Úterý 9. prosince 1986

Komplexný program vedeckotechnického pokroku v členských štátoch RVHP do roku 2000 prinieslo nové potenciálne možnosti pre našu vedeckovýskumnú základňu i výrobu, ako aj nové netradičné prvky v oblasti medzinárodnej spolupráce. Treba oceniť aktivitu vlády ČSSR, ktorá prijala rad opatrení na zabezpečenie účasti na Komplexnom programe, ako aj iniciatívu pracovísk ČSAV, SAV, aplikovaného výskumu i hospodárskej sféry na realizáciu tohto programu. Zatiaž je, pochopitežne, väčšia aktivita v oblasti výskumu, menšia je aktivita v realizačnej oblasti, v čs. účasti v kooperácii a špecializácii výroby, ako aj užitia v rámci komplexného programu. Naša výskumná aktivita v komplexnom programe by mala vytvárať potenciálne možnosti na prehĺbenie špecializačného profilu našej výroby a preto je potrebná užšia koordinácia i v ČSSR medzi gestormi prioritných smerov, gestormi hlavných úloh a centrálnymi štátnymi orgánmi, ako aj hospodárskymi organizáciami.

Rovnako tak zvýšenie operatívnosti, zníženie administratívnej náročnosti, ako aj dopracovanie celého ekonomického mechanizmu spolupráce vytvárajú priaznivejšie podmienky pre skvalitnenie, urýchlenie a splnenie úloh záverov i ciežov.

Druhá otázka, ku ktorej chcem povedať niekožko poznámok sa týka investičnej výstavby, ktorá je stále problémovou oblasťou nášho národného hospodárstva ako sme počuli v správe súdruha Potáča. Podiel investičnej výstavby na užitý národný dôchodok bol vežmi vysoký a pohyboval sa v minulosti na úrovni 30-32 %. Vežmi rozsiahla investičná výstavba umožnila vybudovať mnohé priemyselné komplexy, obrovskú bytovú výstavbu, pozoruhodné inžiniersko-technické diela, ktoré si zaslúžia uznanie i ocenenie. U mnohých investičných akcií sme však nedosiahli potrebné ekonomické efekty. V mnohých oblastiach sme stavali pomaly, draho a pritom nekvalitne. Problematika intenzifikácie stojí vežmi naliehavo i v oblasti investičnej výstavby. Už 25 rokov, súdružky a súdruhovia, sa nedarí znížiť rozostavanosť, ktorá sa stala chronickým javom nášho národného hospodárstva.

Stanovené ciele v rozostavanosti sa nedosiahli ani v 7. päťročnici. Je možno však konštatovať, že rozostavanosť nerástla. Jediné východislo v 8. päťročnici je dôsledná regulácia začínania a dokončovania stavieb. Pozitívny krok je stanovenie objemu asi 380 mld Kčs rozpočtových nákladov začínaných stavieb a zníženie objemu rozostavanosti o 10 % v roku 1990. Je však pravda, že tento zámer sa koncentruje na posledné dva roky 8. päťročnice, pretože sa začína s takými náročnými investičnými stavbami, ako sú jadrové elektrárne Temelín a Mochovce, čo pochopitežne štruktúru investícií výrazne ovplyvňuje.

Priemerná doba výstavby je 4,7 roka a je stále dlhá. Materiálová náročnosť je neúmerne vysoká.

Jednou z ďalších oblastí intenziifkácie je znižovanie energetickej náročnosti stavebných objektov. Ukazuje sa, že i v našich klimatických podmienkach je možno znížiť energetickú spotrebu takmer o polovicu.

Investičná výstavba je v mnohých prípadoch logickým pokračovaním výstupov z vedeckotechnického rozvoja. Preto je žiadúce užšie prepojenie vedecko technického rozvoja a investičnej výstavby; zjednotenie fondu rozvoja a investičného fondu do jednoho fondu je viac ako aktuálne. Rovnako tak zjednotenie metód hodnotenia efektívnosti v investičnej výstavbe a vedeckotechnickom rozvoji by prinieslo zvýšenie objektivizácie na obidvoch úsekoch.

V 8. päťročnom pláne sa plánuje celkový objem na investície 895 mld Kčs, čo je o 10 % vyšší ako v 7. pä ťročnici a reprezentuje 26-27 % z národného dôchodku. Čo treba oceniť je, že sa plánuje zvýšenie podielu dodávok strojov a zariadení na celkovom objeme investícií zo 41,6 % v roku 1985 na 51,5 % v roku 1990. Ďalší nový kvalitatívny prvok v investičnej výstavbe je zvýšenie podielu investícií na modernizácii a rekonštrukcii výrobnej základne. 60 % stavieb začínaných v priemysle (bez palív a energetiky) má charakter rekonštrukcie a modernizácie, a 75 % strojov a zariadení nezahrnutých do rozpočtu stavieb sa orien tuje na obnovu a modernizáciu.

Pre urýchlenie modernizácie spracovatežského priemyslu sa počíta s podstatným zvýšením dovozu strojov a zariadení. Napr. len z nesocialistických krajín sa zvyšuje dovoz techniky z 34,7 mld Kčs v 7. päťročnici na 54,1 mld Kčs. Okrem toho sa aktívnejšie pristupuje k modernizácii cestou devízovo návratných úverov.

Ťažisko investícií ide do palivovoenergetického komplexu a reprezentuje 36 % investícií určených pre priemysel. Preto kžúčovou otázkou je racíonalizácia spotreby palív a energie, ktorá je investične menej náročná a preto investície do týchto racionalizačných akcií v spotrebe energie by mali mať rovnakú prioritu ako investície do výstavby nových energetických zdrojov.

K poslednej otázke, ku ktorej budem hovoriť, je problematika životného prostredia. Nová stratégia sociálno-ekonomického rozvoja umožňuje nový prístup i k otázkam životného prostredia. Tak ako v celom svete, aj u nás sa v minulých rokoch kládol dôraz hlavne na ekonomický rast. Kult ekonomického rastu zasiahol hlboko do spoločenského vedomia ako hlavný zdroj hmotného blahobytu jednotlivca i spoločnosti. Ekonomická stratégia vychádzala z rastu materiálnej výroby. Takto chápaný vývoj bol správny dotiaž, pokiaž nenarušil ekologickú rovnováhu v prírode a nemal negativny dôsledok na kvalitu života jednotlivca i celej spoločnosti.

Doterajší ekonomický vývoj i niektoré špecifiká ČSSR priniesli niektoré problémy, ktoré musíme riešiť bezodkladne.

Dosiahli sme vysoký stupeň priemyselnej výroby, ale štruktúra výroby nevyhovuje z hžadiska ekológie. Vysoký podiel surovinovej, materiálovej a energetickej náročnosti na jednotku výroby a vysoký podiel tuhých palív, hlavne hnedého uhlia s vysokým obsahom síry, prináša mnohé starosti.

Nízka výmera požnohospodárskej pôdy a vysoký stupeň chemizácie v požnohospodárstve, vysoká koncentrácia živočíšnej výroby spôsobili, že požnohospodárstvo sa stáva významným zdrojom znečistenia prostredia.

Nedostatok vodných zdrojov povrchových vôd (ležíme na streche Európy) a malé zásoby spodných vôd spôsobujú deficit vody v niektorých oblastiach štátu. Máme nízky podiel využívania odpadov ako sekundárnych zdrojov suroviny. Prudký rast individuálneho motorizmu, vysoký podiel autobusovej dopravy, nerozhodný prístup k riešeniu bezolovnatých benzínov, relatívne hustá komunikačná sieť spôsobuje mnohé problémy. Práve 8. 5RP prináša i v tejto oblasti významnú zmenu, kurz na zastavenie zhoršovania životného prostredia a prijíma sa rad opatrení na jeho postupné ozdravenie. Pristupuje sa správne k vzťahom ekonomiky a ekológie, ktoré nestoja proti sebe ale naopak, čo prospieva ekológii, čo prospieva prírode a človeku, musíme pokladať za ekonomické. Ekológia sa chápe ako organická súčasť ekonomiky. Regenerácia prírodného a pracovného prostredia, nie sú to teda náklady navyše, ale súčasť reprodukčného procesu. Pretože antropogénne zaťaženie prírody prináša už dnes znižovanie produkčnej schopnosti prírodných zdrojov, pôsobí negatívne na hospodársky mechanizmus i na hospodársky rast.

Ozdravenie životného prostredia v 8. 5RP ide dvoma smermi. Intenzifikácia vyvolala potrebu štrukturálnych zmien v priemyselnej výrobe, čo umožňuje zohžadniť ekologické aspekty a súčasne vytvára vežký tlak na zníženie surovinových, materiálových a energetických vstupov. Vytvára sa tak priestor pre komplexné spracovanie surovín na strane jednej a spracovanie odpadov ako surovinového zdroja na strane druhej.

Súčasne účelovo viaže finančné prostriedky vo výške 17 mld Kčs na ekologické akcie, hlavne na výstavbu čistiarní odpadových vôd a vytvára predpoklady na čistenie ovzdušia, kde je to technicky možné. V 9. päťročnici sa predpokladá ešte výraznejšie posilnenie účelovo viazaných prostriedkov na riešenie úloh i problémov životného prostredia.

Na úrovni národných vlád i vlády ČSSR urobil sa rad opatrení i organizačných predpokladov na riešenie komplexného prístupu k otázkam životného prostredia.

Rovnako v oblasti legislatívy sa urobilo mnoho pozitívneho a premietajú sa postupne všetky hlavné zložky životného prostredia do našich zákonov. Čo však postrádame, súdružky a súdruhovia, je komplexný zákon o životnom prostredí, ktorý by právne zakotvil pojem životného prostredia, definoval práva i povinnosti pri ochrane a tvorbe životného prostredia, účinne zabezpečoval preventívnu stránku, stimuloval technické, technologické i ekologické podmienky a umožňoval dôslednú kontrolu dodržiavania predpísaných podmienok, umožňoval prísný postih osoby, inštitúcie i hospodárskej jednotky za porušenie zásad. Bude žiadúce v rámci legislatívnej činnosti vlády ČSSR počítať s prípravou komplexného zákona o životnom prostredí, vrátane inštitucionálneho riešenia na úrovni samotného centrálneho orgánu ako gestora pre životné prostredie. Rovnako Federálne zhromaždenie musí vyvinúť väčšiu aktivitu v tejto oblasti, pretože bude celosvetovo tlak v každej krajine, aby občan dýchal zdravotne nezávadný vzduch, konzumoval zdravotne nezávadné potraviny a pil zdravotne nezávadnú vodu.

Vážené súdružky a súdruhovia, na niekožkých príkladoch som dokumentoval, že 8. 5RP prináša významné kvalitatívne zmeny v rozvoji národného hospodárstva, že zakladá stratégiu urýchlenia sociálno-ekonomického rozvoja na komplexnom prístupe k intenzifikačnému procesu. Návrh 8. 5RP ako ho predniesol súdruh Potáč zohžadňuje programové ciele strany a realizuje líniu XVII. zjazdu KSČ na urýchlenie rozvoja našej spoločnosti.

Preto odporúčam, ako spoločný spravodajca Snemovne národov, aby aj naša snemovňa prijala a schválila návrh zákona o 8. päťročnom pláne. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji společnému zpravodaji výborů Sněmovny národů poslanci Blažejovi.

Po přednesení zpravodajských zpráv budeme pokračovat v jednání rozpravou, do které se písemně přihlásili poslanci: Stanislav Tichavský, Miloslav Štancel, Richard Tichý, Jaroslav Matoušek, Jiří Juchelka, Jozef Škula, Dana Kancírová, Nina Lefflerová a Václav Štix.

Rozpravu zahájíme po přestávce v 15.10 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.47 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.10 hodin.)

Předseda FS A. Indra: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji rozpravu. Jako první vystoupí poslanec Tichavský, připraví se poslanec Štancel.

Poslanec SL S. Tichavský: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zvýšení účinnosti našeho národního hospodářství, plnění strategie urychlení sociálně ekonomického rozvoje přijaté na XVII. sjezdu KSČ vyžaduje, abychom v daleko větší míře využívali socialistické ekonomické integrace, kooperace a specializace. Jsme si všichni vědomi, že na základě dlouhodobých výsledků procesu sbližování ekonomik jednotlivých socialistických zemí nazrávají v současné době předpoklady pro navazování přímých výrobních vztahů mezi jednotlivými výrobními hospodářskými jednotkami a podniky až po vytvoření společných výrobních sdružení.

Zkušenosti ze Severomoravského kraje jednoznačně prokazují potřebnost a perspektivnost tohoto postupu. V posledních letech byly podniky našeho kraje zapojeny do několika významných investičních akcí v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. V o. p. Tatra Kopřivnice byl realizován rozsáhlý rozvojový záměr, podobně je realizován integrační záměr v MEZ Mohelnice, záměr výstavby integrovaného podniku v Přerovských chemických závodech. Naše podniky se podílely na výstavbě československého úseku plynovodu Sojuz, koncerny Sigma a Vítkovice se podílejí na výrobě komponentů jaderných elektráren VVER 440, v současné době se naše podníky podílejí na všech integračních akcích ve Svazu sovětských socialistických republik. Současně v rámci rozvíjených družebních styků s Volgogradskou oblastí pozorně sledujeme zkušenosti a přístupy, které uplatňují sovětští komunisté při přestavbě ekonomiky směrem k intenzívnímu typu rozvoje. Sledujeme experimenty, které v sovětské ekonomice probíhají. Klademe si současně otázku, co z toho vyplývá i pro nás.

Je třeba říci, že konkrétní rozvoj spolupráce mezi jednotlivými výrobními hospodářskými jednotkami a podniky členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci je zatím na nízké úrovni a Československo není v tomto směru výjimkou.

Specializační a kooperační dodávky se na československém vývozu podílejí zhruba 34 %, na dovozu 14 % a na celkovém obratu 24 %, přičemž v rozhodující míře se jedná o výměnu výrobků v rámci dohodnuté dělby práce. Kus dobré práce byl tedy vykonán.

Na druhé straně nás musí znepokojovat, že v roce 1985 kleslo meziroční tempo rozvoje zahraničně obchodní spolupráce Československa se Sovětským svazem na 4,7 % oproti 15,4 % v letech 1981-1984, s Německou demokratickou republikou na 2,6 % oproti 8,1 % v předcházejících letech a s Maďarskou lidovou republikou na 4,5 % oproti 7,9 % v letech 1981-1984.

Podrobnější pohled na celou problematiku ukazuje, že vyšší formy specializace, tj. součástkové a uzlové, a na těch nám zvlášť záleží, se na celkovém vývozu podle smluv o kooperaci a specializaci podílejí pouze jedním procentem.

Příčin, proč právě v této oblasti není zatím dosahováno požadovaného urychlení rozvoje vzájemné spolupráce, je podle mého názoru několik.

Na prvním místě to je nedostatečná úroveň koordinace národohospodářských plánů členských zemí RVHP a provázané promítání dohodnutých zahraničně obchodních závazků do konkrétních prováděcích plánů výrobních hospodářských jednotek a podniků jednotlivých členských zemí Rady. Jako příklad je možno uvést neujasněnosti kolem výstavby jaderných elektráren v jednotlivých zemích, což má negativní dopad do podniků koncernů Škoda, Sigma a Vítkovice, kde byly vybudovány významné kapacity na výrobu komponentů jaderných elektráren. Nebo pomalé řešení kooperační dohody o výrobě elektromotorů mezi Československem a Sovětským svazem vede k brzdění rozvojových záměrů v koncernovém podniku MEZ Mohelnice. Podobných příkladů by bylo možno uvést více; kriticky na ně poukázal také soudruh Lubomír Štrougal při nedávném jednání RVHP v Bukurešti. Naše zkušenosti však ukazují, že výrobní hospodářské jednotky a podniky nedostatečně reagovaly i na podněty a úkoly vyplývající z Komplexního programu vědeckotechnického pokroku států RVHP do roku 2000. Nebyl zatím vytvořen účinný ekonomický mechanismus zabezpečující praktické využití našich i cizích vědeckotechnických poznatků. Přitom řada dílčích experimentů byla provedena v oblasti VTR, investiční výstavby, zahraničního obchodu a byl přijat dokument Řízení pro 8. pětiletý plán.

Jaká poučení z fungování uvedených experimentů jsme přijali?

V základních tendencích - i když daleko diferencovaněji - se nám počátkem této pětiletky objevují obdobné nedostatky jako v minulé pětiletce. Domnívám se, že jsme praktické působení uvedených dokumentů plně nezhodnotili. Proto musíme o to větší důraz položit na vše, co jsme projednali a má dlouhodobou platnost. Mám na mysli především 8. a 10. plenární zasedání ÚV KSČ k otázkám urychleného uplatnění vědeckotechnického rozvoje a v rozvoji hutí, strojírenství a elektroniky. Objevily se i nové skutečnosti. V prvé řadě je to Komplexní program vědeckotechnické spolupráce do roku 2000, který byl prakticky před rokem schválen.

Zatím ale trvale klesá podíl československého strojírenského exportu ve srovnání s ostatními státy RVHP i původně nestrojírenskými. Dlouhodobě se neúměrně pomalu snižuje sortiment výroby. Nedokázali jsme celý široký sortiment strojírenských výrobků včas inovovat a také zvýšit produktivitu práce. To vytváří logicky prostor pro určitou stagnaci a problematické uplatnění v mezinárodním měřítku některých našich výrobků.

Prohloubení mezinárodní kooperace a specializace je třeba podpořit zejména ekonomickými nástroji, za nimiž budou následovat příslušné právní úpravy. Připravujeme-li opatření, která by účinněji stimulovala zájem výrobních hospodářských jednotek a podniků na jejich přínosu k tvorbě národního důchodu, musí tato opatření směřovat i na zvýšení zainteresovanosti hospodářských organizací na výsledcích zahraničního obchodu.

Na čtvrtém zasedání ústředního výboru strany hovořil předseda Státní plánovací komise o tom, že se už připravují úpravy v organizaci a řízení zahraničně obchodní činnosti. V tomto směru je i pro nás podnětná zkušenost z Německé demokratické republiky, kde u velkých kombinátů byly zřízeny podniky zahraničního obchodu, které jsou chozrasčotně podřízeny vedení kombinátu a současně jsou řízeny ministerstvem zahraničního obchodu. Při prohlubování přímých vztahů se zdá existence podniků zahraničního obchodu při rozhodujících výrobních hospodářských jednotkách nezbytná a způsob řízení těchto podniků praktikovaný v Německé demokratické republice by mohl být po určitém zpřesnění uplatněn i u nás.

Při prohlubování přímých vztahů bude rovněž třeba sjednotit na všech stupních řízení přístupy k pojetí efektivnosti včetně jejího provázání do plánů na všech plánovacích a řídících úrovních. S tím souvisí i prohloubení chozrasčotu.

Výrobní kooperace a specializace mezi podniky zemí RVHP vyžaduje důsledně prosazovat zásadu samofinancování, neboť existence jiných prvků by komplikovala spolupráci a mohla by negativně ovlivnit efektivnost procesu. S tím úzce souvisí racionalizace cen, devizových kursů a jiných. Tyto předpoklady musí včas zajistit centrální orgány.

Přímé výrobní vztahy také podstatně zvýší nároky na úroveň, organizaci a řízení přímo v podnicích, na kvalitu a spolehlivost dodávek. Pro partnery je důležité mít potřebné součástky, komponenty nejen v plném objemu, ale i včas v souladu s technologickým režimem výroby. Z uvedeného vyplývá, že spolehlivost ve svém konečném důsledku znamená také záruku vysoké kvality dodávek a poskytovaných služeb.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP