Úterý 15. prosince 1987

Za tohoto stavu se mohou na trhu uplatnit jen potraviny kvalitní a v širokém sortimentu, jak to dnes v naší republice požadují občané zcela běžně a naprosto samozřejmě.

Program zajištění výživy obyvatelstva je o to náročnější, že zemědělská produkce je nerozlučně spjata s půdním fondem, který vlivem racionalizačního programu se neustále snižuje, zatímco počet obyvatel a nároky na výživu rostou. Nejcennější vlastností půdy je její úrodnost. Proto snahou společnosti je zabezpečit především využití nejúrodnějších půd pro zemědělskou výrobu. Proto také k lítosti soudruha Štafy se Praha stěhuje do jižních obvodů.

Zemědělsko-potravinářský komplex tedy musí zvládnout racionální výživu a soběstačnost, v zemědělské produkci našeho klimatického pásma i při podstatně nižších plochách.

Hlavní směry výrobkových inovací předpokládají především rozvoj nutričních a senzorických hodnot výrobků, prodlouženou čerstvost a trvanlivost, výrobky umožňující pohotovou přípravu a zejména pak výrobky diferencované podle skupin obyvatelstva, tj. kojeneckou, dětskou a dietní výživu i výrobu hotových jídel pro velkospotřebitele a závodní stravování.

Z dosavadních úkolů musíme pokročit v minimalizaci hmotnostních a nutričních ztrát, zvyšovat dodávky pro vnitřní trh, zvyšovat exportní schopnost výrobků, snižovat energetickou náročnost při výrobě, prohlubovat integrační vztahy k zemědělské prvovýrobě.

Na první pohled nevěrohodně působí tvrzení, že se zemědělství nedostává dost mechanizace. Vždyť od roku 1970 do roku 1985 vzrostl instalovaný výkon mechanizačních prostředků na více než dvojnásobek. Je třeba si však připomenout, že při úbytku 233 tis. pracovníků musí zemědělství plně a včas zabezpečovat všechny agrotechnické termíny a chod živočišné výroby jako základní předpoklad dalšího růstu výroby. Po uvolnění limitů na nákup strojů se situace zlepšila, ne však natolik, abychom mohli být zcela spokojeni.

Uvedu několik příkladů.

Samotný traktor je jen tažný prostředek, jehož skutečná efektivnost se projevuje a využívá především ve spojení s pracovními zemědělskými stroji, jejichž dostatek, úplnost sortimentu a vysoká technická úroveň již dopředu rozhodují o konečném výsledku provedených pracovních operací. Staří zemědělci pro to měli výmluvné úsloví: "Jak zaseješ, tak sklidíš!" Kvalitní setí je základem dobrých výnosů především u nejvýnosnějších plodin.

Na nedobré situaci ve výrobě československých secích strojů má svůj podíl i řídící sféra, která Agrozetu Roudnice v roce 1963 změnila výrobní program mimo pluhů na nezemědělský. Je pochopitelné, že téměř dvacetiletá přestávka ve výrobě, ale především v konstrukci secích strojů měla negativní dopad na současnou situaci. Je proto urychlené zavedení výroby na světové špičkové úrovni nezbytností, protože není dostatek devizových prostředků na dovoz secích strojů pro přesný výsev. Následkem nedostatku těchto secích strojů sejeme cukrovku místo 3 až 7 dnů, jak je to v zahraničí běžné, 3 týdny i déle. To má za následek nižší výnosy i cukernatost. Ale ani u dovážené techniky není vše v pořádku. Např. u sklízečů brambor dovážených z Německé demokratické republiky není dořešeno rozdružení kamenů. Poranění hlíz při sklizni je příčinou vysokých ztrát při skladování i oprávněných stížností občanů na kvalitu brambor.

Naše veřejnost dává pouze zemědělcům k tíži zhoršující vliv chemie na životní prostředí. Přitom se přehlíží, že na kvalitu rozmetání, ztráty a prašnost při hnojení má nepříznivý vliv nedobrá kvalita hnojiv. Zcela chybí zařízení na míchání a drcení hnojiv. Ve srovnání se světovou špičkou mají u nás používané stroje pro aplikaci agrochemikálií řadu nedostatků. Není pamatováno na obsluhu postřikovače, chybí technika pro přípravu postřikovací jíchy a pro mísení s kapalnými průmyslovými hnojivy.

Dostatek agrochemikálií a kvalitní aplikační techniky je výrazným intenzifikačním faktorem, jak o tom svědčí poznatky z poslaneckých průzkumů nebo zcela konkrétní případ v JZD Loštice na Šumpersku, s prokazatelným efektem 0,7 tuny obilovin na 1 ha v letošním roce.

Volání po kvalitnějších strojích je jednou z cest nárůstu produktivity práce. Dobré zkušenosti se stroji vedou k poznání, jak dobrý, výkonný a naprosto spolehlivý stroj může být efektivní. Vysoká produktivita práce by měla být zajišťována již při samotné výrobě stroje v továrně, nikoliv při dílenských opravách.

Velkou zátěží je pro zemědělce rychlý růst zůstatkové hodnoty základních prostředků. Mám zjištěno, že například na olomouckém okrese to představuje 22 300 Kčs až 45 300 Kčs na 1 ha. Je to ovlivněno především novou výstavbou, jak jsem si ověřil na růstu nákladů na ustájení 1 dojnice. I když nechci zdržovat čísly, myslím, že jejich vypovídací schopnost je natolik průkazná, že je třeba se o nich zmínit. Zatímco ustájení jedné dojnice v roce 1960 stálo 11 200 Kčs, v roce 1972 to bylo ve stejném typu stáje již 21 800 Kčs, v roce 1975 ve velkokapacitním kravíně 27 300. Pro stavbu, která má být zahájena v příštím roce, je vykalkulováno ustájení na 37 000 Kčs.

Vysoké odpisy z těchto staveb značně zatěžují ekonomiku podniků, které pak dosahují jen podprůměrné rentability a dostávají se do ekonomických potíží. Přestože značná část podniků je při financování soběstačná, jsou potíže u podniků v intenzifikaci a u vybraných staveb, kde při výběrovém řízení byly schváleny subvence. Pro omezený rozsah schválených dotací není dosud pro příští rok zabezpečeno financování rozestavěných akcí.

Dovolte, abych nakonec použil vyjádření předsedy federální vlády soudruha Štrougala, který uvedl vloni na závěr svého programového prohlášení: "V zemědělství podle názoru předsednictva ÚV strany i vlády je soustava řízení velice pokroková, velice perspektivní, velice nadějná ..." A dále: "... pochopitelně, že uplatňování soustavy má řadu problémů, ale před nimi nelze uhýbat, ty je třeba otevřeně řešit." Soustava v zemědělství je určitým předobrazem toho, jak má nakonec být upraven ekonomický mechanismus v mnoha složitějších odvětvích, kterým je celá průmyslová výroba.

Dovolte závěrem, abych jménem Klubu poslanců Federálního shromáždění - členů Československé strany lidové - vyjádřil plnou podporu záměrům státního plánu rozvoje na příští rok. Naše strana se rozhodně staví za přestavbu hospodářského mechanismu a přijímá ho jako revoluční proces ve všech sférách života naší společnosti. K jeho naplnění je třeba vytvářet odpovídající společenskopolitické klima. V tom také vidíme svůj hlavní úkol - zapojovat členy a funkcionáře Československé strany lidové do aktivní účasti na přestavbě, spolupodílet se na řešení dalšího rozvoje naší socialistické společnosti a pozitivně ovlivňovat i další spoluobčany. Nejednou zde bylo zdůrazněno, jak nám všem záleží na splnění úkolů 8. pětiletky a především roku 1988, který je před námi.

Chci vás jménem našeho klubu poslanců ujistit, že ve svých volebních obvodech, na svých pracovištích i ve svých stranických funkcích učiníme všechno pro to, aby vytyčené úkoly a záměry byly skutečně naplněny. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Rábelovi. Ohlášený poslanec Španiel vystoupí po polední přestávce. Odpolední jednání bude řídit místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů soudruh Janík.

V jednání budeme pokračovat ve 13 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.00 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů J. Janík.)

Předsedající předseda SN J. Janík: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rozprave k vládnemu návrhu zákona o štátnom rozpočte československej federácie na rok 1988. Udežujem slovo poslancovi Miroslavu Španielovi.

Poslanec SL M. Španiel: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, milí hosté, jak bylo uvedeno, jednotlivé kapitoly návrhu státního rozpočtu československé federace na rok 1988 jsme zevrubně posoudili ve všech výborech obou sněmoven. Byl jsem pověřen výbory pro kulturu a výchovu vyjádřit návrhu státního rozpočtu jako celku plnou podporu.

Při projednávání těchto otázek jsme si v obou výborech znovu uvědomili, kolik prostředků věnuje naše společnost výchově budoucích generací, všestrannému rozvoji člověka. Není bez zajímavosti si připomenout, že jen na výchovu budoucí generace dělnické třídy se z podnikových společenských prostředků vynakládá ročně téměř 5 mil. Kčs a na další vzdělávání dospělých ze stejných prostředků téměř 1 mld. Kčs. Návrh rozpočtu československé federace jsme ve výborech pro kulturu a výchovu posuzovali jednak z hlediska současné reality, možností, potřeb, ale i z hlediska budoucnosti. Z toho vyplývá, že jsme diskutovali i otázky výchovy v podmínkách přestavby, zejména přestavby hospodářského mechanismu. A tak třebaže budeme projednávat konkrétní návrhy příslušných zákonů v příštím roce, zastávají výbory pro kulturu a výchovu názor, že na základě poznatků z veřejné diskuse k návrhu zákona o státním podniku i k dalším zákonům je správné se k některým otázkám vyjádřit již dnes i na půdě Federálního shromáždění.

Souhrn poznatků z diskuse k zákonům i naše osobní poznatky potvrzují, že v připomínkách, námětech nebo i v dotazech logicky převažovaly otázky vlastní ekonomiky, jejího řízení, i otázky sociálního zabezpečení. Nelze však pominout řadu hlasů i k problematice kádrové i personální práce, k potřebě většího zájmu a odpovědnosti podniků za výchovu pracovníků, za jejich přípravu na povolání a další odborný růst. Myslím, že ze všeho, co bylo dosud k celkové přestavbě hospodářského mechanismu publikováno a co bylo řečeno, je dostatečně zřejmá starost o záruky a plnou motivaci a aktivizaci člověka jako nenahraditelné síly rozvoje národního hospodářství.

Na tvůrčích schopnostech lidí bude záležet rozvoj a uplatnění pokrokových způsobů výroby, zvládnutí moderní techniky a technologie, nových pracovních metod a celková racionalita řízení výrobních procesů. Proto také bude - ač si to mnohdy ještě neuvědomujeme, anebo nás to netlačí - stále více narůstat úloha odborné a politické připravenosti nejen řídících pracovníků, ale i vysoké kvalifikace všech pracujících.

Je nepochybné, že naše společnost vytváří pro získání a rozvíjení kvalifikace pracovníků, pro uplatnění jejich schopností dobré podmínky. K tomu se bezprostředně váže i zlepšování pracovních a životních podmínek, zabezpečení zdraví, využívání volného času a vytváření podmínek pro odpočinek a rekreaci, péči ve stáří apod. Zkvalitňování celkové úrovně života lidí je jedním z podstatných cílů přestavby i hospodářského mechanismu a celého ekonomickosociálního programu Komunistické strany Československa.

I z těchto hledisek bych chtěl vyjádřit názor obou výborů pro kulturu a výchovu k problematice výchovy pracovníků a péče podniků o jejich odborný růst i v nových ekonomických podmínkách.

Zásady přestavby hospodářského mechanismu i návrh zákona o státním podniku předpokládají, že plánování počtu pracovníků co do kvalifikace a pracovních funkcí bude účelné ponechat v pravomoci a odpovědnosti podniků a organizací. Domníváme se, že takovýto přístup je opodstatněný, protože ony samy nejlépe znají stávající i perspektivní potřeby ve vazbě na širší uplatňování výsledků vědeckotechnického rozvoje, potřeb inovace výroby, automatizace výrobních procesů atd. Proto je možné považovat za správný návrh, aby také veškeré náklady na výchovu, tj. přípravu a další zvyšování kvalifikace svých pracovníků nesly podniky.

Hovoříme-li o výchově pracovníků, máme na mysli především celý komplex otázek spojený s přípravou mládeže na dělnická povolání ve středních odborných učilištích. K mnohým problémům v této oblasti zaznělo i z této tribuny v různých souvislostech hodně názorů i kritických připomínek. Víme, že doslova alarmující je situace s některým naplňováním plánovaných míst v typicky dělnických profesích, např. jak o tom hovořil s. poslanec Kube na XVII. sjezdu KSČ pokud jde o slévače, ale mohli bychom mluvit o valcířích a jiných kdysi svým způsobem výběrových profesích, jako jsou nástrojaři a podobně. Na poslaneckých průzkumech i ve vlastních volebních obvodech a v této souvislosti musím říci i jako funkcionář Revolučního odborového hnutí, že i v odborovém aktivu se setkáváme s různými názory na situaci kolem výchovy budoucích dělnických generací. Setkáváme se s názory na jedné straně přeceňujícími teoretickou přípravu před odbornou, anebo zase naopak přeceňujícími odbornou přípravu před teoretickou. Nejčastěji se však setkáváme se spoustou problémů kádrového a materiálního zabezpečení činnosti středních odborných učilišť. Považujeme za správné, že od letošního školního roku se začíná ve dvouletých a tříletých učebních oborech zvyšovat počet hodin na odbornou přípravu a že byly upraveny učební obory i učební plány. Domníváme se však, že aniž bychom měli předbíhat dobu, či přeceňovat současné reálné možnosti - v pokračujících pracích na návrhu zákona o státním podniku a dalších zákonech - by bylo správné respektovat názory z veřejné diskuse v tom směru, že výchova budoucí dělnické třídy by měla být podstatně více než dosud spjata s podniky. A to nejen v zabezpečování materiálně technických, personálních a dalších podmínek, ale veškerou výchovnou činností. Konkrétní řešení zabezpečení základních podmínek pro střední odborná učiliště bude třeba důkladně promyslet a zvážit všechny návrhy.

Pro mnohé podniky je to však již dnes vysoce aktuální záležitost. Do experimentálního ověřování nových principů ekonomického mechanismu postupně vstupuje řada podniků se středními od bornými učilišti, ale jen v některých případech se pamatovalo či pamatuje na zajištění všech nezbytných prostředků pro jejich provoz. Nejednou se nedodržel ani § 12 zákona č. 29/1984 Sb., který stanoví, že prostředky pro provoz středních odborných učilišť zajišťuje zřizovatel. Týká se to například podniků v působnosti národních výborů, kde mají povinnosti zajišťovat prostředky přímo krajské národní výbory. To se však v řadě případů nerespektovalo a v důsledku toho vznikají v současné době například vážné problémy v zabezpečování provozu středních odborných učilišť zřizovaných při podnicích Restaurací a jídelen, v řadě podniků místního hospodářství a dalších, které vstupují od 1. ledna příštího roku do experimentu. Celé této problematice věnuje potřebnou pozornost pouze část ústředních orgánů. Jak jsme se přesvědčili na poslaneckém průzkumu, patří mezi ně federální ministerstvo těžkého strojírenství i federální ministerstvo všeobecného strojírenství, kde mají o řešení budoucího vývoje kolem středních odborných učilišť konkrétní představy.

Považujeme za nutné, aby všechna ministerstva přijala včas taková opatření, která zabezpečí potřebné podmínky středním odborným učilištím nejen pro dnešek, ale zejména pro budoucnost. Také při rozpracovávání zásad přestavby hospodářského mechanismu do právních norem bude nutné skutečnost objektivně analyzovat a hledat řešení, která povedou k zlepšení připravenosti absolventů středních odborných učilišť k naplnění současných a perspektivních úkolů v podmínkách skutečného zavádění výsledků vědy a techniky do praxe.

Dovolte mi v této souvislosti ocitovat dva názory k problematice středních odborných učilišť v podmínkách přestavby z dnešního vydání Mladé fronty, článku, který má název "Budou se chovat macešsky?" Náměstek pro kádrovou a personální práci národního podniku Frigera Kolín se vyjadřuje - cituji: "Kdo začne šetřit na mistrech odborného výcviku a učilištích vůbec, ten si kope hrob. To je podobné, jako kdyby podnik zrušil technický rozvoj. Pro výrobu je důležitý jak konstruktér a technolog, o nichž se teď hodně mluví, tak dobrý dělník. A co je fabrika bez dělnické mládeže?"

Druhý názor vyjádřil soudruh Miroslav Gazur, bývalý mistr odborné výchovy, který říká, že ekonomika a samofinancování podniků by mohly způsobit, že se podniky, zvláště menší, budou k učilištím chovat poněkud macešsky, a dále pokračuje: "Proto je potřeba tuto otázku vyřešit co nejdříve a začlenit ji do procesu přestavby. Když nad ní dnes ministerstva školství, resorty, KNV a další orgány mávnou rukou, za pár let budeme na "zlaté české ruce" v mnohém nostalgicky vzpomínat." - Tolik dvě menší ukázky.

Soudružky a soudruzi, život nás přesvědčuje, že je třeba věnovat větší pozornost nejen výchově nastupující generace, ale i vzdělávání dospělých. Nabývá to na významu jak v oblasti školské, tak i v podmínkách výchovy a vzdělávání pracovníků v samotných podnicích a organizacích. Se vší naléhavostí na to poukázal i XVII. sjezd KSČ. Vzdělávací soustava nestačí reagovat v některých oblastech na rozvoj techniky a technologie a vzniká nebezpečí hluboké propasti mezi školním vzděláváním a praxí a školním a vzdělávacím systémem a dosaženým stupněm rozvoje výrobní a technické základny národního hospodářství. Varující je i poměrně vysoký počet pracovníků, kteří nepracují v oboru, pro nějž získali vzdělání. Pokusy řešit tento stav prohloubením úzké specializace se ukazují neúčinné.

Celou situaci nelze v krátkosti analyzovat. Připomínám však ty to skutečnosti především proto, že výchova a vzdělávání pracovníků organizací je nejen důležitou součástí přestavby hospodářského mechanismu, ale nezbytným předpokladem rozvoje národního hospodářství a celé společnosti. Vždyť odborné prameny uvádějí, že intenzifikace ekonomického rozvoje, strukturální změny, pronikání vědeckotechnického rozvoje do všech oblastí činnosti člověka vytvářejí situaci, již dnes vyžadující změny pracovního zařazení u poloviny dnešních pracovníků za dobu kratší než 20 let. Urychlující vliv na tento proces bude mít i určité uvolňování a tím i nutné přeřazování pracovních sil, ke kterému povede realizace zákona o podniku a přestavby hospodářského mechanismu.

Otázky výchovy a vzdělávání pracovníků se již dnes dostávají do velice ostrého světla. S plnou podporou se proto setkaly ty části návrhu zákona o státním podniku, v nichž se mezi povinnosti podniku řadí co nejlépe využívat kvalifikaci, zajišťovat její změnu a dále zvyšovat odbornou, politickou a kulturní úroveň pracovníků v souladu se všemi změnami.

Z historie víme, jak důležitou funkci, například v počátcích industrializace, plnily závodní školy práce. Myslíme si, že nynější situace, která má na nové, vyšší úrovni podobný přelomový charakter, nás vybízí, abychom dřívější zkušenosti také dovedli využít.

Právem návrh zákona nastolil i povinnost podniku provádět u vybraného okruhu pracovníků atestace. Máme dostatek zkušeností i u nás z jejich uplatňování u lékařů, včetně zabezpečování potřebné přípravy. Rozsáhlé jsou i poznatky z jiných oborů v Sovětském svazu. Systém atestací a zároveň vytvoření podmínek pro jejich neformální vliv na růst odborné a politické kvalifikace by bylo vhodné uplatnit i u řady dalších profesí, a to nejen na úrovni podniků.

V závěru dovolte připomenout, že řešení problémů výchovy a vzdělávání pracujících, otázek jejich dalšího odborného růstu musí ovšem být záležitostí nejen podniku, ale i centra, hospodářských organizací i státních podniků a společenských organizací. Jde o neodmyslitelnou, dokonce bych řekl zásadní otázku, spojenou s úspěšným rozvojem socialistické společnosti, se sociálními důsledky a zájmy jak mladé generace, tak i všech pracujících, jak se zájmy jednotlivých sociálních skupin, tak i se zájmy jednotlivých pracovníků.

Děkuji za pozornost.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP