Úterý 3. května 1988

Přechod od administrativně direktivních forem řízení musí znamenat omezení živné půdy pro bujení resortní normotvorby, která se oproti komplexní regulaci cestou zákona může stát vážnou překážkou rozvoje samosprávy a samostatnosti budoucích státních podniků. Tady bude zvláště platit osvědčené pravidlo legislativy, podle kterého se vyplatí vydávat nové předpisy jen tehdy, když užitek z toho převáží negativní důsledky změn v právním řádu, a že se také vyplatí vydat jen tolik právních předpisů, kolik je možno skutečně realizovat. My, poslanci, plně sdílíme názory a obavy svých voličů z podzákonné normotvorby, které byly vyjádřeny například v rámci diskuse k návrhu zákona o státním podniku.

Stavíme-li před sebe velké cíle, musíme také hledat odpovídající záruky jejich naplnění. Ve vztahu k výkonným orgánům naší federace to je opět Federální shromáždění se svou kontrolní funkcí, která se v příštím období v souladu se závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa stane jedním z nejdůležitějších prostředků pro prosazování přestavbové linie, při kontrole toho, jak se tato linie, vyjádřená v zákonech Federálního shromáždění, uplatňuje prostřednictvím činnosti státního aparátu a hospodářské sféry. V této souvislosti bych chtěl. s uspokojením konstatovat, že tuto potřebu si plně uvědomují i výkonné orgány v čele s vládou. Směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu vymezují také ústavně politické kontrole ze strany nejvyšších zastupitelských sborů odpovídající místo.

Pro vztah Federálního shromáždění a vlády je určující to, že oba tyto státní orgány sice realizují tutéž politickou linii Komunistické strany Československa a Národní fronty, ale každý z nich svými vlastními metodami a prostředky (přičemž vláda je za konkretizaci a realizaci této linie ústavně odpovědna Federálnímu shromáždění).

Realizace kontrolních oprávnění Federálního shromáždění musí ještě více než v minulosti přispívat k dosažení cílů urychlení sociálního a hospodářského rozvoje i demokratizace veškerého života naší společnosti. Přitom výkon kontrolní funkce chápeme právě jako jeden z projevů socialistické demokracie.

Federální shromáždění je představitelem pracujících, obou našich národů a národností. Právě jeho postavení i struktuře musí odpovídat povaha a způsob provádění kontroly. Jde o kontrolu ústavně politickou, kterou mohou provádět jedině volení poslanci, opírající se stále více o poznatky a aktivitu svých voličů na závodech, v místě bydliště, v organizacích Národní fronty i jinde.

Kontrola, prováděná Federálním shromážděním, nemůže být chápána jako souhrn nebo završení ostatních druhů společenské kontroly v Československé socialistické republice, ale jako zvláštní druh vrcholné - ústavně politické kontroly, jejímž východiskem jsou politické směrnice Komunistické strany Československa, politika Národní fronty, zákony Federálního shromáždění, požadavky voličů, jakož i jiná ústavně politická měřítka.

Při výkonu svých kontrolních oprávnění se proto musíme řídit příkladem ústředního výboru Komunistické strany Československa, jehož jednání jsou dokladem kritičnosti, náročnosti a adresnosti při vyžadování důsledného plnění přijatých a závazných usnesení.

Zaměření naší kontrolní činnosti dostane po přijetí přestavbových zákonů i novou dimenzi. Na své minulé schůzi jsme schválili ústavní zákon, který nově upravil strukturu centrálních orgánů, vytvořil předpoklady pro jejich nové, koncepční působení a otevřel dveře uplatnění socialistické samosprávy. Před Federální shromáždění byl tak postaven úkol - sledovat a zajišťovat, jak se daří samosprávu rozvíjet a zda se v praxi neprojevují tendence k jejímu narušování.

Závěrem bych rád zdůraznil, že realizace přestavby bude záviset nejen na naší schopnosti formulovat nové úkoly, ale také na tom, jak se dokážeme otevřeně podívat na pravý stav věcí a kriticky k němu jménem pracujících zaujmout vlastní stanovisko.

Doporučuji Federálnímu shromáždění, aby na základě předloženého mu programového vládního prohlášení vyslovilo nově jmenované vládě Československé socialistické republiky svou důvěru.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Češkovi. Slovo má poslanec Žalman, připraví se poslanec Šimúth.

Místopředseda. FS Z. Žalman: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, v programovém prohlášení vlády Československé socialistické republiky, které jsme projednávali v roce 1986, i v dnešním návrhu pracovního programu vlády je věnována mimořádná pozornost dalšímu vývoji a zabezpečení sociálně ekonomického rozvoje naší společnosti, v souladu se závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa. Významné místo v tomto rozvoji má vnitřní trh. Můžeme říci, že má dokonce svoji nezastupitelnou společensko-ekonomickou úlohu. Jeho dobré fungování působí nejen na vyváženost mezi příjmy a výdaji obyvatelstva, ale výrazně ovlivňuje spokojenost občanů a vytváří zdravý tlak na jejich výkonnost a růst pracovní iniciativy. V této souvislosti byly také zavázány vlády i ústřední orgány státního a družstevního obchodu, důsledně se zabývat problematikou vnitřního trhu a energičtěji odstraňovat jeho nedostatky.

Věcné cíle v oblasti vnitřního trhu a obchodu pro další období jsou také obsaženy v "Hlavních úkolech hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa na léta 1986-1990".

Posuzujeme-li proto plnění programového prohlášení za dva roky 8. pětiletky s dosavadní realizací úkolů XVII. sjezdu KSČ v oblasti vnitřního trhu a obchodu, pak musíme konstatovat, že přes určitý pozitivní posun není situace na tomto úseku dosud uspokojivá a vnitřní trh dosud nesehrává svoji úlohu tak, jak by mu patřila ve vyspělé socialistické společnosti. Předpokládaný růst tržní osobní spotřeby byl sice v objemovém vyjádření i v základní struktuře na podkladě vývoje peněžních příjmů obyvatelstva překročen, a to jak na úseku potravin, tak i v průmyslovém zboží. Přesto však se dále projevovaly a přetrvávaly některé negativní tendence.

Stále přetrvává nevyváženost růstu peněžních příjmů obyvatelstva a maloobchodního obratu s dynamikou a kvalitou dodávek spotřebního zboží, což se projevuje v nižším uspokojování poptávky i v poklesu zásob vnitřního obchodu. Na straně nabídky spočívají současné příčiny strukturálních problémů vnitřního trhu především v tom, že domácí produkce není dostatečně přizpůsobivá rostoucím nárokům spotřebitelů a kvalitativním trendům ve vývoji sortimentu spotřebního zboží, tak jak se běžně projevují ve světě. S tím souvisí dosud i nižší zainteresovanost výrobců na dodávkách pro vnitřní trh než pro export, přetrvávající problémy v materiálovém, technologickém a kapacitním vybavení výroby i nedostačující zájem na soustavné inovaci nabídky a vysoké jakosti zboží. Nabídka zboží dlouhodobé spotřeby je negativně ovlivněna úzkým a konečně i nedostatkovým sortimentem výrobků strojírenského a elektrotechnického průmyslu jako jsou barevné televizory, chladničky, mrazničky, sportovní jízdní kola, moderní sporáky, videotechnika, přehrávače, osobní počítače, ale mnohdy i osobní automobily v různých cenových relacích. Svým způsobem zvláštní kapitolou tohoto problému je otázka náhradních dílů k těmto i nedostatkovým výrobkům, a to jak v obchodě, tak i ve vlastních servisních zařízeních.

Není možné opominout ani problémy a nedostatky, které přetrvávají v nabídce a krytí potřeb trhu zbožím textilního a obuvnického průmyslu, a to jak ve standardním zboží, tak i v nedostatečném výběru módních textilních a oděvních výrobků.

Spotřebitelé trvale poukazují a - zcela jistě oprávněně - na řadu nedostatků, poukazují na nedostatečný sortiment velikostí i modelů, který by uspokojoval všechny věkové ročníky. Připomínají, že o těchto otázkách se hovoří již moc dlouho, ale opatření, která by věci konečně řešila, že není nikde vidět. Jak z tohoto začarovaného kruhu? Z pozice obchodu lze říci, že může prodávat jen to, co dodá výroba, to znamená průmysl. Ale i obchod by měl k řešení přispět. Dokonalým průzkumem spotřební poptávky v prodejnách s následným tlakem na výrobce. Někdy zase vy týká výroba obchodu, že jeho nákupčí nemají zájem o některé - podle názoru výroby - dobré, prodejné výrobky. Co kdyby si to výroba ověřila ve svých vlastních průzkumových prodejnách? Pro doplnění a oživení vnitřního trhu má, a i v budoucnu bude mít, stále větší význam výměnný dovoz. Zde bych chtěl připomenout, že z vládního prohlášení dnes předneseného vyplývá, že vláda počítá také se zvýšením dovozu spotřebního zboží pro náš vnitřní trh. Mimo kvantitu je však třeba, aby výroba, ale i obchod, věnovaly stálou pozornost kvalitě. Oprávněnost této připomínky potvrzují údaje z konce minulého roku, v nichž se uvádí, že uplatnění reklamací v obchodě stouplo za 5 let zhruba o polovinu a v roce 1986 dosáhlo hodnoty 600 mil. Kčs. Je třeba hledat nové formy a přístupy i v této oblasti. Je třeba splnit požadavek spotřebitelů, aby potřebné zboží nesháněli, ale aby ho bez problémů nakupovali, aby se v obchodech setkávali s ochotou, aby se do písmene naplnilo i dlouho propagované heslo "nakupujte u odborníků".

Poněkud příznivější situace než je u průmyslového zboží je na úseku potravin, i když přes celkově příznivou realizaci poptávky a nabídky potravinářského zboží se dosud nedaří zabezpečit plný sortiment inovací a jakost těchto výrobků i úrovně jejich balení.

Soudružky a soudruzi, není možné a nebylo to ani mým cílem, abych zde ve svém vystoupení analyzoval všechny příčiny a neduhy, kterými trpí náš vnitřní trh, a to ať již z pohledu centrálního plánu, jeho dodavatelů i vlastní práce ministerstev a organizací obchodu. Těmito problémy i opatřeními na jejich odstranění se zabývala i federální vláda ČSSR, která tak svým usnesením schválila některé zásadní dokumenty pro další práci vnitřního obchodu v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu a přijala i významná opatření ke zkvalitnění nabídky vnitřního trhu ČSSR. Bude proto i na nás, poslancích zákonodárných sborů, abychom v plné míře podpořili úsilí vlády na tomto úseku a současně naší kontrolou napomáhali, aby vnitřní trh přestal být distributorem zboží, ale byl skutečným garantem zájmů spotřebitelů i aktivním článkem reprodukce ovlivňující vývoj spotřebitelské poptávky a její krytí při rozvíjení materiálových, ekonomických i sociálních podmínek své činnosti.

Soudružky a soudruzi, neméně závažnou a významnou politickou i ekonomickou oblastí každé vyspělé společnosti, a tedy i naší, jsou služby. Jejich další úloze i vývoji věnoval proto plnou pozornost, právě tak jako vnitřnímu trhu, XVII. sjezd Komunistické strany Československa i následná zasedání ÚV KSČ i vlády ČSSR, neboť urychlení rozvoje terciárního sektoru je jedním z významných směrů přestavby naší ekonomiky. Proto také ze strategie urychlení ekonomického, sociálního a společenského rozvoje vyplývají rostoucí požadavky na úroveň a kvalitu placených služeb. Je třeba si připomenout, že zásadnímu rozvoji placených služeb obyvatelstvu dalo přímý podnět 6. zasedání ÚV KSČ v roce 1982, které vytvořilo zásadní podmínky pro zastavení poklesu jejich úrovně i úrovně řídící práce organizací a zvýšení odpovědnosti národních výborů za zkvalitnění služeb poskytovaných občanům i organizacím.

Vlivem soustředěného úsilí politických a státních orgánů i národních výborů se podařilo na tomto úseku již mnoho změnit k lepšímu. Byly zavedeny nové druhy služeb, rozšířily se stávající, zvýšil se počet provozoven a sběren a mnohde se zkrátily i dodací lhůty a zlepšila jejich časová dostupnost. Nemělo by asi smysl, abych zde uváděl počty provozoven i jednotlivců, které mohou vykonávat různé služby a jejich počet dále roste. Přes řadu těchto pozitivních výsledků přetrvávají však dosud některé problémy a překážky, které brzdí jejich urychlený rozvoj a na jejíchž základě lze usuzovat, že dosavadní chápání a pojetí služeb a vůbec celého terciárního sektoru ekonomiky stále ještě zaostává za potřebami a úkoly dnešních dnů i za strategií urychlení sociálního a ekonomického rozvoje naší společnosti. Bylo by proto jen prospěšné, aby se naše některé ekonomické představy i praxe urychleně zbavily přežívajících stereotypních a zaostávajících přístupů k této oblasti, které zaujímá ve vyspělých průmyslových zemích nenahraditelné místo, což nejlépe dokumentuje i vydání za služby, které je minimálně třikrát tak vysoké než u nás. Proto také v zájmu lepšího uspokojování službami počítá 8. pětiletka se zvýšením jejich objemu o více než 14 až 15 %. Není to sice jistě mnoho, ale přece by to znamenalo určitý posun ke zlepšení situace.

Dosavadní potíže se zkvalitňováním služeb se netýkaly pouze jejich organizace a řízení, ale svoji negativní úlohu zde sehrála a dosud sehrává i jejich zastaralá výrobní zařízení i nedostatečná materiálně technická základna, a to i přes skutečnost, že příslušným resortním ministerstvům a jejich organizacím bylo uloženo zabezpečovat organizaci služeb dodávkami surovin, materiálů i náhradních dílů. Rozsah služeb je v podstatné míře ovlivňován i kvalitou výrobků průmyslových odvětví. Jejich nízká kvalita klade vysoké nároky na servisní opravny, které téměř ze 60 % své kapacity věnovaly garančním opravám nekvalitních výrobků.

V této souvislosti je třeba si položit otázku, jak asi obstojí tito producenti nekvalitních výrobků po překonání bariér monopolní výroby a v podmínkách, že jen ten, kdo bude vyrábět lépe, rychleji a kvalitně, své výrobky prodá na domácím či zahraničním trhu.

Kritéria "lépe, rychleji a kvalitně" se však dotýkají v plné míře i úseku služeb. Lze proto i v souvislosti s dnešním naším jednáním přivítat a ocenit, že federální vláda na svém jednání dne 3. prosince minulého roku schválila "Návrh na zvýšení úrovně služeb v 8. pětiletce a přestavbu jejich hospodářského mechanismu". Tento dokument také projednalo v lednu tohoto roku předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Jde o zásadní a významný dokument, jehož hlavním cílem je vytvořit podmínky pro rychlejší rozvoj placených služeb, pro lepší uspokojování potřeb občanů i organizací, což je jistě i snahou a cílem nás, poslanců, a je proto nutné, abychom tomuto úsilí dali plnou naši podporu.

Soudružky a soudruzi poslanci, měl jsem v úmyslu zmínit se také o cestovním ruchu, který je rovněž výrazem stupně životní úrovně a pokud jde o aktivní zahraniční cestovní ruch, je významným faktorem pro naše národní hospodářství, pro naši ekonomiku. Čas mi to nedovoluje. Proto chci jen vyjádřit přesvědčení, že i tomuto úseku bude federální vláda věnovat potřebnou pozornost ve smyslu usnesení č. 252 z 10. září 1987 a dalších opatřeních z poslední doby, která byla na podporu cestovního ruchu přijata.

Soudružky a soudruzi, vláda ve svém programovém prohlášení hovoří o nových formách a přístupech k práci jí samotné a vyjadřuje vůlí udělat vše pro realizaci přestavby národního hospodářství a celé socialistické společnosti, a to v součinnosti s celou Národní frontou. Po vystoupení předsedy vlády soudruha Štrougala můžeme vládě oprávněně vyslovit důvěru a ujistit ji podporou nás poslanců. Tuto důvěru a podporu chci na závěr svého vystoupení vyslovit i jménem klubu poslanců - členů Československé strany lidové, která se na svém IV. sjezdu jednoznačně přihlásila k závěrům XVII. sjezdu KSČ i dalším významným usnesením na podporu dalšího rozvoje socialismu a jeho společnosti.

Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi Federálního shromáždění Z. Žalmanovi, nyní prosím místopředsedu Federálního shromáždění J. Šimútha.

Místopředseda FS J. Šimúth: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážený súdruh generálny tajomník ÚV KSČ, vážený súdruh predseda federálnej vlády, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovožte, aby som zaujal stanovisko k niektorým skutočnostiam programového vyhlásenia vlády, týkajúce sa vedeckotechnického rozvoja.

Využitie existujúceho vedeckotechnického potenciálu v spoločenskej praxi je v priamej úmere so schopnosťou praxe jeho vstupy realizovať.

V tomto zmysle uskutočnili vlani Výbory žudovej kontroly ČSSR z podnetu Federálnej vlády previerku tridsiatich šiestich úloh z celkového počtu 347 štátnych úloh aplikovaného výskumu. U väčšiny kontrolovaných úloh sa zistilo, že nedosiahli stanovené ciele, zväčša chýbalo porovnanie so svetovou špičkou. V správe sa konštatuje, že ani jeden výsledok z preverených výskumných riešení nedosahoval svetové parametre.

Je preto opodstatnené, že vláda pristupuje k riešeniu problémov vedeckotechnického rozvoja ako k svojej superpriorite, pretože ona podmieňuje rozvoj našej spoločnosti v intenciách XVII. zjazdu KSČ. Za závažné vo vládnom vyhlásení súdruha predsedu vlády Štrougala pociťujeme, že v analýze súčasného nepriaznivého stavu uplatnenia vedy a techniky vláda vidí v zmenách hospodárskeho mechanizmu u nás východiská pre plné využitie existujúcich výrobných síl, pre motiváciu vzniku nových vedeckých poznatkov a pre vytvorenie systému nerušeného, prirodzeného prenikania vedeckých poznatkov do spoločenskej praxe. Oceňujeme ďalej rozhodnosť vlády, s akou pristupuje k ochrane životného prostredia. Je to základná povinnosť každého z nás, lebo do sumy hodnôt životnej úrovne patrí kvalita životného prostredia tak, ako spotreba mlieka, mäsa apod. Vláda však môže ešte viac urobiť v preventívnej ochrane, už pri rozhodovaní o investičných zámeroch. Tak ako sa nepovolí stavba, ktorá nemá potrebnú statiku základov budovy, tak isto by sa nemala začať investičná akcia, ktorá narušuje životné prostredie. Technická úroveň nášho priemyslu i možnosti výskumu sa však ešte plne nevyužívajú v zlepšení životného prostredia. Napríklad strojné zariadenia našich čističiek odpadových vôd v porovnaní so špičkovými zariadeniami v zahraničí spotrebujú dvojnásobné množstvo elektrickej energie a celkové náklady na ich prevádzku sú zbytočne vysoké, nakožko sa neuplatňuje výkonná regulačná a meracia technika.

Ďalej treba zdôrazniť, že k tomu, aby bol výskum a technický rozvoj hnacou silou našej ekonomiky, musí byť sám o sebe moderný a vyspelý, musí byť na špičkovej svetovej úrovni. Spomínané previerky totiž poukazujú na značnú zastaralosť prístrojového vybavenia, vežmi nepružnú a obmedzenú informáciu o príslušnom probléme. Vychádzať pri riešení vedeckotechnických problémov len z literárnych údajov, už zverejnených, znamená mať informácie o tom, čo bolo a nie to, čo konkurent teraz vo vývoji pre výrobu pripravuje.

Za správne rozhodnutie politických a vládnych orgánov treba preto považovať, že sa vytvára priestor pre priamy kontakt so svetovou špičkou už vo vývoji a následne vo výrobe. Vyplýva to i zo súčasnej stratégie realizácie Komplexného vedeckého programu krajín RVHP, kde gestorské organizácie dostávajú vežké práva a kompe tencie, ktoré by sa mali premietnuť do užšej spolupráce s vedeckými inštitúciami, ktoré riešia celoeurópske problémy, ako je napr. spoluúčasť na vedeckom programe európskeho vedeckého združenia Eureka. To sú nové prvky v našom konaní a som presvedčený, že aj nepriaznivá situácia v aplikovanom výskume sa nutne zmení k lepšiemu aj cez zákony, ktoré sa majú kodifikovať na budúcej spoločnej schôdzi snemovní Federálneho zhromaždenia.

Samozrejme, že jedna stránka veci sú uznesenia, prognózy, zákony a druhá, tá podstatná, je ich realizácia v praxi. Aby sa základný výskum mohol rozvíjať v potrebnom predstihu, musí mať vožnosť v manévrovaní. Predovšetkým treba na celoštátnej úrovni zaviesť systém, ktorý by umožňoval zabezpečiť potrebné prostriedky formou určitých úžav a zvýhodnení v otázkach výstavby a materiálno-technického zabezpečenia. Toto konštatovanie nie je nové, nové sú ale podmienky, ktoré vláda dnes pred nás postavila. Netreba sa obávať, že by tieto úžavy a opatrenia nejako ohrozili národné hospodárstvo, lebo na základný výskum idú len desatiny percent z celkových zdrojov. Pritom je základný výskum schopný a tiež musí podstatne zvýšiť efektívnosť celého hospodárstva.

Svetové skúsenosti ukazujú, že na každú korunu vynaloženú do oblasti základného výskumu je treba vložiť zhruba 10 korún na zavedenie do výroby, prieskum trhu a organizáciu odbytových a servisných služieb. Na tento vzťah 1: 10: 100 plánovacie orgány často zabúdajú a tak sa oneskoruje realizácia výsledkov základného výskumu, alebo k nej ani nedôjde.

Za úvahu by stála účasť Federálneho zhromaždenia ako najvyššieho zákonodarného orgánu na ovplyvňovaní rozvoja vedy a techniky najmä v tom, že by malo viac ako doteraz brať zretež na zvýšení účinnosti kontroly nad realizáciou úloh vedeckotechnického rozvoja, a to už aj pri schvažovaní návrhov vlády o smeroch výskumu a kontrole dotácií na výskum a vývoj. Poslanci by pre svoje rozhodovanie a informáciu mali mať k dispozícii kvalifikované expertízy o projektoch vedeckotechnického rozvoja od špecialistov v príslušných oblastiach. Zdôrazňujem, že by išlo o účasť odborníkov - vedcov a nie pracovníkov inštitúcií podliehajúcich vláde. Expertíza sa stala vo vyspelých štátoch neoddelitežnou a časove náročnou súčasťou vedeckej práce. Od spožahlivosti tejto expertízy závisí úspech vo vede i prosperita štátu.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP