Pondělí 22. června 1987

Ciežom programu elektronizácie ve výchovno-vzdelávacom procese na gymnáziách je zvládnutie základných funkcií počítačov a schopnosť programovať jednoduché úlohy.

Zaradením nového všeobecnovzdelávacieho predmetu Informatika a výpočtová technika do gymnázií sa rešpektoval celosvetový trend vo výchove a vzdelávaní novej počítačovej generácie.

Prvky automatizácie, elektroniky a výpočtovej techniky prenikajú do výchovno-vyučovacieho procesu stredných odborných učilíšť a stredných odborných škôl už viac ako 20 rokov, a to najmä v príprave odborníkov. V tejto etape pripravujeme už všetkých žiakov ako užívatežov.

Príprava mládeže na robotnícke povolania kladie dôraz na zdokonažovanie obsahu prípravy a upriamuje pozornosť na zvyšovanie kvality prípravy mládeže v oblasti mikroelektroniky, počítačovej techniky, robotizácie a automatizácie.

Budúci robotníci sa budú musieť oboznámiť so základmi využívania riadiacich počítačov, so zvláštnosťami čísel, spojovacími zariadeniami a výkonnými orgánmi, spoznajú význam, princípy činnosti, základy prevádzky a opráv automatizovaných zariadení, výpočtovej a mikroprocesorovej techniky.

V oblasti stredných odborných škôl sa zistené spoločenské požiadavky zapracovali do novokoncipovaných ciežov obsahu výchovy a vzdelávania a nové poňatie prípravy sa postupne zavádza do škôl.

Kým príprava učitežov pre stredné odborné učilištia a stredné odborné školy končí a väčšina škôl už má preškolených kvalifikovaných pedagógov, materiálno-technické vybavenie zaostáva.

V priebehu dvoch rokov školám bolo dodaných v SSR 2901 kusov mikropočítačov a v ČSR 5900 kusov mikropočítačov.

Výsledky poslaneckých prieskumov výborov pre kultúru a výchovu dokazujú, že je to vežmi nedostatočné množstvo. Školy zápasia s nedostatkom potrebnej techniky. Táto je tiež vežmi drahá a poruchová.

Vybavenosť škôl novou technikou je jedným z významných predpokladov kvalitnej prípravy žiakov pre život. Komunistická strana Československa a vláda postupne vytvárajú potrebné podmienky. Je potrebné, aby výroba týchto prístrojov nezaostávala za potrebou a finančné prostriedky účelove viazané sa mohli v plnej miere realizovať.

Veď pre potreby školstva bolo na rok 1986 plánovaných takmer 28 mld Kčs neinvestičných výdavkov. V porovnaní s rokom 1985 boli tieto prostriedky zvýšené o 4,2 %.

V roku 1990 má byť na každej strednej škole v ČSSR priemerne asi 13 mikropočítačov.

Vežkým kladom a často aj jedinou možnosťou praktického využitia elektronickej techniky je spolupráca stredných škôl a SOU so závodmi a výskumnými ústavmi.

Ako príklad môžem uviesť spoluprácu medzi Továrnami strojírenské techniky Hulín a SOU strojárskym v Kroměříži. Žiaci tu v 2. a 3. ročníku priamo v závode vykonávajú prax na integrovanom výrobnom úseku na strojoch numericky riadených pod vedením inštruktora, ktorý je pracovníkom závodu.

Vežmi úzka je tiež spolupráca medzi SOU strojárskym a koncernom VUKOV v Prešove. Ústav zabezpečuje praktické vyučovanie vo vlastných dielňach. Prispel tiež na materiálne vybavenie SOU hodnotou 1 mil. 600 tisíc Kčs.

Našimi najvyššími výchovno-vzdelávacími a vedeckými inštitúciami sú vysoké školy. Zúčastňujú sa na rozvoji vedy a techniky a svojou vedeckovýskumnou činnosťou aktívne pomáhajú spoločenskej praxi pri riešení jej úloh.

Postavenie vysokých škôl vo vedeckovýskumnej základni štátu, charakteristika ich vedeckovýskumnej činnosti, dosiahnuté výsledky jej vývoja naznačujú, že vysoké školy sa postupne zhosťujú úlohy byť významným centrom vedy a vedeckovýskumného rozvoja. K tomu ich predurčuje i skutočnosť, že. sa nielen významne podiežajú na rozvoji vedy, ale aj vychovávajú vysokokvalifikovaných odborníkov.

Efektívny rozvoj vedeckovýskumnej činnosti a stupeň kvality prípravy študentov je podmienený vybavením vysokých škôl.

V posledných rokoch sa zlepšilo vybavenie laboratórií prístrojovou technikou, ale z hžadiska vybavenosti na 1 pracovníka vysokej školy značne zaostávajú v porovnaní s vybavením pracovísk ČSAV, SAV i výskumných ústavov.

Okrem toho značná časť zariadení ínvestičnej povahy morálne rýchle zaostáva. Aj keď majú školy finančné prostriedky na nové prístrojové vybavenie, potrebné prístroje na našom trhu nie sú. To vedie k tomu, že sa hžadajú iné možnosti a cesty. Prístroje sú často získavané cez osobné známosti, čo narušuje plán. Výsledkom toho je skutočnosť, že nie všetky vysoké školy sú po stránke materiálneho zabezpečenia na tom rovnako.

Tiež výška finančných prostriedkov, za ktoré môžu fakulty nakupovať modernú techniku v kapitalistických štátoch (200 tis. Kčs) je nedostatočná.

Dodávky špičkovej techniky by sa mali pridežovať fakultám rovnomerne, aby všetky mali rovnaké podmienky pre výchovno-vzdelávaciu i vedeckú prácu.

Tu by som zasa chcela uviesť príklad z okresu Prešov, konkrétne materiálno-technické a kádrové vybavenie dislokovaného pracoviska Strojníckej fakulty Vysokej školy technickej v Prešove.

Vybavenie technikou je nedostatočné a vedecká i výchovná činnosť bez pomoci závodov a odborných škôl, ktoré technikou vypomáhajú, by bola ťažko zvládnutežná.

Riešenie nedostatkov je možné vidieť v užšom prepojení katedier na ZPA a koncernu VUKOV v Prešove.

Vážené súdružky, súdruhovia, aj v našom školstve, osobitne vo vzťahu k stratégii urýchlenia vedeckotechnického pokroku platí, že čo stačilo včera, nestačí už dnes a čo stačí dnes, nebude už stačiť zajtra.

Preto treba ešte intenzívnejšie získavať vynikajúcich odborníkov z praxe, využívať jej bohatú kádrovú, odbornú, vedeckú a materiálno-technickú základňu.

A v tejto súvislosti treba poukázať aj na potrebu zlepšiť pomoc praxe školám pri modernizácii technických prostriedkov, lebo bez moderných strojov a prístrojov nie je možné modernizovať výchovno-vzdelávací proces. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Gdovinové. Slovo má poslanec Janda, připraví se poslankyně Klůzová.

Poslanec SL S. Janda: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, ve svém vystoupení bych vás chtěl informovat o některých aspektech v působení ekonomických nástrojů v nové soustavě hospodaření zemědělsko-potravinářského komplexu, které byly v Československé socialistické republice uvedeny v platnost k 1. lednu 1986. Přesto, že je to krátká doba, domnívám se, že je třeba hodnocení provádět běžně, klady dále rozvíjet a eliminovat opatření, která se v průběhu ukáží jako méně vhodná.

Základní směry "Opatření k rozvoji soustavy plánovitého řízení" úzce navazují na zkušenosti předchozí soustavy řízení na základě závěrů 4. zasedání ÚV KSČ. Jsou zde zdůrazněny myšlenky zjednodušení centrálního plánování, omezení direktivity a jejich nahrazení důsledným projednáváním dodavatelsko-odběratelskými vztahy, napřímení hodnotových vztahů, omezení intervencí cen výrobních prostředků, udržení přírůstkového principu u hmotné zainteresovanosti JZD a řada dalších.

Již při jejich schválení bylo zřejmé, že působnost těchto opatření, některých prvků bude omezena. Např. jen část zrušených intervencí cen výrobních prostředků byla promítnuta přímo do nákupních cen, nebyl změněn daňový a odvodový systém, jen omezeně byly do systému zahrnuty nástroje řízení zpracovatelského průmyslu apod. Hodnocení navíc komplikuje závažný fakt, že rok 1986 nebyl pro rostlinnou výrobu zvláště příznivý, nebylo dosaženo plánovaného nárůstu, naopak výroba byla o 1,8 mld. Kčs nižší.

A nyní, vážené soudružky a soudruzi, k vlastním poznatkům. Nejprve k těm kladným.

V oblasti plánování se podstatně snížil počet centrálních ukazatelů na dva, a to nákup obilovin do státních fondů a nákup jatečných zvířat celkem a v podstatě tři ekonomické ukazatele. To je bezesporu klad. Krajské a okresní zemědělské správy však rozepisovaly daleko více ukazatelů jako např. zisk, produktivitu práce z upravených vlastních výkonů, nákup cukrovky, další regulace a limity počínaje od pohonných hmot, jadrných krmiv až po mzdovou regulaci a připočteme-li k tomu SBČs, je těchto omezení hodně a sotva lze hovořit o samostatnosti zemědělského podniku.

Z kladných opatření lze nejlépe hodnotit ve většině krajů komplexní pojištění úrody, které zejména v loňském nepříznivém roce stabilizovalo zemědělským podnikům jejich hospodaření, až na některé výjimky, kdy podniky nevyužily možností, které pojištění úrody poskytuje a pojistily si plán nižší než je dosažený nejlepší tříletý průměr z posledních pěti let.

Změny nákupních cen, zejména cenová regulace u vajec, drůbeže a mléka u dodávek nad 102 %, případně nad 103 % smlouvy přispěla k vytvoření žádoucí rovnováhy mezi nabídkou výrobců a možnostmi zpracovatelského průmyslu i společenské spotřeby. Např. v České socialistické republice se plnění nákupu pohybovalo blízko u uvedené hranice (vejce 101 %, drůbež 102,4 %).

Příplatky za vyšší jatečnou hmotnost skotu se projevily příznivě, protože hmotnost se zvýšila v průměru o 14 kg a tržby zemědělských podniků zhruba o 430 mil, Kčs. Rovněž se pozitivně promítla podpora výroby sladovnického ječmene z integračního fondu zemědělského zásobování a nákupu. V porovnání s rokem 1985 bylo v I. a II. jakostní třídě nakoupeno o 3,6 % více sladovnických ječmenů. A tak bychom mohli o pozitivních rysech hovořit ještě dále.

Soudružky a soudruzi, vážení hosté, z vyhodnocení "Opatření k rozvoji soustavy plánovitého řízení zemědělsko-potravinářského komplexu" jednoznačně vyplývá, že nejsložitější situace nastávají v procesu dodavatelsko-odběratelských vztahů. Dovolte mi několik poznatků z mého volebního obvodu z okresu Plzeň-jih, z nichž většina však má obecnou celostátní platnost.

Zkušenosti z prvních dvou let osmé pětiletky při vypracování hospodářských plánů a průběh dodavatelsko-odběratelských vztahů ukazují, že nedošlo k výrazným nedostatkům na úseku výroby a tržní produkce ze strany zemědělských podniků. V souvislosti s nižšími požadavky na tržní produkci mléka však dochází k poklesu stavů krav s dopadem do následného nižšího stavu odchovu telat a nepříznivých podmínek pro tržní produkci jatečného skotu. Snižování stavů dojnic je však i průvodním jevem nedostatku limitů a zdrojů na výstavbu nebo údržbu objektů a dochází k likvidaci řad provozů.

Zásadní změnu při zabezpečování zemědělských výrobků a zemědělských potřeb přinesla nová vyhláška o základních podmínkách dodávek ze srpna 1985. Funkce dodavatelsko-odběratelských vztahů zatím neplní zcela svoje poslání tak, aby byla nápomocna k vytváření podmínek ve výrobě, skladování, manipulaci a tržní produkci. Okresní zemědělská správa byla nucena řešit řadu rozporů mezi výrobci a odběrateli. Např. na okrese Plzeň-jih nemají podniky dostatečný zájem o výrobu zeleniny pro nedostatečnou mechanizaci, skladovací prostory, nedostatek pracovních sil, závlah apod. Tím se stává výroba některých druhů zeleniny hluboce ztrátová, protože vyhlášené ceny nepokrývají zcela ani výrobní náklady. V tomto směru působí nedostatečně integrační vztahy, zejména tam, kde integrační dotace má podněcovat výrobce, zavazuje jej k výrobě, ale vyrovnává rentabilitu požadovaného výrobku, např. zmíněné zeleniny. Často jsou integrace poskytovány nebo nabízeny za nevýhodných podmínek, což rentabilitu výrobku ještě snižuje a o takovou pomoc podniky nejeví zájem. Maně vyvstává taková domněnka, že část odběratelů se ještě nezorientovala v nových podmínkách, vyčkávají po starém způsobu až co dostanou, protože získat kvalitní surovinu v dostatečném množství vyvolává starost o její zpracování a odbyt.

Uvádím malý příklad o výši integrací u Zemědělského zásobování a nákupu v mém volebním obvodu. V posledních letech 7. pětiletky poskytoval tento podnik ročně na integraci cca 14 mil. Kčs, což není mnoho, ale v prvém roce 8. pětiletky již jen 1 mil. Kčs. Obdobná a možno říci ještě horší je situace u ostatních odběratelů, jako je Zelenina apod. Nutno však také přiznat odběratelům, že ne všichni znají již při uzavírání smluv své možnosti a pro účinnější uplatňování integračních fondů je nutné vyjasnit pravidla jejich rozdělování.

Samostatnou kapitolou dodavatelsko-odběratelských vztahů jsou dodávky potřeb pro zemědělství. Jde např. o průmyslová hnojiva, kde dochází k neshodám v kvalitě, sortimentu, ale také pro nižší odběr proti původním požadavkům. Zajímavá je rovněž oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi zemědělskými organizacemi a dodavateli mimo resort zemědělství. V našem případě jde o do dávky náhradních dílů z Agrozetu, dodávky stavebních prvků z Prefy, Kamenolomů, Dřevařských závodů, stejně tak o dodávky stavebních prací stavebními organizacemi, zásobování pneumatikami i jejich protektorování. Tyto organizace buď hospodářskou smlouvu vůbec neuzavřou nebo požadavky smluv plní jen částečně. U těchto vztahů je nutno řešit i všeobecný jev, že odběratelé zemědělských výrobků zneužívají svého monopolního postavení, zejména ve stanovení jakosti výrobků, proti nimž jsou přes řadu ustanovení hospodářského zákoníku zemědělské organizace bezmocné.

Odběratelské organizace většinou uvažují s kontraktací jen krátkodobého charakteru a pokud se vyskytují dlouhodobé smlouvy, nejsou dostatečně závazné. Smlouvy o přípravě dodávek a hospodářské smlouvy jsou uzavírány prakticky jen se Zemědělským zásobováním a nákupem, Agrochemickými podniky a Státními traktorovými stanicemi. Na dodávky nebilancovaných strojů smlouvy nejsou uzavírány vůbec a nákupy jsou prováděny vesměs na základě objednávek. V celé oblasti dodávek výrobních prostředků se situace v dodavatelsko-odběratelských vztazích nezlepšila. Koordinační činnost zemědělských správ je v této oblasti uskutečňována jen s těmi dodavateli, jejichž sídla jsou v kraji nebo okrese a pokud jsou organizačně podřízeni ministerstvu zemědělství a výživy; s ostatními dodavateli je koordinace neúčinná a prakticky se neprovádí.

Při projednávání dodávek výrobních prostředků se stále uplatňuje větší vliv dodavatelů. Zemědělské podniky nejsou patřičně vybaveny pro uzavírání hospodářských smluv s dodavateli a pro tuto činnost nejsou kvalifikovaně vybaveny ani okresní a krajské zemědělské správy. V důsledku toho zemědělské podniky často vůbec neuplatňují rozpory a jen omezeně využívají možností penalizace při opožděných nebo neuskutečněných dodávkách z obavy, že toho bude proti nim použito při jiné příležitosti.

Celá tato oblast je proto nevyjasněná, plná problémů a vyžaduje rychlé a účinné řešení. Přes dosavadní nedostatky v dodavatelskoodběratelských vztazích je však možno konstatovat, že posílení úlohy hospodářských smluv v plánovacím procese je správné, podstatně zvyšuje odpovědnost za plnění plánu a vede k prohlubování spolupráce mezi výrobními organizacemi a odběrateli. Zemědělské organizace však ve svých zásadních připomínkách požadují, aby byly vytvořeny stejně náročné podmínky jak pro zemědělské podniky, tak i pro odběratele a dodavatele zemědělských potřeb.

Součástí "Opatření k rozvoji soustavy plánovitého řízení" byly úpravy cen vstupů do zemědělství i ze zemědělství. Hlavní snahou bylo, aby zemědělské podniky zaujaly náročný přístup k vynakládání prostředků na krytí reprodukčního procesu a zdůraznily tlak na zvyšování intenzity a efektivnosti výroby.

Při hodnocení působnosti těchto cenových nástrojů však po roce zjišťujeme, že plánované i skutečné náklady přerostly očekávané relace a kvantifikace vlivů soustavy. Tak především u nakupovaných krmiv, kde byl vykalkulován průměrný 1 % nárůst nad úroveň roku 1985, skutečný nárůst nákladů v přepočtu na dosaženou produkci představuje 4,5 %.

Zvýšení nákladovosti se projevilo výrazně u Společného zemědělského podniku na výrobu prasat Dobřany-Vysoká, kde nárůst cen krmiv zvýšil náklady o 3,2 % a snížil celkový zisk a rentabilitu podniku.

Projevují se problémy ve smluvních vztazích na úseku kvality krmných směsí, kde jsou čačto v recepturách zaměňovány komponenty (samozřejmě k méně hodnotným). Příklad možno uvést v současné době u směsi A 3 pro prasata na žír, kdy se zaměnily pokrutiny sojové za řepkové a přesto směs zůstává v takzvané "normě" v toleranci - a cena zůstává beze změny 2370 Kčs/t. Přitom je prokázáno, že její produkční schopnost je od 550 do 600 g přírůstku na kus a den, zatímco má mít účinnost nejméně 620 g, na něž je stavěna i plánovaná výroba. Tato skutečnost se dnes projevuje na nižší výrobě vepřového masa i celostátně. Ovšem výrobce krmných směsí nic netratí a necítí ani zodpovědnost. I když musí záměnu krmných směsí ZZN vyúčtovat přes vyrovnávací fond ve prospěch státního rozpočtu a ZZN nemá z toho žádný prospěch, nižší produkční účinnost zemědělským podnikům nikdo nenahradí. Domnívám se, že by bylo nanejvýš spravedlivé, aby zemědělské podniky platily za skutečnou hodnotu krmných směsí.

Vážené soudružky a soudruzi, soustava ekonomických nástrojů předpokládala určité snížení ekonomických výsledků - jsou však velmi rozdílné; např. vrátím-li se ještě k okresu Plzeň-jih, tam poklesly výkony zemědělských podniků na 98.33 % oproti roku 1985, náklady jsou vyšší a představují 101,6 %, zisk je nižší o 43 mil. Kčs, tJ. v indexu 67,7 % a rentabilita klesla z 11,2 % v roce 1985 na 7,45 % v roce 1986. Podstatně však stoupá úvěrové zatížení zemědělských podniků vlivem snižující se efektivnosti výroby.

U mnoha výrobků a v řadě oblastí je zemědělská výroba ztrátová a zisk z nezemědělské činnosti je tedy podstatným zdrojem pro krytí finančních potřeb podniku, ale současně i ztrát ze zemědělské výroby. Ve své poslanecké činnosti, při nedávných jednáních a průzkumech jsme se mohli přesvědčit, že i v dobrých, úrodných oblastech, chtějí-li zemědělské podniky získat prostředky na další rozvoj, na investice, musí se zabývat nezemědělskou výrobou.

Současný rozvoj nezemědělské výroby není tedy jen cestou k získávání snazších příjmů, jak je nám někdy vytýkáno, ale bohužel v mnoha zemědělských podnicích jedinou cestou k zajištění progresívnějšího rozvoje.

Ve svém vystoupení jsem se mohl dotknout jen okrajově všech těch poznatků, které jsem při přípravě získal, bylo by možno hovořit o dalších. V současných podmínkách je zemědělská organizace nucena řídit se mnoha právními předpisy, vyhláškami i administrativními opatřeními orgánů, Státní banky československé, zodpovědnost nese však jen zemědělský podnik.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP