Úterý 21. března 1989

Výrazom nového politického myslenia a prejavom hlbokého záujmu o intenzívne rozvíjanie medzinárodných vzťahov je vyhlásenie výboru ministrov obrany členských štátov nášho obranného spoločenstva o pomere počtu osôb, ozbrojených síl a výzbroje organizácie Varšavskej zmluvy a Severoatlantického paktu v Európe, v prižahlých moriach a oceánoch. Uverejnenie počtov oboch vojenskopolitických zoskupení je významným spoločným príspevkom štátov Varšavskej zmluvy k väčšej otvorenosti pri posudzovaní otázok vojensko-strategickej rovnováhy a umožňuje zhodnotiť reálny pomer síl. Súčasne má čeliť opakovaným dohadom a tendenčným tvrdeniam o jednostrannej prevahe nášho obranného spoločenstva, ako i zámerom a plánom vojenských orgánov NATO na zavádzanie zbrojných modernizačných programov a na zvyšovanie potenciálu svojich ozbrojených síl.

Dôkazom pripravenosti členských štátov Varšavskej zmluvy rozvíjať úsilie o medzinárodné uvožnenie v Európe sú opatrenia na jednostranné zníženie počtu svojich ozbrojených síl a výzbroje. Tieto odzbrojovacie kroky predstavujú v našom obrannom spoločenstve výrazné zníženie stavu vojsk o 300 000 osôb, o 12 000 tankov, 930 lietadiel a ďalších druhov vojenskej techniky. Znamenajú tiež vyčlenenie menších prostriedkov na obranu v priemere o 13 až 15 % a prijatie organizačných opatrení na posilnenie obrannej štruktúry armády.

Východiskom pre tieto radikálne opatrenia sú zásady vojenskej doktríny prijatej na berlínskom zasadaní Poiltického poradného výboru členských štátov Varšavskej zmluvy z roku 1987 a v záveroch jeho nasledujúceho varšavského zasadania. Naša krajina túto doktrínu plne uplatňuje vo vlastných konkrétnych podmienkach. Je pripravený text dokumentu "Vojenská doktrína ČSSR", ktorý bude zverejnený po schválení v Rade obrany štátu. Obsahuje základné názory a zásady najvyšších straníckych a štátnych orgánov na udržanie mieru a odvrátenie vojny, na výstavbu štátu z hžadiska obranyschopnosti, na prípravu obyvatežstva a ozbrojených síl na odrazenie agresie, na spôsoby vedenia ozbrojeného zápasu pri obrane ČSSR v súlade s požiadavkami súdobého vojenstva. Vychádza z nášho členstva a internacionálnych záväzkov vo Varšavskej zmluve. Dokument sa stane základom aj pre naše rokovania o otázkach národnej bezpečnosti a ich vojenskopolitických a vojenskotechnických aspektoch so štátmi Severoatlantického paktu.

Naša krajina sa aktívne pripojila k iniciatívam bratských socialistických štátov. Rozhodnutím Rady obrany štátu o znížení počtu osôb, výzbroje a organizačných zmenách v ČSźA vzbudilo medzi našim žudom oprávnenú pozornosť, stretlo sa so všeobecným súhlasom a malo i pozitívny medzinárodný ohlas.

Širokú politickú platformu pre toto opatrenie vytvára naša zahraničnopolitická iniciatíva, ktorú vyhlásil pred rokom generálny tajomník ÚV KSČ súdruh Miloš Jakeš.

Uvedomujeme si, že jej vojenská stránka je nevyhnutnou podmienkou pre vytvorenie a posilňovanie vzájomnej dôvery a dobrých vzťahov medzi susediacimi štátmi - členmi Varšavskej zmluvy na jednej a NATO na druhej strane. Dôkazom našich pevných úmyslov rozvíjať ďalej tieto vzťahy je dôsledná realizácia ustanovení štokholmského dokumentu z roku 1986 o oznamovaní cvičení a pozývaní pozorovatežov. Od februára 1987, keď sa na cvičení ČSźA vôbec po prvýkrát v Európe zúčastnili zahraniční pozorovatelia, sme uskutočnili ešte ďalšie tri za ich prítomnosti. V priebehu dvoch rokov k nám prišlo dovedna 154 pozorovatežov z 22 signatárskych štátov helsinskej konferencie o bezpečnosti a spolupráci v Európe. Vytvorili sme im všestranné podmienky na to, aby sa presvedčili o charaktere cvičení a ich podriadení jedinému ciežu - zdokonaliť vojská vo vedení obranného boja a odvrátiť agresiu nepriateža. To je tiež jednoznačný zmysel bojovej pohotovosti a pripravenosti Československej žudovej armády.

Na druhej strane naši pozorovatelia sa zúčastňujú na cvičeniach štátov NATO. Okrem toho skupina našich dôstojníkov pracuje v zbore vojenských pozorovatežov v Angole, Namíbii a v dozornej komisii neutrálnych štátov v Kórei. Boli vyslaní na žiadosť Rady bezpečnosti OSN a dohliadajú v týchto krajinách na dodržiavanie prímeria, odsunu vojsk a plnenie dohôd medzi zainteresovanými štátmi.

K organizačným zmenám v ČSźA vyplývajúcich z rozhodnutia Rady obrany štátu pristupujeme s vedomím, že armáda musí nepretržite zabezpečovať spožahlivú obranu krajiny v internacionálnom bojovom zväzku so Sovietskou armádou a ďalšími armádami nášho spoločenstva. Naše vojská sú v prvom obrannom slede spojených ozbrojených síl členských štátov Varšavskej zmluvy, čo kladie vysoké nároky na ich bojovú pohotovosť a pripravenosť. Nemôžeme pripustiť, aby zaostávali za vyspelými západnými armádami v organizačných štruktúrach, bojových možnostiach a spôsobilosti plniť úlohy i v prípade nepredvídaného napadnutia.

Zníženie počtov výzbroje a techniky musíme kompenzovať nárastom ich kvality, a to i pri menších vyčlenených finančných prostriedkoch na ich nákup. Pritom budeme venovať pozornosť zavádzaniu prostriedkov obranného charakteru, predovšetkým protitankovým a protilietadlovým zbraniam, ženijnej a niektorej ďalšej technike. To taktiež kladie nové požiadavky na náš obranný priemysel. Obmedzenie výdavkov na obranu sa už teraz odráža v nižších objednávkach podnikom vyplývajúcich z potrieb našej armády i spojeneckých krajín. Na druhej strane vznikajú niektoré nové požiadavky na zmenu výrobných programov, ktoré sa nemôžu realizovať bez nevyhnutných investícií, najmä do strojov a zariadení. Chcel by som poďakovať za pochopenie všetkým funkcionárom, ktorí tieto problémy zodpovedne riešia a komplexne zvažujú ekonomické a obranné hžadiská.

Organizačné zmeny sa dotýkajú celej armády. Prejavujú sa v štruktúre a obsahu činnosti Ministerstva národnej obrany, v štáboch podriadených zväzov, ale predovšetkým vo vojskách. Reorganizáciou sa znížia počty vojakov a techniky v divíziách a útvaroch. V takmer sedemdesiatich posádkach bude treba umiestniť novoutvorené stavebné organizácie, ktorých pracovná činnosť sa bude podriaďovať výhradne vládnym úlohám v pomoci národnému hospodárstvu pri modernizácii bytového a kúpežného fondu, na stavbách ekologických a občianskej vybavenosti, zdravotníckych a ďalších zariadení. V dvoch posádkach vzniknú nové železničné útvary. Osobitné problémy, aké sme u nás doposiaž neriešili, vyvstávajú pri reorganizácii troch zväzkov na sklady. Predovšetkým musíme vytvoriť v relatívne krátkom čase nový mobilizačný systém, ktorý by zabezpečoval doplnenie útvarov. Pri súčasnom celkovom znížení počtu vojakov v zálohe povolávaných na cvičenia to nevyhnutne vyžaduje zabezpečiť ich náročnejšiu efektívnu prípravu.

Pri plnení všetkých týchto úloh sledujeme kritérium hospodárnosti. Plánujeme maximálne využívať súčasné kasárenské fondy, zrušenú techniku ponúkame pre potreby národného hospodárstva.

Z žudskej stránky sa reorganizácia bude dotýkať okolo 30 000 vojakov a občianskych pracovníkov vojenskej správy. S ňou sa spája premiestenie až 4000 dôstojníkov a práporčíkov do nových posádok. Určitý počet z nich si bude musieť v kurzoch a školách získať novú kvalifikáciu. To všetko je vážny sociálny problém, ktorý zasahuje až do rodinných vzťahov a musíme ho riešiť citlivo. Pri zabezpečovaní ubytovania vojsk a vytvárania sociálneho zázemia pre ich organizovaný život spoliehame na spoluprácu ale i pomoc územných straníckych a štátnych orgánov.

Dovedna budú mať organizačné zmeny dôsledky na 225 útvarov, škôl a zariadení. Časť z nich bude redislokovaná do iných miest. K týmto úlohám pristupujeme s vedomím nezlomného presvedčenia o životnosti a perspektívach prestavby našej spoločnosti, zodpovednosti za všestranný rozvoj socialistickej vlasti a zabezpečenie jej spožahlivej ochrany. Podávame tým taktiež konkrétny dôkaz nášho úsilia o upevnenie mieru v Európe.

Veríme, že i politickí a vojenskí predstavitelia štátov NATO pochopia, že v súčasnom jadrovom veku nemožno vojnou dosiahnuť politické ciele. Doposiaž to tak nie je. Dôkazom toho je i nedávno skončené velitežsko-štábne cvičenie Severoatlantického paktu, prebiehajúce pod názvom WINTEX-CIMEX 89 na území NSR. Zarážajúce je, že námet tohto cvičenia uvádza ako dôvod vzniku vojny krízový vývoj v socialistických krajinách. Hlavná pozornosť v priebehu cvičenia bola venovaná riešeniu problematiky prevodu ozbrojených síl a civilnej sféry štátov NATO z mierového na vojnový stav a vedeniu operácií za použitia konvenčných, chemických ale i jadrových zbraní. Podža vojenskostrategickej koncepcie "pružnej reakcie" riadiace orgány paktu naďalej kalkulujú s použitím jadrových zbraní ako prví a v súčasnosti sa snažia presadiť ich zdokonažovanie. Prezident Spojených štátov George Bush v prejave na začiatku marca potvrdil, že jeho vláda trvá na zámere modernizovať jadrové a konvenčné sily a zachovať vysoký trend vojenských výdavkov. Povedal: "Nemôžeme sa dopustiť omylu a považovať stabilnejšiu medzinárodnú situáciu za dôvod k nižším výdavkom na obranu".

Západ v snahe zabrániť uskutočňovaniu úloh sociálno-ekonomického rozvoja krajín socialistického spoločenstva predpokladá uplatňovať tzv. konkurenčnú stratégiu s ciežom prinútiť ich k ďalšiemu zbrojeniu a ekonomicky oslabiť. Orgány paktu NATO vypracovali a realizujú dlhodobé programy zdokonažovania konvenčných prostriedkov a výroby vysoko efektívnych zbraňových systémov. Tak v západonemeckom pozemnom vojsku sa má v roku 1989 skončiť prezbrojovanie tankových zväzkov najnovším typom tanku a na druhú polovicu deväťdesiatych rokov sa plánuje začatie výroby tankov novej generácie. Ide o druh zbrane, ktorú Severoatlantický pakt označuje za hlavný prostriedok vedenia útočnej činnosti.

Všetko svedčí o tom, že vojenskopolitické kruhy Západu naďalej zotrvávajú na politike z pozície sily.

V tejto situácii naše jednostranné opatrenia na zníženie ozbrojených síl, výzbroje a vojenských rozpočtov majú svoje hranice, za ktorými - bez zodpovedajúcich opatrení druhej strany - bol by narušený princíp rovnováhy a dostatočnosti, jednoty budovania a obrany socializmu. Tieto otázky treba hodnotiť objektívne. Chybou by bolo podliehať ilúziám, že nebezpečenstvo vojny pominulo. Je zatiaž reálne, ako je reálny nepriatež socializmu. Pozitívne tendencie vývoja medzinárodných vzťahov sa ešte nestali nezvratnými a vo vojenskej oblasti sa presadzujú vežmi pomaly a s ťažkosťami. Preto považujeme starostlivosť o obranu krajiny naďalej za záležitosť vysokej občianskej uvedomelosti a bdelosti.

Dôsledné napĺňanie úloh vyplývajúcich z rozhodnutia Rady obrany štátu je pre Československú žudovú armádu v súčasnosti politickou otázkou prvoradého významu, hlavným realizačným programom, ktorý budeme uskutočňovať v priebehu dvoch rokov. Pristupujeme k nemu s vedomím, že obranyschopnosť krajiny musí byť bezpodmienečne zabezpečená. Plnenie jeho úloh chápeme ako vlastenecký čin, náš príspevok k rozvoju hospodárstva a spoločenskej prestavby.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem ministrovi národnej obrany ČSSR Milánu Václavíkovi. Slovo má poslanec Josef Puchmeltr, pripraví sa poslankyňa A. Marešová.

Poslanec SL J. Puchmeltr: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, v průběhu tohoto století došlo k obrovským změnám. Jestliže jsme koncem první poloviny 20. století byli nuceni začít se vyrovnávat s možností ukončení další existence lidstva v důsledku jaderné války, pak jsme koncem jeho druhé poloviny postaveni před další skutečnost, že nekontrolovatelný hospodářský vývoj by měl za následek zničení životního prostředí.

O tom, že problémy ochrany životního prostředí jsou řešitelné jen ve spolupráci sousedních zemí, svědčí konečně i existence řady specializovaných orgánů na celém světě. Vzájemná závislost a potřeba nejen hospodářské, ale i politické spolupráce, je dnes zcela běžná, celosvětově uznávaná jako jediná forma koexistence států a jejich seskupení. To platí bezezbytku i pro řešení životního prostředí. V duchu této spolupráce vystoupil mimo jiné generální tajemník ÚV KSSS soudruh Gorbačov na 43. Valném shromáždění OSN, kde přednesl významné návrhy i v oblasti životního prostředí. Důležitý je především návrh na vytvoření střediska první ekologické pomoci OSN.

I my, poslanci Federálního shromáždění, vítáme tento návrh a považujeme za účelné dopracovat strukturu a organizaci navrhovaného střediska a doporučit jeho vytvoření v návaznosti na program OSN pro životní prostředí.

Vážná situace ve střední Evropě a potřeba odstranit bariéry a některé stereotypy z dosavadní spolupráce v oblasti životního prostředí vedla rovněž předsedu vlády ČSSR k návrhu na neformální společné jednání předsedů vlád sousedících s Československem o problémech péče o životní prostředí. Návrh vychází ze záměrů naší republiky plnit mezinárodně přijaté dokumenty a také z návrhu generálního tajemníka ústředního výboru KSČ soudruha Jakeše na vytvoření pásma důvěry, spolupráce a dobrých sousedských vztahů na linii dotyku států Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu, a současně z naplnění rezoluce č. 42 Valného shromáždění.

Iniciativa předsedy vlády ČSSR soudruha Adamce je tak bezpochyby výrazem odhodlanosti našeho stranického a státního vedení přispět konkrétním způsobem ke zlepšení a ochraně životního prostředí ve střední Evropě.

Protože můj volební obvod, soudružky a soudruzi, leží v Severočeském kraji, kde zejména v pánevních okresech je ekologická situace více nepříznivá, dovolím si říci kritická, sledují obyvatelé těchto oblastí s velkou pozorností všechna dosavadní opatření, návrhy a iniciativní kroky, které by mohly přinést zlepšení životního prostředí. Toto území se, žel, stalo nechtěným experimentem, jehož řešení může být významným návodem, jak přistupovat k obdobným situacím na území celého našeho státu. V posledních letech byla v tomto kraji v souladu se záměry zapracovanými do oblastního plánu, za účinné podpory centrálních orgánů, zahájena řada akcí, které mají především přispět ke snížení koncentrace zdraví škodlivých látek v ovzduší, neboť ty zvláště v období takzvaných atmosférických inverzí mnohonásobně převyšují povolené normy a podílejí se asi ze 40 % na celkové emisi do ovzduší v ČSR. Veřejností byla příznivě přijata zejména výstavba příslušných zařízení v Chemických závodech v Litvínově, ve Válcovnách trub a železa v Chomutově, jakož i zařízení provedených v tlakové plynárně v Ústí nad Labem. Zahájen byl program rekonstrukce odlučovačů popílku u elektráren a dalších velkých zdrojů emisí. Pokračuje program k likvidaci ekologicky závadných výrob, z celkem 9 akcí je už 6 realizováno, a to ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v ústecké Chemofarmě a v Chemických závodech Litvínov. S příznivým postojem naší veřejnosti se setkala též opatření kompenzačního charakteru, uplatněná zejména v péči o naši dětskou populaci. Přes to všechno však v poslední době, zejména na rozhraní měsíců leden a únor, se vyvinula velmi vážná situace i oprávněná kritika veřejnosti ke stavu životního prostředí, kdy v podstatě v jednotlivých dnech, dokonce proti povolené normě, byl výskyt SO2 v ovzduší více než 10 krát větší. Sám tento fakt byl velmi odstrašující. Proto jsme toho názoru, že je třeba ještě účinněji a aktivněji řešit a realizovat celou řadu finančně i kapacitně velmi náročných úkolů, které je třeba v kraji uskutečnit.

Především souhlasíme s tím, že je třeba, aby se urychlila naše celková spoluúčast na snížení kysličníku siřičitého o 30 % v rámci mezinárodních dohod, jak bylo rozhodnuto federální vládou, a to, aby ještě v současné pětiletce bylo započato s výstavbou odsiřovacího zařízení v elektrárně Tušimice II, Prunéřov II, Počerady a v objektech Chemických závodů Litvínov. Zásadní obrat v ekologické situaci však přinese zřejmě až realizace rozhodnutí o plynofikaci v příslušných oblastech.

Značný význam pro kvalitu životního prostředí je přikládán též výstavbě čistíren odpadních vod. Příslušné akce byly už také zahájeny, a to v Jirkově, Litvínově, Varnsdorfu a v České Lípě. Současně s těmito náročnými ekologickými akcemi je věnována žádoucí pozornost též závažnému vlivu lidského faktoru. Jde nejen o vztah k udržování čistoty a pořádku a odstranění zanedbaných míst a různých skládek. Jde také o propagaci dobrých myšlenek, návrhů a příkladů. Zvláště tato organizační práce a její účinnost se stává předním úkolem národních výborů, orgánů a organizací Národní fronty, škol a kulturních zařízení. V současné době je tento záměr zvýrazněn výzvou vlády ČSSR a ústředního výboru Národní fronty a vyhlášením letošního roku "Rokem životního prostředí - čistoty a pořádku". Jde o to, aby tato výzva nalézala všude co největší a hlavně konkrétní ohlas.

Za velmi závažné, s čím jsem se při poslaneckém průzkumu setkal, vidím to, že v rámci republiky v řadě případů se nedaří zajistit realizaci akcí životního prostředí podle pořadí naléhavosti, ale podle toho, kdo snadněji sežene dodavatele. A protože v Severočeském kraji je kapacit nedostatek, pak v této soutěži při vysoké naléhavosti ekologických investic našeho kraje prohrávají i při existenci vládou schválených akcí. Následkem toho se výstavba i dodávky technologie zpožďují a nezřídka jsou akce naším stavebnictvím odmítány.

Jako příklad může posloužit zahájení likvidace odpadních vod v elektrárně Ledvice, která se opozdila téměř o dvě pětiletky, protože českoslovenští dodavatelé výstavbu stále odmítali.

Tento a jiné příklady naznačují, že by nejenom v kraji, ale i v celé republice bylo účelné zvážit vytvoření specializovaných kapacit, jimž by úkoly sledované v ochraně životního prostředí mohly být ukládány jako závazné, respektive zadávány jako státní zakázky.

Za neméně závažné je nutno považovat též nedosahování projektovaných technicko-ekonomických parametrů po zavedení některých uskutečněných již ekologických akcí do provozu.

Považuji však za nutné připomenout, že zlepšení čistoty ovzduší není jen otázkou realizace velkých ekologických, investičních akcí. Cestu vidíme také v podstatně rychlejší modernizaci a dodržování ekologické kázně, zvláště v chemických provozech i likvidaci ekologicky závadných výrob, kterými lze dosáhnout prakticky okamžitého efektu. To si však vyžaduje odpovědný přístup všech stávajících znečišťovatelů ovzduší, ale také zpřísnění prověrek u jednotlivých zdrojů a především přísných postihů jak organizací, tak i jednotlivců.

V současné době připravujeme v našem kraji návrh komplexního oblastního plánu na 9. pětiletku, za jehož prvořadou součást považujeme směry řešení zvýšené ochrany životního prostředí našeho kraje. Věříme, že jeho záměry a cíle budou v orgánech zákonodárných a výkonných podpořeny, že předsednictvo Federálního shromáždění, vlády republik i federální vláda podpoří tento plán, který se tak stane významným krokem ve prospěch ochrany životního prostředí kraje a příspěvkem ke stabilizaci pracovních sil, nutných pro jeho široký a celostátně významný ekologický potenciál naší země.

Mohu proto prohlásit, že pracující severních Čech, kolektivy podniků a závodů, jakož i místní orgány strany, národní výbory, celá Národní fronta plně podporují iniciativní návrh předsedy vlády soudruha Adamce. Zároveň budeme vytvářet a nadále pozitivně ovlivňovat nezbytné politické, právní a organizační podmínky pro realizaci vytyčených cílů v podmínkách přestavby našeho národního hospodářství, kromě jiného i z hlediska zlepšování životního prostředí.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Puchmeltrovi. Slovo má poslankyňa Anna Marešová, pripraví sa poslankyňa Judita Gálová.

Poslankyně SN A. Marešová: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v úvodu svého vystoupení bych chtěla informovat Federální shromáždění, že členové Klubu poslanců Československé strany lidové dávají plnou podporu československé zahraniční politice, jak ji přednesl ve své zprávě soudruh ministr Johanes.

Soudružky a soudruzi poslanci, vybudování společného evropského domu jako programu mírového soužití evropských národů je nemyslitelné bez upevnění spolupráce v humanitární oblasti, včetně důsledného dodržování lidských práv. V poslední době jsme měli dojem, že od ostrých polemik a konfrontací mezi Západem a Východem přecházíme k rozumně volenému dialogu a k plodné spolupráci.

V rozhovorech s voliči hovoříme i o koncepci společného evropského domu. Podle mého názoru vychází z reality vzájemné závislosti evropských států, z jejich základní vůle žít v míru a v bezpečí, ze zkušenosti rozvíjet vztahy vzájemné úcty, důvěry a tolerance ke zvykům, tradicím, zákonům i politickému systému obyvatel v této oblasti. Chceme-li přežít, musíme směřovat ke spolupráci. Proto se musí všechny státy rozloučit se vším, co tomu překáží, jako je národní egoismus, rasové a náboženské předsudky i nedůsledně chápaná ochrana lidských práv.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP