Úterý 24. března 1987

Z hžadiska programového vyhlásenia vlády Československej socialistickej republiky si zasluhuje pozornosť i súčasný stav miestnej kultúry, práca kultúrnych zariadení rôzneho druhu. Nie vždy a všade však zariadenia miestnej kultúry pracujú na požadovanej úrovni, nie výdy žostáva dosť prostriedkov na kultúru, nie vždy sú doriešené kádrové otázky. Strácame tak mnoho. Predovšetkým je to problém sídlisk, kde kultúrne zariadenie sa niekedy otvára 15 až 20 rokov po dobudovaní sídlisk. Problémom je aj ich vybavenie modernou technikou, v súčasnosti predovšetkým videom. Žiadali by sa ráznejšie opatrenia, predovšetkým keď vieme, kožko sa k nám tejto techniky dostáva inou cestou a že nie vždy je využívaná v záujme našej ideológie. Pociťujeme to hlavne i v nedostatočnej sieti mládežníckych klubov a klubovní, kde pestrým a príťažlivým progra. mom by sme mohli zaujať mladých žudí a takto sa podiežať na účelnom využívaní ich vožného času.

V súčasnosti, v období zvýšeného záujmu o veci verejné, osobitne sa akcentuje úloha a zodpovednosť prostriedkov masovej informácie a propagandy pri formovaní socialistického vedomia pracujúcich, mládež nevynímajúc. A samozrejme, o detskej a mládežníckej tlači to platí dvojnásobne. Nechcem hovoriť o celom okruhu ich pôsobnosti, to je na programe novinárskych zjazdov, nemožno však obísť to najhlavnejšie. Ich úlohou je pohotovo a pravdivo informovať, nezžavovať nič z ideovosti, presvedčivosti, vyargumentovanosti. Aj pre hromadné oznamovacie prostriedky však vyvstáva požiadavka popri hžadaní zaujímavých, príťažlivých foriem a prístupov, ako mladým žuďom objasňovať základné hodnoty socializmu, na ktorých netreba nič meniť a pre ktoré je ich treba len získavať, objasňovať, vysvetžovať, konkretizovať zmeny, ktoré sa pod vedením strany pripravujú v ekonomike, ako aj vo všetkých oblastiach života. Programovo sa o nich hovorilo na 5. zasadaní Ústredného výboru Komunistickej strany Československa.

Revolučný dosah týchto zmien od znárodnenia najväčší zásah do systému riadenia hospodárstva, ako aj postup pri rozpracovaní podnetov sovietskych komunistov, nové pojmy či nový obsah známych pojmov, úsilie o viac demokracie, to všetko si vyžaduje nielen objasňovanie informácií akémusi pasívne prijímajúcemu pracujúcemu či mladému človeku, naopak, to by bola neodpustitežná chyba. Práve premeny, ktoré si žiada doba, si vynucujú plne zapojiť každého do diania. Nejde a nemôže ísť o formovanie človeka zvonku, cez účasť na akciách a podujatiach. Účinne hormovať možno len aktívnou účasťou na premenách, mladý človek musí nachádzať odpovede nielen na vežké otázky doby, ale tiež svoje otázky v tejto dobe, musí vedieť, že sa s ním počíta. V tomto smere môžu veža urobiť práve prostriedky masovej informácie a propagandy. Treba viac skúmať, aký je dnešný mladý človek, ako vidí a hodnotí skutočnosť okolo seba, kde vidí zmysel svojho života.

V mnohých priemyslových a požnohospodárskych podnikoch či inštitúciách stoja dnes mladí žudia na čele pracovnej iniciatívy, prichádzajú s vovými postupmi a metódami práce, dobre ovládajú modernú techniku a technológiu, angažujú sa a sú príkladom vo verejne prospešnej práci, v spoločenskom i politickom živote. Tých netreba získavať, presviedčať, práve naopak, oni sú vyslancami v radoch mládeže, ktorí môžu strhnúť a zapáliť ďalších. Práve preto by mali častejšie byť hrdinami dneška v našich novinách, ich názory a skúsenosti by častejšie mali odznievať v rozhlase či televízii.

Samozrejme, nemožno byť ani proti popularizovaniu športovcov, hercov, či spevákov, aj oni majú svoj vplyv a význam pri formovaní vôlových vlastností, ciežavedomosti a pod. Ale viac priestoru a v príťažlivých formách by mohli dostať mladí žudia z výroby či vedy, ktorí cez poznanie, že v boji nemusí byť hneď prvá bitka úspešná, doviedli svoju prácu do úspešného konca.

Na druhej strane nemožno nevidieť, že i medzi mladými sa stretávame s negatívnymi javmi, so snahou od spoločnosti len brať, ale málo či nič nevracať, žiť pohodlne bez vlastneho pričinenia. Nemôžeme si zakrývať, že aj medzi mladými sú lajdáci, nedisciplinovaní pracujúci, ktorí nemajú vzťah k práci, ani k zverenému majetku, žudia, ktorí sa dostali viackrát do rozporu so zákonomi Aj tu môžu a mali by mať prostriedky hromadnej informácie a propagandy hžadať svoje miesto, ukazovať, ako pomôcť hžadať nápravu, čo zmôže kolektív dobrým prístupom, ale aj vytváraním atmosféry nezmieritežnosti s nedisciplinovanosťou, lajdáctvom, vandalizmom a násilím. Pravda, nezdravé javy účasti mládeže nemôžu viesť len k jej odsudzovaniu či nebodaj poslúžiť na odsúvanie či zakrývanie problémov, s ktorými mladá generácia vstupuje do života. Aj to by sa m)alo stať súčasťou obsahu pôsobenia prostriedkov hromadnej informácie a propagandy, hžadania odpovedí na ich otázky. Uvediem len niektoré príklady. Pozitívny vplyv plnej zamestnanosti u nás, teda sociálne istoty a profesionálne perspektívy, je často oslabovaný takými nedostatkami, ako je nevyužívanie pracovného potenciálu mladých žudí, ich vzdelania, schopnosti a umu. A nejde len o vysokoškolské kádre, každý tretí robotník pracuje mimo svojho odboru vyučenia, každý štvrtý pracuje na mieste, kde sa táto základná kvalifikácia nevyžaduje.

Ako ukazujú naše poznatky z práve prebiehajúcich výročných členských schôdzí v základných organizáciách Socialistického zväzu mládeže i diskusia v príprave na 4. zjazd Zväzu mládeže, značnú úlohu vo formovaní názorov mladých žudí zohrávajú tiež disproporcie medzi princípmi socialistického odmeňovania a reálnou praxou.

A čo povedať o rôznych javoch porušovania zásad kádrovej práce počínajúc protekciami uchározačov na rôzne druhy škôl až po zaraďovanie na funkcie bez ohžadu na predpoklad. Tiež niektoré dlhodobo exiistujúce nedostatky a problémy v sociálnej oblasti sa nepriaznivo odrážajú na formovaní mládeže k spoločnosti, a teda k práci, k svojmu okoliu.

Nie v tom je problém, že by mladí žudia nechápali, že treba čakať na byt, vyšší plat, na postup, ale v tom, že vidia, že existujú takí, ktorí to majú ihneď a bez vlastného pričinenia. Pravda, bytovú situáciu mladých žudí, vážne materiálne problémy nie vo vzťahu k minulosti, ale k dnešnému štandardu, ktorý nie je luxusom, ale potrebou, v ktorých sa ocitá väčšina mladých žudí pri uzavretí manželstva, tiež nemôžeme nevidieť. Vážne je to najmä v mestách, kde po tzv. tradičnej rodine už niet ani stopy. Možno aj prostriedky hromadnej informácie a propagandy by mali spolu s odborníkmi začať odvážnejšie hžadať budúce riešenie niektorých problémov napr. z hžadiska výchovy detí a toho, aby žena-matka nestratila svoju kvalifikáciu. Bolo by vari užitočné pozornejšie sa tiež pozrieť na skúsenosti s rôznymi variantami zamestnanosti a pracovného času žien - matiek.

Chceme, aby sa mládež zapájala do riadenia spoločnosti. Mnohí mladí žudia v tejto oblasti plne dokazujú svoje sohopnosti a zodpovednosť. Mnohých však odradzuje - a to nemôžeme nevidieť často pretrvávajúci formalizmus na rôznych úsekoch. Nemožno zakrývať - a prostriedky hromadnej informácie a propagandy by to mali na konkrétnych príkladoch odvážnejšie odhalovať - že pretrváva aj v mládežníckych organizáciách, ale aj v ďalších organizáciách združených v Národnom fronte. Navyše mladí žudia nevidia okolo seba len čestné konanie, svedomitú prácu, stretávajú sa žiaž aj s rozpormi medzi slovami a činmi, s pretvárkou, chytračením, sebectvom. Varujúce je, že časť mládeže považuje rozpor medzi slovami a činmi za normálny spoločenský jav a viac či menej sa mu podriaďuje. A z takéhoto poznania mladej generácie musíme vychádzať pri formovaní zámerov nielen v Socialistickom zväze mládeže a jeho Pionierskej organizácii, ale aj v prostriedkoch hromadnej informácie a propagandy, ako aj v pôsobení kultúrnych zariadení. Ukazovať život mladých žudí, ktorí sa plne podiežajú na ďalšom rozvoji našej socialistickej spoločnosti, ale aj to, aké majú jednotlivé skupiny mládeže ptoblémy, ako ich riešime. Aj za ich účasti, samozrejme.

Od mladých žudí musíme vyžadovať iniciatívu, angažovanosť, obetavosť, odvahu. Ale tak zareagujú za predpokladu, že si súčasné ciele prisvoja, stotožnia sa s nimi.

Naša dnešná mládež je už druhou generáciou, ktorá sociálne dozrela v socializme. Áno, buďme k nej kritickí a nároční v požia. davkách na kvalitu práce, pracovnú disciplínu, spoločenskú zodpovednosť, veď nastupujúca generácia robotníkov, technicko-hospodárskych pracovníkov a vedeckotechnických pracovníkov, ktorí nie sú zaťažení extenzívnym spôsobom myslenia, je v porovnaní s doterajšími generáciami lepšie kvalifikačne pripravená na plnenie ná ročných úloh intenzifikácie prestavby hospodárskeho mechanizmu, zmeny štýlu práce vo všetkých oblastiach. Ide o to, aby sa čo raz viac stávala aktívnym subjektom života a spoločnosti.

Súdruh Husák, keď na 5. zasadaní Ústredného výboru strany hovoril o kádrovej práci, nie náhodou zdôraznil: "Vežmi naliehavé je zvýšiť prílev mladých žudí, podstatne viac než doteraz ich priťahovať k práci, odvážnejšie vyzdvihovať zdola hore do riadiacich funkcií. Je to predpoklad kontinuity práce, predpoklad toho, aby strana žila aj zajtra. Treba pritom prirodzene venovať pozornosť ich príprave." Svoju úlohu tu musia zohrať aj prostriedky hromadnej informácie a propagandy v orientácii mladej generácie na nové vo vede a. techníke, v riadení, v živote vôbec, a v odhodlaní postaviť sa do čela - zápasu o toto nové, progresívne, revolučné vo vývoji spoločnosti. Ďakujem za pozornosť.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Dvorskému. Prosím poslance Hlavačku, připraví se poslanec Štefánik.

Poslanec SL J. Hlavačka: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezidente Československé socialistické republiky, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, poslední měsíce v naší společnosti jsou naplněny velkým úsilím, řadou námětů a poznatků směřujících k pochopení úkolu přestavby našeho národního hospodářství. Chtěl bych obrátit vaši pozornost na problematiku, která nás pálí pěknou řádku let a stále přes zaváděná opatření nemáme vnitřní pocit uspokojení, že se naše úsilí daří v celé šíři. Jedná se o investiční výstavbu.

V období příprav k tomuto vystoupení jsme se s odborníky mého volebního obvodu shodli na tom, že je nezbytné věnovat pozornost kromě řídící a organizátorské činnosti především vyhláškám - které ať myšleny sebelépe - v sobě v praktické aplikaci skrývají rozpor mezi záměrem a výsledkem. Soustředím se proto na vztah vy. hlášek k přípravné fázi a samotné době výstavby.

Investoři uvádějí, že například komplexní bytová výstavba o rozpočtovém nákladu nad 10 mil. Kčs si vyžádá přípravu investičního záměru 6 až 8 měsíců, vypracování a zadání až 2 měsíce, zpracování investiční studie 8 až 13 měsíců, zpracování projektového úkolu 8 až 12 měsíců, stanovisko státní správy oblastního plánování je za 4 až 6 měsíců, schválení projektového úkolu půl roku, registrace rovněž půl roku, státní expertíza trvá 2 až 4 měsíce, zpracování původního projektu 12 měsíců, jeho schválení 2 měsíce a zpracování prováděcího projektu 1 rok. Celková doba přípravy je tedy 5 a půl až 7 let. Je proto zřejmé, že taková praxe v současných podmínkách je z hlediska hospodářského mechanismu nepřijatelná.

Bylo by vhodné investorům přidělovat u bytové výstavby limity a objemy prací dodávek na celý obytný soubor, odstranit roční přidělování limitů a ponechat investorům na vůli, jaký zvolí rozsah a skladbu občanské vybavenosti. Dále zrušit technicko-ekonomické podklady a státní expertízu pro malá sídliště do 300 bytových jednotek. To by přineslo zkrácení termínu přípravy, přizpůsobení struktury občanské vybavenosti potřebám s ohledem na stávající vybavenost.

K 1. březnu letošního roku byla sice novelizována vyhláška č. 105 z roku 1981, která však kromě několika výjimek nepřinesla zásadní urychlení předprojektové a projektové přípravy.

Pokud se podíváme na samotný proces investiční výstavby, je zarážející zkušenost, kterou jsem získal z Přerovských strojíren, dodávajících technologické celky jak do tuzemska, tak do zahraničí. Proč několik odborníků tohoto podniku mnohdy s málo kvalifikovaným personálem dokáže zajistit montáž zařízení během několika měsíců a proč právě titíž odborníci úkol nezvládají v tuzemsku? První rozdíl spočívá v časové náročnosti schvalovacího řízení, jak už o tom bylo hovořeno. Druhým závažným momentem je stavební nepřipravenost. U nás, na rozdíl od zahraničí, se montuje mezi spoustou stavebního lešení, nezakrytých prostor, schodů bez zábradlí, nevybudovaných kabelových tras atd. Takováto organizace práce proti zahraničním podmínkám je ztrátová časově i finančně.

Dalším momentem je vztah investora a dodavatele, který je určován jednak hospodářskými smlouvami a jednak režimem stavby. Tato dvojkolejnost v praxi přináší situaci, kdy si dodavatel pro sebe vybírá ten nejvhodnější postup, který nemusí být celospolečensky nejefektivnější. Za nesplnění původních kvalitativních a kvantitativních úkolů je dodavatel postihován v podstatě iluzorními sankcemi. Je totiž tolik právních možností, že jejich proplácení se protáhne tak dlouho, až se stanou neúčinnými. Přitom investor je současně také postihován bankou. Část těchto prostředků (mnohdy i celé) musí zaplatit ze svých mzdových fondů. Paradoxem je navíc i skutečnost, že nesplnění termínu stavební připravenosti může použít i některý ze subdodavatelů k uplatnění další sankce vůči investorovi, který pak samozřejmě zákonitě na prodloužení výstavby jen doplácí.

Také změny v projektech, které mají za následek vícenáklady, nejdou většinou na vrub projektovým ústavům, ale platí je investor z plánované rezervy rozpočtu stavby. Je vůbec otázka, nakolik je vhodné, aby projektová složka byla odtržena od výrobní organizace a do jaké míry stávající dělba práce projektantů a stavbařů podporuje či nepodporuje snižování rozpočtových nákladů.

Přemíra vyhlášek, jak se zdá, určitým pracovníkům vyhovuje. Rozpory, vznikající na většině staveb, se pak v řadě případů neřeší věcně, hledáním okamžitého řešení v duchu soudružské spolupráce, ale podle vyhlášky č. 157/1976, o režimech staveb jsou rozpory provázeny nadměrnou a zbytečnou formální agendou, ze které se vytrácí podstata problémů. Proto i řešení na vyšších úrovních je většinou formální a vrací se zpět se zpožděním k investorovi, aniž se opírá o kvalifikovaná rozhodnutí. Rozporová jednání nakonec ústí v hledání viníků, spory se přesouvají na arbitrážní orgány a mezitím stavba nepokračuje vůbec, nebo jen "hlemýždím tempem".

Soudružky a soudruzi, jestliže jsem v úvodu hovořil až o 7 letém procesu předprojektové a projektové přípravy, pak se tento čas nepříznivě promítá i do oblasti technického pokroku. Dnešní exploze nových poznatků, a nemyslím jen oblast strojně technologickou, ale i samotné stavbařské postupy a využití nových materiálů, se uplatňuje s obrovským časovým zpožděním.

Shrňme si, jak působí nešvary investiční výstavby, kterým jsem se věnoval. Dlouhá rozestavěnost působí na zpoždění v uplatňování poznatků vědy a techniky, ale důsledky jsou i další. Hospodářské smlouvy nemají svoji účinnost, což vede k poklesu kázně dodavatelů. Investor se dostává do situace, kdy ztrácí rozhodující vliv a nemůže zaručit, že efektivnost investiční výstavby bude na předpokládané či vyšší úrovni. Většinou nakonec při všech potížích hledá cesty k zdůvodnění nižších výkonů i u zařízení z dovozu. Žádá zvyšování rozpočtových nákladů a podobně. A na čí účet? Na účet celé naší společnosti.

Vážené soudružky a soudruzi, poznatky, které mám z veřejných schůzí z mého volebního obvodu se soustavně a niterně dotýkají životního prostředí. Nemám na mysli jen hlasy voličů, ale i orgánů a organizací Národní fronty. Tato bolest se dlouhodobě promítá i do politického klimatu okresního města Přerova, je tedy v popředí zájmu stranických a státních orgánů města a okresu.

Například jen v měsíci lednu a únoru letošního roku dosáhlo procento překročení hygienické normy polétavého prachu 543 %, u oxidu síry 880 %. Město tak patří z tohoto hlediska na nezáviděníhodné první místo v Severomoravském kraji.

Z rozborů jednoznačně vyplývá, že město Přerov se řadí k nejvíce postiženým oblastem a je na úrovni Severočeské pánevní oblasti. Hlavní podíl na tomto stavu mají zvláštní klimatické podmínky města a okolí a významní znečišťovatelé - teplárna Přerov a Přerovské chemické závody. Přitom z pohledu investiční výstavby místní státní orgány vytvářely iniciativně předpoklady k tomu, aby u dalšího teplárenského kotle, který je nutnou podmiňující investicí plánovaného rozvoje města, byla respektována změna paliva z paliva nejméně hodnotného tzv. ostravského "proplastku" (který má mimochodem 43 % hlíny), na zemní plyn.

Pro pokrytí existující disparity ve spotřebě tepla ve městě Přerově bude zřejmě nutno řešit situaci náhradními zdroji po dobu výstavby, pravděpodobně použitím mobilních zdrojů tepla na zemní plyn. Zde se pak nabízí otázka nově posoudit změnu palivové základny kotle na zemní plyn, a to v návaznosti na předpokládané zvýšení dodávek tohoto plynu ze Sovětského svazu. Toto řešení by způsobilo oddálení zahájení stavby minimálně o dva až tři roky, nicméně by výrazně přispělo k řešení kritického stavu ovzduší ve městě Přerově.

Závěrem se pokusím shrnout zkušenosti investorů z mého volebního obvodu z hlediska zjednodušení a sjednocení vyhlášek pro investiční účely.

Za prvé - dokumentaci většiny staveb a její schvalovací řízení zjednodušit a doplnit zvýšenou odpovědností účastníků investičního procesu za dodržování stanovených termínů a rozpočtových nákladů.

Za druhé - sjednotit do jediné vyhlášky všechny vyhlášky o dodávkách stavebních prací, technologických zařízení, fakturací a plánování.

Za třetí - z hlediska termínového ponechat vyhlášku o režimech s omezením agendy o rozporech, ponechat řešení rozporů nejvýše na střední články řízení, lhůty staveb ponechat jen v oblasti dodavatelských vztahů a podle prvotních rozhodovacích dokumentů. Za tím účelem zrušit směrnici č. 8/1979 o řízení při zvýšení rozpočtových nákladů a změnách lhůt výstavby a zrušit vyhlášku o lhůtách výstavby.

Za čtvrté - povolovací řízení staveb ponechat plně jen v působnosti vyhlášek o dokumentaci staveb, v plánovacích dokumentech a v působnosti financujících orgánů.

Chceme-li dohnat svět, tedy zkrátit lhůty staveb o polovinu, je třeba navrhnout systém zainteresovanosti související s přechodem na chozrasčotní principy organizací tak, aby motivoval všechny účastníky výstavby k dosažení nejvyšší hospodárnosti a řádného plnění hospodářských smluv a uplatňování nové techniky. Určující postavení musí mít odběratel.

Na úplný závěr mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi, abych jménem Klubu poslanců Československé strany lidové vyjádřil plnou podporu všech poslanců lidovců zprávě o plnění programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky přednesené soudruhem Štrougalem.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Hlavačkovi. Prosím poslance Štefánika, připraví se poslankyně Kocinová.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP