Úterý 3. května 1988

1. den - úterý 3. května 1988

(Začátek schůze v 10 hodin)

Přítomno:

186 poslanců Sněmovny lidu

68 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice

68 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice

Omluveni poslanci:

Sněmovny lidu: Belko, Hoffmann, Klícha, Korf, Z. Kučera, Lenárt, Niedobová, Stránská, Svěrčina, Svoboda, Šimek, Škula, Trangoš, Urban

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice: Blahník, Fojtík, Juchelka, Křenek, Poledník, Zahradník, Zíka

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice: Dobrovožný, Hanes, Prievozníková, Šádek, Turošík, Vargová, Zán

Předseda FS A. Indra: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Všechny vás srdečně vítám a zahajuji 9. společnou schůzi V. volebního období Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

Jménem všech přítomných vítám co nejupřímněji generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa, poslance Sněmovny lidu soudruha Miloše Jakeše (Potlesk.) a prezidenta Československé socialistické republiky soudruha Gustáva Husáka. (Potlesk.)

Vítám i další vedoucí představitele ústředního výboru Komunistické strany Československa, funkcionáře orgánů Národní fronty, společenských organizací a politických stran. Vítám také členy federální vlády, vedené jejím předsedou soudruhem Lubomírem Štrougalem. (Potlesk.)

Jsme rádi, že naše pozvání na dnešní schůzi přijali také členové pražského diplomatického sboru a jménem poslanců je upřímně vítám. (Potlesk.)

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, prezident Československé socialistické republiky oznámil předsednictvu Federálního shromáždění dne 20. dubna 1988, že přijal téhož dne demisi vlády Československé socialistické republiky. Dne 21. dubna sdělil, že podle článku 61 ústavního zákona o čs. federaci jmenoval

Lubomíra Štrougala předsedou vlády Československé socialistické republiky,

Rudolfa Rohlíčka prvním místopředsedou vlády,

Ladislava Adamce místopředsedou vlády,

Petra Colotku místopředsedou vlády,

Svatopluka Potáče místopředsedou vlády a předsedou Státní plánovací komise,

Jaromíra Obzinu místopředsedou vlády a předsedou Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,

Matěje Lúčana místopředsedou vlády,

Bohuslava Chňoupka ministrem zahraničních věcí,

Milána Václavíka ministrem národní obrany,

Vratislava Vajnara ministrem vnitra,

Jaromíra Žáka ministrem financí,

Jana Štěrbu ministrem zahraničního obchodu,

Miloslava Boďu ministrem práce a sociálních věcí,

Vlastimila Ehrenbergera ministrem paliv a energetiky,

Ladislava Gerleho ministrem hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,

Miroslava Tomana ministrem zemědělství a výživy,

Vladimíra Blažka ministrem dopravy a spojů,

Pavla Hrivnáka ministrem pověřeným řízením Federálního cenového úřadu,

Františka Ondřicha ministrem-předsedou Výboru lidové kontroly a

Mariána Čalfu ministrem vlády ČSSR.

Dovolte mi, abych jménem poslanců popřál členům vlády mnoho úspěchů v jejich odpovědné práci. (Potlesk.)

Svým dopisem ze dne 2. května sdělil prezident republiky předsednictvu Federálního shromáždění, že jmenoval soudruha Jána Pješčaka generálním prokurátorem Československé socialistické republiky. I soudruhu Pješčakovi přeji mnoho úspěchů. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, předsednictva Sněmovny lidu a Sněmovny národů navrhla na svých schůzích dne 19. dubna tohoto roku konat společnou schůzi sněmoven s pořadem, který je uveden na pozvánkách. Jsou k tomuto návrhu předsednictev sněmoven a k navrženému programu nějaké připomínky? (Ne.) Nejsou.

V této chvíli jsou v zasedací síni přítomni 184 poslanci Sněmovny lidu a ve Sněmovně národů 65 poslanců zvolených v České socialistické republice a 65 poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou tedy usnášení schopné.

Nejprve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na konání společné schůze sněmoven s navrženým pořadem? (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Sněmovna lidu návrh schválila.

Nyní prosím o vyjádření poslance Sněmovny národů.

Kdo z vás, soudružky a soudruzi, souhlasí s návrhem svého předsednictva včetně programu? (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.) Není.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

I Sněmovna národů schválila návrh jednomyslně.

Konstatuji, že obě sněmovny se usnesly podle článku 34 odstavce druhého ústavního zákona o čs. federaci na konání společné schůze a schválily její program.

(Poznámka redakce: usnesení SL č. 67, SN č. 76)

Přistoupíme k projednání prvního bodu, kterým je

1

Programové prohlášení vlády Československé socialistické republiky podle článku 69 ústavního zákona o československé federaci.

Prosím předsedu federální vlády soudruha Štrougala, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČSSR L. Štrougal: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru strany, vážený soudruhu prezidente republiky, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté!

Změny v soustavě ústředních orgánů a zejména pak příhodnější uspořádání struktury a obsahu činnosti orgánů federální vlády byly podnětem k demisi předchozí vlády a jmenování vlády nové. Z jejího pověření vystupuji s dnešním prohlášením, které je přímým a bezprostředním pokračováním programu přijatého Federálním shromážděním před necelými dvěma lety. Tak jako tehdy výchozí platformu tvoří závěry XVII. sjezdu strany.

Od té doby jsme pokročili v poznání potřeb dalšího rozvoje naší společnosti i ve formulování konkrétních cílů a v určení cest i způsobů jejich zabezpečování. Významnou úlohu v tomto směru splnilo 7. zasedání ústředního výboru v prosinci minulého roku, které volbou svého nového generálního tajemníka s. Jakeše a tvůrčími přístupy k ocenění nové reality rozvinulo závěry XVII. sjezdu KSČ a zcela jednoznačně vytyčilo mimořádně závažný program zásadní a komplexní přestavby všech hlavních sfér naší společnosti. Ucelenou podobu dostal tento program zejména v národním hospodářství. Další impulsy poskytlo i nedávné 9. zasedání ústředního výboru strany.

Tím vším vyvstala před federální vládou i vládami obou republik řada zcela nových úkolů, s nimiž se musíme vyrovnat.

Prosím, aby při posuzování tohoto návrhu pracovního programu bylo bráno plně v úvahu, že je také hodnocením vlády předchozí. Soudružky a soudruzi poslanci, nejpodstatnější díl své činnosti musí federální vláda věnovat řešení sociálně ekonomických problémů. Je to nutné tím spíše, že jejich dnešní rozsah je značný a že negativně působí na morálně politický a sociálně psychologický stav lidí. Odrážejí se v obtížích a poruchách výrobního procesu i v denním životě obyvatelstva. To vše vyvolává nespokojenost a kritiku pracujících, snižuje účinnost jejich motivace ke kvalitní a odpovědné práci.

Důležité je zcela jasně stanovit, kde jsou hlavní nedostatky, problémy, v čem spočívají slabá místa národního hospodářství. Na většinu z nich poukázaly 7. a 9. zasedání ÚV KSČ a diskuse delegátů okresních stranických konferencí. To hlavní ovšem je přesně určit základní příčiny našich nedostatků a slabin, abychom mohli nalézt a volit konkrétní východiska, cesty jejich řešení. V tomto ohledu máme ovšem velký sklon k zjednodušování.

V jistém ohledu lze pochopit, že kritika směřuje k tomu vidět všechny příčiny těžkostí a poruch jinde než u sebe. Dosavadní administrativně příkazní mechanismus řízení takovou možnost přesouvání odpovědnosti vysokou měrou poskytuje.

Říká se, že úspěch má vždycky mnoho otců a neúspěch zůstává sirotkem, k němu se nikdo nehlásí anebo přinejmenším se k němu hlásí neradi a jen zčásti.

Ani vláda jako celek, ani já osobně se tímto rčením nehodláme nechat vést. Právě proto ne, že ani daný systém ekonomického řízení není něco tajemného a odlidštěného. I tento systém má svou strukturu, své jednotlivé stupně vybavené určitým okruhem pravomocí a odpovědností, a v tomto smyslu lidí, které strana postavila do čela příslušných institucí, hospodářských orgánů a organizací. V tomto smyslu tedy se každý má hlásit k svému.

Proto považuji za čestné a morální vzít svůj zcela osobní díl odpovědnosti za stav věcí, za nedostatky, a to jak v ekonomice, tak i v ostatních oblastech. Ani vláda jako celek není totiž anonymní, každý resort, ministerstvo, ústřední úřad má v čele člověka s konkrétním jménem a jemu svěřeným okruhem odpovědnosti a pravomocí. O těchto otázkách jsem hovořil již na XVII. sjezdu strany a přičítám si za svůj nedostatek, že se mi v průběhu oněch dvou let, které od sjezdu uplynuly, nepodařilo zvýšit úroveň práce příslušných soudruhů a pod jejich vedením příslušných úseků tak, abych sebekritická slova nemusel opakovat i dnes.

Říkám tato slova na půdě Federálního shromáždění s připomenutím toho, že jsme pracovali a dosud pracujeme v systému administrativně direktivního řízení národního hospodářství, v systému, jehož hospodářský mechanismus v zásadě vyčerpal své řídící a motivační schopnosti.

Vláda je si vědoma, že jí může v této souvislosti být položena otázka, proč tedy - když byla postavena před úkol zabezpečovat urychlení sociálně ekonomického rozvoje cestou intenzifikace nepřistoupila k reformě hospodářského mechanismu dříve? Budeme-li k sobě čestní a upřímní, a budeme-li tuto otázku posuzovat s odkrytým hledím, dojdeme společně k závěru, že důležitou úlohu tu sehrála setrvačnost v myšlení i v přístupech k novým ekonomickým skutečnostem, a že k takové radikální přestavbě bylo možné přikročit až po vyjasnění všech nejdůležitějších politických a ideově teoretických předpokladů. A není sporu o tom, že v tomto směru sehrála svou pozitivní roli teorie a praxe sovětské přestavby.

Vláda je si ovšem vědoma také toho, že i tak bylo možné a bylo třeba udělat víc. Proto vás, vážené soudružky a soudruzi poslanci žádám, abyste kritické hodnocení stavu věcí brali také jako sebekritické stanovisko vlády a jejích jednotlivých členů.

Je třeba se vší otevřeností říci, že uskutečňování záměrů XVII. sjezdu KSČ a 8. pětiletky v sociálně ekonomické oblasti je neuspokojivé.

Především v tom, že se nám nepodařilo v potřebné míře prosadit procesy intenzifikace, efektivnosti a vzestupu celkové kvality rozvoje hospodářství. V důsledku toho i v průběhu uplynulých dvou let pokračovala tendence ke zpomalování růstu národního důchodu. Ve srovnání se směrnicí XVII. sjezdu je jeho přírůstek nižší nejméně o 15 mld. Kčs, což znamená, že místo předpokládaného sedmiprocentního vzestupu vzrostl pouze o 5 %.

Souvisí to s tím, že zmíněný přírůstek národního důchodu byl kryt růstem produktivity práce pouze ze 70 % místo plánovaných 86 %. Nepodařilo se také snížit podíl výrobní spotřeby na společenském produktu. Závažné přitom je, že v energetické náročnosti, která se v roce 1986 relativně snížila, došlo v loňském roce prakticky ke stagnaci. V průběhu obou zmíněných let jsme tak za vytvořený národní důchod spotřebovali o 5,6 mil. tun měrného paliva více než předpokládal plán.

Hlavní těžiště našich problémů a potíží spočívá ve velmi nízké inovační schopnosti, v pomalých změnách struktury, zejména průmyslové výroby. I přesto, že vybrané obory strojírenství a elektrotechnického průmyslu dosahují relativně vyšších přírůstků výroby, nepodařilo se příslušným ministrům - a tato kritika se vztahuje v jisté míře i na plánovací orgány - výrazněji omezovat výrobu energeticky, surovinově a materiálově náročných odvětví. Je tomu tak i proto, že jejich produkcí si nahrazujeme výpadky v plnění exportních úkolů zpracovatelských odvětví.

Velmi nedostatečná inovační schopnost naší výroby i pomalost změn struktury má svůj základ v nízké účinnosti vědy a techniky a celého procesu jejího převádění do výrobkových a technologických inovací a do kvality produkce v jejím širokém smyslu. Právě zde je nejužší místo a největší slabina stávající řídící a plánovací praxe a fungování hospodářského mechanismu vůbec.

Ministerstva, výrobní hospodářské jednotky a podniky věnovaly a věnují dosud těmto otázkám stále ještě nedostatečnou pozornost. Podnikové plány v těchto oblastech jsou v řadě případů slabě a nekonkrétně propracovány. Vycházejí z nízkých technickoekonomických parametrů a neopírají se o srovnání s úrovní zahraničních výrobků a technologií. To se pak samozřejmě projevuje zejména v nízkém přínosu investiční výstavby, kde řada akcí nedosahuje potřebné technickoekonomické úrovně.

V prvních letech pětiletky byla jen necelá třetina investic použita na modernizaci a rekonstrukci, a to ještě prověrky ukázaly, že tyto akce nejsou vždy na potřebné úrovni. Podíl strojů je stále nižší než podíl stavebních investic. Podle údajů Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj ukázala její prověrka u vybraných rozestavěných staveb zvlášť neuspokojivou technickou úroveň. Pro tyto akce je charakteristická vysoká investiční náročnost, ale nízká výsledná efektivnost. To znamená, že tu staré technologie nahrazují sice novými, ale jejich technickoekonomické parametry jsou jen nepatrně vyšší a neumožní dosažení konkurenceschopnosti jejich výrobků.

Podobná zjištění učinil Výbor lidové kontroly u staveb nově zahajovaných.

O nízké účinnosti vědeckotechnického rozvoje svědčí koneckonců i to, že neinvestiční výdaje na rozvoj vědy a techniky činí ročně zhruba 21 mld. Kčs, přičemž celkový přírůstek národního důchodu loni nedosáhl ani 15 mld. Kčs.

Je proto pochopitelné, že si klademe otázku, jaká je vlastně účinnost práce federálních i bývalých národních komisí vědeckotechnického a investičního rozvoje, jaká je v tomto ohledu účinnost práce ministerstev i příslušných výrobních hospodářských jednotek.

Nemůže jít pouze o to, aby tyto komise, resorty, podniky zpracovávaly programy. To je samozřejmě důležité, ale stejně tak důležité je, aby přímo a bezprostředně na základě těchto programů organizovaly významné vědeckotechnické operace, jejichž cílem mají být inovace vyššího řádu ve výrobě, modernizace technologických procesů na vyšší úrovni.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP