osobne som mal takisto mnohé námietky, ale uvedomil som si vážnosť chvíle. Teraz skutočne nemôžeme žiadať, aby demokracia bola absolútna. Lebo pýtam sa: môže byť demokracia absolútna? Prepáčte mi za výraz, sme trošku opití slobodou, strašne dlho sme ju nemali. Ale myslím si, že v tomto prípade musíme vytriezvieť a triezvo sa pozerať na vec. Nemôžeme vyliať dieťa i s vaňou. To si musíme uvedomiť a musíme si uvedomiť aj to, že demokracii sa iba učíme, pretože demokracia je sloboda, ale demokracia je i zodpovednosť. Preto budem plne podporovať návrh pána profesora Jičínského, budem za neho hlasovať a pevne verím, že vy, moji kolegovia, kolegyne, ma v tomto podporíte.

Okrem toho navrhujem ešte jedno: aby sme dnes, kým tento problém neuzatvoríme, aby sme dnes z tejto miestnosti neodišli. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Prosím pana Miloše Zemana.

Poslanec SN M. Zeman: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, nebudu vás unavovat dlouhým řečnickým cvičením. Chtěl bych vyjít z toho, že většina z nás nikdy v životě svobodně nevolila a většina z nás nemá ani tak rozvinuté právní vědomí, aby mohla oprávněně kritizovat projekt, který připravili nejlepší právní odborníci.

Chtěl bych ale upozornit na některé iluze, o které se podle mého názoru opírají naši přátelé, kteří zde mluvili zejména na začátku naší diskuse. První iluzí je, že žijeme v demokratické společnosti. Není tomu tak. Žijeme na přechodu mezi totalitní a demokratickou společností a naším společným zájmem je tento přechod co nejvíce zkrátit.

Druhá iluze spočívá v tom, že přijmeme-li nyní volební zákon, pak jej nebudeme moci změnit. Není tomu tak. Jsem přesvědčen, že budoucí parlament bude již v období skutečně stabilizované demokratické společnosti tento zákon znovu propracovávat. Anglické přísloví říká, že puding nejlépe ochutnáme tím, že ho sníme. Domnívám se, že puding, který je nám nabízen v podobě volebního zákona, rozhodně není otrávený.

Jsou tady dvě hypotézy: první říká, že národnostní menšiny budou tímto volebním zákonem diskriminovány. Druhá říká, že budou naopak preferovány. Není nic jednoduššího, než vyčkat tři a půl měsíce a ověřit si, která z těchto hypotéz platí.

Proto bych prosil ty přátele, kteří zde tyto návrhy v prospěch národnostních menšin a další pozměňovací návrhy předkládali, aby vyčkali tři a půl měsíce, když dokázali čekat 42 let. Domnívám se, že ani tento parlament není demokratický, protože žádný z jeho členů nebyl svobodně zvolen, že základním cílem tohoto parlamentu je přejít ke stabilizované demokratické společnosti, kde demokracie nezávisí na dobré vůli jednotlivých osobností, ale na institucionálních zárukách. Čím více hudeme odkládat různými pozměňovacími návrhy tento přechod, čím více budeme prodlužovat toto přechodné období, tím více rozkolísáme náš systém. Proto budu hlasovat za návrh profesora Jičínského. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji panu ing. Zemanovi. Prosím pana Josefa Kučeráka a připraví se pan ing. Petr Kulan.

Poslanec SN J. Kučerák: Kučerák, poslanec za VPN, volebný obvod Sereď.

Vážené predsedníctvo, dámy a páni, o chvížku nastane skutočne historický moment. Budeme hlasovať o zákone, na základe ktorého občania pristúpia po vyše 42 rokoch k prvým slobodným vožbám. Návrh zákona bol predmetom rozsiahlych diskusií vo Federálnom zhromaždení i mimo neho. Samozrejme boli sme nútení dlhšie pracovať a aj rýchlejšie rozmýšžať, ale to si vyžaduje doba. A teda nesťažujeme si, že sme mali na diskusiu málo času.

Z diskusie vyplynulo, že tento volebný zákon tak, ako ostatne každý volebný zákon, treba chápať ako mieru dohody medzi politickými silami. A túto dohodu treba uzavrieť dnes a tu. Je to naša morálna a spoločenská povinnosť.

Myslím si, že sa všetci zhodujeme v tom, že vožby podža navrhovaného zákona budú demokratické, samozrejme s poznámkou, že v budúcnosti, a teda vlastne už po dvoch rokoch, sa bude volebný zákon zdokonažovať z hžadiska obsahu i technických stránok.

Odporúčam preto, dámy a páni, aby sme upustili od ďalších nepodstatných technických pripomienok a návrhov, ktoré by mohli oddialiť prijatie zákona a tým aj volieb. Tých volieb, na ktoré občania vyše 40 rokov čakajú.

Nepredkladajme teda ďalšie individuálne pripomienky, pretože už neprispievajú veci, ale naopak, ich ohrozujú. Napríklad pán poslanec za KSČ, pán Sidó, obvinil navrhovaný zákon z nedemokratičnosti, pretože postihuje údajne strany, ktoré nezískajú 5 % hlasov. Myslím, že to nie je názor všetkých poslancov za KSČ, bolo by to zrejme neúprimné, pretože práve KSČ doteraz postihovala nedemokratičnosťou nie 5 % , ale asi 95 % voličov. (Potlesk.)

Rád by som vyvrátil aj pesimistické predpoklady našich maďarských kolegov, ktorí si myslia, že maďarské strany budú diskriminované vo vožbách. Ani to nie je pravda, pretože našich maďarských spoluobčanov je u nás asi 11 %. Nebude preto pre nich problémom získať spomínaných 5 %.

Navrhujem preto, aby sme si uvedomili vážnosť tejto situácie a pristúpili k hlasovaniu a schváleniu zákona tak, ako bol predložený pánom prof. Jičínským. Poslanci Verejnosti proti násiliu sú pripravení hlasovať za tento zákon. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Kučerákovi. Dále bude hovořit poslanec Kulan.

Poslanec SN P. Kulan: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni poslanci. Som Kulan, Verejnosť proti násiliu. Dovožte mi, aby som z tohto miesta vysvetlil naše poslanie v tak krátkom čase, na ktorý sme boli poverení prácou v parlamente tak, ako ho v tejto chvíli vidím.

Prvoradou úlohou je vrátiť nášmu parlamentu váhu a dôstojnosť, ktorá mu prináleží. Je najvyšší čas, aby všetci poslanci po dobu volieb zabudli na osobné ambície a prestali brať svoje pôsobenie na pôde parlamentu za určitú formu prezentovania sa a predvolebnej kampane.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP