Úterý 20. června 1989

Ekonomika investic znamená v dnešní době jejich ekologický dopad a zemědělských investic se to týká především. Platí to zejména o zvláštních zemědělských investicích, které jsou hlavní příčinou překračování objemu investic v zemědělsko-potravinářském komplexu, jak vyplývá i z vystoupení předsedy vlády soudruha Adamce. Představují stavby materiálově nenáročné s krátkou dobou výstavby a rychlou návratností. Přispívají nejen k rozvoji výroby, a tím ovlivňují ekonomické výsledky podniků, ale podstatnou měrou řeší zlepšení životního prostředí. Jak jinak můžeme řešit ochranu čistoty povrchových a spodních vod, než výstavbou silážních a senážních žlabů, polních hnojišť; více než 50 % stávajících objektů neodpovídá požadavkům vodohospodářského zabezpečení a představuje vážné riziko znečištění vod, jehož účinky jsou dlouhodobé. Stejně naléhavě potřebujeme nalézt řešení čištění odpadních vod, používaných při výrobě mléka. Dnešní technologie používá k proplachům potrubí dojicího zařízení takové dezinfekční prostředky, které zatím neumíme v odpadních vodách likvidovat.

Mezi zvláštní zemědělské investice patří, jak již tady bylo řečeno, dále budování zpevněných cest, seníků a pastevních areálů, sadů, vinic a chmelnic, tzn. investic ke snižování další nákladovosti, zvyšování výroby, a tím snižování ztrát z výroby.

Úpravou vodních toků a zřizováním malých vodních nádrží si uchráníme vodní poměry v našich ohrožených krajinách.

V zemědělství se však nejedná jen o prvotní ochranu vod, ochranu ovzduší a životního prostředí. Jedná se také o monitorování cizorodých látek a regulaci jejich vstupu do potravinového řetězce. V pořadí naléhavosti - kojenecká výživa, konzervárenská výroba, základní druhy potravin - obiloviny, maso, mléko. Je však známo, že zdrojem kontaminace potravního řetězce a životního prostředí jsou látky, uváděné do obchodní sítě resortem průmyslu. Proto také zemědělství může přijímat jen opatření, která vedou k dílčím omezením, nikoli k vyloučení. Komplexní řešení této problematiky bylo upraveno usnesením vlády České socialistické republiky z roku 1984 o působnosti toxických látek na výživu a zdraví lidu. K ochraně potravin a krmiv před jejich znečišťováním polychlorovanými bifenyly (ve zkratce PCB) , byl vydán příkaz ministra P 60/1987. V dohodě s hlavním hygienikem České socialistické republiky jsou činěna taková opatření, aby nedocházelo ke konzumaci mléka a masa s vyššími hladinami kontaminace, než stanoví norma.

Rozbor a hodnocení dosavadního vývoje však potvrzuje celospolečenskou závažnost hromadění PCB v přírodě, což je pro současnou i budoucí lidskou populaci zdravotně nepřijatelné. Resort průmyslu musí proto nalézt náhradní přípravky, aby vybavoval zařízení bez těchto ekologických rizik. V resortu zemědělství a výživy pak inventarizaci potencionálních zdrojů a ve spolupráci s průmyslem najít možnosti jejich postupné likvidace.

Vyloučení potravin živočišného původu s nadlimitním obsahem PCB si vyžádá i nadále vyčleňovat rizikové partie z potravinářského využití. Nedořešena je však otázka jednotného systému proplácení takto vzniklých ztrát zemědělským podnikům. Ve svém důsledku to vede, jak mohu potvrdit i ze své praxe, k ohrožování ekonomické stability podniků.

Z odborného odhadu o vývoji je zřejmé, že nebude v silách resortu řešit tuto novou situaci z vlastních finančních možností, a proto je nutné pro jejich úhradu vytvořit nezbytné centrální finanční zdroje. Jedná se nejen o úhradu přímých finančních ztrát, ale i o úhradu více nákladů vyvolaných nezbytnými technologickými postupy, zejména při odstraňování izolačních nátěrů s obsahem PCB ze silážních a senážních zařízení, stájových kapacit a pod. Půjde o vytvoření tzv. pískovacích kapacit k odstraňování uvedených ochranných nátěrů.

K likvidaci surovin a kontaminovaných potravin, včetně konfiskátů bude nutné vybudovat nezbytná spalovací zařízení, i když vybudování bude nákladné, pro zajištění nezávadných životních podmínek další populace.

Přes uvedenou obhajobu některých požadavků resortu zemědělství bych závěrem chtěla říci, že společenská objednávka v závazných i orientačních ukazatelích plánu na rok 1989 je v zásadě naplněna. Výjimku tvoří cukrovka a zelenina, kde příčinou je vysoká spotřeba živé práce. Situaci neřeší další zvyšování nákupních cen, ale je nutno přikročit k důslednému řešení komplexní mechanizace, geneticky jednoklíčkového osiva a speciálních pesticidů. Do těchto oblastí je nutné směřovat i další finanční prostředky centra.

Nízká úroveň zajišťování vstupů do zemědělství (u pesticidů na 85 % , jadrných krmiv na 82 %) se promítá do výrobně finančních plánů, zejména do tvorby vlastních zdrojů. Je reálný předpoklad, že na základně denitivního přiznání diferenciální renty II a dotací centrálních fondů dojde k zajištění zisku na projektovanou úroveň s cílem vytvoření dynamiky mzdového vývoje a zdrojů investic.

Jako závažný problém se ukazuje skryté zvyšování cen prostřednictvím odbytových a skladovacích přirážek nad bilancovanou úroveň.

Soudružky a soudruzi, i když nová pravidla hospodářského mechanismu pronikají pomalu do vědomí řídících pracovníků a objevují se některé disproporce v zajišťování vstupů do zemědělství v plánu na rok 1989, československé zemědělství vyrábí v dostatečném množství rozhodující část potravin, a to i při jejich zvyšující se spotřebě. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Děkuji poslankyni Stuchlíkové. Slovo má poslankyně Eva Silvanová a připraví se poslankyně Hana Návratová.

Poslankyně SN E. Silvanová: Vážený súdruh generálny tajomník ÚV KSČ, vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené súdružky a súdruhovia, základom realizácie sociálneho programu nášho štátu je zvyšovanie tvorby zdrojov, ktoré pramení z materiálnych hodnôt vytvorených obetavou a statočnou prácou našich pracujúcich. Zákon o sociálnom zabezpečení, ktorý nadobudol platnosť v minulom roku, priniesol posilnenie sociálnych istôt a zvýšenie životnej úrovne nielen dôchodcom, ale aj tým, ktorí sa pripravujú na odchod do dôchodku. Novým prvkom, ktorý sa objavil prvýkrát v histórii nášho dôchodkového zabezpečenia, sú právne predpoklady pre pravidelné zvyšovanie dôchodkov v nadväznosti na zvyšovanie miezd a iných pracovných príjmov. Toto opatrenie vyplynulo zo spoločného uznesenia Predsedníctva ÚV KSČ, vlády ČSSR, Predsedníctva ÚRO, Predsedníctva ÚV SZM k realizácii záverov XVH. zjazdu KSČ zo dňa 8. apríla 1987.

I keď vieme, že realizácia je podmienená rozvojom ekonomiky, dôchodcovia predpokladajú, že tento ciež XVII. zjazdu KSČ bude splnený v závere 8. päťročnice tak, ako to bolo uvedené v decembrovej správe z rokovania vlády ČSSR. Ďalší odklad by znamenal znehodnotenie aj tých úprav, ktoré boli vykonané v roku 1988, a viedlo by to k zaostávaniu životnej úrovne dôchodcov za životnou úrovňou pracujúcich a k prehlbovaniu neopodstatnených rozdielov medzi úrovňou dôchodkov priznaných v rôznych obdobiach.

Do komplexného pohžadu na sociálne zabezpečenie treba zahrnúť i starostlivosť, ktorá sa poskytuje v ústavoch sociálnej starostlivosti, najmä pre starých občanov. Plánovaný čistý prírastok miest v týchto ústavoch predstavuje za tri roky 8. päťročnice 3100 miest, čo z celkového plánu 10 000 miest je len 36-%. Za posledné dva roky by sa malo dokončiť 6400 miest, čo je však vzhžadom na súčasnú situáciu v investičnej výstavbe nereálne. Toto konštatovanie je zvlášť varujúce v súvislosti so stále narastajúcim počtom nevyriešených žiadostí o umiestnenie v ústavoch sociálnej starostlivosti, ktoré v roku 1988 prekročili 25 000 žiadostí. Najväčší počet žiadostí na umiestnenie je do domov dôchodcov. V mojom volebnom obvode na Národnom výbore hlavného mesta SSR Bratislavy evidujú 120 žiadostí na umiestnenie do domov dôchodcov typu penziónu a 100 žiadostí do domov dôchodcov, čo je vzhžadom na vek žiadatežov vysoký počet. Keď sa občan v dôchodkovom veku, najčastejšie už ako 70 alebo 80ročný rozhodne požiadať o umiestnenie v ústavoch sociálnej starostlivosti, malo by byť jeho žiadosti vyhovené ihneď, pretože každým mesiacom a rokom sa jeho zdravotný stav a situácia mení a tak sa neraz vyhovenia svojej žiadosti ani nedožije s pocitom zatrpknutosti na okolie a spoločnosť.

Riešenie je naliehavé, veď napríklad v hl. meste SSR Bratislave z plánovaných 320 bytových jednotiek pre domovy dôchodcov typu penziónu a 300 bytových jednotiek pre domovy s opatrovatežskou službou plánované na 8. päťročnicu nie je dokončený ani jeden a začatá výstavba je len jedného penziónu so 190 miestami v Lamači.

Táto situácia súvisí s bytovou otázkou, pretože s umiestnením žiadatežov do domova dôchodcov by sa uvožnili ich byty, čo by riešilo problém nedostatku bytov pre mladé rodiny.

Predmetom pozornosti poslancov vo výboroch pre sociálnu politiku je aj starostlivosť o invalidných občanov. Zo širokej škály problematiky chcem uviesť aspoň jeden: dopravu imobilných občanov na vozíkoch. Ťažko zdravotne postihnutý občan viac ako ktokožvek iný potrebuje sa integrovať do spoločenského života. Riešením by bolo, keby aspoň vo vežkých mestách boli upravené tri - štyri vozidlá špeciálnej taxislužby so zdvižnou plošinou alebo rampou, ktorá by umiestnila imobilného občana na vozíku priamo do auta. Situácia je naliehavá nielen preto, že Zväz invalidov bude mať republikové a celoštátne zjazdy, na ktorých sa očakávajú delegácie i zo zahraničia, kde takéto podmienky prepravy sú zabezpečené.

Výbory pre sociálnu politiku starostlivo sledujú aj problematiku pomoci rodinám s deťmi. Koncepciu štátnej rodinnej politiky pripravuje Federálne ministerstvo práce a sociálnych vecí. Ale je nevyhnutné, aby sa na jej spracovaní podiežala aj štátna zdravotná správa, odborové orgány a spoločenské inštitúcie.

Vieme kde sú problémy, kde treba odstraňovať nedostatky a čomu venovať väčšiu pozornosť, ako napríklad príprave mladých žudí na rodinný život, že je nevyhnutné zlepšiť vzťahy a možnosti starostlivosti detí o svojich rodičov a prarodičov, ktorí, aj keď svojim deťom všemožne pomáhajú, sami žijú neraz vežmi osamelo a opusťene.

Štátna rodinná politika môže byť úspešná len vtedy, keď pomôže vytvoriť podmienky k odstráneniu nedostatkov, ktoré zisťujeme v rozhodujúcich oblastiach života rodiny, a to je v prvom rade starostlivosť o zdravie, výchovu a vzdelanie, zamestnanosť žien-matiek, bytový problém a tiež nedostatočné služby pre rodinu s deťmi.

Vážené súdružky a súdruhovia, zdravie by sa malo dostať do našej pozornosti vo všetkých oblastiach nášho života. Veď ide o významný ekonomicko-výrobný činitež. Väčšina našich občanov nedáva na prvé miesto potrebu nakupovať módne novinky, zahraničné nápoje a cigarety, ale vežmi citlivo reaguje na nedostatok zahraničného lieku a na úroveň a technické vybavenie zdravotníctva. Problémy s materiálno-technickým zabezpečením zdravotníctva pretrvávajú. Uviediem situáciu za Slovenskú socialistickú republiku. Potreby liekov sú 72 %mi pokryté tuzemskou výrobou, ale u mnohých liekov sa vstupné suroviny dovážajú z nesocialistických štátov, i keď hotový výrobok je z nášho farmaceutického priemyslu. Farmaceutický priemysel má okrem nedostatku surovín problémy aj s technologickým vybavením výroby. Takmer 29 % zariadení prekročilo už svoju životnosť a sú odpísané. Ale udržujú sa v prevádzke za enormných ťažkostí. Podobná situácia je aj v spotrebnom zdravotníckom materiáli. Tuzemská výroba pokrýva73,6 % spotreby zdravotníctva, ale aj tu sú problémy: v surovinovom zabezpečení, nutnosťou vývozu do nesocialistických štátov a je nedostatok kapacít.

Najväčšie rozpory v dodávkach spotrebného zdravotníckeho materiálu pretrvávajú u dodávatežov v pôsobnosti Ministerstva priemyslu ČSR a Federálneho ministerstva hutníctva, strojárstva a elektrotechniky. Nedostatok sa rieši dovozom zo socialistických, ale aj nesocialistických štátov, kde zvlášť dovoz z nesocialistických štátov predstavuje najdôležitejšiu časť spotrebného zdravotníckeho materiálu. Na neinvestičný dovoz liečiv a spotrebného zdravotníckeho materiálu z nesocialistických štátov potrebuje Ministerstvo zdravotníctva a sociálnych vecí SSR prideliť navyše doterajšej potrebe ešte v tomto roku 226 mil. korún vo franco cenách. Niekomu sa môže javiť, že zdravotníci sústavne len žiadajú a pýtajú, ale nedá sa nežiadať, keď štatistiky neúprosne varujú pred nárastom nádorových ochorení. Veď len v Slovenskej socialistickej republike pribúda ročne 17 tisíc až 18 tisíc nových nádorových ochorení, keď priemerná dĺžka života u nás sa nepredlžuje a v mnohých zdravotníckych štatistických ukazovatežoch sme stratili popredné miesto na svete.

Nutné je znovu pripomínať, že v zdravotníctve sa mnohé situácie nedajú predvídať, že havárie, katastrofy a epidémie chorôb prichádzajú nečakane a prístrojová technika vypadáva neplánovane a preto treba vytvárať rezervy vo finančných prostriedkoch pre zdravotníctvo po celý rok.

V rámci pokrytia havarijných požiadaviek a objektívnych potrieb vybavenosti zdravotníckych zariadení v SSR prístrojovou technikou a technologickými zariadeniami je potrebný limit devízových prostriedkov na dovoz z nesocialistických štátov ešte v tomto roku zvýšiť o 671,8 mil. Kčs vo franco cenách. Zdravotníci v mnohých ústavoch pracujú doslova na hranici svojich možností. Na prístrojoch sa robí dlhšie ako je ich predpokladaná životnosť. Napriek týmto nedostatkom a problémom možno však jednoznačne konštatovať, že zdravotníci nezžavujú z nárokov na zdravotnícke služby, a v mnohých odboroch predstavujú špičkovú svetovú medicínu.

Napríklad Onkologický ústav v Bratislave ako jediný ústav tohto druhu na Slovensku v porovnaní s rokom 1970 zvýšil počet hospitalizovaných pacientov o 7-krát za toho istého lôžkového vybavenia. V liečbe pritom používajú tie isté lieky, ako je tomu u známych amerických onkologických ústavov. Dokážu už vyliečiť polovicu pacientov a od roku 1976 sa zvyšuje o 1 % každým rokom počet pacientov, ktorí bez recidívy prežijú 5 rokov. Žiaž, že z kapacitných dôvodov sa ešte stále nemôžu ujať každého, kto to potrebuje, i keď ich skúsenosti využívajú aj ostatní odborníci vo všetkých okresoch Slovenskej socialistickej republiky.

Ministerstvá zdravotníctva a sociálnych vecí národných republík by mali koncepčne doriešiť, tak, ako to uviedol súdruh predseda vlády vo svojej správe, zásobovanie liekmi, reagenciami, spotrebným materiálom a prístrojmi, a definitívne orientovať tuzemskú výrobu na tie prípravky, ktoré majú u nás tradíciu, ktoré sa už osvedčili a ostatné riešiť dovozom.

Mám za to, že je vec nás všetkých, aby zdravotníctvo bezchybne fungovalo. K tomu by mali prispieť aj ostatné výrobné a nevýrobné rezorty, veď ide o zdravie človeka, ktorý ako pracovná sila vytvára tie najväčšie hodnoty. Je najvyšší čas, aby sme nemysleli len na kvantitu, ale aj na kvalitu v tých najširších súvislostiach.

Záverom chcem vysloviť presvedčenie, že zdroje pre pokrytie potrieb zdravotníctva a sociálnej starostlivosti sa budú zvyšovať vďaka kvalitnej a dobrej práci vo všetkých oblastiach nášho života.

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Děkuji poslankyni Silvanové, slovo má poslankyně H. Návratová. Připraví se poslanec L. Sakmar.

Poslankyně SN H. Návratová: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, hosté, ráda bych v tomto pozdním odpoledni obrátila vaši pozornost na oblast, která je stejně citlivá jako péče o zdraví lidu, protože se nás každodenně v různých rovinách dotýká.

Řešení problematiky školství je náročným celospolečenským cílovým programem. Vyžaduje mimo jiné vázání značných zdrojů, které je třeba vytvořit vysokou produktivitou práce, především ve výrobní sféře. K tomu, aby nový hospodářský mechanismus splnil všechny záměry, nebude stačit jen legislativa. Rozhodující bude, zda se celé společnosti podaří dosáhnout nových kvalit člověka. Proto nikdy v minulosti nestálo naše školství před tak závažným komplexem úkolů, jako v současné době.

Rychlé technické změny a prodlužující se doba přípravy na povolání vede k zostření rozporů mezi aktuálními a perspektivními potřebami kvalifikovaných kádrů a mezi obsahem a profilem vzdělání. V poslední době se ve všech vyspělých státech klade největší důraz právě na změnu obsahu vzdělání, na posílení adaptability a na rozvoj tvůrčích znalostí a schopností člověka.

Diskuse k analýze naší výchovně vzdělávací soustavy, která proběhla v souladu s politikou přestavby ,přinesla řadu námětů k jejímu zkvalitnění. Praxe potvrdila nutnost urychleně rozpracovat závěry k vytvoření jednotné desetileté střední všeobecně vzdělávací polytechnické školy s účelnou vnitřní diferenciací a cílem integrovat ji jako celek. Jednání 13. i 14. zasedání ÚV KSČ to potvrdila.

Víme, že náš současný vzdělávací systém trpí řadou neduhů. Nejzávažnější je skutečnost, že nedostatečně připravuje člověka na jeho celoživotní uplatnění. Příčin je řada. Patří mezi ně nevyváženost jednotlivých složek výchovně vzdělávacího procesu, nedostatečná pružnost a přílišná uzavřenost, nadměrná extenze učiva, absence aktivního dialogu mezi učitelem a žákem, nedostatečná možnost individuální práce učitele se žákem, i minimálně rozvinutý systém celoživotního vzdělávání a rekvalifikace. Jsem toho názoru, že i do školství je nutné znovu zavést osvědčenou praxi, která existuje ve zdravotnictví - permanentní výchovu a atestace pracovníků.

Vaši pozornost chci orientovat především na některé závažné nedostatky v oblasti řízení a materiálně technického a personálního zabezpečení. Například v Československé socialistické republice je asi 12 % přeplněných tříd základních škol hlavně v sídlištních. aglomeracích. Odstranění si vyžádá asi 3000 dalších pracovníků a zvýšení limitu mezd o 100,2 mil. Kčs. Na vysokých školách představuje zvýšení počtu učitelů o 1600-91 mil. Kčs.

Budovy škol jsou většinou kapacitně nedostačující, mnohdy ve špatném technickém stavu, a to bohužel i ty nedávno postavené. V oblasti finančního zabezpečení školství vznikly problémy vyvolané krácením rozpočtu ve smyslu usnesení vlády č. 153/87 a č. 33/88, která předepisují úsporu neinvestičních výdajů ve výši 1-1,5 % z původního rozpočtu. V důsledku toho zákonitě došlo k dalšímu prohloubení nedostatků v materiálním zabezpečení provozu a údržby škol. Přitom hodnota základních prostředků školství v České socialistické republice činí 41 mld. Kčs při počtu asi 13 tisíc objektů. Z nich 30 % bylo postaveno do roku 1900, dalších 31 % do roku 1945. Požadavky na základní rekonstrukci a modernizaci vyčleněné pro 9. pětiletku představují 3,5 mld. Kčs. Kromě toho potřebuje školství získat dalších asi 18 tisíc učeben a 4500 lůžek.

Březnové usnesení vlády z letošního roku značnou část těchto krácených prostředků na neinvestiční výdaje vrací. Současně však květnové usnesení přijalo opatření, které je zaměřeno na upevnění hospodářské rovnováhy a zlepšení vývoje národního hospodářství a dočasně zastavilo zahajování všech staveb. Tím byly pozastaveny i investice pro výstavbu plánovaných školských zařízení.

Mým volebním obvodem je šestý pražský obvod s výrazným počtem mladých lidí - s téměř 19 tisíci studenty vysokých škol, zhruba se stejným počtem ubytovaných na kolejích a přibližně s 20 tisíci žáků základních a středních škol. V posledních letech bylo dáno v rámci komplexní bytové výstavby do užívání pět objektů základního školství, ale žádný pro střední školství, přesto, že všichni víme, že není materiálně připraveno na populační vlnu sedmdesátých let. Vzrůstající potřeby středního školství řeší obvodní orgány rušením základních škol na základě požadavků odboru školství NVP. A to je i jeden z důvodů stále vysokého počtu žáků ve třídách, což ve srovnání se světem, s požadavky na kvalitu, je v rozporu s nově koncipovanou výchovně-vzdělávací soustavou. Zvyšují se i náklady na adaptace objektů trvající řadu let.

Přetrvávají nedostatky i při navrácení školních budov do užívání z důvodu dlouhodobě prováděných rekonstrukcí. Jako příklad pružnosti z období nových hospodářských mechanismů bych ráda uvedla příklad: Je tomu dva roky - v červnu 1987 - byla z důvodu havárie stropu učebny uzavřena budova tolik potřebné zvláštní školy. Tím se zhoršily i podmínky pro práci dalších dvou škol. Podnik Pražská stavební obnova dodnes zpracovává předprojektovou dokumentaci - zatím bez konkrétních výsledků. Obvodní orgány se snaží urychlit projektovou přípravu tak, aby rekonstrukce v hodnotě 3,6 mil. Kčs byla zahájena alespoň v roce 1990 a ukončena v roce 1993. Přitom objekt školy se nachází na frekventované komunikaci vedoucí na letiště a každý návštěvník Prahy a republiky sleduje a srovnává. Vždyť v nedaleké blízkosti dokážeme velmi rychlým tempem stavět interhotel!

Z konkrétní praxe vyplývá, že školské správy mají hlavni problém se zajišťováním dodavatelských kapacit. To bude nutné řešit tak, aby nákladnější stavební práce byly zabezpečovány jako státní zakázky. Pomocným řešením by bylo vytvoření vlastní stavební organizace řízené národními výbory.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP