Úterý 23. ledna 1990

V rokovacom poriadku platilo, že sa nechá najprv hlasovať o protinávrhu, číže v tomto prípade o alternatíve, ktorú navrhol pán Riško. (Ak by to nebolo v súlade s rokovacím poriadkom, potom ma opravte, podža toho by som nechal postupovať ďalej v práci tejto komisie, aby sme vôbec mohli uzavrieť tento bod.)

Poslanec SL V. Benda: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, k oběma těmto návrhům mám faktickou informaci. Bylo zde řečeno, že Slovenská národní rada zákon přijala a aplikuje se na Slovensku analogický zákon ve vztahu k národním výborům všech stupňů. Upozorňuji, že také předsednictvo České národní rady už schválilo zákonné opatření, pokud jde o národní výbory a že toto zákonné opatření bude podle včerejšího prohlášení předsedy České národní rady dnes odpoledne publikováno bez ohledu na výsledek jednání ve Federálním shromáždění. Protože byly vysloveny pochybnosti o zákonnosti těchto opatření národních rad, tak se přimlouvám za to, aby se zkusily takové cesty, tedy dohodovací řízení, které by umožnily tento zákon přijmout co možno neprodleně, protože zde nevzniká jen problém vzájemného vztahu obou sněmoven Federálního shromáždění, ale vzniká potenciální napětí mezi národními radami obou republik a Federálním shromážděním.

Předseda FS A. Dubček: Dovožte mi k tomuto poznámku. Myslím si, že poznám veci z hžadiska zákona. Myslím si, že tu nejde v tomto prípade o zákon o národných výboroch. Ide o zákon o vožbách. A preto, ak to prijala Česká národná rada alebo Slovenská národná rada, tak potom ho nemôže vyhlasovať do tej doby, kým to Federálne zhromaždenie neschváli. Preto lebo toto o čom my rokujeme, je zákon o vožbách. A to je niečo iné. Zákon o vožbách podlieha schváleniu Federálneho zhromaždenia preto, lebo je to ústavný zákon. Preto si myslím, že by bolo treba pozastaviť výkon týchto opatrení, ktoré boli prijaté v týchto jednotlivých národných orgánoch.

Teraz prosím, aby niekto zaujal stanovisko k tomu čo som tu navrhoval k ďalšiemu postupu, aby sme nevybočili z rokovacieho poriadku.

Místopředsedkyně SN B. Hyková: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, chtěla bych podpořit návrh, který byl dnes přednesen, to znamená, aby se konalo dohodovací řízení. Víme, jaká je dnes situace. Chci upozornit na to, že svolávat znovu výbory a projednávat tento návrh zákona nepokládám za racionální, ani vhodné, vzhledem k tomu, jak zde prohlásila společná zpravodajka, protože se jedná převážně o Sněmovnu národů. Zde jsou souhlasná stanoviska všech výborů, které tento zákon projednaly. Všechny výbory, které ho projednávaly, vyslovily s tímto návrhem souhlas a doporučily sněmovně ke schválení. Nevidím důvod, proč by se měly znovu scházet výbory. Toto jednání bychom zbytečně prodlužovali. Domnívám se, že dohodovací řízení je jedině racionální pro tento případ a pro dnešní schůzi.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslankyni Hykovej. Sú tu dva návrhy. Ja myslím, že správne navrhnem keď poviem, aby sa najprv hlasovalo o návrhu, ktorý predniesol pán poslanec Riško preto, lebo bol ako protinávrh. Myslím, že je to v súlade s rokovacím poriadkom a potom o návrhu, ktorý bol prednesený pánom Jičínským. Sú pripomienky? Prosím pán Riško.

Poslanec SN J. Riško: Netrvám na tom, aby sa hlasovalo, sú tam ďalšie dve alternatívy. To by vyžadovalo ešte diskusiu, či máme hlasovať o novom prerokúvaní alebo o vrátenie do výborov. Pretože tu nie je atmosféra pre to, aby sme začali diskutovať o jednej alebo druhej alternatíve, netrvám na prerokúvaní.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem, konal som iba svoju povinnosť, myslím, že je to v súlade s rokovacím poriadkom, aby to i ostatní vzali na vedomie.

Teraz prosím, aby sa hlasovalo o návrhu, ktorý bol prednesený na zloženie komisie v Snemovni žudu. Prosím sčítačov hlasov, aby sa dostavili na svoje miesta.

O slovo se prihlásil ešte poslanec Vébr. Prosím.

Poslanec SL K. Vébr: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, doporučoval bych, než budeme hlasovat o složení komisí, aby se sešly Kluby politických stran a do těchto komisí obou sněmoven delegovaly své zástupce.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi Vébrovi. Myslím, že to nijak nebrání ustanoviť túto komisiu, i tak sa môžu kluby zísť samy od seba. Ide o to, aby kluby delegovali zástupcov do komisie. Teraz by bolo treba ustanoviť, v akom počte by to malo byť. Na niečom sa treba dohodnúť. Prosím, aby znalci predložili nejaký návrh, aby bolo možné rozhodnúť.

Předseda SL J. Bartončík: Pokud jde o návrh předložený pro Sněmovnu lidu, jeho složení bylo diskutováno s předsedy poslaneckých klubů, Československé strany socialistické, Československé strany lidové. Pokud jde o poslance, členy KSČ, bylo konzultováno s poslancem Jenerálem a poslancem Stankem, který by měl jít také věc vysvětlit do Klubu bezpartijních poslanců a pokud jde o poslance, kteří jsou delegováni Občanským fórem a Veřejností proti násilí, byli navrženi na základě dohody s nimi. Nebylo jednáno oficiálně s Klubem bezpartijních poslanců s tím, že Dr. Pšenička konzultoval otázku navržení do této dohodovací skupiny s poslancem Humlem.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem predsedovi Snemovne žudu pánu Bartončíkovi. Stačí to pre vysvetlenie? Môžem nechať hlasovať o návrhu, ktorý byl prednesený?

Poslanec SL F. Štafa: Já, jako jeden z představitelů Klubu komunistických poslanců nevím, na základě čeho byl zmocněn pan Stank a pan Jenerál, aby mluvil za komunisty. Oni pověření Klubu komunistických poslanců nemají. Tudíž bez Klubu komunistických poslanců nelze jednat.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi Štafovi. Pokiaž je to takto, tak by som navrhoval, aby sa urobila prestávka, v ktorej by sa toto uskutočnilo, inak by sme nemohli ďalej pokračovať v rokovaní. Prosím, keby poriadatelia vyhlásili, v ktorých miestnostiach sa zídu kluby. Prestávka by bola do 13.30 hod.

(Jednání přerušeno ve 12.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.00 hodin.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené poslankyne, vážení poslanci, budeme pokračovať v našom rokovaní. Vítam medzi nami prezidenta Československej socialistickej republiky pána Václava Havla. (Potlesk.)

Na dnešnom rokovaní sa o slovo prihlásil pán prezident. Udežujem mu slovo.

Prezident ČSSR V. Havel: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vážení přítomní, ve svých kancelářích na Pražském hradě jsem nenalezl jediné hodiny. Cítím v tom cosi symbolického. Po dlouhá léta tam nebylo proč se dívat na hodiny, protože tam po dlouhá léta stál čas. Dějiny se totiž zastavily. Nejen na Pražském hradě, ale v celé naší zemi. O to rychleji se ovšem dnes, kdy jsme se konečně vyprostili ze znehybňující kazajky totalitního systému, řítí kupředu. Jako by doháněly to, co zameškaly. My všichni, tedy vy i já, se pokoušíme s nimi držet krok. Vždy znovu jsme přitom zaskakováni množstvím úkolů, které nám rychle se probouzející společnost dává, a rychlostí, s níž je musíme pod neúprosným tlakem života plnit. Divím se tomu, ačkoli bychom se vlastně divit neměli. Síla tohoto vodopádu je pouze úměrná velikosti jezera, jehož hráze se náhle protrhly, a délce doby, po kterou se toto jezero tvořilo v umrtvené společnosti.

Tato veskrze zvláštní a nová situace mne nutí už teď, necelý měsíc poté, co jste mne zvolili do mé funkce, promluvit k vám obsáhleji, než bylo dosud zvykem a než bych já sám chtěl.

Jistě mi věříte, že nejsem veden domýšlivou touhou zasahovat do vašeho jednání, či je ovlivňovat způsobem přesahujícím mou ústavní pravomoc a tím méně potřebou zdržovat vás právě teď, kdy máte tolik práce. Vede mne naopak jediné: povinnost jednat v souladu s probuzenou vůlí veřejnosti, která mne do mého úřadu vaším prostřednictvím vyslala, a snahou pomoci v tom i vám.

Dovolte mi nejprve několik slov o tom, co jsem zatím se svými spolupracovníky udělal, co dělám a co míním udělat. Především se snažím poznávat skutečný stav naší republiky a skutečné problémy jejích občanů. Navštívil jsem Bratislavu a krátce před svým zvolením Košice, ostravský kraj i Brno a všude jsem se snažil navzdory krátkosti svých návštěv dozvědět se co nejvíc a co nejvíc přispět k nápravě tam, kde to bylo v mých možnostech a silách. Kdykoliv jsem přitom potřeboval pomoc nové federální vlády, na jejímž sestavování jsem se před časem ještě jako řadový občan spolu s dalšími přáteli z Občanského fóra a z Veřejnosti proti násilí podílel, setkal jsem se u ní s okamžitým pochopením a podporou.

Abych mohl být dobrým prezidentem celého Československa, musel jsem pochopitelně začít u vlastního úřadu. Z mého podnětu vám vláda předložila návrh zákona, jehož hlavním smyslem je vrátit úřadu prezidenta a jeho sídlu vážnost, které se dříve těšily. Z páté správy federálního ministerstva vnitra mají být vyčleněny složky pečující o Pražský hrad a ochranu prezidenta a podřízeny prostřednictvím jeho Vojenské kanceláře přímo jemu. Podobně má být vyčleněn 1. prapor Hradní stráže z vojsk ministerstva vnitra a týmž způsobem podřízen prezidentovi. Nejde tu o můj osobní rozmar. Trvalé péči ministerstva vnitra o mou osobu jsem dávno uvykl. Jde mi o něco jiného. Nezdá se mi vhodné, aby hlava tohoto státu byla, byť nepřímo a velmi decentně, kontrolována různými složkami jednoho jediného ministerstva.

Od připravované změny si slibuji i to, že jeden z nejvýznačnějších prostorů Pražského hradu, bývalý Ústav šlechtičen, sousedící bezprostředně s Vladislavským sálem, bude aspoň částečně uvolněn památkovému odboru prezidentské kanceláře, jehož úkolem bude učinit co nejdříve z Pražského hradu opět kulturní chloubu naší země a který se dosud musí tísnit v jakýchsi potupných komůrkách.

Pokud jde o Hradní stráž, mohu vás potěšit zprávou, že se ve svých nových uniformách stane skutečnou ozdobou tradičního sídla hlavy našeho státu.

Nová doba si vyžaduje také nevyhnutelné personální i strukturální proměny v samotné Kanceláři prezidenta republiky. V jejím čele stojí nový muž a do některých prezidentovi nejbližších funkcí byli přijati rovněž noví lidé, takoví, kteří se významně osvědčili, morálně i profesionálně, nejen ve dnech naší pokojné revoluce, ale i v letech, která jim předcházela. Mám čtyři osobní poradce, kolegium, odborné poradce, ustavuji sbor konzultantů a z externistů si zřizuji různé nové komise. Jejich úkolem bude přispět k povznesení naší státnosti, obnově jejích nejlepších tradic i k politickému posílení prezidentského úřadu, který byl donedávna jen formální odnoží předsednictva jedné politické strany. S podrobnou zprávou o novém vnitřním složení, poslání i rozpočtu prezidentské kanceláře chceme v brzké době seznámit širokou veřejnost. Doba, kdy do těchto věcí nikdo, ba ani prezident sám neviděl, nenávratně minula. Veřejnost seznámíme i s koncepcí budoucího užití a úpravy zámku v Lánech, jehož dosavadní funkce byla, upřímně řečeno, dosti temná, a jehož současná vnitřní úprava vyznačující se bezpočtem neuvěřitelně nevkusných koupelen a procovsky zařízených apartmá je výsměchem masarykovské tradici, která se k němu váže.

Park bude opět zpřístupněn veřejnosti, kaple bude sloužit opět svému účelu a skončí čas jakýchsi krutých parodií na myslivost a pompéznost recepcí, hermeticky odříznutých odpudivými zdmi a nesmyslným počtem strážců od občanů, kteří to všechno formou daní platili.

Investice, které si vyžádá posílení prezidentské funkce v rámci odluky státní moci od moci KSČ, včetně platového převedení Kanceláře alespoň na úroveň federálního ministerstva, jakožto investice, které si vyžádá přeměnu prezidentova sídla v opět přitažlivé evropské kulturní a duchovní středisko, budou samozřejmě značné, zvláště bude-li zrychlena probíhající rekonstrukce Hradu. Nepodaří-li se nám vtěsnat se do současného rozpočtu prezidentské kanceláře úsporou všude tam, kde tomu hude možné a požádáme-li vás o zvýšení dotace, pak vám zaručuji, že to nebudou vyhozené peníze a že půjde o částku mikroskopickou ve srovnání s desítkami miliard, jež vydával donedávna náš stát na vedení aparátu a nová a nová sídla tehdy vládnoucí strany, která se tak nedobře našemu lidu odvděčovala za trpnost, s níž to snášel.

Vím, že vstupujeme do éry tržního mechanismu a reálných ekonomických vztahů. Domnívám se však, že by bylo urážkou úřadu hlavy tohoto státu, kdyby na něm byla žádána ekonomická soběstačnost. Kancelář prezidenta republiky není agrokombinát Slušovice. Možná vás překvapí, že to je jeden z mála úřadů, který vzdoruje obecné tendenci všech úřadů bytnět a košatět. Má dnes podstatně méně zaměstnanců než za Masaryka. Dokládá to názorně jak u nás poklesl význam prezidenta. Není ostatně náhoda, že u mého předchůdce byla jeho státní funkce zásadně uváděna až za jeho funkcí stranickou.

Věříte mi, doufám, že všechny tyto změny nepřipravuji proto, abych zvětšoval svou osobní moc a slávu, ale jen a jen proto, abych vrátil funkci prezidenta této republiky opět význam, který v minulosti měla a umožnil tím i svým nástupcům lépe sloužit své vlasti.

Pokud se vám zdá, že v těchto věcech přece jen zbytečně pospíchám, pak si prosím uvědomte, že jde o úkoly, které pospíchají ze samé své podstaty, i to, že před sebou nemám neomezený čas a že bych chtěl svým nástupcům předat svůj úřad v podobě, za jakou bych se před nimi nemusel stydět.

Jak jste zajisté postřehli, předsevzal jsem si společně s vládou národního porozumění a v duchu mohutného společenského hnutí, které nás do našich dnešních funkcí vyneslo, také to, že se pokusím přispět k posílení prestiže Československa ve světě. Leccos se již na tomto poli děje. Když jsme navštívili dva německé státy, nenavštívili jsme tím jen našeho mocného evropského souseda, s nímž máme dlouhou společnou hranici a s nímž jsme historicky tak úzce svázáni. Navštívili jsme tím i národ, který začal odvážně bořit zeď, jež tak tragicky rozděluje Evropu a národ, na jehož příštím osudu tolik dnes záleží příští osud celé Evropy, tedy nás všech. Mír v Evropě je totiž nemyslitelným bez míru v jeho geografickém srdci. Proto naše první kroky vedly právě tam. V nejbližších dnech navštívíme Polsko a Maďarsko a později i Rumunsko, jejichž cesta k demokracii je i naší cestou a s nimiž chceme svůj návrat do Evropy co nejlépe koordinovat. Brzy poté navštívím se svými spolupracovníky Sovětský svaz. Této návštěvě přikládám velký význam, budeme na ni dobře připraveni a já osobně bych velmi rád přednesl panu Gorbačovovi různé důležité a vzájemně propojené návrhy, včetně nabídky, aby se jeho budoucí setkání s panem Bushem konalo v Praze. Týž návrh přednesu pochopitelně i krátce poté panu Bushovi při velké státní návštěvě v USA.

Na dobré cestě jsou jednání o navázání diplomatických styků s Vatikánem a Izraelem, o brzké návštěvě papeže v Československu je už rozhodnuto, jedná se i o několika dalších zahraničních cestách, včetně květnové cesty do Holandska a Skandinávie. Snad vás bude zajímat, že Švédsko, stát, od kterého se můžeme tolik učit ve sféře skutečné sociální péče, bych rád požádal o navrácení alespoň malé části uměleckých sbírek, které za třicetileté války švédská vojska z Čech odvezla.

Chceme-li různými samostatnými a odvážnými iniciativami přispívat k tomu, aby se žilo lépe v Evropě i v celém světě, nečiníme tak z nějaké megalomanské snahy malého státu za každou cenu na sebe upozorňovat svět. Prostě jen splácíme dluh. Za stav světa jsme odpovědni všichni a naše země tak smutně dlouho bezvýznamná této své spoluodpovědnosti dlouho nedbala, takže teď má co dohánět.

Tolik tedy o mém dosavadním úsilí v úřadu, do něhož jste mne zvolili. Zbývá naznačit, v čem vidím hlavní smysl svého krátkodobého pobytu v něm.

V oblasti vnitropolitické spatřuji svůj rozhodující úkol v tom, že se pokusím vnášet do předvolební kampaně, v níž budou pravděpodobně bouřit různé politické vášně a řevnivost, určité zklidňující, zduchovňující a tak říkajíc lidské prvky a motivy, jimiž bych rád sobě i nám všem znovu a znovu připomínal, že nevedeme boj o křesla, postavení a moc, ale o lepší tvář naší vlasti.

V oblasti zahraniční politiky bych rád působil v podobném duchu. Chtěl bych zdůraznit, že politika nemusí být jen jevištěm soupeřících zájmů, ale že může být i věcí obětavé práce k prospěchu univerzálnímu. I na této půdě bych rád - v rámci svých omezených možností - vždy znovu připomínal cosi jako duchovní, nadosobní, či chcete-li nepolitický horizont politiky.

Nyní bych se vám rád stručně svěřil se svými názory na úkoly, které stojí před vámi jako poslanci Federálního shromáždění. Všichni se těšíme na novou československou ústavu i na ústavy našich dvou národních republik, které jednoho dne přijmou národní i federální zastupitelské sbory, vzešlé ze svobodných voleb. Rychlý běh dějin, o němž jsem mluvil v úvodu, nás však znovu a znovu přesvědčuje o tom, jak neprozíravé by bylo, kdybychom se všemi změnami čekali až do přijetí nové ústavy. Tím bychom de facto zcela zbytečně odkládali řešení problémů. Nechceme-li zbytečně prohlubovat krizi, do níž jsme byli svrženi, musíme tyto problémy řešit hned. Proto budete zřejmě muset, kromě mnoha různých zákonů, které s úctyhodnou rychlostí nyní připravujete, přijmout i další ústavní zákony. Například skutečná ekonomická reforma, s níž je třeba začít ihned, nemá-li být zle, si vyžádá pravděpodobně určité ústavní změny v oblasti definice vlastnických vztahů a struktury hospodářských ministerstev.

K úvaze dávám znovu to, o čem se hovořilo už u kulatého stolu, když se rodila vláda národního porozumění, zda by nemělo být zřízeno ministerstvo životního prostředí ČSSR a Výbor pro národní menšiny. Možná bude nutné zasáhnout do dnešní ústavy ještě hlouběji a poněkud změnit i samu strukturu zastupitelských sborů, aby volbami nebyla na celé další volební období mumifikována jejich dnešní nevyhovující podoba. Dosavadní struktura republikových i federálních zastupitelských sborů je totiž nepružným, neekonomickým a přebyrokratizovaným výrazem starého centralismu, pro nějž byla myšlenka federace jen administrativně komplikovanějším způsobem totalitního vládnutí. Nám jde ale přece o federaci skutečnou, totiž o federaci jako projev vůle ke společnému a vskutku demokratickému státnímu soužití dvou svébytných národů.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP