Podepsaní navrhují podle čl. 111 odst. 1 ústavního zákona o československé federaci, aby se Česká národní rada usnesla na tomto zákoně:

ze dne .................................. 1978,

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ČNR č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákonů ČNR č. 147/1970 Sb. a 19/1971 Sb. se mění takto:

1. § 28 odst. 1 zní:

"(1) Návrh zákona nebo jiný návrh, který byl projednán ve výborech, odůvodní ve schůzi České národní rady navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda České socialistické republiky, odůvodní návrh její člen, jehož tím vláda pověří. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj."

2. § 30 zní:

"Poslanec, kterému bylo uděleno slovo, má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od projednávané věci nebo překročí-li stanovenou řečnickou lhůtu, může předsedající poslance na to upozornil."

3. § 31 zní:

"(1) Poslanci, který se odchyluje od projednávané věci, může předsedající po opětovném upozornění odejmout slovo.

(2) Překročí-li poslanec lhůtu k přednesení faktické poznámky, popřípadě k odpovědi na faktickou poznámku, může mu předsedající odejmout slovo.

(3) O námitkách poslance, kterému bylo odňato slovo, rozhodne Česká národní rada bez rozpravy."

4. § 43 odst. 2 druhá věta zní:

"Návrh se podává písemně předsedovi České národní rady."

5. V § 49 se vypouští bod 5.

6. V § 64 odst. 1 se na konci odstavce vypouštějí slova "či zda jsou dány podmínky pro odvolání poslance."

7. § 71 odst. 3 zní:

"(3) Ve výboru odůvodní návrh zákona nebo jiný návrh navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda České socialistické republiky, odůvodní návrh její člen, jehož tím vláda pověří. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj."

8. § 83 se vypouští a § 84 až 97 se označují jako § 83 až 96.

9. § 98 se označuje jako § 97 a zní:

"§ 97

(1) Poslanci České národní rady nesmějí být pro výkon své funkce zkráceni na právech a nárocích vyplývajících z pracovního poměru nebo poměru obdobného.

(2) Pro výkon funkce poslance mohou byt poslanci uvolňování ze svého pracovního poměru jen se svým souhlasem. Organizace, u níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, je povinna mu poskytnout pracovní volno potřebné pro výkon funkce.

(3) Poslanci náleží po dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku. Náhradu ušlého výdělku hradí prostřednictvím organizace, u níž je poslanec v pracovním poměru, stát z prostředků rozpočtu České národní rady. Poslancům, kteří nejsou v pracovním poměru, hradí náhradu ušlého výdělku Česká národní rada přímo. Rozhodlo-li předsednictvo České národní rady o uvolnění poslance, může mu přiznat funkční odměnu odpovídající rozsahu uvolnění a závažnosti úkolů, pro něž byl uvolněn; funkční odměna se poslanci vyplácí vedle ušlého výdělku.

(4) Poslancům České národní rady náleží na úhradu výdajů souvisejících s výkonem poslaneckého mandátu náhrady, které nepodléhají dani ze mzdy.

(5) Předsedovi České národní rady a místopředsedům České národní rady přísluší místo náležitostí uvedených v odstavci 3 funkční plat, jehož výši určí předsednictvo České národní rady, které může též stanovit, kdy jim přísluší náhrada stěhovacích výdajů. Funkční plat přísluší předsedovi České národní rady a místopředsedům České národní rady ještě po dobu tří měsíců po skončení jejich funkce.

(6) Poslanci mohou na území České socialistické republiky bezplatně užívat hromadných dopravních prostředků. Pro cesty na schůze České národní rady nebo jejích orgánů nebo pro cesty, k nimž byli pověřeni předsednictvem České národní rady, mohou včetně cest zpátečních užívat bezplatně též letadel. Při uvolnění poslance mimo jeho trvalé bydliště, trvající déle než jeden měsíc, může poslanec užít bezplatně letadlo též k návštěvě rodiny, a to jednou za 14 dnů. Právo bezplatně užívat hromadných dopravních prostředků na území České socialistické republiky má též poslanec Slovenské národní rady, a to, jde-li o užití letadel, za podmínek § 33.

(7) Podrobnosti, zejména výši funkčních platů, náhrad, stravného a nocležného stanoví předsednictvo České národní rady; může též stanovit, že náhrady podle odstavce 4 poslanci nepříslušejí, vykonává-li též jinou funkci nebo nevykonává-li svou funkci po delší dobu a bez náležité omluvy."

10. Za nově označený § 97 se vkládá nová část tohoto znění:

§ 98

(1) Kancelář České národní rady vytváří všestranné politicko-odborné, organizační a technické podmínky pro činnost orgánů a poslanců České národní rady.

(2) Vedoucího Kanceláře České národní rady jmenuje předsednictvo České národní rady. Činnost vedoucího Kanceláře České národní rady řídí předseda České národní rady.

(3) Organizaci Kanceláře České národní rady a systemizaci jejích pracovníků stanoví předsednictvo České národní rady."

11. Dosavadní část VIII. - ustanovení přechodná a závěrečná - se označuje jako část IX. a dosavadní § 99 až 101 se označují jako § 98 až 100.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1979.

Zákon o jednacím řádu České národní rady pochází z počátku roku 1969 a byl dvakrát novelován, v letech 1970 a 1971. Spolu s praxí, která se při jeho provádění vytvořila, stal se nezbytným nástrojem k rozvíjení činnosti České národní rady a jejích orgánů. Dosavadní zkušenosti však také ukazují, že některá jeho ustanovení byla vývojem překonána a neodpovídají již současným potřebám praxe.

To platí především o odůvodňování zákonných návrhů ve schůzích České národní rady i ve schůzích výborů. Podle dosavadního jednacího řádu České národní rady (28 odst. 1) uvádí zákonné návrhy ve schůzích České národní rady zpravodaj, a jde-li o vládní návrh, odůvodňuje jej potom příslušný člen vlády. Podobně i ve schůzích výborů České národní rady podává zprávu o zákonném návrhu zpravodaj, přičemž výbor může požádat, aby vedle zpravodaje podal o věci zprávu též zástupce orgánu, který návrh připravoval (§ 71). Tato úprava pořadí vystoupení zpravodajů a zástupců vlády vedla často k tomu, že zpravodajské zprávy se více zaměřovaly na odůvodnění vládního návrhu zákona než na výsledky projednávání návrhu ve výborech a že se vystoupení zpravodajů a členů vlády do značné míry překrývala. Proto se v souladu s praxí, která se v poslední době v České národní radě již uplatňuje, i v souladu s úpravou platnou pro jednání Federálního shromáždění a jeho orgánů navrhuje v novele jednacího řádu České národní rady změnit pořadí vystoupení tak, aby jako prvý vystupoval k návrhu zákona vždy člen vlády a teprve po něm zpravodaj, jak to odpovídá i povaze věci (čl. I. body 1 a 7).

Naprosto nepraktická a do značné míry nedemokratická jsou ustanovení dosavadního jednacího řádu o udržování pořádku ve schůzích (§ 30 a 31), která dávají předsedajícímu příliš široká práva k odnětí slova poslancům, prakticky pro jakékoli porušení jednacího řádu nebo vážnosti jednání, dále právo vyloučit z jednání návrhy směřující k maření nebo svévolnému zdržování jednání a dokonce i právo vyloučit poslance z účasti na schůzi, urazí-li poslance nebo jiného ústavního činitele, neuposlechne-li rozhodnutí předsedajícího nebo maří-li jednání. V novele se proto navrhuje toto nevhodné ustanovení nahradit novým ustanovením o dodržování pořádku, které je v podstatě shodné s úpravou platnou pro Federální shromáždění (čl. I. body 2 a 3 novely).

Vážným nedostatkem platného jednacího řádu je, že povyšuje Kancelář ČNR na úroveň orgánů České národní rady, což je v rozporu s jejím postavením jako pomocného aparátu zákonodárného sboru, jeho orgánů a poslanců (§ 49 a 83 a § 43). Novelou se proto postavení Kanceláře a její úloha vyjadřuje v souladu s jejím skutečným posláním. Přitom bezprostřední denní řízení činnosti vedoucího Kanceláře se svěřuje předsedovi ČNR, jak to odpovídá skutečné praxi (čl. I. body 5 a 10 novely). Návrhy na vyslovení nedůvěry vládě nebo jejímu členu je třeba podávat předsedovi České národní rady, který ji navenek zastupuje (čl. I. bod 4).

Z výčtu úkolů mandátového a imunitního výboru je třeba vypustit jeho právo zkoumat, zda jsou dány podmínky pro odvolání poslance (§ 64 odst. 1 dosavadního jednacího řádu). Toto ustanovení je překonáno zákonem ČNR č. 53/1971 Sb., o volbách do České národní rady, podle něhož podmínky pro odvolání poslance posuzuje orgán Národní fronty, který podává návrh na odvolání, a voliči, kteří o odvolání rozhodují (čl. I. bod 6 novely).

Konečně se doporučuje novelou sjednotit ustanovení o podmínkách nároků poslanců ČNR na poslanecké náhrady s obdobným ustanovením zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění. Za tím účelem se do novelovaného ustanovení jednacího řádu ČNR o poslaneckých náhradách přejímají zásady obsažené v § 82 jednacího řádu Federálního shromáždění. Těžiště změn, které z toho vyplývají, spočívá v tom, že se poslancům ČNR přiznávají stejné nároky na náhradu výdělku ušlého výkonem poslanecké funkce, jaké již mají poslanci Federálního shromáždění i poslanci národních výborů, a dále že se náhrada ušlého výdělku bude refundovat ze státních prostředků zaměstnavatelské organizaci, v níž poslanec je v pracovním poměru.

Podle platného jednacího "rádu České národní rady přísluší poslanci ČNR nárok na náhradu ušlé mzdy (jiné odměny za práci) jen za účast na schůzích a pracích České národní rady a jejích orgánů, nikoli též za účast na jiných akcích ve volebním obvodu, jak to pro poslance Federálního shromáždění stanoví jednací řád Federálního shromáždění (§ 82 odst. 3) a pro poslance národních výborů zákon o národních výborech (17) a vládní nařízení č. 12/1968 Sb., ve znění nařízení vlády ČSR č. 127/1971 Sb. Náhradu mzdy poskytuje poslancům České národní rady jejich zaměstnavatelská organizace z vlastních prostředků, kdežto podle předpisů platných pro poslance Federálního shromáždění a národních výborů je této organizaci náhrada mzdy, kterou poskytla poslanci Federálního shromáždění nebo národního výboru, refundována z rozpočtových prostředků Federálního shromáždění, popř. národního výboru.

Další změna ustanovení o poslaneckých náhradách spočívá v tom, že funkční odměna přiznaná částečně nebo dočasně uvolněným poslancům ČNR jim bude vyplácena vedle ušlého výdělku. Naproti tomu podle usnesení předsednictva ČNR ze 4. listopadu 1976 o náležitostech poslanců a funkcionářů ČNR ve III. volebním období (oddíl I. č. 7) se odměna v těchto případech posuzuje jako mzda.

V novelovaném ustanovení o poslaneckých náhradách se též výslovně vyjadřuje zásada, že předsedovi nebo místopředsedům ČNR přísluší funkční plat ještě po dobu tří měsíců po skončení funkce. Zatím je tato zásada obsažena v usnesení předsednictva ČNR ze 4. listopadu 1976 (oddíl II. A č. 5).

Úprava nároku poslanců ČNR na denní diety (nocležné a stravné) se z novelovaného ustanovení o poslaneckých náhradách vypouští a přenechává předsednictvu ČNR.

Těmito změnami se zákonná úprava nároků poslanců ČNR na poslanecké náhrady plně přizpůsobuje úpravě platné pro poslance Federálního shromáždění; výše měsíčně vyplácených poslaneckých náhrad a funkčních odměn se v důsledku této úpravy nezmění.

Pokud jde o finanční dosah navrhované novely, je třeba proti dosavadnímu stavu počítat s refundací náhrady mzdy zaměstnavatelským organizacím, kterou tyto organizace poskytují svým zaměstnancům za dobu výkonu poslanecké funkce. Tyto náklady, odhadnuté podle průměrných náhrad poskytovaných poslancům Federálního shromáždění, nepřekročí částku 200 000 Kčs ročně a jejich úhrada bude zabezpečena v rozpočtu České národní rady.

V Praze dne 12. září 1978

Evžen Erban, Oldřich Voleník, Marie Jarošová, František Toman, JUDr. Čestmír Adam, ing. Václav Běžel, PhDr. Miloslav Dočkal, CSc., JUDr. Josef Machačka, Jarmila Malecká, Miroslav Suchopárek, RSDr. Miloslav Vacík