Úterý 14. června 1988

Dovolte mi k návrhu uvést několik poznámek, zvláště z pohledu uvedených výborů. Výbory s velkou pečlivostí a pozorností posoudily významné změny promítnuté v návrhu zákona v souladu se zásadami komplexní přestavby hospodářského mechanismu, zejména v otázkách vymezení vztahu státu k podniku a naopak, uplatnění úplného chozrasčotu a samofinancování, nového pojetí a úlohy státního plánu, vymezení pravomoci jednotlivých stupňů samosprávy a tím i zvýšení účasti pracujících na řízení hospodářské organizace, jakož i vztahu státního podniku k územním orgánům.

Výbory pozitivně hodnotily skutečnost, že právní úprava o státním podniku umožňuje lépe a účinněji rozvinout iniciativu a účast pracovních kolektivů na řízení v podnikové sféře, ve které se rozhoduje o tvorbě materiálových hodnot a ve spojitosti s tím i o vývoji životní úrovně lidu. S uspokojením bylo kvitováno i zvýšení podílu Československé socialistické republiky na mezinárodní dělbě práce umožněním přímých zahraničně obchodních vztahů podniků.

Výbory posuzovaly předložený návrh zákona s kritickou náročností, vždyť tu jde o významnou politickoekonomickou událost, která se uskutečňuje jednou za několik desítek let.

Proto také bylo ve výborech upozorněno na to, že důsledné uplatňování dvoustupňového řízení, odbourávání středního článku řízení a zvýšení samostatnosti podniků v nové formě státních podniků bude vážnou zkouškou v době realizace přestavby. V diskusích ve výborech bylo také připomenuto, že aplikace zákona v praxi prověří jeho komplexnost a naznačí další směry ke zlepšení této právní úpravy.

Ve výborech ústavně právních - jak uvedl první místopředseda federální vlády soudruh Rohlíček - bylo upozorněno na nebezpečí vážných národohospodářských ztrát v případech, dojde-li při vzniku státního podniku k začlenění hospodářských organizací, které se stanou jeho vnitřními organizačními jednotkami, čímž dojde ke ztrátě jejich právní subjektivity a současně i k zániku práv k ochranným známkám, označení původu a k obchodním jménům. Z těchto důvodů by mohla nastat i ztráta postavení našich výrobců na zahraničních trzích. Proto výbory ve svém usnesení doporučily vládě Československé socialistické republiky a zakladatelům státních podniků, aby při rozhodování o založení státních podniků bylo k těmto možným ekonomickým dopadům přihlédnuto.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, všichni víme, v jakých mimořádných podmínkách byly vládní návrhy zákonů o státním podniku a spolu s ním zákony o zemědělském a nezemědělském družstevnictví, jakož i další na ně navazující zákony, připravovány.

Jak tu již zdůraznil soudruh poslanec Belko, k jejich projednání v orgánech Federálního shromáždění bylo třeba přijmout některá opatření, zejména z důvodů zkrácených termínů. Rovněž bych ráda konstatovala, že vytvoření pracovních komisí poslanců bylo velmi užitečné, protože se tím vytvořila pro nás, poslance, možnost sledovat přípravu těchto zákonů ještě před oficiálním předložením vládou.

Jak je vidět, nezastihlo nás předložení vládního návrhu zákona o státním podniku nepřipravené. Velmi bedlivě jsme sledovali průběh přípravy návrhu zákona, a to až do doby jeho oficiálního předložení. Tuto skutečnost bych chtěla konstatovat s pocitem uspokojení, protože všichni víme, o jak důležitý právní předpis se jedná. Tento postup projednávání byl velmi náročný, a to jak z hlediska obsahu zákona, tak i z hlediska časového. Pro zvládnutí stanovených úkolů byl však nezbytný a osvědčil se.

Jsem přesvědčena, že pro dobrou přípravu zákona pro jeho projednání na společné schůzi sněmoven bylo ze strany poslanců učiněno maximum a že návrh zákona, tak jak jej dnes projednáváme, má předpoklady pro splnění záměrů, jimž je určen, zvláště v obtížném přechodném období.

V závěru své zpravodajské zprávy bych k ústavně právní stránce vládního návrhu zákona o státním podniku dodala, že podle článku 24 odst. 2 písm. a) ústavního zákona o československé federaci patří do působnosti Československé socialistické republiky jednotná úprava zřizování, právních poměrů a způsobů řízení hospodářských organizací, a proto je třeba k takové právní úpravě zákona Federálního shromáždění.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, na základě uvedených skutečností a ve shodě se stanoviskem společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu navrhuji Sněmovně národů předložený vládní návrh zákona o státním podniku (tisk 64) se změnami uvedenými ve společné zprávě výborů (tisk 78) schválit.

Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslankyni Hykovej.

Do rozpravy k zákonu o štátnom podniku sa zatiaž písomne prihlásili títo poslanci: Zavadil, Bezecný, Křenek a Vitézová.

Teraz prerušujem naše rokovanie. Ako prvý po prestávke vystúpi v rozprave poslanec Miroslav Zavadil. Pokračovať v rokovaní budeme o 15.30 hodín.

(Jednání přerušeno v 15.09 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.30 hodin.)

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Súdružky a súdruhovia poslanci, otváram rozpravu. Udežujem slovo poslancovi Zavadilovi a pripraví sa poslanec Jiří Bezecný.

Poslanec SN M. Zavadil: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, zákon o státním podniku je jedním ze základních nosných prvků nového hospodářského mechanismu, dává právní tvář ekonomické přestavbě. Na jeho tvorbě se od samého počátku aktivně podílela naše odborová organizace. Bylo shromážděno a vyhodnoceno téměř 30 tis. připomínek a námětů, které vzešly z diskuse v organizacích a orgánech ROH. V naprosté většině byla předloženému návrhu zákona vyslovena plná podpora. Diskuse rovněž podpořila vědomí nezastupitelnosti poslání odborů v životě každého pracovního kolektivu i v celé společnosti. Veřejná, vskutku všelidová diskuse pomohla nalézt optimální řešení, potvrdila prohlubování socialistické demokracie v procesu přestavby v naší společnosti. Stala se i jedním z účinných prostředků výchovy pracujících k novému ekonomickému myšlení.

Je cenným poučením a prověřenou zkušeností, že je a bude v zájmu věci o zásadních otázkách života společnosti jednat veřejně, organizovat diskuse, ankety, daleko více využívat moudrosti, konkrétních námětů a připomínek pracujících.

Předložený návrh zákona o státním podniku vytváří předpoklady k plnějšímu využití potenciálních možností a předností socialismu, k zásadní intenzifikaci hospodářského rozvoje. Podstata i cíle zákona nemají nic společného s tím, oč usilovaly opoziční pravicové síly v roce 1968. V žádném případě však nelze propadnout iluzím, že zákon bude působit automaticky, že rázem vyřeší naše ekonomické problémy a těžkosti. I nadále budou o výsledcích rozhodovat lidé, dělníci a technici, celá řídící hospodářská a státní sféra.

Bylo by neodpovědné hovořit jen o kladech a přednostech samostatnosti nových státních podniků, například unášet se vidinami snadného pronikání na trh vyspělých kapitalistických zemí, vytváření devizových kont atd. To jsou nepřijatelné tendence laciné líbivosti.

Jako poslanci i funkcionáři ROH máme za povinnost pracujícím dále objasňovat význam a obsah zákona, upozorňovat na možné těžkosti a konflikty, ale zejména otevřeně všem říkat pravdu, že hospodářská reforma vyžaduje podstatně náročnější a kvalitnější práci od každého.

Návrh zákona nově a správně formuluje nezbytnost socialistického podnikání. Přiznejme si, že podnikavost nepatří zatím k výrazným rysům našich hospodářských pracovníků. Musíme se jí učit všichni, projevovat daleko více iniciativy, samostatnosti, zájmu o inovaci i více odvahy riskovat. Přitom se nebát osvědčené zkušenosti ze zahraničí. Nelze ovšem připustit, aby se socialistické podnikání zaměnilo za spekulaci, za prosazování lokálních zájmů na úkor celé společnosti. Stejně tak je nepřijatelný názor, že v nových podmínkách, kdy klademe důraz na ekonomickou motivaci, by měla ztratit na svém významu pracovní iniciativa, socialistické soutěžení, rozvíjení uvědomělého vztahu k práci. Jinými slovy, že všechno "zařídí" výhradně ekonomické stimuly.

My, poslanci Federálního shromáždění, funkcionáři ROH, jsme toho názoru, že uplatnění zákona naopak vyžaduje více iniciativy, neboť jeden z hlavních principů, na kterém stojí ekonomická přestavba, je další rozvoj socialistické demokracie. Jsme si vědomi, že právě zde spočívá velká odpovědnost naší odborové organizace. V platnosti i nadále zůstávají všechna práva daná IV. všeodborovým sjezdem a zákonem č. 37 z roku 1959. Je věcí odborových orgánů a především ZV ROH uvedeného zákona plně využívat, neboť zákon č. 37 odpovídá současným podmínkám a je v souladu s předloženým návrhem zákona o státním podniku.

V těchto dnech se završuje jednání o ustavování státních podniků k prvému termínu, tj. k 1. červenci 1988. Tento významný proces vyvolává mimořádný zájem. Jsou také vyslovovány protichůdné názory - atomizovat i centralizovat. Projevují se nepřijatelné resortní, územní a osobní zájmy. Členové ROH zaujímají k těmto nesprávným tendencím převážně kritické postoje. Takové počínání je v rozporu se závěry 7. a 9. zasedání ÚV KSČ.

Rozhodujícím hlediskem ustavení podniku musí být - jak řekl soudruh Miloš Jakeš na městské konferenci KSČ v Praze schopnost zdravě zabezpečovat svůj rozvoj při plném uplatnění chozrasčotu, samofinancování a samosprávy.

Soudružky a soudruzi, nejednou bylo řečeno a praxe to nejlépe potvrzuje, že k rozvoji pracovní iniciativy musí hospodářské vedení podniků a závodů vytvářet podmínky. Je třeba reagovat na velmi kritické připomínky pracujících k úrovni organizace práce, k plynulosti zásobování, dostatku materiálu a surovin a k dalším potížím. Zákon sám o sobě věcné problémy nevyřeší. Proto požadujeme, aby vláda, jednotliví ministři a ředitelé státních podniků přijímali účinnější opatření k nápravě.

Od toho v mnohém závisí, jak se nám podaří splnit úkoly třetího roku 8. pětiletky, což je ze všeho nejdůležitější.

Také zde - jako odbory - chápeme svoji spoluodpovědnost a povinnost objasňovat základní pravdu, že rozdělit je možné jen tolik, kolik vyrobíme. Jak však známe z nedávného vládního prohlášení, situace je v tomto směru nepříznivá. Na dluh se žít nedá.

Předložený návrh zákona předpokládá, že hlavním měřítkem hodnocení úspěšnosti podniků bude zisk. To je správné a nezbytné. Budeme však dbát o to, aby zisk nebyl dosahován za každou cenu, na úkor péče o pracující, jejich pracovních podmínek, úrovně ochrany a bezpečnosti při práci. Odmítáme také některé současné projevy podřizovat míře zisku sortiment výroby na úkor celospolečenských zájmů. V tomto směru budeme jako funkcionáři ROH daleko aktivněji a ostřeji vystupovat proti všem technokratickým tendencím a projevům byrokracie.

Jednoznačně podporujeme, aby ve státním podniku podle návrhu zákona byly orgány socialistické samosprávy. V uplatnění tohoto principu spatřujeme zvýšení faktické účasti pracujících na správě a řízení.

Socialistická samospráva není v rozporu s posláním odborů. Nejde o vztahy konkurence ani o vzájemné dublování. Máme stejný cíl, ale různé přístupy i odpovědnost za to, aby státní podnik co nejlépe prosperoval. Vznik samosprávy ovlivní obsah i metody činnosti odborové organizace. Po pravdě musíme říci, že k této otázce bylo nemálo pochybností a rozdílných názorů. Mnohé se vyjasnilo. Rozhodující však bude, aby samotná praxe prokázala oprávněnost samosprávy. Proto budeme i nadále aktivně napomáhat ustavení a činnosti samosprávy. Jsme rovněž připraveni organizovat výměnu zkušeností z práce těchto nových samosprávných orgánů.

Jsme proti tomu, aby činnost samosprávy byla svazována podrobnými směrnicemi z centra. Zde je potřebná iniciativa, samostatnost a možnost plně využívat vlastní podmínky a potřeby, samozřejmě v duchu navrhovaného zákona.

Soudružky a soudruzi, v souladu s názorem většiny členů Revolučního odborového hnutí vyslovuji návrhu zákona o státním podniku podporu a doporučuji jeho schválení.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancov Zavadilovi. Dávam slovo poslancovi Bezecnému. Pripraví sa poslanec Křenek.

Poslanec SL J. Bezecný: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, zákon o státním podniku, který je nám, poslancům, předkládán ke schválení, je zákonem, na kterém se podílel snad největší počet občanů v historii našeho státu.

Stejnou aktivitu jsme zaznamenávali i v naší Československé straně socialistické, kde jsme využili veřejné diskuse ke sdružení připomínek a námětů z celé členské základny k vypracování stranického stanoviska, jež bylo předloženo k zapracování do pracovní verze zákona. I v průběhu projednávání pracovních návrhů tohoto zákona, jakož i ostatních zákonů, jsme uplatňovali další připomínky našeho poslaneckého klubu. S potěšením můžeme dnes konstatovat, že mnohé z našich připomínek k předkládané osnově zákona našly své uplatnění.

Zákon je zákon, ale podívejme se na některé problémy, které již dnes při jeho uvádění v život mohou vzniknout. Nejprve k otázce experimentu. Podmínky přestavby jsme zkoušeli u řady organizací formou tzv. experimentu. Jeho výsledky jsou nesporně velice dobré, nelze je však přeceňovat, protože pro experiment jsme vybrali vesměs velmi dobré podniky a VHJ. Zdá se, že tento postup je u nás obvyklý. Vzpomínám si, jak více než před 10 lety prováděl vlnařský průmysl experiment v oblasti racionalizace práce a mzdových soustav. Před jeho uplatněním se všichni ředitelé bránili, že s tím bude spousta práce, stálé vyhodnocování a podobně, na což jim generální ředitel odpověděl, že pokud je jemu známo, v Československu na žádném experimentu ještě nikdy nikdo neprodělal. A skutečně v onom období rostly mzdy podniků vlnařského průmyslu výrazně rychleji než v ostatních textilních podnicích. Zdá se, že dosti podobné je to i u dnes experimentujících podniků.

Chtěl bych při té příležitosti upozornit ještě na jednu velmi závažnou skutečnost, která se projevuje u experimentujících organizací, a to je snaha nadlepšovat si své výsledky prostřednictvím vyšších cen. Například u Restaurací formou sezónních a podobných přirážek, u dodavatelských organizací, např. u pivovarů, požadavkem podílu na obchodním rozpětí a podobně. Jistě, sezónní ceny ve veřejném stravování mají svoje opodstatnění tam, kde se jedná o zařízení sloužící převážně cizincům. Ty stejně až příliš rozmazlujeme podstatně výhodnějšími cenami, než mají doma, nehledě už ani na výrazné rozdíly mezi oficiálními a neoficiálními měnovými kursy, ale neměli bychom připustit nadlepšování hospodářských výsledků podniků za cenu snižování životní úrovně našich občanů. Domnívám se proto, že především v prvé fázi přestavby je nutno tvrdě držet v rukou cenovou politiku a dát podnikům jasně najevo, že vyšší zisk, vyšší mzdy, mohou získat jen za cenu lepší práce, lepších hospodářských výsledků.

Další věc, ke které bych se chtěl vyjádřit, je otázka organizační přestavby našeho hospodářství. Nejde ani o různé formy nátlaku, které dnešní generální ředitelství, ve snaze o přežití, uplatňuje vůči podřízeným podnikům, takže není výjimkou, že ředitel na jedné straně podepíše žádost o státní podnik a pár dní nato podepíše generálnímu ředitelství, že chce zůstat pohromadě. Ostatně dobře to charakterizují slova jednoho ředitele, když jsem se ho ptal, zda budou samostatní, "... to víš, teď je doba schvalování ročních plánů, ročních prémií, já si to přece s nimi nemůžu rozházet, co kdyby se udrželi."

Jde mi ovšem v této souvislosti o jinou záležitost. Jednou z hlavních věcí, která je v žádostech o ustavení státního podniku posuzována, je, zda podnik je či není schopen samofinancování, zda může být finančně soběstačný. Domnívám se, že tato otázka by neměla být rozhodující. Nemůžeme přece mít na jedné straně více či méně prosperující státní podniky a na druhé straně sdružení vzájemně se podporujících chudých, kteří se budou držet nad vodou s pomocí dotací ze státního rozpočtu. Dáváme dnes schvalovaným zákonem vládě zmocnění k tomu, aby ještě po určitou omezenou dobu mohla provádět redistribuce mezi podniky v oblasti zisku i odpisů a vyřešit tak rozdílná východiska, rozdílné možnosti, s nimiž podniky do přestavby vstupují.

Je ovšem nutné rozepsané dodatkové odvody i dotace stanovit předem, alespoň na období pětiletky a zásadně je neměnit tak, aby byla znovu nastolena plná důvěra mezi centrální a hospodářskou sférou, aby podniky, závody a koneckonců všichni pracující měli jistotu, že lepší práce, lepší výsledky, se také projeví ve vyšších přínosech pro podnik i jednotlivce a ne, aby jim byl nadplánový hospodářský výsledek z podstatné části odebrán pro krytí nedostatků v práci někoho jiného, jak se to doposud běžně stávalo.

V této souvislosti mám otázku na prvního místopředsedu Federální vlády s. Rohlíčka, do jaké míry mají jednotlivá ministerstva rozpis redistribucí na jednotlivé státní podniky připraven, protože podniky by měly znát podmínky, za nichž vstupují do přestavby, již v době svého vzniku.

Domnívám se, že hlavním pro rozhodnutí o tom, zda podnik má nebo nemá být samostatný, by měl být stupeň vzájemné kooperace, stupeň vzájemné provázanosti, prostě krátce řečeno, ekonomická výhodnost přijaté organizační struktury. Nechápu proto, proč nemůže být samostatným podnikem třeba závod Škoda České Budějovice, když své odlitky dodává kdekomu, jenom ne svému mateřskému podniku, proč by neměl být státním podnikem Calofrig Borovany, když má s keramikou společnou nanejvýš základní surovinu, proč se uvažuje o ponechání centrálního řízení, i když pod jinou firmou, u řady obchodních organizací, když vzájemné vazby mezi generálním ředitelstvím a podniky jsou ryze administrativní a spočívají především v rozpisu fondů různých druhů dováženého a nedostatkového zboží, včetně uplatňování různých preferencí. Jistě, organizační struktura národního hospodářství je systémem otevřeným a potřebné změny lze uplatnit kdykoliv v příštích letech; přesto si ale myslím, že již v této fázi bychom měli uplatnit tu nejvhodnější, na základě rozhodnutí centrálních orgánů a bez přihlížení k zájmům skupinovým a individualitám.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP