Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu dr. Šlapákovi.

Soudružky a soudruzi doporučuji, aby pro přípravu návrhu usnesení k projednávané zprávě byla zvolena návrhová komise v tomto složení: poslanec dr. Vladimír Zvěřina jako předseda komise, dále poslanci dr. Marcela Kučerová, Oldřich Vašků, Vlastimil Sýkora a Petr Materna.

Má někdo připomínky k tomuto návrhu? Nemá.

Můžeme tedy hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby byla zvolena návrhová komise v uvedeném složení, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.  

Děkuji. Tím je návrhová komise zvolena. Prosím její členy, aby se nyní o přestávce sešli k poradě v místnosti č. 72.

Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.

/Schůze přerušena v 10.32 hodin a opět zahájena v 10.55 hodin./

Předseda ČNR Evžen Erban: Zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě vlády ČSR o zabezpečování hlavních úkolů 6. pětiletky v Severočeském kraji. Dalším přihlášeným řečníkem je poslanec Volejník.

Poslanec František Volejník: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Byl jsem jedním z těch poslanců České národní rady, kteří se v dubnu letošního roku zúčastnili společného průzkumu v Severočeském kraji. Mohli jsme se tak přímo na místě seznámit se současným stavem rozvoje kraje a s výsledky práce jeho obyvatel a především se zabezpečováním jednoho z prvořadých úkolů 6. pětiletky, kterým je zajistit pro celou republiku dostatek paliv pro výrobu tepla a elektrické energie.

Přišlo mi na mysl, že každý, kdo lehkomyslně plýtvá s takto získanou energií, by měl alespoň jednou v životě navštívit uhelné oblasti Severočeského kraje. Na vlastní oči by viděl, kolik práce a úsilí je zapotřebí k vytěžení potřebného množství hnědého uhlí, jaké hory zeminy musí být přitom přemisťovány, kolik bytů, budov, komunikací a dalších vyvolaných investic musí být znovu postaveno. Takovýto pohled si pak doslova vynucuje slova obdivu a nejvyššího uznání, a to jak našim havířům, tak i všem ostatním pracujícím, kteří se na těchto velkorysých pracech podílejí, aby umožnili plánovaný rozvoj celé naší československé ekonomiky. A můj obdiv, samozřejmě jako poslance kraje, kde je pohoda, slunce, víno a láska, patří funkcionářům národních výborů všech stupňů v tomto kraji, protože si dovedu představit, když já na schůzích stojím, jaká je jejich pozice v Severočeském kraji.

Severočeský kraj však není jen významnou palivoenergetickou a do značné míry i chemickou základnou celé republiky. Patří současně mezi průmyslově nejvýznamnější oblasti i v odvětvích spotřebního průmyslu, především v jeho tradičních oborech sklářské, keramické a textilní výroby. Hlavně průmysl skla a keramiky, založený na zpracování domácích surovin, zaujímá přední místo v plnění úkolů spotřebního průmyslu, neboť se podílí téměř jednou třetinou na celé průmyslové produkci kraje. Rozsah jeho úkolů je nejlépe patrný z toho, že výroba skla a keramiky se má zvýšit v 6. pětiletce o více než čtvrtinu a tohoto růstu má být dosaženo výhradně růstem produktivity práce. Pozoruhodné na rozšiřování této výroby je přitom to, že je při ní využíváno prvků modernizace výrobních kapacit, pokrokové technologie a rekonstrukce výroby. Uvádím to proto, aby z pohledu klíčových odvětví se nezapomínalo ani na výsledky dobré práce pracujících ostatních odvětví Severočeského kraje, které mají svůj značný význam nejen při získávání deviz, ale i při uspokojování potřeb našich obyvatel a dodávek na vnitřní trh.

Naším dnešním úkolem však není hodnotit plnění úkolů Severočeského kraje jen z hlediska ekonomických výsledků, které jsou dosahovány pracujícími tohoto kraje. Musí nám jít též o to, jaké podmínky jsou vytvářeny pro zabezpečování náročných úkolů kraje ze strany celé naší socialistické společnosti. Chceme také, aby severočeští havíři plnili své úkoly v těžbě uhlí, a ti je skutečně nejen plní, ale i překračují. Ale musíme si klást otázku - plní též své úkoly a závazky vůči Severočeskému kraji i ostatní kraje republiky, dodavatelské organizace, resorty a Slovenská socialistická republika? Ze statistiky je nám např. známo, že v Severočeském kraji dochází k úbytku obyvatel, zejména v okresech Most a Teplice. Tento vývoj neustává, naopak se zhoršuje!

Přitom zvlášť závažné je, že největší migrační záporné saldo se projevuje u obyvatel nejproduktivnějšího věku, tedy u mladého obyvatelstva. Proto také situace v pracovních silách neumožňuje kraji plně krýt požadavky na další rozvoj jeho průmyslu. To je jeden z vážných problémů Severočeského kraje, který se neobejde bez pomoci ostatních krajů republiky, a patrně ani bez zvýšení výhod pro pracující v průmyslově exponovaných oblastech kraje.

Na mne osobně působil např. velmi sklíčeně projev vedoucího Okresního ústavu národního zdraví v Chomutově, který řekl, že z uvedených oblastí odcházejí lékaři a zdravotní personál. Příčiny tohoto stavu samozřejmě vysvětloval. Ze svého života však vím, že lékaři a učitelé, byli vždy avantgardou pro místa nejobtížnější. Mám tedy dotaz: Způsobilo období společenského rozvoje a zvýšení blahobytu, že přestal působit morální faktor u některých společenských skupin?  

Chtěl bych k tomu říci, že by měla být zavedena preference pro ty, kteří pracují v Severočeském kraji. Mnohokrát jsme tuto problematiku prohovořili a domnívám se, že zvýšená zainteresovanost by pomohla. Málo naplat, chceme-li tam dostat pracovníky, musíme je zaplatit. Domnívám se, že nikdo nemůže být proti tomuto způsobu zainteresovanosti na plnění úkolů v Severočeském kraji. Kdo závidí, nechť si tam jde vydělat.

Druhý problém, který s tím úzce souvisí, a o kterém se již dlouho hovoří, je životní prostředí. Jak vyplývá z připomínek obyvatel Severočeského kraje, zhoršující se životní prostředí - a to především v pánevních okresech - je jednou z hlavních příčin záporné migrace obyvatelstva kraje. Představitelé kraje i postižených okresů, právě tak jako jejich obyvatelé, jsou si vědomi obtížnosti řešení této situace. Nechtějí proto nemožné, žádné převratné změny, žádají jen jediné, aby byly důsledně vytvářeny takové podmínky, aby se životní prostředí dále nezhoršovalo.

Co to znamená? Znamená to, že Severočeský kraj potřebuje zavádění odpopílkování a odsiřování na všech nových a postupně i na stávajících elektrárnách.

Současně je třeba s větší důsledností uvádět do života rozhodnutí o větším zavádění a používání ušlechtilých paliv v nových výtopnách. A konečně to znamená zvýšit pomoc při zřizování rekreačních zařízení a škol v přírodě mimo oblast kraje, a to jak poskytováním vhodných objektů, tak i v samotné výstavbě. Jedině tím bude umožněno dosáhnout, aby skutečně všechny děti z pánevních okresů mohly vyjíždět minimálně jednou až dvakrát ročně do nedotčené přírody, nezasažené průmyslovými exhaláty. Zatím, např. v Teplicích, je situace taková, že místo plného počtu dětí vyjíždí jich do škol v přírodě pouze 60 %; a místo dvakrát ročně, zúčastňují se jen jedenkrát.

A když už hovořím o působení plynných exhalátů a o opatřeních, která mají pomoci při řešení tohoto problému v Severočeském kraji, chtěl bych se alespoň dotknout ještě jedné záležitosti, typické pro tento kraj. Zajímal by mě totiž další osud krušnohorských lesů, které jsou kouřovými plyny severočeských elektráren, zejména kysličníkem siřičitým, nejvíce postiženy.  

V této souvislosti mi dovolte položit ministru lesního a vodního hospodářství ČSR soudruhu Ladislavu Hruzíkovi jednu otázku: "Jak je zajištěno včasné zpracování dřeva z porostů napadených exhaláty a účelné využití takto získané dřevní hmoty, zejména však obnova lesa použitím vhodných a odolných dřevin?"

Mohl bych uvádět i další problémy, na jejichž řešení samotný Severočeský kraj nestačí, ale to není to podstatné a mimoto již o nich hovořil poslanec Zvěřina ve své zpravodajské zprávě. Jde mi spíše o to, jak tyto problémy co nejlépe a nejrychleji řešit a spolu s tím zabezpečovat další úkoly Severočeského kraje v souladu se závěry XV. sjezdu KSČ a zároveň i 11. zasedání jejího ústředního výboru Mohli jsme se přesvědčit o tom, že řada usnesení federální vlády a vlády ČSR takováto řešení obsahují, a my, poslanci České národní rady, právě tak jako funkcionáři Severočeského kraje, tuto pomoc nejen potvrzujeme, ale i oceňujeme a vítáme. Nemůžeme se však smířit s tím, že jakmile dochází k jejich realizaci, začínají se najednou objevovat různé tzv. potíže, a leckterá dobře míněná opatření zůstanou nezajištěna, nebo jejich termíny se značně opožďují. To má pak vliv nejen na vytváření nezbytných životních podmínek pro pracující v Severočeském kraji, ale i na plnění výrobních úkolů včetně těžby uhlí a jeho zpracování.

Dovolte mi k této věci osobní poznámku. Za objektivní příčiny považuji zemětřesení, krupobití, velkou vodu a oheň - oheň nezapříčiněný nedbalostí pracovníků. Jinak když hledáme příčinu v pracovnících, v ubytování, v dodavatelsko-odběratelských vztazích, v počasí, dopravě a podobně, musíme hledat hlavně viníka a ne příčinu. Viník je konkrétní, příčina nikoliv. Příčiny vznikají ze subjektivní činnosti, ze špatné práce některých pracovníků.

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR O. Voleník./

Naše komunistická strana na svém XV. sjezdu stanovila zásadu, že náročnější úkoly, které s sebou přináší složitější vývoj ekonomiky, si vyžadují i náročnější přístupy při jejich zabezpečování. To se samozřejmě vztahuje i na úkoly Severočeského kraje a platí to nejen pro pracující a funkcionáře tohoto kraje, ale pro nás pro všechny, kteří potřebují teplo a elektřinu do svých domovů a továren, ať již žijeme v kterékoliv části naší republiky.  

Rádi jsme vzali na vědomí ujištění, že pracující Severočeského kraje chtějí své úkoly splnit bez ohledu na existující obtíže a nechtějí pro sebe větší podíl z vytvořených zdrojů, než jaký jim po právu náleží.

Stejně tak rádi budeme podporovat další úsilí naší vlády, směřující k tomu, aby rozvoj Severočeského kraje, který plní tak významné ekonomické úkoly se stal skutečně záležitostí všech stavařů, strojařů, dopraváků, ekologů a národohospodářů - krátce, celé naší Československé socialistické republiky.

Na závěr mi dovolte, abych konstatoval, že průzkum, jehož jsem se zúčastnil mě přesvědčilo správnosti řešit i v České národní radě problémy a opatření k Severočeskému kraji. Oceňuji a vážím si úsilí české vlády, vynaloženého na odstranění nedostatků. Nicméně však pro budoucnost musí platit zásada - méně vysvětlovat a zdůvodňovat a více pracovat a kontrolovat. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji soudruhu Volejníkovi. Nyní dávám slovo poslankyni Háblové.

Poslankyně Marie Háblová: Váženě soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Dnes projednávaná zpráva je z celospolečenského hlediska zvlášť významná a důležitá. Víme, a bylo to již zde řečeno, že v souladu s usnesením XV. sjezdu KSČ je nutné, aby Severočeský kraj byl se svými úkoly a problémy i nadále považován v rámci rozvoje národního hospodářství za oblastní prioritu. Je to proto, a také jsme to ve výboru ČNR pro obchod, služby a dopravu konstatovali, že zabezpečování rozvoje těžby uhlí a uranu, výroby elektrické energie i chemických produktů pro celou ČSSR vyžaduje další vyvolané investice, výstavbu bytů, obchodních zařízení, dopravních komunikací, zvyšují se nároky na služby a na zlepšování životních podmínek obyvatelstva vůbec. Přitom zdroje pracovních sil, zejména v exponovaných oblastech kraje jsou již vyčerpány.

V souvislosti se zmíněnou industrializací kraje, která v současné době váže přes 43 000 přechodně zaměstnaných pracujících z ČSR a zahraničí a mimořádným rozsahem zahraničního ruchu /odhaduje se na 5 milionů návštěvníků/, bylo v minulém roce přistoupeno za pomoci centrálních orgánů k řešení úhrady těchto vyvolaných potřeb na úseku zásobování obyvatelstva kraje. Přesto se ale domnívám, že zde nejsou v plné míře vyčerpány možnosti a v souvislosti s výše uvedenými vlivy by bylo třeba zohledňovat exponované oblasti v zásobování, anebo v průměru být alespoň na úrovni ostatních oblastí a krajů. Rozvoj výstavby obchodní sítě v Severočeském kraji je charakterizován v posledních letech znatelným urychlením.

Problémy však přetrvávají v zaostávání přírůstku kapacit z komplexní bytové výstavby v čase, např. v současné době jsou uváděny do provozu obchodní jednotky, které měly být dostavěny v letech 5. pětiletky. Pro zlepšení nákupních podmínek v některých místech kraje - jako v Chomutově, Mostě a Liberci - se předpokládá na základě plánu investiční výstavby v 6. pětiletce vybudovat v rámci účelové výstavby asi 17 000 m² prodejních ploch.

Přesto je správné, že se na další pětiletku navrhuje zvýšený objem investic na území kraje. Ministerstvo obchodu ČSR uvažuje pro 7. pětiletku s limitem dodavatelských stavebních prací ve výši 307 milionů Kčs. Český svaz spotřebních družstev rovněž předpokládá zvýšení limitu zahajovaných dodavatelských stavebních prací o 20 %. Předpokládá tím uspokojit potřeby kraje v nárocích na mobilní prodejny, tolik významné pro zásobování odlehlých míst osídlení. Myslím si, že tyto návrhy je nutno podpořit.

V souvislosti s investiční výstavbou plánovanou na 7. pětiletku je nutné upozornit na zjevnou disproporci mezi zdroji a potřebami pracovních sil. Jediným současným řešením je prodloužení výjimky o přijímání manuálních a provozních pracovníků z místně vázaných zdrojů pracovních sil nad plánované limity při současném řešení potřebných mzdových prostředků nad rámec plánu.

Vážené soudružky a soudruzi, velké problémy jsou také v dopravě. Délka silniční sítě v Severočeském kraji se od roku 1973 do roku 1975 zkrátila v důsledku těžby uhlí o 109,3 km. V kraji je o pětinu více neúnosných vozovek než je průměr v celé ČSR. Podíl nevyhovujících mostů je 28,1 %, zatímco průměr v ČSR je 20,8 %. V zatížení silnic je Severočeský kraj na druhém místě v ČSR. V Severočeském kraji připadá na každých 11 km silnic jeden úrovňový železniční přejezd, zatímco v celé ČSR připadá až na každých 17 km.

V oblasti dopravy se problémy výrazně koncentrují do oblasti silničního hospodářství, kde se v prvních dvou letech 6. pětiletky nesplnil plán investiční výstavby vybrané silniční sítě a rovněž plnění za prvních pět měsíců letošního roku nenasvědčuje, že by došlo k zásadnímu obratu. Z rozestavěných akcí na silnicích I. a II. třídy realizovaných n. p. Stavby silnic a železnic je nejkritičtější situace na největší z nich - a to na průtahu silnice I/8 Teplice - kde bylo z plánovaného objemu stavebních prací 23 mil. Kčs na rok 1978 realizováno v období leden až duben pouze za 531 000 Kčs.

Hlavní příčiny dosavadního neplnění plánu investiční výstavby jsou především v dodavatelské, investorské a projektové sféře. Jedná se o nedostatek specializovaných stavebních kapacit a o jejich přednostní nasazení na stavby vyšší důležitosti, zejména na stavby přeložek tratí ČSD, vyvolaných důlní těžbou. Tato příčina je rozhodující zejména při neplnění ročních plánů, neboť dodavatelské zabezpečení některých staveb, ač potvrzené protokolem o dodavatelsko-odběratelských vztazích, je pouze formální; dále že byla ukončena výpomoc slovenských stavebních kapacit. V obou případech šlo o dodavatele, kteří neměli úkoly mimo silniční sít a plán plnili nebo překračovali. Rovněž komplikovaná investorská příprava plynoucí z koncentrace investičních záměrů mnoha resortů do malého prostoru hnědouhelné pánve, kde technologie velkoplošné povrchové těžby musí v důsledku geologických podmínek často měnit postupy porubních front a nedostatek projekčních kapacit - v současné době lze pro období 7. pětiletky reálně počítat pouze s třemi organizacemi, ostatní zatím spolupráci odmítly, resp. se s ní neuvažuje.

Dalším vážným problémem je problematika přepravní kapacity veřejné dopravy. V nákladní dopravě zůstalo na rok 1978 nepřevzato více než 4 mil. tun nákladů pro podniky ministerstva stavebnictví ČSR, nehledě k dalším požadavkům federálního ministerstva paliv a energetiky. Nepokrytí požadavků podniků ministerstva stavebnictví ČSR vyplývá zejména z toho, že řada podniků přichází do Severočeského kraje provádět stavební práce, avšak odpovídající podíl veřejné dopravy ČSAD do kraje nepřichází. Nedostatek dopravní kapacity je prohlubován ještě tím, že procento oprav, zejména u těžkotonážních vozidel Tatra je neúměrně vysoké, a to v důsledku nedostatku jednak náhradních dílů a současně i opravárenských kapacit.

Nepříznivá situace je rovněž ve veřejné přepravě osob, a to jak u ČSAD, tak u městských dopravních podniků. Je zapříčiněna především nenaplněním plánu stavu řidičů. Přepravní potřeby, vyplývající např. v souvislosti s dopravní obsluhou nových sídlišť jsou v této situaci pokrývány s největším úsilím, a to jednak využíváním řidičů - brigádníků a dále neúnosně vysokým počtem přesčasových hodin - 700 až 900 hodin na osobu za rok. A zde zatím plnění usnesení vlády ČSSR č. 37/1978 o úspoře řidičů v osobní dopravě v jednotlivých institucích a resortech se neprojevuje.

Soudružky a soudruzi, je všeobecně známo, že pro zásobování obyvatelstva pevnými palivy má rozhodující význam uhlí ze Severočeského hnědouhelného revíru. V uplynulé topné sezóně díky opatřením stranických a státních orgánů a spolupráci těžebních podniků s obchodem a dopravci se za účinné pomoci národních výborů podařilo přes řadu obtíží a problémů zásobování obyvatelstva pevnými palivy zvládnout. Situace však vyžaduje, aby organizace zásobování obyvatelstva palivy zůstala stále středem pozornosti.

Kladu zde proto otázku, jež se dotýká resortu ministerstva obchodu ČSR: "Jaké jsou předpoklady pro uspokojení požadavků obyvatelstva v topné sezóně 1978/1979 a jaká opatření připravuje ministerstvo obchodu ČSR ve spolupráci se všemi zainteresovanými orgány, aby i v nastávajícím období bylo zásobování obyvatelstva pevnými palivy zvládnuto?"

Vážené soudružky a soudruzi, významné postavení v uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva zaujímají placené i neplacené služby poskytované podniky a organizacemi místního hospodářství. Příznivé výsledky se projevují zejména v prioritních oborech služeb, jako je např. autoopravárenství, protektorování pneumatik, radiotelevizní služby, opravy elektrických spotřebičů pro domácnost, prádelenské a čistírenské služby a další. Přes radu opatření setrvávají některé potíže i v těchto oblastech, způsobené především nedostatkem základního materiálu a náhradních dílů.  

Uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva v Severočeském kraji umožní jejich plánovaný rozvoj, obsažený ve schválených krajských dokumentech. Mimořádné tempo rozvoje vyplývající z průmyslového charakteru kraje se však neobejde bez mimořádné pozornosti, pomoci a podpory ústředních orgánů. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Háblové, slovo má poslanec Materna.

Poslanec Petr Materna: Vážené soudružky, vážení soudruzi, Severočeský kraj svým ekonomickým potenciálem má mimořádný význam pro rozvoj národního hospodářství v celé naší republice. Současně s tímto ekonomickým rozvojem stojí v popředí i úkoly rozvoje školství a kultury v Severočeském kraji, kterým kulturní a školský výbor ČNR věnoval pozornost a o nichž bych chtěl rád ve svém diskusním příspěvku hovořit.

Především bych chtěl ocenit úsilí národních výborů v Severočeském kraji, které věnovaly v letech 1975-1977 výstavbě mateřských škol. Výsledky v roce 1977 ukazují, že plánovaný rozvoj předškolních zařízení v 6. pětiletce bude překročen. V rámci výstavby akce "Z", sdruženými prostředky a s pomocí závodů, i v rámci komplexní bytové vybavenosti bylo získáno 178 tříd mateřských škol. Tím byla umožněna již 76 % docházka předškolních dětí do mateřských škol. I tak však ještě zůstává 8000 žádostí o umístění dětí v mateřských školách, z toho více jak 3500 jsou žádosti zaměstnaných matek. Bude proto třeba i nadále předškolní zařízení budovat, zejména v průmyslových centrech a vytvářet s pomocí závodů a družstev podmínky pro návrat matek po mateřské dovolené do zaměstnání.

Národní výbory v Severočeském kraji vytvořily materiální i kádrové předpoklady pro plnění nových, náročných úkolů, souvisejících s rozvojem československé výchovně vzdělávací soustavy na základních školách. Od roku 1975 bylo z rušeno 70 malotřídek a výuka je soustřeďována do plně organizovaných škol. Počet žáků na základních školách v kraji se zvýšil za dva roky téměř o 5000, tj. o více jak 3,5 %.

Vysoko byl překročen plánovaný počet stravovaných dětí ve školních jídelnách. Přírůstek stravovaných žáků stanovený plánem na 6. pětiletku byl již v roce 1977 překročeno 4062 strávníků a splněn tak na 126 %. Byly vybudovány nové kapacity školního stravování, kterými se získalo 1230 míst.

Na středních odborných školách se zvýšil počet žáků za poslední dva roky o 1143, v učňovských školách byl v roce 1977 plán splněn na 100 %. S příznivým populačním vývojem i s novými náročnými úkoly přípravy mládeže na povolání bude nutno budovat nové kapacity středních škol a odborných učilišť, kterým nebyla v minulých letech věnována dostatečná pozornost. Pro ilustraci dodávám, že za posledních deset let byla v Severočeském kraji postavena pouze jedna střední škola v Mostě, a to ještě náhradou za střední zdravotnickou školu zrušenou v souvislosti s asanací starého Mostu. Od roku 1970 byla postavena pouze dvě odborná učiliště, která vybudovaly Vodní stavby Teplice a Okresní stavební podnik Chomutov. V příštích letech se proto budou muset v daleko větší míře než dosud zapojit průmyslové závody do výstavby a modernizace odborných učilišť, která pro ně připravují mladé kvalifikované dělníky.

Chtěl bych poukázat i na problémy, které jsou s údržbou škol, které se důsledkem důlní i průmyslové činnosti rychleji poškozují. Plánované ukazatele oprav a rekonstrukcí škol nejsou plněny. Ukazuje se, že v souvislosti s industriálním charakterem a nutností zabezpečovat v kraji průmyslovou investiční výstavbu, nezbývají dostatečné zdroje pro zajištění školských staveb. Situace je komplikována i tím, že na rozdíl od jiných krajů musí být značná část investičních prostředků věnována na školy v přírodě, určené pro děti z exhalačních oblastí.

Chtěl bych ocenit úsilí, které věnoval Severočeský KNV a okresní národní výbory plnění vládního usnesení při zajišťování podmínek pro pobyt dětí ve školách v přírodě a poskytování bezplatných přesnídávek dětem v exhalačních oblastech.

V roce 1977 bylo vysláno z těchto oblastí 57 000 dětí do škol v přírodě, tj. 62 %. Z toho však necelých 17 000 dětí mohlo být umístěno v účelových objektech škol v přírodě. Ostatní pak využívaly propůjčené rekreační objekty, zařízení RaJ, které nevyhovují zejména pro pobyt dětí z mateřských škol. Proto je naléhavě třeba zabezpečit výstavbu škol v přírodě.  

Ještě bych chtěl poukázat na jeden problém, kterým je citelný nedostatek učitelů. Na mateřských školách působí jedna čtvrtina nekvalifikovaných učitelek a proto pro zajištění dostatečného počtu kvalifikovaných učitelek mateřských škol rozšiřuje Severočeský KNV sít středních pedagogických škol. Rovněž na školách I. a II. cyklu působí značný počet nekvalifikovaných učitelů a důchodců, především v pánevních oblastech, kam absolventi, zejména z pražských fakult odmítají nastoupit. Proto uplatňuje kraj zvýšený požadavek na přípravu pedagogických kádrů z kraje, které budou ochotny v kraji nastoupit a zde také působit. Věřím, že ministerstvo školství ČSR tento oprávněný požadavek pochopí a podpoří.

Soudružky a soudruzi, kulturní a školský výbor ČNR rovněž kladně hodnotil cílevědomou plánovitou, politicko-organizátorskou práci krajského i okresních národních výborů Severočeského kraje, které usilují, aby se kultura svými specifickými prostředky co nejvýrazněji podílela na výchově socialistického člověka, aby působila jako prostředek rozvoje tvůrčích sil a schopností, stala se významnou součástí socialistického životního stylu.

K vytváření možností a příležitostí aktivní účasti občanů na kulturním životě je zapotřebí i materiálně technické základny - dostatek kulturních zařízení, kluboven a sálů, společenských prostor. Nerovnoměrnou a zastaralou vybavenost se snaží okresy Severočeského kraje řešit v rámci volebních programů výstavbou v rámci akce "Z". V současné době je ve výstavbě jedenáct kulturních nebo víceúčelových zařízení, do roku 1980 se uvažuje se zahájením dalších osmi akcí.

V účelové investiční výstavbě je v 6. pětiletce na území Severočeského kraje zařazeno sedm velkých akcí o celkových rozpočtových nákladech 450 mil. Kčs. Jedná se o výstavbu nového Divadla pracujících v Mostě, kulturního domu, knihovny, lidové školy umění, kina, muzea a archívu v Mostě, dále společenského střediska v Teplicích, kulturních domů v Lounech a České Lípě.

Nejvýznamnější z těchto akcí je výstavba nového divadla v Mostě o objemu 160 mil. Kčs, na kterou již byl schválen projektový úkol a určen dodavatel.  

Podle informací, které jsme získali, byl však postup prací pozastaven, protože Divadelní služba v Praze pro jiné naléhavé úkoly nemůže převzít projektovou dokumentaci a dodávky na jevištní zařízení. Jsme toho názoru, že je nutno učinit vše pro to, aby stavba divadla byla v Mostě zahájena co nejdříve. Pracující Mostecka, kteří žijí v tvrdých podmínkách samého centra důlní a průmyslové činnosti, nemohou dále strádat nedostatkem kulturní vybavenosti.

Konečně za jeden z nejtíživějších problémů považuji ochranu a tvorbu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, kde rozsáhlá důlní a průmyslová činnost má nedozírné negativní dopady a vyžaduje proto pozornost a účinná opatření všech centrálních orgánů, zejména resortů, které se na této devastaci nejvíce podílejí.

Jsem přesvědčen, že návrh opatření, která budou zakotvena v usnesení pléna České národní rady, pomohou účinněji než dosud problém životního prostředí Severočeského kraje řešit. /Potlesk./