Úterý 3. května 1988

Řešení stavu zastarávání výrobní základny i rizikových pracovišť je většinou spojováno s většími nároky na investiční prostředky. To však zřejmě není schůdná cesta, protože musíme odpovědět, na úkor čeho přerozdělovat.

Zásady přestavby hospodářského mechanismu, se kterými jsme vyjádřili souhlas, jsou jednoznačné - rozdělit můžeme jen tolik, na kolik si vyděláme. Východisko proto musíme hledat ve změnách struktury výrobních programů a v dalším využití vědy a techniky. Uplatňování vědeckotechnického rozvoje v hutnictví, strojírenství a elektrotechnickém průmyslu je stále ještě nedostatečné a bohužel často málo účinné. Přes všechna opatření se stále nedaří zavádět urychleně výsledky vědy a techniky do výroby. Příčin je celá řada, do určité míry objektivních, ale i subjektivních.

V prvé řadě jde o to, že udržování potřebné technické úrovně výrobků v celém současném sortimentu československého strojírenství a elektrotechnické výroby značně tříští síly na vědeckovýzkumné a vývojové základně i v hmotných zdrojích na příliš mnoho úkolů. Přitom kvalita kteréhokoli výrobku je zpravidla podmíněna i dostupností kvalitních materiálů a kompletačních prvků. Objektivně je třeba rozvojové programy, obory a výrobky zabezpečovat komplexně, a to ve všech oblastech. Tento přístup se podle mého názoru výrazně neprojevil v programovém prohlášení vlády.

Je nízká účinnost a efektivnost práce vědeckovýzkumné základny. Pravidla pro její činnost musí působit stejně tvrdě jako ve výrobní sféře. Proto bude třeba komplexně posoudit účelnost a strukturu současné výzkumné a vývojové základny a přijmout konkrétní závěry k její struktuře a bezprostředně ji orientovat na rozhodující úkoly technického rozvoje.

Stejně tak bude nezbytné, aby vláda rozhodla o útlumových programech a soustředění sil na rozvojové programy.

Rychlejší realizace výsledků vědeckotechnického rozvoje vyžaduje plně docenit úlohu předvýrobních etap zejména konstrukčních prací a technologické přípravy výroby. Na těchto úsecích se ve většině strojírenských a elektrotechnických podniků v důsledku dlouhodobého podceňování předvýrobních etap vytvořil neuspokojivý stav. Podíl tvůrčích konstruktérů a technologů ve strojírenství na celkovém počtu pracovníků se v letech 1960 až 1985 snížil z 8,5 % na 5,1 %.

Změny stavu musí samozřejmě zajišťovat nové státní podniky, ale vláda k tomu musí vytvářet vnější podmínky a odpovídající pravidla, která zejména napomohou ke zvýšení přitažlivosti práce a ke stabilizaci výkonných tvůrčích pracovníků v této oblasti.

Soudružky a soudruzi, nyní bych chtěl vyjádřit několik poznámek k přestavbě výrobní základny našeho průmyslu. Už v úvodu jsem uvedl určité údaje pro to, aby vynikla potřeba budovat v novém resortu hutnictví, strojírenství a elektrotechniky podniky silné, schopné vyrovnat se s potřebami naší země i s úkoly vlastního rozvoje. Bude potřebné, aby tyto organizace byly schopné soustředit dostatek finančních, hmotných i vědeckotechnických zdrojů k rozvoji jednotlivých vybraných oborů a odvětví na vysoké vědeckotechnické úrovni srovnatelné s předními světovými výrobci. Tyto organizace by měly mít možnost koncentrovat velké prostředky na výrobkové a technické inovace i na řešení modernizace zaostávající výrobní technické základny i sociálních a zdravotních podmínek pracujících. Na to však nestačí jen vlastní organizační uspořádání výrobní základny, ale musíme ekonomickými pravidly umožnit - a to podtrhuji - novým státním podnikům vytvářet k tomu zdroje a prostředky. To musíme zajistit případně i úpravami státního rozpočtu.

Dovolte mi na tomto místě uvést jeden příklad opačného působení stimulů ve výrobní hospodářské jednotce hutnictví železa. Při překročení plánu zisku o 350 mil. Kčs zůstalo výrobní hospodářské jednotce po přerozdělovacím procesu 40 mil. Kčs, tedy něco přes 10 %. Jaká je tedy stimulace? Tento příklad, myslím, plasticky ukazuje nezbytnost pečlivého zvažování dopadu jednotlivých opatření.

Centrum bude muset zajistit novým státním podnikům určitou jistotu dlouhodobé platnosti pravidel, tedy upevnit důvěru v nástroje, aby se neopakovalo například - jak mě informovali z výrobní hospodářské jednotky Sigma - že během tří měsíců experimentu už zažili tři změny pravidel.

Vážené soudružky, soudruzi, hovořím-li o dalším rozvoji, o modernizaci výrobní základny, pokládám za nezbytné poukázat na potřebu komplexnosti řešení ještě z jiného, a to celospolečenského hlediska. Nemůžeme modernizovat a prokazovat pro podniky jen dílčí úspory či nižší náklady bez ohledu na důsledky, zejména dopad na životní prostředí a pracovní podmínky lidí. Měl jsem možnost, jako host odborové ústředny IG Metall, navštívit v Diesburgu podnik Thüssen, kde jsem se seznámil mimo jiné s komplexním využitím tepla, plynu a úletu, tedy odpadu ze dvou čtyřistatunových kyslíkových konvertorů. Využitím tepla je vytápěno 30 tis. bytových jednotek, konvertorový plyn je využíván jako topný plyn a úlety pevných částí jsou briketovány a dál využívány. Z komínů vychází skutečně nepatrná pára, podstatně se zlepšilo životní prostředí proti předchozímu období.

Je úkolem vlády - podle mého názoru - aby v tomto směru stimulovala komplexnost investování a modernizace, kterou budou provádět státní podniky.

Soudružky a soudruzi, na závěr mi dovolte, abych vyjádřil souhlas a podporu vládnímu prohlášení, ale zároveň vyjádřil naději, že v práci vlády budou využity i náměty a připomínky, které jsem uvedl. Děkuji.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Trejbalovi, prosím poslance Medeho.

Poslanec SN G. Mede: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh prezident, vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, súdružky a súdruhovia, intenzifikácia národného hospodárstva je tiež - a možno, že predovšetkým - dosiahnutie štrukturálnych zmien v rade oblastí týkajúcich sa výroby, zamestnanosti, technickej a technologickej inovácie. To všetko vyúsťuje v tie smery odbytu vyrábanej produkcie, ktoré v čo najväčšej miere prispievajú k zabezpečeniu potrieb spoločnosti a k tvorbe národného dôchodku.

Jedným z najdôležitejších nástrojov k dosiahnutiu uvedených ciežov je koncepčne a dôsledne riadená investičná politika, kombinovaná s účelne vybranými útlmovými programami. I keď problémy investičnej výstavby sú všeobecne známe stále nenachádzame potrebný liek na odstránenie príčin opakujúcich sa nedostatkov.

Ako sme už niekožkokrát tu, na pôde Federálneho zhromaždenia konštatovali, investičnú výstavbu už dlhší čas charakterizuje vysoký podiež stavebných investícií v porovnaní so strojnými investíciami, nehovoriac o nedostatočnom podiele rekonštrukcií a modernizácií. Okrem toho nadmerná je rozostavanosť, ktorá sa však naďalej zvyšuje. Podža údajov Federálneho štatistického úradu limit rozpočtových nákladov novozačatých stavieb, ktorý bol v roku 1987 dokonca vyšší o jednu tretinu oproti roku 1986, sa v minulom roku ešte prekročil o ďalších 14 %. Nedokončená výstavba sa pritom zvýšila o 10 %. Zostatky rozpočtových nákladov rozostavaných stavieb oproti výslednému stavu v roku 1986 vzrástli o 15 %.

Toto hospodárenie svedčí o tom, že centrálne prvky riadenia investícií sa stali protirečivými. Kým sa centrum na jednej strane snaží o skracovanie limitných lehô t výstavby velkých stavieb o 20 %, aby dosiahlo znižovanie rozostavanosti, na druhej strane sa dopustilo vežkého kompromisu pri povožovaní začatia nových stavieb aj s nevyhovujúcou štruktúrou. Pritom splnenie kritérií efektívnosti má byť podmienkou pre zaradenie každej investície do investičného plánu, či realizácie, alebo financovania. Nikto z nás asi nepochopí prečo nie je táto podmienka dôsledne plnená.

Ako príklad chcem uviesť výsledky analýzy pripravovaných výrobných stavieb pre 8. päťročnicu v odvetviach, ktoré sú riadené vládou Slovenskej socialistickej republiky. Z výrobných stavieb má iba 39 % výrobných procesov špičkovú úroveň, 50 % je nad súčasným priemerom odboru a 11 % dosahuje len štandardnú úroveň. Je potrebné, aby sme sa zamysleli nad tým, že približne 60 % stavieb po dokončení svojou technickou úrovňou nebude vyhovovať, budú morálne zastaralé. Čím viac stavieb začneme budovať na doterajšej technickej a technologickej úrovni a naviac pri súčasnom stave rozostavanosti, tým viac prispejeme k zvyšovaniu počtu neefektívnych stavieb, ktoré budú pre národné hospodárstvo nerentabilné. Nemôžeme započať investičné akcie s predstavou, že sa už len nejako dokončia. Investori, ktorí väčšinou majú obavy z tvorby investičných zdrojov v budúcich nových ekonomických podmienkach, takto mylne rozmyšžajú a celkove sa im to aj žiaž, doposiaž darí.

Nová vláda, ktorá má pracovať v nových ekonomických podmienkach má na úseku investícií vytvorené vežmi nepriaznivé podmienky. Bez prehodnotenia v poslednom čase započatých investícií sa urýchlovanie štrukturálnych zmien v národnom hospodárstve stane vežmi problematickým.

V novom Hospodárskom zákonníku sa predpokladá, že budeme riešiť postavenie jednotlivých účastníkov výstavby tak, aby investor získal určujúce postavenie. Žiada sa aj zdokonalenie systému sankciovania dodávateža. Môžeme však už teraz povedať, že bez rázneho zabezpečenie nápravy v rozostavanosti zo strany novej vláky zamýšžané úpravy v praxi nebudú fungovať. Chcem tu pripomenúť myšlienku súdruha Štrougala z minulého roku: Ak sa nevytvorí rovnováha medzi odberatežom a dodávatežom v investičnej výstavbe, potom nám už predpisy vežmi nepomôžu.

Zvlášť nepriaznivé následky má popísaný jav i z hžadiska vážneho ohrozenia oblastného rozvoja. Napríklad v roku 1987-88 sa v mojom volebnom obvode v okrese Rimavská Sobota nezačala ani jedna akcia z p rijatého uznesenia slovenskej vlády č. 214/1987 zameraná na zabezpečenie sociálneho a ekonomického rozvoja okresov Čadca, Rimavská Sobota a Vežký Krtíš. A čo je horšie, zaradenie akcií do vykonávacích plánov ďalších rokov či päťročnice napriek vežkej snahe sa nedarí.

Súdružky a súdruhovia, dovožte mi, aby som spomenul niektoré špecifiká aj komplexnej bytovej výstavby. Priemerná doba výstavby v tejto oblasti je 9 rokov. To svedčí tiež o vysokej rozostavanosti. Okrem toho komplexnú bytovú výstavbu charakterizuje v poslednom čase nekomplexnosť. Napríklad v 6. päťročnici nie je zabezpečená likvidácia odpadových vôd z 202 tis. bytov, rastie rozdiel medzi rozsahom komplexnej bytovej výstavby a prostriedkami na technickú vybavenosť, teda sa zhoršuje životné prostredie.

Tiež s kvalitou bytov sú značné problémy. Už v roku 1982 sa zaviedol v stavebníctve komplexný systém riadenia akosti. Kontrola zo strany Výboru žudovej kontroly ukázala, že tieto úlohy sa plnia nedostatočne a oneskorene. Napríklad v 42 bytových jednotkách v Krásne nad Kysucou, ktorého dodávatežom boli Pozemné stavby, n. p. Žilina, sa pri preberaní vyše 200 miestností zistilo v každom byte 20-30 chýb. Pritom tento objekt zaradila preberajúca komisia do prvého stupňa akosti.

V niektorých prípadoch narazíme i na hrubé nedostatky v riadení, ktoré potom priamo ovplyvňujú investičnú výstavbu. Napríklad vývoj produktivity práce k priemerným zárobkom je v stavebníctve už dlhotrvajúcim nepriaznivým javom. Môj volebný obvod je južná časť Rimavskosobotského a Lučeneckého okresu kde vežká časť mužov v produktívnom veku pracuje v stavebníctve. Na základe uskuto čneného individuálneho prieskumu medzi nimi sa dá povedať, že v sedemdesiatych rokoch boli viac zaplatené pracovné čaty s dobrými výkonmi. Dnes, pri raste primerných miezd v stavebníctve na sumu okolo 3300 Kčs, príjem dobrým pracovníkov na stavbách klesol, pričom sa príjmy priemerných a zlých pracovníkov naopak zvýšili.

Na nesprávne riadenú väzbu miezd a produktivity práce ukazuje aj priebeh výkonov v prvom kvartáli tohto roka. Počasie bolo priaznivé, takže vežký počet stavebných organizácií už v januári mohol vysoko prekročiť stavebné úlohy. Mzdy však nemohli čerpať adekvátne k výkonom, pretože čerpanie miezd pri prekročení plánu upravuje predpis. Chýbalo pružné reagovanie centra. Takto si nové myslenie v období prestavby skutočne nemožno predstavovať.

Nedarí sa nám však ani zabezpečiť uvádzanie nových kapacít do prevádzky v termíne a podža projektovaných parametrov. V roku 1987 bolo dané do skúšobnej prevádzky len 82 kapacít zo 100 stanovených ako záväzné úlohy štátneho plánu.

Zda sa, že ani prerokúvanie na pôde najvyššieho zastupitežského orgánu - teda tu, vo Federálnom zhromaždení, nepomáha túto situáciu riešiť. Pred rokom na 3. schôdzi Snemovni národov upozornila poslankyňa súdružka Ivaničová na hroziace nesplnenie dôležitej úlohy štátneho ciežového programu 02 - výstavby závodu na minerálne vlákna v IZOMATe Nová Baňa. Pritom nás informovala, že bola ubezpečená zo strany troch ministerstiev a naviac zo strany Štátnej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj, že vec je v poriadku. Dnes sa ukazuje, že tomu tak nie je. Overoval som si pri poslaneckom prieskume, ako vyzerá situácia na mieste. Zistil som, že projektované začatie skúšobnej prevádzky bolo už odsunuté z októbra 1987 na apríl tohto roku. V skutočnosti bude však výroba otvorená až v júni. Ide teda o stratu 9 mesiacov, obrazne povedané takmer o 100 mil. Kčs výroby.

Hovoríme o kázni a disciplíne vo výrobe. Uvedené nedostatky ukazujú na potrebu zvýšenia kázne a disciplíny tak na podnikovej úrovni, ako aj v samotnom centre.

Súdruhovia a súdružky, budeme vytvárať podmienky pre zmenu hospodárskeho mechanizmu, budeme prijímať rad nových zákonov. To je jedna vec. 7. a 9. plénum Ústredného výboru Komunistickej strany Československa však ukázalo na rozhodujúce predpoklady - to je nevyhnutnosť zmeny myslenia, zmeny v prístupoch, zmeny v osobnej angažovanosti každého občana. Pri plnení záverov XVII. zjazdu, pri zabezpečovaní ciežov nášho sociálno-ekonomického rozvoja preto nemožno užahčovať nikomu.

Ďakujem za pozornosť.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Medemu. Po přestávce jako první vystoupí v pokračující rozpravě poslanec Jiří Neubert.

V jednání budeme pokračovat ve 13.30 hodin. Prosím vás, soudružky a soudruzi, o dochvilnost.

(Jednání přerušeno v 11.57 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.30 hodin.)

Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu prohlášení. Slovo má poslanec Jiří Neubert, připraví se místopředseda Federálního shromáždění Bohuslav Kučera.

Poslanec SL J. Neubert: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci. Je nesporné, že nová vláda Československé socialistické republiky začíná svou činnost v mimořádně složitém a náročném období, kdy z iniciativy a pod vedením Komunistické strany Československa přistupujeme k realizaci programu, jehož smyslem je na základě komplexní přestavby společnosti, zejména pak jejího hospodářského mechanismu, důsledného rozvoje socialistické demokracie a principu socialistické samosprávy zabezpečit urychlení sociálně ekonomického rozvoje společnosti, dosáhnout vyšší dynamiky a nové kvality rozvoje socialismu v naší vlasti.

Z tohoto zorného úhlu přistupují i poslanci - funkcionáři Ústřední rady odborů k programovému prohlášení vlády, přednesenému jejím předsedou soudruhem Lubomírem Štrougalem. Myslíme si, že programové prohlášení vlády svým obsahem v zásadě reaguje na úkoly současné etapy vývoje naší společnosti, vyjadřuje v koncentrované podobě přání a zájem drtivé většiny našich pracujících, aby záměry přestavby byly důsledně uváděny do života. Vyjádření podpory Odborů nové vládě a jejímu programovému prohlášení je pro to tímto očekáváním doprovázeno.

Cíle, které vláda vytyčuje ve svém programovém prohlášení, jsou svou náročností a rozsahem skutečně mimořádné a jejich realizace vedle vlastní činnosti vlády je podmíněna aktivní účastí širokých mas pracujících. V pomoci dosáhnout naplnění těchto požadavků spatřujeme i hlavní smysl činnosti Odborů v nastávajícím období. Pracující však nejsou pouze hlavním aktérem přestavby, ale i pozorným, a nutno říci, že velmi kritickým posuzovatelem jejího postupu ve všech oblastech našeho hospodářského a společenského života. Myslím, že z tohoto hlediska ocení sebekritický přístup vlády, zvláště budou-li rychleji řešeny kritizované nedostatky.

Z tohoto hlediska je nesporně oprávněný požadavek, aby v duchu zásad přestavby byly urychleně a v novém pojetí zformovány centrální orgány, zjednodušena a zracionalizována celá řídící sféra, stručně řečeno, aby centrální řídící sféra aktivně napomáhala řešit uspořádání a vytvořit podmínky - a to ne jenom v oblasti legislativní - pro fungování základního článku národního hospodářství, tj. budoucích státních podniků. I když je zřejmé, že značná část našich současných problémů a nedostatků má svůj základ v přežitém hospodářském mechanismu, přece jenom mnohé nedostatky, projevující se kupříkladu v neprovázanosti plánu, v nedostatečném materiálně technickém zabezpečení výroby, v neodůvodněně pozdním schvalování plánů mnohým podnikům, jak jsme toho svědky i v letošním roce, mají převážně subjektivní příčiny a podílí se na nich jak podniková řídící sféra, tak řídící a plánovací centrum.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP