Úterý 14. června 1988

Soudružky a soudruzi poslanci, o jednom jsem plně přesvědčen. Přes problémy, o nichž jsem se tu zmínil, vytváří zákon o státním podniku v dnes předloženém znění dostatečné podmínky jak pro žádoucí organizační přestavbu hospodářské sféry, plné uplatnění iniciativy pracujících i urychlení a zefektivnění našeho ekonomického a sociálního rozvoje.

Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Bezecnému. Slovo má poslanec Drahoslav Křenek. Pripraví sa poslankyňa Erika Vitézová.

Poslanec SN D. Křenek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, veřejná diskuse k zásadám zákona o státním podniku umožnila jednak seznámit široké vrstvy pracujících s obsahem návrhu a také přinesla širokou paletu názorů i námětů na zkvalitnění tohoto návrhu. Diskuse se dotkla i širokého rozsahu otázek a podmínek, které je třeba vyřešit i mimo tento zákon. Ve dvou třetinách došlých připomínek byl formulován i návrh na řešení. Svědčí to o tvůrčím přístupu naprosté většiny diskutujících a jejich snaze aktivně přispět ke zkvalitnění zákona - prostě stát se jeho spolutvůrci. Bylo proto nezbytné vzít si z nich co nejvíce poučení nejen pro dopracování zákona do konečné podoby, ale i k vytváření dalších nezbytných podmínek, aby se zákon mohl co nejdříve uplatnit v praxi a jeho účinnost aby výrazně pomohla k rychlejšímu a intenzívnějšímu rozvoji našeho národního hospodářství.

V diskusi se projevila i řada názorů, že uplatnění zákona je podmíněno změnou myšlení a přístupu k přestavbě hospodářského mechanismu, nejen vlastních hospodářských pracovníků, ale všech pracovníků. Bylo však i dost názorů, ze kterých bylo zřejmé, že jejich autoři očekávají od uplatnění zákona o státním podniku vyšší mzdy bez lepších výsledků práce, a na to také nesmíme zapomenout.

Vyskytly se i obavy - s odvoláním na zkušenosti z minulosti - že principy zákona budou rozmělňovány odkazy na navazující právní předpisy. Návrh osnovy zákona, který dnes projednáváme, má už mnohem méně odkazů, než tomu bylo v jeho zásadách.

Poměrně velmi frekventovanou otázkou nejen ve veřejné diskusi, ale i při jednání ve výborech sněmoven, v České národní radě i Slovenské národní radě, jsou dodavatelsko-odběratelské vztahy v době, až budou podnikům uvolněna dosavadní pouta. Otázka je dokonce formulována takto: "Jaký bude osud podniku, který má dobrou a prospěšnou výrobu, ale zůstane bez materiálního zabezpečení?" I když v § 3 odst. 1 písmeno a) je stanoveno, že stát stanoví i limity omezených zdrojů (lidově se říká nedostatkových nebo úzkoprofilových), z dosavadních příprav státního plánu je zřejmé, že závazných bilancí bude mnohem méně než dosud. Tento problém jsme nedokázali uspokojivě řešit ani v dosavadní plánovací praxi a není řešen uspokojivě ani pro přestavbu, alespoň pro přechodné období. Bude to dost dlouhé období, než se dodavatelské vztahy vyváženě upraví. Je to problém, se kterým zápolí i v jiných socialistických zemích. Například v SSSR zrušili bilance kovového šrotu a během roku kleslo jeho množství dodávané do hutí zhruba o 8 %. Chtěl jsem původně vládě položit otázku, jaká opatření ze strany centra budou přijata v dodavatelsko-odběratelských vztazích v přechodném období. Jak vyplývá z jednání, vláda se touto otázkou intenzívně zabývá. Předpokládám, že nás bude včas informovat.

Stejně tak jsou oprávněné všechny obavy, zda se podaří zabránit spekulativním snahám podniků, aby mohly zneužívat monopolního postavení a neoprávněně zvyšovat ceny, a tím roztočit inflační spirálu. Zkušenosti z Maďarské lidové republiky a Polské lidové republiky ukazují, že je to jeden z rozhodujících problémů, který centrum musí trvale, nejen v přechodném období, nekompromisně řešit, a tedy se na něj už dnes připravit!

Při deklarované samostatnosti a odpovědnosti státního podniku zůstává zatím nezodpovězena otázka, kdo má právo kontroly v podniku. Dnes vedle vnitropodnikové kontroly je to dále nadpodniková kontrola, to je VHJ a ministerstvo, výbory lidové kontroly, obchodní inspekce, finanční správa, banka a řada dalších. Zůstane to tak i nadále?

Jedním z aktuálních úkolů těchto dnů je organizační uspořádání výrobní, přesněji řečeno vědecko-výrobní základny podniků. V rozpravě o tom byla stručná zmínka. Pro tože je to důležitý faktor úspěšnosti nebo neúspěšnosti nových státních podniků, chci k němu také zaujmout stanovisko. Nemůže jít o šablonovitou formu organizace, ale o mnohotvárnou strukturu. Považuji za správnou i řadu shodných názorů, že rozhodujícím prvkem pro vytváření organizační formy státního podniku musí být uspořádání výroby a odbytových cest v dnes existujících VHJ. V těch případech, kde se výroba organizuje horizontálně a kde v dosavadní VHJ stojí vedle sebe výrobci jednotlivých výrobků nebo skupin výrobků, kteří jsou jen minimálně kooperačně propojeni a kteří navíc v podstatě vystupují na trhu, tam zřejmě nestojí nic v cestě tomu, aby se rozdělila současná integrace na několik samostatných podniků. Naopak tam, kde se výroba organizuje vertikálně, kde těžiště odbytových vztahů je soustředěno do jedné nebo mála výstupních organizací, bylo by nelogické atomizovat výrobní základnu na skupinu samostatných podniků. Jestliže finální výrobek vzniká prakticky spoluprací všech nebo převážné většiny podniků dnes existujících VHJ, jestliže na sebe navazuje výroba jednotlivých komponentů, agregátů a přístrojů, aby výrobek mohl finalista realizovat, pak odkázat koordinaci těchto vzájemných vztahů pouze na dodavatelské smlouvy považuji za málo uspokojivé. Tyto výrobní a odbytové vztahy naopak vyvolávají potřebu užšího spojení.

Další výhodou je koncentrace finančních zdrojů a možnost velkých investičních a účinných modernizačních akcí. Tento názor podporují i zkušenosti, že tvorba zisku ze zahraničně obchodní činnosti pouze u jedné nebo mála organizací vyvolává ekonomickou nerovnováhu mezi finalistou a dodavatelem komponentů. Konečným důsledkem je rozdílnost ekonomických zájmů. Je ovšem také pravda, že u takových, zpravidla velkých státních podniků, bude nutno velmi citlivě a promyšleně rozdělit pravomoci a odpovědnost uvnitř této jednotky, stejně jako stanovit pravidla chozrasčotu. Spojovacím článkem uvnitř takového seskupení musí být právě chozrasčot i vnitřní cenová a důchodová politika založená na přísné zásluhovosti jednotlivých závodů a technologických jednotek.

Podniky, které byly v minulých letech vybudovány anebo modernizovány, následkem přerozdělení prostředků budou mít daleko lepší výchozí podmínky než podniky zastaralé. Při stanovování jednotné míry zisku pak budou přeneseny nestejné podmínky vybavení do pravidel hospodářského mechanismu podstatně tvrdším způsobem než dnes. Je tomu tak ve všech odvětvích. Myslím však, že nejvýraznější jsou tyto rozdíly v hutní výrobě. To je vážná věc, a musíme to odpovídající formou zohlednit při vstupu těchto organizací do přestavby. Na druhé straně však musíme počítat s tím, že i potom nám budou narůstat rozdíly mezi jednotlivými státními podniky, které si podle své úspěšnosti a tvorby zdrojů budou moci rychleji nebo pomaleji modernizovat svoji výrobní základnu.

Vážené soudružky a soudruzi, dnes už zákon o státním podniku schválíme, a tím budou ukončeny diskuse o jeho obsahu i formě. Před námi všemi a před statisíci pracujícími stojí složitý úkol uvést zákon do praxe a využít ho jako účinného nástroje pro další rozvoj naší socialistické společnosti. Vyvstane přitom řada dalších otázek a sporů. Při jejich řešení je třeba vycházet z toho, že státní podniky jsou nedílnou součástí jednotné socialistické ekonomiky, celistvé socialistické společnosti. I nadále bude státní plán jedním ze základních a prioritních nástrojů řízení, i když bude na podniky rozpracován pouze prostřednictvím normativů, odvodů daní a v závažných případech přímých úkolů státního plánu, respektive omezených zdrojů. Vztah podniku k centrálnímu řízení bude tedy pouze ve vztazích plánovacích, vztazích vyplývajících ze zakladatelské funkce a obecně závazných právních předpisů. Vysoká samostatnost hospodářských organizací, kterou jim tento zákon dává, má umožňovat efektivněji uspokojovat potřeby naší ekonomiky, pružně reagovat na vědeckotechnický rozvoj, na změny ve vnějších ekonomických vztazích, samostatně realizovat strukturální a inovační změny a citlivě pečovat o sociální rozvoj. To je také jednoznačná odpovědnost nových státních podniků a kritérium pro řešení sporných otázek při uvádění tohoto zákona do praxe.

Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Křenkovi, slovo má poslankyňa Erika Vitézová.

Poslankyně SN E. Vitézová: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, vážení hostia, návrh zákona o štátnom podniku vo viacerých smeroch sa dotýka aj rezortu školstva a kultúry. Je potešitežné, že formuluje povinnosť a zodpovednosť podniku nielen na získavanie, prípadne výchovu a prípravu mládeže na robotnícke povolania, ale aj za ďalšie celoživotné zvyšovanie kvalifikácie svojich pracovníkov, čo bude jedným z rozhodujúcich predpokladov pre úspešné plnenie úloh štátneho podniku.

Vo výbore pre kultúru a výchovu sme venovali mimoriadnu pozornosť príslušným paragrafom, ako napríklad paragrafu 65, v ktorom sa hovorí, že podniky majú zabezpečiť materiálne, technické, kádrové a ďalšie podmienky pre prípravu mládeže na robotnícke povolania, ako aj zriadiť pre zvyšovanie kvalifikácie svojich pracovníkov vlastné vzdelávacie zariadenia a spolupracovať so školskými a ďalšími výchovno-vzdelávacími inštitúciami. Mám otázku na členov vlády, či na to v začiatku budú mať podniky potrebné finančné a materiálne prostriedky a hlavne akým spôsobom budú výchovu a vzdelávanie zabezpečovať. Napr. súčinnosť so základnými školami pre pracovné vyučovanie, so strednými školami pre odbornú prax, ale i s vysokými školami. Nejde tu predsa o zabezpečenie nejakého jednorázového, alebo opakovaného školenia, ale o celý systém ustavičného ovplyvňovania prípravy mládeže na budúce povolanie už v školách, ako aj neprestajného zvyšovania kvalifikácie pracujúcich.

Aj postgraduálnemu štúdiu sme venovali mimoriadnu pozornosť a zistili sme, že jeho stav je neuspokojivý. Rýchle obnovovanie vedeckých koncepcií a zdokonažovanie techniky a technológie vedú k tomu, že odborník, ktorý prestal odborne rásť, sa stáva prakticky nekvalifikovaným, prestava byť odborníkom, "zastaráva". Uvedený problém by mala riešiť pripravovaná reforma postgraduálneho štúdia. Sme presvedčení, že v oblasti ďalšieho a neprestajného zvyšovania kvalifikácie pracovníkov nebudú podniky odkázané samy na seba, ale že im účinne budú pomáhať aj príslušné inštitúcie.

Jedným z nástrojov bude iste i overovanie spôsobilosti k výkonu funkcie - atestácia, ktorú budú podniky prispôsobovať svojim vlastným pracovným podmienkam. Treba odporučiť všetkým podnikom, aby okruh funkcií, pre ktoré podnik atestáciu stanoví, bol čo najširší.

Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, o spojení školy so životom, predovšetkým s výrobnou praxou, sa v súčasnosti veža diskutuje. Táto myšlienka je aj nosnou zásadou reformy strednej odbornej a vysokej školy v Sovietskom zväze. Naši absolventi nie sú zle odborne pripravení pre prax, ale slabšie sú pripravení pre konkrétny pracovný život. Bude preto potrebné, aby okrem úprav v profile absolventov a obsahu ich vzdelávania sa žiaci a študenti dostávali do výrobnej praxe pravidelne a mohli si tak nadobudnuté teoretické vedomosti overovať v podmienkach úzkej spolupráce s kvalifikovanými robotníkmi a technikmi. Vedúci hospodárski pracovníci by sa nemali báť otvoriť nám brány závodov pre žiakov a študentov.

Prípravou v stredných odborných uličištiach dnes prechádza viac ako polovica našej mládeže. Preto netreba nikoho presviedčať o dôležitosti poslania tejto strednej školy. To si vyžaduje vo výchove a vzdelávaní postupovať vežmi zodpovedne, nepripúšťať žiadne podceňovanie a lacné prístupy. Napríklad v súčasnosti v našom Východoslovenskom kraji máme 88 Stredných odborných učilíšť, v ktorých sa pripravuje takmer 52 tisíc žiakov pre svoje budúce povolanie. V uplynulom období pre rozvoj Stredných odborných učilíšť a skvalitňovanie prípravy mládeže sa urobilo veža. Musíme však povedať, že nie sme so všetkými výsledkami spokojní. Aj keď sa zvýšil počet učební za uplynulých 5 rokov, pretrvávajú problémy v modernizácii doterajších, často zastaralých objektov. Veď iba na úseku teoretického vyučovania chýba 176 učební a 146 učební je nevyhovujúcich. Pretrváva nedostatok náradia, nás trojov, elektrotechnických zariadení. Prevažná časť strojového vybavenia je zastaralá - kovoobrábacie, požnohospodárske stroje, nedostatok vozidiel pre výcvik žiakov - vodičov. Nedostatočná je inovácía zariadenia a zavádzanie novej techniky, ktoré sú vážnym nedostatkom mnohých Stredných odborných učilíšť po celej republike, o čom svedčia aj naše prieskumy, ako aj diskusie zo zasadnutí nášho výboru.

Mnohí žiaci sa po nástupe do praxe stretávajú so zariadením, ktoré v čase prípravy na Strednom odbornom učilišti ani nevideli. Je preto potrebné rozhodnejšie odstraňovať rôzne, hlavne administratívne prekážky, napr. zrušiť zákaz nákupu potrebnej techniky na objednávku pre školy. Takisto riešiť otázky priestorového, materiálneho a kádrového zabezpečenia, napr. prednostne budovať školské zariadenia. Obmedzovať prostriedky pre rozvoj školstva v súčasnosti znamená oslabovanie hneď prvého článku v reťazi nevyhnutných spoločenských zmien, a tým spomalenie celého procesu prestavby.

Problémy sú aj pri obsadzovaní funkcií majstrov odbornej výchovy a vychovávatežov. V týchto funkciách je stále vysoká fluktuácia i preto, že sa neriešia dôslednejšie ich platové a sociálne otázky. Noví vychovávatelia prichádzajú do Stredných odborných učilíšť prevažne bez požadovanej kvalifikácie. Tieto školy sú pre nich len prestupnou stanicou. Naviac tieto funkcie na úseku výchovy mimo vyučovania nie sú docenené ani z úrovne prevádzkujúcich organizácií. Je po trebné doceniť tieto pedagogické funkcie na Stredných odborných učilištiach tak, ako na ostatných stredných školách.

Stredné odborné učilištia sa podiežajú na zabezpečovaní povinnej desaťročnej školskej dochádzky. Boli zavedené triedy pre žiakov s neukončenou základnou školou. Ich sústredením len do niektorých Stredných odborných učilíšť vznikajú závažné problémy, a to najmä na požnohospodárskych, stavebných, strojárskych a spotrebného priemyslu. Podniky a závody žiadajú, aby sa na robotnícke povolania pripravovali len tí žiaci, ktorí sú schopní zvládnuť náročné úlohy praxe. Tu by však škola potrebovala väčšiu pomoc od podnikov pri vplyve na rodičov, aby sa lepšie starali o výchovu svojich detí.

Ďalším závažným problémom je nízka starostlivosť zo strany vedenia niektorých podnikov o stredné odborné učilištia. Porušuje sa plnenie učebných osnov, zneužívajú sa žiaci na nárazové, často nekvalifikované práce, na prevádzkovom výcviku nemajú najlepších inštruktorov, chýbajú patróni robotníckej mládeže, nízka je starostlivosť o absolventov stredných odborných učilišť po ich nástupe na pracoviská. Pevne verím, že v odstránení týchto nedostatkov návrhy zákona o štátnom podniku a Zákonníka práce prinášajú rozhodujúci krok vpred. Odporúčame zosúladiť aj niektoré smernice, napr. o nástupe absolventov stredných odborných učilišť, mladších ako 18 rokov na pracovné miesta. Títo majú predpísanú kvalifikáciu, ale nemôžu vykonávať mnohé práce pre svoj vek, a teda nemôžu byť ani adekvátne odmeňovaní. Hneď pri vstupe do zamestnania mnohí strácajú záujem o menej kvalifikovanú prácu.

Mnohí hospodárski pracovníci tvrdia, že na výchovu budúcich kvalifikovaných robotníkov doplácajú, čo sa vraj realizáciou nového zákona ešte prehĺbi. Podniky v prvom rade zabezpečujú výrobné úlohy a len okrajovo výchovno-vzdelávacie. Skutočná zodpovednosť rezortu za prípravu každého ich budúceho pracovníka sa ešte nestala samozrejmou zásadou riadenia výchovy mládeže.

Také a podobné pripomienky, o ktorých som sa zmienila, odzneli už neraz na zasadnutiach nášho výboru, ale zatiaž praktickými opatreniami na nich výkonná sféra nereagovala. Uplatňovanie nového zákona iste prináša ešte rad problémov, ktoré sa priebežne riešia, ale tieto problémy, o ktorých hovorím, si žiadajú okamžité vyriešenie a jasnú odpoveď.

Preto podporujeme aj návrh Ministerstva školstva, mládeže a telesnej výchovy, ktoré sa snaží nájsť riešenie na optimálne riadenie prípravy mládeže na budúce povolanie v nadväznosti na pres tavbu hospodárskeho mechanizmu. Treba zachovať jednotnú školskú politiku pre prípravu všetkej mládeže, a jednotné riadenie stredných odborných učilišť centrálne z rezortných orgánov, najmä v ekonomickom zabezpečení.

Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, na záver mi dovožte ešte pár myšlienok. źudia sú v podstate trojakého typu. Do prvej skupiny patria tí, ktorí svojími vlastnosťami a svojím správaním sa podobajú lokomotívam. Sú iniciatívni, novátorskí, stále sa vzdelávajú. Oni sú strojcami pokroku a pohybu vpred.

Do druhej skupiny patria tí, ktorí sú ako nákladné vagóny. Majú ložnú plochu a je možné na nich naložiť. Sú to žudia, s ktorými treba stále manipulovať a ktorých treba stále kontrolovať. Sú to len poslušní vykonávači príkazov.

Do tretej skupiny patria žudia typu vagónového podvozku bez ložnej plochy a so zadrenými brzdami. Nedá sa na nich takmer nič naložiť. Hžadajú dôvody, prečo sa úlohy nedajú splniť, a preto majú vždy po ruke veža objektívnych prekážok, s ktorými živo argumentujú.

Patričnosť človeka do nejakej skupiny z tých troch ovplyvňujú nielen vlastnosti s akými sa narodí človek, ale aj stopy z mladosti, zo školských rokov, z obdobia prípravy pre budúcnosť. Nikomu nesmie byť žahostajné, že ktorá skupina žudí v našej spoločnosti je v prevažnej väčšine. Budúcnosť je v našich rukách. Je v záujme nielen rezortov školstva, ale aj podnikov a celej spoločnosti, aby výsledkom našej výchovy bol čo najväčší počet "ťažných lokomotív".

Predložený návrh zákona k tomu vo vzťahu k podnikovej sfére vytvára záväzné predpoklady, ktorých treba uvedomelo a zodpovedne využiť.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslankyni Vitézovej, ktorá bola posledná z písomne prihásených rečníkov. Chcem sa však spýtať: praje si niekto slovo? (Nikdo.) Nikto. Vyhlasujem teda rozpravu za skončenú.

Vzhžadom na otázky, ktoré vzniesli poslanci Belko a Bezecný, prosím, aby na ne zodpovedali súdruh minister Žák a prvý podpredseda vlády ČSSR súdruh Rohlíček, ktorého tiež prosím o záverečné slovo. Súčasne prosím príslušného predstaviteža federálnej vlády, aby zodpovedal na otázku poslankyni Vitézovej.

Dávam slovo súdruhovi Žákovi.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP