Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Suchopárkovi. Slovo má poslankyně dr. Marcela Černá. Připraví se poslanec ing. František Skácel.

Poslankyně MUDr. Marcela Černá: Vážená Česká národní rado, vážení hosté! Jako lékařka, stejně tak jako moji kolegové, mám vždy upřímnou snahu poskytnout každému pacientu to nejlepší, k čemu dospěla lékařská věda a v zájmu jeho rychlého uzdravení mu také předepsat ty nejúčinnější léky. V současné době však je situace v zásobování léky stále z různých důvodů problematická. Proto jsem přivítala všechna opatření, která přijímají federální orgány a naše vláda z podnětu nejvyšších stranických orgánů ke zlepšení zásobování obyvatelstva léčivy a věřím, že budou účinná.

Při našich poslaneckých průzkumech k ochraně a využívání zemědělské a lesní půdy jsme si spolehlivě ověřili, že dosud zdaleka nevyužíváme všech možností, které dává naše půda a klimatické podmínky pro sběr léčivých rostlin a pěstování drog jako surovin pro farmaceutickou výrobu. Přes obrovský pokrok chemie je stále téměř jedna třetina léčiv vyráběna na bázi surovin z rostlin. Některé látky, které poskytuje příroda, nedovedeme zatím vůbec chemicky vyrobit, u jiných je jejich výroba tak drahá, že si ji ani u nás, ani ve světě zatím nemůžeme dovolit. Přitom řada účinných látek z rostlin nebyla dosud poznána a na tomto poli jsou ještě značné nevyužité možnosti, kterým věnují mimořádnou pozornost všechny přední světové farmaceutické firmy.

Plné využití našich podmínek by znamenalo několika milionové devizové úspory na dovozu surovin a možnost získat řádově desítky miliónů devizových korun vývozem některých drog, případně léčiv vyrobených na jejich bázi.

Ověřili jsme si rovněž, že získávání účinných drog z rostlin - alkaloidů, glykosidů, saponinů, silic, hořčin a nespočtu dalších účinných látek, na jejichž základě je možno dosáhnout významného pokroku např. při dalším výzkumu léčení rakoviny a zajištění výroby jiných potřebných léků je v podstatě pouze organizační problém, vyžadující kromě vůle i schopností jen relativně malé materiální a technické prostředky.

Přesvědčili jsme se např. ve Východočeském kraji a v dalších několika nejdůležitějších oblastech pěstování léčivých rostlin, k nimž patří především Haná a jižní Morava, že zemědělské závody, stejně jako organizace Českého svazu zahrádkářů, školy, popř. jednotlivci, jsou ochotny pěstovat a dále rozšiřovat pěstování máku, námele, heřmánku, máty, náprstníku a řady dalších rostlinných drog. Je však k tomu potřeba vytvořit některé další podmínky pro mechanizaci a sušení drog, zajistit, aby riziko pěstování, sušení i uchování drog neleželo jen na bedrech pěstitelů a aby pěstování drog bylo pro ně ekonomické výhodné.

Ani plochy zemědělské půdy i při rozšířeném pěstování surovin pro farmaceutickou výrobu nejsou zdaleka rozsáhlé a nepřevýšily by plochu řádově větší než 10 000 hektarů včetně ploch pro mák a siličnaté rostliny, např. kmín.

Domnívám se, že naše socialistická společnost, naše vláda, příslušné resorty a podniky mají dostatek vůle a schopností, aby dokázaly takový úkol úspěšně vyřešit. Je k tomu potřeba dopracovat a realizovat ucelenou koncepci péče o sběr a pěstování drog, tj. šlechtění semen a sadby, poradenskou a agrotechnickou službu, podobnou jako mají cukrovary, mechanizaci, sušení a skladování drog, dobudování nákupních center a vytvořit stabilitu v odběru vypěstovaných drog na základě dlouhodobých smluv. Je třeba také vytvořit podmínky pro aktivní a efektivní účast škol a pionýrské organizace SSM, Českého svazu zahrádkářů a dalších institucí na sběru a pěstování léčivých rostlin. Bylo by žádoucí hodnotit pěstované drogy v plánovacím systému zemědělské výroby jako technické plodiny a pro pěstitele a sběrače vytvořit určité úlevy v systému daně z příjmů obyvatelstva. Přesvědčili jsme se v práci, že např. sušárny zdaleka nepředstavují žádná nákladná, ani energeticky náročná zařízení a že je možné je využívat víceúčelově. Bylo by rovněž žádoucí zaměřit se při vypracování zmíněné koncepce i na některé perspektivní suroviny, např. thebainový mák a další, které již např. s úspěchem pěstují naši sousedé v Německé demokratické republice.

Na základě ověřených poznatků vědy i praxe a odpovědně zhodnocených možností doporučuji vládě České socialistické republiky, aby ve spolupráci ministrů zdravotnictví soudruha profesora MUDr. Jaroslava Prokopce, DrSc., a zemědělství a výživy soudruha ing. Miroslava Petříka, CSc., byla dopracována a realizována zmíněná koncepce, samozřejmě za účasti Generálního ředitelství Spofy a podniků farmaceutického průmyslu, národního podniku Léčivé rostliny, nejvíce zainteresovaných zemědělských závodů, národních výborů, Českého svazu zahrádkářů a dalších institucí.

Bylo by rovněž žádoucí, aby místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl promítl potřebná materiálně technická opatření do připravovaného 7. pětiletého plánu tak, aby naše socialistická společnost v zájmu plného využití půdy, v zájmu své ekonomiky a zdraví lidu využila i při pěstování surovin pro farmaceutickou výrobu všechny podmínky, které k tomu nesporně má. Děkuji za pozornost. /Potlesk./ 

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji dr. Černé. Hovoří poslanec ing. František Skácel. Připraví se poslankyně Jana Klasová.

Poslanec ing. František Skácel: Vážené soudružky a soudruzi, dnes projednáváme otázky ochrany zemědělského a lesního půdního fondu. V kontextu problematiky životního prostředí jde o úkoly velmi závažné a celospolečensky významné. Řekl bych, že rovněž podíl národních výborů na ochraně zemědělského půdního fondu je velmi významný. Právní úprava se nám jeví v současné době vyhovující, a to včetně otázek rekultivace a navrácení půdy zemědělství. Spíš jde o to, aby všech právních a ekonomických nástrojů bylo v zájmu celospolečenském dobře využíváno a o to se v národních výborech velmi snažíme.

V našem Severomoravském kraji věnujeme také pozornost intenzívnímu využití pozemků, které jsou pro socialistickou zemědělskou velkovýrobu nevhodné svou výměrou a roztříštěností. I tuto půdu však je třeba využít, a to zejména pro organizace zahrádkářů a chovatelů drobného hospodářského zvířectva. V uplynulém roce bylo také národními výbory v našem kraji ve spolupráci se zemědělskými závody předáno 90 ha takových pozemků zmíněným organizacím. V akci dále pokračujeme.

Jiná je však situace s ochranou lesního půdního fondu. Zde je podle mého soudu určitá proluka v právních normách. Jde totiž o to, že les může být a také vážně je ohrožován exhalacemi z ovzduší. Dosud platný zákon č. 65/67 o ochraně ovzduší není podle našeho názoru dost účinný. Je mi sice známo, že se na federální úrovni připravuje jeho novelizace, myslím však, že bude nanejvýš vhodné, aby připravovanou novelizaci iniciativně podpořila i Česká národní rada.

K tomuto návrhu mne vede politováníhodná skutečnost, ke které došlo před rokem v našich beskydských lesích. Podle názoru expertů dlouhodobé působení exhalací v průmyslu Ostravské aglomerace, které se v posledních letech dále zhoršilo, způsobilo, že 12 000 ha lesních porostů na svazích Beskyd, ve velkých souvislých plochách, úplně uhynulo. Vznikly tím obrovské škody lesnímu hospodářství, které jsou odhadovány na stovky miliónů korun. Co je však nejvážnější, je to, že na těchto plochách je vážně ohrožen lesní půdní fond se všemi důsledky z toho plynoucími, jak ve sféře lesní výroby, tak, a to hlavně, ve sféře vodohospodářské, rekreační, klimatické a konečně tak, jak to velmi výstižně řekl ve zprávě vlády její místopředseda Štěpán Horník.

Vezmeme-li v našem případě jen funkci vodohospodářskou, pak těch 12 000 ha lesa představuje podle vyjádření vodohospodářských odborníků vodní nádrž s 60 mil. m³ vody, a to reprezentuje podle hrubého odhadu při její realizaci investiční náklad cca 700 mil. korun.

Jde tedy o obrovské škody, a kdybychom jim do budoucna nezabraňovali mohly by se dále zvětšovat.

A zde jsem u problému, o kterém jsem se už zmínil - je to problém exhalací. Na zmíněné škodě se podílí v podstatě 20 hlavních zdrojů průmyslu Ostravska. Tato situace vyžaduje jak legislativní řešení, tj. přijetí zákona o ochraně ovzduší, tak i opatření ekonomická, technická a organizační. Řečeno velmi srozumitelně česky - máme-li dobrý zákon a nemáme k jeho naplnění vytvořeny podmínky, pak jeho realizace je, mírně řečeno, velmi problematická. Pokuty vymáhané od podniků - a vyměřili jsme jich už mnoho - nám nepomohou, když podniky nebudou moci zabezpečit, aby odlučovače a zařízení ke snížení exhalací byly získány a hlavně byly provozuschopné. Jinými slovy, legislativní, ekonomická a technická opatření je třeba přijmout ruku v ruce společně.

Z tohoto hlediska je hlavní překážkou ke zlepšení stávajícího stavu zřejmě nedostatečná výrobní kapacita n. p. Vzduchotechnika Milevsko jako jediného výrobce těchto zařízení. Tento nedostatek je příčinou, že stávající čistící zařízení ostravských závodů chátrá natolik, že se již brzy vyřadí úplně z provozu. Investiční celky pro čištění exhalací nejsou kryty dostatečnou výrobní kapacitou tohoto národního podniku.

Pro vaši informaci, v Ostravě jsme docílili již 250 tun spadu popílku na 1 km². V posledních dvou letech nám však tento stoupl na 345 tun/km² a stále narůstá. Myslíme si, že jedno z řešení by bylo v tom, kdyby byl na Ostravsku postaven servisně montážní závod n. p. Milevsko. Předpokládá se, že by šlo o investiční náklad asi 30 mil. Kčs, což ve vztahu k uvedeným škodám, o kterých jsem již hovořil, je celospolečensky velmi výhodné, a to i za předpokladu, že zmíněná čistící zařízení odstraní asi ze 30 % příčiny uvedených obrovských škod. Tato investice by se jistě velmi vyplatila, neboť šetřit na čistícím zařízení milióny znamená ztrácet miliardy. Hovořím o tom proto, že úsilí státních orgánů včetně národních výborů, programy ochrany dalšího rozvoje životního prostředí budou málo účinné; když podniky, které prostředí znečišťují nemají technická zařízení k zmenšení a omezení negativních vlivů.

Zmiňuji se o těchto otázkách také proto, že právě exhalace mají bezprostřední vztah k ochraně lesa, lesního půdního fondu, k problematice vodohospodářské a vlastně k problematice celého životního prostředí, zejména v Ostravské aglomeraci.

Neřešit tuto problematiku dosti účinně znamená vystavovat se do budoucna všem nebezpečím s dopadem na celou ekonomiku státu. To si musí uvědomit i ústřední investoři nově budovaného celulózopapírenského kombinátu v Paskově a vybavit tento kombinát nejmodernější technologií k čištění exhalací. Údaje je zahraniční dodavatel pro CELPAK pro takové zařízení schopen dodat a neznamenalo by to žádné zdražení. Jde hlavně o to, aby ústřední investor si byl vědom, že ve hře jsou také Beskydy a učinil vše pro to, aby nepřibyl nový zdroj škodlivin, které by mohly být, jak se říká, posledním hřebíkem vedoucím ke zničení Beskyd. Ohrozila by se též samotná surovinová základna tohoto nového podniku.

Ministerstvo průmyslu a ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství musí rovněž své veškeré nové záměry řešit podle nové situace, která na Ostravsku vlivem úhynu lesa v Beskydech nastala. Chci podtrhnout, že Beskydy, díky geologii, strmosti hor, enormním srážkám a vodohospodářskému významu jsou mimořádně cenné, a proto vyžadují, aby byly s mimořádnou péčí také ochráněny.

Hovořím o této otázce v souvislosti s dnes projednávanou problematikou ochrany lesního půdního fondu také proto, že pro nás na Ostravsku mají všechny tyto věci přímou vazbu nejen na výrobu, ale také na životní prostředí. A to vše by mohlo být vážně ohroženo. Není přitom také žádným tajemstvím, že máme v kraji vážné problémy v zásobování pitnou vodou, které by se, kdybychom je neřešili, mohly již v 7. a hlavně v 8. pětiletce vystupňovat. Proto musíme také věnovat pozornost vodohospodářské výstavbě, která je nezbytná jak z hlediska výstavby bytů pro horníky a hutníky našeho kraje, tak z hlediska průmyslové výroby.

I když se snažíme budovat svou vlastní stavební kapacitu pro drobnější vodohospodářské investiční akce, nemůže to do budoucna nahradit větší investiční záměry ve vodním hospodářství, které nás zřejmě čekají.

Vážené soudružky a soudruzi, rád bych v závěru svého vystoupení doporučil České národní radě, aby vyvinula legislativní iniciativu a podpořila ve Federálním shromáždění návrh na urychlené vydání nového zákona o ochraně ovzduší.

Dále pak, aby předsednictvo ČNR při naplňování kontrolní funkce ČNR vůči ústředním výkonným orgánům zahrnulo do svého plánu rovněž problematiku Beskyd a jejich ochrany, včetně zabezpečení dostatečné výrobní kapacity zařízení pro čištění průmyslových exhalací.

Oba tyto návrhy, jak jsme u nás přesvědčeni, nejsou jen výlučnou otázkou našeho Severomoravského kraje, ale ve své podstatě jde o zájem celé České socialistické republiky. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci ing. Františku Skácelovi. Slovo má poslankyně Jana Klasová, připraví se poslanec Karel Svoboda.

Poslankyně Jana Klasová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, ve výboru pro obchod, služby a dopravu jsme se zabývali záborem zemědělské půdy pro výstavbu komunikací. Je zřejmé, že i zde dochází ke značným záborům. Například v roce 1978 bylo odňato 1320 ha zemědělské půdy, z toho 766 ha orné.

Koncem minulého roku zajistila Správa pro dopravu ministerstva vnitra ve spolupráci s KNV soupis úseků silniční sítě, které je možno vrátit půdnímu fondu. Bylo např. zjištěno, že postupně je možno rekultivovat asi 62 km silnic a zemědělskému půdnímu fondu tak vrátit 46 ha půdy. Náklady na tuto rekultivaci by představovaly cca 34 mil. Kčs, které by se ovšem rychle vrátily v podobě zemědělské produkce.

Provádění biologické rekultivace, což je vlastní příprava pozemků pěstováním vhodných rostlin po dobu zpravidla tří let před plným využitím pozemků pro zemědělskou výrobu, je většinou, a to v souladu se zákonem, ukládána investorům silnic. Silniční investoři však nejsou na tyto rekultivace vybaveni. Myslím si, že v zájmu zemědělských organizací by bylo účelné zvážit provádění biologických rekultivací přímo zemědělskými organizacemi. Byla by to nejspolehlivější cesta k plnému zhodnocení pozemků. Prostředky na tyto rekultivace by byly pochopitelně zajištěny investorskými organizacemi.

Až dosud zůstávají nevyužité úzké prostory mezi novými a starými silnicemi. Zde mnohdy národní výbory požadují placení odvodu za trvalé odnětí této půdy. Tyto plochy nejsou ale podle zákonných předpisů součástí silnice. Bylo by přímo v rozporu s cílem zákona na ochranu zemědělského půdního fondu kdyby měly zůstat neobdělány, protože zde nebude vždy možno použít těžké mechanizace. Správy silnic nemohou tyto plochy obdělávat a na pěstování bodláků je jich jistě škoda.

Na druhé straně je správa silnic zodpovědná za čištění silničních příkopů. Jsou však místa, kde se již řadu let neprovádí čištění příkopů, aby veškeré dešťové vody byly bezpečně odvedeny do vodních toků a nezamokřovaly pozemky zemědělských závodů. Tak např. v našem JZD jsem zjistila, že okolo silnice na úseku dlouhém 9 km je trvale zamokřováno cca 8 ha polí. V roce 1978 bylo při vydatnějších deštích podmáčeno 17 ha. Když budeme počítat jen s 50% ztrátou ve výrobě, představuje to jen u našeho JZD ročně ztrátu 16 t pšenice nebo jiných výrobků. Nejhorší stav vozovek i silničních příkopů je v okolí staveb, kde zvýšený provoz těžkých nákladních aut a jiných stavebních strojů velmi značně zhoršuje celkový stav. Zde se až mnohdy příliš tolerují tyto vlivy - byť se jedná třeba o stavbu sledovanou vládou. Zapomínáme totiž, že vedle potřebné výstavby je třeba chránit půdní fond pro zabezpečení výživy lidu. Mohla bych uvést celou řadu případů, kdy se investoři domnívají, že peněžní náhrada škody vše vyřeší.

Při projednávání problematiky půdy je třeba se také zmínit o pozemcích pro veřejné skládky, ať řízené nebo neřízené - i když u těch nám vzniká problém větší. Při současné koncentraci obyvatel do měst a sídlištních celků, vznikají stále větší nároky na likvidaci domovních odpadů.

Ve všech vyspělých státech je věnována velká pozornost moderním způsobům likvidace a využití městských odpadů jako významného zdroje surovin. U nás je však zatím situace taková, že tyto odpady prakticky nevyužíváme a jejich skládky nám zabírají další zemědělskou a lesní půdu nehledě na jejich negativní dopad na životní prostředí a celkový vzhled krajiny.

Domníváme se, že bychom těmto otázkám měli věnovat více pozornosti a zamýšlet se nad výstavbou spaloven a v exponovanějších oblastech potom kompostoven a čistíren.

Velkým problémem, a to vím ze zkušeností ze svého volebního obvodu, se stává vyhledávání ploch pro úložiště popílku z elektráren, kde jsou požadavky na zábory vysoké a již nehovořím o vyhledávání míst pro odkaliště. V ministerstvu paliv a energetiky zatím nebylo nalezeno takové řešení, aby byla zajištěna návaznost využití jam po povrchovém těžení, např. pro úložiště popílku - jako by tomu mohlo být třeba v Prunéřově. Doly tuto jámu mohou dát k dispozici elektrárnám prý až v roce 1990. My máme v současné době zabezpečenu výsypku do roku 1982, v roce 1983 nebude kam sypat popílek a pak nám vyvstane nerudovská otázka - kam s ním. Ten samý problém vzniká u odkaliště, kde je malá perspektivní hráz. Jsou nám navrhována k likvidaci taková území, se kterými nesouhlasíme a na druhé straně nejsou brány v úvahu naše návrhy, jako je tomu v současné době údolí Bílence-Velemyšleves. Domníváme se, že by tyto otázky měl zhodnotit ještě někdo jiný než projektant a doly. Nejde jen o uložení popílku, ale též o jeho využití, např. ve stavebnictví, o jeho zpracování včetně použití jako stimulátoru v zemědělské výrobě apod.

Víte soudružky a soudruzi, náš kraj i chomutovský okres se den ode dne mění, žijeme v něm a máme ho i rádi. A s postupující důlní činností neubývá pouze zemědělské půdy, ale likvidují se celé obce a osady. Sama žiji v obci, která je zatím střediskovou, ale která také bude v budoucnu likvidována. Řada lidí se těší do města a do paneláku, ale je hodně občanů - a je potěšitelné, že i mladých, kteří by raději bydleli opět na vesnici, mít dvorek s domácím zvířectvem a malou zahrádku. Vždyť si musíme otevřeně říci, že tato malá hospodářství pomáhají zčásti řešit některé problémy na našem trhu, že tito lidé se snaží využívat kousky půd v intravilánu obcí k pěstování zeleniny, ovoce a krmiva pro svá hospodářství. Vláda by se měla vážně zabývat otázkou vytváření nových vhodných celků na vesnicích, vždyť obyvatel vesnice vždy požaduje trochu méně od společnosti než člověk městský - ať jde o zásobování, služby apod. Při likvidaci obcí by se i zde měla náhrada řešit komplexně, tzn., že by se měla postavit i náhradní hospodářská zařízení, ale tato pomoci zajistit i kapacitou, nejen finančními prostředky. Vážnějším problémem je pak ubývání pracovníků v zemědělství, kteří po odstěhování na sídliště již nechtějí dojíždět za prací na vesnici, kam mnohdy není ani vhodné spojení,

Soudružky a soudruzi, uvedla jsem několik základních poznatků, kde vidíme největší rezervy pro další využití zemědělského půdního fondu. Plnění těchto úkolů, vytyčených XV. sjezdem a rozpracovaných 13. zasedáním ÚV KSČ, se nám může dařit pouze za podpory všech našich občanů a neustálým zkvalitňováním práce na všech stupních řízení. Děkuji za pozornost. /potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslankyni Klasové. Slovo má poslanec Karel Svoboda.

Poslanec Karel Svoboda: Vážené soudružky, vážení soudruzi, při projednávání lesního zákona a zákona České národní rady o hospodaření v lesích a o státní správě lesního hospodářství jsme usilovali, aby nové normy vytvořily dobré právní předpoklady k tomu, aby naše lesy byly důsledně chráněny, soustavně a cílevědomě bylo pečováno o jejich zachování a hospodařeno v nich podle zásad pokrokové biologie a ekonomiky. Plně jsme si přitom byli vědomi, že lesy svým významem pro tvorbu a ochranu životního a přírodního prostředí, půdních, vodních a klimatických podmínek představují jedno z největších bohatství naší země.

Ve svém diskusním příspěvku bych vás chtěl seznámit s některými zkušenostmi a poznatky, které jsme získali při posuzování úrovně ochrany a využívání lesní půdy.

Jak vyplývá ze zprávy vlády ČSR, zvýšila se rozloha lesní půdy v roce 1979 proti roku 1966 o více jak 27 tisíc hektarů, a to i přesto, že v jednotlivých letech docházelo k záborům lesní půdy.

K soustavnému zvyšování rozlohy lesní půdy dochází především v důsledku přesunu zemědělských půd do lesní půdy. Tam, kde je to ekologicky nebo z hlediska plnění hlavních funkcí lesa odůvodněné, tyto přesuny vítáme a podporujeme.

Setkáváme se však také s tím, že sílí tendence převádět zemědělskou půdu do lesních půd s odůvodněním, že jde o plochy na svažitých pozemcích porostlých náletem lesních dřevin a mechanizačně nepřístupné, případně z jiných důvodů nevhodné k velkovýrobnímu obdělávání.

Zvýšené přesuny půdy vedou k tomu, že lesní závody v řadě případů půdu určenou k zalesnění v plném rozsahu nepřejímají, protože nejsou schopny v zákonné dvouleté lhůtě všechny k zalesnění určené půdy zalesnit. Brání tomu jak nedostatek sazenic, jejichž doba vypěstování trvá 5 roků, tak i potřebné mechanizace, často i nedostatek pracovních sil, zvláště v horských a podhorských oblastech.

Těžiště společenských nároků na les spočívá z velké části na produkci dřevní hmoty. Již po desítky let není však celá produkce dřeva účelně a beze zbytku využívána. Příčin je několik. Přechodem na moderní vytápění poklesl především na venkově zájem o klest a dřevní odpad. Technizací zemědělství spolu s modernizací technologií a s uplatňováním nových hmot ve výrobě se snížila spotřeba některých druhů dřeva, zvláště slabších dimenzí. Dřevní odpad tak zůstává v porostech, zvyšuje se nebezpečí požárů, hmyzích a houbových kalamit a zdražuje se obnova lesa. Současně s tím se samozřejmě snižují i hodnoty rekreační funkce lesa včetně sběru lesních plodin, mnohdy s exportním významem. V posledních letech dochází ke stále většímu poškozování lesa, zejména smrkového; vedle různých škůdců se na tom podílí sněhové, námrazové a větrné polomy, kouřové exhaláty a emise a také někteří neukáznění lidé. To vše jsou okolnosti a fakta, která nepříznivě působí na zachování lesa.

Specifikou lesnictví je práce v dlouhodobém, zhruba stoletém cyklu. Při obnově lesa je třeba udržovat soulad s biologickou podstatou a významem lesa, s produkcí potřebné dřevní hmoty, a to při prohlubovaném komplexním biotechnickém rozvoji. Zákon klade důraz na to, aby těžby v lesích určované lesním hospodářským plánem, byly stanoveny na principu rozšířené reprodukce a vyrovnanosti. To předpokládá dosáhnout co největší objektivity při stanovení těžeb, aby nedocházelo k tomu, že některé části lesů by byly přetěžovány a jiné nedotěžovány. Jsou vyslovovány obavy, aby zvýšená těžba dřeva v posledních letech a její pokračování v 7. pětiletce spolu s průmyslovými exhalacemi, které do budoucna snižují produkční schopnost lesů a ohrožují i ostatní užitečné funkce lesů, neměla za následek narušení odpovídající věkové skladby zásob dřevní hmoty v našich lesích.

Závažným úkolem je ochrana lesa před nepovoleným zakládáním skládek a ukládáním odpadů, někdy i před nedovoleným tábořením a jinou rušivou činností lidí. Chceme - a je to i naše povinnost - vytvářet co nejlepší podmínky pro rekreaci pracujících v lese. Na druhé straně však musíme striktně od občanů vyžadovat, aby lesy nepoškozovali, naopak, aby je sami chránili. Jedním z opatření k ochraně lesa je zákaz vjezdu motorovými vozidly. To je jistě správné. Zjistili jsme však, že souběžně s tím nebylo vždy zajištěno parkování vozidel v blízkosti lesů. Úmyslem zákona jistě nebylo znesnadňovat tímto způsobem rekreaci v lesích.

Dovolte mě ještě, abych vás seznámil s některými náměty, které při uplatňování nové právní úpravy ochrany lesního půdního fondu vyslovily některé národní výbory:

1. dává se v úvahu, aby při rozhodování o vynětí pozemků z lesního půdního fondu bylo postupováno obdobně jako u zemědělského půdního fondu,

2. při převodech lesní půdy do zemědělské zvážit nezbytnost ustanovení, podle něhož se za odňatou lesní půdu poskytuje náhrada ve výši ušlé produkce za předčasné vymýcení lesních porostů.

Tyto náměty nejsou zásadního významu a nikterak nenarušují správnost základní téze, že lesní zákon a z něho vycházející zákon České národní rady v dostatečné míře umožňují zabezpečit potřebnou ochranu lesní půdy.

Účinně uplatňovat tyto právní předpisy však vyžaduje vytvořit pro jejich realizaci odpovídající podmínky v příslušných orgánech a útvarech státní správy, aby jimi vydávaná rozhodnutí svým obsahem i kvalitou plně odpovídala sledovaným záměrům. /Potlesk./